Poradna: Alík radí dětem

Jiné téma

Ahoj. Je mi 14 let a moje mamka mi řekla, že se chovam divně, jakoby mi bylo 17.. Já se chovam tak, jak to vidím a stále se snažím mit rozum. Absolutně nepodporuji alkohol,drogy, cigarety a podobné návykové látky. V životě jsem nedala do pusy cigaretu i přes to, že jsem v partě kde každý kouři. Když jsem byla s kamaradkou na koncertě a ona chtěla jen ochutnat alkohol, rozmluvila jsem ji to s tím, že po skončení akce by mohla potkat policii nebo by mohla mít problémy. Snažím se o všem přemýšlet co se stane až to udělám.
Ano, nepripadam si na 14..Mám pocit, že jsem starší, ale i moje 12ti léta kamarádka se chová na víc a dokaze se bavit se staršími.
Chtěla bych se zeptat, jak se má chovat normální 14ti létá dívka :)

holka, 14 let, 1. června

Ahoj,
řekla bych, že prohlášení tvé maminky je velkým komplimentem. Znamená totiž, že jsi vyzrálejší než na svůj věk. Chování, které popisuješ, znamená, že jsi zodpovědná a zralejší než tvoji vrstevníci. Vůbec si nemyslím, že by na tom bylo cokoli špatného a už vůbec si nemyslím, že by bylo potřeba tvé chování jakkoli korigovat. Zůstaň sama sebou a ujišťuji tě, že se nemusíš vůbec nijak znepokojovat.
Měj se hezky!
Bára

Na otázky odpovídají

pracovníci linky důvěry Modrá linka, Alíkova kamarádka BáraV, odborníci přes výživu z projektu Vím, co jím, odborníci na boj proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

Dotazy smí pokládat čtenáři mladší 15 let.

Jiné téma

Ahoj,jednou jsem napsal o pomoc kvůli tomu že mě táta špehuje. Už tomu tak není. V průběhu roku mi psychiatr zjistil že trpím ADHD 2.stupně a hodně často u sebe objevuji PTSD trpím také prý úzkostmi. Můj táta mne nešpehuje ale je tu další věc můj táta pořád musí chodit v tu nejhorší dobu po domě jsem citlivý na zvuky kroků táta podle mě dupe a to mě stresuje, to samé dělá i děda. Už jsem několikrát i dneska vydal tik aby se uklidnil táta nic se nemění já už opravdu nemám ponětí co dělat.

Tonda, 12 let, 9. srpna

Ahoj Tondo,

chápu, že je náročné, když jsi citlivý na zvuky. Je důležité, abyste se o tom, co kdo doma potřebujete, bavili. Taťka s dědou se mohou pokusit být tišší, mohou si třeba zkusit pořídit jiné papuče s měkčí podrážkou. Zároveň však potřebují doma fungovat, což samozřejmě s sebou nějaké zvuky nese. Naopak Ty si můžeš například k učení pouštět nějakou klidnou hudbu bez textu – tedy zpěvu, aby Tě nerušila, na noc můžeš používat špunty do uší. Zkuste si doma sednout a všechno to spolu probrat, určitě najdete spoustu dalších možností, jak si vyjít vstříc.

Přejeme Ti více klidu.
Modrá linka

Jiné téma

Ahoj, nevím přesně, jestli sem tenhle dotaz patří, ale potřebuji odpověď. Před pár dny mi již bylo 15 let a jsem členem Moravského Rybářského Svazu, snažil jsem se různé na internetu dočíst, zda mohu nebo nemohu chytat ryby na dva pruty. Chtěl bych se teda zeptat, když už mi bylo 15 let mohu chytat na dva rybářské pruty?

kluk, 15 let, 11. srpna

Ahoj,
nejsem sice rybář, ale našla jsem na toto téma množství článků na internetu a dočetla jsem se, že děti (respektive dospívají) mohou do patnácti let včetně chytat pouze na jeden prut. Jak jsem pochopila, jiné stanovy má Moravský rybářský svaz a jiný Český (tam nejsou omezení tak přísná). Pro úplnost kopíruji část stanov Moravského rybářského svazu:
Mládež do 15 let (včetně), do konce kalendářního roku, v němž mladistvý dosáhl 15 let, může na vodách mimopstruhových lovit na 1 prut. Dětem do 10 let se povoluje manipulace s udicí bez příslušných dokladů na jeden prut držitele povolenky staršího 18 let v rozsahu jeho oprávnění. Mládeži do 15 let se nepovoluje lov na živou rybku. Mládež od 16 do 18 let má stejná práva a povinnosti jako dospělý člen.
Měj se hezky!
Bára

Jiné téma

Ahoj, mohla bych se zeptat, jak mám zabránit přejídání? Někdy se mi stane, že prostě začnu jíst všechno, co najdu - ale hlavně sladké a nezdravé, takže mě to ani nezasytí, abych se cítila plná.
Předem děkuju.

