Poradna: Alík radí dětem

Rodiče

Ahoj Alíku a spol
Víte před rokem jsem se odstěhovala do Francie a nenávidím chodit do školy vždy když čtu smějí se mi a šeptáji si a když jdu že školy už několikrát mě porazili nebo mi něco ukradli bojím se a navíc teď mí kamarády co jsem měla v česku mě už nechtějí protože se vidíme tak 1 za rok tátu taky vidím jednou za rok a mého kluka taky..Tedy teď už spolu kvůli tomu nechodime navíc ten pán s kterým teď bydlíme fetuje a bere drogy chtěla bych se moc vrátit ale máma mě nechce pustit teď jsem se rezala ale moc to nepomohlo mám sice ještě hodně problémů ale to bych tu byla do rána
Předem díky za odpověď velice mi pomáháte a jsem ráda že jsem Alíku poznala a bas taky :)

holka, 13 let, 27. července 2019

Ahoj,
mrzí mne, že prožíváš takové trápení ve Francii. Musí být opravdu těžké snášet zlé chování spolužáků, bydlet s člověkem, který fetuje a se svými blízkými se vídat jen minimálně, a tak o ně přicházet. Máš pravdu, že řezání je jen krátkodobou úlevou a nic nevyřeší, proto Ti doporučuji to už nedělat.

Nevím, jestli si teď v Česku, ale o všem by měl v každém případě vědět Tvůj táta. On by si měl s Tvojí mamkou promluvit a společně by měli řešit, jak to udělat, abys mohla být v Česku, nebo abys ve Francii nemusela prožívat to, co prožíváš. Přimluvit by se za Tebe mohli i babičky, tety a ostatní příbuzní, i těm si můžeš říct o podporu. Můžeš se také obrátit (nejlépe s tátou) na sociální pracovnici orgánu sociálně právní ochrany dětí, která se zabývá dětmi a s ní byste mohli probrat možnosti Tvého návratu a Tvého bezpečí. Můžeš také zavolat k nám na Modrou linku (www.modralinka.cz), kde s pracovníkem můžete hledat možnosti, co udělat, abys mohla své problémy řešit.

Držíme palce.
Modrá linka

Na otázky odpovídají

pracovníci linky důvěry Modrá linka, Alíkova kamarádka BáraV, odborníci na boj proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

Dotazy smí pokládat čtenáři mladší 15 let.

Rodiče

Ahoj, mám staršího bratra, který je, no, trochu jinej než ostatní. Ne, že by byl nějak extra divný, jen ho zajímají úplně jiné věci a nikam nechodí, třeba s kamarádama. Já bych třeba za 2 roky chtěla začít občas chodit ven s kamarády (třeba 1 za měsíc) ale rodiče jsou zvyklí na bratra. Táta je na mě dost majetnicky. Nevím, jestli jak bych je měla přesvědčit, abych třeba za ty 2 roky někam šla a dala si tam třeba sklenku vína, nebo tak, když na to vůbec nejsou zvyklí?

holka, 14 let, 19. ledna

Ahoj,
chápu, že přemýšlíš, jak to bude, až budeš starší, a jestli Tě rodiče budou pouštět ven, když jsou u Tvého bratra zvyklí, že s kamarády nikam moc nechodí. Dva roky jsou docela dlouhá doba na to odhadnout, jak to přesně bude. Každopádně, máš právo na to být jiná, než Tvůj bratr - je docela možné, že i rodiče vidí, že se v něčem lišíte, že máte jiné zájmy, jinak si přejete trávit volný čas. Chtěla bych Tě podpořit, abys o tom zkusila mluvit s rodiči upřímně - mluvit o tom, co je pro Tebe důležité a proč. To může pomoci posílit vzájemnou důvěru. Postupem času se můžete domluvit na určitých pravidlech, které budou platit, když budeš chtít jít s kamarády ven. Uvidíš, jak se to bude vyvíjet, podle toho se pak můžeš třeba znovu poradit - kontakty na Modrou linku najdeš na adrese: www.modralinka.cz.

Hezké dny přeje

Modrá linka

Rodiče

Ahoj, potřebuji poradit a to z mém chováním.
Přijde mi že se chovám strašně.. (moc neuklízím, moc doma nepomáhám, moc se neučím, hodně věcí flákám, neustále mám nějaké kecy, chovám se k sourozencům špatně řvu na ně,....) prostě moje chování a přístup k rodině a ostatním věcem je jedním slovem katastrofa.... Měla bych si vážit toho co mám a ráda bych vše chtěla změnit a začít od začátku a to co nejdříve změnit se na 100% a začít pořádně fungovat jako sestra, dcera, vnučka.. Poradíte mi jak? Jak si správně rozvrhnout čas a vše stíhat? Jak nebýt protivná a zla? Předem děkuji za odpověď AHOJ

holka, 13 let, 15. ledna

Ahoj,

oceňuji, že se dokážeš nad sebou zamýšlet, záleží Ti na tom, jak se chováš k ostatním. To je určitě důležité, zároveň mě mrzí, že se vidíš tak moc sebekriticky. Připadáš mi jako moc fajn přemýšlivá a citlivá dívka, která se k ostatním nechce chovat špatně a chce na sobě pracovat. Říkám si, jestli na sebe teď nejsi až moc přísná - v dospívání se toho pro člověka hodně mění, někdy není lehké se se vším hned popasovat a vždy uhlídat svoje emoce, které si někdy dělají, co chtějí. To je přirozené a stává se to každému z nás, nikdo nejsme dokonalý a ani jak píšeš, nejde být vždy stoprocentní. Když se nad tím zpětně dokážeš zamyslet a následně se případně omluvit, může to situaci ulehčit.

Ohledně pomoci v domácnosti to je v každé rodině jinak. Můžete se někdy v klidné chvíli posadit a určit si společně nová domácí pravidla, kdo, co, kdy bude dělat a která práce je čí povinnost. Je také možné takový týdenní režim zapsat a vylepit na ledničku nebo někam po ruce a pak už se jím "jenom" řídit. Můžeš si zkusit pořídit třeba nějaký pěkný diář, kde si můžeš všechny aktivity plánovat, zapisovat a poté odškrtávat.Není reálné změnit se ze dne na den o 100 %, jak píšeš, to by asi nesvedl nikdo a věřím, že by to ani nebylo dobře, byla by škoda ztratit sama sebe, to, v čem jsi jenom Ty jedinečná a originální.

