Poradna: Alík radí dětem

Jiné téma

Dobrý den, mám takový dotaz, a docela by mě to zajímalo. Když nejsem pokřtěna (a vlastně skoro nikdo z mé rodiny), můžu se modlit a věřit v Boha? Já vím, že je to takový divný dotaz, ale chtěla bych být věřící, tak mě to zajímá, jestli můžu dělat to co věřící.

Ahoj,
můžeš věřit, na co chceš, viz moje nedávná odpověď na téma pohanů. Různé církve se sice snaží mít různá formální pravidla, ale nikdo tě nemůže opravovat „tak prrr, ty na to nevěříš!“ – v otázce, čemu a jak věříš, jsi logicky ty sama rozhodující autorita. Ostatní tě můžou o tom či onom přesvědčovat, ale jestli něčemu skutečně věříš, to samozřejmě záleží na tobě. Nebo snad ten bůh, ve kterého chceš věřit, potřebuje, aby tvoji víru posuzoval i někdo další? Že bys vyslovila modlitbu a z nebes by přišlo znamení „sorry jako, ale nevyplnila jsi formulář“? :-)

Já třeba věřím, že je Zeměkoule kulatá. Někdo by se třeba mohl chtít hádat, že ve skutečnosti není kulatá, ale hranatá, budiž, o tom můžeme debatovat, ale kdyby mi řekl „Alíku, ty vůbec nevěříš, že je Země kulatá!“, tak bych mu nejprve odpověděl starou kočičí moudrostí „Co to sakra meleš, ty vořechu?“ a následně bych ho poslal do… asi do nějakého hodně vzdáleného rohu Zeměkrychle. ;-)

Alík

Na otázky odpovídají

pracovníci linky důvěry Modrá linka, Alíkova kamarádka BáraV, odborníci na boj proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

Dotazy smí pokládat čtenáři mladší 15 let.

Jiné téma

Ahoj, mám takový zvláštní dotaz a to jak se píše tato věta: Kájy (žen. rod) výraz je vystrašený. Nebo Káji výraz je vystrašený. Hodně mě to zmátlo a nikde jsem to nenašel. Díky za odpověď

kluk, 13 let, 14. ledna

Ahoj,
patří tam měkké „i“. Jazyková příručka ÚJČ říká, že jde o podvzor „vikuňa“, tedy něco mezi ženou a růží. Psali bychom „vikuni výraz je vystrašený“ – proto „i“.

Jak taková vikuňa Kája vypadá, když zrovna není vystrašená?

Vikuňa v liberecké ZOO, © Jiří Sedláček

Je to druh lamy. ;-)

Alík

Jiné téma

Dobrý den chtěla bych se zeptat jestli netrápim nějakou poruchou osobnosti stala se totiž taková věc a takové pocity mívám často.
Byla jsem s kamarádem venku a všechno bylo v pohodě ale potom mě přivedl mezi svoje kámoše a hned jsem cítila že tam nechci byla to chyba ale šla jsem byla jsem tam asi 6 minut když jsem cítila že se za chvíli rozbrečím utekla jsem do večerky i když jsem si nic nechtěla koupit jen jsem potřebovala pryč během toho se mi začali třást ruce a hlas kamarád mi za chvíli volal co se děje tak jsem šla ke kostelu a ten jsem chytla hystericky brekot nevím co si o tom mám myslet a potom jsme šli s kámošem na hřbitov nu což myslím si že mám schizoidní poruchu osobnosti myslíte že je to možné?

holka, 14 let, 6. ledna

Ahoj z Modré linky,

píšeš nám, co se Ti přihodilo, když jsi byla s kamarádem venku a necítila ses dobře ve společnosti jeho kamarádů. Prožívala jsi docela silné pocity, třásla ses a brečela. Vede Tě to k otázce, jestli nemáš nějakou poruchu osobnosti.

Z toho, co píšeš, vyplývá, že jsi vnímavá a citlivá, a že na Tebe některé situace mají docela velký vliv – ale nevyplývá z toho nic o poruše osobnosti. Někteří lidé to s pocity mají podobně jako Ty, a je to v pořádku. Mají život možná trochu náročnější tím, jak hodně všechno prožívají, ale také i hezčí, protože vnímají i to, co jiní ne. U Tebe se ještě povaha a prožívaní mohou měnit, určitá citová rozkolísanost může být způsobena tím, že dospíváš a všechno na Tebe působí silněji.

Všimla jsem si ještě jiné věci, že si sama umíš vnímat to, co na Tebe může mít nedobrý dopad - vyplatí se takové pocity respektovat a nedělat to, co pro Tebe není v pohodě. Je dobře, že máš takové „radary“.

Přejeme pěkné a klidné dny,

Modrá linka

Jiné téma

ahoj,
je normální, že se poslední dobou, neboli vtedy kdy začala zima se cítím, že život ubíhá strašně pomalu?
žiju úplně stějně jako předtím, tak mi to přijde divné..

holka, 1 let, 1. ledna

Ahoj,

chápu, že Ti připadá zvláštní, když čas jakoby najednou plynul jinak než dřív. Každý člověk to v tomto ohledu může mít trochu jinak a může se to také různě měnit. Obecně si říkám, že jeden z důvodů, proč Ti teď v zimě připadá, že vše ubíhá pomaleji, může být déle trvající tma. Kvůli tmě netrávíme tolik času venku a také se večer zdá být nekonečný, protože začíná vlastně už odpoledne. Z Tvé zprávy nevyčtu, jestli Ti ono pomalé tempo, které teď pozoruješ, vadí anebo ne. Můžeš to celé zkusit probrat s někým z rodiny nebo s kamarády - může být zajímavé získat jejich pohled na věc a zjistit, jestli to i ostatní lidé z Tvého okolí třeba nemají podobně.

