Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alík radí dětem

    Vyhledat odbornou pomoc

    Ahoj Alíku a spol. Chci se zeptat ohledně vyslovnosti. Je mi 10 let a neumím říkat R a Ř. Nikomu to nevadí. Ale mě jo. Já se to chci naučit. Na logopedii jsem chodila jako malá. Nepomohlo to. A R říkám ne třeba l ale říkám ho krkem. A paní z logopedie říkala že to je nejhorší. Nevíte jak se to naučit? Cvičení mi nepomaha
    A psychologii nechci. Ani poradnu. Díky

    holka, 10 let, 22. června 2019

    Ahoj,
    ráda by ses naučila správně říkat R a Ř, vadí Ti, že to říkáš krkem. Dříve jsi chodila na logopedii, ale nepomohlo to, na psychologii ani do poradny nechceš.
    Chápu, že vady řeči dokážou znepříjemnit komunikaci, není snadné s nimi bojovat. Přála bych Ti zlepšení, ale k tomu je opravdu zapotřebí spolupráce s odborníky. Neznám způsob, kterým by se člověk mohl sám naučit opravit výslovnost, když nezná její zákonitosti, není v tom studovaný. Píšeš, že když jsi chodila k logopedce, tak to nepomohlo. Nevím, jestli vůbec, nebo alespoň v něčem trochu ano. Někdy i to je malé vítězství a vyžaduje to trpělivost a pravidelný trénink. Určitě je možné zkusit jiného lékaře. Nejúčinnější bývá spolupráce logopeda s psychologem. Nevím, z jakého důvodu poradnu odmítáš. Kdybys to chtěla víc probrat, můžeš se obrátit na některou z linek důvěry včetně té naší. Píšeš, že to nikomu nevadí. Napadá mě, jestli máš dostatečnou podporu od rodičů, abyste to řešili dál? Můžeš požádat o pomoc s vyhledáním odborníků také učitele či jiné dospělé ve svém okolí. Neboj se s nimi upřímně mluvit o tom, jak se cítíš a co bys potřebovala.

    Přejeme Ti hezké léto,
    Modrá linka

    Podpořte prosím Modrou linku!
    Pomohla již v této poradně tisícům dětí.

    Na otázky odpovídají

    pracovníci Modré linky, psycholožka BáraV, poradenské centrum Locika, MUDr. Jiří Staněk, MVDr. Přemysl Rabas, vědecký novinář Pragmatik, student práv Yaboiii, Škola Vitae, bojovníci proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze děti mladší 15 let.

    Vyhledat odbornou pomoc

    Kamarád přemýšlí o sebevraždě a sebepoškozuje se

    Ahoj.
    Potrebovala bych pomoct...muj kamarad ma momentalne hodne problemu...uvazuje nad sebevrazdou a dokonce se prý zacal i lehce sebepozkozovat...ja uz se ho snazila vsemozne mentalne podporit, ale mam o nej strach....prosim pomocte....

    holka, 14 let, 12. srpna

    Ahoj,
    je prima, že sis řekla o podporu, když máš starost o kamaráda, kterého trápí více starostí. Navíc jsi zjistila, že se sebepoškozuje a přemýšlí o sebevraždě.

    V prvé řadě Ti chci napsat, že pro svého kamaráda děláš hodně, když se ho snažíš všemožně podpořit. Někdy to ale může být hodně vyčerpávající, nepříjemné pocity mohou být svým způsobem i “nakažlivé”, proto určitě dbej i na svou duševní hygienu: povídej si i s jinými lidmi o něčem jiném než starostech a nezapomínej na svoje koníčky, které Ti přináší radost do života.
    Sama uvádíš, že kamarád má více potíží, a tak přemýšlím nad tím, že vyvést ho z temnoty může být příliš velký úkol pro Tebe samotnou. I vzhledem k věku Vás obou (předpokládám, že je podobně starý jako Ty) by o všem, co se děje, měl vědět někdo dospělý, nejlépe kamarádovi rodiče, kteří jsou za něj zodpovědní a mohou mu zajistit i odbornou pomoc psychologa, případně psychiatra. Temné myšlenky i návyk sebepoškozování je velmi obtížné zvládnout bez odborné pomoci, naopak je škoda ji nevyužít, když je k dispozici.
    Dovedu si představit, že Tě kamarád mohl požádat, abys to nikomu neřekla, Pokud však jde o riziko ohrožení zdraví nebo života, je v pořádku takový slib odvolat v zájmu toho, aby kamarád zůstal v pořádku a mohli jste být kamarády i nadále. Zkus popřemýšlet, komu by bylo nejjednodušší a nejrychlejší se svěřit - mohou to být Tví rodiče, jeho rodiče, nebo třeba váš školní psycholog. Můžeš pro začátek ukázat svůj dotaz a naši odpověď. Můžeš také zavolat přímo nám na Modrou linku, na telefonu 608 902 410 jsme nonstop. Kdyby bylo obsazeno, můžeš to zkusit později nebo můžeš zavolat Linku bezpečí 116 111 (také nonstop). Na obou linkách důvěry s Tebou někdo může probrat víc podrobností a zkusit vymyslet, co se dá podniknout. Pokud by ses náhle od kamaráda dozvěděla, že má plán sebevraždy, který chce uskutečnit, neváhej okamžitě volat 112 nebo 156.

    Držíme palce, ať se vše v dobré obrátí.
    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Sociální fobie?

    Dobrý den, můj minulý dotaz byl ohledně stresu a přijímaček. Moc jste mi pomohli, a nakonec jsem byla 4.:-). Mám teď strach, že stres přerostl v „až moc velké introvertství" či sociální fobii.

    Na začátku roku jsem měla hodně kamarádů, a kamarádek, ale postupně jsem začala být sama se svými myšlenkami a uzavřela se do sebe. Nakonec mi zůstala jen jedna kamarádka, protože dvě si našly kluka, další jinou kámošku z jiné třídy a tak dál...