Vyplatí se spíš pomalé, stálé, malé krůčky. Změnit jednu věc, teprve až se nový zvyk usadí, pak zkusit udělat další. A netrápit se tím, pokud se to nepovede hned napoprvé. Podpořit Tě můžou i blízcí v rodině či mezi kamarády, možná řeší podobné problémy. Když by sis nevěděla rady, oslovit můžeš třeba i školní psycholožku, pokud ji ve škole máte, nebo se ozvat i na naší Modrou linku (www.modralinka.cz). Nemusíš na to všechno být sama.

K tomu Ti držíme palce.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj poradno,
už dlouho jsem přemýšlela, kam napsat s tento komplikovaný dotaz. A nějak jsem se dostala sem na Alíka a doufám, že mi dokážete nějakým způsobem poradit. Je tu strašně moc detailů, které vynechám a budu se snažit to celé sepsat co nejvíc stručně..
Jenom krátce o mě - žiju s mámou v podnájmu u jednoho rodinného známého už asi 6 let. Za tu dobu a i déle máma nemá žádného přítele a chodí do náročné práce, která jí ale vydělává docela malé peníze. Už podle zákonu se musí o mě starat. Dřív se starala i o mého staršího bratra ale ten bohužel v roce 2015 umřel. Asi za poslední rok jsem si začala na fotkách i z konverzací mezi jí, mnou, babičkou apod. všímat, že od doby, co jsem se narodila, tak je smutnější a děje se jí víc špatných věcí (třeba začala mít problémy s nadváhou, které před tím neměla). A když bratr odešel, tak na ní bylo vidět ještě víc, jak se trápí. A mám strach, že má nějakou mentální nemoc podobnou depresi nebo úzkostem.. A mám z toho pocity viny. Já sama jsem si zkoušela pár (i když nespolehlivých) testů deprese na internetu, podle kterých mám střední závažnost deprese a nemyslím si, že máma je na tom lépe. Čím jsem starší, tím víc mě trápí, jak se cítí ona a víc si uvědomuju problémy života, do kterého jsem se narodila. A jak mi ty problémy komplikují život. Takže finální otázka zní: Jak pomoci mámě ale i mně abychom se necítili tak, jako teď aby o mě neměla až moc velký strach?
Děkuji za snahu pomáhat dětem s problémy a dotazy <3
Zatím ahoj

holka, 16. ledna


Ahoj,

je dobře, že se snažíš opatřit si odpovědi na otázky, které si kladeš. Nežijete s mámou jednoduchý život a tak si zřejmě mnohem dříve než Tví vrstevníci uvědomuješ složitost a nároky života. Netuším, kolik je Ti roků, ale každopádně u nás ze zákona zodpovídají za děti do 18 let rodiče. Je to tedy zařízeno tak, že o Tvé zdraví a bezpečí má pečovat Tvá máma, rozhodně Ty neneseš zodpovědnost za to, jak se daří mámě, natož pak vinu. Zároveň chápu, že Ti mamčino trápení není lhostejné. Chtěla bych moc ocenit, že se pro Vás obě snažíš hledat pomoc.

Zkus to s mámou někdy v klidu probrat. Máma možná vůbec netuší, že si o ni děláš starosti. Smrt Tvého bratra ji nutně musela poznamenat. Není divu, že se změnila, poznamenaly ji tvrdé zkušenosti, ale to ještě nemusí znamenat, že by musela být nějak nemocná. Testů, vztahujícím se k depresi, si na internetu spíš nevšímej, není to něco, čím by ses měla řídit. Má-li někdo pocit, že má depresi, měl by se obrátit na odborníka, který bude znát odpověď i způsob pomoci. Máte-li na škole školního psychologa, neváhej se na něj obrátit se svými starostmi, mohl by Tě podpořit a dát Ti třeba i nějaké kontakty na odborníky. Jsi-li z Brna či okolí, můžeš navštívit i poradnu Modré linky, podrobnosti najdeš na našich stránkách www.modralinka.cz. Můžeš se na nás obrátit také na telefonické lince, Skypu, WhatsAppu anebo chatu, kde je možnost vše probrat podrobněji.

Přejeme Ti upřímně zlepšení všeho, co Tě trápí.

Modrá linka

Rodiče

Dobrý den
Chtěla bych se vás na něco zeptat. Mám normálně dva rodiče a bratra a bydlíme v malém bytě jsme v jedné místnosti 3 a vůbec mi nedovolí nikam jezdit i když moje kamarádky i mladší můžou tak by jsem chtěla bydlet u babičky a dědy tady u nás ve městě bylo by to lepší měla bych vlastní pokoj u nich pomahali by mi s učením a měla bych větší volnost jako dečka v mým věku a doma by měli víc prostoru a klidu beze mě. Tak se vás chci zeptat kdybych se odstěhovala k dědovi jestli by to bylo trestný nebo tak kdyžtak jak by se to mohlo udělat abych normálně mohla bydlet u nich? P.S doma je to fakt hrozný ani bych tomu neříkala domov :(

holka, 14 let, 7. prosince 2019

Ahoj,

mrzí mě, že se doma necítíš dobře, je dobře, že ses rozhodla svěřit. Dokážu si představit, že by sis přála mít pokoj sama pro sebe, mít více volnosti, a že Ti bydlení u prarodičů připadá jako dobré řešení. Vzhledem k Tvému věku by s přestěhováním museli souhlasit rodiče, kteří jsou zodpovědní za Tvou výchovu. Nevím, do jaké míry jste spolu tuto možnost už řešili.
Nevím ani, jaký názor by na to měla babička s dědou (z Tvé zprávy mi není jasné, jestli jsi s nimi mluvila o tom, že bys chtěla bydlet u nich). Na tom samozřejmě taky hodně záleží.
Chtěla bych Tě podpořit, abys sis s rodiči zkusila nejdříve v nějaké klidnější chvíli promluvit - upřímně jim říct, co Tě trápí, co Ti vadí a co bys potřebovala k tomu, aby ses doma cítila lépe - třeba najít nějaký kompromis v tom, kam a kdy bys mohla s kamarádkami někdy vyrazit. To stejné můžeš taky probrat s babičkou a dědou. Říkám si, že kromě samotného přestěhování existuje také varianta trávit u babičky a dědy víkendy a odpoledne po škole - zkus zvážit a probrat doma i s prarodiči také tuto možnost. Kdybys chtěla situaci probrat více podrobně, je možné zavolat k nám na telefonickou linku, skype nebo whatsapp (www.modralinka.cz).

