Poradna: Alík radí dětem

Jiné téma

Milý Alíku,

  1. Tento rok jsem přestoupila ze základky na osmileté gymnázium, kde studuje můj starší bratr a učí moje matka. Docela rychle jsem si ve třídě našla kamarádky a jsem tam spokojená, ale když jsem párkrát byla venku s kamarádkami z předchozí školy všimla jsem si, že se mnou vůbec být nechtějí. Nechtěly se se mnou bavit a celou dobu akorát čekaly až půjdu domů. Moc mne to mrzí.
  2. Hodně se hádám s matkou. Začalo to asi půl roku před přijímacími zkouškami, hodně jsme se spolu učili. Celé prázdniny mě nutila se učit a já jsem na ní byla strašně naštvaná. Teď jsem jí za to vděčná. Zkrátka jsem byla velmi drzá a zlá. Matka na mě zuřila. Od té doby se hádáme každý den a mám pocit, že jí už asi ani nemám ráda... Když mi třeba řekne, že už to tak nechce a něco spolu např. podnikneme tak další den se tváří, že nic takového neřekla a mně přijde, že ani nechce abychom spolu měli lepší vztah.
  3. Jsem trochu napřed v učení, ale mám problémy s komunikací. Dokážu se bavit s člověkem mého věku, nebo někoho o něčem poučovat, ale nedokázala bych si koupit sladkost v obchodě. Z takových situací jsem neskutečně vystresovaná, nebo třeba bych nezvládla říct někomu, že nechci, aby mne předběhl ve frontě atd.
  4. Nesnáším se. Meřím 153 cm, vážím 41,5 kg a mám 11 let. To je myslím celkem normální, ale já si připadám strašně tlustá a hnusná. Dost jsem se koukala na pro ana blogy, ale moc se bojím. Taky si připadám naprosto netalentovaná a nešikovná. Hraju na klavír, který se mi vůbec nelíbí, chodím na dramaťák, který je pro mě příliš nudný a se psem chodím 2x týdně na cvičák, který je pro mne hotové peklo, všichni tam jsou na nás zlí a my nic moc neumíme. Mám hysterické záchvaty a skoro každou noc pláču. Nikdo mě nechápe a nikdo si se mnou nechce promluvit. Chtěla jsem si zkusit nějak ublížit, ale jsem na to příliš přecitlivělá.
  5. Rychle jsem vyrostla z dětského věku a cítím se být starší. Nepřemýšlím jako dítě a ani se tak nechovám. Poslední dobou mám pocit, že jsem si dětství asi neužila a ještě bych ho měla prožívat.
  6. Jsem nešťastná a nevím jestli chci ještě žít.
holka, 11 let, 3. listopadu

Ahoj,

děkujeme za důvěru, se kterou ses nám svěřila s tím, co Tě trápí. Píšeš o tom, jak to teď máte s matkou a s kamarádkami, a také o tom, jak vnímáš sama sebe. Každou noc kvůli tomu pláčeš, máš pocit, že Tě nikdo nechápe, nevíš, jestli se ti chce ještě žít.

Z toho, co píšeš, vnímám, že Ti teď vůbec není dobře, je to pro Tebe náročné, stresující období. Chci moc ocenit, že ses rozhodla napsat, nebýt na všechno svoje trápení sama, to je určitě dobrý začátek. Vidím také, že umíš moc dobře psát, citlivě vystihnout, co Ti běží hlavou. Když jsem četla tvůj email, přemýšlela jsem nad tím, že nyní asi zažíváš hodně věcí, které Ti nepřináší radost - buď jsou stresující (hádky s matkou, cvičák, kamarádky z předchozí školy, které se s Tebou nechtějí bavit), anebo tě netěší, nebaví (dramaťák, klavír). Do toho potom vstupují také pochybnosti o sobě samé - o vzhledu, o váze, schopnosti komunikovat s lidmi jiného věku. Věřím, že když se to sejde takhle všechno najednou, člověk se může cítit hodně nešťastný, třeba i na čas ztratit chuť do života.

Pochybnosti o sobě samé (Jsem dost dobrá? Dost hezká? Dost štíhlá?) k začínajícímu dospívání do jisté míry patří - možná Ti to teď tak nepřipadá, ale velmi mnoho dívek zažívalo nebo zažívá něco podobného, co teď Ty. Hodně lidí Tvého věku taky prožívá velkou nejistotu při komunikaci - dost často právě v situaci, kdy mluví s cizím dospělým, třeba si mají právě něco koupit v obchodě a podobně. Postupem času člověk začne získávat větší jistotu - s tím, jak se poznává, zjišťuje, co ho baví, čemu se chce věnovat a čemu ne. Určitě je však v pořádku (a také velmi důležité), říct si o pomoc, pokud cítíme, že je na nás těch pochybností a špatných myšlenek a pocitů už moc.

Říkám si, jestli kolem sebe máš někoho, komu věříš a s kým bys mohla to, co teď prožíváš, sdílet - někoho z příbuzných nebo třeba oblíbeného učitele. Připadá mi důležité, aby o tom, že Ti není dobře, že každý den pláčeš, věděl někdo z dospělých, kdo by Ti mohl být nápomocný při hledání pomoci - třeba najít kontakt na někoho z psychologů, se kterým byste mohli společně hledat způsoby, jak se cítit lépe. Můžeš se zkusit obrátit také na školního psychologa, pokud ho na škole máte. Psala jsi, že je to v nové škole fajn, že se mezi novými kamarádkami cítíš dobře - říkám si, že Ti to teď může přinášet trochu radosti, můžete spolu trávit čas a podnikat různé věci.