holka, 16 let, 10. srpna

ahoj,
přejídání se může objevit z různých důvodů - a tak by bylo potřeba zjistit, co u Tebe vyvolává potřebu přejídání.
Jestli je to třeba nějaký negativní pocit (smutek, vztek, pocit osamění) nebo jestli je to třeba silná chuť nebo hlad (případně třeba hodně striktně omezená strava). A nebo třeba i nuda - že nemám nic jiného, co by mě v té chvíli rozptýlilo...
Přejídání z pocitu hladu jde zabránit třeba tím, že jíme pravidelně (cca po 3-4 hodinách), že jíme denně zhruba 2 porce ovoce, 3 a více porcí zeleniny. Dobré je také jíst pestře, dopřát si třeba i malou porci sladkosti nebo něčeho slaného - pak bychom neměli mít potřebu se přejídat.
Pokud je na začátku toho přejídání snaha uniknout nepříjemnému pocitu, tak je potřeba s těmi emocemi a pocity pracovat. Zkusit se zamyslet, proč se cítím nepříjmně, co můžu udělat jiného, než se přejíst. Co by mi třeba udělalo radost...
Někdy může pomoci třeba i doma nemít takové potraviny, u kterých mám problém sníst třeba jen malou porci a pak ji odložit.

Zkus se tak zamyslet, co přesně vede k přejídání právě Tebe. A podle toho pak zkusit vymyslet, co jiného můžeš zkusit, aby se Ti podařilo přejedení zabránit.

Držíme palce, ať se Ti dobře daří! Vím, co jím

Jiné téma

Ahoj poradno,
potřebovala bych poradit ohledně soukromí. :( Nemám sama pro sebe ani pět minut. Třeba mi volá kamarádka a všichni vědí o každém slově, protože máme jen malou kuchyň, kopelničku, obývák a sdílenou ložnici s mámou a mladší sestrou (s tátou nežijeme trochu přes rok). Jediné místo bez pozornosti ostatních je toaleta a stačí být tam minutu a hned mě hledají. Zahradu máme tak malou, že se sem vejde sotva auto s malou zahrádkou no spíše přistavěný záhonek. V prvním patře jsme měli mít vlastní pokoje, ale ty táta nedostavěl a celé patro je naprosto neobyvatelné a téměř nepřístupné a ke všemu zboural střechu takže jen tak na oko zakrytým schodištěm profukuje a teče do koupelny. Ano máme opravdu obrovský dům, ale obyvatelná není ani čtvrtina. :( No a ze všech obyvatelných místností je vidět do všech obydlených místností, takže ať jsem kde jsem (kromně toalety) vidím všechny a všechno, co dělají protože máme jen průchody místo dveří. Celý dům vymýšlel táta a nikdo s ním nesouhlasil. A ještě před rozvodem se přemístil ke své milence a od té doby jsme s ním pouze telefonovali. No a mamka se o nás bojí, proto nás pořád má pod ,,dohledem" a myslím si, že to trochu přehání. Už mě ani nepřipadá, že mám nějakého tátu a vůbec mi to nevadí, protože si nás nikdy nevšímal, ale mnohem horší je to soukromí. Prosím poradíte mi?

Holka, 6. srpna

Ahoj,
máš pravdu, že každý potřebuje trochu svého soukromí a v době dospívání se tato potřeba ještě zvyšuje. Je mrzuté, že táta od vás odešel a nechal vám rozestavěný dům, který nelze celý obývat. Možná by sis mohla s mamkou o všem promluvit, abys porozuměla tomu, jak dlouho budete v takovém dočasném řešení bydlet. Je velmi pravděpodobné, že až se rodiče majetkově po rozvodu vypořádají, bude jasné, zda se dům dostaví, nebo prodá a vy se možná přestěhujete někam jinam. Někdy to trvá trochu déle, ale když budeš mít nějakou naději, dá se to lépe snášet.
Zatím bys mohla mamku poprosit, zda by nevymyslela, jestli by se nedal zřídit nějaký oddělený koutek pro Tebe, třeba zakrytý závěsem, abys měla alespoň trošku pocit soukromí. Vždycky se dá trochu přestavět i velmi malá místnost, aby nějaký koutek vznikl. Stejně tak můžeš mluvit s mamkou i o tom, že není potřeba, abys byla pořád pod dohledem, protože Ti může věřit. Někdy takový rozhovor, který dopředu promyslíš a bude probíhat v klidné atmosféře může zabrat. Nevím, jak bydlí daleko prarodiče, ale i s nimi by se dalo vymyslet třeba to, že bys k nim chodila na víkendy, pokud mají větší prostory, a tak mohla být alespoň někdy v soukromí.