Hezký začátek nového roku přeje

Modrá linka

Jiné téma

Ahojky! Mám problém s tim že nemám do ničeho motivaci . Vůbec nevím co s tím. Předem děkuji za radu

Holk, 5. ledna

Ahoj,
chápu, že stav, kdy se ti do ničeho nechce, je nepříjemný a otravný, ale bohužel jen na základě toho, že napíšeš, že se ti do ničeho nechce, lze jen velmi těžko radit. Existuje totiž nepřeberné množství faktorů, kterými tvá nechuť může být způsobena. Může to být naprosto přirozený jev, protože v životě každého člověka se střídají období, kdy je plný aktivity a kdy je naopak mnohem pasivnější. Ale samozřejmě stejně tak to může být způsobeno nějakými vnějšími jevy a v extrémním případě třeba i psychickým onemocněním, například depresí. K tomu, aby to například psycholog dokázal posoudit, by však potřeboval mnohem větší údajů.
Pro začátek určitě nic nezkazíš tím, když se soustředíš na zdravý životní styl (vyvážený jídelníček, dostatek pohybu a dostatek spánku), protože často může být nedostatek energie způsoben nastřádanou fyzickou únavou, či dlouhodobým stresem. Pokud by tvá apatie, únava a nedostatek energie dál přetrvávaly, z dlouhodobého hlediska bude možná potřeba návštěva odborníka.
Přeji ti hodně štěstí!
Bára

Jiné téma

Ahoj. Jsem u babičky doma v paneláku. Doma jsem si zapomněla nabíječku. Nevíte jak nabít telefon bez nabíječky?

holka, 11 let, 29. prosince 2019

Ahoj,
rozumím tomu správně, že se nás ptáš, jak nabít mobilní telefon bez nabíječky, jen s pomocí paneláku a babičky? Nic dalšího tam po ruce nemáš? :-D

Pokud má delší vlasy, tak třením babičky o panelák by mohla vzniknout statická elektřina 8-D, ale jak ji usměrnit, aby se pomocí ní nabila baterie telefonu, na to bohužel nemám dostatečné elektrotechnické znalosti. Žádný jednoduchý trik na to asi nebude.

Ale teď vážně: Dneska má většina mobilů skoro stejné konektory, tak zkus poprosit někoho, kdo má mobil, jestli by ti nepůjčil svojí nabíječku. ;-)

Alík

Jiné téma

Ahoj když jsem sem psala poprvé tak jsem říkala že mám problém se sexuální orientaci že spolužačka je lezba a báli mě já z toho mám divny pocit a že jsem důsledkem toho začala přemýšlet jestli jsem lezba nejsem nebo mě nepřitahuje nikdo atd..Myšlenky po nějaké době odešli a teď je to zase zpět a já nevím co mám dělat jsem z toho totálně zoufalá.Uz jsem se svěřila kamarádům,mamce to mi pomohlo ale teď je to zpátky. Chtěla bych se vás zeptat jestli nevíte jak se toho zbavit a jak dlouho může trvat než se ty myšlenky všechny usadí?A ještě jestli z vlastní zkušenosti víte zda to tak má většina dívek a chlapců v mém věku?Dekuji předem za odpověď a prosím o radu.Je mi 13let.

holka, 13 let, 13. prosince 2019

Ahoj z Modré linky,

chápu, že si potřebuješ ujasňovat otázky ohledně sebe sama a své identity. Jak jsme Ti již psali, je přirozené se v dospívání zajímat o svou sexuální orientaci, i mít pochybnosti a nejistoty. Na otázku, kdy se Tvé myšlenky usadí, Ti odpovědět nedokážeme, je totiž důležité, jak s nimi člověk zachází. To, zda je člověk homosexuálně či heterosexuálně orientovaný, vymyslet nejde. Můžeš si jen všímat toho, co cítíš, jak to cítíš - a přijímat to tak, jak to je. Zkrátka je důležité žít svůj život, vyvíjet se a rozvíjet se. Nechat vše plynout. S myšlenkami, které nás obtěžují, jsou neužitečné nebo nepříjemné se zachází tak, že se člověk učí soustředit na cokoli jiného. Na vše, co dělá a zažívá - na své zájmy i povinnosti, lidi kolem sebe. A když přijdou myšlenky, které nechce, jen si je uvědomí a znovu přesune svou pozornost k něčemu jinému. A také je potřeba si uvědomit, že na myšlenkách samotných není nic špatného. Pokud jim nepřikládáme význam, nerozvíjíme je, samy odejdou. Pokud s nimi bojujeme nebo je rozvíjíme, dáváme jim energii. Jestliže bys i nadále své myšlenky nedokázala zvládat, je třeba o tom, co Tě trápí, mluvit se svými blízkými, kterým věříš, moct vše s někým sdílet. Také by ses případně mohla obrátit na školní psycholožku, pokud ji ve škole máte a učit se s její pomocí relaxovat a se svými myšlenkami pracovat.

Přejeme Ti bezstarostné svátky.
Modrá linka

Jiné téma

Zdravím celou poradnu.
Tenhle dotaz je vážně zvláštní, ale potřebuji poradit. Nedávno se u mě začaly projevovat silné záchvaty smíchu z každého druhého slova. Dnes jsme jeli se školou do aquaparku a někdo tam řekl „Nezbednice jedna.“ Smála jsem se až dokonce cesty. Nevíte, jak se toho zbavit? Dost mě to štve a brání mi to v normálním fungování. Stává se mi to i ve škole, často kvůli tomu chodím za dveře. Učitelé, rodiče i já sama jsme z toho zoufalí.
Děkuji za odpověď.

holka, 13 let, 12. prosince 2019

Ahoj z Modré linky,

chápu, že záchvaty smíchu mohou někdy i komplikovat život, obzvláště ten školní. V takzvané pubertě, neboli období dospívání, dochází mnohdy k bouřlivému vývoji fyzickému i psychickému, tedy též emočnímu. Může se to projevovat právě i záchvaty smíchu, jindy třeba zvýšenou plačtivostí, naštvaností a podobně. Je potřeba se se svými pocity učit sžívat a zacházet s nimi. Zpočátku nelze nic jiného, než záchvaty smíchu prostě přežít a zkoušet se nesmát úplně všemu - to však jde jen špatně ovlivnit. Můžeš ale dodatečně mluvit s lidmi kolem sebe, kterým by Tvé záchvaty smíchu mohly vadit nebo je rozčilovat. Upřímně jim říct, že chápeš, že to někdy může být moc, ale že to neděláš schválně, nemyslíš ve zlém, ale že prostě své záchvaty smíchu nedokážeš ovládnout. Jak jsem psala, s emocemi se můžeme pouze učit zacházet, jsou však součástí našeho života a vždy budeme něco prožívat a pociťovat.