Mrzí mě, že s matkou v poslední době hodně hádáte - napadá mě možnost zkusit jí popsat svoje pocity podobně, jako jsi je popsala nám (třeba i dát matce přečíst email, který jsi napsala). Můžeš to zkusit v nějaké klidnější chvíli, kdy mezi Vámi nebude napětí.

Je Ti také otevřená naše telefonická linka / Skype / WhatsApp, kde můžeme vše probrat více dopodrobna. Všechny kontakty najdeš na našich webových stránkách www.modralinka.cz.

Klidnější dny přeje

Modrá linka

Na otázky odpovídají

pracovníci linky důvěry Modrá linka, Alíkova kamarádka BáraV, odborníci na boj proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

Dotazy smí pokládat čtenáři mladší 15 let.

Jiné téma

Ahoj, chtěl bych vědět, jestli mohu nějak investovat své peníze, když je mi teprve 15. Teď je mám na spořícím účtu, ale tam to vynáší pár korun. Moc děkuji.

kluk, 15 let, 31. října

Ahoj,
je skvělé, že už ve svém věku přemýšlíš o tom, jak bys mohl investovat své peníze. Nejsem sice finanční poradce, ale obávám se, že vzhledem k tomu, že nejsi plnoletý, možnosti investování jsou hodně omezené. Dosažením plnoletosti je například omezeno nakupování akcí. Myslím, že nejlepším řešením by bylo, kdyby ses poradil s rodiči, zda by ti s investováním nepomohli. Jednak mají mnohem lepší představu o stavu vašich rodinných financí (a tedy i o částce, kterou bys chtěl investovat) a určitě sami také spoustu finanční nástrojů používají a mohou ti doporučit ty, s nimiž mají pozitivní zkušenosti.
Měj se hezky!
Bára

Jiné téma

Ahoj poradno.
Mám tři problémy:
1.Máma s tátou jsou na mne hrozně zlí a věnují se více mojí mladší sestře.
Jakmile příjdou do obýváku tak aniž bych něco řekla táta na mne začne řvát např.kr****e vypadni nebo debile drž hubu.A když jsem zrovna v pokoji tak mně táta pořád uráží před sestrou.A když sestra něco zopakuje víckrát tak začne řvát "Ty se chováš jako ten blbec vedle v pokoji.Toho pošlem do blázince" (já totiž když mi někdo neodpovídá ták to zopakuju)??.Mamka na mně není tolik zlá ale taky mi podobné věci dělá.Nevím co mám dělat.

2.Už to bude rok co se mi tak zvláštně točí hlava.
Není to jako normální motání hlavy spíše začnu zničehonic zvláštně vidět ,potom se začnu trochu klepat a potom špatně vnímám okolní věci.Mamka tvrdí že to mám od očí (Mám totiž zvláštní formu tupozrakostí která je bez šilhání.) ale nevím. Když se mi to stane obvykle začnu dost panikařit (stává se mi to často ve škole.Když jdu ze školy,v obchodě atp.).Pár měsíců před letními prázdninami jsme kvůli tomu byly u doktorky která řekla že to patří k zánětů uší který jsem zrovna měla.Asi na týden to přestalo ale potom to zase začalo. Mám to jen někdy ale už mně to děsí mamka říkala že se mi to může vracet psychicky.Taky jsme nedávno byly v Německu a zatočíla se mi tam hlava a táta mi pořád dává na vinu to že nešel do jednoho obchodu.Ale já za to nemohla mně totiž když se mi zatočí hlava tak mi vadí blýskavé věci a potom mně někdy i hodně bolí hlava.A v létě když jsem chodila za jednou kamarádkou (jmenuje se Eliška) tak mi její mamka (kamarádka mé mamky) řekla že Eli měla něco podobného a pomohlo jí to že přestala hrát videohru Minecraft (kterou shodou okolností hraju taky) ve které jsou kostičky které jak Eli tak i mně vadí na oči.A taky se ve škole nemůžu soustředit na kostičkovaný sešit.Takže bych potřebovala radu co udělat když se mi něco takového stane.A také co by to mohlo způsobovat.

3.Ve škole nemám přatele ,nikdo se se mnou nebaví a šikanují mně.Né že bych byla šprtka ale dřív když jsem za kýmkoliv přišla tak na mně vždycky řvali vypadni.Takže jsem dopadla tak že celé přestávky sedím a dívám se do zdi.Taky jsem kvůli holkám asi i trochu anorektička.Jednou mi nejtlustší holka ze třídy (má prý kolem 60ti kilo) řekla že jsem hrozně tlustá i přesto že mám podváhu (asi 36 kil).Jednou mne jedna kamarádka utěšovala když mi holky nadávali a pohladila mně ve vlasech a přišla za ní další spolužačka a řekla jí že je prase protože se mně dotkla.A s kluků se se mnou baví jen jeden - můj nejlepší kamarád ale toho už si taky přitahují na svou stranu. :(((.Jsem kvůli tomu všemu dost smutná a nevím jak si pomoct.

Prosím snažte se odpovědět rychle.Díky za odpověď. Ťapka

holka, skoro 12, 28. října

Ahoj Ťapko,

jestliže se k Tobě doma rodiče chovají, jak by neměli, je potřeba, aby ses obrátila na někoho dospělého, komu důvěřuješ, kdo Tě může podpořit, případně podniknout kroky k tomu, aby se situace změnila. Nejlépe by bylo obrátit se na někoho dalšího z rodiny, kdo zná celou situaci, třeba na babičku, dědu, tetu,.... Případně se můžeš svěřit někomu ze školy. V každém případě je důležité, abys na to vše nebyla sama. Pokud by podpora sama o sobě nepomohla a situace se nezměnila, je možné obrátit se na OSPOD, tedy Orgán sociálně-právní ochrany dětí.

