Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Poradna: Alík radí dětem

    Kamarádi

    Ahoj.
    Moje kamarádka odešla na jinou školu. Byla to jediná holka se kterou jsem si rozumněla. No ,když odešla byl to celkem problém. Nový školní rok jsem si ještě myslela, že se budu s kamarádkou vídat častěji než 2X ročně ,ale opak byl pravdou. No a než mi to došlo, ve třídě se vytvořily skupinky. A když jsem se chtěla přidat, tak se sice se mnou prohodily pár slov, ale nic víc. Prostě si nedokážu najít kamarády. Nevím kde a jak. A navíc bydlím na vesnici kde moc dětí není.
    Prosím poraďte mi. Děkuji.

    holka, 12 let, 16. června 2019

    Ahoj,
    chápu, že Ti chybí kamarádka, se kterou sis rozuměla. Udržovat přátelství na dálku je náročné a většinou už mívá jinou podobu, spíš si občas napsat a navštívit se, ale není to každodenní podpora a sdílení. Ve Tvém věku bývá zvykem, že se holčičí kolektivy různě skupinkují, někdy to může být i hodně nepříjemné. Můžeš zkusit navázat bližší vztah třeba s jednou, se dvěma spolužačkami, někdy je to snazší, než proniknout přímo do uzavřené skupiny. Můžeš se snažit si nimi víc povídat, poznat jejich zájmy, navrhnout nějakou společnou akci, setkání, být aktivní, aby věděly, že bys je ráda více poznala a spřátelila se. Neboj se mluvit i o tom, jak se cítíš, že Ti chybí kamarádka, co odešla a cítíš se teď sama. Věřím, že se najde někdo, kdo Tě bude chtít podpořit a porozumí Ti. Zároveň je dobré si uvědomit, že se člověk nemůže zavděčit všem a ne se všemi si porozumí, to je přirozené. Neboj se sdílet své myšlenky a pocity kolem toho s mamkou nebo jiným blízkým z rodiny, kteří Ti také můžou být oporou, nebo Tě i inspirovat, jak si třeba oni našli kamarády.

    Přejeme Ti vše dobré,
    Modrá linka

    Na otázky odpovídají

    pracovníci linky důvěry Modrá linka, Alíkova kamarádka BáraV, odborníci na výživu z centra Anabell, odborníci na boj proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy smí pokládat čtenáři mladší 15 let.

    Kamarádi

    Ahoj
    Jsem u dědy na venkově, tady bydlí i moje sestřenice. Je jen o rok starší než já a byli jsme fajn kamarádky, ale teď si nerozumíme. Byla jsem dnes na hřišti kde byla i má sestřenice(Monika) s nějakýma holkama. Slušně jsem je pozdravila ale ony mě ne. Monča řekla jen ahoj ale už neřekla jména kamarádek a ani mě nepředstavila kdo vlastně jsem. Stála jsem tam jak duch bez těla. Za chvilku jsem odešla protože mě to tam nebavilo. Šla jsem tedy zpátky za dědou. Holky jsi mě asi nevšimli to stejný udělal děda. Nevím jestli si myslí že jsem člověk co nic nepotřebuje a nic ho netrápí nebo jsem neviditelná. Já nejsem ten člověk co na sebe upozorňuje průsery. Co mám dělat aby si mě všimli?

    Mája, 11 let, 21. května

    Ahoj,
    moc mě mrzí, že jsi se dostala do tak nepříjemné situace a velmi dobře si umím představit, jak jsi se cítila a jak ti to bylo líto. Chování tvé sestřenice skutečně nebylo v pořádku a bylo dost necitlivé. Pokud člověka navíc zklame někdo, komu důvěřoval, je to o to horší. Myslím si, že by sis v první řadě měla promluvit se svou sestřenicí. Řekni jí, že ti celá situace a její chování bylo velmi nepříjemné, mrzelo tě a zeptej se jí, jaké k němu měla důvody. Možná si ani sama neuvědomila, jak tě její ignorování zraňuje. Nebo jestli třeba „machrovala“ před svými kamarádkami. Ale v každém případě by bylo dobré si to mezi sebou vyříkat, aby toto nedorozumění nezůstalo „viset“ mezi vámi. Bylo by škoda, kdyby vaše dlouholeté přátelství skončilo kvůli jedinému dni. Neboj se popsat jí své pocity. Věřím, že tě pochopí, zamyslí se nad svým chováním a příště se k tobě bude chovat lépe.
    Držím ti palce!
    Bára

    Kamarádi

    Ahoj Alíku,
    V mojí třídě si přijdu že se se mnou spolužáci nechtějí bavit. Když třeba někde stojím například u lavice a s někým se bavím no tak přijde jedna osoba(spolužačka) která si stoupne schválně přede mě a dělá že tam nejsem (tak to vidím já) nevím jestli ta osoba má nějaké rodinné problémy ale vadí mi že mě ,,odstrkuje" od kolektivu. Ostatní spolužáci (holky) se baví jenom spolu a s nikým jiným. S tou osobou(holka) se chci kamarádit ale vypadá že ona nechce nebo já vlastně nevím jestli ji něco na mě vadí, kvůli tomu se ji radši na nic neptám. Předem děkuji za odpověď

    holka, 12 let, 18. května

    Ahoj,

    věřím, že to je hodně nepříjemné, cítit se odstrčeně od ostatních a že Ti vadí, jak se k tobě chová jedna ze spolužaček. Každý si zaslouží mít kamarády a přátele. Někdy se stane, že se ve třídě holky naskupinkují nebo napárují a je obtížné se mezi ně dostat.

    Také nevím, proč ta spolužačka, se kterou se chceš skamarádit, se chová právě takto. Teď do školy nechodíte, možná, že by ses ji mohla zeptat přes sociální síť co se mezi vámi děje nebo můžeš být v kontaktu s dalšími holkami alespoň tímto způsobem. Možná někdo z nich bydlí blízko, dalo by někoho pozvat na procházku nebo jen tak jít ven. Možná jsou ve třídě i další lidé, kteří se cítí trošku osamoceně a šlo by s nimi navázat bližší kontakt. Nemusíš se přátelit jen s dívkami, i kluci jsou Ti, se kterými se dá dobře bavit. Někdy také platí, že pokud nemáme kamarády v třídě, dají se najít jinde, v sousedství, v kroužku, na táboře.

    Přejeme Ti, aby ses mohla brzy cítit s ostatními ve škole dobře.

    Modrá linka.

    Kamarádi

    Dobrý den, včera se mi stala taková nepříjemná situace.