    Na střední jdu úplně sama, jen jsem se setkala s jednou holčinou, která bude mou spolužačkou. No vesměs mluvila jen ona a já jen koktala a pak se snažila to zlepšit úsměvem:-(. No dobrý dojem jsem asi neudělala.

    Neustále se mi zdají sny, jak sedím vzadu ve třídě, sama, a ostatní mě označují jako brejlatou šprtku. Jenom z toho, že je půlka prázdnin za mnou se mi dělá špatně.

    Třeba to nebude tak zlý, ale já prostě ze sebe nevyloudím ani hlásku, když jsem mimo rodinný kruh.

    Obecně z lidí, nakupování, kina a společenských akcí mám strach, co si o mě pomyslí, ztrapním se? Mám pak třes rukou a buší mi srdce. Žaludek se mi úplně sevře, nemám chuť k jídlu. Bojím se, že si nikoho nenajdu, kdo by se se mnou chtěl kamarádit, protože veškerý čas trávím učením se na testy, nebo čtením knížek.

    Teď v téhle době se všichni oblékají do černé barvy, holky se líčí už od deseti let, frčí sociální sítě. Tohle všechno mě tak nějak míjí. Mám ráda barevné oblečení, nikdy v životě jsem se nelíčila a nemám ani Facebook ani Instagram. Mám se nějak změnit, abych zapadla do takovéto společnosti?

    Nenapadá mě, po kom z rodiny bych mohla být taková, všichni se baví, jen já jsem jiná.

    Četla jsem o sociální fobii, myslíte, že by to mohlo být ono?
    A jak se změnit v extroverta?
    Je to na psychologa?
    A můžu se toho nějak zbavit sama?

    Děkuji za pomoc v mém minulém dotazu a za odpověď na tento.
    Krásné prázdniny přeji všem .

    holka, 15 let, 31. července

    Ahoj z Modré linky,

    jsme rádi, že Ti naše odpověď pomohla a blahopřejeme k úspěšným přijímačkám!

    Přijde mi naprosto pochopitelné, že máš úzkost z toho, jak to bude vypadat v nové třídě. Každý chceme mít kamarády. Píšeš také, že Tě míjí spousta trendů, které okolo sebe vidíš. Ptáš se na těžkou a velice dospěláckou otázku, zda se máš změnit proto, abys zapadla do této společnosti. Myslím si, že je to rozhodnutí, které musíš udělat Ty sama, jestli se chceš spíš přizpůsobit a přiblížit ostatním, nebo zůstat sama sebou za cenu samoty. Z naší zkušenosti jsou nejlepší vztahy, ve kterých může člověk být sám sebou a je přijímán takový, jaký je. Je možné, že někoho takového najdeš na střední, je možné, že budeš muset hledat jinde (třeba skupiny podle svých zájmů) nebo že to třeba přijde až později. Někdy však funguje taková zvláštní věc, že když se přijímáme sami a máme zdravé sebevědomí, tak nás pak přijímají i ostatní.

    Pokud jde o to, jestli máš sociální fobii, tak to nejde posoudit takto po internetu. Být introvert ještě neznamená, že bys měla mít sociální fobii. I to, že v některém období života jsme více a v jiném méně společenští, nemusí znamenat, že je něco špatně. Kontakt s lidmi můžeš zkusit trénovat, třeba tak, že mezi lidmi budeš, i když budeš méně mluvit a více naslouchat. Můžeš si tak vnímat, o čem si lidé povídají. A třeba Tě některé téma zaujme, bude Ti blízké a Ty sama budeš mít co říct. Někteří extroverti jsou moc rádi za nějakého introverta, kdo jim naslouchá. Také můžeš hledat vlastní způsob, jak s lidmi komunikovat a být, třeba se dokážeš líp vyjadřovat písemně, kresbou, pohybem... Často pomáhá humor a umět si ze sebe udělat srandu.

    A jestli je to na psychologa? To opět není možné posoudit takto po internetu, ale z toho, co píšeš, nejen o tom, že jsi introvert, ale i o Tvém perfekcionismu, se zdá, že mít s kým mluvit by mohlo být fajn. S psychologem/psycholožkou můžeš sdílet, jak se cítíš a hledat způsob, jak být klidnější a spokojenější. Pokud tedy ve škole psycholožku (psychologa) máte, může to být dobrá cesta. V každém případě je dobré na své pocity nebýt sama, sdílet se svými blízkými.

    Přejeme Ti více klidu a úspěšný start v novém kolektivu.
    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Sebepoškozování

    Ahoj, potřebuju poradit, už jsem anonymně psala na modrou linku atd, ale i tak. Potřebuju nějaké rady na to, jak překonat chuť na sebepoškozování. Někdy se mi to podaří překonat, ale i tak vydržím maximálně dva, nebo tři dny.
    Už se snažím toho nechat, ale pořád to nejde úplně. Lepší se to, ale pořád to není úplně.
    Děkuju za všechno :D
    Anonymní kámoška <3

