Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkova poradna

    Rodiče

    Ahoj Alíku a vespolek. Mám jeden problém. Mám babičku co mě šikanuje od 4 Let. Teď se to ohodně zhoršilo a a někdy mám i záchvaty u kterých si musím dát léky. Rodiče taky trochu šikanuje. Prosím o radu. YouTuber Ondra Anděl ANDÍLEK2009.

    kluk, 10 let ANDÍLEK2009, 25. července 2019

    Ahoj Ondro,

    napsal jsi toho hodně málo o tom, jak se babička k Tobě chová, a moc si nedovedu představit, co to znamená, že Tě šikanuje a trochu i rodiče. Pokud se ale babička chová tak, že to u Tebe vyvolává záchvaty a celkově se to zhoršuje, měli by to řešit Tvoji rodiče, kteří jsou za Tebe zodpovědní. Můžeš jim ukázat tento dopis s naší odpovědí a můžete také případně zvolat k nám na Modrou linku (www.modralinka.cz), kde bychom společně mohli hledat způsoby, jak celou situaci řešit. Existují i manželské a rodinné poradny, kde by rodiče mohli také najít pomoc.

    Přejeme Ti, aby se brzy celá situace zlepšila.
    Modrá linka

    Na otázky odpovídají

    pracovníci linky důvěry Modrá linka, psycholožka BáraV, bojovníci proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze čtenáři mladší 15 let.

    Rodiče

    Škrábání a přiznání slabosti rodičům

    Dobrý den,
    primárně bych chtěla moc poděkovat za odpovědi na mé časté dotazy. Dále bych pro změnu měla několik otázek a doplnění k minulému dotazu. 1) Minule jsem psala o škrábání pokožky hlavy a seboree, ale zapomněla jsem uvést, že už jí netrpím. Hlava mě vůbec nesvědí. Dělám to spíš tak automaticky nebo když jsem naštvaná. 2) Od mala nejím cibuli a táta mě k tomu pořád přemlouvá,jenže já ji nejím, protože je mi z ní blbě. To mu ovšem nemůžu říct, což je můj třetí problém. Ten spočívá v tom, že nedokážu přiznat rodičům žádnou slabost, ani fyzickou ani psychickou, a hlavně později chci, aby oni dělali to samé.. Dost mně to štve, ale nevím, co s tím dělat.
    Předem děkuji za odpověď,
    Člověk

    Člověk, 25. července

    Ahoj,

    znovu se na nás obracíš, tentokrát s otázkou o škrábání pokožky hlavy a také s obecnější otázkou, která se týká schopnosti přiznat rodičům nějakou slabost.

    K Tvému prvnímu dotazu: Někdy se docela snadno stane, že si nějaké chování hodně zautomatizujeme a používáme ho ve chvíli, kdy jsme ve stresu, rozrušení, nebo jak píšeš - naštvaní. Stává se z toho pak zlozvyk. Podobně to má spousta lidí, včetně dospělých. Když budeš cítit, že začínáš být naštvaná, můžeš zkusit zaměstnat ruce nějak jinak - třeba mačkat míček, nebo si s ním házet (dá se koupit tvz. protistresový míček). Možná to nepůjde úplně hned, je dobré na sebe ze začátku nebýt úplně přísná a jít krůček po krůčku.

    Co se týče druhého dotazu - ano, někdy nebývá lehké přiznat před druhými lidmi, že máme nějakou slabost, ať už psychickou anebo fyzickou. Připadáme si pak více zranitelní. Zároveň je potřeba říct, že takovou slabost (a často ne jednu) máme všichni. Neznám nikoho, kdo by byl dokonalý. Je úplně přirozené a v normální v něčem být horší než ostatní. Co se týče té cibule - říkám si, že většina lidí má nějaké jídlo, které jim vůbec nechutná. Připadá mi v pořádku, když někdo nejí něco, po čem mu bývá špatně. Když jde jen o jeden druh potravin a ne např. o veškerou zeleninu, myslím si, že by to nemělo mít ani nějaká zdravotní rizika. Můžeš si zkusit odpovědět na pár otázek: Co vlastně nejhoršího by se mohlo stát, kdybys tátovi řekla o tom, že je Ti po cibuli špatně? Co bys od rodičů potřebovala, aby ses tolik nebála přiznat před nimi nějakou svoji slabost? Jak by jim o tom šlo říct? Přiznám se, že jsem úplně neporozuměla, co máš na mysli tím, že "později chceš, aby oni dělali to samé" - k tomuto konkrétně Ti proto asi nedokážu odpovědět tak, jak bys potřebovala.

    Hezké léto,

    Modrá linka

    Rodiče

    Závislý táta

    Opět všechny zdravím.
    Nevím jak mám vše popsat a kde začít ale potřebuji se hlavně někomu svěřit. Mamka teď braškovi vysvětluje že táta je nemocný a že se nechce jít léčit. Je hodně závislí na alkoholu. Nechodí do práce. A peníze si bere odnás. Mamku často vydírá někdy i bije. Trvá to hodně dlouho. Dřív to vypadalo že se z toho táta dostane ale všichni začínáme mít pocit že je to nemožný. Nedokáže premíšlet a vlastně jinak než napitého si ho už nepamatuji. Chtěla bych nějak pomoct ale vše je málo. Navíc mi mamka zakázala se s otcem bavit nebo mu lézt na oči protože je na mě něco jako zasedlí. Vadím mu a mám pocit že mě nemá vůbec rád. Mamka se s ním bojí rozvést protože by pak měl právo si nás brát třeba na víkend a to by bylo asi dost zlí...Taky začínám mít strach o mámu. Má problémi se srdcem a nesmí se nervovat ale tady to je nemožné. Byla už několikrát v nemocnici. Ale nemá peníze na operaci a tak. Navíc některé kontroli zanedbává protože nás nemá kdo hlídat a s tátou sami zůstat nemůžem. Řeší toho moc. Teď nám i chybí peníze na běžné věci protože si je všechny bere otec. Já sem si přez tetu našla takovou brigádu nebo jak to nazvat. Vypomáhám ve stajích s koňmi. A občas chodím vypomáhat do krámku co má tetina kamarádka. Všechny peníze co dostanu dám mamce takže já z toho nic nemám. Ale to mi nevadí. Vadí mi jen to že kvůli tomu nemám čas na jiné věci... Teď táta před chvílí přijel a jako první co udělal tak naboural mamčino auto. Takže teď se musí řešit i toto... Sousedi na nás chtěj prý volat sociálku...je toho strašně moc. Do toho se snažím vyřešit moje problémy s udržováním přátel a celkově se naučit mluvit s lidmi. Vážně nevím co mám dělat. Je mi teprve třináct a půl a toho co dělat můžu je opravdu málo... Táta se chce stěhovat do Jičína což je dost daleko od všech. Stěží si udržím staré kamarády a najít si nové je pro mě skoro nemožné. Navíc teď půjdu do osmé a to už se přátelé vytváří taky hůř a hůř se zviká. Prý se budem stěhovat jen kvůli tomu protože táta nechce výdat svoje rodiče kteří bydlí ob barák dál. Opravdu nevím jak a co mám dělat....Teď se mi mamka omluvila za vše co o mě řekla. Alespoň jedna dobrá věc....
    (Kamarády a učitele nepotkávám ani se s nimi posledním dobou vůbec nebavím. Navíc je nechci zbytečně zatěžovat mími problémi i když řekli že se kdykoli mohu ozvat. Tak se svěřuji sem.)
    Děkuji a všem přehy hezké léto.