Veselejší dny přeje

Modrá linka

Rodiče

Ahoj,

Chtěla bych se vás zeptat na jednu vec, jestli potřebuju psychologa, nechci bejt za chudinku nebo tak něco, jen si chci trochu popovídat a řešit můj problém. Nízké sebevědomí.
A další je, že se prostě neumím bavit s holkama z 8 a 9, s klukama, mou ségrou, mámou a mým strejdou ( mým nevlastním tátou). Hodně mě to mrzí, hlavně u ségry, je sice o 13 let starší nez ja, ale mrzí mě když sedíme vedle sebe třeba v autě a já si s ní proste nemám co říct, nebo spíš nevím co mám říct, a když konečně něco řeknu tak se cejtim jak 5-lety dítě co mele kraviny, a pak si to všechno davam za vinu.

Vždycky jsem byla taková nemluvná a ticha. Nikdy jsem s tim neměla nějaké velké problémy. Ale nástupem do 7. třídy se všechno začalo zhorsovat a já zavlažování vnímat své nedostatky a chyby a že jsem jiná, totiž mám nejlepší kamarádku známé se od dětství ale teď nám všem začíná puberta a ona je úplnej opak mě předvádí se, s každým se dokáže bavit, skamaráditskamarádit, je velmi oblíbená, baví se s klukama atd..

Myslím že to začalo u mě mámy, nemám s ní moc dobrý vztah.
Už od mala mi do hlavy cpala věci jako „ze jsem se nikdy neměla narodit, že jsem ji zkazila život, že jsem to nejhorší dítě na světě” atd. . Vánoce jsem až tak do mych 8 let strávila tak že jsem byla s mým strejdou doma, máma byla v ložnici celé dny prospala a když jednou za čas vylezla, a byly hádky, taky si pamatuju že jsem k Vánocům dostal tvrdnouci hmotu, nebo tak něco , a ha jsem ji z toho vyr9bila hrnicek, a ona přišla do kuchyně a já jsem ji říkala že jsem ji vyrobila hrnicek a ona se na něj jen koukla a pak ho s chodila na zem. Po prázdninách jsem zažila nejhorší období mého života, první školní den jsem chtěla jít s kamarádkama ven a tak jsem ji zavolala a ona mi to nedovolila a řekla že jestli nepřijdu doma tak zmlátí tyčí. 7.zari jsme byli doma sami a ona mi sebrala mobil pak mě poslala jít roztřídit koš tak jsem šla když jsem to měla hotové tak jsem šla otevřít dveře ale klíče nikde všechny dveře zavřené okna taky tak jsem tam stala a
Volala asi 5 ,. Pak otevřela a řekla mi něco ve smyslu „si chtěla jít pryč ne!? “ tak jsem šla pryč. Šla jsem 3 kilometry k mé kamarádce, řekly jsme to její mame a moje máma volala pak ji. Kamarádky mama mě pak dovezla k nějaký maminy kamarádce a ta mě tam servala, že se tam máma zhroutila atd. A nakecala ji to že přeje jsem řekla že jdu roztřídit koš ale jsem zdrhla. No a druhý den byl příšerný řekla mým že má nádor a později jsme zjistili že to není pravda.
Bylo toho mnoho a tohle je jen malá část z toho .
Sice je to teď lepší už se nehadame ale minulost NIC nespraví.
Nikdy si se mnou nepopovidala nikdy v životě bych si s ní napovídala o kluk ach nebo tak prostě jako matka selhala.

Ještě něco. Asi jsem divná ale někdy si představuju, že jdu že školy pohádalam se s kamarádkama jdu domů ráno se vzbudím, pohádal se smou mámou jdu do školy a srazí mě auto. Budu měsíc v kómatu. Zhruba po 3 měsících přijdu do školy budou měnit všichni rádi. Budu oblíbená atd..

Omlouvám se že je to moc dlouhý, ale musela jsemrozpovídal. rozpovidat

holka, 12 let, 25. listopadu 2019

Ahoj z Modré linky,

svěřuješ se nám s tím, co prožíváš s mámou. Umím si představit, že Tě takové chování Tvé mamky velmi zraňuje. Někdy mají rodiče takové problémy se sebou, že nedokáží být takovými rodiči, jaké by si děti přály a zasloužily.
Neznám Tvoji mámu, nemohu soudit z Tvé jedné zprávy. V každém případě Tě chci podpořit, aby sis pro sebe našla podporu, nejlépe právě psychologa, na nějž se ptáš. Je důležité, abys nebyla na vše, co prožíváš, sama. Psycholog / psycholožka Ti může být podporou, může zvážit, jak závažné je chování Tvé mámy vůči Tobě, spolu s Tebou hledat další členy rodiny, kteří by mohli být na Tvé straně, zastat se Tě. Stejně tak společně můžete pracovat na Tvém sebevědomí, zlepšování komunikace a dalších záležitostech, které Tě trápí. Neváhej tedy a vyhledej si pro sebe pomoc, kterou si zasloužíš. Pokud máte psychologa / psycholožku ve škole, je možné obrátit se na něj / ni. Pokud ne, pomoci Ti s objednáním může kdokoli z rodiny, či ze školy, komu věříš.
Kdybys potřebovala o tom, co prožíváš, mluvit s někým dřív, než se Ti podaří k psychologovi dostat, můžeš se obrátit na nás na Modré lince (všechny kontakty najdeš na www.modralinka.cz) nebo nonstop a zdarma na Linku bezpečí (tel. 116 111).