Přejeme klidné, i veselé svátky.
Modrá linka

Jiné téma

Ahoj, už delší dobu jsem nepsala, protože jsem se dostala ze všeho, co mě trápilo. Byla jsem se sebou spokojená, s mamkou to bylo v pohodě a tak.. Teď se ale dost bojím, že se vrátí zpátky ty špatný nálady a tak.. taky jsem teď začala mít problémy s jídlem. Za rok jsem hodně přibrala. Jde to už i docela vidět. Já sama se nedokážu dokopat k tomu, abych se sebou něco dělala a každé jídlo si hrozně vyčítám, ale nejde mi nejíst, nebo jíst míň. Hrozně se bojím, že budu mít nebo mám bulimii, protože to asi anorexie být nemůže, když nemůžu přestat jíst, to jsem zkoušela několikrát.
Taky jsem se chtěla zeptat, až sem nebudu moct psát dotazy, tak kam je můžu psát?

holka, 15 let, 18. prosince 2019

Ahoj,
je skvělé, že se všechny tvé problémy vyřešily a máš dobré období. Nemá cenu se trápit předem tím, že se v budoucnu může něco pokazit, pokud aktuálně žádné problémy neřešíš. Je samozřejmé, že vždy se může něco pokazit, ale pokud by člověk takto uvažoval, nemohl by si užívat žádného dne z obav před budoucností. Užívej si naplno dny, které jsou v pohodě a netrap se zbytečnými obavami.
Co se týká tvého vztahu k jídlu, na dálku a online není možné stanovit diagnózu, ale troufla bych si odhadnout, že ve tvém případě se nebude nejspíš jednat o anorexii, ani bulimii, ale je možné, že tvá zvýšená chuť k jídlu souvisí s tvou psychickou nepohodou, kterou jsi procházela. Často lidé „zajídají“ své špatné pocity jídlem a je možné, že je to i tvůj případ. Pro začátek můžeš udělat drobné úpravy životního stylu, které nastartují zdravější vztah k jídlu. Zbav se všech kaloricky prázdných potravin. Domluv se například s maminkou, že bude místo sladkostí kupovat ovoce a oříšky a sladké nápoje nebude kupovat vůbec. Místo toho, abys jezdila výtahem, choď po schodech, vystup o jednu zastávku dříve a jdi pěšky... Možností, jak udělat drobné změny v životním stylu, které tě namotivují k dalším zdravějším změnám, je bezpočet. Stačí, když ty sama budeš chtít. Věřím, že když uvidíš na svém těle změny a budeš se ve svém těle cítit lépe, získáš tak další motivaci.
Co se týká možnosti ohledně dotazů, až budeš na tuto poradnu příliš „stará“, můžeš se například obrátit na Modrou linku (modralinka.cz), nebo na další internetové poradny určené pro starší děti.
Měj se hezky!
Bára

Jiné téma

Ahoj,
já vím, že už budu na tuhle poradnu za chvíli moc stará a můj dotaz asi není nijak akutní. Ale poslední dobou se ve svém okolí skoro pořád setkávám s iracionálním myšlením, vírou v nadpřirozeno a podobné nesmysly. Jedna moje kamarádka utrácí peníze za homeopatika, bojí se Ibalginu prostě proto, že je růžový, a nemyje si vlasy, „když je vodní znamení“. Další je přesvědčená, že jí jedna vánoční písnička vyvolává vzpomínku na minulý život, a hledá si články o démonech a hypnóze. A velká část mojí rodiny věří v Boha a popírá evoluci.

Asi stojí za to zmínit, že jsem na gymnáziu. Přestože by školy měly vést žáky k logickému uvažování, na zeměpis máme učitelku, která se ve volném čase zabývá čištěním bytů od zlých duchů. A obě uvedené kamarádky jsou moje spolužačky. Mám je moc ráda, ale přála bych si, aby vytáhly hlavu z písku a začaly si trochu všímat, jak věci doopravdy fungují. Je to jako házet hrách na stěnu. Všechny pokusy o (slušnou) debatu končí defensivním „věř si, čemu chceš, ty mě nepřesvědčíš, já tebe taky ne“.

Lidi jsou vážně strašně citliví na svoje názory, i když nejsou vůbec nijak podložené. Ta spolužačka třeba četla v knížce o homeopatii nějaký příběh o paní, která se vyhnula operaci kyčelního kloubu, a teď to používá jako argument. (A že jí osobně to pomáhá, což je samozřejmě taky skvělý argument.) Když jí řeknu jakýkoliv fakt, smete ho ze stolu. Neví, jak a proč by to mělo fungovat, nezjistila si o tom nic, vůbec jí nepřijde divné, jak jsou homeopatika drahá a že za ně brojí hlavně ti, kteří na nich vydělávají. (Takhle to zní, že na ni nějak útočím, ale ne, snažím se být v klidu a neurazit ji. Problém je, že nemyslí logicky v ničem, takže konkrétní fakta stejně k ničemu nejsou.)

