Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alík radí dětem

    Sourozenci

    Ahoj alíku mám problém moje sestra 7 lže a rodiče jí věří všechno co si vymyslí ona na mě začne hlasitě nadávat a pak přijede taťka z práce ona přiběhne ven a jde si stěžovat a já dostanu vynadáno ale já to nechci rěšit tím spůseb mlátit jí nebo na ní řvát a nebo si namaluje modřiny a já jsem na telefonu ona začne řvát a oni přiběhnou rodiče a když jim to řeknu nevěřími a zas vynadáno omlouvám se za délku

    holka, 10 let, 1. srpna 2019

    Ahoj,
    chápu, že je hodně nepříjemné, když Tvoje mladší sestra lže, stěžuje si na Tebe, dokonce si maluje modřiny a rodiče tomu všemu věří.
    Nevím, co tím Tvoje sestra sleduje, možná touží po pozornosti a dělá to tímto špatným způsobem. Můžeš si s ní zkusit promluvit, někdy v klidu, když bude mít dobrou náladu a říct jí, jak Tě mrzí, co dělá. Někdy také může zafungovat, že si s ní pohraješ, vezmeš ji na hřiště nebo do kina nebo něco podobného, aby viděla, že se jí občas věnuješ a neměla potřebu Ti ubližovat.

    Můžeš si také zkusit promluvit s rodiči, zase nejlépe, když bude doma pohoda a budou mít dobrou náladu, a zkusit je poprosit o pomoc, protože je to pro Tebe těžké zvládat a nechceš ji bít nebo na ni řvát, což je od Tebe moc pěkné. Rodiče by to měli řešit a nastavit Tvé sestře hranice.

    Držíme palce, aby to dobře dopadlo.
    Modrá linka

    Podpořte prosím Modrou linku!
    Pomohla již v této poradně tisícům dětí.

    Na otázky odpovídají

    pracovníci Modré linky, psycholožka BáraV, poradenské centrum Locika, MUDr. Jiří Staněk, MVDr. Přemysl Rabas, vědecký novinář Pragmatik, student práv Yaboiii, Škola Vitae, bojovníci proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze děti mladší 15 let.

    Sourozenci

    Ahojky Alíku a ostatní,
    moc děkuji za odpověď na předchozích dotazech. Tenhle dotaz se týká mých sourozenců. Začneme tím nevlastním. Budeme mu říkat třeba Š. Mě je jedenáct a jemu je šest. Už od dětství byl hodně strašný, bylo s ním k nevydržením. No, myslím že se to docela hodně zlepšilo ale, stále to není zdaleka dobré. Strašně mi vadí když z ničeho nic začne bezdůvodně křičet. Vždycky když ho vyzvedávám, jdeme na autobusovou zastávku. Jezdíme s mojí kamarádkou a pár spolužáky. Jeden spolužák (třeba A) je hodně sprostý, nechutný a tak. A vždycky mě potom Š provokuje ať s ním chodím nebo tak (mimochodem myslím že mám na kluky ještě čas).

    Druhý, asi trochu vážnější dotaz se týká mé mladší sestry. Je jí devět (bude H). H je moje vlastní ségra, vždycky byla taková normální, jenže teď chce být nějaká moderní, či co. Baví se s jednou holkou (V). V je přesně takový ten typ co něčím ohromí celou třídu. Je nafoukaná, panovačná a hodně promlouvá. Ségra se tak začíná chovat taky a to mi hodně vadí. Taky začala mluvit sprostě, nadává mi (třeba p**a) a ukazuje na mě prostředníček. Když to řeknu rodičům, tak tvrdí že u našich hádek nejsou a nemůžou to posoudit. No, a potom ještě jedna věc. Na Whatsappu jde udělat příběh. Dávala jsem tam odkaz pro kamarádky. A H, to vždycky komentuje sprostými slovy.

    Co mám se sourozenci dělat? Už mě hodně otravuje jejich chování. Budu moc ráda za pomoc.

    holka, 11 let, 25. července

    Milá dívko,

    svěřuješ se poradně s tím, že ti vadí chování tvých sourozenců vůči tobě. Popisuješ chování svého mladšího bráchy, který ti zřejmě dělá ostudu na zastávce autobusu, když křičí a má na tebe narážky ohledně kluků. Rozumím tomu, že je to velmi nepříjemné chování a že ti to pochopitelně vadí. Ideálně by to měli řešit tví rodiče. A domluvit bráchovi aby se takto vůči tobě nechoval. Zkus je o to požádat. A ty sama zkus bratrovo chování co nejvíce ignorovat, dělat jako když se nic neděje, přehlížet to. On to nejspíš dělá kvůli tomu, že vidí, že tě provokuje a ty na to reaguješ. A líbí se mu ta tvoje reakce. Když mu jí nebudeš poskytovat, tak on nebude mít motivaci to dělat a přestane ho to bavit. Zkus se třeba vždycky otočit nebo dělat, že se věnuješ něčemu jinému. S někým se bavit a tak. Můžeš také zkusit odvést bratrovu pozornost někam jinam. Třeba tím, že se ho na něco zeptáš, co měl on ve škole nebo co bude dělat odpoledne. Mluv s ním klidným tónem, jako by se nic nedělo. Odveď pozornost k něčemu jinému. Tím ho nejlépe odradíš od toho jeho křičení, které ti je na veřejnosti nepříjemné.
    A pokud jde o tvou sestru, i zde bude nejlepší o tom v klidu promluvit s rodiči. Popiš jim to, co píšeš zde do poradny. Popiš jim, jak vnímáš změny u své sestry a požádej je o to, aby ti pomohli s tím, co ti tak narušuje tvé soukromí ze její strany. Sama zkus hádky nerozvíjet, neprovokovat, neodpovídat na ně. I tady zafunguje nejlépe to, když tomu nebudeš dávat tolik své pozornosti a budeš to víc ignorovat. Zaměř se na své kamarádky a své zájmy a na to, co ráda děláš. A tomu nepříjemnému ze strany sourozenců věnuj pozornosti co nejméně. Tím se tomu nebude dávat „palivo“ a mohla by se situace zklidnit. Držím ti palce. Poradce Centra Locika

    Sourozenci

    Pocit odstrčení

    Ahoj, tohle není moc dotaz, ale chci se vypovídat. Jde o to, že se poslední 2 roky děje všechno moc rychle. Začalo to tím, že si brácha (19 let) našel přítelkyni a často za ní jezdil. Já měla 10 let a byla jsem z toho psychicky na dně. I když jsme se s bratrem občas pohádali stejně ho mám nadevše ráda a vždy když odjel se mi hned stýskalo. To jsem si časem zvykla, že odjížděl často do týdne a užívala jsem si chvíle sama. Pokračovalo to tím, že se sestře (27) v květnu 2021 narodila dcera (takže moje neteř). Takže se všechna pozornost soustředila na ní a já už nebyla všech „malá holčička“. Snažila jsem se tu pozornost získat, protože jsem nechtěla být odstrčená, (i když nemám ráda být středem pozornosti) ale nikdo si mě kromě trochu táty nevšímal.

