Ahoj,

popisuješ neustálou únavu, která už trvá dva měsíce, to musí být moc nepříjemné. Nedivím se, že už nevíš, jak to zvládat. Rozumím také tomu, že takhle dlouhodobá únava už ovlivňuje i Tvé soustředění a vnímání. Chtěla bys od nás radu, co s tím. Alíkova poradna má svá omezení, a takto na dálku nedokážeme říct, čím by Tvá únava mohla být. Zdá se také, že děláš vše pro to, abys unavená nebyla - nepiješ energetické nápoje, dostatečně spíš, věnuješ se pohybu, zdá se, že vytížená nejsi. Oceňuji, že se tomu snažíš porozumět a něco s tím děláš.

Doporučila bych Ti zkusit vyhledat svého dětského lékaře nebo lékařku a zkonzultovat to tam. Nevím, jestli jsi o tom už mluvila s rodiči nebo jestli si toho také všímají, rozhodně si to zaslouží jejich pozornost, zkus to připomenout i jim. Měli by se postarat o to, abys dostala potřebná vyšetření. Nechci Tě tím strašit, nemusí to být nic závažného. Napadá mě, že Ti například mohou chybět některé živiny nebo vitaminy, to vše dokáže lékař určit a doporučit, jak to vyřešit.

Přejeme Ti, abys pro sebe našla vhodnou pomoc.
Modrá linka

Ahoj kluku,

Podle popisu se nejspíš jedná o projev tzv. aftózní stomatitidy, což je výskyt drobných vřídků (pupínků, boláků) v ústech. Může se vyskytovat téměř kdekoliv v ústní dutině, nejčastěji na vnitřní straně rtů, nebo, jako u Tebe, na jazyku. Jedná se v podstatě o přehnaně silnou imunitní reakci na přítomnost určitých mikroorganismů (bakterií, virů) v dutině ústní. Většinou bývají poměrně malé, někdy se však rozšiřují do stran. Zpravidla jsou bíle zbarvené, případně bezbarvé, někdy mají načervenalé ohraničení. Drobné afty (1. pád čísla jednotného je afta, nikoli „aft“, jak se někteří lidé mylně domnívají) mohou mít kuželovitý tvar, větší bývají zaoblené.
Lidské tělo může na výskyt mikroorganismů v dutině ústní reagovat s různou intenzitou. Zřejmě patříš k lidem, u nichž je imunitní reakce zvláště silná. Rozlišujeme tři formy aftózní stomatitidy, přičemž lehká forma se hojí 1 až 2 týdny, středně těžká forma 4 až 6 týdnů a nejtěžší forma, při níž je zasažena velká část dutiny ústní, zpravidla vyžaduje léčbu. Pokud se Ti afty tvoří „docela na dlouho“, mohlo by se jednat o středně těžkou aftózní stomatitidu, případně na rozmezí lehké a středně těžké.
Když už se boláky vytvoří, možnost jejich léčby je omezená. Dříve se hojně doporučovalo jejich potírání tzv. genciánovou violetí, kterou lze zakoupit v lékárně (stačí říct, že chceš „violeť“). Při aplikaci většího množství však tato tekutina proniká do trávicího ústrojí a u citlivějších jedinců může způsobovat nevolnost. Přitom výsledky nebývají nijak závratné, aplikace violeti může přinést krátkou úlevu, nicméně dobu hojení nijak zvlášť nezkracuje.
Důležitá je spíše prevence, zejména pokud se u Tebe podobné obtíže vyskytují často či trvají dlouhou dobu. Například můžeš používat ústní vodu pro výplach dutiny ústní, ovšem dbej na to, abys vodu nepolykal, čímž by sis mohl způsobit zažívací obtíže.