    Všechno to začalo takhle - já, bratr a jeho kámoš (toho kámoše budu nazývat Honza) jsme šli na fotbalové hřiště si zakopat. Všechno bylo bez problémů, ale až do té doby, než přišli malí cikánci (bylo jich asi 4 nebo 5). Zeptali se nás, jestli by jsme si proti nim nedali zápas, a my tak s trocha smíchu řekli ano. Zde byl jeden kluk, který nebyl cikán, ale choval se úplně nevychovaně. Začli do nás nadávat, ten nevychovaný kluk mě oslovil mým jménem (vůbec nevím, z kama na to přišel), a to mě velmi rozčílilo. Tak jsem mu dala přezdívku Franta, což ho velmi naštvalo. Zde jsem nechtěla projevovat rasismus, ale nešlo to. Pak po nějaké době odešli, protože jsme nad nima vyhráli, a byli na nás naštvaní.

    Potom po asi jedné hodiny od toho "zápasu" přišli ti samí kluci a s jedním starším klukem a dvěmi holkami, což jsem si myslela, že ty holky budou v pohodě, ale naopak. Chtěli si s námi zahrát opět fotbal, a tady to už trochu hořelo. My jsme se jim začali smát, i když jsem věděla, že to bude špatné. Samozřejmě, že jsme nakonec s nima hráli. Ty dvě kravičky se taky zapojily, i když to bylo takové, že "Hele, kdo je vlastně s kým?", "Hrajou ony taky??". Já jsem si těch holek nevšímala, do té doby, než do mě nevychovaně jely různými kecy. Například "Tak co, jaký kluk se ti nejvíc líbí?", "Frajerko!", "Máš velkou prdel", "Já jsem se zeptala Honzy, jestli se ti líbí a on řekl, že ano.", "Tobě se líbí Damián, žejo?!" (mimochodem Damián je ten starší kluk z té skupiny), "Dáš mi nějaký tvoje oblečení?". Já jsem si chtěla zahrát normální fotbal, ale ony se ke mně chovaly tak, jak dvě nenormální krávy (omlouvám se, že se takhle projevuju, ale brečela jsem nad tím celý noc). Já jsem se vyjádřila, ať si otravují někoho jiného, ale mě ne. Nevšímala jsem si jich. Pak mi podkopl "Franta" těžce nohu, ale já nespadla. Tady mě nazval babochlapem, kde to slyšel i můj brácha, tak to prostě nevydržel a zbil ho. Né moc, ale prostě si do něho kopl. Já jsem nevěděla co mám dělat, tak přiběhl i můj taťka, kde se to všechno zkusil zklidnit, a nakonec to zklidnil. Ten Franta odešel hrdinsky domů, dvě krávy odešly taky hrdinsky přes celé hřiště, až za mnou přišel taťka me zklidnit, protože já pořád byla šíleně naštvaná. Řvala jsem na ně přes celé hřiště "Tak mi to řekněte do očí před mým taťkou, co jste mi říkaly!!!", a ony mi ještě nakonec zamávaly svými tlustými ručičkami pápá. Do nich jsem jela větami asi 4x, i sprostě. Během toho se mě táta pokusil zklidnit, a tak se mu to po dlouhé době podařilo. Já neskutečně moc brečela jak Niagarské vodopády. Nejhorší na tom bylo, že to všechno viděl a slyšel i kluk, který se mi líbí. Kluci nakonec tak nějak se pokoušeli zahrát fotbal, ale já na tom nebyla vůbec dobře. Tak to všechno skončilo, a já až je znovu uvidím, tak jim taky zamávám, na rozloučenou. :) Toto zůstane navždy v mé paměti a každý večer, každý den kvůli tomu budu brečet, dokud se s tím nevyrovnám.

    A neumím se psychicky ovládat.

    Holka, 19. května

    Ahoj,
    naprosto chápu, že takový konflikt je velmi nepříjemný a že na něj člověk musí pořád myslet. Ale existuje přísloví, které říká, že minulost nikdo změnit nemůže a jediné, co se dá změnit je budoucnost. A myslím, že přesně to vystihuje tvou situaci. Místo toho, aby ses „užírala“ tím, jak jsi se v oné situaci cítila poníženě, bezmocně, nebo vztekle, se zkus zamyslet nad tím, co bys mohla udělat, aby ses příště do podobné situace vůbec nedostala.
    Ve svém dopise se o oněch dětech nevyjadřuješ příliš hezky. Je tedy možné, žes jim svým chováním dala záminku k podobným provokacím? Nemohla bys příště změnit v něčem své chování, či postoj, aby k takovému konfliktu vůbec nedošlo? Přemýšlej nad tím, jak bys příště mohla na provokace reagovat, aniž by ses nechala „zahnat do kouta“ a reagovala tak přemrštěným způsobem. Práce s vlastními emocemi není jednoduchá a vyžaduje cvik i určité sebezapření, ale když se nebudeš bát se do analýzy svých pocitů pustit a budeš se s nimi snažit pracovat, v budoucnu určitě zvládneš zareagovat lépe.
    Držím ti palce!
    Bára

    Kamarádi

    Dobrý den.
    moje kamarádka Farida mi řekla že nejde do školy.
    Já se hlásím na gymnázium a bojím se že se už nikdy neuvidíme .Od té chvíle co mi to řekla tak brečím a nevím jak to zastavit. Je to nejúžasnější kamarádka na světě a já jí možná už nikdy neuvidím .
    Nevím jak se s tím vypořádat.
    Karolínka

    holka, 12 let, 18. května

    Ahoj Karolínko,

    je fajn mít tak úžasnou kamarádku, o jaké píšeš. A chápu, že Tě trápí představa, že už byste se neměly vidět. Ale i když spolu nebudete chodit do stejné školy, nemusí vaše přátelství skončit. Rádi bychom Tě podpořili v tom, aby ses svěřila rodičům a popovídala si s nimi o možnostech, jak se s kamarádkou vídat i nadále. Můžete si telefonovat, psát SMS, e-maily, kontaktovat se na sociálních sítích, pokud na nich máte účet. Za pomocí rodičů se můžete jednou za čas vídat, i pokud nebydlíte blízko sebe.