    Pokračovalo to kolem Vánoc 2021, kdy přijel můj nevlastní bratr (22) na víkend. Za celou návštěvu se mnou neprohodil slovo. Ani mě nepozdravil když přijel. Já se celý měsíc těšila, že se po 2 letech zas uvidíme a půjdeme i s mým vlastním bratrem na hřiště. Ale ono nic. Ven šel jen s vlastním bratrem a ani se mě nezeptal jestli chci taky jít. Celou návštěvu se bavil s taťkou a mamkou. A taky jsem si všimla, že začal kouřit.

    V červnu tohoto roku se moje sestra vdávala. Když jsme se bavily o tom co si vezmu tak já celou dobu jen přikyvovala, protože jsem se z nějakého důvodu s ní bála mluvit. Já se totiž bojím mluvit s doslělými. I když je to moje sestra. Nicméně na svatbě jsem byla kromě malých 2 letých dětí nejmladší. Neměla jsem se tam s kým bavit, tak jsem celou dobu seděla někda sama a koukala jsem na ty lidi jak se baví. Cítila jsem se nepříjemně, protože tam na mě bylo dost lidí (50) a 3/4 jsem neznala. Protože se tam přespávalo na druhý den (přespávalo tam se mnou asi 10 lidí) aby se tam mohlo uklidit, tak jsem si víc užila uklízení hostiny než samotnou svatbu. Nejhorší na svatbě pro mě bylo, že bylo tancování pro páry. Já neměla s kým tancovat. Tak mě vzal bratr abych si zatancovala s ním a jeho přítelkyní. Já bych šla, ale viděla jsem jak byla jeho přítelkyně otrávená když mě pozval na tanec a tak jsem se tam nechtěla mezi ně rvát a tak jsem radši řekla, že už jsem unavená. A tak jsem dál sledovala ty šťastné páry. Vím, že jsem na to malá, (je mi 12) ale už bych chtěla vztah s nějakým hodným klukem, který si mě bude všímat, ale nebude zapomínat na ostatní, např. svoji mladší sestru.

    Omlouvám se za dlouhý dotaz/příběh.
    Hezký den @)->-

    holka, 12 let, 7. července

    Ahoj z Modré linky,

    během dvou let se Ti v životě a v Tvém okolí seběhlo několik událostí, které Tě zasáhly. Nová partnerka Tvého bratra, oddálení se od Tvého nevlastního bráchy, sestřino nové miminko a svatba sestry. Už toho je moc a chtěla ses nám vypovídat. To naprosto chápu a je dobře, že na to nezůstáváš sama.

    Říkám si, že mezi Tvými sourozenci a Tebou je dost velký věkový rozdíl, a to může být někdy nepříjemné v tom, že nikoho podobně starého v rodině nemáš, a že vidíš a už takhle brzy zažíváš spolu se sourozenci události, které jsou typické pro starší věk. Představuji si, že se v tom můžeš cítit osaměle, smutně. Možná jsi byla zvyklá na víc pozornosti od Tvé rodiny a teď Ti přirozeně chybí. Je normální, že každý člověk, který žije ve společnosti, touží po pozornosti, aby ho někdo vnímal, všiml si a zajímal se o něj – a v dětství a dospívání to potřebuje silně. Proto Tvoje potřeba po pozornosti je úplně pochopitelná. Vypadá to, že váš rodinný kruh se rozšiřuje a každý si v něm hledá nové místo – proto možná i u sebe cítíš, že je něco jinak, že se pozornost rozprostírá i více mezi ostatní a nové členy. Jsou to změny, které k životu i dospívání patří a ty jsou často ze začátku těžké.

    Píšeš o strachu z mluvení před dospělými – i když to je třeba před Tvou sestrou. Je mi líto, že Ti tato komunikace není příjemná. Asi je za tím spousta věcí, které to ovlivňují, možná stres, možná nejistota v nových situacích, možná nedůvěra v některé dospělé, samotné dospívání a změny s ním spojené a mnoho dalšího. Často jsou ale období, kdy to prostě jde hůř a kdy lépe a během toho se učíš, jak a co Ti v podobných situacích funguje/pomáhá. Nemusíš se za to vinit, někdy se stává že „ztuhneme“. Můžeš se zamyslet nad tím, jestli a kdy to bylo, že se Ti mluvilo s nějakým dospělým dobře. Můžeš zkusit znovu zažít podobnou situaci – možná to povídání bylo o tématu, které máš ráda, možná to bylo díky samotnému člověku, který na Tebe působil příjemně aj. Nevím, jak to máš s rodiči, psala jsi o tátovi, který si Tě všímal, když jsi potřebovala. Možná by ses mu mohla svěřit s tím, co teď zažíváš – pochopení od blízkého je často obrovsky úlevné. Zasloužíš si, aby o tom věděl ještě někdo a mohl Tě podpořit, když budeš potřebovat. Ať už to bude někdo z Tvých rodičů, jiných blízkých či kamarádů – neboj se jim svěřit a říct si o pomoc, o pozornost. Tvé okolí Ti to pravděpodobně nedělá záměrně, ale třeba to neměli vůbec šanci zjistit, nezaměřili se na to – můžeš se jim ozvat a dát signál, že je pro Tebe něco špatně.
    Chápu, že bys ráda měla někoho při sobě, ke komu bys měla blízko - přála bych Ti, abys časem našla přítele, který Ti to nabídne, anebo dobrou kamarádku, u které najdeš pochopení. Nezapomínej dělat věci, které Ti dělají radost a u kterých se cítíš svá - ať už to je nějaký sport, procházky, kreativní tvorba, hudba aj. I tyhle obyčejné věci ovlivňují Tvou náladu k lepšímu.