Ahoj holko,

Podle toho, co popisuješ, spočívá Tvůj problém v rozostřeném vidění, někdy provázeném točením hlavy. Jedná se o velmi obecné příznaky, které by mohly být projevem celé řady poruch či onemocnění, nicméně s největší pravděpodobností by se mohlo jednat buď o projev hypotenze neboli nízkého krevního tlaku (což je pravděpodobnější), nebo o poruchu vestibulárního aparátu neboli ústrojí rovnováhy v kombinaci s nastupující vadou zraku (což je méně pravděpodobná kombinace, i když ji nelze zcela vyloučit).
Každý problém je o to větší, když je okolím nepochopen. Možná, že rodiče nevěnovali Tvému sdělení dostatečnou pozornost, sami u Tebe nepozorovali žádné nápadné změny, a proto možná ani nepochopili, že s Tebou něco není v pořádku. Možná, že popis „točení hlavy a rozostřené vidění“ by pro ně byl snáze pochopitelný.
V každém případě by bylo vhodné, kdyby sis nejprve nechala změřit krevní tlak. Pokud by se prokázalo, že netrpíš výše zmíněnou hypotenzí, doporučoval bych ještě vyšetření na neurologii (pro vyloučení případné poruchy ústrojí rovnováhy a pohybu), případně vyšetření zraku (pro vyloučení oční vady).

Ahoj z Modré linky,

obracíš se na nás s více dotazy ohledně bipolárně afektivní poruchy. Vážíme si toho, že si říkáš o pomoc.

Narazila jsi na video, kde toto onemocnění popisují a přijde Ti, že většina symptomů na Tebe sedí. Říkám si, jaké to pro Tebe asi je, když jsi viděla video, ve kterém byla spousta věcí popsána možná podobně, jako je zažíváš Ty. Možná můžeš mít obavy, cítit zmatek, rozrušení, zvědavost a nejistotu a další. Bohužel tato forma pomoci na dálku je velice omezená a nelze přesněji určit, zda se o BAP jedná. Jak sama píšeš, cesta, jak to více prozkoumat, je skrze odborníky, se kterými se potkáš naživo a oni vyslechnou, co Tě trápí, budou hledat cesty, jak Ti pomoci a odpoví i na Tvé další otázky, které v této souvislosti máš.

Zasloužila by sis v tom podporu od rodičů nebo jiných dospělých v Tvém okolí, kterým důvěřuješ – neboj se jim svěřit, o čem přemýšlíš a jaké aktuální obtíže u sebe pozoruješ. Spolu můžete kontaktovat nejlépe psychiatra nebo klinického psychologa a objednat se u něj.

Pokud by se u Tebe objevily nepříjemné stavy anebo bys chtěla více probrat celou záležitost, jsme tu pro Tebe telefonicky nebo na chatu na Modré lince (https://www.modralinka.cz/) anebo na Lince bezpečí (https://www.linkabezpeci.cz/), můžeš se ozvat. Ve větších městech bývají taky krizové centra, kam můžeš osobně dojít a psychologové Ti na místě pomůžou překonat náročný stav (https://nepanikar.eu/mapa-pomoci-krizova-centra/).

Ať pro sebe hledáš dál účinnou pomoc přeje

Modrá linka

Ahoj Sáro,

Nejčastější příčinou točení hlavy, případně i omdlévání nebo alespoň nevolnosti při vstávání je nízký krevní tlak. Jedná se o poruchu zvanou ortostatická hypotenze, která se projevuje tím, že při vstávání z leže nebo ze sedu do stoje je krevní tlak natolik nízký, že tělo „nezvládá“ náhlou změnu polohy, která si vyžaduje důkladnější prokrvení (a tím okysličení) tkání.
Většina lidí, kteří trpí ortostatickou hypotenzí, s ní dokáže žít bez výraznějších omezení.

Důležité je, aby ses při vstávání vyvarovala příliš rychlé a prudké změny tělesné polohy. Vstávat bys neměla tak, že „vyskočíš z postele“, nýbrž pomalu a postupně, tedy takovým způsobem, že po probuzení se nejprve posadíš na lůžku a několik minut sedíš, až si tělo zvykne na novou polohu. Při čekání si můžeš protahovat svaly končetin (ostatně každý, když se probudí, by se měl nejprve protáhnout, a teprve potom vstát, jako to dělají zvířata, například psi a kočky – tedy pokud je něco nedonutí vstát rychle a vyhledat úkryt). Potom pomalu a opatrně vstaneš. Kdybys cítila, že se Ti dělá špatně (nebo kdyby Ti během přechodu ze sedu do stoje pískalo v uších, viděla bys rozmazaně, zrychlil by se ti tep nebo bys vnímala jiné neobvyklé příznaky), sedni si zpátky na lůžko a počkej ještě chvíli.