    Přejeme Ti spoustu dalších hezkých chvil s kamarádkou i kamarádkami novými.
    Modrá linka

    Kamarádi

    Ahoj všichni.
    Mám takový problém s kamarádkou. Myslím si, že na mě kašle. Začalo to tak, že jsem se asi od třetí třídy bavila s jednou holkou (Elou*) až do páté. Byla to super kamarádka, ale jednou jsem si sedla s jinou holkou (Julou*) a Ela se naštvala, byla protivná a tak jsem se začala kamarádit s Julou. Byly jsme BFF, až do tohoto roku, protože se najednou začala více bavit s jinou holkou. Ne že by se se mnou nebavila, ale už to nebylo jako dřív. Mezitím mě učitelka posadila s jinou holkou (Kájou* (holka která si myslím že na mě kašle). Začaly jsme být BFF. No jenže teď si myslím že už mě nemá tolik ráda, ani mi neodpovídá na zprávy. Jediný kdo se se mnou chce bavit je Ela jenže o tu nestojím já. Nebo ještě Sára* ale ta jenom ve třídě protože má BFF o ročník víš. A třeba když jsem si povídali já a Sára, Kája mě od ní "odháněla" , ale sama se se mnou nebavila. Nevím co mám dělat a nechci být o přestávkách sama.
    * Tak se nejmenujou, ale nechtěla jsem psát první holka, ...
    PS: mamce to říkat nechci zastává se Ely

    holka, 12 let, 9. května

    Ahoj,

    je to někdy trápení s kamarádkami, viď? Nedivím se, že nechceš trávit přestávky sama, ale nabízí se Ti Ela, (kterou Ti doporučuje mamka a asi ví proč), také Sára, která se s Tebou ve škole baví. Jinak ve vašem věku se stává, že dochází někdy ke střídání kamarádek. V dospívání se mladí lidé velmi mění, nejen fyzicky, ale i psychicky, aniž by si tyto změny někdy uvědomovali. A tak se může stát, že Ti pak vyhovují jiné kamarádky než dříve.

    Na bavení o přestávce máš tedy dvě kamarádky, na Tobě pak záleží, koho dál upoutáš Ty a kdo naopak Tebe. Nakonec se klidně můžete bavit i tři a více v hloučku, co říkáš?

    Myslím, že je moc dobře probírat to doma s mamkou. Mamka Tě, na rozdíl od nás, zná velmi dobře, a možná zná i některé Tvé kamarádky. Nemusíš se řídit jejím názorem, můžeš mít svůj, ale určitě stojí za to se nad jejím názorem zamyslet. Navíc, když budeš s mámou sdílet, poroste mezi vámi dvěma vzájemná důvěra a to je v rámci rodiny moc prima.

    Přejeme Ti pěkná, hluboká přátelství, ať v rámci třídy či jinde.
    Modrá linka

    Kamarádi

    Ahoj. Jak bych se co nejlépe mohla zbavit kamarádky? Vim ze to zní hrozně, ale už delší dobu pozoruji, že se ke mně nechová jako pravá kamarádka a nedávno jsem zjistila, že mě zradila i v minulosti. Asi si budete říkat, že jsou to dětský spory, ale stejně si to neříkejte :))
    No prostě ji už asi nechci ve svym živote ale na druhou stranu je to hrozná citlivka a bojim se, že by si mohla něco udělat, což samozřejmě nechci...takze jak se jí nějak efektivně zbavit?

    holka, 10. května

    Ahoj,

    neboj, nic si říkat nebudeme – kamarádi a přátele jsou totiž v životě každého velmi důležití a to, koho kolem sebe člověk má, má vliv na to, jak se cítí.
    Pokud jsi zjistila, že se ta kamarádka jako kamarádka nechová, že Tě zradila, klidně jí to takto na rovinu řekni. Že potřebuješ být v životě dále od ní. Že může být dobrou kamarádkou někomu jinému. Je to tak fér, každý má právo si vybrat, s kým je mu dobře a s kým ne.
    Můžeš také „nenápadně vycouvávat“, oddalovat se od kamarádky, ale to není úplně férový způsob, kamarádka by měla vědět, na čem je; a taky bude mezi vámi jasno a nebudeš muset stále vysvětlovat, co se děje.
    Říkám si, jak bys to chtěla asi Ty, kdybys byla v kamarádčině postavení, jestli by ses chtěla dozvědět, jak to s Tebou druhý má, nebo ne, a jak by ses to chtěla dozvědět. To Ti může v Tvém dalším jednání pomoci.
    Vnímám, že máš obavu z kamarádčiny reakce, cením si toho. Každý se ale musí učit vyrovnávat se i s tím těžkým, co život přináší. Pokud to kamarádce řekneš s citem i úctou, bude z Tvé strany vše v pořádku a ostatní je už na kamarádce.

    Držíme palce,
    Modrá linka

    Kamarádi

    Zdravím.
    Mám takový problém, když se cítím v pohodě a mám dobrou náladu a jdu s tím mezi lidi, tak mi nálada a energie ihned klesne na body mrazu. Ani se s lidma moc bavit neumím, tak se snažím různým rozhovorům vyhýbat. Abych si svojí náladu nezhoršila.
    Hrozně mě mrzí, že nedokážu být v místnosti s někým abych se necítila pod tlakem. Jsem ráda když jsem sama, ale spíš bych chtěla být mezi lidmi. Ale nevím jak na to.

    holka, 13 let, 10. května

    Ahoj z Modré linky,

    chápu, že by ses ráda cítila lépe mezi lidmi. Takto po internetu, bohužel, nedokážeme posoudit, co Tě vede k tomu, že se mezi lidmi cítíš pod tlakem.
    Pokud nevíš, o čem s lidmi mluvit, zkus se zamyslet, co by ses o nich chtěla dozvědět, co by Tě zajímalo. Můžeš s nimi mluvit o svých koníčcích, o filmech, které jsi viděla, knížkách, které jsi četla. O svých zážitcích a pocitech. Také si můžeš zkusit začít všímat toho, o čem se baví lidé kolem Tebe, o čem se baví ve filmech a nechat se tím inspirovat.
    V každém případě Tě chci podpořit, abys na tyhle své pocity nebyla sama, aby ses svěřila někomu blízkému, komu věříš a kdo by tě mohl podpořit, s kým bys mohla přijít na to, proč se mezi lidmi necítíš dobře. A jestliže by to nepomohlo, bylo by dobré, aby ses s rodiči obrátila na pomoc odborníka, tedy psychologa, psychoterapeuta, protože člověk žije mezi lidmi a je důležité, aby se mezi nimi mohla cítit dobře. Možná máte školní psycholožku (psychologa) u Vás ve škole, tedy je možné se obrátit na ni.