    Hezké prázdniny plné fajn zážitků přeje
    Modrá linka

    Sourozenci

    dobrý den, vím že toto je problém který je úplně pohodovej podle všech ale brácha se mi neustále hrabe do soukromí, blokuje mi mobil jen kvůli tomu že se snaží zjistit můj pin a pak se mi nabourat celkove do celého mobilu a bůhví co by tam udělal, když se chci prevlest tak na mě tajné kouka přes dveře, když si s někým volám tak pořád za mnou leze a zjišťuje s kým si volám, když si s někým píšu tak se snaží zjistit s kým si píšu atd. a já už fakt nevím co mám dělat řekla jsem to rodičům ale ty se ho zastávají nikdo jiný s tím nic udělat nemůže i když chce a já už jsem fakt bezmocná to jako nemůžu mít aspoň trochu soukromí v mým věku nebo jak to je? předem dekuju za odpověď

    holka, 12 let, 25. června

    Milá dívko,

    obracíš se na poradnu s tím, že si nevíš rady s chováním svého bráchy. Přijde ti, že ti stále leze do soukromí, bere ti mobil nebo poslouchá s kým si voláš. Máš pravdu, že jsi ve věku, kdy své soukromí začínáš víc a víc potřebovat. A rozumím tomu, že ti jeho chování vadí. A nejspíš na chování svého bratra začínáš být i víc citlivá a to, co si mohl dovolit ještě nedávno, ti začalo teď vadit. A je to úplně pochopitelné. Vztah mezi tebou a bráchou se teď začne měnit. Ty jdeš do puberty, on je nejspíš ještě víc dítě. Předpokládám, že je mladší než ty. Doporučila bych ti to bráchovi stále říkat, opakovat mu to, že si tohle nepřeješ a své soukromí si hlídat. On na to musí přijít. A postupně, jak se i on bude měnit a bude starší, tak se bude přibližovat tomu, v čem jsi nyní ty. A také začne víc vnímat své soukromí a potřebu mít své kamarády, do kterých mu nikdo nezasahuje. Zkus o tom v klidu promluvit s rodiči a vysvětli jim, v čem ti chování bráchy vadí a požádej je, ať se také zastanou tebe. I ty potřebuješ respekt k tomu, co potřebuješ. Tak ti v tom držím palce. Poradce Centra Locika

    Sourozenci

    Ahoj mam taku jednu otazku.Ja mam namiesto pyžama take tielko a voľne teplaky no a to tielko je mi veľke a tak keď sa predklonim vydno mi prsia a môj 16 ročný brat sa mi stale díva do výstrihu a ja sa ho odvtedy bojim a myslim si o ňom že je **** prosím poraďte mi ale prosím nechto nieje idpoveď typu :tak si daj ine pyžamo. Ďakujem vám. 🙂

    holka, 13 let, 13. ledna

    Milá pisatelko, 

    ptáš se poradny, co máš dělat s tím, že tvůj starší bratr využívá situace, kdy ti je vidět pod tílko a dívá se na tvá nahá prsa. Tvůj bratr je ve věku, když kluky ženské tělo velice zajímá a hledají každou příležitost jak si ho prohlédnout, seznamovat se s ním. Tak to vnímám jako poměrně normální, že kouká i po tobě, ač jsi jeho sestra. Nemyslím si, že by to mělo znamenat, že by chtěl i něco víc. Myslím si, že to pouze přitahuje jeho zrak a dělá to tak trochu nevědomě. Rozumím, samozřejmě, i tomu, že je ti to nepříjemné a že to zasahuje do tvého soukromí. A zvláště pak ti to může být nepříjemné, protože jde o tvého bratra. Znáte se od narození a on na tobě nyní pozoruje, že se začínáš měnit, vyvíjet se. Asi bude pro vás pro oba nyní více potřeba, aby jste si začali chránit své soukromí před tím druhým. Je hodně pochopitelné, že teď už ti to vadí, když na tvé  tělo kouká. Dřív ti to třeba vůbec nepřišlo divné, byly jste oba děti. Doporučila bych ti mu to otevřeně říci. Řekni mu, že ti to vadí, že je ti to nepříjemné, když se ti dívá pod tílko. Upozorni ho na to. Třeba si to neuvědomuje a dělá to automaticky.  A zároveň zkus to dělat tak, aby  možnost  vidět tě nahou už neměl, chraň své intimní části těla  před zrakem druhých sama. Tak ti přeju, aby se to brzy zlepšilo a nemusela ses cítit nepříjemně jak doma, či v jiném prostředí. Poradce Centra Locika

    Sourozenci

    Ahoj poradno,
    já bych se chtěla zeptat, mám starší sestru a mám o ní strach. Přijde mi, že se z ní stala anorektička. To že moc nejí trvá už tak rok, co si tak pamatuju. Ona před tím rokem měla nadváhu a teď je hubená, ale neřekla bych úplně vyzáblá. Nehýbe se, nejí jen zdravé, tak jak to anorektičky dělají, ale když jí někdo nabídne nějaké jídlo, tak nechce, ve škole neobědvá, k obědu a svačině zároveň má jedno jabko a když jí vidím si dávat „večeři“ tak si dá třeba plátek sýra s kolečkem salámu a víc odmítá. Nic pořádného si prostě nedá, nebo jedno lízátko k snídani, to je taky její klasika. Jenže rodiče se tím moc nestresují, ti doma skoro nikdy nejsou a společně taky nikdy nejíme, takže asi úplně netuší, jaké stravovací návyky mají jejich děti. No a já se chci zeptat, jestli to mám nechat být, nebo je to podle vás opravdu anorexie? A jak to případně řešit, když rodičům je to ukradené? Jednou jsem jim to už zmínila, ale řekli, že přeháním, že ona „prý“ jí. Akorát mě pak obvinili z toho, že o sestře nemám říkat, že je anorektička, že je to neslušné.
    Každopádně, předem Vám děkuji za odpověď a snad mě tedy uvedete na pravou míru.

    holka, 14 let, 20. ledna

    Ahoj,
    chápu, že máš o sestru strach, když vidíš, že jí tak málo. Zkus jí říct o svém strachu, že máš obavy, když vidíš, jak se stravuje. Zeptej se, proč jí tak málo. Pokud bys měla velký strach, můžeš se s ním svěřit některému z učitelů, kterému věříš. Klidně to zkus ještě jednou připomenout rodičům, jen asi vynech slovo anorektička, když jim to posledně vadilo…
    Držím palce, ať je to brzy lepší.
    Péťa

