Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Poradna: Alík radí dětem

    Jiné téma

    Ahoj,
    už asi rok tajně cvičím.. Cvičím, protože mě to baví. Ale přijde mi trapné cvičit např. Před rodiči, protože celá naše rodina není vůbec na sport.. Jako kdybych dělala třeba tenis, tak jim to přijde víc v pohodě a tolik to neřeší.. Ale sporty mě až tak nebaví.. Vlastně jim to nechci říct (nebo třeba před nimi cvičit), protože by pak měli otravné kecy jako ,,Jasněě, určitě cvičí aby se líbila klukům" atd. A to mi hrozně vadí, tak jsem cvičení tajila.. Teď mě mají za holku, co vůbec nesportuje, a kdybych začala najednou cvičit před nimi, bylo by to divné. Sice by to bylo lepší pro mě, ale měla bych hrozně špatný pocit a asi bych se styděla.. Chci prostě ukázat svou pravou já, ale nedokážu neřešit názory ostatních..

    Ahoj,
    popravdě příliš nerozumím tomu, proč před nimi své cvičení tajíš. Cvičení a sportování vůbec je přece aktivita, která zasluhuje spíše obdiv a uznání než posměch. Jsem si jistá, že když tvé okolí uvidí, že dlouhodobě a pravidelně sportuješ, naopak ocení tvou sebedisciplínu, vytrvalost a cílevědomost. Chápu, že nechceš cvičit před svědky, protože to není každému příjemné, ale není přece důvod tvářit se, jako kdybys dělala něco špatného a zavrženíhodného, když si jdeš zacvičit. Klidně jim můžeš říci, že cvičíš v soukromí, protože je ti to tak příjemnější. Co se týká důvodů, kvůli kterým cvičíš, ty jsou čistě tvou věcí. I kdyby jsi cvičila pouze proto, aby ses líbila klukům, není na tom nic divného nebo odsouzeníhodného. Je to tvoje tělo a tvoje volba.
    Měj se hezky!
    Bára

    Na otázky odpovídají

    pracovníci linky důvěry Modrá linka, psycholožka BáraV, odborníci na výživu z centra Anabell, odborníci na boj proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze čtenáři mladší 15 let.

    Jiné téma

    Ahoj, omlouvám se, že poslední dobou vás zatěžuji tolika dotazy, ale bohužel mám prostě hodně problémů.

    Poslední dobou se mi stává, že se nedokážu na nic, co dělám soustředit. Chodím na ZUŠ do sólového zpěvu, když zpívám, nedokážu se na tu činnost soustředit, takže potom zpívám blbosti. Zkoušela jsem při zpěvu myslet pouze na to, jak mám daný tón zazpívat, ale vždycky potom odvedu myšlenky úplně někam jinam a jsem jak automat (pořád zpívám to stejné a vůbec ten zpěv neprociťuji).
    To se mi stává i když třeba jedu autobusem, pořád na něco myslím a potom zapomenu vystoupit. Nebo když si s někým povídám. No prostě se mi to stává pořád.
    Napadlo mě, že by to mohlo být tím, že jsem teď často na internetu (hlavně na Alíkovi a na jedné internetové hře Howrse). Nebo by to mohlo být tím, že se poslední dobou dívám hodně na Netflix.
    Každopádně, vy po internetu asi nezjistíte čím to je, a tak chci, aby jste mi poradili, co s tím mám dělat.

    Předem děkuji za odpověď (doufám, že mi pomůžete).

    Nějaká Valča, 11 let, 24. května

    Ahoj Valčo,

    jak píšeš, po internetu skutečně nezjistíme příčinu Tvé nesoustředěnosti. Správná životospráva, tedy dostatek spánku, pohybu na čerstvém vzduchu i zdravá strava, je důležitá. Také mohou pomoci relaxace, nějaké můžeš najít i na internetu. Ale i vzhledem k tomu, že na Alíka píšeš častěji, Tě chci podpořit v tom, abys na všechny své otázky a různá trápení nebyla sama, aby ses svěřila někomu blízkému. Někomu z rodiny, komu věříš, případně třeba ve škole, nejlépe, pokud máte školní psycholožku (či psychologa). Internetová poradna nemůže nahradit blízké vztahy a jejich podporu.