    Helejánvm, zkoro 14 let, 25. července

    Ahoj,

    je mi moc líto, že musíš doma prožívat něco podobného. Táta je závislý na alkoholu, chová se k Vám špatně, mamku vydírá a dokonce i bije. Od toho se odvíjí i Vaše finanční situace, kvůli které chodíš na brigádu a nemáš tak moc času na jiné věci. Mamka je navíc nemocná a ve vzduchu visí stěhování do Jičína... Když jsem si četla Tvoji zprávu, přemýšlela jsem nad tím, jak náročné to pro Tebe musí, na třináctiletou dívku mi toho připadá až příliš. Věřím Ti, že Tě to trápí a nevíš, co máš dělat.
    To, jak se k Vám táta chová, není vůbec v pořádku a je důležité, aby se to dít přestalo. Máte právo se bránit a hledat pro sebe pomoc. Ve Tvém věku bys ještě neměla mít odpovědnost za vydělávání peněz, to je povinnost rodičů. Naopak máš právo mít čas i pro sebe. Zároveň chápu, že je to teď doma hodně složité a snažíš se mámě pomoci. Je moc dobře, že ses rozhodla napsat a svěřit se - to někdy přinese alespoň trošku úlevy. Moc bych Ti přála, abys pro sebe měla co nejvíc podpory, jakou si zasloužíš. Napadá mě, že se nám můžeš ozvat na Modrou linku - na chatu, telefonu, Skypu anebo WhatsAppu, kde je možnost vše probrat podrobněji. Kontakty najdeš na našich webových stránkách www.modralinka.cz. Můžete se také s mamkou (anebo i jen Ty sama za sebe) ozvat organizaci SPONDEA, která má s podobnými situacemi v rodině zkušenosti a mohli byste společně hledat cestu, jak to udělat, aby se to pro Vás alespoň trošku zlepšilo. Tady posílám odkaz s kontakty: https://www.spondea.cz/cz/jak-pomahame. Můžete se také obrátit na OSPOD (Orgán pro sociálně-právní ochranu dětí). Pracují tam sociální pracovníci a psychologové, kteří mají ze zákona povinnost řešit situace, kdy dítě v rodině prožívá něco podobného, co popisuješ Ty. Pobočka OSPOD je v každém větším městě, tady posílám odkaz: http://www.ospod.cz/volna-sekce-1/kontaktujte-vas-ospod/.

    Přeji hodně síly,

    Modrá linka

    Rodiče

    Nesmím si nic koupit

    Ahojky, zdravím po delší době :). Už asi rok a půl si přeji starbucks kelímky co mění barvy za 890. Mám své peníze ale mamka to nechce dovolit... Piju něco pořád atd. Využívala bych je 24/7. Vlastně je to takhle se vším i sáčkem bonbonů. Nic si sama nesmím koupit. Jsem člověk který si šetří a vůbec neutrácí a když už si něco fakt chce koupit moc si to rozmýšlím. Prosím nepište odpověd typu-je to k ničemu,nevyužiješ to atd. Děkuji

    holka, 12 let, 18. července

    Ahoj,
    určitě ti nebudu psát, že kelímky nevyužiješ, nebo že jsou k ničemu. I kdyby tomu tak bylo, podstatné je, že po nich dlouho toužíš a chceš si je koupit za své peníze, které si sama šetříš. Každé dítě či dospívající by se mělo učit zacházet s penězi a mělo by mít možnost nakládat s nimi, jak uzná za vhodné. To znamená, že by mělo dostávat kapesné přiměřené svému věku a s ním si hospodařit (případně k němu postupem času přidávat i výdělky z brigád a podobně). I kdyby se je rozhodlo utratit za nesmysl, stále je to zkušenost do budoucna, kterou se učí a rozšiřuje si svou finanční gramotnost. I dospělí se nějak museli naučit hospodařit s financemi a nejde to jinak, než že si budou přivydělávat, šetřit a následně utrácet. Zkus si o tom s rodiči promluvit. Peníze, které si sama ušetříš, by měly být jen tvoje a mělo by záležet pouze na tobě, za co je utratíš. Rodiče ti samozřejmě mohou sdělit svůj názor, ale konečné rozhodnutí by mělo být skutečně jen na tobě.
    Měj se hezky!
    Bára

    Rodiče

    Vztah s mámou

    Milý Alíku a spol.,
    jde o jednu věc kterou prožívám celý život. Moje mamka mě do mých šesti let dávala k babičkám, které mě vychovávaly. Pak začala škola, tak jsem musela být doma. Narodila se mi sestra, a já tak nějak začala být neviditelná. Zpočátku se mi ve škole dařilo, jenže postupem času jsem začala mít deprese, stres, nedokázala se soustředit.. Četla jsem článek s názvem ,,Když je máma psychopat“. Všechny věci které v něm byly napsané, naprosto seděly. Nechci říkat že je mamka psychopat ale myslím si to.. Má rodina jí zná, že se před ostatními i mými kamarády přetvařuje. Dělá jak je hodná a milá, jenže tak to ve skutečnosti vůbec není. Moc se s mamkou necítím dobře, ona to ví a když ji řeknu svůj názor, hned je proti mně. Mé babičky s tím nic moc neudělají, už několikrát si s ní promluvily, nic nezabírá. Mám rozvedené rodiče, mamka měla několik přítelů, ale žádný s ní dlouho nevydržel. Je panovačná, když není po jejím, je zle. Bere mi mobil, sleduje mě všude na soc. sítích (což ostatním rodiče nedělají), furt se zajímá o mé kamarády, kam jdu apod. Je mi to nepříjemné. Tolik bych chtěla bydlet u táty, ale ten se o mě nezajímá. Mamka mě často uráží jako např. jsi k ničemu, nic neumíš, jsi tlustá, jsi psychopat. Nevadí mi, když mi to řekne někdo cizí, ale od mámy to hodně bolí.. Také mi řekla že nemám žádné city, kvůli tomu jsem šla k psycholožce a na psychiatrii. Tam jí řekli, že jsem naprosto v pořádku. Někdy si připadám být ten psychopat já, ani nevím proč. Je mi hrozně, netěším se domů. Co se týče mé sestry, na ní je hodná. Ale to jen proto, že dělá a říká co mamka chce. Babičky jsou ze mě hotové, prý se o sebe nedokazu postarat, bojím se jít někam sama atd.. Nevím co dělat.

    holka, 14 let, 17. července

    Ahoj z Modré linky,

    nevíš, co máš dělat ve vztahu s mámou, který podle toho, co píšeš, není růžový, a je to tak vlastně odjakživa.