Co se týká toho, že se Ti točí hlava, je třeba nejprve vyloučit (či potvrdit) zdravotní důvody. Tedy obrátit se na svoji obvodní lékařku, která Tě může odeslat na potřebná podrobná vyšetření. V případě, že by se zdravotní příčiny vyloučily, potom je dobré vyhledat psychologickou pomoc. Některé zdravotní problémy mohou být psychosomatické - tedy zapříčiněny například stresem, psychickými obtíženi.

Pokud nemáš ve škole přátele, pomoci Ti může nejlépe školní psycholožka, jestliže ji ve škole máte. Psycholožka Ti může být nápomocná nejen v hledání kamarádů, ale i ve zvládání situace doma, ve vyrovnávání se se stresem, celkově Ti být oporou. V případě, že školní psycholožku nemáte, můžeš se obrátit na nějakou oblíbenou paní učitelku.

Ťapko, píšeš o obtížných situacích a chci Tě ještě jednou povzbudit v tom, abys na ně nebyla sama, aby sis našla podporu ve svém okolí. Takto po internetu toho pro Tebe nemůžeme moc udělat, ale někdo dospělý, komu důvěřuješ, může. Klidně té osobě můžeš ukázat i tuto naši komunikaci, jestliže to pro Tebe bude snazší. Zavolat se také dá na naši linku (www.modralinka.cz), kde se o všem můžeme poradit, anebo třeba i na Linku bezpečí (116 111).

Přejeme Ti, aby se Ti dostalo podpory a pomoci, kterou si zasloužíš.
Modrá linka

Jiné téma

Zdravím, nerada bych poradnu zbytečně zatěžovala, ale mám poslední dobou dva problémy.

  1. Už od malička jsem ve škole vynikala a domů nosila prakticky samé jedničky. Do dneška se to nezměnilo, ale neskutečně mě mrzí, že rodiče mě nikdy ne pochválili. Vždycky to brali jako samozřejmost. Dokonce i když jsem udělala příjmavky na osmiletý gympl, bylo jim to docela fuk. Teď to mám doma tak, že se rodiče o moje známky vlastně ani nezajímají. Když jim řeknu, že jsem dostala dobrou známku, ani se na mě nepodívají a odbyjí mě větou typu "Dobrý" (Ale řeknou to tónem bez špetky zájmu). Poslední dobou mě to hrozně mrzí a nemám vůbec motivaci se učit. Taky mě štve, že můj starší bratr v mém věku míval špatné známky a proto mu rodiče jako motivaci slíbili, že mu koupí novou herní konzoli. Zlepšil se a konzoli dostal. Já se už od malička snažím jak blbec a nikdy žádnou odměnu, ani uznání nedostanu. Nezáleží na tom, zda dostanu jedničku, nebo pětku. Pořád budou prokazovat stejný nezájem.
  2. Poslední dobou mám trochu problémy mluvit s dospělými muži. Vlastně ani nevím proč. S taťkou a bratrem ještě jo, ale u ostatních už je to horší. S učitelem ve škole dokážu prohodit pár slov, ale mám vždycky takový hrozně divný pocit
Je to asi stud, ale vůbec nechápu odkud to pochází. Nejhorší je to například cestou domů autobusem. Když s někým omylem navážu oční kontakt, ihned se dostaví onen divný pocit a rychle ucuknu pohledem stranou. S ženami, nebo mladšími a jen o pár let staršími kluky se mi tohle nikdy nestává. Čím by to mohlo být, popř. jak to můžu změnit?

Opravdu se omlouvám za svoje dvě slohovky, ale prostě nevím, kdo jiný než Vy by mi s tímto mohl poradit. Předem mockrát děkuji za odpověď. :)

holka, 12 let, 24. října

Ahoj,

je mně líto, že prožíváš takový nezájem ze strany rodičů o Tvé školní úspěchy, vůbec se nedivím, že Tě to trápí. Mluvila jsi o tom někdy s rodiči? Rozhodně totiž není v pořádku, že nezažíváš žádné pochvaly a ocenění, to potřebuje k motivaci k dalším úspěchům každý z nás. Zkus o tom s rodiči promluvit, je totiž možné, pokud jste to spolu ještě neprobírali, že už Tvé jedničky a úspěchy ve škole berou jako samozřejmost, a vůbec je nenapadá, že Tebe trápí jejich lhostejný postoj. Také se Ti nedivím, že bereš jako nespravedlnost, že brácha byl oceněn za zlepšení a Ty se svou stabilní snahou se cítíš nedoceněná. Nedivím se Ti, že ztrácíš motivaci.
Nicméně na tomto místě Tě chci upozornit na to, že se neučíš pro rodiče, ani pro známky, ale pro sebe. Všechny vědomosti, které načerpáš během studií, se Ti budou hodit, budeš mít povšechný rozhled a budeš vědět, jak přistupovat k novým vědomostem, jak si je nejlépe osvojíš, a to se Ti vyplatí i v Tvé budoucí profesi. Takže motivace tu stále je. Chápu Tě ale, že nezájem rodičů Tě trápí.

K Tvé druhé "slohovce". Myslím, že Tvé chování je zcela normální a přirozené. Stud do našeho života patří a jsou chvíle, kdy je na místě. Vzhledem k tomu, že stojíš na počátku dospívání, kdy zraje a dospívá nejen tělo, ale i psychika, sociální cítění a v těle probíhají hormonální změny, v takové chvíli jsou vztahy s druhým pohlavím napjatější. Ovšem každý to může mít jinak. A jak to můžeš změnit? Jedná se o běžnou situaci, s dospělými muži se budeš nejen v autobuse, ale i jinde běžně potkávat každý den. Zkus se té situaci vědomě vystavovat a postupně si na oční kontakt zvykat. Uvědomovat si, že jde o prosté setkání, bez nějakého dalšího podtextu, že tedy není důvod uhýbat pohledem, bát se.
Zkus na toto téma také promluvit s mámou či jinou ženou, která Tě dobře zná, a které důvěřuješ. Je možné, že v Tvém věku prožívaly totéž a budou Ti umět poradit.