    holka, 13 let, 16. července

    Ahoj,

    obracíš se na Alíka s tím, jak překonat chuť na sebepoškozování.
    Nyní Ti odepisuje za Alíkovu poradnu Modrá linka, na kterou jsi už psala. Zřejmě jsi dostala od nás už rady, čím se dá sebepoškozování nahradit (čmáráním si fixou na místa, kde by sis chtěla ublížit, dechovým cvičením, cvrnkáním gumičkou, trhání hrubého papíru, přejížděním si ledem na zápěstí, tím, že si dáš do boty malý kamínek, vzepřením se proti zdi atd. atd.). Možná že jsi také dostala doporučení na aplikaci Nepanikař, kde je možné podobné rady najít pěkně pohromadě. Předpokládám, že jsme Ti také napsali, že sebepoškozování většinou nepřejde samo, ale že vyžaduje odbornou psychologickou pomoc, zvláště tehdy, pokud přestat jen tak nejde. Z Tvého dotazu vyplývá, že vydržíš několik dní (a k tomu určitě blahopřejeme, i k dalšímu zlepšování), ale pak si ublížíš znovu. Určitě by tedy bylo nejlepší si psychologa najít, například toho školního - někteří ve škole bývají i o prázdninách, chce si to zjistit. S pomocí rodičů jde vyhledat i odborníka jiného.
    Jde totiž o to zjistit, co Ti vlastně sebepoškození přináší, proč k němu vlastně dochází, a hledat cestu, jak toho nechat - přímo Tobě na míru, ne takto obecně.
    Přejeme Ti, aby se to zlepšilo úplně a Ty sis přestala ubližovat. To, že si aktivně hledáš pomoc nás naplňuje nadějí, že to zvládneš!

    Měj se,
    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Jak se zbavit špatných pocitů?

    Ahoj! Již několikrát jsem se zmínila o mých problémech s klukama, opět mám nové..

    Já a můj kluk jsme se předevčírem rozešli. Napsal mi že v našem vztahu nevidí budoucnost a že na vztah už nemá moc času. Nesu to docela špatně. Myslela jsem že je nám spolu bylo fajn po všech věcech co jsme spolu zažili. Takže teď vlastně pořád brečím.

    Nedávno jsem psala o mých problémech s brekem. Tohle tomu vůbec nepomohlo, po těch všech věcech co se mi staly (Problémy s jiným klukem, skoro šikana, stráta nejlepší kamarádky) jsem se začala i sebepoškozovat. Už to všechno nezvládám. Každé ráno se budím s pocitem že je můj život na nic.

    Chtěla bych vědět jak aspoň trochu nemyslet na ten rozchod a jak se zbavit všech zlých pocitů

    Děkuji <3

    Anny ?, 9. července

    Ahoj Anny,

    rozumím tomu, že hledáš způsob, jak se zbavit zlých pocitů. K životu však patří úplně všechny pocity, všechny nám dávají stejně důležité pocity. Radost nám říká, že se nám něco líbí, je nám něco příjemné a přejme si toho více. Vztek nás upozorňuje na to, že se nám něco nelíbí, že se nám děje něco nepříjemného, co nechceme. Smutek nám ukazuje, že jsme o něco přišli, něco nám schází nebo se stalo něco, co je nám líto. Potřebujeme umět přijímat všechny tyto pocity, tyto informace a zpracovávat je. Jak jsme Ti psali minule, pokud období smutku trvá dlouho nebo se se svými pocity vyrovnávat neumíš, je důležité vyhledat si pro sebe pomoc, podporu. Nikdo nedokáže zařídit, abys neprožívala nepříjemné pocity a situace. Ale s pomocí někoho blízkého nebo odborníka se můžeš naučit s takovými situacemi a pocity zacházet, vyrovnávat se s nimi.

    Přejme Ti tedy, abys na své pocity nezůstávala sama
    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Přestávám cítit emoce, mám depresi?

    Ahojte poradno, jen se potřebuji svěřit. V posledních několika měsících přestávám cítit emoce jako je smích ,radost a dokonce i láska. Ve většině času pláču a ani nevím proč. Spustí se mi slzy z ničeho nic. Můj přítel je na mě hodný ale lehce se naštve a často zvyšuje hlas. To mi taky někdy ublíží a to se ani moc nehadame Teda skoro vůbec. Ale to se stává málokdy takže nevím jestli by to mohlo být částečně i tím. Má rodina mě vůbec nepodporuje a spíš si ze me utahuje a cokoli co udělám neberou vážně. Žiji v rozvedené rodině. Otec na mě alimenty neplatí a ani se o mě moc nezajímá. Má sestra(20) se ke mně chová jak k cizí, nadává mi a někdy i lehce bouchne ale na to jsem si už zvykla. Ani už moc nejím spíše piju a jídlo jen když mám hlad a už se mi motá hlava. K tomu mi nedávno odešlo mé poslední zvířátko :(. Nedokážu si připustit že mám deprese, vím že mnohem více lidí se citi mnohem hůř než-li já zajímal by mě Váš názor poradno. Moc děkuji za odpověď.

    holka, 14 let, 21. června

    Ahoj z Modré linky,

    děkujeme za důvěru, se kterou se nám svěřuješ. Přijde mi, že jsi udělala první odvážný krok tím, že jsi napsala, protože si v tom zasloužíš podporu, nebýt na to sama. Píšeš, že přestáváš cítit pozitivní emoce, často pláčeš. V rodině oporu nenacházíš. S přítelem si většinou rozumíte dobře, ale lehce se naštve. Moc Ti nechutná jíst a je Ti smutno po zvířátku. Ráda bys znala náš názor, depresi si nepřipouštíš.

    Říkám si, že asi může být těžké připustit si, že se něco děje. Ale to, co píšeš, mi zní opravdu vážně, několik měsíců je dlouhá doba. Je zřejmé, že Ti psychicky není dlouhodobě dobře a má to své následky – nechutenství, utlumení emocí aj. Když se někdo trápí, tak mi přijde, že to nejde srovnávat, jak a jestli trpí ten druhý „víc“ – proto bych Tě chtěla podpořit, ať zůstaneš u sebe, protože to, co kolem toho cítíš, má svou váhu. Nemusíš to všechno špatné, co se Ti teď děje, snášet, stojí za to s tím zkusit něco udělat. První krok jsi udělala a to je moc dobře.