Pokud by obtíže přetrvávaly delší dobu (v řádu měsíců), bylo by namístě se svěřit praktickému lékaři a požádat o změření krevního tlaku. Nebo Ti praktický lékař může vydat poukaz na vyšetření na specializovaném pracovišti.

Ahoj holko,

Bolest končetin v dětství a dospívání bývá většinou nervosvalového původu, nicméně může se jednat například i o důsledek narušení oběhu krevního. Další možné příčiny (revmatitida a podobně) jsou vzhledem k Tvému věku méně pravděpodobné.
Vzhledem k tomu, že bolesti přetrvávají delší dobu, a že ani užívání léků proti bolesti nepřináší úlevu, bych doporučoval svěřit se alespoň jednomu z rodičů a požádat jej o doprovod k praktickému lékaři pro děti a dorost.

Ahoj holko,

Příčiny oslabení imunity, tedy obranyschopnosti organismu, mohou být různé. Počínaje vrozenými poruchami a konče zvýšenou zátěží neboli stresem. Snížení imunity se projevuje tím, že je člověk nemocný častěji, než většina ostatních, a že různá onemocnění u něj mají těžší průběh, než u jedinců s normální imunitou.
Jestliže obtíže s imunitou přetrvávají i přes všechna opatření, která v dotazu uvádíš (konzumace mléčných výrobků, doplňků stravy a podobně), bylo by možná na místě provést vyšetření na imunologii. Poukaz na vyšetření vystaví praktický lékař pro děti a dorost.

Ahoj člověče,

Následující odpověď Ti možná bude připadat zbytečně moc dlouhá, ale prosím Tě o trpělivost při jejím čtení. Tak velký problém, jako je ten Tvůj, nelze odbýt několika konejšivými řádky.

Nevím, zda Tvé obtíže způsobuje myopatie, myastenie, svalová hypotrofie nebo jiné vrozené či získané onemocnění svalstva, ale v každém případě je naprosto pochopitelné, že svalová slabost, ať už je způsobena čímkoliv, pro Tebe představuje nesmírnou zátěž. Na jednu stranu není divu, že představa života stráveného na vozíku Ti může připadat lepší nebo pohodlnější, než překonávání všech obtíží spojených s rehabilitací a s pohybem vůbec. Přesto bys na chůzi neměl rezignovat, protože účelem chůze není jenom „dostat se z místa na místo“ (k čemuž by jistě bylo možné používat i vozík), ale také celkově udržovat organismus v kondici.

Jakmile totiž člověk přestane chodit, dříve či později se dostaví více či méně závažné poruchy prakticky všech orgánových soustav, ať už trávicí (protože pohyb a zvlášť chůze podporuje střevní peristaltiku neboli pohyby střev), oběhové (u dlouhodobě ležících nebo sedících osob se podstatně zvyšuje riziko vzniku embolie neboli krevní sraženiny či jiné překážky uvnitř cév) nebo dýchací (kdy dlouhodobé sezení a ležení bez chůze a dalších forem pohybu může zejména v kombinaci se svalovou slabostí vést k respirační insuficienci neboli dechové nedostatečnosti). Toto vše zde neuvádím proto, abych tě strašil možnými zdravotními následky, ale proto, abys chůzi a vůbec pohyb nepovažoval jenom za něco naprosto zbytečného.

Těžko od Tebe někdo může očekávat, že budeš mít z pohybu radost, když při něm trpíš. Tvoje námaha rozhodně není zbytečná, i když její výsledky se neprojevují ani okamžitě, ani nápadně. Vím, že pro naprostou většinu dospívajících je důležité jen to, co má nějaký bezprostřední a hmatatelný výsledek, kdežto námaha, která své plody přinese až ve vzdálené budoucnosti, jim připadá „k ničemu“. Tak například dospívajícího člověka, který začíná kouřit, většinou vůbec nezajímá, že by jednoho dne mohl mít rakovinu plic. Proč? Protože sám na sobě žádné negativní důsledky kouření nepociťuje, a nějaké zdravotní riziko, které se může projevit dejme tomu za 15, 20 nebo více let, mu připadá natolik vzdálené, že pro něj vůbec „nemá cenu“ o něm uvažovat.