Modrá linka

Jiné téma

už mě nebaví žít život ve nikdo mě nemá rád všichni mě berou jako sráče co nic neumí chce se mi umřít

kluk, 14 let, 19. října

Ahoj,

napsal jsi nám v jednom řádku, že Tě nebaví žít život, ve kterém necítíš blízkost a ocenění druhých lidí. Přemýšlíš nad smrtí.
Jsem ráda, že jsi se nám dokázal otevřít a řekl sis o pomoc.

Věřím, že Ti je velmi těžko a v těchto dnech nevidíš cestu ven. Nepíšeš nic o tom, proč tomu tak je, nemohu Ti tedy poradit, co by se dalo podniknout, aby ses mohl cítit lépe. Rozumím i tomu, že je obtížné něčeho dosáhnout bez pocitu podpory. Jsem ale přesvědčená, že se ve Tvém životě může objevit někdo, kdo si Tě bude vážit a mít Tě rád takového, jaký jsi. Možná je takový člověk blíž, než si myslíš, a zatím sis ho nevšiml. Taky by bylo moc fajn, kdybys našel příležitost naučit se mít se rád s vědomím kladných i záporných vlastností. To je pravé sebevědomí. Byla by škoda o takovou příležitost přijít, Tvoje smrt by navždy zastavila možnosti pro všechno dobré, co Tě může potkat.

Alíkova poradna má poměrně dlouhou dobu na odpověď na Tvůj vzkaz. I když se snažíme, aby odpovědi chodily co nejdříve, myslím, že ve Tvém případě by byla užitečnější rychlejší a důkladnější podpora (např. telefonická). Je opravdu důležité, abys nezůstával se svými pocity sám, dokud nebude líp. Možná by stálo za pokus zkusit ve Tvém okolí najít někoho, s kým bys mohl vše v klidu probrat. Může to být například učitel, kterého máš rád, školní psycholog, někdo z rodiny, spolužák, kdokoli, ke komu máš důvěru. Kdyby pro Tebe bylo obtížné takového člověka ve svém okolí najít, můžeš se ozvat na:

  1. Modrou linku, denně 9-21 hod, mob. 608 902 410, další kontakty přes pevnou linku, Skype, Whatsapp, chat, e-mail nebo internetovou schránku najdeš na www.modralinka.cz
  2. zdarma a nonstop na Linku bezpečí, tel. 116 111
  3. zdarma a nonstop na linku 112

Všechny kontakty si napiš někam, kde je budeš mít stále po ruce, a neváhej je použít, když Ti bude těžko.

Přejeme sílu a odvahu hledat pro sebe podporu tam, kde ji můžeš dostat.
Modrá linka

Jiné téma

Ahoj Alíku, teď o podzimních prázdninách si chci zkusit výzvu den bez zraku. Jde o o to, že budu mít něco přes oči, abych maximálně omezila zrak. Jenže nevím, co použít. Co když šátek začneme po čase škrábat? Napadly mne takové ty náplasti co nosí malé děti při léčbě tupozrakosti,ale tím, že se to dá léčit jen do nízkého věku asi neseženu větší velikost, která by mi prekryla celé oko. Nenapadlo vás něco, co bych mohla použít? Děkuju předem za odpověď

holka, 15 let, 20. října

Ahoj,
je hezké, že si chceš vyzkoušet, jak se cítí slepí lidé a s jakými překážkami se v každodenním životě potkávají. Určitě ti to pomůže lépe se vžít do jejich pocitů a zažiješ tak spoustu nových podnětů. Když o tom přemýšlím, jako ideální by se mi jevily klapky, nebo maska na oči, která se používá na spaní například v letadle. Její nošení bude určitě komfortnější než šátek, který bude mít tendenci sklouzávat. Když zadáš do vyhledávače „maska na oči na spaní“, ukáže se ti spousta různých možností a většina z nich stojí jen pár korun.
Měj se hezky!
Bára

Jiné téma

Ahoj, na Tanečáku musíme někdy dělat rozštěpy. To že dáváte nohy vedle sebe a musíte si sednout. Ale mamce to přijde špatné pro kyčle. A její kamarádka říká ať to nedělám. Ale zase sousedka a moji BFF ségra to umí. A teď ten dotaz. Můžu dělat rozštěp aniž by se mi něco stalo? Děkuji

holka, 10 let, 20. října

Ahoj,
ačkoli nejsem lékařka, pátrala jsem na internetu i na odborných stránkách a nikde jsem nenašla jakoukoli zmínku o tom, že by gymnastické prvky poškozovaly klouby. Je samozřejmé, že sportovci nesmí podceňovat protažení, zahřátí a přirozeně musí rozsah pohybu zvětšovat postupně, aby si neublížili. Ale přepokládám, že cvičíš pod dohledem kvalifikovaného dospělého, který všechny tyto aspekty pohlídá. Podle mého názoru tedy můžeš dělat roznožku, tedy rozštěp, zcela bez obav.
Měj se hezky!
Bára