    Především chci ocenit Tvou otevřenost, se kterou jsi napsala. Vnímám, jak citlivě situaci popisuješ, jak Tě zasahuje, jak Ti není dobře - a moc bych Ti přála, aby ses doma měla lépe. "Zařídit" to ale není jednoduché. Píšeš, že babičky nic nezmohly, byla jsi už u psycholožky a na psychiatrii, a ani to zřejmě nepomohlo.

    Napadá mě zkusit oslovit například školního psychologa nebo psycholožku, který by to všechno s Tebou probral a hlavně mohl pozvat i mámu. Bylo by potřeba, aby se psycholog věnoval vám oběma, abyste si mohly lépe rozumět a lépe se sebou vycházet. Může to udělat školní psycholog, nebo jiná psychologická poradna, kterou by Vám doporučil.

    Napadá mě, že bys mohla také mamce napsat dopis. Mohla bys v něm vyjádřit to, že ji máš ráda, ale potřebovala bys, aby Tě více respektovala, oceňovala, dávala Ti více svobody. Můžeš i popsat to, jak se cítíš. Pokud si na mamce něčeho vážíš, nebo oceňuješ nějaké její chování k Tobě, do dopisu to patří taky. Dopis si může přečíst i některá z babiček, a podpořit Tě, třeba tím, že Ti poví, jak na ni dopis působí.

    Věřím, že je to moc těžké. Chtěla bych Ti napsat, že jsi určitě "k něčemu" - jenom z toho, co píšeš, vyplývá, že si umíš říct o pomoc, vyjádřit se, že stojíš o pěkné vztahy a jistě by se toho našlo i více.

    Přejeme pokud možno pěkné, odpočinkové prázdniny.

    Modrá linka

    Rodiče

    Hádky s rodiči

    Ahoj alíku a spol.
    Uvědomuji si že ty dotazy píšu hodně často a že bych asi měla brzdit. Ale tohleto mi příjde takové DŮLEŽITĚJŠÍ.
    Já se s mámou a tátou FURT hádám. Vím že se to dělá ÚPLNĚ v každé rodině ale tohleto si myslím že je PŘÍMO otázka do poradny. Dneska jsme se hádali s mámou a tátou tak od osmi ráno a to se hádáme až do teďka. A teďka je 11:04 a FURT MÁM SLZI V OČÍCH! Táta se mě snaží uklidnit což abych pravdu řekla tak mě to i docela uklidnilo. A naštvou se, když o sobě řenku že NEJSEM blbeček! A máma mi chce vyhodit Rózu (kytku) která se přesným jménem jmenuje: Chrysalidocarpus lutescens. A já jsem si jí získala tak že mi vlastníme e-shop který se jmenuje pokojovky.cz . A mi jezdíme FURT taky do nějakých firem a tam měli tuhletu kytku Chrysalidocarpus lutescens a oni chtěli aby jsme jí odvezli a vyhodili a vyměnili za jinou. A mě jí bylo TAK MOC LÍTO, že jsem si jí vzala je mě a to mi bylo tak asi 6let a teďka mi je osm. Tak já jsme si jí vzala ale teďka k věci. Chtěla bych, aby jste mi poradili jak to mám zlepšit a ještě něco, máma s tátou mi ani moc NEVĚŘÍ! Jak mám udělat aby mi věřili? Jak mám zlepšit to chování? Jak je mám přinutit aby mi Rózu neprodali?
    Prosím o co bejrychlejší odpověď ale počkám si!
    Předem děkuji za odpověď!
    Klárka!

    Holka 8 let, 9. července

    Ahoj Klárko,

    rozumím tomu, že se doma necítíš dobře (a někdy se třeba i topíš v slzičkách), kdy se s rodiči hádáte. Bohužel, ale o atmosféře a vaší domácí rodinné (ne)pohodě nic nevím, ani netuším, proč se vlastně s rodiči hádáte. Rozumím i tomu, že je Ti líto, chce-li máma vyhodit či prodat kytku, kterou jsi zachránila, a o kterou se dva roky staráš, ovšem neznám máminy důvody.

    Každé dítě by se doma mělo cítit dobře a v bezpečí, slůvko doma znamená hřejivé teplo bezpečné rodičovské náruče. Nebyli bychom lidé, kdyby občas, a to se stane v každé rodině, nedošlo k nějakým nedorozuměním, hádkám či konfliktům. Předejít takovým nepříjemným situacím se dá otevřenou komunikací mezi členy rodiny. Z Tvé strany to znamená, že se budeš snažit rodičům vysvětlit to, co sami od sebe vědět nemohou. Jak se cítíš, co se s Tebou děje, jak prožíváš různé záležitosti, atd. Máš-li v širší rodině či mezi známými rodiny nějakou spřízněnou duši, pokus se na člověka, kterému věříš, obrátit a řešit to s ním.

    Otázka důvěry v rodině je velmi důležitá. Pokud budeš plnit sliby, které dáš rodičům (úklid doma, návrat domů dle domluvy, škola…), pak by neměl být ze strany rodičů důvod k tomu, aby Ti nevěřili.

    Opakované domácí konflikty, pokud se neřeší, jsou pak spíše tématem do rodinné poradny, která je bezplatná, a kam můžeš se svými rodiči po objednání zajít bez jakéhokoliv dalšího doporučení.

    Přejeme Ti pohodové léto a klidnější atmosféru doma, což je úkol pro všechny členy domácnosti.

    Modrá linka

    Rodiče

    Máma často křičí na tátu

    Ahoj, nevím komu jinému bych se měla svěřit, tak píšu vám.
    Rovnou začnu. Moje mamka se chová k mému tátovi hrozně. Už to trvá déle, ale konečně jsem se rozhodla vám napsat. Jakmile večer přijde z práce, začne na něj řvát, že dopoledne neuklízel(přitom uklízel), že nekoupil nějaký věci co ona chtěla v obchodě, a ona sama si tam dojít nechce, nebo že si ještě nedošel ke kadeřnici... Řve třeba i kvůli maličkostem, třeba že zapomněl dát hrnce do skříně. A takový různý věci. Někdy ho i jakoby pomlouvá, říká že vypadá strašně, že ať si zajde k zubařce, protože má hnusný zuby... Skoro ho ani nepouští k televizi, protože on jí přece nekupoval. A i když třeba uklidí, tak potom řekne, že si radši uklidí sama, že on uklízí blbě. Neříkám že se to děje každý den, ale několikrát v týdnu ano. Je mi táty líto, on je takový, že si to nechá líbit, že jí radši nic neřekne, aby zas nevyvolal další hádku. Já jí taky už radši nic neříkám, když už neví co si vymyslet o tátovi, tak občas řve i na mě. Dost mě to trápí, chtěla bych nějak tátovi pomoct, ale nevím jak. Často kvůli tomu potají brečím. Děkuji moc za radu.

    holka, 13 let, 8. července

    Ahoj,
    je dobře, že píšeš a zkoušíš hledat nějakou radu, protože Tě trápí, jak to má máma s tátou a dokonce kvůli tomu i často brečíš. Chápu, že je těžké být u toho, když vidíš, že se mamka k tátovi nechová zrovna hezky a také když i na Tebe někdy křičí. Musím Tě ocenit, že na tátu myslíš a chtěla bys mu nějak pomoc.