Přejeme Ti, aby se co nejdříve dostalo podpory a pomoci.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj Alíku a spol,
mám problém který mě tíží a nevím co s tím.
S rodinou bydlím v babičině domě a babička nás chce vystěhovat. Každý měsíc minimálně třikrát nám vyhrožuje (ale dnes to bylo asi zatím nejhorší). Když jdu do školy, když jedeme k dědovi,prostě pořád. Rodiče jsou pak nepříjemní a hrozně hákliví.
Já tyhle věci a atmosféry nemám moc dvakrát v lásce a dokážu se pak klidně i rozbrečet. Rodiče a brácha mi sice říkají ať se o to nestarám, ale ono to jaksi nejde. Co mám dělat?
Děkuji předem za odpověď.

holka, 12 let, 18. listopadu 2019

Ahoj,
dovedu si představit, že je pro Tebe opravdu nepříjemné pravidelně od babičky slyšet, že vás jako rodinu vystěhuje. Chápu, že to nejde jednoduše ignorovat nebo to vytěsnit, protože napjatá atmosféra jen tak nemizí. Nevím, proč to Tvoje babička tak má a jaké jsou důvody, že to stále opakuje. Ale přemýšlím, jestli ses na to někdy rodičů zeptala a zda Ti to vysvětlili. Někdy jsou vztahy v rodině komplikované a je těžké jim z pozice dítěte porozumět, ale možná by Ti to rodiče mohli nějak blíže vysvětlit. Můžeš se jich také zeptat, jestli to oni nějak řeší, jestli mají nějaký plán do budoucna, pokud by to stěhování nastalo apod. Více informací by Tě mohlo alespoň trošku uklidnit.
Také mne napadlo, jestli by šlo si s babičkou o tom, jak to prožíváš a jak moc Tě to trápí, promluvit. Myslím třeba někdy, až bude babička v klidu a bude mít dobrou náladu. Hodně to záleží na tom, zda se na to cítíš a jestli si dovedeš představit, že by to bylo možné, protože babičku znáš a víš, jak reaguje. Pokud vyhodnotíš, že to dobrý nápad není, dělat to nemusíš.
Přemýšlím také o tom, co bys mohla udělat, abys nemusela u scén, které jsou Ti nepříjemné, být. Není nic špatného na tom, že když se ocitneš v situaci, kdy babička začne znovu vyhrožovat, někam odejít. Pustit si třeba hudbu do sluchátek a nechat řešení na dospělých lidech, kteří by se měli postarat o to, aby tuto situaci vyřešili mezi sebou.

Přejeme Ti, aby se situace u vás v rodině uklidnila.
Modrá linka.

Rodiče

ahojky...mám takovou zápletku co se mi stala..tak asi začnu..noo měla jsem kluk a bylo vše v pohodě a byla jsem šťastná a pak jsem u něj měla spát..ale neřekla jsem to máme,řekla jsem jí že budu spát u kamarádky jenže ona na to pak přišla..měla jsem výprask jak nikdy předtím..pak jsem mu poslala fotku v kalhotách vím,neměla bych to dělat ale stalo se no..máma se zlobila ještě víc a zmlátily mě jako nikdy předtím..zakázala mi se s ním stýkat a už ho nesmím nikdy vidět jenže já jo asi fakt moc miluju ..a jak byla ta fotka tak ten kluk to dál na veřejnou stránku s čím mě velmi zklamal..mám teď ostudu v celém městě..máma mi teď vůbec nevěří a já nevím jak její důvěru získat zpět.. každopádně co si o téhle celé situaci myslite??děkuji předem za odpověď

Ahoj,
je fajn, že se svěřuješ se svým příběhem a dovedeš přiznat i věci, které z Tvé strany nebyly zrovna správné. Dovedu si také představit, že se Tvoji rodiče hodně zlobili a narušila se tak důvěra mezi vámi. S důvěrou je to tak, že se velmi dlouho buduje, ale hodně rychle ztrácí. Bude tedy nejspíš nějakou dobu trvat, než se Ti podaří důvěru rodičů znovu získat zpět, ale není to nemožné.
Hodně záleží na tom, jestli jsi třeba dokázala přiznat svou chybu a omluvit se jim, to by mohl být dobrý začátek. Jako další krok je potom nejspíše důležité dodržovat pravidla, která Ti rodiče nastavili, aby mohli vidět, že jsi spolehlivá a umíš držet slovo. Nevím, jak jste dořešili fotku, kterou Tvůj kluk vyvěsil na veřejnou stránku, měl by ji určitě odstranit. Chápu, že jsi do něj zamilovaná, ale i on porušil základní pravidla důvěry ve vztahu a je teď na něm, aby znovu Tvoji důvěru mohl získat i on. Ptáš se také na náš názor. K tomu mohu napsat, že každý v životě udělá nějakou chybu nebo průšvih. Většinou se to dá ale napravit a do příště se z toho všeho může člověk poučit a stejné chyby neopakovat.

Přejeme Ti, aby vše dobře dopadlo.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj potřebuji poradit ohledně mamky hodně pracuje většinou přijíždí v 8 večer a ráno vyjíždí ve 4 ráno a některý dny se ani nevrátí domů ale přijde mi trapné si s ní povídat prostě už mě to nebaví ale zas je mi líto mé mamky protože je celý den v práci a doma se jí nikdo nevěnuje táta se většinou dívá na televizi a sestra je u svého kluka takže mi jí přijde líto a že jí může připadat že pracuje zbytečně co mám udělat aby nebyla smutná ale abych se jí nemusel furt věnovat