    Přejeme ti bezstarostné jaro.
    Modrá linka

    Kamarádi

    Ahoj Alíku a spol.,
    mám problém s nejlepší kamarádkou a už nevím, na koho bych se mohla obrátit, tak jsem se rozhodla napsat tobě.
    Začalo to tak, když nás naše společná kamarádka pozvala na svou narozeninovou oslavu, která se měla konat na začátku července minulého roku. V tu dobu jsme se moc nebavily, jen jsme se sem tam pozdravily... ale na té oslavě jsme se skamarádily a více si začaly rozumět. Dohodly jsme se, že budeme spolu následující školní rok sedět, moc jsme se těšily. Zbytek letních prázdnin jsme si nepsaly, nekomunikovaly spolu, i když z mé strany ta snaha o komunikaci byla... skoro vůbec neodpovídala a nereagovala na nabídky setkání. Ale to jsem nějak přehlížela.
    Na začátku školního roku to bylo fajn, byla s ní sranda a rozuměly jsme si. Ale postupem času mi začala dost vadit... doslova kašlala na školu a když jsem ji řekla, že píšeme písemku, tak její odpovědi většinou byla „No, tak to bude jasná pětka!“ nebo v ještě horším případě „Tak to od tebe opíšu, nevadí?“, ale já jí stejně většinou řekla, že mé odpovědi opsat může, protože jsem se ještě úplně nenaučila říkat lidem ne, což bych asi měla napravit. Opsala ode mne i pár domácích úkolů. Když jsem se jí zeptala, proč si je neudělala doma, tak se vymluvila buď „Mně se nechtělo.“ a nebo „Neměla jsem čas, včera jsem přijela domů až ve čtyři.“ časy se samozřejmě občas lišily. Ale, co je na tom zarážející je to, že se mi často chlubila tím, jak chodí spát klidně i v jedenáct večer. Takže jsem neviděla důvod, proč by si domácí úkol nemohla udělat doma, když neměla nic lepšího na práci (to, že nemá nic jiného na práci, jsem si vždy ověřila). Ani naše kamarádství nebylo jako dříve... často se o přestávkách bavila i s holkama, které předtím pomlouvala a nebo se kterými by nikdy nepromluvila. Hodněkrát mě nechala sedět o přestávkách v lavici samotnou, zatímco se ona bavila s ostatními děvčaty, na který měla špatný názor. Netrvalo dlouho a ruply mi nervy... měla jsem ještě jednu kamarádku, se kterou jsem si celkem rozuměla, takže jsem se začala kamarádit s ní a zároveň jsme spolu seděly i v lavici. Se zmiňovanou „nejlepší kamarádkou“ jsem se tedy přestala bavit a nevšímala si jí, protože mi za to nestála. Ale má to jeden háček... ta „druhá kamarádka“ má ve třídě dobrou pověst a baví se s ní prakticky úplně všichni. Zní to jako nepodstatná informace, ale právě v tomhle byl ten problém... Během jedné přestávky, která trvala deset minut, tak stihla obejít klidně i několik lidí, se kterými si povídala. Vtipné bylo, že já jsem s ní seděla, ale nepromluvila se mnou jediné slovo. Když jsme si povídaly, tak to bylo v hodině. Takže jsem byla většinou sama. Tohle období s „druhou kamarádkou“ trvalo přibližně měsíc.
    Pomalu ale jistě jsem se zase začala kamarádit s již několikrát zmiňovanou „nejlepší kamarádkou“. Bylo to někdy v druhé polovině prosince minulého roku. Tentokrát to fajn období trvalo o něco déle, nejspíš do dubna tohoto roku. Fajn období skončilo, když jsem se jí svěřila s problémem, který mě trápí. V průběhu, kdy jsem se jí svěřovala, tak mě několikrát přerušila a začala mluvit o věcech úplně mimo téma, ještě se i několikrát uchechtla, což mne ranilo, protože jsem ji brala jako kamarádku, které můžu důvěřovat a věřit jí... několikrát, když jsem se o tomhle tématu, které bylo a stále je dosti citlivé opět zmínila a začala jí o něm vyprávět, tak mi začala naznačovat, jak je to pro ni nechutné a, že mám o tom přestat mluvit. Já ji respektuji, ale mrzí mě, že mne jako kamarádku nechce vyslechnout. Přibližně před týdnem jsem po dlouhé době napsala kamarádovi, který mne jeho odpovědí dost odbyl. Byla jsem moc nešťastná, tak jsem mé „nejlepší kamarádce“ zavolala... začala jsem jí vysvětlovat situaci a číst zprávu, kterou mu poslala, ale když jsem jí přečetla zprávu, ve které mě odbyl, tak se začala smát, nechápu proč, myslím si, že z mého tónu hlasu musela poznat, že mě to trápí a ona místo toho, aby mne podpořila, tak se začala smát. Konverzaci jsem ji četla dále ještě posmutněleji, a ani jsem nestihla doříct, co jsem chtěla, tak mě přerušila a začala mi říkat, kdy půjde k zubaři a pak ji už téma, o kterém jsem mluvila vůbec nezajímalo. Častokrát mi ani nepřijímá hovory, a když jí napíšu, ať mi potom zavolá, tak nezavolá. Skoro vůbec neodepisuje na zprávy, co jí píši, takže spolu vůbec nekomunikujeme. Když už, tak se vždy ozývám první já, nikdy se neozve první ona. Dost mě to trápí a už by se s ní kamarádit nechtěla, ale nechci být ve třídě sama,protože už jsem několikrát zažila to, že jsem byla ve třídě bez kamarádů sama. Nezapadám totiž do kolektivu a nikdo jiný kromě ní se se mnou bavit nechce, nevím, co ostatním na mě vadí. Povídala jsem si o tomhle s maminkou a taky neví, co bych měla dělat.
    Byla bych ráda za radu. :)

    holka, 12 let, 4. května

    Ahoj,
    pozorně jsem si přečetla Tvoji zprávu, kde jsi popsala, jak se vyvíjel a i pořád vyvíjí vztah s Tvojí nejlepší kamarádkou a také pokusy se od ní odpoutat a najít si jinou kamarádku. Chápu, že Tě ranilo, když několikrát porušila Tvoji důvěru, nebo když se zachovala necitlivě ve chvíli, kdy jsi potřebovala především podpořit. Přátelské vztahy bývají někdy komplikované a v době dospívání je to často s druhými lidmi složité. Každý hledá sám sebe, to, co si může dovolit k ostatním a co už ne, a tak se v tom člověk často ztrácí. Ale i to patří k tomu, abychom pochopili, že ne vždy se budou ostatní lidé chovat tak, jak my očekáváme, a že ne každý může být tím ideálním kamarádem.