    Vztahy manželů a partnerů bývají někdy komplikované. Nevím, proč je Tvoje mamka na tátu taková, ale říkám si, že je třeba po práci hodně unavená, řeší mnoho věcí, něco by ve svém životě chtěla jinak a tak se někdy stane, že se člověk přestane kontrolovat a je nepříjemný na nejbližší lidi kolem něj. I když Tě to trápí, nemůžeš s tím zas tak moc udělat, protože je to věcí těch dvou dospělých lidí a je na nich, aby to zkusili řešit. Pokud se na to budeš cítit, můžeš si třeba někdy s mamkou, až bude mít dobrou náladu, popovídat, říct jí, co prožíváš a jak Tě její chování mrzí. Můžeš se jí tak zeptat, jestli nepotřebuje s něčím pomoc a vyslechnout si její názor. Neznám Tvoji mamku a tak nevím, jestli to zabere, pokud by ses na to necítila, mluvit s ní nemusíš. Je možné si také popovídat s tátou, jak Ti v tom je, jak se doma cítíš, uvidíš, co on Ti k tomu poví. Úplně také stačí, když Ty se k němu budeš chovat pěkně, občas ho za něco oceníš, někam spolu půjdete… Bude tak vědět, že ho máš ráda, a to je pro rodiče hodně důležité. Pokud by sis o tom chtěla víc promluvit s někým jiným než s rodiči, můžeš zavolat přímo k nám na Modrou linku, nebo třeba přijít na náš chat.

    Přejeme Ti hezké léto.
    Modrá linka

    Rodiče

    Konflikt s mamkou

    Ahoj/dobrý večer,mám takovou otazku nevim zda ji odpovite prosim odpovezte co nejdrive takze k veci.
    Tento výkend jsem byla na chate a v pátek jsem se zeptala mamky jestli si mohu vzit telefon a mamka řekla že neví že nad tím nepřemýšlela a ja si ho vzala.(a pred tim rikala ze si ho na ryby vezmu)No a zítra mame jet s tatou chytat ryby a mamka mi rika pry že jsem porusila zakaz a takze zadny telefon se nebere.Otázka zní jak mamku přemluvit abych si ho vzala?Mám ji koupit kytku nebo neco .Ja brecim hlavne z toho že mamka mi lže a delá že ne. Tak prosim moc odpovedte mi do zitra.A dekuju za.odpoved.On by tata souhlasil ale toto je na mamce.Ahoj

    holka, 12 let, Anička, 7. července

    Ahoj Aničko,
    z Tvého dopisu čtu, že bys potřebovala naši odpověď rychle, ale zpracování odpovědí závisí na více věcech, a tak si myslím, že je možná už všechno trošku jinak.

    Bohužel, neznám pravidla Vaší rodiny, jak to máte nastavené a nevím, čeho se mamka s telefonem vlastně obává. Napadlo mne ale, že pokud dojde k nedorozumění, bývá nejlepší si v klidu s rodiči promluvit, rozebrat co se stalo, jak jsi to pochopila a proč je Ti smutno z toho, že mamka teď říká něco jinak, než se ve skutečnosti odehrálo. Pokud je táta svolnější k různým dohodám, můžeš ho zkusit poprosit o pomoc. Sama také asi lépe než já víš, jak mamku potěšit nebo obměkčit, víš co na ni platí. Kytka je dobrý nápad, stejně třeba jako něco pěkně uklidit, splnit něco, co jsi dlouho odkládala apod.

    Přejeme Ti, abyste si to mohli všichni co nejdříve vysvětlit a najít nějakou dobrou dohodu.
    Modrá linka

    Rodiče

    Chci poznat tátu

    Ahoj Alíku a spol., už dlouho žiju bez taťky, a bylo mi to v celku jedno až doteď. Když se mamky na něho zeptám, nechce o něm mluvit. Chtěla bych ho moc poznat, jenže jak? Nic o něm nevim, jen to že má jinou rodinu...a na nás se "vykašlal". Prijde mi to nefér, a je mi to líto. Uz jsem se mamky zeptala jesti ho nekdy uvidim a rekla ze ne :(((((. Co mam delat? předem děkujii za odpověď.

    Tygřík, holka., 1. července

    Ahoj Tygříku,

    úplně rozumím tomu, že bys chtěla poznat svého tátu a je těžké, že Ti v tom máma nevyjde vstříc alespoň povídáním si o něm. Napadá mne, že je to pro ni asi stále citlivé téma.

    Stojí za to zkoušet o tom s mámou mluvit vícekrát, vysvětlit jí, že není pro Tebe jednoduché, když o něm nic nevíš a že každé dítě si zaslouží alespoň vědět, kdo jeho táta je, kde bydlí apod. Můžeš se jí zeptat, z čeho má obavy, proč Ti to nechce říct a ujistit ji, že to neznamená, že ji nemáš ráda, nebo ji chceš opustit. Nevím, jak máma zareaguje, ale když s ní budeš mluvit v klidu a bez hádek, mohlo by to vyjít. Pokud ne teď, tak si máma třeba dá říct později.

    Někdy se ale rodiče v tomto „zaseknou“ a rozhodnou se o tom s dětmi nemluvit vůbec. Potom se můžeš zkusit na tátu zeptat třeba babičky nebo někoho jiného z rodiny, třeba Ti o tátovi něco víc poví. Pokud něco zjistíš, ještě to však nemusí znamenat, že se s tátou potkáš, hodně záleží i na tom, jak to má nastavené on sám a někdy se stává, že člověk pak může být hodně zklamaný, když zažije odmítnutí. Proto je dobré nic neuspěchat a dobře si to promyslet.