Jiné téma

Ahoj alíku, když mi rodiče dají peníze na útratu např. na svačinu peníze si schovám a šetřim ale nedávno jsem si řekl že bych si taky mohl něco koupit protože kamoši každy den si kupuji nějaké jídlo no a tak sem utratil za den asi 200 a teď zpětně mi těch peněz je docela líto je teda lepši šetřit nebo hned utratit peníze

kluk, 13 let, 15. října

Ahoj,
to je velmi složitá otázka a myslím, že na ni neexistuje jednoznačná odpověď. Hospodaření s penězi je velmi individuální záležitost a každý člověk vyznává jinou filozofii. Zatímco někteří lidé spoří (ať už proto, že si chtějí koupit nějakou větší věc, nebo protože chtějí mít finanční rezervu), jiní raději zastávají názor, že peníze se mají užít. Těžko říci, který přístup je lepší a opravdu záleží na osobnostním založení člověka. Osobně bych byla pro „zlatou střední cestu“, kdy si člověk část peněz spoří a částí dělá sám sobě nebo ostatním radost. Ale jak už jsem řekla, to je pouze můj osobní názor, protože každý člověk si vztah k penězům musí najít sám a zjistit, co mu vyhovuje. Každopádně je určitě vynikající, že ve svém věku o financích a utrácení přemýšlíš a nejednáš bezmyšlenkovitě.
Měj se hezky!
Bára

Jiné téma

Dobrý den, už dlouho jsem chtěla být vegetariánkou ale pak jsem si přečetla, co Všechno stojí za mlíkem a vejci apod.. chci být vegankou, ale rodiče mě v tom absolutně vůbec nechtěli podpořit (s vegetariánstvím), nutili mi maso a bylo to takový to 'dokud to maso nesnis, neodejdeš od stolu', takže jsem to vždycky se slzama musela sníst:( Ale už mi to doopravdy vadí. Vzhledem k tomu, že mi teď vlastně bude 13 a veganstvi je doporučené od 12+, pokud nejsi od narození vegan a chceš být, protože to je pak jiny jídelníček zase. Tak už chci být vegankou, protože mi tohle všechno okolo doopravdy vadí, to jakým způsobem dochází k vejcím a mléku, mléčným výrobkům. O masu ani nemluvím, to jeotresne jíst jinou živoucí bytost. Nikomu veganství nenutím, pouze já chci být vegankou, protože když tyto potraviny jim, tak mám vždycky slzy v očích a je mi z toho špatně prostě. Nevíte, jak bych to mohla vysvětlit rodičům? Protože už vážně nevím, co mám dělat

holka, 13 let, 10. října

Hezký den,
chápu, že můžeš mít na stravu a jídlo jiný názor, než Tvoji rodiče. Připadá mi fajn, pokud se s nimi o tom snažíš v klidu mluvit, vysvětlovat, domluvit se na tom, co bys chtěla jinak. Zároveň dokud nejsi plnoletá, zodpovídají za Tvé zdraví a vývoj rodiče, tedy je důležitý i jejich pohled.
Napadá mě, že byste mohli zvážit některé kompromisy - třeba že bys chtěla u sebe omezit maso např. na 1x za 14 dní, nahradit bílkoviny a další látky z něj něčím konkrétním jiným, nakupovat živočišné produkty z domácích chovů, kde jsou zvířata dobře živena a obstarána, obohatit domácí jídelníček o zdravé a čerstvé věci, které bys chtěla především jíst. Můžete se společně podívat na argumenty pro a proti omezení živočišné stravy, na internetu existují různé zdroje informací, ne všechny jsou však odborné. Poradit se můžete společně i s Tvým dětským lékařem/lékařkou a vytvořit si plán vzájemné dohody - která jídla jsou společná a pro rodiče důležitá a kdy se např. můžeš stravovat úplně podle svého.

Přejeme Ti vše dobré,
Modrá linka

Jiné téma

Dobrý den, chtěla bych začít chodit s kamarádkou do fitka. Ale chtěli bychom jen do ženského, aby na nás nekoukali chalpy.. to je ale problém, protože v ženském fitku, který jsme si našly berou dívky až od 16 let. Tak ted nevíme kam máme jít cvičit :/

holka, 13 let, 8. října

Ahoj,
máš pravdu, že většina fitness center má minimální věk návštěvníků omezen (většinou na patnáct let). Zkuste proto najít možné varianty posilování. Ve většině měst už jsou k dispozici venkovní posilovací stroje, na kterých si můžete vylepšit kondici. Spoustu práce na svém tělu ale můžete udělat i na obyčejné lavičce, nebo třeba schodech. Když si zadáte do vyhledávače heslo „posilování venku“, objeví se vám spousta odkazů s vynikajícími nápady, jak využít k posilování obyčejné věci, které máte kolem sebe.
Přeji vám hodně štěstí!
Bára

Jiné téma

Ahoj Alíku a spol. Včera a dneska jsem měla marihuanu, ale jen trošku že skleněnky (asi 5 potahů za den) a 15.10 a 17.10 mám jít na vyšetření na Neurologii a na Kardiologii, protože mi to doktorka doporučila a bojím se, jestli by na to přišli, kdybych si to už nedala... nevíte jestli na to přijdou ? Mamka by dostala infarkt a taťka by mě snad zabil... děkuji

holka, 13 let, 6. října

Ahoj,
bohužel ti nedokáži říci, jestli na specializovaném vyšetření tvé užívání marihuany odhalí, ale především jsi na důsledky svého jednání měla myslet dřív, než ses takové hlouposti dopustila. Asi je zbytečné zdůrazňovat, že marihuana je nelegální drogou a kromě zdravotních následků se vystavuješ i právnímu postihu. Situace, kdy užíváš opakovaně drogu a teprve potom přemýšlíš, jaké by to mohlo mít důsledky a co tomu řeknou tví rodiče, bohužel svědčí o nezodpovědnosti a nezralosti. Především by ses měla zamyslet nad tím, jestli ti stojí za to ničit si své zdraví a život kvůli pár okamžikům prchavých a velmi pochybných prožitků.
Bára