A mě to děsí. Lidi se nechají tak snadno zmanipulovat a nejsou vůbec skeptičtí.
Vím, že je nemůžu k ničemu nutit, ale prostě mě to frustruje. Jasně, asi to budu muset buď přijmout, nebo se bavit s jinými lidmi.

holka, 15 let, 4. prosince 2019

Ahoj,
z tvé otázky vyzařuje negativní aura, už sis letos demagnetizovala svůj měsíční kámen? :-D

Soucítím s tvojí frustrací. Ani nevíš jak! Je trpkým údělem nás skeptiků, že můžeme žasnout jen nad skutečnými krásami reálného světa a nikdy nepodlehneme slastem blažené nevědomosti a příslibům nadpřirozených zázraků. Ačkoliv, to slovo nikdy zní možná až příliš kategoricky a sebevědomě a na první pohled i maličko fanaticky, ne? Proč jsme si vlastně tak moc jistí, že tvá učitelka zeměpisu neodklízí doopravdy zlé duchy? Teď nechci říct, že bychom měli víc pochybovat, jen mi přijde zajímavé prozkoumat povahu našeho přesvědčení. Když ti kamarádka odsekne, že se stejně navzájem nemůžete o ničem přesvědčit… proč má pravdu? Vysvětlení typu „já jsem ta chytrá a ona moc ne“ může být pravdivé, ale nejspíš až příliš zjednodušující…

Hlavní předností logického myšlení podle mého názoru je, že umožňuje stavět poměrně odolné složitější úvahy, ze kterých mnohdy vyplývá nějaký praktický užitek. Poznatky do sebe elegantně zapadají jako ozubená kolečka v hodinovém strojku. Je jasné, že nějaké kolečko nemá dokonale vybroušené zuby a že neznáme všechna kolečka, ale máme tušení, jak to celé funguje, a umíme díky tomu létat do vesmíru a měřitelně zachraňovat životy. Spekulace z říše nadpřirozena obvykle podobnou eleganci postrádají, jsou jako kus voňavé žvýkačky, kterým někdo zkusil hodinový strojek opravit. Začínají i končí u nějakého pohádkového tvrzení, které nejen, že není podložené, ale mělo by mít mnohem širší praktické důsledky, kdyby bylo skutečné. Není občas zajímavé nad těmi důsledky přemýšlet? (O=)

Uvažuješ-li o světě racionálně, můžeš brát odlišná přesvědčení jako zajímavá myšlenková cvičení. Jde třeba vyrobit homeopatický jed? Pokud si podle pseudovědecké teorie voda pamatuje léčivou složku, měla by si pamatovat i jedovatou. Jsou ve věznicích výrazněji zastoupená některá znamení zvěrokruhu? Na extrémním chování by měl být vliv horoskopů více patrný. Pokud učitelka zeměpisu vyžene zlého ducha z bytu, kam se poděl? Nepropadl jen podlahou do nižšího patra? Pokud si lze vzpomenout na minulý život, jde touto cestou odkrýt nějaké historické tajemství? Třeba kód k trezoru? Půlka všech lidí, co kdy žili, zemřela na malárii, takže by si na své předchozí životy mělo vzpomenout hodně lidí spíš při zvracení a pocitech slabosti než při vánoční písničce. :-c

Myslím, že u iracionálních teorií není nutné požadovat důkazy, stačí hledat jakákoliv vysvětlení a funkční pravidla. Tedy vzít si na ně spíš vědeckou metodu, nikoliv soudní žalobu. Pokud spor nevypadá jako hádka, ale jako pátrání po pravdě, lidi jsou na své názory méně citliví… ;-)

Pokud tě divně uvažující lidé nijak neohrožují, není nutné vůči nim pociťovat jakoukoliv formu nepřátelství. Můžeš jim trpělivě a zvědavě naslouchat, aniž bys jakkoliv ohrozila svoji pozici. Píšeš, že se snažíš být v klidu… zkus být v klidu ještě víc! B-)

Třeba mě, když osloví svědkové Jehovovi a chtějí mi vyprávět o stvoření nebo konci světa, tak (pokud mám čas) si je klidně poslechnu a zamyslím se nad tím, co říkají. Šance, že by mě zlákali, je prakticky nulová. Ale zkusit to klidně můžou. Já jim můžu také nabídnout pár otázek, o kterých třeba ještě nepřemýšleli a které jejich přesvědčení můžou nahlodat… a nebo nemusí… ale je to zajímavá zkušenost.

Přeji hodně optimismu a trpělivosti. O:-)

Alík

Jiné téma

Ahoj, omlouvám se ale asi je to zbytečný dotaz, ale nikde jsem to nenašel. Jaký je oficiální jazyk v Černé Hoře, pravděpodobně tam pojedu o prázdninách a zajímalo by mě jestli tam můžu využít moje "chorvatské schopnosti"?

kluk, 13 let, 10. prosince 2019

Ahoj,
úředním jazykem Černé hory je černohorština. I když neznám ani chorvatštinu, ani černohorštinu, vzhledem k tomu, že podle lingvistů jde o variantu srbochorvatského jazyka, dovolila bych si předpokládat, že oba jazyky se budou značně podobné. Tudíž tipuji, že své znalosti srbochorvatštiny zcela určitě využiješ.
Měj se hezky!
Bára

Jiné téma

Dobrý den, je to takový hloupý dotaz, ale ještě než pojedu do města... Hledala jsem to na internetu, ale nikde nebyla přesnější odpověď. Mám dvě 50€ bankovky, jedna z roku 2017 a druhá 2002 a vypadá jinak. Platí i ta stará? Když půjdu do směnárny, tak mi ji smění? Omlouvám se za mrhání času, ale když budete mít chvilku, prosím odpovězte. Děkuju a Veselé Vánoce přeji všem, co si toto čtou.

Ahoj,
ano, měla by být platná i ta stará – ta bývá označovaná jako ES1. Nová série (od roku 2013) je nazývaná ES2, nebo někdy také Europa.