    Přejeme Ti, aby to pro Tebe dopadlo co nejlépe.
    Modrá linka

    Rodiče

    Rodiče se hádají, když mám jít k tátovi

    Ahoj. Já už tady psala jak to mám se svým tátou těžké a pořád to těžké je. Teď mě hrozně mrzí že rodiče jsou sice jako už rozvedení ale začali se kvůli mně šíleně hádat. Máma mě k tátovi nechtěla pouštět. Teď nám dovoluje se vidět jednou týdně ale bez spaní. Ne vždycky se mi chce ale je to táta tak jdu. Mám být doma třeba v 18 a táta to prostě protáhne do 21. Máma samozřejmě volá. Táta si přeje abych když budu s ním byla jen s ním a tady a ne že budu volat s mámou. To řeší on s ní když mě nevrátí včas. Řvou na sebe třeba 20 minut a je mi ostuda když táta křičí když jsme venku. Někdy se rozbrečím protože to jejich chování vůbec nechápu. Jsem jakoby věc na půjčování teda hlavně pro tátu. Když mě pak odveze domů k mámě tak se hádají další hodinu. Máma vyhrožuje policajty a táta soudem. Mám je ráda oba dva. Mámu víc ale teď jsem docela naštvaná protože jsou nemožný. Máma mě pak zpovídá co to mělo znamenat a jako kdyby to byla moje vina nebo co. Když jsem takhle někdy venku tak ani nemám chuť se vrátit domů. Hodně přemýšlím i v noci a nevím co s tím. Vím že se nemají rádi jinak by se nerozvedli ale tohle je děsivé a hádají se vlastně o mně kvůli mně to všechno :( Co s tím mám prosím dělat? Mám jednoho z nich opustit?

    holka, 12 let, 28. června

    Ahoj,

    mrzí mě, že prožíváš něco takového - nedivím se, že Tě trápí, když často slyšíš, jak se rodiče hádají, křičí na sebe. Věřím, že po rozvodu to mezi rodiči může být často komplikované a nějakou dobu může trvat, než se vše zklidní. Dovedu si představit, že jsou chvíle, kdy se Ti domů moc nechce.
    Píšeš, že se rodiče hádají kvůli Tobě a mamka se Tě často ptá "co to mělo znamenat", jako by to nějakým způsobem byla i Tvoje chyba. Chtěla bych Ti napsat především to, že není Tvoje vina, že se rodiče hádají. Dítě nemůže za to, jak to mezi sebou jeho rodiče mají. Za to jsou zodpovědní pouze máma a táta - a není v pořádku, pokud Ti někdo z nich dává najevo, že za to nějak můžeš i Ty. Rodiče mají naopak povinnosti postarat se o to, aby na Tebe vše kolem rozvodu mělo co možná nejmenší dopad.
    Ptáš se, jestli máš jednoho z rodičů opustit. Na to se těžko odpovídá, protože když Ti je 12 let, hodně se vše odvíjí od toho, jak se mezi sebou máma a táta domluví a jak případně rozhodne o péči soud. Máš právo vídat se s oběma rodiči, stejně tak máš právo dát jim najevo, jak moc Tě jejich současné chování mrzí. Pokud Ti to připadá jako dobrý nápad, můžeš jim třeba i dát přečíst zprávu, kterou jsi nám napsala a naši odpověď. Rodinám, které zažívají podobné problémy někdy dokáže pomoci rodinná poradna. Mohou tam docházet všichni, anebo jen někdo z rodiny. Pokud bys chtěla všechno probrat podrobněji, můžeš se nám ozvat na Modrou linku - na chatu, telefonu, Skypu anebo WhatsAppu. Kontakty najdeš na našich webových stránkách www.modralinka.cz.

    Přejeme Ti, aby ses doma brzy cítila lépe,

    Modrá linka

    Rodiče

    Hádky s rodiči

    Ahoj,
    mam dotaz, v jehoz situaci si nevim rady.
    Uz od leta 2017 (pisu si to do denicku) na me ma otcim priserne reci. Muzeme rict, ze je to cca od doby, kdy se narodila moje mladsi sestra. Do te doby to bylo uplne v pohode. Chapal moje zaliby, vzdy me dokazal silene rozchechtat.
    A pak bum.
    Pomluvy. Reci. Otravovani.
    Ja jsem vznetliva osoba. Nevadi mi, kdyz mi nekdo ze spoluzaku nadava do (nebudu jmenovat). Vadi mi, kdyz ma nekdo, konkretne tedy otcim, reci na moje chovani, na muj styl obleceni (ovsem, jednou jsem prinesla takovy outfit, ze to bylo jednoduse priserne, ale opravdu je to podnet k tomu, aby se mi zacal potlemovat a vymyslet si nesmyslna prirovnani, kde me srovnava s osobou s cirkusu?)posmiva se mi, kdyz se mi neco nepodari uplne dokonale.
    Vzdy to vyvrcholi hadkou, po ktere se citim hrozne.
    Jednou mamka rekla „Lidi se sebe maji zastavat.“ Samozrejme ze se maji navzajem zastavat. Ten den jsem si napsala do deniku „Jiste, lidi se sebe maji zastavat. Ale proc se zrovna mama zastava toho, diky nemuz cela ta hadka vypukla?“
    Muzete hadat, koho se zastala. Ovsemze otcima. Ten den se totiz neco stalo, jiz nevim co, a otcim rekl, ze pokazde, kdyz reknu, aby „me nechal prosim na pokoji,“ zataha za ucho.
    Ano, pukate smichy, alespon vy, kdo neodpovidate. Zatahat za ucho! To je teda trest! rikate si. A on to je trest. Vite, jak strasne to boli?
    Ovsem ze si uvedomuji, ze jsem mu to mela rict ohleduplnejsim a slusnejsim vyrazem. Ale kdyz ve mne bubla vztek, nejde to. Babicka rika, abych napocitala do deseti, az budu mit vztek. Ale ja jsem po tatovi neuveritelne vznetliva. Nedokazu v sobe vztek dusit, pokud nemam vybornou naladu. Odsekavam, rikam veci, kterych pozdeji lituji, rikam chladne, pitome veci. Ale v tu chvili mi to prijde dobre to takto odpalkovat. Hadka skonci. Lezim zavrena u sebe v pokoji, mama me ignoruje, a ja si rikam, ze takove veci nikdy, uz nikdy nereknu. Ale prijde dalsi hadka. A zase ze me padaji slova vzteku, z „Nech me brosim na pokoji“ se stava „Nech me bejt!“ a odpoved zni „Nic ti nedelam.“
    S mamkou se napriklad dohadujeme, kdy pujdu do knihovny, ja rikam, ze hned v osm, kdy otviraji, a ona, proc ne az treba v deset. Odpovim, ze si pak chci delat svoje veci, ona se pta, jake. Jake, jake, svoje prece! a nechci ji to rikat. Do debaty se vlozi otcim, rekne „O cem se debatuje? Zni to zajimave, rad se pridam!“ Ale ja nechci, aby se priddaval, nechci, aby zase mel svoje recicky, nechci, aby-ale je pozde a mama mu to vyklopi, on zacne vykladat, rekne ctyri slova, ja zarvu „SKLAPNI,“ i kdyz si dovoluji to, co bych nemela... A prileti facka. Je mi to jedno. Zaslouzim si ji. Nevim, co ma v planu, ale drzi me za zapesti a rve nekam. Toto utnula mama, kdyz na otcima zarvala „PUST JI!“ a maly bratr zacal rvat. Odesla jsem, respektive odsprintovala jsem do sveho pokoje a zahrabala se pod destniky. Dalsi facka, od matky, kdyz jsem po jejim monologu rekla, aby me nechala byt. Od te doby, coz je cca 18:30 (ted je 22:53), bulim jak decko. Matka se s otcimem bavi, jeji hlas je preplneny laskou, spolecne se necemu chechtaji.
    Je mi z toho zle , boli me hlava (jako z toho brekotu) a nevim, co dal.
    Nenavidim ho, to je to, co potrebuju vykricet do sveta. Chci, aby od nas odesel, chci, aby bylo vsechno jako driv, kdyz jsme s mamkou byly samy...
    Nechci se zabit, skoda zivota.
    Do te knihovny pujdu, a ale domu se nevratim, pujdu k babicce a nikomu nereknu, kde jsem, rozhodla jsem se Jenze neco mi na tom vadilo, bylo to svedomi, ktere hlasalo, ze babicce budu akorat pritezi, ze mi budou chybet sourozenci...
    Nebojim se, ze se o me matka bude bat. Myslim si, ze by ji bylo lip, kdybych tu nebyla. Ze by vedla spokojeny zivot s otcimem a dvema malymi detmi, bez hadek, bez rvani... A jeste vic prekazim otcimovi. Nejsem jeho a moje chovani mu nejspis prestalo sedet. Nejspis, kdybych zmizela, byl by neuveritelne happy.
    Ale to neudelam. To svedomi bylo hrozny :(
    Rozhodla jsem se, ze je budu ignorovat. Oba dva. jako by nebyli. Zavru se v pokoji a vylezu jen kvuli nejdulezitejsim povinnostem, zachodu a obcerstveni.
    Jiste, ted mi reknete, ze to ve zkratce neni dobry napad.
    Ale jak jinak to mam udelat, aby aspon matka poznala, ze mam taky city?
    Vlastne vim, co mi odpovite i na tohle. Ve zkratce - promluv si s nimi.
    Ó, kez by to bylo tak snadne... Ne. Oni me nepochopi. Ze strany otcima priletnou same recicky a ze strany matky - „Vzdyt Filip ti nic neudelal! Ma pravdu! Rict dospelymu cloveku, at sklapne, bych si na svoji mamu v zivote nedovolila!“ a konec debaty. No OK.
    Ale s kym jinym si promluvit? Zavolat nikam nemuzu. Za psycholozkou - „A co ji chces? Trapi te neco?“ a nevim, jestli tu vubec nejaka je.
    Takze promluvit si s nimi opravdu nepomuze.