Přejeme Ti, aby se dalo něco přijatelného vymyslet a aby ses mohla cítit dobře.
Modrá linka

Jiné téma

Dobrý den,
mám asi trochu zvláštní dotaz. Vytvořila jsem si poněkud neobvyklou závislost, a to konkrétně na tom, že vzdy, když se necítím dobře, nebo je toho na mě prostě moc cíleně omdlím. Nejdříve to šlo docela těžce, ale po delší době už vlastně automaticky. Vždycky se mi prostě uleví takovým zvláštním způsobem, jakoby vypnu, jenomže to není zrovna nejbezpečnější věc, kterou bych mohla dělat. Docela nedávno jsem nevybrala "správné místo" a docela ošklivě jsem se bouchla do hlavy o roh nábytku. Nejde mi se toho zbavit, jde to tak nějak automaticky. Dá se tedy něco dělat?

holka, 15 let, 29. července

Dobrý den,
to, co popisujete je opravdu neobvyklé, zvlášť, když si omdlévání dokážete sama přivodit a dokonce se z toho stalo něco, co už nemůžete mít úplně pod kontrolou. Také však chápu, že se člověk někdy potřebuje odreagovat, odejít z náročné situace, ale jak sama píšete, toto není bezpečný způsob a mohla byste si velmi ublížit.

Možná by pomohlo, kdybyste zvolila nějaký způsob relaxace či meditace, který byste se naučila a používala ho v okamžicích, kdy omdléváte. Relaxace dovede také velmi ulevit a bývá zdrojem dobití energie. Mám na mysli například autogenní trénink nebo řízenou imaginaci. Na internetu existují různé nahrávky, ale někdy je lepší, když postupujete pod vedením psychologa, který Vás relaxací provede a naučí Vás vše, abyste později mohla relaxovat sama a bezpečně. S ním byste také mohla probrat situace, kdy se Vám omdlévání děje a mít tak pro sebe podporu je zvládat nebo jim i předcházet. Kontakty na psychologa můžete najít na internetu nebo na nejbližší lince důvěry.

Přejeme klidné léto.
Modrá linka

Jiné téma

Ahoj Alíku,
Chtěla bych se s tebou poradit ohledně závislosti na mobilu, Přijde mi že se na něj dívám celkem často a říkají mi to aji lidi kolem. Někdy už se chci Na mobil vážně chci přestat dívat ale nezvládnu ho odložit A dívám se dál například na YouTube a podobné sociální sítě. Chci se závislosti zbavit ale nejsem si jistá že jí mám a kdyby ano stydím se za to a nerada bych o tom říkala například rodičům protože by mi mohli chtít mobil sebrat ale to zase nechci.
No tak to je nejspíš všechno moc děkuji už předem a jsem vděčná za každou radu

holka, 13 let, 22. července

Ahoj,

ano, tato je doba je poznamenána životem, těsně spjatým s technikou, a mnozí lidé svou náklonnost k mobilu, počítači, tabletu, přehánějí, může pak dojít i k závislosti na technice. Chci moc ocenit Tvůj rozumný názor a to, že si uvědomuješ, že chceš zažívat i jiné věci, je důležité žít současný a ne jen virtuální život. Život sám přináší mnoho zajímavých podnětů, zázraků, možností. Mobil má být dobrým sluhou, nikoliv pánem, který rozhoduje o našem čase. Napadá mě, že postupně se lze učit mobil odkládat, trávit třeba jeden den v týdnu úplně bez něj, to se hodně doporučuje; možná Tě napadnou i jiné věci, jak na to, jak krůček po krůčku postupovat. Svou situaci lze probrat i se svými blízkými (rodinou, kamarády), sdílení dokáže hodně ulevit a společně Vás mohou napadnout další cesty a možnosti. Chci Tě ujistit, že se není za co stydět, je v pořádku říci svým blízkým o tom, jak to máš. Jestliže budeš chtít, můžeš jim pro usnadnění komunikace třeba i ukázat tento e-mail a naši odpověď.
Pokud bys nezvládla závislost sama, bylo by na místě vyhledat podporu odborníka, psychologa (třeba školního, jestliže ve vaší škole působí), který by Ti poradil, jak na to, ani v tomto případě se nemusíš za nic stydět, těchto služeb využívá řada lidí.

Přejeme Ti krásné léto,
Modrá linka

Jiné téma

Ahoj Alíku, nedávno jsem byl na 13ti leté prohlídce u doktroky a ta mi řekla, že bych neměl pít z pet láhví. Teď v rodině řešíme jestli, když nápoj přeliju do sklenice, tak jestli to nemí také zakázané. Mohu tedy pít nápoj z pet lahví který je přelitý do sklenice?

kluk, 13 let, 20. července

Ahoj,
těžko říci, zda paní doktorka měla na mysli, jestli vadí jen pití přímo z pet láhve, nebo jestli by bylo lepší se snažit vyhnout nápojům z pet lahve (tedy že ani přelití nápoje do sklenice nic neřeší).
Asi by bylo dobré se v první řadě snažit vyhnout nápojům v pet lahvích (pít např. pitnou vodu z kohoutku, s citronem; do školy si nosit pití v lehké termosce) a až se znovu uvidíš s paní doktorkou, tak se jí dozeptat.

