Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alík radí dětem

    Alík radí dětem

    Ahoj aliku měla bych takový dotaz je mi teprve 12 a chtěla bych si vidělat peníze na nový mobil- 1000kč protože rodiče mi nový mobil nekoupí.. nevíte jak na to?

    holka, 12 let, 29. srpna 2019

    Ahoj,

    pokud je Ti 12 let, zaměstnavatel s Tebou ještě nemůže podepsat smlouvu o brigádě. Můžeš zkusit oslovit své blízké či příbuzné, zda by neměli nějakou činnost, se kterou bys jim mohla pomoci a tím si přivydělat na nový mobil. Můžeš se zkusit domluvit i s rodiči na nějaké pomoci v domácnosti navíc.

    Nevím, z jakého důvodu Ti rodiče nechtějí koupit nový mobil, jestli to nepovažují za potřebné, nebo nemají finance. V tom může být celkem rozdíl, nemělo by to být nějak za jejich zády. Chci Tě povzbudit ke společné domluvě, možná, že pokud uvidí Tvou snahu a to, že je to pro Tebe opravdu důležité, vymyslíte společnými silami způsob, jak na to.

    Přejeme Ti hezké dny,

    Modrá linka

    Podpořte prosím Modrou linku!
    Pomohla již v této poradně tisícům dětí.

    Na otázky odpovídají

    pracovníci Modré linky, psycholožka BáraV, poradenské centrum Locika, MUDr. Jiří Staněk, MVDr. Přemysl Rabas, vědecký novinář Pragmatik, student práv Yaboiii, Škola Vitae, bojovníci proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze děti mladší 15 let.

    Brigáda

    Jak si vydělat?

    Ahoj, potřebuju peníze protože jsem teď všechno utratila pro školní pomůcky na září. Potřebuju si našetřit na vanoční dárky je nějaká brigáda od 12??? Asi ne že? Chtěla jsem prodávat nějaké výrobky přes internet ale rodiče mi to nedovolí.. stejně jako mi nedovolí jít vyvenčit nějakého psa nebo někomu např shrabat listí... co mám dělat..

    12 let, 9. srpna

    Ahoj z Modré linky,

    ráda by sis našetřila nějaké peníze na Vánoce, teď si je utratila za školní věci. Ptáš se na brigádu. Je od Tebe moc hezké, že myslíš na dárky pro druhé a za co je moct koupit. Přijde mi moc důležité, aby rodiče věděli, že by sis opravdu chtěla vydělat a k čemu ty peníze užiješ. Když o tom budou vědět víc, je možné, že Ti taky povolí víc. Možná mají strach, že bys chodila k někomu, koho neznáš apod. Neboj se zjistit, co je za tím, že Tě v tom prozatím nepodporovali. Máš pravdu, že oficiální brigády bývají až pro starší, tj. od 15 let. Říkáš, že jsi už promýšlela nějaké varianty - vlastní výroba, venčení, práce/úklid na zahradě. To mi všechno zní jako fajn nápady, teď je otázkou, u koho by se dalo v Tvém okolí takto pracovat, aby s tím zároveň rodiče souhlasili. Napadá mě, že možná máte nějaké rodinné známé, klidně i vzdálenější, kterým by se to dalo nabídnout, třeba je oslovíš i s pomocí rodičů. Neboj se jim ukázat, že Ti na tom opravdu záleží, ale taky že od nich k tomu potřebuješ pomoc a podporu. Můžeš jim dát klidně přečíst tyto maily, aby se vám o tom lépe začínalo povídat. Říkám si, že i kdyby se Ti nepodařilo sehnat tolik peněz, co bys chtěla, je moc cenné už jen to, že se snažíš a dáváš do toho svůj čas. Jsou dárky, které se za peníze koupit nedají/nemusí, a přesto jsou krásné, třeba nějaké takové vymyslíš.

    Držíme palce,
    Modrá linka

    Nemoce

    Bojím se, že půjdu k lékaři

    Ahoj všichni, vím že nejste lékaři ale přesto se vám svěřím. Asi před měsícem jsme byli na dovolené kdy jsem se nachladila. Pár dní jsem byla nemocná a pak jsem měla jenom rýmu. Ale problém je v tom že nevím z čeho mám měsíc rýmu. Cítím se úplně zdravě ale nedokážu se jí zbavit. Možná za to může moje psychika, to je jediné co mě napadá. Ale mamka mi řekla že jestli to bude pokračovat tak půjdeme k doktorce, ale já tam vážně nechci.

    Z čeho může rýma být a jak se jí mám zbavit?

    Předem děkuji za co nejrychlejší odpověď.

    holka, 12 let, 9. srpna

    Ahoj z Modré linky,

    byla jsi nachlazená a teď se pořád nemůžeš zabavit rýmy, která trvá už přes měsíc. Ptáš se nás, z čeho to může být a jak se rýmy zbavit. Jak sama říkáš, nejsme lékaři, proto Ti neumíme s jistotou říct, že to je/bylo nachlazení, které se léčí tak a tak, bohužel. Chápu, že se Ti k lékaři třeba nechce, ale pravdou je, že jen doktor se o tom všem s Tebou a mamkou pobaví a doporučí Ti, co a jak dál s rýmou, možná bude zvažovat, jestli nejsi na něco alergická anebo otestuje jiné další věci, příp. Ti předepíše lék, který zkusíš. Proto bych Tě chtěla povzbudit, že pokud to bude pořád trvat nebo se to nějak změní a neuzdraví dobře, tak se tam s mamkou opravdu zkuste vydat. Zní to, že máš z návštěvy obavy, možná nevíš, co se tam bude dít. Napadá mě, že o tom všem by sis mohla předem popovídat s mamkou, která to už zažila a řekne Ti, co Tě čeká a že to není nic, co by Tě nějak ohrozilo. Neboj se jí svěřit s tím, že se toho bojíš. Přeji Ti, abys byla zase brzy úplně zdravá.

    Držíme palce,
    Modrá linka

    Strach

    Co s tím, když se bojím hlasité hudby a lidí kolem

    Ahojky,
    Víte jak jsem psala o tom že jsem se na koncertu bála lidí a hudby a vlastně všeho? Tak se mi to stalo znovu tentokrát v kině na mimoních sice ne v takové míře ale zase to samé: bála jsem se kouknout kolem sebe bála se těch lidí a taky hlasité hudby. Já fakt nevím co to je, docela by mně to zajímalo.. Možná bych to mohla říct mamce ale to by mě pak nevzala na ten můj koncert kam chci;-D

    Díky že mi zase poradíte, možná odpověď bude podobná jak u toho koncertu ale za zeptání to stojí _:D

    holka, 14 let, 8. srpna

    Ahoj z Modré linky,

    znovu se Ti stalo, že ses bála v prostoru, kde bylo hodně lidí a hlasitá hudba. Zní to, že Ti vadilo moc podnětů/dění kolem. Nenapadá Tě, co by to mohlo být, ale už to u sebe znáš a chápu, že by Tě zajímalo, co by se s tím dalo dělat, abys tomu předešla.