    Je mi líto, že odešlo Tvé zvířátko, ke kterému jsi měla asi velký vztah. Mrzí mě taky, že máš problémy v rodinných vztazích. Nezasloužíš si, aby Tě sestra bila, toto by si opravdu neměla dovolit a máš právo se vůči tomu ohradit. Píšeš o svém příteli: sice se o něj můžeš alespoň částečně opřít, to je moc dobře, ale to, že se lehce naštvává ku prospěchu není. Teď je opravdu důležité, aby o tom, že Ti není dobře, věděl i někdo dospělý a měl šanci Ti pomoct. Zkus zapřemýšlet, ke komu dalšímu máš blíž, komu by se dalo svěřit (nevím, jestli o tom ví mamka, může to být ale i širší rodina - teta, prarodiče, dobrá starší kamarádka apod.) Možná na škole máte školního psychologa/ psycholožku - ti jsou zvyklí řešit podobná trápení – neboj se mu svěřit a spolu můžete promyslet další kroky. Existují taky krizová centra, kam můžeš přijít, když toho na Tebe bude pořád příliš, bývají ve větších městech https://nepanikar.eu/mapa-pomoci-krizova-centra/. Jsou tam psychologové, kteří tam budou pro Tebe a spolu zkusíte, co by pro Tebe bylo dobré, aby Ti bylo lépe. Stejně tak tu pro Tebe jsme na Modré lince na chatu i telefonu – tam je větší prostor vše probrat a detailněji se pobavit o tom, co bys potřebovala.

    Ráda bych Tě podpořila v tom, ať pro sebe zkusíš udělat každý den aspoň maličkost, která Ti bude příjemná – možná si zajdeš na procházku, uvaříš si něco, co Ti opravdu chutná, poslechneš si oblíbenou písničku, dlouho se prospíš, dáš si teplou vanu, cokoliv Tě napadne, že by mohlo být fajn. Přála bych Ti, abys těmito malými krůčky a dostatečnou podporou okolí měla hezčí a hezčí dny.

    Držíme palce,
    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Sebepoškozování

    Ahoj aliku a spol.
    Omlouvám se že píšu tak často ale poslední dobou se řežu do ruky do nohy a do břicha nevim co s tím můj kluk to ví a děla mu to starosti a tak se začal řezat taky. Jsem moc smutná ale nemuzu přestat

    holka, 11 let, 21. června

    Ahoj z Modré linky,

    svěřuješ se nám s tím, že si ubližuješ – řežeš se do ruky, nohy, břicha. Tvůj kluk o Tebe má starosti a začal se řezat taky. To, co píšeš, mi zní opravdu vážně a je mi líto, že zatím nenacházíš účinnější způsob, jak si ulevit od bolesti. Tenhle je totiž jen chvilkový a může být zdraví i život ohrožující. Je dobře, že si hledáš pomoc v tom, jak přestat – být na to sama je těžké a podporu si zasloužíš.

    Nepíšeš, jak dlouho to trvá, nebo proč to začalo – často se ale děje něco hodně náročného a bolestivého samotnému člověku anebo v jeho okolí. Tvůj kluk si zaslouží a potřebuje podobnou podporu jako Ty, aby s tím mohl přestat. Napadá mě, že mu naše zprávy můžeš dát klidně přečíst a můžeš se s ním pobavit – být spolu v hledání pomoci může být posilující. Pomoc naučit se, jak si neubližovat, Ti poskytne psycholog – můžeš se obrátit na školního, pokud jej máte k dispozici. Rodiče a jiní Tví blízcí dospělí Tě taky můžou vyslechnout, podpořit a pomoct Ti najít odbornou pomoc. Neboj se jim svěřit, i když ta představa může být ze začátku těžká. Můžeš vyzkoušet telefonní aplikaci Nepanikař, když budeš mít nutkání si opět ublížit, navede Tě na účinnější způsob, jak tu kritickou chvíli překonat (můžeš se naučit pracovat s dechem, dát si v tu chvíli sprchu, přejíždět si ledem po místě, kde sis chtěla ublížit a další). K dispozici jsou taky krizové linky, kam můžeš anonymně zavolat/napsat: https://www.modralinka.cz/, https://www.linkabezpeci.cz/. Neváhej se ozvat, když toho na Tebe bude zase moc.

    Držíme palce, ať máš brzy hezčí dny,
    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Jak se zbavit deprese?

    Dobrý den, jak se mám zbavit deprese ? Psychlogové , Terapeutisté ani mé okolý mi nerozumí

    holka, 18. června

    Ahoj,

    je mi líto, že Tě trápí deprese a že jsi zatím nenašla nikoho, kdo by Ti v tom směru rozuměl. Je dobře, že jsi už zkoušela psychologa, terapeuta, i ses svěřila v okolí. Umím si představit, že pokud Ti nikdo z nich nerozumí, už nevíš, co bys mohla udělat a možná cítíš i určitou bezmoc. Je dobře, že si píšeš pro radu.

    Často se stává, že si člověk s psychologem/terapeutem nesedne anebo mu nevyhovuje jeho styl práce. Děje se to dětem i dospělým, je běžné, že někdo vyhledá i tři terapeuty, než najde toho pravého. Pro zlepšení deprese anebo jiných psychických potíží je porozumění s terapeutem skutečně klíčové. Pokud ho u současného odborníka necítíš, je vhodné zkusit vyhledat někoho jiného. Zkus o tom říct mámě nebo tátovi a poprosit je, abyste ještě jiného odborníka zkusili. Věřím, že nakonec najdeš takového, který Ti bude rozumět a pomůže. Kdyby se to nedařilo, můžeš se na nás obrátit telefonicky nebo i na chatu a můžeme se pobavit více o tom, co prožíváš (www.modralinka.cz).

    Držíme Ti palce.
    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Večer pláču

    Ahoj, omlouvám se za časté dotazy

    Každý večer brečím, většinou docela pozdě v noci. Někdy mám důvod ale docela často se rozbrečím úplně bezdůvodně. Nevím čím to je, možná tím, že mě dřív jeden spolužák dalo by se říct šikanoval a kluk kterého miluju/jsem milovala mi nejdřív zmátl hlavu a potom mě odmítnul což mě dostalo na dno. Možná tyto dvě věci ve mě furt jsou a nedají mi pokoj. Jinak nevím čím by to mohlo být..