    Vubec nevim, co mam delat.

    Snad je to tim, ze nemam smysl pro humor a jeho reci chapu v pravem smyslu?(kdyby, tak by s tim snad prestal... Nebo ne? Nevim! :(
    Jsem jen rozmazleny spratek, ktery potrebuje mit nohy neustale na hebkem polstarku?(opravdu nevim!)
    Nebo jsem uplne pomatena? (Nevim. Tenhle dotaz tedy je)

    Casto ted myslim na to, jake by to tu bylo, kdybych nebyla. Zadne hdky. To zaprve. Min utraceni, to za druhe.
    Ne ze by mi to nekdo nekdy rekl do oci. Tak to proste vidim. Po tom, co otcim rval za zapesti moji nepotrebnou osobu a nejmladsi bratr se rozerval. Po tom, co on to vsechno svyma zvastama zacal!
    Poradte mi, prosim, co mam delat. Ovsem krome volani. A krome promluveni si s matkou a otcimem.
    Snad pochopite tenhle sileny dotaz. Ja nevim, jak mam formulovat slova, kdyz je mi smutno a zle a jsem zmatena...
    Omlovam se za chyby a za to, ze muj dotaz neni strucny a je pomateny.
    Dekuji.

    11 let mam za sebou, z toho tri plne hadek a neporozumeni :(, 29. června

    Ahoj z Modré linky,

    svěřuješ se s tím, že Tě trápí konflikty s otčímem a následně i s mámou, které trvají již několik let. Vážíme si Tvé otevřenosti a jsme rádi, že hledáš pomoc a nasměrování tím správným směrem namísto unáhlených, nebezpečných činů.

    Chápu, že se Ti v takové atmosféře, jakou popisuješ, žije nesnadno, a je proto dobře, že se svými pocity nezůstáváš sama a hledáš si pro sebe podporu. Tahání za ucho, zápěstí nebo facky by skutečně neměly patřit k běžných výchovným metodám. Také chci ocenit, že přemýšlíš o tom, jak by se situace daly řešit a že sis sama našla způsoby, které jsou ku prospěchu, jako například formování svých myšlenek s pomocí deníku či odchod do bezpečí samoty v pokoji, když prožíváš vztek. I když to zní tak, že rodiče Tvůj odchod neumí úplně docenit. Možná by mohlo být nápomocné se na tom s nimi někdy v klidu domluvit, aby věděli, že když je pro Tebe nějaká situace náročná, potřebuješ chvilku pauzu, odstup, abys mohla své emoce nejprve zpracovat a neřekla tak něco, co třeba i Tebe (a je také) potom zpětně mrzí nebo to obě strany vnímáte, jako že už to bylo přes míru. Nepomáhá chtít se nikdy nevztekat, to možná nedokáže ani Dalajlama. Pokud chodíš pravidelně do knihovny, můžeš si tam půjčit třeba knihu Jak přežít, když mě všechno štve? od E. Verdick. Pracovat se vztekem není úplně snadné a získat odstup tím, že člověk na nějaký čas ze situace odejde, je naprosto v pořádku, jen je dobré mít to domluvené předem. Při vzteku bývá nápomocné dát mu průchod způsobem, který nikomu neublíží - tedy v klidu ve svém pokoji třeba bušit do polštáře, trhat nepotřebné papíry, vrčet a tak podobně.

    Je však také důležité se později k situaci vrátit, protože konflikty, které nejsou řešeny, o kterých se nemluví a pouze se od nich odchází, se prohlubují. To se možná už děje u Vás doma. Když spolu nemluvíte o tom, co kdo z Vás cítí a prožívá, co si kdo přeje a potřebuje, dochází k nedorozumění a odcizení - a to je škoda. Vím, žes psala, že nestojíš o radu s rodiči mluvit - ale bez komunikace vztahy nefungují. Máš obavy, že Tě rodiče nepochopí. I to se může stát, ale když s nimi nebudeš mluvit o tom, co cítíš a potřebuješ, neporozumí Ti určitě. Pokud by Ti to mohlo pomoci, můžeš jim ukázat naši vzájemnou komunikaci, aby se o Tobě a Tvém prožívání pro začátek dozvěděli alespoň něco bližšího. Také může být nápomocné svěřit se někomu jinému z rodiny, komu věříš a kdo by Tě mohl podpořit. Z toho, co píšeš, se zdá, že by to mohla být babička, ale třeba bys našla i někoho jiného v rodině.