    Napadá mě, že jsi možná teď něčím přehlcená, možná se toho děje hodně a Ty bys možná potřebovala spíš tichá a klidná místa. Bývají období, která se v životě tak střídají, někteří lidé tato místa dokonce nevyhledávají vůbec, prostě je nemají rádi, a to je taky v pořádku. Je dobré to u sebe ale pozorovat, aby to nepřešlo do něčeho vážnějšího, kdy by Tě tento strach omezoval v běžném fungování. To by bylo opravdu potřebné začít to řešit i s Tvými blízkými dospělými. Nezůstávej na to sama.

    Říkám si, že si můžeš zkusit psát (nebo jen uvědomit) na škále od 1 do 10 ta místa, kde se cítíš nejvíc bezpečně (1) až do extrému, ve kterém Ti je hodně špatně (10). Tohle bodování se může i během návštěvy jednoho místa měnit. Bývá fajn, když se učíš svůj strach a jeho projevy na sobě poznávat víc, ať s tím umíš lépe zacházet – kdy přesně přichází, co Ti udělá s tělem (možná se Ti víc rozbuší srdce, potíš se, chceš odejít aj.) a Tvými myšlenkami, co zrovna v tu chvíli přichází. Zkus s nimi chvíli zůstat, klidně je řekni nahlas sobě i někomu, kdo bude poblíž (třeba mamka, kamarádka). Často pomáhá se v podobných chvílích soustředit na vlastní dech a postupně jej prohlubovat a prodlužovat, k podobnému zklidnění můžeš zkusit aplikaci Nepanikař, která Tě hezky provede. Možná máte na škole školního psychologa, který by Ti pomohl tyto techniky osvojit a probral s Tebou víc Tvou věc, neboj se mu ozvat. Stejně tak jsme tu pro Tebe i na Modré lince. Říct to mamce je podle mě moc fajn nápad a ráda bych Tě v tom podpořila. Můžeš jí zároveň říct, že stále stojíš o to navštívit koncert, který chceš, pokud to tak budeš pořád cítit. Říkám si, že mamka Tě dobře zná a mohla by s Tebou hledat okolnosti, které Tvůj strach způsobují/zhoršují a spolu můžete přemýšlet, co zkusit nově a jinak, aby Ti nebylo tak nepříjemně.

    Držíme palce, ať se to zlepší k Tvé spokojenosti.

    Hezké prázdniny přeje,
    Modrá linka

    Holky a láska

    Nevím, jestli se líbím jednomu klukovi

    Ahoj Alíku, moc děkuji za minulou odpověď!!! Dnes bych se chtěla zeptat, co si myslíte o tom co vám řeknu a případně napsali názor.
    Tenhle rok jsem byla na dvoutýdenním táboře, kde jsem se bavila s jedním klukem. Všechny holky z oddílu si mysleli, že se mu líbím, protože se choval divně. Jako například se mě ptal co by dělala jedna holka, které se líbil, kdyby zjistila, že se mu líbí někdo jiný. A celou dobu chodil okolo mě...Pak jsem se ho na diskotéce snažila přemluvit aby s tou holkou tancoval. A když jsem se ho zeptala, jestli s ní tancoval, řekl mi, že ne, ale že jí hledal abych nebyla smutná. Pak při druhé diskotéce za mnou pořád chodil... No a pak se mi začal líbit, jenže pozval na tancování jinou holku. A to mi bylo líto. Pak za mnou přišel a ptal se mě, jestli jsem a proč jsem naštvaná. No a já udělala strašnou blbost. Odešla jsem od něj...
    Po tomhle mi kamarádka řekla, že jsem ho zmátla, ale já fakt nevím....
    takže se ptám, co si myslíte o jeho chování. jestli jsem se mu líbila nebo nevím....
    děkuji moc a hezký den $>

    holka, 13 let, 6. srpna

    Ahoj z Modré linky,

    váháš, jestli se líbíš jednomu klukovi. Choval se k Tobě „divně“, různě se Tě vyptával, ale pak na diskotéce tančil s jinou holkou a pak se přišel zeptat, jestli jsi naštvaná, Ty jsi odešla. Nevyznáš se v jeho chování, ráda bys znala náš názor.

    Říkám si, že to, že se nám někdo líbí, často nějak vycítíme, i bez velkého mluvení. Přijde mi, že by to mohlo tak být i v Tvém případě, protože sis všimla různých náznaků. Nemusíš se o tom bavit na přímo, abys tušila, co se tak nějak děje, že jsi mu asi sympatická a možná i on Tobě. Možná Ti napoví i Tvé tělo, pokud cítíš, že se Ti rozbuší víc srdce, jsi nervózní v kontaktu, máš zvláštní pocit v břiše – všechny tyto projevy jsou normální, znamenají, že Ti na druhém a vašem kontaktu záleží. To, jak to má ten kluk, můžeš jenom tušit/může Ti to pomoct odhadnout Tvé okolí, ale nejlépe Ti to řekne on. Možná dřív, možná později nebo vůbec, podle toho, jak se bude váš kontakt vyvíjet. Říkám si, že jestli na to máš chuť, můžeš se mu zkusit ozvat nebo se s ním rovnou potkat - říct mu něco, co jsi chtěla, nebo se jen poptat, jak se má. Zní to, že si vyčítáš, že jsi v ten moment na táboře odešla. Pokud chceš, můžeš se mu s tím taky svěřit a vrátit se k tomu. Můžeš se taky poradit s kamarádkami, které vás oba znají a uslyšíš na to zase jiný pohled, rozhodnutí co a jak dál uděláš je ale na Tobě.

    Držíme palce,
    Modrá linka

    Moje tělo - holky

    Tempo tělesného vývoje v pubertě, narušení vztahů

    Ahoj Alíku,
    mám dva dotazy.

    1. V naší třídě je 11 holek, všechny mají dobrá prsa a mají menstruaci, já jako jediná nemám ani jedno. Přijde mi to divné a stydím se za to. Je normální že nemám menstruaci ani prsa?
    2. Na kroužcích se semnou najednou přestali bavit lidi, kteří se mnou dřív kamarádili. Myslím si že mě pomlouvali že nemám prsa (i mladší holky než já už většinou prsa mají ). Jak zabránit posměškům a pomluvám?
    holka, 13 let, 10. srpna

    Ahoj holko,

    1) Především je důležité, aby ses nesrovnávala se spolužačkami nebo jinými dívkami Tvého věku, protože tělesné dospívání probíhá individuálním tempem. Někdo dospívá dříve a rychleji, někdo později a pomaleji, ale pokud se nejedná přímo o poruchu vývoje, není třeba se znepokojovat.
    Na jednu stranu je pochopitelné, že mezi dívkami, které mají vyvinutá, bujná ňadra, se můžeš cítit poněkud nesvá. Ale není žádná tvoje „chyba“ či nedostatek, že u nich už dochází k vývoji prsů, zatímco u tebe k němu teprve dojde. Skutečnost, že zatím nemáš tak velká prsa, z Tebe nedělá „horšího“ člověka, stejně jako ze spolužaček nedělají vyvinutá ňadra „lepší“ lidi.
    Pokud jde o nástup menarché (tj. první menstruace), normální věk se pohybuje v rozmezí 11 až 15 let. O poruchu by se jednalo v případě, že by se menarché nedostavila ani po dovršení věku 15 let.
    Zřejmě u Tebe puberta nastoupila o něco později, než u většiny ostatních dívek, avšak stále ještě se nejedná o opožděnou pubertu.