    Sourozenci

    Potřebuji soukromí

    Ahoj Alíku a spol. !
    Asi už jsem něco podobného psala, ale už nevím co s tím. Už dlouho je mím velkým snem mít aspoň trochu soukromí.
    Máme se sestrou společný pokoj a dost mě to štve. Nemám soukromí, nemůžu si zvát kamarádky atd. Nejhorší je že mi za chvíli bude 14 a máma to bere tak, že stejně jdu za chvíli na střední a stejně doma nebudu tak často. Dokonce jsem mámě dala spoustu různých návrhů jak aspoň trochu oddělit pokoj.
    Někdy mám špatnou náladu a chce se mi brečet, ale nemůžu, protože je tady sestra. I když je většinu času na telefonu a má sluchátka, stejně je mi to nepříjemné.:-(

    holka, 13 let, 18. ledna

    Ahoj z Modré linky,

    sdílíš se sestrou pokoj, ale ráda bys měla samostatný. Omezuje Tě to v tom, že si třeba nemůžeš zvát kamarádky, někdy máš špatnou náladu a ráda bys měla soukromí, aby ses mohla vybrečet. Mámě jsi říkala, jak by šel pokoj oddělit, ale zatím se nic nestalo. Rozumím Tvé potřebě soukromí, ta je úplně pochopitelná, a je mi líto, že to teď zažíváš jinak. Zní mi fajn, že jsi už zkusila něco udělat, aby se to změnilo. Říkám si, jestli Tvá máma anebo někdo další z rodiny ví, že Ti na tom opravdu moc záleží. Někdy musíme informaci říct druhému víckrát, než se k němu opravdu dostane a zamyslí se nad ní. Proto bych Tě chtěla podpořit, ať to ještě jednou zkusíš probrat s mámou, ať uslyší, že je to pro Tebe důležité. Neboj jí říct ty důvody, o kterých nám píšeš. Napadá mě, že možná i Tvá sestra by ocenila, kdyby měla oddělený pokoj. Můžeš jí to zkusit navrhnout, probrat to s ní a poprosit o to společně mámu. Možná spolu vymyslíte ještě další způsoby, jak by se to dalo udělat, aby to dobře fungovalo a nebylo to třeba moc náročné nebo drahé. Existuje více možností. Celé to domlouvání může trvat déle a nemusí se hned povést, proto bych Tě chtěla podpořit, ať si pro sebe hledáš Tvé místo, kde se budeš cítit aspoň trochu v soukromí, když ho budeš potřebovat. Může to být nějaké jiné místo v domě, na zahradě, v Tvém oblíbeném parku, v jiné části města, u kamarádky, u jiných příbuzných apod. Soukromí a bezpečno jde někdy pocítit i když vnější okolnosti nejsou ideální. Třeba když člověk zůstane víc sám se sebou, věnuje pozornost tomu, co se mu zrovna honí hlavou a tomu, co cítí. Přála bych Ti, aby Tě nikdo nerušil ani v Tvé hlavě, v Tvém těle a celkově, když si to nepřeješ.

    Držíme palce, ať jdou věci podle Tvých představ,
    Modrá linka

    Sourozenci

    Rozmazlená sestra

    Ahoj alíku, ano já vím že mám hrozně moc dotazů za sebou ale tohle je docela nutný. Dneska jsem omylem mojí sestru bouchla do hlavy a bylo z toho strašný haló po celý rodině a všichni říkali jaká jsem kráva ALE když ona mě KOPLA do hlavy tak to nikdo neřešil:( pak už asi 4 roky se opakuje to že moje sestra dostává strašně moc a drahých dárků třeba ke svátku jsem dostala šampón a voňavku od vietnamců, dohromady to stálo tak 150 kč a sestra dostane ke svátku něco za víc jak 2500 kč, k narozeninám jsem dostala hru twister, džíny a tričko(džíny mi byly malé takže jsem je musela dát sestře) sestra dostala zase spousta dárku do víc jak 3000 kč a k vánocům jsem dostala zase nějaký oblečení, boty a náramek a ona dostala zase nějaký věci za 4000 kč, furt se ty ceny zvyšují a já už nevím co mám dál dělat, skoro každou noc brečím ale jen kvůli tomu že sestra má lepší život než já a myslím si že moje sestra je víceméňe rozmazlená, myslíte si to taky nebo se pletu?:(

    Johy, 11 let, 3. ledna

    Ahoj Johy,

    ptáš se, jestli je Tvá sestra rozmazlená. Protože ji neznám, nemohu to posoudit. Jestliže dostává drahé dárky a je na to zvyklá, může být opravdu náročnější a toto vše vyžadovat. Možná ale cenu dárků nevnímá a prožívá radost z toho, že dostala něco, co ji těší. Co mi však připadá důležité je, abys nezůstávala se svými pocity sama, zvláště když jsi smutná. Jak už jsme Ti psali i minule, je důležité o svých pocitech, myšlenkách i prožitcích se svými blízkými mluvit. Možná ani rodiče nedávají sestře dárky podle ceny, ale podle toho, co si přeje. A možná, že pokud s nimi moc nemluvíš, nevědí pořádně, co by sis přála Ty. Chci Tě tedy znovu podpořit v tom, abys zkusila s rodiči mluvit o tom, co Tě trápí. A pokud ne s rodiči, potom s někým dalším z rodiny nebo třeba s nějakou oblíbenou paní učitelkou ve škole, či školní psycholožkou (psychologem), pokud ve škole máte.

    Přejeme Ti radostnější dny.
    Modrá linka

    Sourozenci

    Dobrý den,
    znovu se omlouvám, vím že tady mám hodně dotazů. Nevím s kým to už řešit, protože mě přijde, že na to všichni kašlou. Tady mi odpověď přijde vždycky, spoléhám na to tady. Na modrou linku se neodvážím zavolat, navíc nemám kdy. Když je to nejhorší, mám nějaký ten stav že bych pod ten vlak vážně skočila, nemůžu zavolat, protože jsem třeba doma s rodiči a podob. Tak se omlouvám a nezlobte se prosím...