    Přejeme Ti bezstarostné dny.
    Modrá linka

    Jiné téma

    Ahoj Alíku mám dotaz, je mi 12 bydlím v Praze a chci jet vlakem do Plzně ale nechci aby o tom rodiče věděli nevím jak to udělat, přece jenom je to to celkem daleko ale mám tam nejlepší kamarády

    kluk, 12 let, 24. května

    Ahoj
    popravdě si nemyslím, že je to příliš dobrý nápad. Jet sám z Prahy vlakem do Plzně tajně a možná i proti vůli rodičů, je nejlepší způsob, jak si zadělat na hodně velké problémy. Připadá mi prakticky vyloučené, aby se to rodiče dřív nebo později nedozvěděli. Napadlo tě, jak se budou cítit? Jaký o tebe budou mít strach a jak budou velmi pravděpodobně naštvaní, žes je obešel a pustil se do takového dobrodružství, které může být i nebezpečné? Myslím, že mnohem lepší by bylo, kdybys rodičům na rovinu řekl, že své kamarády postrádáš a moc stojíš o to se s nimi vidět. Jsem si jistá, že společně dokážete najít kompromis a řešení. A rozhodně to bude bezpečnější a zodpovědnější, než aby ses vydal na cestu sám.
    Měj se hezky!
    Bára

    Jiné téma

    Kdo je modrá linka to vím ale kdo píše ty odpovědi?
    Jak se jmenuje ten kdo to píše?

    AdAkOsCZ, 21. května

    Ahoj,

    děkujeme za dotaz. Odpovědi na dotazy našich klientů píšou pracovníci Modré linky, linky důvěry. Střídáme se podle našich interních pravidel. Jsme absolventy vysokých škol humanitního směru, absolvovali jsme předepsané výcviky v krizové intervenci a spoustu dalších. Stálé vzdělávání a jeho doplňování je podmínkou práce na linkách důvěry.

    Svá jména Ti nesdělíme, pracujeme anonymně jako tým. I vy, naši klienti, děti i dospívající, se na nás obracíte anonymně a svá jména, pokud nechcete, neprozrazujete. To prostě patří k práci linek důvěry. Anonymitu požadují jak naši klienti, tak i pracovníci linek důvěry. Jen tak se obě strany mohou cítit bezpečně.

    Přejeme Ti pěkné jaro.
    Modrá linka

    Jiné téma

    Zdravím, tak jak začnu. Můj život není nejlepší, a to mě mrzí :( Když vidím, jak moji kamarádi krasné domy, velkou a šťastnou rodinu, vlastní veliký pokojíček a nebo třeba zahradu s bazénem atp. Já žiju s mojí maminkou samoživitelkou a mým dědou v malém bytečku. Maminka nemá svojí postel, spí na vysouvací matraci která je z mojí postele, takže vlastně nemám ani svůj pokoj a ani svoje soukromí. Je mi už 14, a prostě každý kluk potřebuje svůj klid a soukromí. Uvědomuji si že život je strašně neférovej, a to mě mrzí! Vím že moje maminka dělá vše proto, aby jsme se měli dobře, a mohli si dovolit někdy jet i na dovolenou a nikdy bych jí za jinou nevyměnil, ale mrzí mě že nemám to, co ostatní. Omlouvám se že toto není dotaz, ale už nějakou dobu mě to tížilo a potřeboval jsem se vyzpovídat, jen jsem nevěděl kde. :(

    kluk, 14 let, 20. května

    Dobrý den,

    na lince máme pravidlo, že od 14 let vykáme, takže i Vám budu v této odpovědi vykat. Myslím, že je moc dobře, že jste se s námi podělil o to, co Vás takto tížilo a že jste se mohl vypovídat. Myslím, že to chtělo i trochu odvahy se s něčím osobním svěřit.

    Píšete, že Vás mrzí, že Váš život není nejlepší. Potřeboval byste nyní soukromí, ale bydlíte s mamkou a dědou v malém bytečku a nemáte ani vlastní pokoj. Vnímáte, že je život nefér, hlavně když vidíte okolo sebe lidi, kteří mají třeba velkou rodinu, krásný dům a vlastní velký pokoj. Máte pravdu v tom, že život je v tomto skutečně nefér, někteří lidé se rodí do blahobytu a jiní do bídy. Může to být hodně těžká myšlenka. Přijde mi naprosto přirozené, že Vás to mrzí a že byste ty dobré věci chtěl mít taky. Chci Vám však říct, že v životě kromě věcí, které dostaneme (ať už dům či třeba nějaký talent), je ještě řada těch, které sami vybudujeme a ty mají leckdy mnohem větší hodnotu. Porovnávat se s druhými vede často k rozmrzelosti. My jako psychologové někdy učíme lidi, aby se naopak zaměřili na to, co mají v životě dobrého a co z těchto zdrojů oni sami můžou ještě vytvořit. Ale dívat se na život takto, to chce trénink.