Výzkumy totiž ukazují, že kdo třeba jí často jídlo balené v plastových krabičkách nebo kelímcích, že je více vystaven látkám, které se mohou z těchto obalů do potravin uvolňovat (kontaminující látky). Nápoje balené v pet lahvích mohou obsahovat malé částice plastů (mikroplasty) - ve větším množství než jsou třeba jinde. Možná to je ten důvod, proč paní doktorka doporučila se pet lahvím vyhnout.

Hezké léto přeje Vím, co jím

Jiné téma

Ahoj, v minulém dotazu jsem se zmiňovala o jedné z mích babiček.

Je to babička z taťkovi strany. Blízko té babičky bydlí bratranec. Jak jsem se zmiňovala v minulém dotazu, mám pocit že má radši ségru a bratrance (je o rok starší než já). To už je ale nějáká doba co si to myslím, ale o Vánocích nastal problém.

Každé Vánoce k nám přijedou babičky a děda (děda od té babičky z taťkovi strany umřel). Jsou u nás něco přes týden. A minulé Vánoce začal můj problém.

Když k nám přijela babčka s dědou od mamky, měla jsem radost, že přijeli, neviděli jsme se půl roku, už se mi po nich stýskalo. Ale když asi za 4 hodiny přijela babička od taťky, se kterou jsem se neviděla taky asi tak půl roku, nic jsem necitila. Neměla jsem radost. Nic.

My se ségrou máme palandu. Babička měla spát dole, tam spí ségra. Všechno bylo zatím jakž takž v pohodě. Ale když si dala svoje věci na mojí postel (nahoru) strašně mi to vadilo. Ale nechala jsem to tak. Nic jsem neřekla.

Další problém nastal další den. Ráno jsem se vzbudila a šla do svého pokoje (tam kde spala babička). Potřebovala jsem něco ze svého stolu (myslím že to byla knížka), co je v tom pokoji. Ale moje věci byli na stole jinak než včera večer. I v šuplíkách jsem měla jinak dané věci. V tom pokoji nebyl nikdo jiný kromě jí. To znamená že mi prohledávala stůl.

A v tu chvíli jsem v ní ztratila poslední kousky důvěry vůči ní.

Tenhle „incident“ nebyl jediný. Stalo se toho hodně.

Já k ní už ůbec nic necítím. Necítím k nic podobného jak ke druhé babičce. Když jsem u ní, mám pocit, jak bych musela být u někoho cizího.

Nevím co mám dělat. V úterý (23.7.) k ním mám i se ségrou a rodiči na týden jet. Rodiče si už naplánovali několik výletů, jako loni, ale ona vždy taťku zaměstná že sotva stíhá jíst a spát. Ona si chce ve své volné chvíli s náma hrát, povídat,... Ale já nechci. Nejen že si už nehraji, ale nechci s ní trávit čas.

Chová se ke mně jako kdybych byla její nejlepší kámoška, vždy mě s sebou bere na různé akce a všem mě ukazuje (připadám si jako v muzeu), dělá si legraci z kluků (což není moc příjemné), z ženských problémů (což už opravdu není příjemné), a podobných věcí. Když jsem se jí to snažila říct, že mi to vadí, ihned změnila téma.

Prosím pomozte mi co mám dělat. Co mám dělat když u ní nechci být, nechci se s ní vídat...nic k ní necítím.

Ale prosím, nepište mi něco jako: to ten týden přežiješ, najdi si nějákou zábavu. Tohle je dlouhodobý problém a chci ho vyřešit.

Moc děkuji. V.

holka, 11 let, 16. července

Ahoj z Modré linky,

píšeš o tom, jak to máš s "druhou" babičkou. ke které nemáš vztah a máš k ní jet na prázdniny. Věřím, že Tě to trápí a že bys k ní nejraději nejela.

Píšeš, co Ti nemáme psát - a vlastně si krásně přicházíš na to, jak by se to dalo řešit. Je to ale jenom jedno z řešení. To další je promluvit si s taťkou nebo mamkou (možná raději s mamkou, říkám si, že taťkovi by to mohlo být líto a Vaše povídání by tím mohlo být ovlivněno). Můžeš mluvit přesně o tom, co nám píšeš, i o tom všem dalším, co zmiňuješ. Věnuj se tomu, co chceš nejvíc řešit - dlouhodobý kontakt s babičkou, nebo tyto prázdniny. Pokud chceš hlavně řešit tyto prázdniny, můžeš mluvit o tom, že k babičce nechceš jet, zároveň však si připrav náhradní řešení, co bys mohla v té době dělat (být u kamarádky, na táboře, u druhé babičky, jiných příbuzných...). Bude pak jen na rodičích, jak rozhodnou, ale Ty budeš vědět, žes pro to udělala všechno.