    Chtěla bych vědět jestli to není nějaký psychický problém. Ale s rodičema se mi to moc řešit nechce.

    Děkuji za odpověď a omlouvám se za časté dotazy ♡

    Ahoj Anny,
    děkujeme za Tvůj dotaz i za otevřenost, se kterou píšeš. Ve Tvém dotazu Alíkovi čtu, že docela často brečíš, zvláště pozdě v noci, někdy i bez důvodu. Ptáš se nás, jestli to může být nějaký psychický problém.
    Důvodů, proč často pláčeš, může být víc. Můžeš být citlivější, můžeš se trápit kvůli příčinám, které píšeš, ale i kvůli něčemu, co Tě nějak zranilo a ani si to neuvědomuješ. Taky to může být tím, že dospíváš, což je pro duši i tělo docela náročné období. Může toho být ale i víc.
    Rozumím tomu, že to s rodiči řešit nechceš, ale pokud toto období trvá dlouho, nebo bude trvat delší dobu, stálo by za to navštívit například školního psychologa, se kterým bys vše probrala a který by Ti mohl pomoci, abys nemusela do noci brečet.

    Držíme place,
    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    dobrý den vím že je to pravděpodobně jen divná představivost ale mám pocit že tu se mnou celou dobu je “moje starší já” který mě ovládá, říká mi co mám dělat atd. a vyhrožuje mi že mi pokazí život a občas cítím že mě zatáhne do tmy kde mi říká všechny tyhle výhrůžky je to normalni?

    holka, 12 let, 22. května

    Milá dívko, 

    děkujeme za důvěru. Svěřuješ se poradně s tím, že máš divné představy o tom, že tě provází tvé „starší já“. Dokonce cítíš, že tě ovládá a říká ti, co máš dělat a vyhrožuje ti. Byl by lepší bližší rozhovor o tom, co se děje, jak to probíhá, kdy a kde. Nejspíš by se ukázala návaznost na nějakou výchovnou autoritu z tvého okolí. Třeba rodiče. Naše psychika umí dělat to, že přebírá způsoby jakým se k nám chovají od mala lidé, kteří se o nás starají. A pak máme uvnitř sebe tzv. vnitřního rodiče, který nám říká to samé, jako říkal a dělal ten rodič skutečný. Ale už je to náš vlastní hlas a říkáme to samy sobě. Takže  pak výsledek může být  to, že se k sobě chováme stejně přísně či jinak negativně jako se původně chovali ti rodiče. Ale rozhodně to v této podobně, jak popisuješ normální není. A určitě bych ti doporučila si o tom promluvit třeba se školním psychologem či jiným psychologem a lékařem. Je možné, že to může být projev i hlubších duševních potíží a bylo by dobře, aby to někdo posoudil a případně ti správně pomohl aby tě to neovládalo a nežila jsi ve strachu, co přijde. Pokud by sis o tom potřebovala nejdříve popovídat víc podrobně ale anonymně. Zkus využít chat pro děti. Můžeš ho najít na www-e-poradna.cz a zde si vyber chat, který se zde nabízí. Je tu víc možností. Nebo se můžeš obrátit přímo na chat náš. Ten najdeš na www.detstvibeznasili.cz. Zde si s tebou o tom některý z našich poradců popovídá, pomůže ti se v tom lépe vyznat a nasměrovat ke správné pomoci. Chat můžeš využít každý den, od 13ti do 17ti, i o víkendu. Neboj se říci si o pomoc a někomu se s tím, co se ti děje svěřit. Držím ti palce. Poradce Centra Locika

    Vyhledat odbornou pomoc

    Návaly divných pocitů

    Zdravím, Em asi potrebuju poradit…Poslední dobou mi otravuje život taková věc. Poprvé se to stalo, když jsem byla s mamkou v kavárně asi před dvěmi měsíci. Začala se mi točit hlava, bylo mi strašně vedro, ruce se mi začaly hodně viditelně třást a potit, měla jsem zrychlené dýchání. Musela jsem odejít na záchod a sednout si na zem abych se mohla vydychat, po asi čtvrt hodině to proste jen tak odeznělo. To se mi stalo asi o 10 dnů později v nákupním centru a asi před 20 minutami v restauraci. Co to je? Proč se mi to děje? Co s tím můžu dělat? Mám strach, že se to začne dít častěji.

    holka, 14 let, 26. května

    Ahoj,

    takto na dálku po internetu, když Tě neznám a neviděla jsem Tvůj záchvat, mohu jen těžko posoudit, o co se jedná. Může, (ale nemusí jít), např. o panickou ataku. Když neznám Tvůj každodenní režim a netuším, z čeho máš někdy strach nebo obavy, je opravdu velmi složité se k Tvému dotazu vyjadřovat. Důležité je, jak reagovat, pokud něco takového znovu přijde.
    Udělala jsi správně, když ses pokoušela správně dýchat. Práce s dechem je “lékem volby”. Soustředit se pouze na svůj dech a na nic jiného. Nadechovat na čtyři doby, chviličku dech zadržet a opět na čtyři doby vydechnout, tak činit po několik minut, většinou napětí povolí. Další možností je, zejména pokud jsi doma, si vyhledat pohodlnou pozici a relaxovat, např. Jacobsonova svalová relaxace, najdeš na internetu, i různé další, každému může vyhovovat něco jiného. Pokud jsi venku, najdeš si např. nejbližší lavičku a můžeš pozorovat okolní dění. Je-li to park, všimnout si tvaru stromu, který roste nedaleko, jeho větví, listů. Pozorovat trávu. Ve městě domy, lidi a soustředit se v té chvíli pouze na pozorování okolí, při tom nezapomenout na dech. Další možností je práce se smysly, ale v této poradně není tolik prostoru, abych Tě nyní prováděla všemi možnostmi. Proto pokud by se jakékoliv nepříjemné stavy začaly opravdu objevovat, prober to se svými rodiči a pokud bys ty stavy nedokázala zvládnout sama, mohli by Tě objednat k psychologovi. Máte-li na vaší škole školního psychologa, můžeš za ním zajít už nyní. Můžeš také přijít do naší chatové poradny či zatelefonovat, pomocí těchto kontaktů lze jít mnohem více do hloubky, než takto po e-mailu. Podrobnosti a jak postupovat najdeš na www.modralinka.cz.