Zkusil jsem hledat na anglicky psaných stránkách (třeba na anglické Wikipedii) a nenašel jsem žádnou informaci o tom, že by ES1 někdy platit přestala. Na některých webech cestovních kanceláří se výslovně píše, že stále platí, ale třeba v Norsku (které není v EU) ji prý někteří prodejci nechtějí přijímat.

Nenapsala jsi, do jakého města pojedeš. Tak si vyber raději nějaké české než norské. ;-)

Za jednu 50€ bankovku bys měla dostat zhruba 1275 korun českých.

Alík

Jiné téma

Zdravím!
Potřubuju s jednou věcí pomoc. Sice je to už dávno, ale v minulosti se mi ostatní často smáli za příjmení a od té doby mi dělá problém svoje příjmení někomu říkat.
Od té doby je mi to velmi nepříjemné. Chtěl bych tedy radu, co mám udělat, abych se nemusel stydět říct svoje příjmění?

Děkuji

Kluk, 14 let, 3. prosince 2019

Ahoj,
je jasné a zcela pochopitelné, že když máš špatnou zkušenost se svým příjmením, je ti nepříjemné se například představovat. Řekla bych, že musíš nad celou záležitostí získat nadhled. Uvědomit si, že tvé příjmení je součástí tvého života stejně jako třeba tvá barva očí, nebo jméno. Nic o tobě nevypovídá, protože jsi si ho nevybral a každý vyzrálý člověk to chápe. Nikdo tě přece nemůže soudit, nebo se ti posmívat na základě příjmení. A pokud to někdo i přesto dělá, vypovídá to spíš o jeho nezralosti než o čemkoli jiném. Ačkoli je ti to logicky nepříjemné, pokus se nad to povznést a pokud se ti někdo začne posmívat, klidně mu říct, že podobné chování je ubohé a typické pro malé, nevyzrálé děti. Zkus se dívat na své příjmení jako na svou součást, na kterou bys měl být hrdý místo toho, aby ses za ní styděl. Ať už zní tvé příjmení jakkoli, zcela jistě je za ním bohatý rodokmen a rod, v němž byla i spousta zajímavých osobností - a vaše příjmení k nim zkrátka patří.
Měj se hezky!
Bára

Jiné téma

Ahoj Alíku a spol.
Mám delší dobou takový problém, který se každým rokem jen a pouze zhoršuje. Na své dětství si nemůžu stěžovat, protože bylo skvělé. To se zhoršilo před pár lety, když jsem nastoupil na 2. stupeň. Začal jsem celý svět cítit trochu jinak a samozřejmě i emoce se mi změnili. To, že jsem se změnil mi až tak nevadí, pokud bych se nerozbrečel kvůli každé kravině. Ano jsem kluk a brečím, co je na tom divného že? Každý brečí. Bohužel málokdo na veřejnosti rozbrečí každá kravina. Nesnaším se za to. Už rok hledám nějaký způsob jak své emoce zadržet, ale nejde to. Denně brečím min. 3x a vždy jde o nějakou kravinu. Například dneska na matematice jsem se přede všemi rozbrečel, protože mi nešla narýsovat tečna kružnice. Blbost.
Když jsem tady v poradně hledal podobné problémy, tazatelem většinou byla holka, žádný kluk. Proč zrovna já? Snažím se hledat každou příčinu proč mě každá blbost dokáže rozbrečet. Nepíšu zde do poradny jen kvůli tomu, že potřebuji utišit. Od toho mám přece přátele, kteří jak se divím mě neshazují a podporují v tom jaký jsem. Jsem zde, protože potřebuji se téhle těžké železné kouli zbavit. Příští rok budu už zasílat přihlášky na střední školu a bojím se, že na střední to bude 2x horší.
Moc vás prosím chtěl bych tenhle problém vyřešit. Útěchy proč jsem zrovna takovej mi určitě nepomůžou a jsem si 100% s tím jistej. Chci být jako dříve. Radovat se a přinášet všem radost a smích.
Předem dík za odpověď. :)
PS: Při psaní tohoto dotazu jsem se 4x rozbrečel.

kluk, 14 let, 2. prosince 2019

Ahoj z Modré linky,

svěřuješ se, že Tě obtěžuje to, že se často rozpláčeš, jsi asi dost citlivý. Dokážu si představit, že je Ti to nepříjemné. Příčiny takto přes internet bohužel odhalit nedokážu. Je možné, že jsou věci, které Tě trápí a kdyby ses s nimi vyrovnal, mohlo by se to zmírnit. Možná jsi ale takový od přírody a bude potřeba se s tím smířit a svou citlivost přijmout. Nepřehlédla jsem, že píšeš, že tohle slyšet nechceš. Někdy nám život bohužel nadělí to, co nechceme - ať už je to výška či tvar postavy, nebo dokonce nějaký handicap, postižení. V každém případě si pro sebe můžeš najít podporu a obrátit se na psychologa či psycholožku - možná ho najdeš i přímo na Tvojí škole. Psycholog Ti může pomoci se se svou citlivostí vyrovnat, učit se s ní zacházet. Je možné, že pomocí například relaxačních metod nebo odhalením oněch příčin, se Vám podaří Tvoji citlivost zmírnit. Ty sám si prozatím můžeš, třeba i s pomocí rodičů či kamarádů vymyslet nějaký odlehčující komentář k tomu, když se rozpláčeš. Například: "to mi teda zahrálo na city" a podobně. Takové věci Ti můžou pomoci ustát situaci, ve které Ti není příjemně.