Trápíš se tím, že každodenní náročné cvičení Ti „není k ničemu“, protože když jej po nějakou dobu vynecháš, tak je to stejně „v háji“. Dejme tomu, že vynechání rehabilitačního cvičení po dobu několika dní Tě skutečně může vrhnout o několik týdnů zpět, a tím znehodnotit Tvoji předchozí námahu. Jenže doopravdy „v háji“ by to bylo tehdy, když bys s cvičením nadobro přestal. Každý cvik, který vykonáš, Ti nesmírně pomáhá udržovat Tvoje tělo v jakémsi „provozuschopném“ stavu. Je sice pravdou, jak sám píšeš, že cvičit bys musel i na vozíku, ale cvičení, které bys mohl vykonávat jako „vozíčkář“, nelze srovnávat s chůzí. Ta je totiž ničím nenahraditelná. Někdo by sice mohl namítnout, že vzpřímená chůze „po dvou“ je nepřirozená, protože si ji vymysleli lidé, jenže za ty miliony let, kdy lidstvo chodí, se už lidský organismus (a to nejen kostra a svaly, ale i orgány dýchací, oběhové a trávicí soustavy) přizpůsobil chůzi natolik, že se pro člověka stala nutností. Ostatně pracovníci léčeben dlouhodobě nemocných (LDN) a podobných zařízení by mohli dlouze vyprávět o tom, jak rychle lidský organismus chátrá, když člověk přestane chodit.

Dále je třeba myslet na to, že nejjednodušší řešení nemusí být vždy tím nejlepším. Pod tíhou bolestí a jiných nepříjemností ses nejspíš upnul k představě vozíku jako prostředku, který by vyřešil Tvůj problém. Ve skutečnosti by možná vyřešil jeden problém, ale několika dalších problémů by Ti přinesl. Dejme tomu, že by Tě po delší (nebo i po krátké) chůzi nebolely nohy, ale jízda na vozíku by představovala nadměrnou zátěž pro Tvoje paže a zvláště pak ramena, zejména rotátorové manžety ramenních kloubů. Pakliže bys celý den strávil vsedě, dříve či později by to u Tebe ovlivnilo funkci dýchací a oběhové soustavy a s největší pravděpodobností i soustavy trávicí. Kromě nedostatečného prokrvení dolních končetin (a v krajním případě i atrofie jejich svalstva) a obtíží s dechem v důsledku příliš mělkého dýchání by se dříve či později zřejmě začaly dostavovat i zácpy způsobené sníženou střevní peristaltikou. Nemluvě o dalších nepříjemnostech, které sice přímo neohrožují život, přesto však mohou být docela nepříjemné (například zánětlivá kožní onemocnění neboli dermatitidy v oblasti hýždí a rozkroku způsobené dlouhodobým sezením).

Poněkud mne zarazil přístup Tvojí matky k Tvým problémům, neboť předpokládám, že o povaze Tvých zdravotních obtíží byla jistě informována minimálně jedním lékařem, a tudíž má představu, o co se jedná. Jistě je pochopitelné, že se nechce nikde „doprošovat“ o příspěvek z obecně prospěšných organizací (konkrétně s tříkolkou je problém v tom, že už před nějakou dobou byla v rámci „úsporných opatření“ jednoduše vyřazena ze zdravotních pomůcek hrazených zdravotními pojišťovnami), nicméně jako matka by v zájmu zdraví vlastního dítěte přece jen mohla zkusit „potlačit svoji hrdost“ a na některou z nadací se obrátit. Pracovníci těchto příspěvkových organizací jsou zpravidla školeni na to, jak mají jednat s klienty nacházejícími se v tísni, aniž by se při tom nějak dotkli jejich lidské důstojnosti.
Plavání by pro Tebe jistě bylo přístupnější, nehledě k tomu, že pohyb ve vodě je méně namáhavý (a méně bolestivý) než pohyb „na souši“, protože voda Tvé tělo nadnáší. V zimě sice nemůžeš navštěvovat otevřená koupaliště, ale stále ještě zbývají kryté plavecké bazény. Ceny vstupného sice nebývají právě nejmenší, nicméně některé zdravotní pojišťovny svým klientům na plavání přispívají (například hradí část ceny permanentní vstupenky do bazénu). Zde spíše záleží na tom, u které pojišťovny jsi pojištěn a zda něco takového svým pojištěncům poskytuje.