    Přejeme Ti, aby se ty nepříjemné chvíle, které popisuješ se svém dopise, už neopakovaly.
    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Hezký den,

    zajímalo by mě jestli je sebepoškozování také když si člověk kouše kůži v puse často i do krve? Popřípadě jak se toho zbavit?

    Celím srdcem děkuji

    holka, 9. května

    Milá dívko, 

    popisuješ, že tě trápí zvyk si kousat kůži v puse až do krve a ptáš se, zda-li je to sebepoškozování. Svým způsobem to sebepoškozování je, protože víš, že si tím ubližuješ a přesto to děláš. Ale je to odlišné v tom, že tu není přímo ten záměr si ubližovat. Tohle chování vnímám spíš jako projev velkého vnitřního napětí, možná nějakého vzteku, nervozity. Slouží to pak jako takový ventil, kterým se napětí odvádí ven. Možná v tom je i skrytě potřeba si způsobovat bolest a vztek, který je v tobě nahromaděný, tak  obracíš proti sobě. Možná to může být i způsob jak jsi v kontaktu se sebou, cítíš sebe sama. Ale ono je to vlastně jedno, jak to nazveme. Určitě bude potřeba aby ses víc zaměřila na to, co u tebe tohle chování vyvolává. Jestli tomu něco předchází, třeba hádka s rodiči nebo strach ve škole a podobně. Zkus pochopit u sebe, co je příčina toho napětí, které pak přechází do kousání kůže v puse. Jak se cítíš před tím i během toho a také po té, co přestaneš. Určitě tě to pak bolí a co s tebou ta bolest dělá. Vnímej jak často to děláš a jestli tu je něco, co ti pomůže odvést pozornost jinam a to kousání zastavit či vůbec nedělat. Zkus tomu porozumět v širších souvislostech svého života, pozoruj jaké vztahy máš kolem sebe a jak se v nich cítíš. A pak bych ti doporučila se v tom poradit třeba se školním psychologem. Pomůže ti najít ty hlubší příčiny, za jakých máš tohle nutkání a pomůže ti najít jiné způsoby jak se uklidnit a jak tomu kousání zabránit. Třeba nějaké relaxační cvičení, cvičení s dechem, s tělem a podobně. Podívej se na tohle téma také na internetu, určitě tu budou lidé, co s tím mají podobnou zkušenost a sdílí to, co jim pomáhalo. Celkově jde o to, najít jiný způsob jak odvést napětí a negativní emoce jiným způsobem než tímto.
    Tak ti v tom držím palce, ať tě to brzy přestane trápit. Poradce Centra Locika

    Vyhledat odbornou pomoc

    Dobrý deň
    Mám o seba strach pretože keď som bola mala (cca 7 rokov) prejavovala sa u mňa srdcova arytmia. (Je to nepravidelny rytmus srdca). A tak som chodila na vyšetrenia a potom na liečenie až mi to prešlo. Lenže nedavno som si na telesnej výchove dala náhodou ruku na srdce a cítia som že proste je to take rozhádzane. A tak som si začala častejšie merať tep a zisitila som že srdcovu arytmiu mám pretože keď som si tep merala hodinka mi odmietalo mi ho zmerať pretože som mala nepravidelný rytmus. Ale povedala som si že to nič nexnamena a vygooglila som si príznaky a väčšiu nu z nich som mala okrem asi dvoch. No a teraz to najhoršie pod tými priznakmi boli uvedené aj druhy a pri jednom bolo napísame že sa nato môže aj zomrieť. A tak som šla za maminou a spýtala som sa jej že či by sme nešli na prehliadku a ona že načo a keď som jej povedala tak ona že sa tam už v žiadnom prípade nevratime. Ja mam celkovo pocit že zanedbava môj zdravotny stav pretože už dlhšie mam bolesti v kľboch na kolenach a keď som jej to povedala ona nič ibaže hej no a odišla. Ale moja sestra keď spadla v lete na lyžiach hneď sňou letela na chirurgiu. Niekedy mam pocit že som adoptovana pretože ja niečo poviem sestre ona mi začne nadavať a ona pomne doslova vrešti že čo jej robim zle. Prosim vás mam robiť? Ďakujem.
    P. S Často mam pocit že ich obidve nenavidim mamu aj sestru.