Říkám si ale, že je vlastně hezké, že máš dvě babičky. Ne všichni je mají. Chápu, že si s ní nerozumíš, že Ti nesedí, jak se chová, že Ti asi prohlížela věci..., že Ti prostě není blízká. Víš, ono to bývá tak, že jedna babička je často ta "první" a jedna ta "druhá". Většinou bývají bližší babičky z maminčiny strany, jak je to u Tebe. Pokud to jde, chovej se k této babičce s respektem, úctou, ale zároveň tak, jak to cítíš. Můžeš ji zkusit lépe poznat - zkus se jí zeptat na to, jak to bylo, když jí bylo jako Tobě; co jí udělalo v životě největší radost, starost ... Hluboké rozhovory lidi sbližují - a o to jde, aby sis mohla i tu druhou babičku užít a mít se ní hezký (i když ne třeba vřelý) vztah. Je to ale samozřejmě jenom na Tobě.

Přejeme klidné a pěkné léto,

Modrá linka

Jiné téma

Je normální že v mém věku mám častěji hlad?

Předem děkuji za odpověď.

kluk, 11 let, 16. července

Ahoj,
ano, může to tak být - rosteš a tak jsou vyšší i nároky na příjem energie a živin. Pocit hladu může ovlivnit i třeba to, jak moc jsme aktivní - jak moc se hýbeme. Když jsme více aktivní, máme obvykle i častěji hlad.
Také má vliv to, jak jíme - jestli jíme dostatečně. A taky třeba i to, jak nás jídlo zasytí. To může ale třeba ovlivnit i složení jídla - proto je dobře, když v hlavním jídle jsou zastoupeny složené sacharidy (např. ovesné vločky nebo chleba nebo brambory, rýže, luštěniny, těstoviny, apod.), bílkoviny (mléko nebo mléčný výrobek, libové maso, ryby, vejce nebo luštěniny) a také třeba trocha zeleniny.
Vhodná snídaně je třeba bílý jogurt s ovocem a ovesnými vločkami nebo chleba se sýrem a zeleninou.

Hezké léto přeje Vím, co jím

Jiné téma

Ahoj Alíku.Rád bych se stal hercem,ale nemám s tím zatím žádné zkušenosti a přesně nevím co je potřeba.Poradil by si mi prosím ?

kluk, 14 let, 12. července

Ahoj,
je hezké, že máš před sebou jasný cíl a zajímáš se o to, co bys ty sám mohl udělat pro jeho splnění. Co se týká vzdělání; pokud jsi si svým zaměřením jistý a rád by ses specializoval už od střední školy, nabízí se studium na některé konzervatoři zaměřené na herectví. Pokud složíš talentové zkoušky (obvykle je jejich součástí přednes básně, ztvárnění monologů, někdy i zazpívání písně), můžeš začít studovat hned po základní škole a složit v patřičném oboru maturitu. Další možností je absolvování klasické střední školy (například gymnázia) a po maturitě se poté můžeš pokusit o přijímací zkoušky na některou ze specializovaných fakult (například DAMU).
Pokud ale nemáš s herectvím žádné zkušenosti, určitě by nebylo od věci poohlédnout se nejprve po nějakém dramatickém kroužku a v něm si ověřit své schopnosti i to, zda by tě tento obor vůbec bavil. Navíc ti získaná praxe bude určitě ku prospěchu při případných přijímacích zkouškách.
Přeji ti hodně štěstí!
Bára

Jiné téma

Ahoj Alíku,
Já bych potřebovala poradit jsem na táboře v Chorvatsku a je tady taková horomada nafukovaček na jedné hromadě a já a moje kamarády jsem si jednou půjčily, ale nevěděli jsme že něčí jsou.Když jsem si jí braly tak tam byla malá díra pak se k nám pridala spousta děti pak jsme já a moje kamarádky jsme odešly a klíči to vytahly z vody úplně roztrhli. Tomu klukovi co to patřilo se rozbrecel my jsme se teda nabídly že se mu na to slozime ale vedoucí řekly že asi ne. Všichni jsme se mu omluvily ale mě je to hrozně líto a chtěla bych mu to nějaka vynahradit. Hlavně se bojím že mě všichni co o tom veďí mně budou promlouvat a nadávat mi. Porad mi prosím co mám dělat.

holka, 13 let, 3. července

Ahoj,
chápu, že je ti nastalá situace velmi nepříjemná a trápí tě. Zároveň bych chtěla ocenit, jak zodpovědně se k tomuto nedorozumění stavíš. Z tvého dopisu je vidět, že ti to není lhostejné a ráda bys to napravila - a troufám si říci, že hodně tvých vrstevníků by se spíš snažilo hodit vinu na někoho jiného, nebo se ze zodpovědnosti vyvléci.
Pokud si vaši vedoucí myslí, že není dobrý nápad se na zničenou nafukovačku skládat, asi pro to mají své důvody. Je určitě skvělé, že jste se omluvili. Můžeš za oním klukem ještě jednou přijít, vysvětlit mu, že to bylo nedorozumění, říci mu, že je to moc mrzí a zeptat se, jestli mu to můžeš nějak vynahradit. Někdy úplně stačí, když člověk prokáže dobrou vůli. Můžeš ho třeba pozvat na zmrzlinu - zkrátka ukázat mu, že ti není lhostejné to, co se stalo. Věřím, že to ocení a celá věc se vyjasní.
Přeji ti krásné léto!
Bára