    2) V období dospívání je celkem běžné, že stejně jako lidé mění své zájmy, mění i své kamarády. Spolužáci či kamarádi, kteří jim v dětství připadali zajímaví, je najednou přestávají zajímat a začnou se kamarádit s jinými lidmi. Nemusíš hledat chybu na své straně, protože všechny vztahy (včetně vztahů mezi spolužáky či obecně vzato vrstevníky) mohou být velmi proměnlivé.
    Pomluvám a posměškům lze zabránit dost těžko, protože vznikají a šíří se nezávisle na Tvojí vůli. V konkrétním uvedeném případě se jedná spíše o posměšky než o pomluvy, nicméně jejich účinek může být podobný. Vždy však jde o to, že osoba, která takový posměšek či pomluvu šíří, chce dosáhnout toho, aby pomlouvaný člověk trpěl, trápil se, případně rozčiloval a dával najevo, jak hluboce jej posměšek zasáhl. Stručně řečeno, účelem posměchu je druhého člověka ranit. Tomu se můžeš bránit tím, že se na podobné řeči podíváš s nadhledem. O lidech, kteří se Ti pošklebují kvůli prsům nebo čemukoliv jinému, si zkrátka pomyslíš, že jsou to zlomyslní a bezohlední posměváčci, kterým nezáleží na Tobě, a proto ani Tobě nemusí záležet na nich.
    Podle toho, co píšeš, předpokládám, že se Ti ostatní posmívají „za Tvými zády“, a že Ti zatím nikdo přímo neřekl, že „nemáš prsa“ a podobně. Kdyby se ale takový opovážlivec přece jen našel, neměla bys dávat najevo smutek ani vztek, nýbrž se jej klidným, neutrálním hlasem zeptat, jestli s tím má nějaký problém. Většina lidí na takovou otázku rozpačitě odpoví, že ne.
    Především však jde o to, abys názory či posměšky některých ostatních lidí nezačala přijímat za vlastní. Tedy aby ses nenechala přesvědčit o tom, že s Tebou opravdu něco není v pořádku. Důležité je, abys byla sama se sebou spokojená a respektovala tempo, jímž se Tvoje tělo vyvíjí. Že mají spolužačky větší prsa? To ale není žádná jejich zásluha, protože jejich tělo se zkrátka vyvíjí poněkud rychleji než Tvoje. Za pár měsíců, nejvýše za pár let, se většina podobných rozdílů srovná. Puberta není závod.

    Zvířata

    Ahoj babička mi splnila sen-koupila mi koně. Je to hřebec a jsou mu 3 roky. Když Piškota pobídnu nohama nechce jít dopředu a já se do něj bojím víc kopnout. Když chci zatočit tak musím uzdou protože nohama nereaguje a pak když zatáhnu otěžema na jednu stranu aby uatočil tak zastaví co mám dělat???Trenérka mi na to nic neříká jenom ať se snažím a pak se věnovala ostatním jezdcum... Piškot normálně jezdil na závody a vyhrával...tak nevím co blbne..

    nikdo.., 9. srpna

    Ahoj. Toto se na dálku velmi těžko posuzuje. Předpokládal bych, že když jste koně přebírali od jeho předchozího majitele, že by mělo dojít k nějakému navázání kontaktu s koněm... seznamování. Bývalý majitel má jistě mnoho rad a doporučení a věřím, že by mělo být možné o ně požádat i dodatečně. Radím se obrátit s prosbou o radu v jakékoliv věci na bývalého majitele. Ten by koně měl znát nejlépe a také, jak na něj. Kůň je inteligentní a citlivý tvor, a tak se s tebou také potřebuj seznámit, získat důvěru, aby mezi vámi mohl vzniknout kvalitní vztah, v kterém vám bude oběma dobře. Držím palce vám oběma a přeji trpělivost, klid a vzájemnou lásku.

    Holky a láska

    Jak se nebát fyzického kontaktu? Co dětská láska?

    Ahoj,
    Mám tu dotaz ohledně kluka. Minulý rok jsem byla na táboře (kam jezdí moji sourozenci už cca 10 let, já 5 let) a byl tam nový kluk. Na konci tábora se mi začal hodně líbit a požádal mě o číslo (protože jsme byli spolu v týmu, tak jsem si s ním mohla kdykoli povídat). Tak jsme si z tábora založili skupinu a psali si tam (i s dalšími kamarády). Letos byl tábor znovu a on tam jel také (v prosinci mu bude 14 let). Tak jsme si jako kamarádi začali jako vždy povídat a potom na celodenním výletu jsem se s ním zase zakecala. No a bylo z toho něco víc. Začali jsme spolu chodit, dali si pusu, no prostě takový ten "normální" vztah. Jednou vymyslel že se se mnou "jen jako" rozešel a že si našel jinou, ale já to vzala ze srandy a chodili jsme spolu dál. Akorát si toho potom všimli vedoucí (protože jsme najednou chodili vedle sebe, jednou za čas mi dal pusu na tvář), každého si odvedli zvlášť (jeho, mě a tu holku se kterou udělal tu srandu) a začli nám říkat že je ten druhý hrozný, že všechny pomlouvá za rohem (protože si mysleli, že to sranda nebyla) a že se s ním nemáme bavit, že ho máme pouze respektovat. To jsme pochopili a nechali jsme toho alespoň na táboře. Pak si ještě odvedli velké a střední (máme to takhle rozdělené: malí - do 12 let, střední - 12-14, velcí - 14+), což já jsem byla celou dobu malá, akorát se ze mě najednou stala střední, protože vypadám na 13 (řeklo mi to asi 6 lidí a víc) a týkalo se mě toto téma. Tak nám začli říkat, že máme přerušit veškerý fyzický kontakt, že se nesmíme objímat, držet za ruce atd. (že prý jsme děti a že je to dětský tábor, ale že je to jinak normální). Tak jsem se s ním nebavila, jen mu řekla ahoj a to bylo všechno. No včera tábor skončil a on mi začal psát, že mu chybím atd.. Akorát jak nám zakázali se objímat apod. tak už toho k němu tolik necítím, ale on ke mně docela dost, tak poraďte co mám dělat. Takže potřebuju poradit:

    • Jak se nebát fyzického kontaktu (jak nám to zakázali, tak se teď bojím kohokoli obejmout nebo tak :-()
    • Jak se vyrovnat s tím, že je to dětská láska a že to pravděpodobně nevydrží*