    K tomu, proč sem píšu: myslím si, že jsem vážně sobecká, nenávidím se. V poslední době se přidal důvod, proč si o sobě tohle myslím. Mám ségru, který jsou 4 (mě je 12) a vážně v poslední době myslím na to, že by bylo lepší, kdyby nebyla. Furt je na mě zlá, i když na konflikty nevyvolávám. Všechno hned kecá (říká dospělým), škrábe mě, kouše mě, strká mě, štípá mě, skáče na mě, trhá mi vlasy z hlavy, bouchá mě (minule mi dokonce tekla krev z nosu), dělá mi naschvály, ničí mi věci, bere mi věci, schovává mi věci, leze mi do pokoje, říká mi věci typu ,,máma má ráda jenom mě, tebe ne", ,,jsi ošklivá" nebo se chová ošklivé k psovi (mlátí ho, strká ho, hází po něm věci, říká o něm ošklivý věci taky atd). Když se bráním, dejme tomu že ji třeba strknu nebo TROCHU stočim ruku nebo něco takovýho, protože už nevím co dělat, říkám jí ,,nedělej to, bolí mě to" atd. Ale stejně to dělá, tak pak se holt braním fyzicky. Nechci ječet na rodiče ty by zas akorát nadávali že ,, toho máme nechat" atd. A někdy, když třeba ségra zlobí, a dostane na zadek (takové případy se mě většinou vůbec netýkají) a pak ještě brečí, tak se musím přiznat, je mi to vážně líto, mrzí mě to, ale já z toho mám radost. Výživa se v tom. Ať se aspoň občas cítí stejně jako se já cítím každý den, každou hodinu, každou minutu... Líbí se mi když ji slyším brečet. Vždy se nejvíc těším na víkend, kdy budu s daným rodičem (mámou nebo tátou) sama. Všechno kazí. Když třeba hrajem nějakou hru, ona ji celou rozhází a pokazí to. Z hezkýho večera je peklo. Není se mnou něco v pořádku. Vím to.

    Děkuju, a nashle.

    holka, 12 let, 24. prosince 2021

    Ahoj,
    mít mladšího sourozence je někdy opravdu dřina. Ségra nejspíš ještě moc nerozumí tomu, jak ti svým chováním ubližuje, myslím, že se to změní, až trochu povyroste. Pak to bude větší parťačka, než je teď. Je úplně v pořádku, že jí teď zrovna nemiluješ, když je to taková trapitelka. Zkus to s ní ale nevzdávat.
    Promluv si s rodiči o tom, že bys potřebovala víc času bez ségry, že je toho na tebe občas prostě moc…
    Držím palce, ať je to se ségrou brzy snazší.
    Péťa

    Sourozenci

    Jak lépe vyjít s bráchou?

    Dobbrý den, mám takový dotaz, ohledně mého brášky, je mu 7 let a mě je 13. Můj brácha začal chodit do první třídy, vždy když jdou s družinou na oběď, tak u toho sedí strašně dlouho, kecá s ostatními a nejí, nejde o to, že by mu to nechutnalo, on prostě zabavuje všechny ostatní a nejí, třeba dnes jsem ho na obědě potkala, a začal jíst až když mě uviděl, nědl trochu polévky a potom mu paní družinařka řekla, ať to odnese, že už na něj nebudou čekat. Poradíte mi prosím, jak ho zmotivovat aby jedl?

    Další dotaz se týká také mého bráchy, nemá mě rád a já jeho také ne,hádáme se, děláme si naschvály, a já bych to chtěla zlepšit, a vylepšit mezi námi vztahy, ale nevím, jak to udělat, kde začít.

    Děkuji za odpověď a přeji všem veselé a šťastné vánoce a do nového roku hodně štěstí, zdraví a úspěchů.

    holka, 14 let, 21. prosince 2021

    Ahoj z Modré linky,

    svěřuješ se nám se dvěma věcmi o Tvém bráchovi. Dělá Ti starost, že málo jí ve školní jídelně a taky to, že si jako sourozenci teď úplně nerozumíte, často se hádáte. Ptáš se nás, co zkusit, aby se to zlepšilo.

    Je od Tebe hezké, že Ti záleží na tom, aby brácha dobře a dostatečně jedl. Zkouším si představit, že jestli mu dělá radost bavit ostatní lidi kolem, tak klidně zapomene na jídlo, na které pak nezbyde čas. Říkám si, že jestli se to děje jen někdy, tak je to věc, která nějak hodně nevadí. Proto by bylo fajn zjistit, jestli se to děje vždycky, anebo jsou i dny, kdy se normálně nají. Nevím, jestli se potkáváte během oběda každý den, anebo by ses to lépe dozvěděla spíš přes někoho. Zeptat se můžeš rovnou bráchy, paní družinářky, anebo třídní učitelky, pokud tam s nimi taky chodí. Není ostuda se na to zeptat, protože sis toho všimla a dělá Ti to starost. Chtěla bych Tě podpořit, aby ses o celé věci poradila i s rodiči. Je to důležitá věc, není to žalování. Můžete si všimnout, jak jí brácha doma a pak se pobavit o tom, jak jí ve škole. Možná, že si brácha sám málo uvědomuje to, že jídlo ve škole zanedbává, proto to musí první "zjistit", aby se na zlepšení mohl soustředit on i jeho okolí. Rodiče by pak mohli lépe komunikovat i s paní družinářkou, pokud by chtěli.

    Je mi líto, že nemáte s bráchou takový vztah, jaký bys chtěla. Z Tvé zprávy zároveň čtu, že Ti na bráchovi záleží, a že bys chtěla váš vztah zlepšit. I když Ti to teď mezi vámi připadá špatné, neznamená to, že už to tak musí zůstat. Ani sourozenecký vztah není jen tak "od přírody" pořád dobrý, ale musí se do něj vložit trochu energie, aby dobrý mohl být. Často tomu pomáhají společné zážitky, společné hry, tvoření, procházky, sporty, zpívání, cokoliv Tě napadne a děláte to oba rádi. Ty ho znáš dobře jako sestra, na něco určitě přijdeš. Vánoční čas je dobrá příležitost mu dát nějaký dárek od srdce anebo naplánovat něco, co budete dělat společně. Možná taky najdeš vhodnou chvíli bráchovi říct, že Tě mrzí, jak to mezi vámi teď je. Může být těžší o tom začít mluvit, ale může to být úlevné pro vás oba. Možná bude překvapený a uslyšíš i jeho pohled, třeba to má podobně. Anebo můžeš všechno to, co máš na srdci nahrát na mobil/napsat mu dopis a pak mu to předat. Je víc možností, můžeš si vybrat to, co Ti je nejbližší. Může být nápomocné se svěřit nějaké své kamarádce, která má taky sourozence a inspirovat se od ní - pobavit se, co podniká ona se svými sourozenci, aby se spolu měli dobře.