    Souhlasím s Vámi, že ve 14 letech už byste si opravdu zasloužil mít soukromí. Dokážu si představit, že takto sdílet pokoj s Vaší mamkou může být hodně náročné i otravné. Zároveň chci ocenit, že si uvědomujete, že Vaše mamka dělá, co může a snaží se Vám zajistit dobrý život. Napadá mě, jestli jste se s ní o tom bavil, že byste teď potřeboval vlastní prostor. Možná by se mohl i v malém bytě najít způsob, jak Vám zajistit soukromí, nebo Vás možná spolu napadne jiné řešení. Můžete být s mamkou kreativní. Také chci připomenout, že i tato situace s Vaším bydlením je dočasná. Za několik let už se možná budete osamostatňovat a hledat vlastní bydlení, třeba na kolejích.

    Přejeme Vám, ať se Vám podaří nějak zajistit sobě soukromí.
    Modrá linka

    Jiné téma

    Víte, dneska má každá dvanáctiletá holka kluka. A polovina dětí pod 15 měly francouzáka, někdy i něco víc. Jenom já furt nic. Mě by zajímalo, proč maj jako desetiletý holky kluka a říkaj tomu vážnej vztah, proč všichni maj někoho, když je to vlastně nezákoný. :(

    holka, 19. května

    Ahoj,
    na to existuje jednoduchá odpověď, desetileté děti tvrdí, že mají kluka/holku, protože jsou ještě nezralé a vůbec netuší, co ve skutečnosti opravdový partnerský vztah znamená a jaké jsou jeho atributy. Věř mi, že nikdo z dvanáctiletých dětí není mentálně ani tělesně zralý na to, aby měl skutečný partnerský vztah, ale pouze si na něj hrají. Je to nesmyslná snaha o postaršení, přičemž si neuvědomují, že právě to je projev jejich nezralosti. Přitom neexistuje jediný důvod, proč se snažit vztahy uspěchat. Mají před sebou celý život a až na to budou dostatečně zralé, opravdová láska se objeví. Takže se nemusíš ničeho obávat a klidně nech věcem volný průběh.
    Měj se hezky!
    Bára

    Jiné téma

    Dobrý den,
    jak jsem psala už v předešlém dotazu,v mé hlavě je obrovský zmatek-nejspíš kvůli dospívání,moc se zabývám myšlenkama co projdou,spoustu věcem v životě nerozumím a trápím se.Někdy jsem už opravdu zoufalá a přijdu si na všechno sama,přitom mám kolem sebe úžasné lidi,rodinu a kamarády,ale ti mi úplně neporozumí co zažívám,protože já sama sobě nerozumím a trvá už to dlouho a je to jen a jen horší. Nevíte jak se špatných pocitů zbavit? Chci si života užívat.Předem děkuji za odpověď.

    holka, 14 let, 11. května

    Ahoj,

    nejdřív Ti pogratuluji k tomu, že máš, jak píšeš, kolem sebe úžasné lidi, rodinu a kamarády, to je skvělá zpráva. I když Ti Tví blízcí tak zcela úplně neporozumí, je prima s nimi sdílet z mnoha důvodů. Takové sdílení člověku uleví, s blízkými ho spojuje vzájemnou důvěrou, od starších se dozvíš spoustu věcí, které neznáš…

    Je možné, že zmatek v Tvé hlavě souvisí s dospíváním, jak píšeš. Zmiňuješ se o tom, že sama sobě nerozumíš a to Tě trápí. Mohu Tě ujistit, že jen málokdo i z dospělých lidí rozumí sám sobě.
    Vyznat se sám v sobě a svých myšlenkách je mnohdy práce na celý život.
    Jinými slovy to, co popisuješ, je v dospívání běžné. V pořádku nejsou špatné (negativní) pocity a to, že se trápíš. Možná nad vším přemýšlíš až moc.