    holka, 13 let, 15. dubna

    Milá pisatelko, 

    svěřuješ se poradně s tím, že máš o sebe strach, protože cítíš, že něco není v pořádku s tvým srdcem a také máš delší dobu bolesti v kloubech a kolenou. Také píšeš o tom, že se doma necítíš dobře. Přijde ti, že máma věnuje více pozornosti a zájmu sestře. S tebou nejedná spravedlivě a v tobě to vyvolává velmi negativní pocity vůči nim. Je dobře, že o tom takto otevřeně píšeš a svěřuješ se s tím. Rozumím tvému strachu o sebe a doporučila bych ti rozhodně lékaře navštívit. Už proto, že ne vše, co se píše na googlu je pravda a u tebe to pak může vyvolávat větší strach, než bys musela mít. Proto bude dobré, když tě prohlédne lékař. Nejspíš to nebude tak vážné, jak to vypadá. Ono to bude mít nejspíš souvislost i s tím, jak se doma cítíš. A jsou to tzv. psychosomatické obtíže. Tedy tělesné potíže, které vyvolává psychika. A bylo by dost pochopitelné, že když se doma dlouho cítíš být odmítaná a na druhé koleji za sestrou, že na to tvé tělo reaguje různými bolestmi. Vnímám, že máš pocit, že tě máma nebere dost vážně a nevěří ti, že ti není dobře. A to nejspíš tvé bolesti ještě zhoršuje. Proto bych ti doporučila, kromě lékaře, abys vyhledala i školního psychologa a promluvila si s ním o tom.  A kromě toho, zkus  to mámě ještě jednou více zdůraznit, že ti opravdu není dobře, cítíš nepravidelný rytmus srdce a máš i ty bolesti a požádat jí, ať tě vezme k lékaři. Pokud by nechtěla, můžeš o to požádat někoho jiného z rodiny či známých. Třeba babičku. Případně se můžeš svěřit třídní učitelce ve škole a ona upozorní rodiče, že jsi jí požádala o pomoc. Pokud by to stále trvalo, tak bys mohla zajít k lékaři přímo ty sama, s tím, že lékař by na to musel rodiče upozornit sám.  A tak by se máma dozvěděla, že to myslíš opravdu vážně a potřebuješ aby to ona viděla. Tak se teď zkus sama za sebe doma víc postavit. Držím ti v tom palce. Poradce Centra Locika

    Vyhledat odbornou pomoc

    Ahoj,
    Možná tato tzv. Zpráva bude dlouhá. Nevím už komu dalšímu to říct protože když se svěřim někomu z hodně blízkých kamarádů třeba tak mi řeknou *jezis to je mi líto urcite se to brzy zlepsi * a to je tak vse... Mám kluka, kterej mi s tímto opravdu pomáhá ale rodiče ho z nějakýho důvodů nemají rádi a nedovolí s ním být moc v kontaktu... Jde o to, že už delší dobu (poslední cca rok nebo dva je to prostě horší ještě) je to doma strašně pitomý... Je mě 14, za pár dní 15 a mám taťku co má dost problémy s agresivitou a prehnanyma reakcema což mám bohužel po nem...je například schopen mi dost vynadat jen za to když třeba řeknu *s dovolenim* ve smyslu strašně vyjede že jako on tam zrovna stojí že ať jdeme konečně někam že se tam furt cpeme atd atd... Ale horší, o dost horší je to s mamkou... Ještě jednou se omlouvám že zpráva asi bude dlouhá... Mám instagram, mamka má můj účet, hlavní i soukromy takže má na všechno přístup tam (má i heslo na mobil můj takže i celkově na mobil), problém je, že já nejsem úplně nejvíc sociální člověk a ve větších kolektivec se necítím dobře, což ona asi hrozně nechápe... Přijde mi, že ona si vysílá dokonalou dceru a já jsem kompletně 100%ni opak... Poslednich pár mesicu je celkem hodně kluků co o mě má zajem, píše mi, chce se setkat atd. Já tedy mám někoho, kdo je pro mě nejbezpečnější osoba upřímně, a abych řekla příklad, nedávno mi začal psát 19ti letej borec... Že jsem ho na první pohled okouzlila a jestli nechci ven. Nemám úplně rada když jsem někde sama s někým koho neznam a cítím se dost nepříjemně atd, ale toto se stává celkem často, a kdykoliv projevim názor že ten člověk se mě moc nezamlouva že nechci že prostě se fakt cítím nepříjemné tak je mě mamka schopna za to servat a dávat mi to potom delsi dobu v kuse různé sezrat, nemlati me, používá spíš než fyzické násilí když to tak řeknu tak *psychicke nasili*, pár dní zpátky si s ním za mě domluvila že půjdeme na nějakou zabavu, ano za me, nechtěla jsem tak mu přes ten instagram odepsala za mě coz dělá taky dost casto tak jsme šli (protože jsem věděla že by se stalo to co vždycky kdybych nesla, a vzhledem k tomu že poslední měsíce nedělám nic jinýho než denodenne doma brecim treba hodinu v kuse protože už je toho na me moc) a když se to dozvěděl ten muj kluk tak přemluvil mamka a dosel tam taky protože věděl že ten kamarad mi už *vyznal lásku* že se mu nikdy nestalo že by *se zamiloval tak moc a tak na první pohled* a že už několikrát zkoušel mě dát třeba pusu na tvar nebk chytal kolem pasu tak nechtel aby se mě něco stalo. Dosel, ten kamarad se ke mě zase začal lepit, a on už to nevydržel a řekl *hej kamo co na ni sahas to je moje holka* a pak se tam spolu pohadali, já se samozřejmě cítila nejhur úplně protože se to musel dozvědět takhle hnusné potom co mi řekl jak se ke mě citi ale já mu to nemohla říct protože mamka mi ten vztah strašně nschvaluje že jsem úplně pitomá mít vztah v 15ti a samozřejmě zase mě hrozně nadavala atd když se dozvěděla že ten kamarad ví že mám kluka a přes instagram mu psala že to není pravda a přesvědčila ho. Takže jako nemám právo mu to říct. Je to jen takovej zkracenej priklad. Nebo ji vadi, že třeba totiž hrozně ráda dělám sporty jako hokej a fotbal protože ona by chtěla abych delala třeba volejbal že to je holcici sport že fotbal není pro holky a taky mě za to nadava když si chci jít třeba jen tak zakopat na zahradu. Rppste poslední dobou se to horší a nadava me porad, pořád, za všechno už, i přes to že já se pak někde sesypu a zase brecim jsem úplně mimo protože tady to od ní denodenne už fakt nedavam navíc spíme s bráchou v pokoji s rodicema takže žádný místo kam bych mohla se na chvíli uklidnit nemám. Občas mám chuť na pár dní někam utéct, nedokážu se kvůli tomu soustředit ani ve skole, pak mám špatný znamky a ucitelky mě za to nadavaji taky takže se stejně cítím i v hodinach.. Na florbale kterej hraju, pak mám díky tomu o moc menší sebevědomí a cítím se hrozně pokaždé když se mě něco nepovede. Co mám dělat? Mám si najít psychiatra? Je se mnou něco špatně nebo to jenom prehanim? Já k rodicum zadne emoce jsou necítím už několik let takže asi něco špatně bude... Prosím o radu nevim si rady a je to prostě čím dál horší..