    Umím si představit, že pochybuješ o tom, že se situace může zlepšit, jestliže však spolu začnete doma mluvit, vzájemně si naslouchat a pokusíte se o vzájemné pochopení, je možné na tom, aby Vám všem spolu bylo lépe, pracovat. Zásady férové komunikace a užitečného hádání se dají naučit, tomu, abyste si lépe rozuměli, by mohlo také napomoci stanovit si pro všechny přijatelná pravidla, kterými se budete snažit řídit. Útěk z domu by naopak situaci moc neprospěl. Pokud bys opravdu cítila, že by Ti pomohlo být pryč z domu, zkus se domluvit, že bys odešla k babičce nebo tam strávila víc dní. Pokud by to nešlo u babičky, možná u jiných příbuzných. Prázdniny jsou tomu docela nakloněny.

    Pokud bys vše potřebovala probrat více do hloubky, bylo by opravdu dobré mít možnost navštěvovat psychologa / psycholožku. Možná máte i nějakého / nějakou přímo ve škole. I my jsme Ti nadále k dispozici na Modré lince. Někdy může být obtížné telefonovat, můžeš se nám však ozvat se vším, co Tě trápí, i přes chat. Jak na to najdeš na www.modralinka.cz. Chat provozuje i Linka bezpečí (www.linkabezpeci.cz).

    Přejeme Ti sílu a odvahu se nevzdávat
    Modrá linka

    Rodiče

    Máma pije

    Ahoj poradno. Mám takový problém... Moje maminka momentálně docela hodně pije víno. Nevím proč,ale přijde mi,že táta dělá jako že to nevidí... Je mi z toho špatně😔. Když mámu vidím opilou,říkám si,že druhý den ji to řeknu,ale nemám na to nějak odvahu... Můžete mi prosím poradit jak si třeba s mámou nebo s nekym promluvit nebo tak? Děkuji moc za všechny odpovědi🙏🏻.

    Kluk/13 let., 23. června

    Ahoj,

    to, co píšeš, zní dost vážně. Dát si občas večer na chuť dvě deci vína, pokud je člověk zdravý, by vadit nemělo. Vadí, pokud člověk cítí potřebu pít, pije ze žalu, kvůli špatné náladě a vznikne na pití návyk, kdy už pak takový člověk pít potřebuje. Bývá-li Tvá máma opilá, není to v pořádku. V tom případě můžeš mámě říct, jak se Ty cítíš, když ji vidíš opilou, jak vnímáš domácí atmosféru a celou situaci. Že je Ti z toho špatně. Celou situaci zkus probrat hlavně s tátou. Jde o věc, kterou by měli řešit dospělí. Pokud by táta na Tvé dotazy nereagoval, zkus to s ním komunikovat opakovaně, popřípadě prober to, co Tě trápí, s jiným dospělým člověkem, kterému věříš. Třeba s někým z prarodičů, tetou, strýcem, v případě, že bys nikoho takového ve svém okolí nenašel, můžeš se obrátit třeba na výchovnou poradkyni ve škole. Podívej se i na naše stránky www.modralinka.cz, kde najdeš další možnosti kontaktů a klidně nám napiš nebo ještě lépe zavolej, rádi se Ti budeme věnovat.

    Přejeme Ti zlepšení domácí atmosféry a pochopení obou rodičů.
    Modrá linka

    Rodiče

    Chci žít u táty

    Ahoj Alíku a spol.
    Já jsem v péči matky ale chtěla bych být v péči otce. Ale nevím jak to mám mamce vysvětlit. Musí se to řešit soudem? Předem děkuji za odpověď. :-)

    holka, 12 let, 14. června

    Ahoj,

    chápu, že přemýšlíš, jak mamce říct, že bys radši bydlela u otce. Máš právo dát najevo, jak bys to chtěla nadále mít a kde bys chtěla žít.
    Nenapadá mě jiný způsob, než mamce upřímně popsat důvody, pro které bys raději bydlela u táty. Potom by hodně záleželo na dohodě mezi rodiči. V podobných případech obvykle jeden z rodičů k soudu podává takzvaný návrh na úpravu poměrů nezletilého dítěte. Soud poté rozhodne, jestli návrhu vyhoví. Pokud byste k celému procesu potřebovali více informací, můžete se obrátit na některou z občanských poraden, které obvykle poskytují služby zdarma. Stejně tak, pokud se kolem toho trápíš a chtěla bys víc probrat, co teď prožíváš, můžeš se nám ozvat na Modrou linku - na chat, telefon, Skype anebo WhatsApp. Kontakty najdeš na našich webových stránkách www.modralinka.cz.

    Zdraví

    Modrá linka

    Rodiče

    Rodiče mě nemají rádi

    Zdravím všechny, prosím o radu, jde o to že moji rodiče mi (hlavně táta) pořád řikají že se mám jít učit na gymnázium a že jestli se tam nedostanu tak: mi zabaví mobil, nedají mi nic k narozeninám, zakážou mi se stýkat s mými přáteli a hádám že na mě budou minimálně 3 měsíce řvát. Potom my taky říkají že s tímhle přístupem to nikam nedotáhnu a že budu pod mostem a dnes se na mě naštval tak že mi řekl ať klidně CHCÍPNU a že je mu to jedno až umřu a že jsem zbytečná atd. Nevím co mám dělat a mluvit o tom s nim fakt nechci. Potom taky mi vadí že mojí mladší sestru ( je jen o 3 roky mladší) vždy když jdeme spát tak ji obejmou daj pusu a hezky se na ni usmejou a me jenom řeknou „dobrou a už vypadni“ a přitom se na me tak arogantně podívají a mám potom strašný pocit viny a že jsem úplně zbytečný člověk. A někdy si říkám že klidně můžu umřít když mě nikdo nemá rád a nikomu bych tu nechyběla😭😭😭pomoc co mám dělat????jsem každým dnem protivná a naštvaná a smutná😭😭😭

    Anonymka 13 let, 8. června

    Ahoj z Modré linky,

    chápu, že jsi naštvaná a smutná, když prožíváš to, co popisuješ. Doma by se měl každý cítit dobře, v bezpečí, milovaný. Jestliže rodiče dělají nebo říkají něco, co Ti ubližuje, je důležité, aby věděli, jak se cítíš, že Ti to ubližuje. Umím si představit, že se Ti s rodiči o tom moc mluvit nechce. Avšak někdy se stane, že si člověk ani neuvědomí, že někomu ublížil, rozesmutnil ho. Proto je důležité dávat najevo své pocity. Také je důležité, abys na své pocity nebyla sama. Zkus zvážit, komu by ses mohla svěřit, kdo by Tě mohl podpořit, třeba se Tě před rodiči zastat. Může to být babička, děda, teta, strýc či kdokoli jiný z rodiny. Případně oblíbená paní učitelka ve škole či školní psycholožka (psycholog), pokud ji ve škole máte. Můžeš se obrátit i přímo na Modrou linku, lépe telefonicky či prostřednictvím Skype nebo chatu, neboť e-mailové poradenství má své hranice. Můžeme Tě více podpořit a spolu s Tebou hledat někoho, na koho by ses mohla obrátit.