    •*Aby jste neříkali, že je to nesmysl mít v 11ti kluka, já měla kluka v 8. letech a vydržel mi dva roky (ale to byla opravdu dětská láska:->)

    •Ten tábor mám jinak moc ráda, vždy se na něj těším a je tam bohatý program, akorát letos jsme se s kamarádkami shodly, že je to letos celé nějaké divné a jiné než obvykle :-(

    Omlouvám se za moc dlouhý dotaz a doufám, že jste toho alespoň něco pochopili

    Hezký zbytek dne

    holka, 11 let, 7. srpna

    Ahoj z Modré linky,

    píšeš nám s více věcmi, odpovím postupně. Na táboře minulý rok ses poznala s kamarádem, se kterým jsi tento rok na táboře chodila. Vedoucí si toho všimli, mluvili o tom s vámi, řekli vám o sobě navzájem škaredé věci, protože celou situaci viděli jinak, a pak vám zakázali fyzický kontakt, protože jste byli na „dětském táboře“ (jinak vám ale řekli, že fyzický kontakt je v pořádku). To jste dodržovali. Po skončení tábora Ti psal, že mu chybíš, Ty to už tolik ale necítíš. Máš teď obavy kohokoliv obejmout. Taky uvažuješ nad tím, jaká bývá dětská láska.

    Je mi líto, že zkušenost z tábora Tě zasáhla a ovlivňuje Tvoje chování i teď doma, cítíš třeba obavu druhé obejmout. Zkouším si představit, že vedoucí k tomu, proč vám to říkají, měli své důvody, ale taky by bylo asi možné to udělat citlivěji. Možná i tahle zkušenost ovlivnila Tvůj pohled na tábor, který podle Tebe a Tvých kamarádek byl letos divný a jiný. Teď už ale nejste na táboře, proto si můžeš dovolit uvažovat o vztahu volněji a plně z Tvého pohledu. Těžko říct, co ovlivnilo to, že už k tomu klukovi tolik necítíš. Není třeba si to ale vyčítat, naopak je moc dobře, že to umíš takhle napsat. Nemusíš se nutit do pokračování vztahu, když nechceš, a taky si můžeš vzít čas na rozmyšlení a zorientování se v tom. Říkám si, že pokud budeš chtít, můžeš podobně jako jsi psala nám, popsat i tomu klukovi/ostatním kamarádkám, co tam byly, to, jak to teď vnímáš. Možná najdete lepší porozumění v tom, co se stalo, možná to někdo vnímá podobně a budete o tom moct ještě popovídat spolu. To, že to řekneš někomu dál, bývá už samo o sobě úlevné a věci pomáhá utřídit. Je jen na Tobě, jak a jestli se teď budeš chtít objímat – dej si na to čas a můžeš si mezitím třeba sepsat/popřemýšlet, proč se objímáš ráda a s kým se ráda a často objímáš. Je to něco přirozeného a lidského, něco, co Tě může potěšit i dobít Ti sílu. Možná ale najdeš i něco, co Ti na objímání vadí, možná Tě vystrašila špatná zkušenost z tábora, která může časem odeznít. Možná taky přijde za nějakou dobu přirozená chuť někoho obejmout – můžeš to u sebe pozorovat a nemusíš se tomu bránit, ať už to bude s dobrou kamarádkou, sourozenci, rodiči, prarodiči aj. K „dětské lásce“, kterou zmiňuješ, patří postupné učení se partnerským vztahům. Je normální, že nepřetrvávají, často se to děje a díky zkušenosti pak můžou trvat vztahy pozdější. Je moc cenné si v dospívání procházet různými vztahy – kamarádskými i partnerskými, protože tak můžeš zase více poznávat samu sebe i ostatní.

    Jsme Ti k dispozici k podrobnějšímu povídání i na Modré lince (https://www.modralinka.cz/) na telefonu nebo chatu, pokud budeš potřebovat. Můžeš se ozvat i na Linku bezpečí pro děti (https://www.linkabezpeci.cz/), a probrat cokoliv Tě trápí.

    Hezké prázdniny přeje
    Modrá linka

    Kluci a láska

    Co se se mnou děje?

    Mám problém je mi 11 a myslím že už mi začíná puberta ale byl jsem na začátku prázdnin na táboře asi v půlce tábora se mi začala líbit jedna holka ale asi za 3-4 dny se mi zase přestala líbit a pak jsem poslední asi 3 dny tábora jsem byl hodně smutný a brečel jsem že nikoho nemám nevím vůbec co se tam stalo a proč se mi najednou přestala líbit celkově jsem až do teď smutný že nikoho nemám přitom když jsme ještě chodili do školy tak jsem měl jednu holku ale asi protože jdu na gymnázium tak začala chodit s někým jiným ale ani mi nic nenapsala prostě nevím co se se mnou děje

    kluk, 11 let, 6. srpna

    Ahoj z Modré linky,

    svěřuješ se nám s tím, co jsi zažil ve vztahu ke slečnám, ke kterým jsi měl blíž. Jsi z toho zmatený, protože nevíš, co se s Tebou děje, samotného Tě překvapila Tvá reakce a celé to nedopadlo podle Tvých představ. Na táboře se Ti líbila jedna holka, ale pak se Ti líbit přestala, hodně jsi pak plakal a cítil ses sám. Vlastně i teď jsi smutný z toho, že nikoho nemáš. Nedopadl ani vztah ve škole, slečna Ti ani nedala vědět, že už s Tebou nebude.

    Mrzí mě, co teď zažíváš a je moc dobře, že na to nechceš zůstat sám – nemusíš. Je dobře, že se umíš ozvat a celé to, co se Ti děje, sepsat. Přála bych Ti, aby to mohl být Tvůj první krok k úlevě. Představuji si, že to pro Tebe bylo jako na „houpačce“, emoce přicházely a pak zase odešly a Ty jsi třeba ani nevěděl proč. S těmito intenzivními pocity to tak bývá, není to něco neobvyklého. Taky nálady se střídají přirozeně – důležité ale je, aby nezůstávaly dlouho v extrému, nebo by Ti Tvoje nálada (třeba hodně a dlouho smutná) zabraňovala v běžném fungování, jak jsi zvyklý – v rodině, ve škole aj. To by byla potřeba zpozornit. Na druhou stranu se nedivím, že Tě tyto událost „vzaly“. Říkám si, že dobře usuzuješ a tyto výkyvy mohou být taky ovlivněny Tvým dospíváním, pubertou. Proměňuje se v určitém smyslu nejen Tvé tělo, ale i mozek a různé hormony, a to vše ovlivňuje i emoce, které prožíváš a můžou pro Tebe být nové. Puberta je taky období prvních partnerských vztahů, ve kterých se poprvé zkoušíš zorientovat a učíš se je žít i udržovat, ale taky opouštět – i když to může bolet, je normální, že to nemusí vycházet podle Tvých představ, je to totiž taky věc k „naučení“ a má svůj čas.