    holka, 14 let, 11. dubna

    Milá dívko, 

    děkujeme za důvěru, je dobře, že se svěřuješ a je to v pořádku, když  je zpráva dlouhá. Je vidět, že tě toho trápí opravdu hodně. Popisuješ to, co prožíváš doma s rodiči. Popisuješ situaci doma s rodiči. Zvláště se svojí mámou, která se ti vměšuje do vztahů, píše za tebe klukům. A popisuješ i další situace a celkově velké napětí, které doma poslední dobou prožíváš. Píšeš také o tom, že se cítíš být od rodičů emočně odpojená. Rodiče se nejspíš k tobě nechovají moc dobře. To, co popisuješ ohledně chování tvé mámy vůči tobě je hodně zvláštní. Není to vůbec dobré a moc tě chápu, že se doma necítíš dobře a raději jsi citově uzavřená. To vše mluví o tom, že by jsi s tím opravdu pomoc potřebovala. Bylo by  dobře si o tom promluvit, třeba se školním psychologem či jiným psychologem. Nemusí to být hned psychiatr. Ale myslím si, že bys potřebovala někoho s kým si o tom popovídáš, komu důvěřuješ a komu se dokážeš svěřit. Pokud by jsi chtěla o tom mluvit víc a vyhovovalo by ti to spíš anonymně, můžeš se ozvat na nějaký z chatů pro děti, co prožívají těžké věci. Třeba na ten náš, najdeš ho na www.detstvibeznasili.cz, kde se ti budeme věnovat každý den, od 13ti do 17ti a můžeš se svěřit se vším, co potřebuješ. Tak ti moc držím palce. Poradce Centra Locika

    Vyhledat odbornou pomoc

    Pomoc se sebepoškozováním

    dobrý den
    píšu sem už po druhé ale teď je to závaznější, tedy myslím
    poprvé jsem se řízla do nohy odlamovacím nožem a poté ještě asi 4 mám tam teď jizvy. dlouho se nic nedělo protože bratr ten odlamovací nůž potřeboval a já neměla na dosah nic čím bych se mohla řezat. ale byla jsem na dně při každém špatném slově jsem brečela. když jsem projížděla internet tak jsem uviděla reklamu na ořezávatka a návod jak ho nabrousit, v tom mě napadlo že tím se řezat můžu když tu čepel dostanu pár dní se mi nedařilo ale právě ano. napadá mě kam všechno si můžu tuto krásu zaříznout ale jsem háklivá na tepny takže že bych se zabila asi nehrozí.
    řezu se vždy za nějakou věc co udělám špatně nebo když lidi řeknou něco co je na mě špatně atd.
    můžete mi prosím pomoct ?

    holčnina, skoro 15 let, 22. dubna

    Ahoj,

    píšeš o tom, že ses párkrát pořezala odlamovacím nožem, nyní sis koupila ořezávátko a přemýšlíš, kam všude se můžeš říznout. Řežeš se vždy, když uděláš něco špatně nebo Ti ostatní řeknou, co je na Tobě špatně apod. Žádáš nás o pomoc.
    Jestli tomu správně rozumím, chceš od nás pomoc se sebepoškozováním. Chápu, že nejspíš zažíváš spoustu pocitů a myšlenek, které jsou těžké, možná si s nimi nevíš moc rady, a říznutí se to může na malý okamžik přehlušit. Nicméně si tím velmi ubližuješ, a to nejen fyzicky. Přijde mi velmi nadějné, že když jsi neměla k dispozici nic, čím by ses mohla řezat, dokázala jsi tomu nutkání odolat. Říkám si proto, že dobrý první krok je, zbavit se ořezávátka.
    O těžkých pocitech je důležité mluvit, nezůstávat na ně sama. Pokud máš na škole školní psycholožku, můžeš se jí s pocity svěřit a společně můžete hledat způsoby, jak je zvládnout jinak, než řezáním.
    Můžeš také kontaktovat některou z linek důvěry a všechno probrat více do hloubky.
    Další dobrá pomůcka je aplikace Nepanikař, kterou si můžeš zdarma stáhnout do telefonu. Najdeš zde tipy, co jiného můžeš vyzkoušet v momentě, kdy se chceš říznout a nebo zažíváš nějaké těžké pocity
    Taky mě napadá, že může pomoct se vším se svěřit třeba nějaké dobré kamarádce/kamarádovi nebo někomu z rodiny, komu důvěřuješ.

    Přejeme hodně sil,

    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Ahoj, v posledích týdnech se mi stává to, že slyším ve své hlavě hlasy, jak volají o pomoc, smějí se a řvou. Taky dělám věci o kterých nevím, např. skáču při vyučování nebo se směju - prý celkem nahlas :-c Nechci to říkat mamince protože se bojím její reakce, prosím pomožte mi:-(

    holka, 12 let, 23. února

    Ahoj,
    pokud tě trápí takové hlasy, určitě je třeba, aby ses rodičům svěřila. Věřím, že je to hodně nepříjemné a zřejmě se toho budeš chtít zbavit. Říct to rodičům je první krok, společně pak můžete vymyslet, co s tím dělat. Můžete se například poradit s odborníky na psychiku - psychiatrem nebo psychologem.
    Držím palce, ať se to brzy vyřeší!
    Péťa