    Držíme ve všem palce a taky přejeme hezké vánoční svátky
    Modrá linka

    Sourozenci

    Sestra si se mnou nehraje

    Ahoj mě moc trapí že si se mnou sestra nehraje a že lže že se musí jenom učit ale přitom něco píše na počítači a já pak ani nemůžu hrát hry.

    kluk, 7 let, 15. prosince 2021

    Ahoj z Modré linky,

    píšeš, že Tě trápí to, že si s Tebou sestra nehraje a že Ti lže, že se musí pořád učit. Taky bys rád hrál na počítači hry, ale není to možné, protože si sestra na počítači něco píše.

    Je dobře, že hledáš cestu k tomu, aby Ti bylo se sestrou dobře. Nedivím se, že Tě situace trápí. Vztahy se sourozenci dokážou pěkně potrápit nebo pozlobit.

    Podle toho, co píšeš, předpokládám, že jsi už něco zkoušel - domluvit se sestrou, žádal ji, aby si s Tebou hrála. Pomoci by mohlo, kdybys jí řekl, že Tě situace trápí - tak, jak jsi to napsal Alíkovi. Možná bys se mohl zkusit s ní domluvit, aby si s Tebou hrála třeba nějakou chvíli - čtvrt nebo půl hodiny, to by její program nemuselo moc narušit. Můžeš se jí taky zeptat na to, co by ji bavilo s Tebou dělat, a pak se tomu společně věnovat. Důležité také není jenom to, co řekneš - ale i to, jak to řekneš - mělo by to být slušné požádání nebo poprošení.

    Můžeš se taky zkusit domluvit na střídání u počítače, abys měl možnost si hrát hry. Nevím, co sestra dělá, když si něco píše, může psát i něco do školy, ale taky samozřejmě nemusí. Můžeš jí zkusit navrhnout, že bys na počítači byl Ty určitý čas a pak jste se prostřídali.

    To, co by mohlo situaci opravdu řešit, je obrátit se na rodiče, klidně jim dát přečíst tohoto Alíka, a poprosit je, aby Vám v domlouvání se nějak pomohli. Jsou to oni, kteří Vás mají na starost a mají větší možnost s takovými situacemi "pohnout".

    Držíme Ti palce.

    Modrá linka

    Sourozenci

    dobrý den poradno myslela jsem si že se to vyřeší s rodiči ale nedalo se jinak
    můj bratr má ADHD a je mu 11let
    od svých 9 let je více agresivní než býval ale dalo se to vydržet ale poslední 3 měsíce je agresivní nejvíce na mě jako kdyby čekal až naši odejdou třeba do práce a my budeme sami stačí i když jdou na nákup
    agresivitu si na mě vylejvá tím že mě mlátí a u toho nadává kvůli tomu mám hrozné modřiny a někdy i jizvy už nosím jen dlouhé věci přemýšlela jsem kvůli tomu i o sebepoškozování ale zatím jsem nic neudělala kluci ve třídě si mě kvůli tomu dobírájí a jeden kluk mě tam i šikanuje to se ale řešilo s paní učitelkou.
    jednou mi spolužák řekl že jsem strašně tlustá a já s mýma 37 kily jsem začala hubnout ale dopadlo to tak že jsem byla málem v nemocnici. už nevím co má dělat jak se mám zachovat rodiče si myslí že si jen vymýšlím protože ho nemám ráda ale není to tak babička mi říká že se má jen poprat jako chlap ( už od malička se chovám spíše na kluka a brácha zase na holku)
    můžete mi prosím poradit ?
    moc krát děkuji

    ta s problémem, 14 let, 1. prosince 2021

    Ahoj,
    to, co zažíváš musí být opravdu hodně nepříjemné. Píšeš, že ti rodiče nevěří, proto si říkám, že by možná bylo fajn promluvit si o tom ještě s nějakým jiným dospělým. Třeba se školním psychologem nebo s někým z učitelů. Je daleko snazší, když ti s hledáním řešení někdo pomůže. Sebepoškozování určitě není řešení! Zatím můžeš bráchovi připomenout, že tě to bolí a požádat ho, aby s tím přestal.
    Držím palce!
    Péťa

    Sourozenci

    Ahoj poradno,

    dnes mám dotaz týkající se rodinných vztahů. Mám starší sestru, která měla 18 teď v listopadu a v domácnosti nás všechny štve. Je pořád arogantní a nepříjemná. Nikdy jsem s ní neměla dobrý vztah ani od malička a nejspíš se to nezmění. Vždycky jsem byla slabší a mezi námi je věkový rozdíl 5 let, což znamená že byla vždy silnější. Poslední půlrok nám na krk leze ale všem. Protože každýmu nadává a mně říká, že se chovám hrozně. Celkově neumím se bránit, tak jsem ji jednou zmlatila a vyhrála jsem, a pomohlo to, ale spíš problém je, že nejde o mně. Já si kritiku k srdci od ní neberu, ale je mi líto rodičů, protože na mamku řve a furt ji pokládá debilní otázky. Je mi mojí mamky strašně líto a taťky též. Oni se jí nějak nebrání, protože ona má psychický problémy. Spíše problémy s ppp, ale mně je strašně líto rodičů, protože oni si nezaslouží, aby jim nadávala moje sestra. A chci tomu nějak zabránit. Třeba mojí sestře sem tam plesknout, protože mojí rodiče si nedokážou poradit a já je v tom nechci nechat a považuji za svoji povinost s tím něco dělat. Několikrát jsme se snažili to řešit, ale nejde to a já mám toho plný zuby, je mi nehorázně líto mojí maminky a chci ji pomoct. Moje sestra bohužel nemá v plánu se ještě stěhovat, což je smůla. Moje přemýšlení teď je, že bych navštívila školní psycholožku, protože chci rozebrat moje chování celkově k lidem a moje ovládání emocí, ale chci probrat i moji sestru. A nevím, zdali je to dobrý nápad, protože nechci v tom rodiče nechat.

    holka, 13 let, 22. listopadu 2021

    Ahoj,
    soužití v rodině může být někdy pěkně náročné, určitě uděláš dobře, když si o tom půjdeš promluvit s psycholožkou. Zkus si promluvit také s rodiči a řekni jim, jak se v této situaci cítíš, společně se pak domluvte, jak byste to mohli změnit. Co se týká tebe a sestry, nedoporučuji se uchylovat k násilí. Když sestru propleskneš, tak to povede ke zhoršení vztahů a nic se tím nevyřeší. Můžeš si s ní zkusit promluvit, ale když to nepůjde, netlač na to.
    Držím palce, ať se situace brzy srovná.
    Péťa

    Sourozenci

    Ahoj aliku
    Mam dva problemy s brachou. Je mu 13.