Přejeme Ti klidný advent.
Modrá linka

Jiné téma

Ahoj Alíku a všichni, co tady pomáháte!
Omlouvám se, pokud se Vám bude můj dotaz zdát, jako že sem nepatří, ale nikde jsem odpověď na moji situaci nenašla... Jde asi spíše o etiketu, mezilidské vztahy :-)
Již čtvrtým rokem chodím po odpoledních do umělěcké školy učit se hrát na kytaru k jednomu opravdu úžasnému učiteli. Samozřejmě, že to chodí tak, že já mu vykám a on mi tyká (mně je 15 let a jemu asi tak 28 - nevím přesně, nedávno absolvoval na vysoké škole).
Teď druhým rokem hraji v kytarovém kvintetu pod jeho vedením. Je nás tam tedy pět a všichni kromě mě učiteli tykají (moji spoluhráči jsou v podstatě ve stejném věku jako já - kolem 18 let).
Také bych si chtěla s učitelem tykat a oslovovat ho jménem, náš vztah je navíc za ty roky už hodně kamarádský, vůbec ne jako učitel-žák. Cítím se zvláštně, když ho například všichni pozdraví „ahoj“, „čau“, a pak já „nashledanou“ (pouze pro objasnění - přišla jsem do toho kolektivu jako nováček, když už ten kolektiv byl rok rozjetý).
Už dávno jsem to probírala se svými kamarády-kytarovými spolážáky, co mu tykají a říkali, že by si učitel rád tykal se všema, ale vedení školy se to nelíbí, takže se tyká „potají“ jenom v kvintetu a že mi to určitě také brzy nabídne. Po nějaké době, kdy nabídka tykání nepřicházela, mi řekli: „Neřeš to, prostě mu tykej“, ale to mi přišlo blbé mu zničehonic „tyknout“.
Nyní je to už další rok pryč a stále je to stejné.
Vím, že je to zcela proti etiketě, ale myslíte si, že v mé situaci a postavení bude vhodné, pokud bych se učitele opratrně zeptala, zda bych mu také nemohla tykat, stejně jako moji spolužáci? Bojím se, aby to nebylo z mé strany nějak nevhodné. Jak se mám zachovat?

Děkuji moc,
Muzikantka

Muzikantka, 29. listopadu 2019

Dobrý den,
klientům od 15 let obvykle vykáme, budu proto vykat i já Vám – vlastně se tím rovnou dostáváme i k tématu, o kterém píšete :-). Není třeba se za dotaz omlouvat, chápu, že dilemata mezi tykáním a vykáním dovedou být někdy zapeklitá a že Vám to teď leží v hlavě o to víc, když svému učiteli vykáte v kapele jediná. Zároveň rozumím tomu, že Vám nepřipadá vhodné mu zničehonic začít tykat.
Vašeho učitele neznám, nedokážu proto říct, co ho vede k tomu, že Vám tykání zatím nenabídl. Umím si ale představit, že je v poměrně obtížném postavení, kdy musí balancovat mezi pozicí učitele a kamaráda/kapelníka, mezi požadavky vedení školy a přátelskými vztahy v kapele.
Jak asi sama tušíte, jediná možnost, jak zjistit jeho pohled na věc, je zkusit si s ním o tom otevřeně promluvit. Říkám si, že při tom vlastně nemusíte rovnou navrhovat tykání, ale třeba jen upřímně popsat, v čem Vám současná situace připadá zvláštní.
Z praxe vím, že se často používá také varianta vykání, kdy druhého oslovujeme křestním jménem – nezní to poté tak formálně. Napadá mě, že by to třeba pro začátek mohl být dobrý kompromis. Záleží ale na Vaší vzájemné dohodě.

Pěkné adventní dny plné hudby přeje

Modrá linka

Jiné téma

Ahoj, mám takový problém. Mám pocit že jsem strašně často na mobilu. ( hned jak přijdu ze školy domů, vezmu si mobil a mám ho pak až do večeře. [ třeba když přijdu domů v 15:00 a vecerime v 18:00] a pak se mi přes večeři nabije a pak ho mám až než jdu spát.) jsem strašný závislák, já vím. A nevíte jak se to mám odnaučit? Nechci říkat rodičům aby mi ho zabavili. A nevíte co mám dělat místo toho?

holka, 10 let, 25. listopadu 2019

Ahoj z Modré linky,

je moc fajn, že přemýšlíš o tom, kolik času trávíš na mobilu. Zdá se, že je to opravdu dost. Prvním krokem k jakékoli změně je pevné rozhodnutí. Takže pokud chceš snížit množství času na mobilu - což také vnímám jako dobrý nápad - vyžaduje to Tvoji vůli.
Pokud by se Ti nedařilo samotné, můžeš se domluvit s rodiči, aby Ti pomohli. Nemusí Ti mobil rovnou zabavit, ale můžete spolu dělat dohody. Třeba, že mobil doma po návratu ze školy odevzdáš a dostaneš ho na nějakou dobu až po té, co si uděláš úkoly, splníš nějaké povinnosti. Na internetu najdeš rady a dokonce i aplikace pro mobil, které mohou pomoci při tzv. digitálním detoxu.
A co dělat jiného? Možností je spousta. Můžeš si číst zajímavou knížku, věnovat se jakékoli zálibě - kreslení, zpívání, psaní básniček, povídek či deníku, nějakým zajímavým rukodělným pracem. Vyzkoušet si více aktivit, která Tě bude bavit, té se můžeš věnovat víc, můžeš i navštěvovat nějaké kroužky, věnovat se sportu, trávit čas s kamarádkami, nebo i s rodiči, je možné hrát třeba deskové hry, pexeso, skládat puzzle. Aktivit je zkrátka nepřeberné množství.

Přejeme Ti aktivnější podzim.
Modrá linka

Jiné téma

Ahoj poradno,
Letos nevím co mám babičce dát k Vánocům. Letos bych chtěla něco speciálního, protože to jsou její první Vánoce bez dědy. (zemřel před dvěma měsíci) Ráda háčkovala, ale teď už na to moc nevidí. Jinak si topí, vaří a krmí zvířata.
A taky nevím, co koupit mamce (už mám dva dárky vyrobené) ráda vaří, ale nechci jí kupovat nádobí, které budeme používat všichni.
Předem děkuji za odpověď.

holka 14 let, 27. listopadu 2019

Ahoj,
je moc hezké, že myslíš na své blízké a snažíš se jim udělat radost. Je velmi těžké radit s dárkem pro člověka, kterého neznáme a nikdy jsme ho neviděli, ale pokusím se navrhnout ti pár tipů, které mě napadají. Myslím, že žádnou ženu jakéhokoli věku neurazí kosmetika, nebo například hezká vůně (parfémy jsou poměrně drahé, ale toaletní vody jsou mnohem levnější a udělají stejnou radost).