    Tvoje maminka i Ty máte pravdu v tom, že jednoduché řešení neexistuje. Někdy funguje o tom s druhými lidmi mluvit, vyjasňovat si věci - co Tě nazlobilo, co Tě ranilo apod., aby si to ten druhý uvědomil a mohl se příště zachovat jinak. Nevím, jestli je to ve Vašem kamarádství možné a zda to pomůže, ale dá se to vyzkoušet.
    Jindy se zase člověk rozhodne, že dokud nepotká toho opravdového kamaráda, bude se bavit s ostatními, ale nebude se svěřovat úplně se vším, co prožívá, a spíše bude brát kamarádství jako zábavu a možnost s někým být a bavit se. Citlivé a soukromé věci si nechá jen pro Ty, kterým může plně důvěřovat. Zatím to může být Tvoje maminka nebo někdo jiný dospělý. Později můžeš potkat lidi, kteří to mají nastavené jako Ty, budeš jim moct důvěřovat, a kteří Ti budou oporou. Nemusí to být lidi jen ve třídě, ale třeba někdo ze sousedství, z kroužku, z tábora apod.
    Pokud by Tě to hodně trápilo, můžeš vše probrat třeba i s psychologem, třeba máte i nějakého ve škole. V rozhovorech s ním si můžeš mnohé ujasnit a podívat se na celou věc i z dalšího úhlu pohledu.

    Přejeme Ti klidné dny.
    Modrá linka

    Kamarádi

    Dobry den, omlouvam se, ze otravuji.
    Prijde mi ze mě skoro nikdo nema rad. Podle mě, ale nic špatneho nedělam. Skoro nikdo se se mnou nebaví. A ja nevim proč. Obcas si rikam, že by se měli lepe kdybych já nebyla. Skoro vsichni mají se mnou problem. A kdyz mam nejlepsi kamaradku tak tata s priteljyni jen říkaji, ze mi kolikrat lhala, coz mozna pravda je, ale ja ji asi taky občas lhala. A mně pak kazi pocit z toho, ze mam nejlepši kamarádku a je mi to líto. Pak v noci brečím. Pripadam si jako kdybych všechno kazila, ale podle mě nic nekazim. Mně se to prostè tak líbí. Ostatni maji se mnou problem, vzdy si najdou důvod. At uz to je kvůli memu smichu, kvůli tomu ze se bojim nafukovacich balonků nebo kvůli tomu, že stale sislam a taky kvůli tomu, že se hodně potím a ja nevim co vše. Prostě skoro každy proti mně něco ma a ja nevím proč, já za to nemohu, ale mrzi mě to. Prosim nevíte co mám dělat?
    Johy

    Johanna, 12 let, 2. května

    Ahoj,

    mrzí mě, že Ti připadá, jako by Tě nikdo neměl rád, i když nic špatného neděláš. Věřím, že Tě to trápí, jsi kvůli tomu smutná, v noci pláčeš.
    Chápu také, že je pro Tebe důležité mít nejlepší kamarádku. V každém kamarádském vztahu člověk může udělat nějaké chyby (to je lidské), myslím si proto, že můžete být nejlepšími kamarádky i přesto, že jste si několikrát navzájem lhaly. Můžeš tátovi a jeho přítelkyni zkusit upřímně říct, jak je pro Tebe důležitý pocit, že máš nejlepší kamarádku. Pokud bys chtěla, můžeš jim ukázat také zprávu, kterou jsi nám napsala, aby měli lepší představu o tom, co teď prožíváš. Máš právo být sama sebou a aby Tě ostatní brali takovou, jaká jsi.
    Připadá mi důležité, aby někdo ve Tvém okolí věděl, jak Ti teď je, aby ses mohla někomu svěřit a nebyla na všechno to trápení sama. Společně potom můžete hledat způsob, jak to udělat, aby Ti bylo alespoň trošku lépe. Přemýšlím, jestli kolem sebe máš někoho, komu věříš, a komu bys o tom mohla říct. Třeba i někdo další z rodiny nebo oblíbený učitel ve škole. Mohla by ses zkusit obrátit na i na školního psychologa, pokud ho ve škole máte (a je možné se s ním spojit i teď během karantény). Pokud bys všechno chtěla probrat podrobněji, než takto po emailu, můžeš se nám ozvat na Modrou linku – na chatu, telefonu anebo Skypu. Kontakty najdeš na našich webových stránkách www.modralinka.cz.

    Zdraví

    Modrá linka

    Kamarádi

    Dobrý den, píšu z účtu kamárada, protože sama žádný nemám.Všichni moji spolužáci pomalu začínají kouřit a pít. Já jsem zásadně proti, ale bojím se, že to taky přijde. Taky už všichni mají holku nebo kluka třeba se i líbají. Je normální, že já se na nic z toho necítím, ale jelikož žádné jiné kamarády nemám, tak s němi chodím ven a citím se blbě za to že taky nic z toho nedělám? Děkuji za odpověď

    holka, 11 let, 20. dubna

    Ahoj,
    je skvělé, že jsi natolik zodpovědná a vyzrálá, že si uvědomuješ nesmyslnost chování svých kamarádů. Rozhodně není normální, aby děti ve vašem věku začínaly pít alkohol, kouřit, nebo s intimními partnerskými aktivitami. To, že jsi zásadně proti a nehodláš jejich chování kopírovat, svědčí o tom, že jsi vyzrálejší než oni. Rozumím ale tomu, že tlak skupiny, ve které se pohybuješ, může být silný a můžeš se postupem času ocitnout před pokušením je napodobit. Vzhledem k tomu, že asi není příliš pravděpodobné, že bys dokázala ty sama změnit chování celé party, myslím, že by nebylo od věci porozhlédnout se po jiných kamarádech, kteří se budou chovat rozumněji a adekvátněji ke svému věku. Určitě si s nimi budeš i lépe rozumět, protože budete mít na svět podobný pohled a podobné názory.
    Přeji ti hodně štěstí!
    Bára

    Kamarádi

    Ja se opravdu moc omlouvám že otravuji ale je toho na mě teď moc. Nedávno jsem si psala s kamarádkou a ona se mě ptala co mám ráda za film a já jsem ji řekla že mám radši dětský pohádky než filmy a ona mi pak furt posílala lol a takový.. Já nevím co mám dělat mě se ty pohádky fakt líbí víc než filmy
    . Co mám dělat aby se mi nikdo za to nesmal? Chci zůstat taková jaká jsem nechci se přetvarovat. Dekuju za odpověď

    Ehm.. 11 let, 13. dubna

    Ahoj,
    vůbec nás neotravuješ, je těžká doba a tak na Tebe může všechno více doléhat. Chápu, že Tě mrzí, když se Ti kamarádka posmívá za to, že máš ráda pohádky. Ale není na tom vůbec nic špatného, možná sis všimla, jak moc i dospělých lidí se rádo na pohádky dívá.
    Asi nejde úplně zařídit, aby se Ti za to nikdo nesmál, ale určitě je dobré na to nijak nereagovat, ono to ty druhé brzy přejde. Jsem přesvědčená o tom, že se i ostatní děti rády na pohádky někdy podívají.
    Proto je dobré zůstat sama sebou, určitě se nemusíš přetvařovat. Když ostatní uvidí, že Tě to nezraňuje, brzy je to přestane bavit.