Většina problémů spojených s Tvým onemocněním se jistě dá řešit. Mnohem větším problémem může být dopad všech nepříjemností, o nichž se zmiňuješ, na Tvoji psychiku. Jak sám uvádíš, máš pocit, že trpíš depresí. To sice nemohu přímo posoudit (deprese v pravém smyslu je závažné onemocnění, nikoli jen „špatná nálada“, se kterou ji mnozí lidé zaměňují), nicméně výskyt sebevraždy v příbuzenstvu, o němž se zmiňuješ v závěru dotazu, je přinejmenším rizikovým faktorem, který by se neměl podceňovat. Pokud bys i Ty myslel na to, že by sis chtěl ublížit, měl bys o tom hned informovat matku a požádat ji o doprovod k lékaři. Možná, že bude Tvoje obtíže podceňovat, nebo se bude „stydět“ za to, že takové problémy máš, nicméně pokud bys skutečně myslel na jakékoliv sebepoškozování, trvej na svém a když to nepůjde jinak, vyprav se k lékaři třeba i bez svolení matky, i když to už je ta krajní možnost. Každému, kdo má podobné myšlenky, lze pomoci, pokud o pomoc požádá včas. A za nic se nestyď, protože to není žádná „ostuda“, když se na lékaře-specialistu (řekněme přímo na psychiatra) obrátí člověk, který má určitý problém a chce jej řešit tím, že si s někým promluví, a nikoli tím, že ublíží sám sobě a nic tím nevyřeší.

Možná, že takový lékař-specialista by Ti mohl hodně pomoci i s otázkou motivace. Nedostatek motivace je u Tebe dán nejspíše tím, že si hned od začátku kladeš příliš vysoké cíle (například „vyrovnat se průměru“). Pro začátek jde hlavně o to, abys úplně „nezakrněl“, protože při svalových či nervosvalových onemocněních se schopnost pohybu velmi snadno ztrácí, ale velmi těžko obnovuje. Důležité je, abys nerezignoval, tedy aby ses nevzdal. Možná máš pocit, že je jedno, zda se budeš pohybovat a chodit, nebo zda skončíš na vozíku, ale ono to tak docela jedno není. I když je pro Tebe pohyb namáhavý, bylo by bez pohybu všechno ještě horší. A přestože výsledky svojí námahy nevidíš hned, neznamená to, že je zbytečná.

Bohužel, s celou naší moderní vědou ještě nejsme tak daleko, abychom mohli každému člověku zaručit „stoprocentní“ kvalitu života. Každý by však měl dosáhnout alespoň maxima toho, čeho dosáhnout může. Tedy pokud chce. Prosím Tě, aby ses nevzdával, a aby ses nenechal odradit nepříznivými okolnostmi. Tvůj boj je o to horší, že Ti rodina neposkytuje takovou míru pochopení, kterou bys potřeboval, a že nežiješ v tak dokonalých majetkových poměrech, které by umožnily například nákup určitých pomůcek, čímž se větší část námahy přesouvá na tebe samotného. Jenže jsi to právě Ty, kdo může sám sobě nejlépe pomoci, a to tak, že se přes všechny nepříznivé podmínky či okolnosti budeš snažit udělat alespoň to nezbytné minimum cviků a pohybu. Když Tě budou bolet nohy, pomůže Ti například sedací koupel v přiměřeně horké (samozřejmě nikoli vařící!) vodě. Pokud z nějakých důvodů nemůžeš navštěvovat krytý bazén, počkej do léta, až budou otevřená koupaliště, ale do té doby vykonávej alespoň protahovací a posilovací cviky dolních končetin a snaž se každý den alespoň trochu chodit.