    1. Problem
    Kdyz se hadame tak me mlati futr a me to hodne boli. Rodice to vedi a neresi to. Jen obcas. Zkousela jsem to rikat jak rodicum tak brachovi. Nepomaha to😕.
    Jak udelat aby to nedelal?

    2. Problem
    Pohadali jsme se s brachou kvuli jedne hre na ktere mi zalezi (minecraft) a ja to pokazila. Nevim co resi kdyz jsem to nepokazila uplne. Jeste to slo zachranit ale on se na me nastval a uz to nevhce hrat. A jak uz jsem psala zalezi mi na te hre. Ale i na brachovi😓. A nejde ho ismirit jen tak. Taky... Je mu 13!
    Jak se usmirit a hrat to s nim znova?

    Holka 01 let, 4. října 2021

    Ahoj,
    moc děkuji za dotaz, který s důvěrou píšeš.
    Při popisu prvního problému píšeš, že tě brácha mlátí. Je skvělé, že si o tom řekla rodičům. Je důležité nenechávat si to pro sebe a netrpět to. Na druhou stranu, pro rodiče může být těžké rozsoudit situaci, u které nebyli. Tvůj brácha může třeba říkat něco jiného, než ty a například situaci popřít.
    Není v pořádku, jestli tě brácha mlátí a tebe to pak bolelo.
    Bohužel pro rodiče je těžké, postavit se na stranu bráchy nebo tebe, když nemají důkazy a nic sami neviděli, jak už jsem psala.
    Kdyby to docházelo do nějakých krajností v podobě nějaké modřiny atp., tak to rodičům ukaž. Z toho co píšeš, ale toto nevypadá, že se děje.
    Ptáš se, jak usmířit bráchu a hrát s ním Minecraft. Tato hra je pro tebe hodně oblíbená, takže ti záleží na tom, abyste si s bráchou zahráli. Jak se s bráchou usmířit a hrát to s ním znovu? K usmíření se a ke společnému hraní jsou bohužel potřeba dvě osoby. Pokud se bráchovi fakt nebude chtít, tak ho asi nepřemluvíš. Můžeme ovlivňovat sami sebe, ale zařídit, aby se druhá osoba chovala určitým způsobem, tak jak my chceme, je hodně těžké. Napadá mě zkusit bráchu vrátit ke společným chvílím v minulosti, kdy jste si hrají společně užili. A že by sis to ráda zopakovala. Přinejhorším tu hru můžeš hrát i sama - single player. Snad ti odpověď aspoň trochu pomohla.
    Moc ti přeju, aby se vztah s bráchou urovnal a celkově ať se máš krásně.
    S přátelským pozdravem
    Poradce Centra Locika

    Sourozenci

    Dobrý den potřebuji poradit. Moje mladší sestra si na mě hrozně moc dovoluje a je na mě zlá.( Je jí 12 let) Pořád mi říká jak jsem pitomá a že ona je chytřejší že umí líp zpívat, líp sportuje... Většinou to ani není pravda a stejně to říká. Nebo pro mě vymyšlí svoje vlastní nadávky a nebo mě před ostatní ztrapní. ( třeba na skautu) Někdy mě i bije třeba něco řekne a ona na to ty seš pitomá a praští mě do ramene. Nebo mě bouchá do hlavy a říká že to zní poradne dutě A mě to hrozně trápí. Snižuje mi to už tak nízké sebevědomí. Možná to zní hrozně ale já se jí prostě nedokážu postavit a nevím jak jí říct že tohle mi nemůže dělat. Já si na ní prostě netroufnou protože nechci být zlá jako ona. Ještě se mi nestalo že by se mi za to omluvila. Když si třeba koupím čokoládu tak mi jí sebere půlku sní a pak řekne že jsme přece sestra a tak bych jí měla dát. Ale když si koupí onw tak mi dá max dva dílky a že to přece loupila ona a já jí to nemám jíst. Nebo mě nutí abych utrácela kvůli ní a něco jí koupila jen tak jenže já už kvůli tomu všemu už ani nechci.

    A taky mi přijde že třeba na skautu jí mají radši než mě ale nechápu proč. Nevím co mám dělat aby mě měli taky rádi a víc se se mnou bavili. Sestra pak třeba přijde a říká třeba a hele já jsem se bavila s Jačou a ty ses s ní nikdy nebavilia vidíš jak jsem lepší a oblíbenější. Ty se s nikým neumíš bavit. A víš že já se líp bavím s klukama? To víš ty máš je dva kámoše a Tomáš se s tebou pohádal takže už jenom jednoho a já jich máme pět a všichni jsou do mě zamilovaný. ( No něco toho typu) je to pravda že se neumím moc bavit s lidmi ale jak se to ale mám naučit když mě takhle shazuje a je na mě zlá? To přece nejde. A taky sestra některým mým kamarádkam řekla že prý jsem strašně blbá takže se se mnou teď ty kamarádky kterým to řekla baví málo a nebo vůbec.

    Když jsem to zkoušela říct rodičům tak řekli ať začnu u sebe a že to přehráním. Ale já nevím co bych měla zlepšit já sestře nijak neubližuju. Nevím komu se svěřit protože tím nechci zatěžovat kamarádky které se se mnou ještě baví. Přijde mi že má sestra až moc velké sebevědomí a kvůli tomu se s ní někdy vůbec nedá vyjít.

    Vlastně vůbec nechápu proč to sestra dělá a co jí na tom tak baví. Ale nechci to zažívat dál a tak se vás ptám jestli nevíte co mám dělat. Někdy se kvůli tomu i riznu abych tu bolest vyjádřila jiným způsobem a nějak to že sebe dostala ale to mi nepomůže. Jak jí vysvětlit že mě to trápí a by mě poslouchala a nevysmala se mi? Děkuji za odpověď$>

    holka, 14 let, 24. září 2021

    Milá pisatelko,

    moc si vážím důvěry, se kterou si napsala tento dotaz. Píšeš, že tvá mladší sestra tě shazuje, ztrapňuje i před ostatními a vše toto jenom snižuje tvé už tak nízké sebevědomí. Cítíš, že se ani neumíš tak moc sblížit s druhými, jak by sis přála. Mrzí mě, co musíš zažívat. Musí to být pro tebe těžké. Nedivím se tvému smutku, který cítím z tvé zprávy.