    Přejeme klidné dny.
    Modrá linka

    Kamarádi

    Ahoj Alíku a spol. Občas mi připadá, že mě jedna moje spolužačka má ráda, a jindy se zase chová, jak kdyby mě nesnášela. Nevíte proč? A co to znamená, že se tak chová? Děkuju za odpověď :)

    Nenormální slepice 11 let :D, 7. dubna

    Ahoj,
    když v podpisu vyplňuješ, že jsi slepice, a stěžuješ si, že spolužačka nesnáší... tohle je poradna pro lidi, nikoliv pro drůbež, ale budiž. :-)

    Možná tvá spolužačka potřebuje trochu víc prostoru? Nebo má jen špatnou náladu. Nejspíš bys zjistila víc, kdyby ses zeptala přímo jí. My o ní nic nevíme, takže netušíme, jak její chování vysvětlit. Třeba řeší spoustu jiných potíží, o kterých ti neříká, a nepřemýšlí moc o tom, jak se cítíš ty, když s tebou kvoká.

    Alík

    Kamarádi

    Ahoj, mám takový promblém ve škole s kamarády.

    Dřvíe jsem se kamarádila s dalšíma třema kamarádkama. Ty mě ale začli časem pomlouvat. A tak jsem se s nimi přestala bavit a našla si nové kamarádky. Ale protože tamty byli potom co jsem „odešla“ tři, tak „odkoply“ ještě jednu. Ty dvě mě pořád pomlouvají, ale mně už to nevadí. Přenesla jsem se přes to.
    Ale problém je s tou druhou co odkoply. Ta i přes to že mě pomlouvala, začla za mnou dolejzat. Ale já s ní nechtěla mít nic společnýho. A tak jsem se pořád bavila s „novýma“ kamarádkama. Ta holka co delejzala (říkejeme jí Karolína). Neměla jsem s ní špatné kamarádské vztahy. Ale už jsem si našla lepší kamarádky.
    Karolína mi teda začla nové kamarádky přebírat. A teď si ve třídě připadám sama. Protože tam jsou již takové ty „skupinky“ co se spolu kamarádí.
    Co mám dělat? Protože je nuda trávit přestávky sama.

    Děkuji za radu.

    holka, 12 let, 22. března

    Ahoj,

    věřím, že ve třídě je to často s kamarádskými vztahy složité. Chápu, že bys ráda přestávky trávila s kamarády a že není příjemné připadat si ve třídě sama. Připadá mi prima, že ses dokázala přenést přes pomlouvání oněch tří spolužaček. Někdy prostě není v našich silách ovlivnit, jak se k nám druzí lidí chovají - a není to naše chyba.
    Nevím, přesně, jak to s "novými" kamarádkami teď máte, ale říkám si, že i když se s nimi teď hodně baví "Karolína", nemusí to hned znamenat, že jsi o kamarádství s nimi přišla a že s nimi už nemůžeš trávit čas i Ty. Říkám si, že bys jim mohla říct, že jsi s nimi ráda a navrhnout, že společně něco podniknete. Chápu, že je to teď komplikovanější kvůli karanténě, kdy nechodíte do školy, ale můžete se třeba spolu sejít na Skypu, probrat, co je nového, vymyslet co společně podniknete, až se budete moci vidět. Může se také stát, že si časem začneš dobře rozumět i s někým dalším ve třídě a budeš trávit čas i s ním.

    Ať se daří,

    Modrá linka

    Kamarádi

    Dobrý den
    Nemohu si najít kamarády ve škole(4.třída) nemohli by jste mi prosím pomoci jak je najít?
    Předem děkuji za odpověď.

    kluk, 10 let, 11. března

    Ahoj,

    je prima, že píšeš, když si nevíš rady. Nevím, jak přesně vypadá Tvá situace ve třídě a jací jsou Tví spolužáci. Věřím, že Ti může být smutno, pokud se tam cítíš sám. Je přirozené chtít mít kamarády.

    Důvodů, proč je těžké najít kamarády může být více. Možná jsi více uzavřený. Možná si se spolužáky nerozumíš, nemáte toho moc společného. Možná nevíš, jak kamarádství navázat. Jelikož nevím, jaké je to přesně u Tebe, tak Ti doporučuji obrátit se na někoho, komu důvěřuješ a kdo Tě dobře zná a probrat to s ním. Může Ti lépe nabídnout, co bys mohl třeba zkusit dělat jinak, abys kamarády našel. Můžete například spolu probrat to, jak jednáš s ostatními a jak na ně působíš.

    Záleží i na tom, jaké máš spolužáky. Kamarádství často vznikají tam, kde lidé mají něco společného. Máš s některými svými spolužáky stejné zájmy? Je také možné, že "spřízněnou duši" najdeš jinde, mimo školu - třeba v nějakém kroužku nebo sportu, co Tě hodně baví. Chci Tě také povzbudit, aby ses nebál udělat první krok a někoho oslovit, začít se s ním/ní bavit. Je možné, že i ve Tvé třídě je někdo, kdo se cítí podobně jako Ty a také má pocit, že je sám. Zkus se porozhlédnout a třeba takového člověka oslovit. Někdy bychom byli rádi, kdyby za námi přišli ti druzí, ale je to i na nás dělat ty první kroky směrem k nim. A možná se to napoprvé nepodaří, ale to nevadí. I komunikace a navazování vztahů je něco, co se jako lidé učíme.

    Můžeš se o tom pobavit i s rodiči nebo nějakým oblíbeným dospělým a zeptat se jich, jak oni přišli ke svým kamarádům. Pomoct Ti může i školní psycholog/psycholožka, pokud na škole máte.