Jiné téma

Dobrý den, chtěla jsem se zeptat, jestli nevíte, kam bych mohla poslat nějaké designy oblečení... Protože mi to vážně jde, všichni mi to chválí a jako doopravdy upřímně.. a já bych chtěla zkusit to někam poslat, ale ani nevím, jestli to jde, nebo kam to poslat, protože nic takového jsem v Praze nenašla..:( poprosila bych o nějakou radu, je to pro mě doopravdy velmi důležité... A ano, vím, že to nemusí vyjít, a že ta šance, že to nevyjde je obrovská, ale stejně bych to chtěla zkusit..:( btw rodiče by neměly problém mi podepsat to, s čím by souhlasily (podmínky myslim v té smlouvě, jinak mě podpoří)

holka, 13 let, 1. října

Ahoj,
dovol mi, prosím, abych zrekapitulovala tvé dotazy od začátku září: chtěla jsi prorazit u filmu, chtěla jsi se stát spisovatelkou, chtěla jsi založit klub na ochranu přírody a chtěla jsi začít jezdit na skateboardu. Je určitě skvělé, že se zajímáš o tolik věcí a jsi tak všestranná, ale méně je někdy více. Tohle je už pátá aktivita, kterou chceš v průběhu jednoho kalendářního měsíce „rozjet“ - a žádná z nich není banální drobností, ale všechno jsou to projekty na několik let.
Ačkoli to nerada uslyšíš, než se pustíš do něčeho dalšího, radím ti spíše, aby ses věnovala menšímu množství aktivit, ale dělala je pořádně a do hloubky. Určitě dosáhneš mnohem lepších výsledků, než když rozjedeš další aktivitu.
Měj se hezky!
Bára

Jiné téma

Ahoj chci se zeptat nejedná se o mě ale, ale, o menší kamarádku nejsme takové dobré kamarádky ze by se mi znecim svěřila ale, dříve jsme byli a tak něco vím z minulosti jelikož jsme loni více jak půl roku spolu seděli v lavici a teď jsem si dané věci všimla znova i když už nejsme dobré kamarádky a ne sedíme spolu..
Ta kamarádka žije i z mamkou i tátou a její mamka má něco ze zády nebo něco takového tak jede občas na rehabilitace třeba na měsíc neli víc... A loni to byla její mamka normální doma tak ji táta uhodil aniž by něco udělala předtím než ji uhodil poslední pul rok na ni jenom řval a pořád se sebepoškozovala.. A já to z jednou kamarádkou nahlasila jelikož nás o to poprosila a řešila to učitelka, ředitel, její rodiče, ktomu asi sociálka... No tak jak se to dozvěděla učitelka tak zavolala rodičům a potom ty rodiče ty kamarádce a seřvali ji a že si to vyřídí doma a potom pár dnů na to bylo prý vše ok a jenom ta kamarádka říkala že prý kdyby se něco takového ještě jednou stalo tak půjde do decaku nebo prostě pryč od rodičů.. A taky říkala že nechce opustit svoji nej kámošku tak to doma buse muset nějak vydržet že to bude muset zvládnout že nechce opustit kámošku kterou zná asi 10 let... No a včera jsem viděla jak měla pořezanou ruku takže se opět sebepoškouzuje a to znamená že se něco děje a tak jsem se jí zeptala co to je a ona že jehla, kroužítko, žiletka vždy vše zachrání a potom jsem se jí zeptala jestli nechce z něčím pomoct řekla že a pak jsem se jí zeptala jestli se zase děje něco doma a ona ať to neřeším... Tuším že se zase něco děje jenom se asi boji nebo to nechce říct takže nevím co stim asi sní promluvim s nějak to zní dostat je to dobrý nápad? Její táta vypadá strašně a je to alkoholik a věřila bych tomu že ji doma tyra jako praktických předtím a myslím si že ji možná i znásilnil... A letos máme ject ze školou na lyzak a ona prý asi nepojedeme že ji nepustí a že nikam nepojede a zůstane doma přijdeš mi to vše strašně divný mám sní promluvit..?

holka, 13 let, 25. září

Ahoj,
je moc fajn, že máš starost o svoji kamarádku. Děláš pro ni opravdu maximum, i když není zrovna Tvojí nejlepší kamarádkou. Chtěla bych Tě ocenit, že jsi už v minulosti zafungovala jako její opora. To, že jste to nahlásili je moc dobře, a i když to zapůsobilo na její rodiče jen na chvíli, už o nich ví zřejmě i sociální pracovnice a to je dobře, je na co navázat. Vím, že Ti ta dívka teď řekla, ať to neřešíš, ale to, že jsi si všimla nového sebepoškozování by se nemělo podcenit, zejména pokud je tam podezření, že to souvisí znovu s chováním jejího táty.

Jsi všímavá, a nabízíš jí pomoc, to je moc dobře, ale teď to spíš patří znovu do rukou dospělých. Ty můžeš kamarádce nabídnout opět pomoc, rozhovor, ale sama tušíš, že se asi hodně bojí toho, co by bylo dál, a tak se může znovu stát, že s Tebou nebude chtít vše rozebírat. Myslím, že bys ale mohla znovu zajít za vaší učitelkou a říct jí o tom, čeho sis všimla, ona už bude vědět, jak má dál postupovat. Je to povinnost školy, aby takové případy řešila. I když budou kontaktovat sociální pracovnici, nemusí to dopadnout jenom tak, že kamarádka odejde od rodiny do dětského domova, ale budou se hledat další možnosti, jak jí pomoci. Existuje hodně variant, a také se bere v potaz i názor samotného dítěte.