Velkým hitem posledních let jsou například také audioknihy, tedy knihy namluvené nějakou slavnou osobností. Jejich výhoda je v tom, že se dají poslouchat prakticky všude a kdykoli (takže u nich babička, nebo maminka mohou například klidně i vařit apod.).

Osobně považuji za krásný dárek pro babičky knihu „Babičko, vyprávěj“, což je vlastně otevřená kniha pro uchování vzpomínek, kterou babička může vyplnit se svými vnoučaty. A vůbec; dobrá kniha je vždy vítaným dárkem.

Pak mě napadají nejrůznější vonné svíčky, které dokáží vytvořit sváteční a příjemnou atmosféru - a obdarovaný si na tebe vzpomene, kdykoli je zapálí. Nebo například nějaký osobní hrnek se vzkazem či obrázkem věnovaným přímo obdarovanému. Ten ostatně můžeš vyrobit sama, když si zakoupíš barvy na porcelán.
Doufám, že tě alespoň některý z tipů zaujal a přeji ti příjemné a šťastné Vánoce.
Bára

Jiné téma

Jak zapůsobit v tanečních? Jdu s kamarádkou do tanečních podívat se na věneček a nevím jak se tam chovat a co si vzít na sebe jinak jak mám udělat aby mě kluk (adam) vyzval k tanci? :(

Ahoj,
taneční jsou stejné jako kterákoli jiná společenská příležitost, například ples, takže je určitě nutné, abys měla společenské šaty, respektive oblečení. Nemusíš mít samozřejmě nutně šaty, ale přípustné jsou například i společenské kalhoty s blůzou. Vezmi si zkrátka oblečení, ve kterém se budeš cítit dobře a zároveň bude elegantní. Co se týká chování, zřejmě tušíš, že bys měla respektovat zásady slušného chování ve společnosti. Ohledně toho, jak máš docílit toho, aby tě konkrétní kluk vyzval k tanci, nenapadá mě nic jiného, než že mu zkrátka při vhodné příležitosti řekneš, že by sis s ním ráda zatančila.
Přeji ti, aby sis užila příjemný večer.
Bára

Jiné téma

Ahoj Alíku a spol.
Mám jeden problém a to ten že vyrůstám v katolicko křestanské rodině jenže já jsem atheista.Odmítám věřit v boha už od nějaké 3 třídy a od 6 třídy to začínám říkat nahlas mámě ale ta vždy řekne že „My tě k něčemu učíme“ a „Ty vyrůstáš v křestanské rodině a budeš křestan“ a prostě odmítá jakékoliv argumenty proč si myslím že to není pravda a proč v to nevěřím ale stejně mě nutí abych v to věřila. Každý den se musím pět minut modlit a každou neděli musím chodit do kostela ( I když samozřejmě nechci protože v to nevěřím) Moji 4 kamarádi to o mě ví že nechci věřit v boha a rodiče mě do toho stejně nutí a moje nejlepší kamarádka má ten samí problém a ta má zase rodiče pravoslavné ale netlačí na ní tak jak na mě.Můžete my prosím poradit jak vysvětlit rodičům že jsem atheista a že nechci věřit v boha a aby mě furt netahali do kostela a na modlení? Předem děkuji za odpověd. :)

holka, 13 let, 19. listopadu 2019

Ahoj,
úplně rozumím tomu, že situace, kdy tě rodiče nutí chodit do kostela a modlit se, ačkoli na boha nevěříš, je pro tebe velmi nepříjemná. Tvoji rodiče by si měli uvědomit, že k víře se člověk rozhodně nedá donutit, ale musí vycházet z jeho nitra. Pokud v boha nevěříš a nechceš věřit, žádné povinné modlení tě k němu nepřivede.

Jestliže tvoji rodiče nejsou přístupní tvým argumentům, požádej o pomoc jiného dospělého. Nemohla by ses svěřit například některému z prarodičů, jinému příbuznému, nebo například představenému z kostela, kam chodíš? Řekni jim, že víra v boha není vlastní a nátlak, který na tebe rodiče vyvíjejí, ti není příjemný. Věřím, že ve svém okolí najdeš někoho, kdo tě pochopí a pomůže ti vysvětlit to tvým rodičům.
Přeji ti hodně štěstí!
Bára