Ahoj,
je mi líto, že má tvoje maminka tak těžký život a musí tak tvrdě pracovat. Zároveň je hezké, že máš ohledy na city jiných lidí a nechceš mamince ublížit. Nevím, co si mám přesně představit pod tím, že se jí musíš „furt věnovat.“ Je samozřejmě v pořádku, že si s tebou chce maminka povídat, ale pokud si nárokuje veškerý tvůj volný čas, naprosto chápu, že je to pro tebe nepříjemná situace. Zkus proto najít nějakou „zlatou střední cestu.“
Rozhodně není trapné si se svými rodiči povídat. Jsou to jedni z tvých nejbližších lidí a zůstanou jimi po celý tvůj život. Byli a budou tu pro tebe, kdykoli je budeš potřebovat a určitě si zaslouží z tvé strany respekt a empatii.
Zkus se proto spíš zamyslet nad tím, proč už tě povídání s maminkou nebaví. Možná jste ustrnuli na tématech, která pro tebe už nejsou zajímavá. Ale to vůbec neznamená, že ti maminka nemá co říct. Přemýšlej nad tím, o čem by sis rád povídal (rozhovory s dospělými se přece nemusí omezovat jen na to, „co bylo ve škole“). Zajímej se třeba o to, co maminka prožila, na co myslí, co jí trápí a co naopak dělá radost. Může ti vyprávět o svých vzpomínkách a zážitcích z dětství a ujišťuji tě, že jednou budeš na tyto společné okamžiky moc rád vzpomínat.
Zároveň by vůbec nebylo špatné promluvit se s tvým tatínkem a říci mu, co cítíš. Že je ti maminky líto, protože tvrdě pracuje a doma se jí nikdo nevěnuje. Protože svůj díl viny na tom určitě má i on a třeba ho to přiměje zamyslet se nad svým chováním a trochu ho upravit.
Přeji ti hodně štěstí!
Bára

Rodiče

Zdá se mi, že mě nikdo nemá rád. Nepamatuji se, kdy mi máma řekla něco hezkého. Spíš na mě pořád křičí, dává mi povinností tak moc, že to nezvládám. Sebrala mi telefon, protože si rozbila svůj (píšu přes bráchův). Z tátou se rozvádějí. Sestra mě mlátí za každou maličkost. Když jí máma dá úkol, řekne mi ať to udělám já a mámě je to jedno. Ostatní sourozenci mě taky nemají rádi. Mám chuť spáchat sebevraždu každou chvíli. Už jsem dokonce plánovala skočit z mostu nedaleko domu.

Pomozte mi, co mám dělat?

Ta která chce pomoct, 24. září 2019

Ahoj,
díky za důvěru. To, o čem píšeš, zní vážně. Mrzí mne, že zažíváš pocit, že Tě nemá nikdo rád. Je toho hodně, co teď musíš prožívat - křik mamky, rozvod rodičů, bití od sestry a další věci. To je na jednoho člověka opravdu dost. Nedivím se, že se u Tebe objevují myšlenky na sebevraždu. Věřím ale, že existují jiné cesty a možnosti, jak se cítit zase dobře. Ráda bych Tě podpořila v tom, je hledat. Říkám si, že bys teď asi potřebovala zažít trochu klidu a pohody, ale také podporu a pochopení. Důležité je, abys měla někoho, kdo by Ti se vším mohl pomoci a podpořit Tě. Pokud to není nikdo z rodiny, zkus se zamyslet, jestli existuje někdo, komu důvěřuješ a komu by ses mohla svěřit. Může to být třeba teta, babička, sousedka, učitelka nebo někdo, s kým se cítíš dobře. Už to, že to můžeš s někým své pocity sdílet, často přináší alespoň malou úlevu. Také mne napadlo, zda máte ve škole školního psychologa? Tomu by ses mohla také svěřit.

Nabízím Ti také volání nebo chatování na naší lince www.modralinka.cz, kde můžeme hledat další možnosti, jak by ses mohla cítit lépe. V každém případě bych Ti chtěla říci, že nejsi sama, a povzbudit Tě v tom, hledat další podporu.

Přejeme Ti, ať se brzy cítíš lépe.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj,
mé dvě sestry se už odstěhovaly, ale já jsem i přesto doma přebytečná. Kdykoliv chci s něčím pomoct, odbudou mne s tím že pomoc nepotřebují. Ale když jedna ze sester přijedou, najednou je to Jolano ukliď nádobí, Jolana zatop v kamnech, jak to že tu není dříví na zátop?, Jolano to už jsi zase na počítači? atd. Všichni v rodině a i ve škole mají fascebook, ale já ho mít nesmím, nevím proč. Můžu se tě tedy zeptat co mám dělat aby mě brali jako člena rodiny? Děkuji...

holka, 13 let, 22. září 2019

Ahoj,
mrzí mě, že se doma cítíš přebytečná. Věřím, že tam máš své místo i přesto, že třeba není zrovna potřeba s něčím pomoci. Připadá mi důležité, abys se svými blízkými upřímně mluvila o tom, jak se doma cítíš, co bys potřebovala jinak, co Tě trápí, jak o tom přemýšlíš. Otevřeným rozhovorem tak můžeš zjistit, jak to mají ostatní a jak Tě berou.
Také na Tvou další otázku, proč nesmíš mít Facebook, Ti můžou odpovědět jedině rodiče. Chci Tě podpořit v tom, aby ses nebála zeptat na to, co Tě trápí a zajímá. Nemusíš v tom být sama, požádat o podporu můžeš i své další příbuzné, kamarády, nebo i někoho ve škole, školního psychologa či učitelku, které důvěřuješ.

Přejeme Ti vše dobré,
Modrá linka

Rodiče

Ahoj moji rodiče se rozvedli. Ale pověděli mi to jen tak že řekli, potřebujeme s tebou mluvit. My se rozvádíme a máma se stěhuje do pronajatého bytu a budeme se střídat po týdnech. Zezačátku jsem vůbec nechtěla uvěřit že to není třeba jenom sen ale pak jsem byla naštvaná kvůli tomu že mi to neřekli dřív. Já jsem taková že bych o tom vůbec nemluvila ale někdo se mně zeptá kde bydlíš nebo jakým autobusem jezdíš pak jsem to začala říkat abych se vyhnula nedorozuměním. (Bylo mi 8) Nevíte jak odpověďet na to kde bydlíš?

holka, 12 let, 3. září 2019

Ahoj,
mrzí mne, že se rodiče rozvedli, a úplně chápu, že to pro Tebe nebylo jednoduché přijmout a vyrovnat se s tím. Dovedu si představit, že jsi se zlobila, nemohla jsi tomu uvěřit a prožívala jsi i jiné pocity, které s tou změnou souvisí.