    Říkám si, že když pojmenujeme to, co se uvnitř nás děje, bývá snazší to zapletené a nesrozumitelné často rozjasnit. Zasloužil by sis o tom s někým moct popovídat, když budeš potřebovat. Možná máš staršího sourozence, dobrého kamaráda, rodiče, kteří by Tě vyslechli nebo někoho jiného z rodiny anebo ze školy – ať už učitele, ke kterému máš důvěru nebo možná máte na škole školního psychologa, který by Tě měl podpořit. Jsme tu pro Tebe i na Modré lince (https://www.modralinka.cz/) na telefonu nebo chatu, pokud budeš potřebovat. Existuje i Linka bezpečí pro děti (https://www.linkabezpeci.cz/), neboj se ozvat a probrat cokoliv, na co nechceš být sám.

    Držíme palce a hezké prázdniny přeje
    Modrá linka

    Význam slova

    Nenávist k Rusům

    Ahoj, mám dotaz.

    Je také rasismus například nenávist k Rusům?

    holka, 12 let, 9. srpna

    Ahoj,
    rasismus je jen posuzování člověka na základě rasy. Rusové nebývají rozeznáváni jako speciální rasa, takže nenávist k nim přímo rasismem není. Ale je to pořád druh xenofobie, v principu stejně špatný a zavrženíhodný jako rasismus. :-(

    Obecně se krátkozraké plošné odsuzování lidí podle příslušnosti do nějaké skupiny označuje jako bigotnost. Není to příliš používané slovo, asi proto, že nezní moc úderně. Je nadřazené k rasismu, xenofobii, nacionalismu, antisemitismu, sexismu i homofobii. Bigotní lidé nehodnotí skutečné chování jednotlivce, ale zkratkovitě se zaměří na nějakou jeho (zpravidla neměnnou či neovlivnitelnou) příslušnost ke skupině, kterou nemají rádi.

    Bigotně se chová třeba ruská vláda, když její komentátoři označují plošně všechny Ukrajince za nacisty. Házet do jednoho pytle všechny Rusy je úplně stejně nemorální. :-o

    Člověk si nevybírá, kde a komu se narodí, může si ale vybrat, co si myslí, co říká a zejména co dělá – za to by měl nést odpovědnost. Nesnášet někoho za věci, které nedělá, je trochu hloupé, ne? A myslím, že je to hloupé vždy, za jakékoliv situace, nehledě na válku…

    O tom, že Putin zaútočí na Ukrajinu, drtivá většina Rusů nerozhodovala. Nekonalo se žádné referendum. Vypadalo to, že tamní občané byli invazí podobně překvapení jako zbytek světa. :-)

    Statistiky bývají také někdy zkreslené, třeba článek Souhlasíme, ať Putin rozhodne tak, nebo úplně jinak, míní dvě třetiny Rusů ve skutečnosti popisuje, že s jistotou jen 25 % souhlasí s jakýmkoliv rozhodnutím. Ale redakci i čtenářům v diskusi je nejspíš jedno, že nadpis lže. :-(

    Občas někdo obhajuje projevy nenávisti k Rusům všelijakými statistikami o jejich převažujících názorech, ale ta rozhodující statistika v podobě svobodných demokratických voleb už tam spoustu let neprobíhá, takže skutečný nezkreslený názor tamních obyvatel neznáme. I kdybychom s jistotou věděli, že svému prezidentovi fandí víc jak půlka Rusů (což je sporné), pořád je tam nějaká opozice, která by chtěla tuto nesmyslnou válku zastavit a kterou tvoří také Rusové – ty bychom měli také nesnášet? Proč?

    Příležitostně je nenávist obhajována dějinami, poukázáním na fakt, že ruské impérium bylo vždy dobyvačné a drze namyšlené. Totéž ale platí pro úplně každé království v dějinách, dokonce i naši prapředkové před pár tisíci lety sprostě vraždili nevinné a zabírali jejich území. Během středověku bylo obávanou agresivní velmocí Švédsko – z dnešního pohledu nepředstavitelné. Velice výraznou a rychlou proměnou prošly státy, které prohrály druhou světovou válku, zejména Japonsko se proměnilo z brutálního dravce v mírumilovného pacifistu. Národní mentality, ať už si pod tím představuje kdokoliv cokoliv, nejsou vytesané do kamene. Lekce z dějepisu tedy zní, že různým státům trvá různě dlouho, než se poučí ze svých opakovaných krvavých omylů a než pochopí, jak se mají chovat… ale časem to pochopí každý. Proč by zrovna Rusko mělo být výjimkou?

    Ruská státní propaganda ráda zužitkuje citace o tom, jak západní lidé úplně všechny Rusy a všechno ruské nesnáší. Jejím cílem je prohlubování válečných příkopů. Chcete jí pomáhat?

    Nedostatkem bigotního uvažování je, že většinou nenabízí žádné pěkné řešení. Jestliže někdo skutečně nesnáší celý národ, co s tím chce udělat? Jak může takovou závadu opravit, aby byl šťastný? Spáchat genocidu? Postavit vyhlazovací tábory, aby z povrchu zemského odstranil i ženy a děti? Nebo posypat města atomovkami? :-c
    Pokud nic z toho nezní jako správné řešení, tak možná řešíme nesprávný problém. O=

    Pokud nevadí každý Rus, ale jen určité chování u určitých vlivných osob, tak je lepší soustředit hněv na to chování. To jde opravit, vlivné osoby vyměnit. ;-)

    Je úctyhodné, když se člověk nadchne pro spravedlnost, když chce trestat viníky velké křivdy, ale měl by se snažit, aby nevyráběl křivdy nové tím, že se svojí zlostí netrefí. Žádný čin není tak zlý, aby si odsouzení za něj zasloužili nevinní. @)->-

    Alík

    Nepatří do poradny

    Zoufalství dekadentního humoristy

    POČKEJTE JE TO VTIP PROSÍM!!!

    kluk, 13 let, 10. srpna

    Hm. Popsat trestný čin, to je vskutku k popukání!
    Ale když ten vtip, ve kterém jsi výslovně napsal, že to není vtip, chceme předat policii, ať se také během tvého výslechu zasmějou, tak se ti to najednou nelíbí?! Taková smršť nářků psaných s CAPS LOCKem se jen tak nevidí. :-$

    Zneužíváš k pobavení službu určenou pro pomoc dětem v nouzi. :-E

    Bereme na vědomí, nic posílat nebudeme.
    Připomínám, stejně jako loni, že poradna má ohlašovací povinnost.