Jiné téma

Ahoj Alíku a spol. Už dlouho nad tím přemýšlím, ale nejde mi to do hlavy. Dám příklad : o prázdninách bych jela s rodiči do Vatikánu, kde se smí pohlavní styk dělat od 12 let a já bych se tam s někým vyspala, tak kdybych šla na Gynekologii před 15 rokem života, tak by to musel gynekolog oznámit ním rodičům ? A trest by za to žádný neměl, když jsem to dělala mimo ČR ne ? Děkuji, vážně mě to zajímá

holka, 13 let, 1. července

Ahoj,
nejsem sice právnička, ale dovoluji si říci, že v takovém případě by se situace řídila zákony dané země, ve které jsi „čin spáchala.“ To znamená, že vatikánský gynekolog by pravděpodobně nic neoznámil. Nicméně jakmile by ses vrátila domů, měla bys problém, protože bys porušila zákony země, jejíž jsi občankou a ve které se nacházíš. Tudíž pokud bys nechtěla být postihnutelná, musela by sis zažádat o vatikánské občanství.
Nicméně to je pouze hypotetická rovina, protože si dovoluji upozornit na skutečnost, že nejnižší hranice pro legální pohlavní styk ve Vatikánu už dávno není dvanáct let, ale od roku 2013 je to naopak osmnáct let.
Měj se hezky!
Bára

Jiné téma

Ahoj Alíku, mám strašné jméno, není ani české a neznám nikoho kdo by se tak jmenoval, jsem s tím jménem nespokojená a kdykoliv ho někde nahlas čtou, všichni se na mě dívají divně, co mám dělat?

holka 13 let, 23. června

Ahoj,
chápu, že pokud máš netradiční jméno, lidé se na tebe mohou dívat „divně“ a zároveň rozumím tomu, že ti to není příjemné. Dokonce ti mohu z vlastní zkušenosti říci, že mi trvalo celé dětství i dospívání, než jsem začala mít ráda své jméno a i když je poměrně běžné, připadalo mi ošklivé a toužila jsem se jmenovat jinak.

Proto ti také poradit, že v podstatě jediné, co s touto skutečností můžeš dělat, je změnit vnímání a význam svého jména. Neber ho jako „prokletí“ ale jako svou „značku“, která tě odlišuje od ostatních. Nikdo tě neposuzuje podle toho, jak se jmenuješ a lidé se dívají „divně“, proto, že je tvoje jméno zaujme. Zkus proto změnit své myšlení a brát to jako příležitost, jak můžeš na své okolí zapůsobit. Až budeš starší a budeš se seznamovat s kluky, určitě bude prakticky každého zajímat, proč se tvoji rodiče rozhodli právě pro tohle jméno, co znamená a podobně. Místo toho, abys své jméno nenáviděla, snaž se o něm zjistit co nejvíc. Zeptej se rodičů, proč se rozhodli pojmenovat tě právě takhle, co tvoje jméno znamená a jaký význam má pro tvou rodinu. Myslím, že postupem času přestaneš vnímat své jméno jako „prokletí“, ale budeš ho brát jako něco, co je jedinečné a odlišuje tě od ostatních.
Přeji ti hodně štěstí!
Bára

Jiné téma

ahoj Aliku a spol
víte nikdy jsem neměla problém s klaustrofobií ale teď když jsem v malé místnosti točí se mi hlava a je mi horko a začínám panikařit . je to problém když
jsem třeba ve škole a jdu na záchod do malé kabinky nebo když jedu ve výtahu. Nevíte jestli se toho dá nějak zbavit?předem děkuji za odpověď.

holka, 13 let, 19. června

Ahoj,
naprosto chápu, že pocity, které popisuješ jsou velmi nepříjemné a musí tě omezovat i komplikovat život. Ačkoli na dálku a online je velmi těžké určit diagnózu, troufla bych si říci, že symptomy, které uvádíš, se skutečně mohou vztahovat ke klaustrofobii. Bohužel se jedná o poruchu, se kterou musí rozhodně pracovat odborník a nedá se odstranit žádnými „babskými radami.“ Je potřeba, abys navštívila psychologa, který zjistí, co je podstatou i příčinou tvého problému a bude jej s tebou řešit. Nemusíš se ničeho bát, protože dobře vedená terapie tě tvého problému zbaví, nebo jej alespoň výrazně zmírní. Určitě by ale bylo potřeba, abys své problémy nebagatelizovala a začala je řešit s odborníkem, protože v opačné případě by ti do budoucna mohly komplikovat život ještě více.
Přeji ti hodně štěstí a jsem si jistá, že se ti to podaří zvládnout!
Bára

Jiné téma

Dobrý den,
Nevím, jestli jsem patří tento dotaz, ale nemůžu slyšet váš názor na USA x Írán? Írán sestřelil dron USA. Myslíte si, že bude 3. světová válka?

kluk, 15 let, 20. června

Myslím si, že nebude.