Pokud nechceš ostatním lidem svoji situaci vysvětlovat nemusíš, je jen na Tobě, komu se svěříš. Na otázku, kde bydlíš můžeš říct jen jednu adresu anebo číslo autobusu a nic víc k tomu nemusíš dodávat, nebo vysvětlovat. Nebo můžeš říct, že jsi ve střídavé péči a týden jsi u táty tam a týden u mámy jinde. Není to nic, za co by ses musela stydět, má to tak v dnešní době hodně dětí. Možná jen ze začátku budou lidé zvědaví, jaké to je, ale je velmi pravděpodobné, že to brzy přijmou jako něco, co k Tobě prostě patří.

Přejeme Ti klidné dny.

Modrá linka

Rodiče

Ahoj alíku chtěla bych poprosit o radu. Ted od září začnu vodit mýho malýho bráchu do školky a máma zase nastoupí do práce. Je mi to blbé ale v mém pokoji jsou tři postele pro mě bratra a mamku táta má vlastní místnost protože chrápe už několikrát jsem se snažila přemluvit mámu aby šla za tátou do jeho pokoje a udělali si tam ložnice ale prý v žádném případě že táta chrápe a tím jsme to vždy ukončili. Chtěla bych se zeptat jak mamku přemluvit že chci být v pokoji jen já a bratr? ten můj pokoj vypadá hrozně a chtěla bych si ho nějak vylepšit plakáty atd... ale ono to bude k ničemu dokud tam bude ta jedna postel a i vadí mi ten pocit že tam máma s námi spím navíc chodí spát s bráchou už v 8 hodin a já v 11 hrozně mě to trápí už nevím jak dál prosím o radu je to fakt hrozné

holka, 14 let, 28. srpna 2019

Ahoj,

chápu, že Ti vadí, že spíte s bráchou v pokoji společně s mámou. Už jen to, že máte každý jiné potřeby a režim, je nepříjemné, dospívající dívka potřebuje také svůj prostor, klid a soukromí. Je dobře, že o tom, co Ti vadí, mluvíš s mamkou, neskrýváš své pocity. Nevím, jestli máma chápe, jak moc je to pro Tebe důležité. Můžeš proto požádat o zastání také další lidi ve svém okolí, tátu, jiné příbuzné, probrat to můžeš i např. s učitelkou nebo školní psycholožkou, i ty by možná mohly s mámou promluvit. Můžete zkusit promyslet nějaký kompromis, např. vyhradit alespoň část, nějaký útulný koutek pokoje, který by byl jen Tvůj, dát si tam např. nějakou zástěnu, lampičku pro případ, že bys chtěla jít spát později než ostatní apod. Můžeš se také poptat kamarádek, jak to mají ony, možná řešily něco podobného a také by Tě mohly podpořit.

Přejeme Ti hezké dny,
Modrá linka

Rodiče

Ahoj,
potřebuju poradit ohledně vztahů se sestrou, protože se rodiče v prosinci rozvedly a od té do by se neskutečně pereme. Je to trochu jako boj na divokém západě. Někdy se pereme kvůli tomu, že si přivlastní moji věc, jindy zase, že simuluje, pak zase, že jsem jí vzala ovladač i když televize byla vypnutá a ona seděla u počítače, který je nejméně ý metrů daleko od televize. A když si o tom chci promluvit s mamkou (žijeme jen s ní) tak mi nevěří a začne nadávat, pak uteče s brekem a nevidíme ji třeba dvě hodiny. A pak mě taky mrzí, že jsem tátu neviděla od sestřiných narozenin v březnu. V červnu jsem je měla já a ještě jsme se neviděli a ani jsme spolu netelefonovali od půlky dubna. Už jsem mu zkoušela psát i volat, ale nikdy mi neodpověděl ani mi nezvedl mobil. Zapomněl na nás? Nebo s námi nechce mluvit? Je v pořádku? Žije vůbec? On už nemá ani mamku ani taťku takže se nemáme jak dozvědět, co s ním je, kde je atd. Vážně o něj mám strach.

anonymní, 25. srpna 2019

Ahoj,
chápu, že tě mrzí, že se se sestrou hádáte a perete. Snažíš se to řešit s mamkou, ale reaguje pláčem a nadávkami, možná sama neví, jak to řešit. Nejspíš na vás všechny doléhá rodinná situace, kdy žijete jen s mámou a tátu už jste dlouho neviděly. Nemáš o něm informace a bojíš se, zda je v pořádku, zda na vás nezapomněl.

Mrzí mě, že teď neprožíváš doma moc pohodu a klid. Sourozenecké hádky a pranice jsou celkem přirozená věc, kterou si prochází v určitém období asi každá rodina a není snadné dojít ke smíru, vzájemně si odpustit, dokázat si vyříkat, co komu vadí a co by potřeboval jinak. Chci Tě povzbudit k tomu, abys doma upřímně mluvila o tom, jak se cítíš a co by sis přála. Můžete se se sestrou snažit najít společná témata a aktivity, při kterých jste v klidu a můžete pozitivně budovat vaše přátelství a vztah, zajímat se jedna o druhou, být k sobě ohleduplné, zažít spolu i něco hezkého, co vás baví. Mohlo by pomoci jí např. i napsat dopis nebo s ní promluvit o tom, jak se teď doma cítíš, že Tě mrzí, že se od rozvodu rodičů perete a čím to může být.

Je v pořádku se také mámy zeptat na otázky, které Ti leží v hlavě kolem táty. Jemu už jsi psala i volala, nejspíš je teď řada na něm, aby se ozval. Těžko odhadnout, co se mu honí v hlavě a jak si on představuje váš další kontakt. V každém případě je dospělý a zodpovědný sám za sebe, věřím, že není důvod se o něho bát, že se o sebe umí postarat. Můžeš doma ukázat i zprávu, kterou jsi poslala nám a v klidu vše probrat. Podpořit Tě v tomto náročném období může i např. školní psycholožka, pokud ji ve škole máte nebo i jiný dospělý či někdo z kamarádů ve Tvém okolí.