    Moje tělo

    Ochrana soukromí

    Ahoj poradno. Za tento dotaz se docela stydím ale vím že nejsem z daleka jedina, kterou tohle trápí... Asi měsíc zpátky si mě na Snapchatu přidal jeden kluk. Psal anglicky takže byl nejspíś z ameriky/anglie. Všechno to začalo nevině ale později se to zvrtlo. Začal mi psat ať mu pošlu nahé fotky. Nejprve jsem odmítala ale nakonec jsem mu je stejně poslala. Poslala jsem mu je ale s cenzurou , což by nemělo byt tak zle. No potom jsem mu poslala svuj zadek v kalhotkach ale podstatne je , že tam stale nebylo vidět nic“tak zleho“. No později me začal „vydirat“ ať pošlu další fotky ale chtěl „selfie“ . Samozřejmě jsem ho nahlasila a blokla ale i tak se bojím. Ja vím, jsem vážně hloupá ale jsem poučená a už NIKDY nikomu nic takového nepošlu. No ale muj dotaz je ten, zda by byl schopny ty fotky rozeslat mym kamardum či tak i přes to, že je to přes snap, který je dejme tomu bezpečný a ostatní nevidi, koho mám v přátelích. Posilal je i mně , jako dukaz, že ty fotky opravdu má. Bojim se jako blazen a proto se obracim na vás. Předem moc děkuji za odpověd.

    holka, 13 let, 8. srpna

    Ahoj, je mi moc líto, že ses dostala do takové situace. Skutečně je důležité zopakovat, že nikdy přes internet neposíláme fotky, které by nemohly být zveřejněny. Prostě proto, že neexistuje reálná ochrana proti jejich dalšímu zneužití.

    Teď je ale důležité toto: stala jsi se obětí velmi známého a častého útoku. Nemá cenu si to vyčítat o nic víc, než když je člověk okraden v obchodě nebo si zapomene zamknout kolo a někdo mu s ním ujede. Stávají se horší věci.

    Je ale jasné, že útočník – z různých motivací – může napáchat různé škody, třeba právě tím, že fotky zkusí rozeslat dalším lidem, ať už v tvém okolí, nebo jinde.

    Určitě bych začal tím, že to řekneš rodičům. Jasně, já vím, je to divné se o takových věcech bavit s rodiči a asi by ses u toho nejradši neviděla... Nezapomeň ale, že rodičům jde 100% o tvoje dobro. A přestože možná budou překvapeni (a možná jim budeš muset vysvětlit, co je to Snapchat), budou rozhodně na tvojí straně. Ty tím vezmeš útočníkovi jeho hlavní trump – on spoléhá na to, že se stydíš, že to nikomu nebudeš chtít říct. Jakmile to řekneš rodičům, zjistíš, že se nic tak hrozného nestalo.

    Dále doporučuji, aby ses – ideálně s rodiči, ale můžeš i sama – obrátila na nějakou organizaci, která se zabývá pomocí lidem v situaci, ve které teď jsi. Třeba Poradna eBezpečí, Bílý kruh bezpečí nebo Modrá linka. Budeš jim moci všechno vysvětlit a oni ti budou umět poradit lépe, než já.

    Zvířata

    Dobrý den, zkoušela jsem hledat, ale odpověď na můj problém jsem nenašla...
    Naši sousedé měli dva psy, jenže jeden kvůli svému vysokému věku před pár dny zemřel. Ten druhý od té doby strašně naříká. Asi je mu smutno, je tam úplně sám, zavřený v kotci. Potřeboval by, aby se mu někdo věnoval. Je mi ho hrozně líto, ale nemůžu s tím nic dělat. Napadlo mě že bych ho mohla navštěvovat a brát na procházky. Ale za prvé netuším, jestli by to sousedům nevadilo, za druhé s tím můj děda nesouhlasí, podle něj je to blbost. Že by si na mě zvyknul a že by mu pak stejně bylo smutno až odjedeme zpátky domů do Prahy. Ale já to vidím jinak. Nebylo by lepší mu pomoct teď, když je ta smrt druhého psa tak čerstvá? Možná že taky bude naříkat až odjedeme, ale trhá mi to srdce, když vím, že on tam pláče a já s tím nic neudělám. Sousedům je to evidentně jedno, že tam naříká. Každý víkend sem jezdíme, takže by měl zajištěnou procházku každý víkend. Přijde mi lepší aby si zvykal na to, že ho přijedu jednou týdně vyvenčit, než aby si zvykal na to že tam odteď bude úplně sám. Nevím co dělat, možná má můj děda pravdu a já jsem jenom přecitlivělá a naivní. Prosím o váš názor. 😭

    holka, 14 let, 8. srpna

    Milá slečno.
    Vidím to úplně stejně jako Ty a určitě bych se také o něco pokusil. Důležité je ale získat na svou stranu dědu, aby se s Tebou vydal za sousedy a pokusili jste se jim Tvé víkendové procházky s pejskem nabídnout. Souhlas dědy je důležitý, abyste mezi sebou neměli konflikt a také je podstatné, jakou má pes povahu, zda by procházky s někým novým snesl, zda bys ho zvládla. A to budou majitelé schopní posoudit nejlépe. Držím Ti každopádně palce. Každý takový pokus je dobrý. 😊

    Menstruace a výtok

    Menstruace, antiko, výtok, gynekologická prohlídka

    Ahoj, mám dotazy, pardon že se zase ptám. Menstruaci mám od 22. května 2022 a nevadí, že jsem ji 3 měsíce nedostala?

    2. Nelíbí se mi menstruace. Je to otrava když si pořád musím měnit vložku. Nechci vůbec mít dítě, nechci být těhotná. Nevím jestli chci mít sex ale mám strach, že otěhotním. Jsou nějaké ochrany abych jsem neotěhotněla?

    3. Třetí dotaz se týká gynekologie a mámy. Moje máma každý den sleduje výtok a mě už to štve. Nedávno jsem jí říkala že to má každá holka a že to nic není a že je to v pořádku a ona mi řekla: Ne, to se má řešit, půjdeš za gynekoložkou, žádný výtok nemá být!“ Je to hrůza. Mám strach a stydím se. Takže mám otázku: Co všechno mi bude dělat gynekoložka? Jak to probíhá? Já mám strach... Ach jo nic nepomůže to jí vysvětlit. Ona si stejně bude říkat to svoje. Několikrát jsem jí říkala že mi nic není a ona pořád říká že ne že to není v pořádku. :-o:-|ko :-(. Děkuji za odpověď a přeji vám hezký den

    holka, 11 let, 8. srpna

    Ahoj holko,

    1) Kvůli nepravidelné menstruaci se nemusíš znepokojovat. Během prvních dvou let menstruačního věku (tj. během prvních dvou let od první menstruace) je přibližně 50% cyklů nepravidelných, a tudíž vůbec nevadí, když se krvácení nedostaví po jednom měsíci, ale třeba až po dvou nebo po třech měsících.

    2) Na jednu stranu je pochopitelné, že menstruace pro Tebe představuje něco nového, na co sis zatím ještě nestačila zvyknout. Ale takto zkrátka lidské (přesněji řečeno dívčí a ženské) tělo funguje. Výměna hygienických pomůcek (vložek) je snadná a se vším všudy většinou nezabere ani celou minutu času. Dospívající dívka během menstruace „spotřebuje“ v průměru 7 vložek denně, ale ta fáze menstruace, při níž dochází ke krvácení, naštěstí trvá jen několik dní.
    Jinak je pochopitelné, že ve Tvém věku nechceš přijít do jiného stavu, nicméně Tvoje obavy ohledně sexuálního života jsou přece jen poněkud předčasné, protože vzhledem k Tvému věku ještě nejméně pár let potrvá, než potkáš chlapce, s nímž se budeš chtít milovat.
    Ochranné prostředky proti nechtěnému početí samozřejmě existují. Říká se jim antikoncepční prostředky a v dnešní době se o nich učí dokonce i ve škole. Pro více informací o početí, antikoncepci a všem, co s tím souvisí, doporučuji pořídit si (nebo vypůjčit) některou z ilustrovaných knížek pro dospívající, kde najdeš veškeré informace i s obrázky.