    Přejeme Ti, ať najdeš své kamarády.
    Modrá linka

    Kamarádi

    Ahoj

    V naší třídě je jeden kluk, který se chce bavit s naší třídou, ale nikdo za ním nepřijde a on sám se do společnosti naší třídy taky dost bojí. Vím to protože to dost často říkal učitel a taky to jde poznat . Chtěla bych mu pomoct, chtěla bych se s ním začít bavit, ale protože jsem velkej introvert je to pro mě nehorázně těžké nevím jak začít a ani nevím jak nenechat stát konverzaci. Když se s někým bavím snažím se ho do konverzace zapojit, ale pořát mi to nejde. Jak mu můžu pomoct?

    holka, 13 let, 7. března

    Ahoj,
    předně musí říct, že je moc hezké, že se snažíš pomoci spolužákovi, přemýšlíš o tom, jak se cítí a ráda bys ho zapojila do hovoru. Je to potřeba ocenit tím spíš, že jsi sama introvertka a uvědomuješ si, jak to pro tebe samotnou bude těžké. Osobně se domnívám, že pro zapojení někoho do hovoru (samozřejmě pokud on sám o to stojí) není potřeba vymýšlet žádné složité strategie. Často stačí přijít a zeptat se toho druhého, jak se má, nebo třeba jak strávil víkend. Tím mu dáš najevo, že o povídání s ním stojíš a často i takto jednoduchá otázka odstraní počáteční ostych a bariéry. Pokud se ho například zeptáš, co dělal o víkendu, existuje nepřeberné množství, jak na tuto otázku navázat. Můžeš se ho dál ptát, jestli ho jeho program bavil, kam přesně jel na výlet? Jestli jel jen s rodinou, nebo i nějakými kamarády? Co obvykle o víkendech dělá? Co ho baví? Můžeš se sama zmínit o tom, co jsi dělala o víkendu ty a co ve volném čase baví tebe. Jsem si jistá, že i přestože jste oba introvertního založení, že když oba vyvinete snahu, určitě najdete postupem času spousty témat k rozhovoru. A také jsem si jistá, že tvou snahu spolužák ocení a pomůžeš mu zapadnout do třídního kolektivu. Dost možná, že tak získáš nového, skvělého kamaráda.
    Měj se hezky!
    Bára

    Kamarádi

    Ahoj všichni,
    Je tady jedna věc že kterou bych se vám chtěla svěřit. Jde o moje kamarádky. Takže mám dvě nejlepší kamarádky, ale jednu z nich mám trochu radši. Pojmenujme je třeba Ella a Sally. Máme založenou takovou partu. Ve které jsem já, moje sestra, Ella a Sally. Mám všechny holky moc ráda, ale dost často mi přijde, že mě nechápou, já jsem z nich nejstarší a tak cítím, že se dost často chovají, jak malé děti a dělají věci, které mě prostě nebaví. A taky se mým kamarádkám úplně ze vším nesvěřuji. Myslíte, že to je dobře nebo bych jim měla říct o sobě opravdu všechno? Holky o mě vědí skoro vše, až na pár věcí a jedna z nich je, že miluju jednoho kluka, jak už jsem psala v předešlém dotazu. Jde hlavně o to, že Ella a Sally, jak bych to řekla, nemají kluky moc v lásce a tím myslím všechny. Ale já narozdíl od nich mám kluky moc ráda, přijdou mi jako skvělý kamarádi a život bez nich si nedokážu představit. Ale Sally a Ella jsou toho názoru, že když se s nějakým klukem jen bavíš už jsi do něj zabouchlá, prostě si myslí, že kluk a holka nemůžou být jen kamarádi. A navíc je potíž v tom, že holky dělají, že všechny kluky nenávidí, ale já nevím, jestli jim v tomhle mužů opravdu věřit. Mám strach, že třeba Ella nebo Sally taky milují toho kluka, kterýho miluju i já. Pro holky jsou nejdůležitější kamarádky, ale pro mě ne. Kdybych si měla vybrat mezi mýma nejlepšími kamarádkami nebo klukem, kterého miluju vybrala bych si toho kluka. Je to špatně? Nevím, jestli bych se jim s tím měla svěřit. Přijde mi, že by to nepochopily. To, že miluju toho kluka ví jenom moje sestra. Sally a Ella se taky často hádají a já nikdy nevím na, čí stranu se postavit. Je to s nima někdy opravdu těžké, cítím, že mi Sally a Ella prostě nerozumí, ale zároveň je nechci ztratit, protože je mám moc ráda. Co mám podle vás dělat? Předem děkuji za odpověď.
    Přeji hezký den...

    Holka 13 let, 5. března

    Ahoj,

    také Ti přejeme hezký den.

    Je dobře, že máš blízké kamarádky, a také to, že uvažuješ nad tím, co všechno kamarádství znamená. O každý vztah je třeba pečovat, a to Ty právě děláš - toho si opravdu vážíme.

    Kamarády se stávají lidé, a ti jsou každý jiný, je tedy zcela normální mít jiné názory. To není špatně, to je naopak dobře. Dozvídáme se tak více o světě, o druhých, o sobě samých, učíme se také diskutovat, tříbit si názory, obhajovat je.

    Někdy jsou našimi kamarády lidé, kteří se chovají jinak, než bychom chtěli. I to je vlastně v pořádku, kamarádství to vadit nemusí - a pokud by to bylo problémem, není žádnou povinností v kamarádství zůstávat. Pokud má ale člověk někoho rád, dokáže se na rozdílnosti přenést.

    Kamarádství neznamená, že se musíme druhým úplně otevřít. Svoji třináctou komnatu má člověk právo otevřít pouze, komu chce, a třeba ji neotevřít nikomu. Není vůbec důvod, proč bys měla něco sdělovat i Sally a Elle, tím spíš, že Ti Tvá intuice říká, abys tak nepostupovala, protože cítíš, že Ti nerozumí a ani si nejsi jistá, jak to kamarádky s kluky doopravdy mají. Věřím, že Ti nejsou příjemné jejich hádky. Nemusíš se stavit na žádnou stranu, pokud nechceš. Je fajn, že v partě je i sestra, které, jestli tomu dobře rozumím, důvěřuješ víc. Spolu můžete dělat jiné věci a Sally a Ellu nechat, aby si to vyříkaly, nebo je naopak uklidnit, třeba navrhnout nějaký společný program, aktivitu - procházku, tanec, aerobik, vaření, prostě co vás baví všechny.

    Dále píšeš, že, kdybys měla volit mezi kamarádkami a tím klukem, kterého miluješ, zvolila bys toho kluka, a ptáš se, jestli je to špatně. Není. Je to prostě tak. Ty to tak máš a na ostatních je, aby to přijali jako Tvůj postoj. Ten se během života může měnit.

    Přejeme Ti, aby vztahy s tím klukem i kamarádkami dobře fungovaly.