    Každopádně Ti mohu na základě zkušeností doporučit meditace a relaxace (popsané na internetu i v odborných publikacích), které velmi prospívají, dále práci s myšlenkami. Sama si je formovat jinak, pohrát si s nimi a nebo i naopak, nevšímat si těch, které si nepřeješ. Nedávat jim svou energii, čas, nechat je odplynout. Ony samy tak, jak přišly, i odejdou, představ si je jako mráčky na obloze. Nebo si můžeš dát čas 20 minut během dne, kdy se budeš těm myšlenkám věnovat, zapíšeš si je, rozebereš a jinak během dne mimo určený čas se jim věnovat nebudeš. Hodně pomáhá psát si deník.

    Také si můžeš opatřit odborné publikace o práci s myšlenkami, např. Naučený optimismus Martina Seligmana, v knížce najdeš i jednoduchá cvičení. Jak vidíš, možností je spousta, není v mých silách zde vypsat vše, co lze dělat.
    Pokud bys na to nestačila sama s blízkými, a negativní myšlenky Tě trápily natolik, že by Ti bránily v normálním fungování, pak je čas obrátit se na odborníka, psychologa.

    Přejeme Ti, ať se naučíš plně užívat své dny.
    Modrá linka

    Jiné téma

    Ahoj Alíku a všichni, kdo tu jste. Mám problém a to až teď, co jsem starší. Nikdy mi to nevadilo, nebo jsem si toho až tak nevšímala, ale poslední cca 2 roky strašně nesnáším svoje jméno, závidím těm, co mají krásné jméno a jsou s ním spokojeni, nebo alespoň trošku. Jmenuji se Sára a mám s tím fakt velký problém, nemůžu to jméno ani pořádně vyslovit jak se mi hnusí (mimochodem jen na sobě, vůbec neodsuzuju holky, co se taky tak jmenují). Když máte třeba dlouhé jméno např. Veronika, Kristýna, Markéta, jde z toho udělat plno přezdívek, Kiki, Týna, Verča, Maky, Markét atd. ,ale to moje? ..je to hrozně tvrdé jméno a málo kdo mi v tomhle věku řekne Sárinko, což je už taky takové až moc zdrobnělé, málokdo mi ale říká Sári, takže je to ve škole samý Sáro Sáro Sáro a já to tak nenávidím, vím, že je to hloupost a asi k tomu není ani žádná ráda, ale já už fakt nevím, s jménem člověk žije celý život a bojím se, že to bude jedna z věcí, ze kterých budu vážně nešťastná...;(

    holka, 14 let, 10. května

    Ahoj,
    nebudu Tě nyní oslovovat jménem, když k němu nemáš dobrý vztah. A ani Tě nebudu přesvědčovat o tom, že Sára krásné jméno je – jméno židovského původu, které znamená „vznešená“, nebo „kněžna“. Umím si představit, že svoje jméno nesnášíš a máš s ním problém.
    Vztah ke svému jménu si hledají skoro všichni, třeba i Kristýny, Markéty, Veroniky… je to součást hledání své životní cesty a sebe sama na ní. Většina lidí svoje jméno nakonec přijme a má ho rádo, nebo se s ním nějak „skamarádí“. Možná to tak bude i časem i u Tebe.
    Teď k tomu, jak je možné Sárám říkat: někdy se používá Sárko, Sárčo - což není ani zdrobnělina, ani tvrdé; taky se říká Sáruško, Sárulko, zkráceně Sáruš – ale máš pravdu, mnoho variant tohoto jména není. Pro pobavení přidám, že jedna maminka říká dceři Sáře Sardelko nebo Sardinko 
    K tomu, co píšeš, mě napadá, že by sis mohla říci, jak Tě mají ostatní oslovovat – pokud se Ti líbí Sári, tak Sári, nebo jak chceš. Pokud chceš, třeba na čas, jméno Sára opustit a používat nějakou přezdívku, tak si nějakou vyber a ostatní požádej, aby Tě tak oslovovali. Může být třeba na S, aby bylo blízko Tvého jména, ale nemusí.