Ráda bych Tě také podpořila v tom, abys na to nezůstávala sama. I pro Tebe je to zatěžující, že v takové situaci jsi a nedivím se, že Ti kolem toho běží v hlavě spoustu myšlenek a nejistot. Přemýšlím, jestli i Tebe by někdo nemohl podpořit a vyslechnout, například máma, táta nebo někdo další komu důvěřuješ. Tak bys měla někoho, kdo Ti pomůže s jednotlivými kroky, které uděláš.

Držíme palce.
Modrá linka

Jiné téma

Ahoj poradno,
nedávno jsem se vás ptal na vydělávání peněz před dosažením patnácti let. Ale teď mě zajímá jestli je možné prodávat (výrobky) kvůli EET, účtenkám a tak dále? Potřebovala bych asi 4500 korun na mobil, protože mi ho nikdo nemůže zfinancovat a také bych pomohla mamce jelikož ona moc nevydělává a na každý měsíc jí zbyde pouze pár korun pro ní, mně, mou sestru na školu, oblečení, jídlo a dům (jelikož jsme v rekonstrukci a táta nás opustil ve snad nejhorším stavu-toho domu-). Nežije se nám nejhůř ani nejlíp. Jen bych byl radši kdyby si nás táta víc všímal. Je to přes dva měsíce co jsem měla narozeniny a měsíc co jsem měl svátek a táta mi ještě nepopřál ani mi nic nedal (jsem nenáročný člověk a tak by mě potěšila i čokoláda. Ale on si toho asi nevšiml :(
Předem děkuji za odpověď na EET. A předem také děkuji alespoň za přečtení mého ,,povídání,, potřebovala jsem se s tím někomu svěřit.
Poradna je super věc a jsem moc ráda, že tu je.

anonymní, 25. září

Ahoj,
k tomu, abys mohla prodávat výrobky především potřebuješ živnostenský list, od něhož se všechno odvíjí. O ten sice můžeš požádat ještě před dosažením osmnácti let, ale musela by ti být soudně přiznána svéprávnost a soud by ti také musel vydat patřičná povolení. Nicméně tento soudní proces mohou absolvovat pouze lidé starší šestnácti let.
Co se týká tvého vztahu s tvým otcem, je mi moc líto, že se o vás nezajímá a naprosto chápu, jak těžké to pro tebe je. Obávám se však, že nemůžeš udělat nic jiného, než si s ním o tom promluvit. Pokud jste alespoň v telefonickém kontaktu, řekni mu na rovinu, že tě jeho přístup mrzí, že ho máš ráda a chtěla bys, aby o vás projevoval větší zájem. Je to tvůj otec a měl by pochopit, že je pro tebe důležitý a má v tvém životě nenahraditelné místo. Nevím samozřejmě, jaké vztahy mezi sebou aktuálně mají tví rodiče, ale pokud se rozešli ve zlém, je možné, že otec vlastně ani sám neví, jak s tebou přerušený vztah navázat a tvoje pobídnutí mu pomůže.
Přeji ti hodně štěstí!
Bára

Jiné téma

Ahoj,
Vím, že je na to asi ještě brzo, ale i tak o tom uvažuji už teď. Buď příští nebo popříští rok půjdu do tanečních. Mám ale problém. Jak mám asi jít s nějakým klukem do tanečních, když jsem na holky? Nebo spíš - jak mám třeba někoho pozvat, nebo počkat až mi tam někoho přidělí a mou první větou bude: „Sorry, ale se mnou nic nebude“?
Hlavně, jít tam s holkou pochopitelně nejde. Ale to se asi vyřídí tak nějak samo, že ano. Teď ale - oblečení. Já, jakožto tomboy jsem na sobě už pár dobrých let neměla šaty ani sukni, nenosím podpatky a z principu se nemaluji. No a v obleku jít logicky nemůžu. Takže si budu muset kvůli společenské konvenci najít nějaké šaty? A taky - jak využiju to, že umím tancovat na tom „holčičím“ místě, když pak budu někam chodit tančit s jinou holkou?
---
Další věc je ovšem vzdálenější a o to těžší. Maturiťák. Je nějaká, byť jen nepatrná možnost jít tam s mou (zatím imaginární) přítelkyní? Hledala jsem na internetu, ale vyhodilo mi to jen, že nějaké holce v Americe škola místo povolení její přítelkyně zakázala jít na ples. A opět ten problém s oblečením. Tady už to asi není tak j ´horké, kdyby mi povolili holku, tak smoking nebude (snad) problém...

No nic. Každopádně, Jak to mám udělat s tanečními? A co ten maturitní ples?

holka, 14 let, 22. září

Ahoj,
už teď přemýšlíš nad tím, jak to bude za rok nebo za dva, až půjdeš do tanečních. Chci Tě uklidnit, že jednak to má ještě svůj čas, jak sama vnímáš. Také taneční nejsou o tom, aby mezi tancujícími v páru "něco bylo". Jde tam i o osvojení pravidel etikety a základů tanců, není tam žádnou podmínkou, aby se ti dva přitahovali či spolu měli nějak více bližší vztah. Za dámské společenské oblečení se nepovažují jen sukně a podpatky, je možné se obléci více podle svého tak, aby ses cítila dobře, např. černé společenské kalhoty a k nim nějaké tričko, můžeš zvolit i uzavřené boty bez podpatku. Také Tě samozřejmě nikdo nemůže nutit, aby ses malovala. Pokud bys v budoucnu tancovala s nějakou dívkou, nejspíš jedna z vás bude muset tancovat "pánské" a druhá "dámské" kroky, takže věřím, že bys mohla užít i ty dámské. Dále přemýšlíš nad tím, jestli budeš moci jít s případnou budoucí přítelkyní na maturitní ples. Na ples si každý zve své nejbližší dle vlastního uvážení, nerozumím tomu, proč by Ti měl kdokoli bránit si kohokoli pozvat.