    Přejeme Ti, aby se Ti dostalo podpory, kterou si zasloužíš
    Modrá linka

    Rodiče

    Ahoj. Dlouho jsem se neviděla s tátou protože mi to máma zakázala kvůi tomu že mě několikrát víc ublížil. Bil mě a bouchal do mě až jsem měla i modřiny. Prostě se zničehonic zbláznil kvůil jedné paní. Musím na to pořád myslet. Mám pocit že jsem ho zklamala a že jako holka jsem mu nemohla pomoct. Jsem blbá když ho mám v srdci ráda? Napsal mi a chce se vidět aby o tom nevěděla moje máma protože mi chce dát dárek k narozeninám. Asi tam chci jít ale také z toho mám strach. Chci se kvůli tátovi změnit ale zatím jsem nic nedokázala. Spíš jsem dělala špatné věci. Řezala jsem se do ruky aby mi tekla krev za trest kvůli tátovi. Mám jít s tátou ven? Nemůže z toho být problém když budu mámě lhát?

    holka, 12 let, 3. června

    Ahoj,

    je moc dobře, že se umíš zeptat na věci, které Tě trápí. To, že máš tátu v srdci i dále, i když Ti ublížil, je pochopitelné a přirozené. Rozhodně nejsi blbá, nejsi ale také zodpovědná za tátovo jednání, jak Tě asi někdy napadá. Rozhodně jsi tátu nezklamala, spíše to je on, kdo zklamal Tebe. Rozhodně se kvůli tátovi nemusíš měnit a už vůbec ne se kvůli němu za trest řezat. Nic jsi přece neprovedla. Táta naopak nemá právo Tě bít tolik, že máš po těle modřiny a další známky násilí, takže rozumím snaze Tvé mámy, aby Tě před ním ochránila. Je to paradox, jestliže člověk (táta), který Tě má bránit a ochraňovat, být na Tebe hodný a být Ti laskavým tátou, to vše otočí a chová se tak nepřípustně. V takovém jednání je potřeba mu zabránit.

    Stýkat se se svým otcem máš právo, zejména pokud o to sama stojíš. Můžeš mu navrhnout, že se setkáte někde v čajovně nebo cukrárně, kde Ti táta může předat dárek k narozeninám, a zároveň nemá možnost Ti ublížit. Proti takovému setkání by snad máma nic nenamítala. Lhát bys mámě ovšem neměla. Žiješ teď s ní, ona se o Tebe stará a pečuje o Tebe, má za Tebe plnou zodpovědnost. Tátu Ti zakázala nejspíš proto, aby Tě ochránila, nezaslouží si tedy, abys jí nepověděla pravdu, natož pak lhala.

    Máš-li mezi dospělými někoho, komu bezmezně důvěřuješ, (třeba prarodiče, tetu, strýce), můžeš se také s nimi poradit, jak zařídit setkání s tátou. Na rozdíl od nás znají u vás doma atmosféru a vědí, co se v rodině stalo.
    Ideální stav je, pokud se máma s tátou ohledně styku táty s Tebou dokážou domluvit a uzavřít dohodu. Pokud se jim to nepodaří, měl by v této záležitosti rozhodnout soud.

    Přejeme Ti, aby Tví rodiče uměli řešit své dospělé záležitosti tak, aby Tě do nich netahali a nezatěžovalo Tě to.
    Modrá linka

    Rodiče

    Ahoj,nikdy jsem neviděla a ani nic nevím o svém otci.Když mi byly asi dva roky pamatuji si že jsme u jeho rodičů s mamkou rok bydleli,ale nikdy se tam neukázal.Když se na něho zeptám mamky odsekne mi a uteče si zakouřit,ale přitom mám právo o něm vědět něco.Takové maličkosti jako to že jsme tam bydleli rok mi řekla potají babička,ale za to jí mamka vynadala stejně jako všem kteří chtějí abych něco věděla o něm.V okolí všichni ví kdo je a na mně padají jenom nepříjemné dotazy (i když vím že to nemyslí špatně) na tátu.Nechci k němu pořád jezdit nebo tak něco,prostě jenom o něm něco vědět.Nevite jak mamce domluvit aby mi o něm řekla něco??předem děkuju

    holka, 11 let v srpnu 12, 31. května

    Ahoj,
    musím říci, že na mě z tvého dopisu padl velký smutek a je mi moc líto, s jakou situací se musíš vypořádávat. Máš naprostou pravdu, že každý člověk potřebuje znát své kořeny a ty máš právo vědět, kdo je tvůj otec. Navíc situaci zhoršuje i to, že ho tvé okolí znalo a ty, které se to vlastně týká nejvíc, o něm nic nevíš.
    Předpokládám, že tvoje maminka takto reaguje proto, že s ním pravděpodobně prožila nějakou traumatickou zkušenost a snaží se na ni zapomenout a vytěsnit ji, protože je to pro ni bolestné. Ale jak už jsem řekla; celá situace se nejvíc dotýká tebe a ty máš určitě právo znát o svém otci alespoň základní informace. Myslím, že by sis měla s maminkou promluvit a vysvětlit jí, že je to pro tebe důležité. Řekni jí, že chápeš, že je jí nepříjemné o tom mluvit a že jí to třeba i způsobuje bolest, ale že pro tebe je stejně bolestné neznat svoje kořeny a vůbec netušit, odkud pocházíš.
    Tvoje maminka je dospělá a musela vědět, že dřív nebo později nastane okamžik, kdy se na svého otce zeptáš a budeš o něm chtít něco vědět. Měla mnoho let na to, aby se na tento okamžik připravila a nemůže přenášet tuto odpovědnost na tebe a utíkat donekonečna z nepříjemné situace. Vysvětli jí, jak je ti nepříjemný stav, kdy všichni kolem tebe ví a ty, které se to týká nejvíc, nemáš tušení. Možná má maminka strach, že o tebe přijde a že se přimkneš víc k otci. Klidně jí proto zdůrazni, že ji máš pořád stejně ráda a pořád mít budeš. Že nechceš k tátovi odejít, ale potřebuješ se ukotvit. Ať už spolu prožili cokoli a mají spolu jakékoli vztahy, stále je to tvůj otec, je tvou součástí a na tom se nic nezmění.
    Jsem přesvědčená, že tvoje maminka musí tvoje argumenty pochopit a respektovat, protože není jednoduše možné, aby před tebou informace o tvém otci tajila po celý život.
    Držím ti moc palce a doufám ve šťastný konec!
    Bára