    Držím palce a přeju, aby se Ti s Tvým jménem nebo přezdívkou dobře dařilo,
    Modrá linka

    Jiné téma

    Ahoj všichni, chtěl bych se zeptat... Když jsi z Česka, kde je sex povolený od 15 a pojedeš do Německa, kde je povolen už od 14, můžeš od 14 nebo od 15??? Nebo naopak, když jsi z Německa a přijedeš do Česka, platí české nebo německé zákony??? Nebo třeba, když je holka z Česka a kluk z Německa, můžou spolu spát, pokud je holce 15 a klukovi 14, nebo třeba záleží v jaké zemi se zrovna nácházejí??? Předem děkuji za odpověď, nic takového neplánuji, chci dodržovat naše zákony, jen mi to přijde zajímavé a zajímá mě, jak to funguje a jak se to řeší.

    kluk, 13 let, 12. května

    Ahoj,
    nejsem právník, ale čistě s použitím selského rozumu mi připadá, že musíš dodržovat zákony té země, jejíž si občanem. To znamená, že pokud bys měl pohlavní styk v Německu, kde je to sice povolené od čtrnácti let (pokud tomu tak opravdu je), stejně se poté vrátíš domů do ČR a skutečnost, žes měl pohlavní styk ve čtrnácti už je nevratná a tudíž jsi porušil zákony ČR. Ochrana mladistvých před předčasnými intimními aktivitami souvisí s nevyzrálostí a nedokončeným vývinem - a to se nezmění tím, že překročíš hranice.
    Měj se hezky!
    Bára

    Jiné téma

    Dobrý den, chtěla bych se zeptat, jak se vyrovnat se stárnutím 😞 i když jsem ještě hodně mladá stále na to myslím a neumím si užívat přítomnosti. Všichni okolo říkají jak teď žiju svoje nejlepší období, že později už to bude jenom horší 🙁.
    Jak se mám s tímhle vyrovnat? Děkuju za odpověď

    holka, 14 let, 11. května

    Ahoj,
    především bych si dovolila oponovat, že teď žiješ své nejlepší období a pak už to bude jen horší. Dovolím si říct, že to je jeden z největších nesmyslů, jakým bys mohla uvěřit.
    Ačkoli ti to může zní jako fráze; každé životní období je přesně tak krásné, inspirativní a naplněné, jak si ho uděláš a jak k němu přistoupíš. Když jsem byla zhruba ve tvém věku, přidali mi staří třicetiletí lidé a měla jsem pocit, že po třicítce už život prakticky končí. Pokud mohu uvést vlastní příklad, tak teď je mi čtyřicet a sama za sebe mám pocit, že jsem nejspokojenější, jak jsem kdy byla - mám skvělou rodinu, dělám práci, která mě baví, teprve před pár lety jsem objevila potěšení, které člověku dává sport, cestuji... zkrátka si užívám života úplně naplno. Z hlediska svého věku nepociťuji prakticky žádné nevýhody, ale naopak mi to připadá jako úžasné období. A velmi podobně to má spousta mých vrstevníků v mém okolí.
    Velmi ti proto doporučuji vykašlat se na podobně nesmyslná tvrzení, protože užívat naplno si můžeš naprosto v jakémkoli věku. Zaleží pouze a jen na tobě, jak k danému období přistoupíš a jak svůj život naplníš. Můžeš sedět a trápit se tím, že stárneš - a pak ti život skutečně proteče mezi prsty. Nebo můžeš žít naplno, být otevřená všem novým podnětům a brát si všechno, co život nabízí - a pak budeš spokojená a aktivní klidně i v osmdesáti.
    Měj se hezky!
    Bára

    Jiné téma

    Ahoj Alíku a spol
    Mám obří problém moje máma už třikrát skončila v ústavu, kvůli psychickému zrazení. Já jsem s toho měla trauma. Když mamka přišla zpět tak byla v pořádku, nebere prášky a jen pije pivo. Snažím se jí to vymluvit že to není zdravé ale mě řekne že jí to pomůže, to není pravda. Táta jakoby něměl oči ani uši. Netrápí je že já kvůli tomu mám deprese. Jsem celý den sama a všichni si asi myslí že já nejsem člověk ale monstrum bez citů. Už jsem celou situaci řekla "nejlepší kamarádce" ale ona mi dala další nálož: že jsem monstrum bez citů. Jakoby byli všichni slepí. Co mám dělat?! Prosím pomoc!