    3) Tvoje matka se mýlí. Výtok je naprosto normální, pokud je čirý, nebo zbarvená doběla. Příčinou k obavám je pouze silně zažloutlý až nazelenalý výtok, který může být projevem bakteriální či jiné infekce. Možná by bylo dobře, kdybyste s maminkou přece jen navštívili gynekologii, protože lékařka by alespoň mamince potvrdila, že je s Tebou vše v pořádku, a že pravdu máš Ty, a ne ona.
    Pokud jde o gynekologické prohlídky u dospívajících dívek, v první řadě zdůrazňuji, že pokud dívka dosud neměla pohlavní styk a má neporušený hymen (neboli tzv. „panenskou blánu“), tak lékařka vyšetřuje pohlavní orgány pouze zrakem (tj. podívá se na to, co je normálně vidět), ale dovnitř těla – tedy do pochvy – nezavádí žádný lékařský nástroj ani přístroj. Nemusíš se tedy obávat, že by Ti lékařka cokoliv zaváděla do pochvy (to bývá největší obava dívek, které se chystají poprvé navštívit gynekologii).
    Největší část prohlídky zabere rozhovor s lékařkou. Bude se Tě ptát, zda už máš menstruaci (neměl by být problém říci „Ano“) a položí Ti i další otázky ohledně zdravotního stavu (například zda máš nějaké bolesti v břiše a v podbřišku). Samotná prohlídka zabírá jen menší část času stráveného v ordinaci, přičemž u dívek Tvého věku spočívá převážně jen v kontrole pohledem. Jediné, čeho se gynekolog či gynekoložka na první prohlídce dotýká, jsou většinou jen slabiny (neboli třísla), protože je třeba pohmatem zjistit, zda v nich nejsou oteklé mízní uzliny. Nemusíš se tedy obávat, že by se při gynekologické prohlídce odehrávalo kdo ví co strašného.

    Nemoce

    Otok hrtanu

    Dobrý den, už jednou jsem pokládal otázku na můj problém, že mám pocit jako bych měl oteklý krk, někdy mám pocit sucha v krku a někdy jako bych polykal hlen nebo něco takového. Když jsem volal lékaři, řekl mi, že by se mohlo jednat o mutací hlasu. Vy jste mi odpověděli, že je to možná ale může to být i respirační onemocnění. Proto chci ještě dodat, že chodím na alergologii kde mi zjistili, že mám alergii na pyl a malou kapacitu plic, nebo tak něco. Šel jsem tam protože mám pořád ucpaný nos už dlouho. Když jsem byl na ORL tak mi řekli že mám nějaké suché mandle nebo tak něco (bylo to už dávno, nevim jestli si to pamatuji dobře) nevím tedy jestli by se mohl můj aktuální problém pojit i s tímto. Teploty ani nic takového nemám.
    Předem děkuji za odpověď :-)

    kluk, 14 let, 7. srpna

    Ahoj kluku,

    Informace o alergii je v Tvém případě dost důležitá. Samozřejmě není vyloučeno, že Tvoje současné obtíže mohou být jejím projevem.

    V dotazu píšeš, že máš „pořád ucpaný nos“ (předpokládám, že se jedná o projev alergie). A právě to je zřejmě příčinou Tvého problému s otokem hrtanu. Jak to souvisí? Inu tak, že většinou dýcháme (nadechujeme) nosem, protože v nosohltanu dochází ke zvlhčování vzduchu, který pak díky tomuto zvlhčení nevysušuje sliznice v dalších částech dýchacího ústrojí. Avšak lidem, kteří mají „ucpaný nos“ (přesněji řečeno se jedná o otok v nosohltanu, který znemožňuje „hltat vzduch“ nosem), nezbývá než vdechovat vzduch ústy. A to je právě ten problém, protože hrtan, který se nachází v krku, není uzpůsoben k tomu, aby zvlhčoval vdechovaný vzduch. A proto u lidí, kteří vdechují vzduch ústy, dochází k vysušování sliznice hrtanu, což se dříve či později projeví jeho otokem.

    Řešení spočívá v odstranění příčin „ucpaného nosu“, tedy v léčbě alergie (užívání kapek a podobně), ale také v častějším pití, kterým se vysušená sliznice v krku alespoň trochu svlaží. Pro tento účel jsou vhodné různé čaje, ale postačí třeba i obyčejný čaj s medem a v případě silného škrábání i jakýkoliv jiný nápoj.

    Moje tělo - váha

    Hubnutí, pohyb, motivace

    Ahoj,
    zase mám takový problém. Mám lehčí nadváhu (asi 60kg a 160cm). Taky mám vysoký tlak. Kvůli vysokěmu tlaku musím 1 za rok jezdit do nemocnice a tam mi dají takový přístroj, který mi měří tlak 1 celý den. Tenhle rok tam pojedu po druhé a doktor říkal, že kdxž zůstanu na stejné váze (když mi to říkal bylo mi 11, 53kg a asi 155cm) tak to bude super. V tu dobu jsem hrála volejbal (trénink 1-2 týdně, délka 1:30h). Asi v dubnu tohoto roku jsem se rozhodla, že přestanu hrát volejbal (nesedl mi kolektiv) takže teď aktuálně nemám žádný kroužek a neplánuju ani s nějakým začít. Takže abych zhubla jsem se rozhodla, že o prázdninách začnu cvičit a jíst zdravě abych alespoň nějaké to kilo zhubla anebo nabrala svaly. Začínala jsem tím, že jsem cvičila třeba 4 workouty denně abych spálila minimálně 100 kalorií denně. Občas jsem už přestávala mít i chuť k jídlu, takže jsem za den snědla jen snídani, oběd, večeři (jsem obrovský jedlík) a to mi dávalo dohromady asi 950 kalorií denně. Postupem času jsem ale začala zase mít obrovskou chuť k jídlu. A taky už jsem byla čím dál tím víc línější (cvičila jsem už jen 1 workout denně) a celý den teď prosedím u PC nebo mobilu. Dnes mi máma dala k snídani jen koktejl ale já měla hlad tak jsem chtěla ještě něco. Na to mi ale řekla, že jestli budu furt tolik jíst, tak už se mnou ty doktory řešit nebude. A, že jsem jí slíbila, že místo volejbalu budu jezdit na kole (ježdění na kole mi vydrželo 3 dny, protože jezdit sama v lese na kole je opravdu nuda). Když jsem jí řekla, že narozdíl od ní cvičím tak jí to nezajímalo. Taky ji ani nezajímá proč asi sedím celý den u PC nebo mobilu, nebo nechodím ven. Je to kvůli tomu, že nemám s kým jít ven. A chodit po poli sama v tom vedru mě taky nebaví. A takhle asi bohužel nezhubnu, protože denně sním jen kolem 1000 kalorií.
    Problém je, že nejsem vůbec namotivovaná něco dělat. Dřív jsem četla - teď mě to nebaví, protože nemám co číst a jsem moc líná jít ty 2km do knihovny. Taky mi vadí, že nejsem doma celý prázdniny. Když je někdo doma tak jdu prostě do pokoje a tam strávím celý den. Poslední dobou se mi zdá, že mám snad tlak nízký, protože když se zvednu tak se mi chvilku motá hlava. Mimochodem cvičím asi 18 dní.