A hlavně se snaž mít – i přes veškeré starosti a problémy – mít sám sebe aspoň trochu rád. Jestli existuje něco, co Ti udělá radost a co Tě dovede potěšit (s výjimkou jízdy na vozíku), dělej to pro sebe. Kolem nás je spousta krásných věcí, i když si jich někdy kvůli svým starostem nevšímáme. Nevyžaduji od Tebe, že si budeš svět kolem sebe malovat na růžovo, ale také by sis jej neměl malovat na černo. Jistě najdeš něco, čím by ses mohl za svoji námahu při udržení schopnosti pohybu nějak „odměnit“. Nemusí to být zrovna nějaká drahá věc, kterou si momentálně nemůžeš koupit, ale třeba to může být nějaká oblíbená činnost, které se „za odměnu“ můžeš věnovat déle nebo častěji, než obvykle. A bez ohledu na to, zda Tvoje úsilí někdo ocení nebo neocení, bys měl sám sebe vždy pochválit za každý krok, který uděláš. Koneckonců to děláš hlavně pro sebe.

Ahoj holko,

Samotné zvracení nezpůsobuje poškození hlasivek, ani pokud k němu dochází často nebo opakovaně. Hlasivky jsou tvořeny z chrupavek a vazů upevněných uprostřed hrtanu, přičemž se nacházejí až za hrtanovou příklopkou, která je při zvracení uzavřena, stejně jako při polykání potravy.
Pokud jde o jiné důsledky zvracení, ty do značné míry závisí na jeho vyvolávací příčině. Tou může být například onemocnění trávicí soustavy, mechanické podráždění jícnu cizím tělesem, intoxikace (například toxickými látkami obsaženými ve zkažených potravinách, případně alkoholem obsaženým v alkoholických nápojích) či onemocnění nebo úraz centrální nervové soustavy (typicky například otřes mozku).
Samotné zvracení je jistě nepříjemné, ale za určitých okolností je pro tělo svým způsobem i prospěšné, neboť se jedná o obranný mechanismus, jímž se trávicí soustava zbavuje látek nebo těles, které ji mohou poškodit (například psi nebo kočky zvracejí proto, aby se zbavili chlupů, které spolykají, když si olizováním čistí svůj kožich).

Ahoj kluku,

Přetěžování zápěstí může skutečně vyvolat tzv. syndrom karpálního tunelu, avšak stejně tak dobře by se mohlo jednat o pouhou svalovou únavu. Přesnější určení Tvých obtíží by mohlo přinést jedině vyšetření na specializovaném lékařském pracovišti (konkrétně na neurologii, kde se při podezření na syndrom karpálního tunelu provádí například elektromagnetické vyšetření zápěstí).
Prevence spočívá ve správném držení těla při používání stolního počítače (ruka, která ovládá myš, by měla být na úrovni stolu) a občasném několikaminutovém procvičování ruky během práce na počítači (kroužení a ohýbání zápěstí, ohýbání prstů).

Ahoj kluku,

Podle popisu se jedná o aterom, který v podstatě představuje jakousi rozsáhlejší formu akné. Bulka je uvnitř vyplněna ztuhlým kožním mazem, k čemuž se přidává zánětlivá reakce, podobně jako u akné. Rozdíl spočívá v tom, že u „normálního“ akné se jeho obsah dříve či později buď uvolní nebo vstřebá, zatímco aterom má natolik velký objem, že se „sám od sebe“ neuvolní ani nevstřebá. Chirurgické odstranění ateromu spočívá v naříznutí kůže a vyjmutí ložiska nahromaděného kožního mazu. To sice zní bolestivě, avšak zákrok se zpravidla provádí v anestezii. Případné bolesti během hojení jizvy po zákroku lze tlumit pomocí analgetik (léků proti bolesti).

Ahoj holko,

Vystupující žíly by mohly být projevem onemocnění (například by se mohlo jednat o počínající varixy), avšak k jejich zvětšení mohlo dojít i v důsledku delšího pobytu v horké vodě, jak sama uvádíš. Za normálních podmínek je zřetelnost či viditelnost žil ovlivněna větší či menší pružností podkožního vaziva a dalších vazivových tkání v těle. U jedinců s méně pružným vazivem jsou žíly zřetelně viditelné (někdy až vystouplé) neustále, kdežto u osob s pružnějším vazivem vystupují pouze za určitých podmínek (fyzická námaha, horko a podobně). Druhé variantě by odpovídal Tvůj popis, kdy po koupání v horké vodě žíly vystouply, zatímco po osprchování studenou vodou už byly méně viditelné, protože podkožní vazivo se vlivem studené vody opět stáhnulo. Kromě toho je „viditelnost“ žil na některých částech těla ovlivněna i větší či menší tloušťkou tukové vrstvy.