Přejeme Ti vše dobré,
Modrá linka

Rodiče

Ahoj Alíku a vespolek. Mám jeden problém. Mám babičku co mě šikanuje od 4 Let. Teď se to ohodně zhoršilo a a někdy mám i záchvaty u kterých si musím dát léky. Rodiče taky trochu šikanuje. Prosím o radu. YouTuber Ondra Anděl ANDÍLEK2009.

kluk, 10 let ANDÍLEK2009, 25. července 2019

Ahoj Ondro,

napsal jsi toho hodně málo o tom, jak se babička k Tobě chová, a moc si nedovedu představit, co to znamená, že Tě šikanuje a trochu i rodiče. Pokud se ale babička chová tak, že to u Tebe vyvolává záchvaty a celkově se to zhoršuje, měli by to řešit Tvoji rodiče, kteří jsou za Tebe zodpovědní. Můžeš jim ukázat tento dopis s naší odpovědí a můžete také případně zvolat k nám na Modrou linku (www.modralinka.cz), kde bychom společně mohli hledat způsoby, jak celou situaci řešit. Existují i manželské a rodinné poradny, kde by rodiče mohli také najít pomoc.

Přejeme Ti, aby se brzy celá situace zlepšila.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj vespolek, nevím jestli to sem někdo dával, každopádně už jsem sem před měsícem psal jeden problém a teď mám druhý. Jak mám rodičům vysvětlit, že chodím s holkou, protože když jsem jim to párkrát už vysvětloval, že to není jen kamarádka, oni to stále nechapou a říkají, že neviděli nikoho kdo by chodil s někým ve 14 letech a že to je kamarádka. Už jsem z toho zoufalý, neberou mě vážně. Díky moc za odpověď.

kluk, 14 let, 22. července 2019

Ahoj,

vůbec se Ti nedivím, že jsi zoufalý, máš-li pocit, že Tě rodiče neberou vážně, to dokáže pořádně naštvat. Rodiče neznám, možná si už nepamatují, jaké to bylo, když jim bylo 14 let. Moc se mně líbí, že Ti záleží na tom, co si rodiče myslí o Tobě a Tvé holce a Tvé důvěry by si měli rodiče vážit.
Napadá mě, že můžete zkusit komunikovat někde mimo domov v nějakém veřejném prostoru, třeba čajovně či kavárně, kde bys ses rodičům pokusil vysvětlit, co cítíš a požádal je, aby Tebe, Tvou holku a Tvé pocity vážně respektovali; i když je pravdou, že reakce rodičů se dopředu nedá předvídat. Možná by ještě větší dojem na rodiče učinilo, kdybys jim oplátkou nabídl nějakou "dospěláckou" pomoc v domácnosti, možná by si tak lépe uvědomili, že už je něco jinak a je třeba podle toho nově upravit domácí pravidla a řád. O pomoc a podporu také můžeš požádat někoho dospělého z rodiny či známých, kdo je pro rodiče i Tebe autoritou, komu důvěřujete.

Přejeme Ti příjemné chvíle s Tvou holkou.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj,
Nedávno mně mamka požádala aby jsem jí vyfotil, zprávy otce, žijeme odděleně takže to nemůže udělat sama, bojím se že taťka ji podvádí a že se rozvedou když jí ty zprávy pošlu. Ještě jsem ty zprávy neviděl. Co mám dělat? Mám jí ty zprávy poslat? Mám o tom říct tátovi?

Kluk, 12 let, 22. června 2019

Ahoj,
není mi jasné, jaké zprávy máš mamce vyfotit a už vůbec ne, proč bys to měl dělat. Chápu, že jsi z toho rozpačitý, stát mezi rodiči a dělat něco tajně proti druhému je pozice, do které by Tě neměli dostávat a už vůbec ne přesvědčovat k něčemu, co narušuje určité morální zásady a soukromí druhého.
Chci Tě podpořit v tom, abys na sebe nebral zodpovědnost a starost za jejich problémy, která Ti nepřísluší. Můžeš si zkusit promluvit s mamkou o tom, že je Ti tahle situace nepříjemná, že nechceš dělat nic, z čeho bys měl špatné svědomí a pocit, že jsi nějakým prostředníkem v jejich problémech. To, jestli taťka mamku třeba podvádí, si musí vyřešit oni sami mezi sebou, je to dospělá partnerská záležitost. Určitě to není tak, že bys, ať už zareaguješ jakkoli, měl být viníkem jejich případného rozvodu, to je opravdu na jejich rozhodnutí. Neboj se jasně vymezit, dát najevo svoje pocity a potřeby, nenechat se tlačit do něčeho, co není správné. Ani Ty ani máma byste neměli bez dovolení číst cizí zprávy. Jsou i jiné cesty, jak řešit případnou nedůvěru a obavy, ale tu by měli hledat sami rodiče. Kdyby na Tebe máma přesto dál nějak tlačila, neboj se požádat o podporu tátu nebo i jiné příbuzné.

Přejme Ti hezké léto,
Modrá linka

Rodiče

Zdravím. Už jednou jsem vám psala to, co se mi děje. Dnes bych se vám chtěla znovu otevřít. Jsem první rok na střední škole. Myslela jsem si, že bude všechno v pohodě, ale úplně jsem se ve všem ztratila. Ani jsem si neuvědomila jak moc kamarádů jsem ztratila. Bolí to, ale překonám to. Poslední dobou ale ztácím svůj vztah s rodiči. Vždy jsem byla to milované dítě, pro které by udělali všechno. Zhoršily se mi známky a rodiče začali být zklamaní. Všechny naše konverzace večer na gauči přestaly. Už mi ani neříkají dobrou a opravdu jediná konverzace kterou spolu máme jsou neustálé vyčítavé komenty na mě. Jak jsem neschopná a i tlustá (přitom jsem hubená), jak jsem blbá a že mám hrozné známky. Přijdu domů a ani na mě nepromluví. Vždy ale byli ti rodiče, s kterými bych mohla rozebrat úplně všechno. Dokonce jsem si s němi o tom chtěla popovídat, ale poslali mě do pryč. Co mám dělat?