Jiné téma

Milý Alíku,

  1. Tento rok jsem přestoupila ze základky na osmileté gymnázium, kde studuje můj starší bratr a učí moje matka. Docela rychle jsem si ve třídě našla kamarádky a jsem tam spokojená, ale když jsem párkrát byla venku s kamarádkami z předchozí školy všimla jsem si, že se mnou vůbec být nechtějí. Nechtěly se se mnou bavit a celou dobu akorát čekaly až půjdu domů. Moc mne to mrzí.
  2. Hodně se hádám s matkou. Začalo to asi půl roku před přijímacími zkouškami, hodně jsme se spolu učili. Celé prázdniny mě nutila se učit a já jsem na ní byla strašně naštvaná. Teď jsem jí za to vděčná. Zkrátka jsem byla velmi drzá a zlá. Matka na mě zuřila. Od té doby se hádáme každý den a mám pocit, že jí už asi ani nemám ráda... Když mi třeba řekne, že už to tak nechce a něco spolu např. podnikneme tak další den se tváří, že nic takového neřekla a mně přijde, že ani nechce abychom spolu měli lepší vztah.
  3. Jsem trochu napřed v učení, ale mám problémy s komunikací. Dokážu se bavit s člověkem mého věku, nebo někoho o něčem poučovat, ale nedokázala bych si koupit sladkost v obchodě. Z takových situací jsem neskutečně vystresovaná, nebo třeba bych nezvládla říct někomu, že nechci, aby mne předběhl ve frontě atd.
  4. Nesnáším se. Meřím 153 cm, vážím 41,5 kg a mám 11 let. To je myslím celkem normální, ale já si připadám strašně tlustá a hnusná. Dost jsem se koukala na pro ana blogy, ale moc se bojím. Taky si připadám naprosto netalentovaná a nešikovná. Hraju na klavír, který se mi vůbec nelíbí, chodím na dramaťák, který je pro mě příliš nudný a se psem chodím 2x týdně na cvičák, který je pro mne hotové peklo, všichni tam jsou na nás zlí a my nic moc neumíme. Mám hysterické záchvaty a skoro každou noc pláču. Nikdo mě nechápe a nikdo si se mnou nechce promluvit. Chtěla jsem si zkusit nějak ublížit, ale jsem na to příliš přecitlivělá.
  5. Rychle jsem vyrostla z dětského věku a cítím se být starší. Nepřemýšlím jako dítě a ani se tak nechovám. Poslední dobou mám pocit, že jsem si dětství asi neužila a ještě bych ho měla prožívat.
  6. Jsem nešťastná a nevím jestli chci ještě žít.
holka, 11 let, 3. listopadu 2019

Ahoj,

děkujeme za důvěru, se kterou ses nám svěřila s tím, co Tě trápí. Píšeš o tom, jak to teď máte s matkou a s kamarádkami, a také o tom, jak vnímáš sama sebe. Každou noc kvůli tomu pláčeš, máš pocit, že Tě nikdo nechápe, nevíš, jestli se ti chce ještě žít.

Z toho, co píšeš, vnímám, že Ti teď vůbec není dobře, je to pro Tebe náročné, stresující období. Chci moc ocenit, že ses rozhodla napsat, nebýt na všechno svoje trápení sama, to je určitě dobrý začátek. Vidím také, že umíš moc dobře psát, citlivě vystihnout, co Ti běží hlavou. Když jsem četla tvůj email, přemýšlela jsem nad tím, že nyní asi zažíváš hodně věcí, které Ti nepřináší radost - buď jsou stresující (hádky s matkou, cvičák, kamarádky z předchozí školy, které se s Tebou nechtějí bavit), anebo tě netěší, nebaví (dramaťák, klavír). Do toho potom vstupují také pochybnosti o sobě samé - o vzhledu, o váze, schopnosti komunikovat s lidmi jiného věku. Věřím, že když se to sejde takhle všechno najednou, člověk se může cítit hodně nešťastný, třeba i na čas ztratit chuť do života.

Pochybnosti o sobě samé (Jsem dost dobrá? Dost hezká? Dost štíhlá?) k začínajícímu dospívání do jisté míry patří - možná Ti to teď tak nepřipadá, ale velmi mnoho dívek zažívalo nebo zažívá něco podobného, co teď Ty. Hodně lidí Tvého věku taky prožívá velkou nejistotu při komunikaci - dost často právě v situaci, kdy mluví s cizím dospělým, třeba si mají právě něco koupit v obchodě a podobně. Postupem času člověk začne získávat větší jistotu - s tím, jak se poznává, zjišťuje, co ho baví, čemu se chce věnovat a čemu ne. Určitě je však v pořádku (a také velmi důležité), říct si o pomoc, pokud cítíme, že je na nás těch pochybností a špatných myšlenek a pocitů už moc.

Říkám si, jestli kolem sebe máš někoho, komu věříš a s kým bys mohla to, co teď prožíváš, sdílet - někoho z příbuzných nebo třeba oblíbeného učitele. Připadá mi důležité, aby o tom, že Ti není dobře, že každý den pláčeš, věděl někdo z dospělých, kdo by Ti mohl být nápomocný při hledání pomoci - třeba najít kontakt na někoho z psychologů, se kterým byste mohli společně hledat způsoby, jak se cítit lépe. Můžeš se zkusit obrátit také na školního psychologa, pokud ho na škole máte. Psala jsi, že je to v nové škole fajn, že se mezi novými kamarádkami cítíš dobře - říkám si, že Ti to teď může přinášet trochu radosti, můžete spolu trávit čas a podnikat různé věci.

Mrzí mě, že s matkou v poslední době hodně hádáte - napadá mě možnost zkusit jí popsat svoje pocity podobně, jako jsi je popsala nám (třeba i dát matce přečíst email, který jsi napsala). Můžeš to zkusit v nějaké klidnější chvíli, kdy mezi Vámi nebude napětí.

Je Ti také otevřená naše telefonická linka / Skype / WhatsApp, kde můžeme vše probrat více dopodrobna. Všechny kontakty najdeš na našich webových stránkách www.modralinka.cz.

Klidnější dny přeje

Modrá linka

Jiné téma

Ahoj, chtěl bych vědět, jestli mohu nějak investovat své peníze, když je mi teprve 15. Teď je mám na spořícím účtu, ale tam to vynáší pár korun. Moc děkuji.

kluk, 15 let, 31. října 2019

Ahoj,
je skvělé, že už ve svém věku přemýšlíš o tom, jak bys mohl investovat své peníze. Nejsem sice finanční poradce, ale obávám se, že vzhledem k tomu, že nejsi plnoletý, možnosti investování jsou hodně omezené. Dosažením plnoletosti je například omezeno nakupování akcí. Myslím, že nejlepším řešením by bylo, kdyby ses poradil s rodiči, zda by ti s investováním nepomohli. Jednak mají mnohem lepší představu o stavu vašich rodinných financí (a tedy i o částce, kterou bys chtěl investovat) a určitě sami také spoustu finanční nástrojů používají a mohou ti doporučit ty, s nimiž mají pozitivní zkušenosti.
Měj se hezky!
Bára