Opravdová otevřená válka mezi státy je tak strašně drahá, rušivá a všeobecně neužitečná věc, že pro nikoho z potenciálních účastníků nemá žádný přínos. Nejspíš ani tehdy, kdyby ji dokázali vyhrát.

Vyplatí se nanejvýš vyhrožovat válkou a tvářit se do jisté míry nevypočitatelně. Pak je sice jisté riziko, že někdo udělá chybu a zmáčkne tlačítko, které mačkat neměl, ale pokud je v sázce stabilita celé světové ekonomiky, tak na ta nebezpečná tlačítka kouká ohromné množství vytřeštěných vlivných očí.

Nejsem zastáncem spikleneckých teorií, ale myslím si, že kdyby se kterýkoliv západní politik rozhodl zbourat současný světový pořádek a vyvolat válečný chaos, dostane facku z míst, odkud by ji nečekal. Chtěli by třeba Amazon, Facebook nebo Google válku? Pokud ne, co by proti ní mohli dělat? Google oficiálně zajišťuje technologické zázemí americkým rozvědkám, někdo z něj musí mít prověrku na přístup ke všem datům... a kdo má data, má moc.

Na druhé straně je Írán, který bývá obvykle v klíčových oblastech přechytračený cizími rozvědkami. Slyšel jsi třeba o viru Stuxnet? Šířil se po celém světě naprosto nenápadně, využíval softwarové chyby, které nikdo jiný nenašel, a zapůsobil aktivně jen tehdy, pokud k počítači byla připojená centrifuga od Siemensu, kterou používal Írán ve svých jaderných zařízeních. Nepůsobil ale tak, že by tu centrifugu rozbil nebo vypnul – to by si výzkumník všiml, že mu něco hází klacky pod nohy. Vir jí občas náhodně pozměnil rychlost točení a navíc podvrhnul zobrazovaná data na monitoru tak, aby změnu obsluha neviděla. Výměna počítačů nepomáhala, protože vir se dokázal schovat do centrifugy a nahrát se z ní zpět. Nikdo z íránských vědátorů netušil, že mají v laboratoři takový důmyslný oblbovák, který jim kazí výzkum. Vir jim vytvářel nevysvětlitelnou záhadu. Jakékoliv pokusy o vývoj jaderných zbraní tím byly několik let úspěšně sabotované.

Ke Stuxnetu se nikdo oficiálně nepřiznal, ale spekuluje se, že ho má na svědomí Izrael. S touto zkušeností, kdybych byl na místě vůdce Íránu, bych se teď docela bál mačkat jakákoliv odpalovací tlačítka. :-D

Jiné téma

ahoj všichni z této poradny...
nedávno jsem slyšela o jedné nemoci, že se ti maso “mění“ v kosti a že na to neexistuje lék... já se prostě hrozně bojím jí ostanu... :(
(ano jsem divná toho by se bál jen hlupák jako já)

holka, 12 let, 18. června

Ahoj,
chápu, že máš strach z neléčitelné nemoci. Myslím, že je to naprosto normální a běžné. Většina lidí se bojí bolesti a nemocí. Nemocí, na které neexistuje lék, je bohužel velká spousta a pravděpodobně každý člověk má nějakého svého osobního „strašáka.“ Chápu, že představa nemoci, o které píšeš, tě vyděsila - ačkoli popravdě nevím, jakou chorobu máš přesně na mysli. Nicméně místo toho, aby ses trápila nějakými imaginárními hrozbami, raději se zaměř na prevenci většiny nemocí. Docházej pravidelně na preventivní prohlídky k lékaři, dodržuj zdravý životní styl, začleň do svého programu dostatek pohybu a riziko tak snížíš na minimum.
Měj se hezky!
Bára

Jiné téma

Ahoj potřebuji opravdu rychle pomoct. Mě přišla SMS zpráva na které bylo: Objednávka odeslána, datum dodání upřesníme....... atd. Jenže já jsem nic neobjednal, nechal sem to být ze je to reklama. Jedná se o nějakou protézu CeramicX. No a teď mi přišla zpráva datum dodání 19.6. čas upřesníme. Mamka je teď na mě naštvaná! Nebyla tam nic zmíněno o adrese, a navíc jak se to ke mě mohlo dostat?! mám AVG Protection takže na viry bych přišel. Poraďte prosím! :-( :-(

kluk, 12 let, 18. června

Ahoj,
to je opravdu velmi nepříjemná situace a je dobře, že jsi se svěřil rodičům. Netuším, jak se mohli dostat ke tvému číslu a případně adrese, ale pokud sis nic neobjednával, nikdo nemá právo nutit tě do koupě. Určitě by bylo dobré, aby odesílatele kontaktovali tvoji rodiče a důrazně žádali vysvětlení. Jestliže máš čisté svědomí a žádnou objednávku jsi neudělal, neexistuje vůbec žádný důvod, proč by ses tím měl trápit. Nejspíš na tebe někdo zkouší nekalé obchodní praktiky a tvoji rodiče by tuto záležitost měli vyřešit za tebe, protože ty nejsi plnoletý a takové praktiky jsou i žalovatelné.
Měj se hezky!
Bára