    holka, 11 let, 7. května

    Ahoj,

    mrzí mě, co doma prožíváš, že si připadáš sama a nemáš pro sebe podporu, kterou bys potřebovala. Říkám si, že toho je teď na jedenáctiletou dívku až příliš a musí to být hodně náročné.
    Tvoji rodiče mají povinnost starat se o to, aby Ti doma bylo dobře, máš právo se bránit a říct si pomoc. Je dobře, že jsi nám napsala a nechceš na to všechno být sama.
    Nevím, co přesně myslíš tím, že si ostatní asi myslí, že jsi "monstrum bez citů", stejně tak nedokážu říct, proč Ti to řekla i Tvá kamarádka. Každopádně vnímám, že Ti v současné situaci není vůbec dobře. Připadá mi důležité, aby o tom, co prožíváš, věděl někdo z dospělých, komu věříš a kdo by Tě mohl podpořit. Může to být třeba někdo další z rodiny (teta, babička a podobně), oblíbený učitel anebo školní psycholog, pokud ho na škole máte, a je možné se s ním spojit i teď během karantény. Můžete společně hledat způsob, jak to udělat, aby Ti bylo alespoň trošku lépe. Jednou z možností je taky obrátit se na Orgán pro sociálně-právní ochranu dětí (OSPOD). Pracují tam sociální pracovníci, kteří řeší situace, kdy je v rodině ohrožený zdravý vývoj dítěte. Tady posílám odkaz: www.ospod.cz/volna-sekce-1/kontaktujte-vas-ospod/. Stejně tak se nám můžeš ozvat na Modrou linku: na chat, telefon anebo Skype. Měli bychom prostor vše probrat podrobněji než takto po emailu. Kontakty a provozní dobu najdeš na našich webových stránkách www.modralinka.cz.

    Hodně síly přeje

    Modrá linka

    Jiné téma

    Ahoj Alíku a spol.
    Mám takový problém. Už asi od 9ti let mě často bolí břicho a je mi často špatně. Byli jsme s tím i u lékaře, ale ten říkal, že to nic není. Poslední dobou se to zhoršilo a téměř každý den mi je vždycky večer a v noci špatně, ale nezvracím. Vždycky přes den se mi chce strašně moc spát, takže si jdu vždycky zdřímnout a potom večer nemůžu usnout. Ještě k tomu mi bývá večer i špatně. Takže já prostě nemůžu usnout. Je možné, že mám koronavirus?
    Předem děkuji za odpověď.

    holka, 11 let, 4. května

    Ahoj,
    mohu tě ujistit, že takto se koronavirus rozhodně neprojevuje a jsem si naprosto jistá, že tyto příznaky se k němu nevztahují. Je dobře, že jste navštívili lékaře, ale pokud se ani po dvou letech tvé problémy nezlepšily, možná by bylo dobré navštívit lékaře znovu a požádat o další vyšetření. Určitě není normální, aby jsi dva roky trpěla nepolevujícími bolestmi.
    Držím ti palce!
    Bára

    Jiné téma

    Ahoj poradno. Máme nový počítač a mamka mi vytvořila můj vlastní účet jenomže to bylo přes mobil a chtělo to přihlašovací údaje které jsem si nepamatovala. Změnila jsem si heslo a přihlásila se na sebe. Na počítači to chtělo vytvořit pin. To jsme udělali, ale potom se tam zobrazil účet nějaké Adély. Mamka si myslí, že se mi tam někdo dostal. Problém je ale v tom, že ten cizí účet nejde smazat nebo alespoň mi nevíme jak. Prosím poraďte mi co mám dělat.

    holka, 11 let, 27. dubna

    Ahoj,
    je mi líto, že máš s počítačem takové komplikace, ale bohužel se obávám, že nikdo z odborníků, kteří v poradně odpovídají, ti nedokáže poradit. Nikdo z nás není počítačový odborník a určitě by chtělo, aby se na počítač podíval někdo, kdo tomu rozumí. Zkus se zamyslet nad tím, jestli ty nebo rodiče neznají někoho, kdo by k vám mohl přijít a podívat se, kde je problém. Věřím, že někoho objevíte a podaří se vám problém vyřešit.
    Měj se hezky!
    Bára