holka, 15 let, 19. června 2019

Ahoj,
je mi moc líto, co právě prožíváš i tvůj pocit, že se vztah tvých rodičů k tobě změnil poté, co jsi začala dostávat horší známky. I když tví rodiče mohou pociťovat určité rozčarování ze zhoršeného školního prospěchu, rozhodně to není důvod pro to, aby se k tobě chovali způsobem, který popisuješ. Hodnota člověka není dána jeho výkony a už vůbec by výkony (ať už ve škole, nebo jinde) neměly ovlivňovat vztah rodičů k dětem. Ten je totiž charakteristický tím, že rodiče milují své děti za každých okolností a celý život.
Z tvého dopisu zaznívá obrovský smutek a zklamání, které je potřeba okamžitě řešit. Doporučuji ti proto, aby sis se svými rodiči co nejdřív promluvila. Řekni jim, jak celou situaci vnímáš, jak jsi smutná z toho, že se vztahy mezi vámi zhoršily a ráda bys celou situaci napravila. Možná si sami neuvědomují, jak moc ti své zklamání dávají najevo. Možná je příčina jejich chování úplně jiná (třeba řeší sami nějaké závažné starosti a jejich stres se „odráží“ i na tobě). Každopádně je nutné, abyste si to vyříkali a hlavně, aby věděli, že cítíš ohrožení vašeho vztahu. Protože to je pocit tak závažný, že jej určitě bude chtít řešit každý rodič. Stav, kdy se dítě (jakkoli staré) cítí nemilované svými rodiči, je velmi smutný a věřím, že když to svým rodičům řekneš, určitě se budou snažit své chování upravit.
Přeji ti hodně štěstí!
Bára

Rodiče

Ahoj, už delší dobu mám trochu problém.

Taťka, babička, strejda, teta, bratranec z taťkovo strany jsou křesťané. Mamka je poloviční křesťanka, ale s taťkou chodí do kostela,atd. Od mala jsem byla vedena ke křesťanství. Musím chodit na náboženství, každou neděli do kostela,...Jenže čím jsem starší, tím méně věřím. Teď jsem nevěřící. Věřím zase a svoji víru. Mamce jsem již naznačovala že nevěřím a ona to pochopila, řekla že je to moje věc.
Jenže já se bojím to říct taťkovi. Bojím se že bude sklamaný, nebo že se naštve...Prostě se bojím jeho reakce. A reakce všech ostatních, co jsou křesťané.
Mám pocit že babička od taťky mě má něják míň ráda než ségru, bratrance,...Bojím se že když jí řeknu tohle že mě ráda mít úplně přestane.

Nevím co mám dělat. Jak mám taťkovi říct že jsem nevěřící? A jak to mám říct zbytku rodiny? A babičce aby mě měla pořád alspoň trochu pořád ráda?

holka, 11 let, 8. června 2019

Ahoj,
rozumím tomu, že tvoje situace je složitá a že tě to trápí. Ráda bych tě ale ubezpečila, že víra je čistě osobní věc, která se nedá nikomu vnutit. A to, jestli člověk věří, nebo nikoli, nijak neovlivňuje jeho lidské kvality. Je samozřejmé, že tvá situace je obtížná, když jsi vyrůstala v křesťanské rodině, ale to, že necítíš náboženství jako součást své osobnosti, z tebe rozhodně nedělá horšího člověka. Navíc jedním z principů křesťanství by měla být tolerance a porozumění druhým lidem.
Věřím tedy, že když svému tatínkovi řekneš, že ti křesťanství nic neříká a víra není tvou osobní volbou, bude to respektovat. Jeho city k tobě se tím zcela určitě nezmění, protože jsi především jeho dcera a tvé lidské kvality se nijak neodvíjí od toho, jestli věříš, nebo ne. Stejně tak by k tomu měla přistoupit i tvoje babička. Jsi především její vnučka, která ji má ráda, a to je nejpodstatnější. Je velmi smutné, že máš strach, že bez víry pro ni budeš mít menší cenu. Věřím ale, že dospělí kolem tebe jsou natolik rozumní, že k podobné situaci vůbec nedojde.
Držím ti moc palce a přeji štěstí!
Bára

Rodiče

Ahoj nevím co se děje ale, žiju z mamkou a nevlastním tátou ale, mě vadí to že musí být vše prostě podle něho jak to vyřešit ahoj děkuji za odpověď

holka, 12 let, 1. června 2019

Ahoj,
je mi líto, že si nerozumíš se svým nevlastním otcem. Soužití s nevlastními rodiči je často velmi problematické a je potřeba trpělivosti a ochoty k dělání kompromisů na obou stranách. Jestliže se tvůj nevlastní otec nedokáže v žádném ohledu přizpůsobit a skutečně musí být všechno podle něj, samozřejmě to není v pořádku a je pochopitelné, že se ti podobné chování nelíbí.
Myslím, že naprosto zásadní je, abys nerezignovala na komunikaci a snažila se do ní zapojit oba rodiče. Pokud tedy řešíte nějaký střet, nebo konfliktní situaci, přednes svoje stanovisko a argumenty na jeho podporu. Potom si vyslechni stanovisko a argumenty maminky a nevlastního otce. Klidně a bez emocí rodičům řekni, že máš dlouhodobě pocit, že ve vaší rodině příliš nefungují kompromisy a že bys ocenila, kdyby se to změnilo. Popros je, zda byste se nemohli pokusit právě teď nějaký kompromis najít.
Chovej se vstřícně a pokud má kompromisní chování fungovat, je potřeba, abys i ty uměla o kousek ustoupit a netrvala tvrdohlavě na všem, co jsi původně navrhovala. Věřím, že když tví rodiče uvidí, že se snažíš situaci vyřešit kompromisním a smírčím způsobem, ocení to a jejich ochota o několik kroků couvnout také vzroste.
Držím ti palce!
Bára