Jiné téma

Ahoj Alíku. Je mi 12 a tak už přecházím do puberty. A v pubertě se lidé osamostatňují. Myslím si, že se už také osamostatňuji, proto se chci zeptat kdy je vhodné začít bydlet sám (či s partnerem). Předem děkuji za odpověď.

kluk, 12 let, 15. června

Ahoj,
máš naprostou pravdu, že v průběhu dospívání se lidé osamostatňují, ale myslím, že v tvém věku je předčasné uvažovat o samostatném bydlení. Na tvou otázku, kdy je vhodné začít bydlet sám, se velmi těžko odpovídá. Záleží na tom, co považuješ za samostatné bydlení. Celá řada dospívajících odchází v patnácti letech na internáty a je to zcela normální. Na druhou stranu to nelze považovat za úplně samostatné bydlení, protože studenti na internátu si obvykle sami neperou, nevaří a neplatí si své náklady na život. Jestliže se bavíme o skutečně samostatném bydlení, považovala bych za základ, že se člověk dokáže sám uživit a vydělat si na své každodenní náklady. A to není dost dobře možné (samozřejmě až na úplné výjimky) před dosažením plnoletosti. Nicméně většina lidí toho není schopna ani dosažením osmnácti let, už jen kvůli tomu, že často dál studují. Ale jedná se samozřejmě o velmi individuální situaci.
Měj se hezky!
Bára

Jiné téma

ahoj Alíku chtěla bych se na něco zeptat ... Příští rok budu doučovat jednoho kluka na angličtinu (budu si takhle vydělávat na nový mobil)
a nevím kolik si mám brát na hodinu ....Kolik bych si měla brát??

holka, 11 let, 13. června

Ahoj,
to je velmi těžká otázka, na kterou neexistuje jednoznačná odpověď. Cena doučování záleží především na tom, na jaké úrovni se odehrává a jaké jsou zkušenosti a kvalifikace učitele. Vzhledem k tomu, že je ti jedenáct a tedy navštěvuješ základní školu, troufám si říci, že tvé zkušenosti s výukou nebudou příliš bohaté. Zároveň ti ještě není patnáct, takže se určitě nejedná o oficiální brigádu. Z toho usuzuji, že se nejspíš jedná o nějakého kamaráda nebo známého, s jehož rodiči ses dohodla.
Na internetu jsem si našla, že cena za hodinu doučování angličtiny, kterou si říkají studenti, se pohybuje mezi sto padesáti až dvěma sty korunami. Jde však minimálně o středoškolské studenty, proto bych řekla, že tvá cena by měla být nižší. Možná by bylo nejjistější, kdyby sis promluvila s rodiči onoho chlapce, kterého budeš učit, jakou představu mají o ceně, kterou ti budou platit. Skutečně je bez bližší znalosti situace velmi těžké radit nějak konkrétněji.
Měj se hezky!
Bára

Jiné téma

Ahoj mám takový problém. Už od ledna jsem zaláskovaná do naší učitelky tělocviku (26). Zatím to ví jen jedna blízká kamarádka a učitelce jsme to s kamarádkou řekly dneska a byla z toho docela zmatená. Co mám dělat? Rodiče ještě nic nevědí a nemám v plánu jim to zatím říkat. Díky předem za odpověď

holka, 13 let, 10. června

Ahoj,
dovol mi, abych zrekapitulovala jen některé tvé dotazy za poslední rok. Tvrdila jsi, že jsi v sedmi letech měla sex s klukem, pak jsi chtěla chodit s Alíkem, poté jsi tvrdila, že chceš, aby tě někdo znásilnil a v posledním dotazu s tebou Modrá linka řešila, že bys chtěla mít první sex s chlapcem, ale pocházíš z křesťanské rodiny, takže to nepřipadá v úvahu. A to nejsou ani zdaleka všechny dotazy, které jsi v poradně položila. Od ledna loňského roku se tvůj věk mění od sedmi do šestnácti let - v každém dotazu je to jinak.
Už jednou jsem tě upozorňovala na to, že poradna není na hraní a slouží dětem a dospívajícím, kteří pomoc odborníků skutečně potřebují. Zřejmě jsi natolik nezralá, že ti bohužel nedochází, že čas, který stráví kterýkoli z odborníků s tvými pokusy o vtip, by mohl věnovat dětem, kteří pomoc opravdu potřebují. Upozorňuji tě tedy naposledy, že za podobné chování ti může být zablokován účet na Alíku. Věřím, že tentokrát už to pochopíš a zkusíš se nad tím zamyslet.
Bára