    V první řadě bych tě chtěla podpořit v tom, ať posloucháš svůj vnitřní hlas. Psala si o tom, že nechceš být zlá jako ona. Zároveň si chceš ale udržet nějaké hranice, aby si tvá sestra tolik nedovolovala. Píšeš, že když si koupíš sama čokoládu, tak ti sama sní půlku a bere to jako samozřejmost. Přitom, když si ji koupí ona, rozdělit se nechce. Také píšeš, jak sestra vyžaduje, aby si ji něco kupovala jen tak. Jsou to tvoje peníze, tvoje čokoláda, máš právo se sama rozhodnout, jak s tím naložíš. A když cítíš, že tě sestra využívá, nebála bych se ji odmítnout, když ona sama se nechová v daných situacích štědře. Když se naučíme říkat ne, jakkoliv je to zpočátku těžké, tak se nám pak uleví.

    Jsi dobrá, že se situaci snažíš řešit. Není nic špatného na tom, že si požádala o pomoc i rodiče. Je dobře, že si uvědomuješ, že se kvůli sestřinu chování necítíš dobře a chceš s tím něco dělat. Cítila ses pak nepochopená, jelikož rodiče tvé trápení shodili tím, že přeháníš. Pro rodiče je bohužel téměř vždy těžké postavit se na stranu jedné z dcer. Mají vás rádi obě a také u vašich konfliktů nejsou, proto se jim to těžko soudí. Tak bych jenom ráda napsala, že to pravděpodobně nemysleli vůbec zle, ale je to pro ně těžká situace.

    Chápu, že tě vyčerpává, že se sestra s tebou neustále srovnává. Ono ani srovnávání není nejlepší cestou a sráží to obecně sebevědomí. Člověk je nejšťastnější, když se neporovnává a snaží se být tou nejlepší verzí sebe sama. (Více třeba v knize: Srovnávání, zabiják vašeho sebevědomí – Katarína Filasová Szabados). Lehko se to píše, ale skutečnost je taková. Sestra je ve věku, kdy je určitá míra rivality a také srovnávání ve vztazích běžné. Je dost možné, že se v budoucnosti váš vztah srovná. Pro začátek mě napadá. Chodíš na nějaké zájmové kroužky i bez své sestry? Nešlo by se seznámit s dalšími kamarády například tam?

    Kdyby si měla kdykoliv potřebu něco více probrat, můžeš anonymně zavolat na Linku bezpečí na čísle 116 111. Funguje nonstop a je zdarma. Mají zřízený také chat.

    https://www.linkabezpeci.cz/sluzby/chatuj-s-nami/

    Linka bezpečí je určena pro všechny děti a studenty, kteří mají nějaké trápení, se kterým si sami neumí poradit.

    Moc ti přeji, aby ses cítila ve vztahu k sestře lépe.

    Se srdečným pozdravem

    Poradce Centra Locika

    Sourozenci

    Ahoj mam otravného bráchu a ten neustále za mnou chodí a když mu řeknu ne ( třeba když se zeptá jestli si s ním nebudu hrát a ja mám nějaké věci na uděláni) tak se rozzuri a ničí mi věci útočí na mě hazi po mě věci vytrhava vlasy atd. Kvůli tomu se pereme 24/7 a rodiče s tím nemůžou nic udělat máma pracuje a táta je nemocný tak nevíte co bych s tím blaznem mohla udělat děkuji za odpověď

    holka, 11 let, 2. července 2021

    Milá pisatelko, 

    děkujeme za důvěru s jakou se obracíš do poradny. Rozumím tomu, že to, co popisuješ tě moc trápí. Popisuješ hrubé, útočné chování svého bráchy vůči tobě, který tak reaguje na to, když mu něco odmítneš. Píšeš také o tom, že rodiče s tím nemohou (nebo spíš nechtějí) nic udělat. Rodiče tomu nevěnují pozornost neboť máma je hodně v práci a táta je nemocný. Napadá mě, že podobný nezájem nejspíš zažíváte od rodičů i v jiných věcech, než jsou ty vaše neustálé hádky a fyzické konflikty. Možná rodiče nemají čas ani na běžný kontakt s vámi, na to si s vám hrát a věnovat se vám. Tvůj brácha pak nejspíš prožívá neustálé zklamání, říká se tomu frustrace a to v něm vyvolává vztek. Ten si pak vybíjí na tobě, a má každou maličkost jako záminku pro to aby mohl svůj vztek ukázat. Jeho reakce, jak je popisuješ, jsou hodně nepřiměřené a je vidět, že musí být nabitý svými emocemi. Zkus se zamyslet nad tím, jak tu situaci, kdy rodiče na vás nemají čas prožíváš ty, jaké je to pro tebe. A třeba o tom zkuste spolu s bráchou, v době klidu, mluvit. Třeba přijdete na to, že vám vadí stejné věci a stanou se z vás spojenci. 

    Tu situaci, kdy tě opakovaně napadá tvůj brácha, by samozřejmě měli řešit rodiče. A je mi líto, že to nejde, že na to nemají ani čas ani energii. Domnívám se, že je u vás doma v rodině asi celkově hodně napětí. Můžeš zkusit si o tom se svou mámou promluvit a požádat jí v tom o pomoc. Řekni jí, že si nevíš se svým bratrem rady a jak se v tom cítíš. Jako máma tvoje i tvého bratra by to alespoň trochu řešit měla. 

    Kdo o vás s bráchou pečuje? Píšeš, že máma je v práci a táta je nemocný. Máte třeba ještě i nějakou další osobu, která se o vás stará? I ta by ti případně mohla pomoci, když se na ní obrátíš s tím, co tě trápí. Bylo by dobře, abys o své situaci doma s někým dospělým promluvila. Nemůže ti v tom být vůbec dobře. 

    Můžeš se také obrátit na nějaký z chatů určených pro děti v náročných situacích. Třeba na ten náš, na www.detstvibeznasili.cz, tady s tebou situaci anonymně, podrobně proberou a třeba tě nasměrují na další možná řešení. Další případný chat je od Dětského krizového centra, na www.dkc.cz.

    Tak ti moc držím palce, aby se to, co tě trápí mohlo brzy zlepšit. 

    S pozdravem, 

    Poradce Centra Locika