    Jiné téma

    Ahoj
    Mohli by jste mi poradit co teď dělat? Strašně se doma nudím když je teď koronavirus a ještě , nemohli byste mi napsat jestli to dokážete odhadnout kdy tak tenhle virus skončí?
    Děkuji předem

    holka, 11 let, 26. dubna

    Ahoj,
    ani nevíš, jak tvému dotazu rozumím. Období karantény je mimořádně náročné pro všechny a věř mi, že dospělí jsou z něho úplně stejně otrávení jako děti. Naštěstí už teď neplatí zákaz volného pohybu, takže můžeš volný čas využít k tomu, abys chodila sportovat, nebo do přírody. Vzhledem k tomu, že se mohou sdružovat lidé ve skupinách po deseti, můžeš už se vídat i s kamarády. Stejně tak můžeš volný čas využít k rozšíření svých obzorů a přečíst si zajímavé knihy, nebo se podívat na filmy, které patří k všeobecnému přehledu. Ohledně tvého dotazu, kdy virus skončí, bohužel nezná odpověď nikdo na světě, ale vzhledem k tomu, že v posledních dnech počty nakažených výrazně klesají, můžeme doufat, že to snad bude už brzo.
    Měj se hezky!
    Bára

    Jiné téma

    Ahoj Alíku a spol.
    Vždycky jsem snila o tom, že bych se přestěhovala do Ameriky a hrála v nějakých filmech. Jenomže moje angličtina není úplně dobrá.
    Moje dotazy:
    Může se někdo vůbec naučit tak dobře anglicky, aby mohl hrát i v nějakých amerických filmech? Sám bydlet v Americe můžeš až od 18 let? A myslíte, že na to, abych se mohla naučit dobře anglicky mi stačí angličtina ve škole, nebo bych měla chodit např. i na nějaké kurzy?

    holka, 11 let, 21. dubna

    Ahoj,
    určitě je možné naučit se anglicky natolik dobře, abys mohla v anglicky mluvících zemích pracovat (a třeba i hrát ve filmu). Existuje obrovská spousta zahraničních herců, kteří se dokázali prosadit i v Hollywoodu. Nicméně jsem si naprosto jistá, že úroveň školní angličtiny k tomu nestačí. Nejlepším způsobem, jak se dobře naučit cizí jazyk, je život v cizí zemi. Čímž se dostávám k tvému dalšímu dotazu, že je určitě možné, abys bydlela v Americe, nicméně si nemyslím, že je příliš reálné, abys tam odjela sama a bez zázemí. Existuje však spousta studentských výměnných programů, které určitě v následujících letech budeš moci absolvovat.
    Přeji ti hodně štěstí!
    Bára

    Jiné téma

    Ahoj,
    mám takový problém. Dvakrát za rok vždy jedu na alergologii a jednou ročně mi tam doktora odebírá krev, aby zjistila jestli nemám novou alergii. Jenže až tam pojedeme příště, bude mi muset odebrat krev a já se strašně bojím. Vím že to zní divně, protože jsem už na to stará. Nevadi mi injekce, ani že by to bolelo, jen když na to pomyslil, dělá se mi špatě , slábnou mi ruce a klepou se tak že nedokážu udržet věc v ruce. Jednou jsem se málem rozbrečela když mi doktorka ždímala z prstu krev, aby zjistila jestli nejsem nemocná. Máma mě objednala k psycholožce, ale kvůli koronaviru se to odložilo. Nevím co mám delat.
    Díky že sis přečetl tak dlouhou zprávu.
    S pozdravem Eva.

    holka, 13 let, 17. dubna

    Ahoj,
    především bych tě chtěla ujistit, že na tvých pocitech a strachu není nic divného. Naopak; fóbie z různých věcí jsou relativně běžné a podle některých statistik nějakou formou fóbie z jehel a injekčních stříkaček trpí každý pátý člověk. Je skvělé, že tě maminka objednala k psycholožce, abyste na tvém problému začaly pracovat. To je určitě dobrá cesta. Je samozřejmě nepříjemné, že se vaše schůzka odložila, ale myslím, že spousta lékařů už začíná zase fungovat v relativně normálním režimu a stálo by za to zeptat se, jestli by se vaše setkání nemohlo uskutečnit v novém termínu. Také by se tvá maminka mohla domluvit na alergologii, jestli by vzhledem k tvému problému nebylo možné odložit termín vyšetření do té doby, než za sebou budeš mít sezení s psycholožkou.
    Držím ti palce!
    Bára