    Poradíte mi jak zhubnout třeba 5kg (do 4.10.2022) a jak se namotivovat vůbec něco dělat. Přijde mi, že když budu celý den u PC, nikdy ničeho nedokážu.

    Hezký den @)->-

    holka, 12 let, 5. srpna

    Ahoj holko,

    Především je třeba brát v úvahu, že rosteš. Jestliže jsi za poslední rok vyrostla o 5 cm, tak lze těžko očekávat, že „zůstaneš na stejné váze“. Problém je spíše v tom, že tělesná hmotnost Ti „vyšplhala“ o něco více, než tělesná výška, avšak vzhledem k tomu, že jsi dívka a je Ti 12 let, je větší přírůstek hmotnosti normální, protože jsi ve věku, kdy naprostá většina dívek zkrátka přibývá na váze, aby jejich tělo lépe zvládlo určitý proces, který se u dívek od jistého věku dostavuje každý měsíc.

    Tím samozřejmě nechci Tvůj problém zlehčovat, protože je jasné, že Ti na Tvojí váze a postavě hodně záleží (což vyplývá už z toho, jak pečlivě porovnáváš energetický příjem a výdej, což mnozí lidé zanedbávají). Na jednu stranu je sice trochu škoda, že už nehraješ volejbal, ale na druhou stranu je třeba uznat, že případné neshody v týmu, který Ti z nějakých důvodů „nesedl“, by Ti nakonec mohly ublížit víc než to, že už nesportuješ, protože by mohly narušit tvoji duševní pohodu a rovnováhu. Tvé rozhodnutí tudíž bylo v podstatě správné.

    Především by ses neměla mučit hladem. Hubnout lze i bez hladovění. Stačí úprava stravovacích návyků (jíst častěji, ale menší porce – jíst třikrát denně je málo, měla bys jíst alespoň pětkrát denně, ale v menších porcích) a dostatek pohybu. Pokud jde o stravování, měla by ses vyhýbat potravinám, po kterých se „tloustne“, což je v první řadě světlé pečivo z pšeničné mouky (světlé housky, rohlíky, veky, toastový chléb a podobně). Světlé pečivo lze nahradit tmavým. Jíst bys měla takové potraviny či pokrmy, které člověka zasytí („zaplní žaludek“), ale přitom se po nich netloustne. Patří k nim například ovesná kaše nebo zelenina (některé druhy obsahují až 90% vody, která „zaplní břicho“, aniž by zvyšovala příjem energie).

    V dotazu píšeš, že si připadáš „líná“. To může souviset s počasím, protože v současných vedrech, kdy teploty přes den často přesahují 30 °C, většina lidí příliš neoplývá energií a chutí „něco dělat“. Naopak, u většiny zdravých jedinců vedou dlouhodobě vysoké teploty k určitému útlumu. Proto bych doporučoval přesunout veškeré náročnější aktivity na ranní/večerní hodiny, kdy ještě/už není takové horko.
    Píšeš, že jsi líná jít 2 km do knihovny. Ale právě pravidelná pěší chůze představuje naprosto ideální pohybovou aktivitu, přičemž uvedené 2 km představují pro dospívajícího člověka optimum. Pro začátek se tedy zkus překonat a do knihovny si přece jen dojít. Motivací může být nějaká zajímavá knížka, kterou si tam můžeš vypůjčit. Vyrazit na cestu bys však měla ráno, dokud není takové horko. Nevadí, když na místo dorazíš o pár minut dříve, než otevřou. Tak zkrátka chvíli počkáš.

    Tím se dostáváme k otázce motivace, která je ze všeho nejdůležitější. Dospívající lidé se často setkávají s pocitem, že se jim vlastně nechce nic dělat, že je nic nebaví a podobně, takže pro ně může být velmi obtížné se vůbec donutit k nějaké činnosti. Tyto pocity jsou během puberty normální, protože se jedná o „vedlejší produkt“ hormonálních změn, k nimž v těle dospívajícího člověka dochází. Situace může být o to horší, když dospívající člověk ve svém okolí nenachází dostatek pochopení (nic proti Tvojí mamince, ale podle toho, jak se staví k Tvým problémům, bych u ní příliš vysokou míru pochopení neočekával).
    Možná, že by ses přece jen měla rozhlédnout po svém okolí, zda v blízkosti nebydlí někdo Tvého věku, s kým bys mohla chodit ven (nemusí to být přímo chlapec, se kterým bys „chodila“, ale třeba kamarádka, se kterou by sis mohla povídat). Každý problém je menší, když na něj člověk není sám. Kdyby se Ti nepodařilo najít nějakou takovou „spřízněnou duši“, zkus si alespoň „povídat sama se sebou“ – některým lidem to pomáhá a rozhodně se nejedná o žádnou „poruchu“, jak se mnozí lidé mylně domnívají.

    Pokud chceš během následujících dvou měsíců zhubnout 5 kg, mohu jen doporučit výše zmíněné úpravy stravovacích návyků a dostatek pohybu, pokud možno nějaké komplexní pohybové aktivity, k nimž patří například plavání či jízda na kole (samozřejmě za předpokladu, že v místě, kde o prázdninách bydlíš, máš možnost takové aktivity vykonávat). Nebo alespoň choď na procházky, ale spíše jen ráno a večer, s ohledem na počasí. Jízda na kole také představuje vhodnou komplexní pohybovou aktivitu. Pokud Tě nebaví jen tak jezdit, zkus si své vyjížďky naplánovat jako „průzkumné výpravy“, při nichž budeš poznávat okolí místa, kde trávíš prázdniny. V jeho blízkosti určitě najdeš spoustu zajímavých míst, kam by ses mohla jet na kole podívat, ať už se jedná o různé zajímavé přírodní útvary či historické pamětihodnosti, na které je naše vlast velmi bohatá.

    Pokud jde o snížení krevního tlaku při vstávání z leže do sedu a ze sedu do stoje, jedná se tzv. ortostatickou hypotenzi. Při jejím výskytu doporučuji vstávat velmi pomalu, nejprve se posadit na posteli, několik minut počkat, a teprve pak se postavit. Přitom je dobré zůstat chvíli stát u lůžka, abys v případě pádu nepadala na zem, ale do postele.