Pokud jde o „klepání“ neboli třes nohou při delším sezení, ten může opravdu souviset s oběhem krve v dolních končetinách. Při delším sezení se totiž nohy „přesedí“ a „překrví“. V sedu jsou totiž dolní končetiny ohnuty v kyčlích a v kolenou, což může znesnadňovat odtok odkysličené krve. Proto je nutné alespoň čas od času vstát a protáhnout si končetiny, ať již chůzí nebo cvičením (střídavým stojem na špičkách a na patách, přitahováním, zanožováním a podobně). Sezení na židli je vlastně ta nejnepřirozenější z běžně zaujímaných tělesných poloh, s níž příroda původně vůbec „nepočítala“ a kterou si vymysleli až lidé. Proto také značná část obtíží spojených s oběhem krevním, ale i s vadným držením těla, souvisí právě s dlouhým „vysedáváním“. To je třeba kompenzovat (vyrovnávat) dostatečným pohybem.

Ahoj holko,

Vysoušení kůže a lámání vlasů či nehtů by sice mohly být důsledkem mrazivého počasí, které v těchto dnech panuje a které může u citlivějších jedinců vést k poškození pokožky a kožních derivátů (vlasů, nehtů), avšak podle příznaků, které popisuješ, by se mohlo jednat o některé z autoimunitních kožních onemocnění vznikajících jako projev poruch imunity (patří sem např. psoriáza a podobně). Ta se může projevit již v dětství před pubertou, ale u většiny pacientů nastupují její příznaky právě až v období dospívání. Z příznaků, které v dotazu uvádíš, by tomuto typu onemocnění odpovídaly například „šupinky“ na vysušené kůži, ale i skutečnost, že zvlhčování pokožky běžnými krémy neúčinkuje a kůže zůstává suchá.
Jedná-li se skutečně o autoimunitní onemocnění kůže (což však může prokázat pouze vyšetření na specializovaném pracovišti), žádná „domácí“ léčba zde nepomůže. Doporučuji navštívit kožního lékaře – dermatologa. Pro léčbu autoimunitních onemocnění kůže se užívají například kortikoidy II. a III. třídy, které jsou však obsaženy pouze v lécích vydávaných na lékařský předpis (beloderm, elocom, dermatop, apod.).

Ahoj holko,

Svědění a zarudnutí pokožky je natolik obecný příznak, že je obtížné jej bez vyšetření spojit s konkrétním kožním onemocněním. V úvahu připadá celá řada příčin počínaje alergickou reakcí a konče projevem vzácné autoimunitní poruchy. Otok dlaní a prstů může být projevem kožního onemocnění zvaného atopická dermatitida, avšak stejně tak by se mohlo jednat o následek neustálého drbání či škrábání, o němž se zmiňuješ na začátku dotazu.
Vzhledem k tomu, že popisované obtíže se dostavovaly již v minulosti, bych tentokrát doporučoval navštívit dermatologa (kožního lékaře), který určí diagnózu a stanoví vhodnou léčbu. Prozatím se alespoň pokus si postižená místa neškrábat, jinak může dojít ke komplikacím při hojení.

Ahoj Holko,
bolesti břicha není radno podceňovat, doporučuju ti neprodleně informovat své rodiče. Ono dost záleží v jakém místě tě břicho bolí a těch věcí, co by mohlo být špatně, je strašně moc a takhle na dálku se to blbě posuzuje.
Může se jednat o obyčejné nadýmání, menstruace, nebo taky o nějakou závažnější věc, jako je třeba zánět slepého střeva.

Neboj se prosím o svém trápení mluvit s rodiči, nikdo ti za to nadávat nebude a určitě ti dokáží poradit co a jak lépe než my přes internet.