    Modrá linka

    Kamarádi

    Ahoj,potřebuji poradit.Ve škole si spolužačky myslí že mám menstruaci i když to není pravda.Smějí se mi za to,dříve jsem to brala taky jako srandu ale teď už mi to začalo vadit.Povídají si o tom i za mími zády..Dříve jsem do školy chodila ráda ale teď se mi do školy vůbec nechce.Povídají si o tom hlavně když máme tělák.Když si chci dojít na záchod tak mě pronásledují až na záchod a hlídají jestli nemám menstruaci.Co mám dělat?

    holka, 11 let, 28. února

    Ahoj,
    věřím, že Ti vadí, když se Ti spolužačky smějí za Tvými zády. Nedivím se, že Ti je líto, když se spolu potají baví o tom, že máš menstruaci – kterou ve skutečnosti ani nemáš. Žádná holka nedokáže ovlivnit, kdy menstruaci dostane, a jednou to čeká všechny dívky. Proto to není něco, za se dá druhým lidem vysmívat - i když se to tak někdy mezi holkami Tvého věku děje – možná je to tím, že je to pro ně něco hodně neznámého, nového, čeho se trošku bojí, ale zároveň je to hodně zajímá. Dříve či později menstruaci dostanou i spolužačky, které se Ti teď smějí. Můžeš jim zkusit upřímně říct, že Ti vadí, jak se k Tobě chovají a požádat je, aby s tím přestaly. Bohužel, někdy nedokážeme ovlivnit, jak se k nám druzí lidí budou chovat, i když bychom si to moc přáli. Říkám si, jestli máš kolem sebe někoho, komu věříš, a s kým bys mohla to, co Tě trápí, sdílet. Ať už někoho z kamarádů anebo z rodiny.

    Zdraví,

    Modrá linka

    Kamarádi

    Ahoj Alíku a ostatní ??. V tomhle období (třeba už 2 týdny ) když se s někým bavím (třeba s kamarádkou ve škole nebo z kroužku ) a pak domluvíme tak prostě nevím co si dal říct protože mi přijde že jsme si řekly už všechno a nic mě v tu danou chvíli nenapadne. Chtěla bych váš názor a o čem bych si třeba měla povídat. Ale zase je pravda že jak se vidíme casto tak už si nemáme co říct.

    holka, 13 let, 22. února

    Ahoj,
    to, co popisuješ, se občas stává mnoha lidem - když se s někým vidíme velmi často a dobře se známe, jakoby bychom si už neměli co víc říct. Napadá mě, že můžete společně podniknout něco, co bude pro Vás obě nové a co přinese nová témata, o kterých se dá bavit nebo něco, kdy spolu budete trávit čas, aniž byste mluvily. Můžete se třeba společně podívat na nějaký film a potom si o něm povídat, můžete společně poslouchat hudbu. Můžete taky spolu zkusit připravit nějaké jídlo (třeba originální koláč nebo pizzu) anebo vyzkoušet nějaký nový sport - podle toho, co Vás obě bude bavit. Ve škole o přestávce si třeba můžete i zahrát nějakou hru.

    Zdraví

    Modrá linka

    Kamarádi

    Ahoj poradno od 9 let chodím na jeden kroužek a teď tam chodím třetím rokem. Chodí tam holky které jsou stejně staré jako já jen třeba o čtvr roku starší. Pořád jsem se s němi neskamarádila. Chodí tam i o 3 roky mladší a s těmi si celkem rozumím ??ale já bych se ráda kamarádka i s těma stejně starýma. Snažím se s němi trochu komunikovat ale když se všichni něčemu smějeme tak se na mě občas některá podívá jako kdyby jsem se s němi nemohla smát.?? A po takové době mi to přijde trochu divný. Já vím že každému se líbit nebudu ale je mi to trochu líto že ani jedna se se mnou moc nebaví. Takže se ptám jestli bych mohla něco udělat aby se se mnou alespoň jedna kamarádila nebo aby se na mě alespoň tak nedívali.Ten kroužek mě baví ale kvůli tomu se tam necítím úplně nejlíp.

    holka, 11 let, 21. února

    Ahoj,

    mrzí mě, že máš pocit, že se s Tebou na kroužku nechtějí kamarádit i stejně staré holky, chápu, že Tě to trápí. Nevím, jak dlouho se s holkama znáte. Nejsem si také jistá, co přesně myslíš tím, že se na Tebe občas některá z holek podívá, "jako kdyby ses s nimi nemohla smát". Každopádně, umím si představit, že někdy trvá, než zapadneme do nějaké skupiny lidí, než se lépe poznáme. Můžeš se zkusit zamyslet nad tím, která z holek je Ti nejvíc sympatická, a co máte společného. Třeba Vás zajímají podobné věci, máte rády stejné filmy, knížky, hry anebo sport. Potom ji můžeš zkusit oslovit, zeptat se jí, co si myslí o nějakém novém filmu, co ji v kroužku nejvíc baví, na jaké další kroužky ještě chodí. Někdy se může stát, že ačkoliv se moc snažíme, chování druhých lidí neovlivníme - není to naše chyba, neznamená to, že jsme nějak horší, prostě se nejde zavděčit všem. Často pomáhá, když to, co nás trápí, s někým sdílíme. Říkám si, že by sis o tom mohla zkusit popovídat s nějakou další kamarádkou anebo s někým z rodiny.

    Zdraví

    Modrá linka

    Kamarádi

    Ahoj
    Mám hrozně ráda holku jménem Jojo siwa a její styl jak se obléká. Problém je v tom že, když přijdu do školy s mašlí na hlavě tak si že mě ostatní dělají srandu. Přece jenom mému věku to neodpovídá. Hodně večerů jsem kvůli tomu probrečela. Mám se kvůli nim změnit nebo si stát za tím co se mi libí? Kdyby to byli lidi, které znám jen z pohledu tak by mi to ani tolik nevadilo, jenže mě se smějí i kamarádky. Předem děkuju za odpověď.

    holka, 13 let, 13. února

    Ahoj,

    chápu, že je někdy není lehké balancovat mezi stylem, který se nám líbí, a tím, jak na takový styl reaguje naše okolí. Věřím, že zamrzí, když se Ti posmívají i Tvoje kamarádky. Žijeme ve svobodné době a pokud oblékání nějak neodporuje školním předpisům, myslím si, že máš právo nosit to, co se Ti líbí. Ptáš se nás, jestli se máš změnit anebo si stát za tím, co máš ráda. To za Tebe rozhodnout nemůžeme. Každopádně, myslím si, že základ kamarádství je vzájemná podpora a pocit, že mě má druhý rád takovou, jaká jsem, aniž bych se musela měnit. Můžeš zkusit kamarádkám upřímně říct, že Tě trápí, že se Ti smějí, a vysvětlit, že je Ti v takovém oblečení prostě dobře. Uvidíš, jak budou reagovat. Je taky docela možné že se Tvůj styl oblékání bude časem vyvíjet a měnit, že se Ti za nějaký čas zalíbí anebo Tě inspiruje něco jiného. To je v dospívání úplně přirozené.

    Zdraví

    Modrá linka