Chci Tě podpořit v tom, aby ses netrápila předčasnými obavami, vše má svůj čas a věřím, že o všem se dá domluvit a dojít k nějakému přijatelnému řešení, kompromisu.

Přejeme Ti vše dobré,
Modrá linka

Jiné téma

Ahoj, chtěla bych se zeptat... Chci jezdit na skateboardu, ale nemám na něj peníze a bojím se to říct rodičům.. ani nevím proč. Někde jsem četla, že je lepší koupit si dražší skateboard (třeba za 500) než za 200, že to má lepší kolečka a tak.. prostě lepší na ježdění... A rodiče by mi koupili ten nejlevnější co by našli.. to jsem si jistá... A taky nevím, kde bych třeba měla přes zimu jezdit a tak.. jako když neprší, nesnezi nebo nemrzne prostě, tak je mi to jedno. To si můžu vzít skateboard okolo baráků u nás, protože je tu sice někde dost hrubek povrch jako kameny ale ty jsou už zatvrdly v tom betonu, takže to jenom Drnca, ale kde bych měla jezdit přes zimu? Taky nemám s kým jezdit:| Ale to není až takový problém.. mě stačí kdybych měla kde.. a myslíte si, že je to špatný jako holka na skatu? Já nevim, ale fakt se to chci naucit

holka, 13 let, 22. září

Ahoj,
je hezké, že máš svůj sen, za kterým si jdeš. V první řadě bych tě chtěla ujistit, že není rozhodně nic špatného, ani divného na tom, když dívka jezdí na skateboardu. Naopak každá sportovní aktivita je chvályhodná a má pozitivní vliv na lidské zdraví (samozřejmě až na extrémní situace, jako jsou například sportovní zranění). Určitě o svém snu řekni rodičům a domluv se s nimi na možném řešení. Samozřejmě netuším, v jaké finanční situaci se nachází vaše rodina, ale jsem si jistá, že když rodiče uvidí z tvé strany snahu, zcela jistě se na nějakém řešení domluvíte. Třeba by ti mohli na skateboard přispět a ty by sis nějakou částí mohla přispět sama z vlastních úspor. Ohledně toho, kde bys mohla přes zimu jezdit, ti dost dobře poradit nemůžu, protože neznám podmínky v tvém bydlišti. Ale pokud je mi známo, lidé jezdící na skateboardu většinou tvoří komunity, znají se mezi sebou a sdílejí různé tipy. Určitě ti budou schopni poradit, kde se dá ve tvém bydlišti trénovat na skateboardu i v zimě.
Měj se hezky!
Bára

Jiné téma

Ahoj,
mluvím sprostě a už mě to delší dobu štve. Nevím jak se toho zbavit. Je to jako zlozvyk. U kamarádů si všímám jak moc je používají a vypadá to divně. Tak se chci zeptat na nějaké tipy na to jak přestat.

Předem děkuji

kluk, 13 let, 18. září

Ahoj,
je skvělé, že si svůj zlozvyk uvědomuješ a chceš se ho zbavit. Vulgární mluva skutečně není nic pěkného a lidé používáním vulgarismů často maskují svou nejistotu, či nedostatek sebevědomí. V první řadě se proto zamysli nad tím, kdy a v jakých situacích vulgarismy nejčastěji používáš. Chceš zapadnout mezi své kamarády, kteří také mluví sprostě? Připadáš si pak starší, sebevědomější, nebo jistější? Nebo sis na to zkrátka zvykl a už používáš sprostá slova automaticky, aniž bys o tom přemýšlel? Když odhalíš příčinu a kritické situace, bude se ti tvého zlozvyku zbavovat snáze.
Zaměř se potom na situace, kdy používáš sprostá slova nejčastěji, a cíleně se zaměř na jejich odbourávání. Pokud například víš, že máš tendenci používat slovo „vole“ jako „vycpávkové“, jak tomu často bývá, soustřeď se víc na obsah své řeči, abys ji nemusel podobným způsobem „vylepšovat.“ Používání vulgarismů často může souviset s roztržitostí a zvykem, pokud se víc soustředíš a budeš se skutečně snažit vulgarismy ze své řeči vyčlenit, jsem si jistá, že se ti to podaří.
Přeji ti hodně štěstí!
Bára

Jiné téma

Ahoj,
mám menší problém. Je mi třináct a stále ještě brečím. Například když se ptám dospělého člověka na nějakou důležitou věc. Je to dost nepříjemné, když se snažím udělat dojem. Nevím zda je to normální a tak se ptám :(
Předem děkuji za odpověď

kluk, 13 let, 17. září

Ahoj,

není nic špatného na tom, že pláčeš v situacích, které se Ti zdají být náročné. Pro některé mladé lidi je kontakt s dospělými opravdu těžký a potřebují více času, než si na takové situace zvyknout. Hodně pomůže právě čas a více zkušeností, ale pokud bys na to nechtěl být sáma, mohl bys navštívit psychologa, který by Ti pomohl naučit se tyto situace zvládat klidněji. Měl bys tak někoho, kdo se Ti v tomto bude věnovat. Možná máte nějakého školního psychologa ve škole nebo by Tě rodiče mohli k nějakému objednat, bude li se Ti to zdát jako dobrý nápad.

Přejeme klidné dny.
Modrá linka

Jiné téma

Dobrý den, mám takový dotaz, a docela by mě to zajímalo. Když nejsem pokřtěna (a vlastně skoro nikdo z mé rodiny), můžu se modlit a věřit v Boha? Já vím, že je to takový divný dotaz, ale chtěla bych být věřící, tak mě to zajímá, jestli můžu dělat to co věřící.

holka, 15. září

Ahoj,
můžeš věřit, na co chceš, viz moje nedávná odpověď na téma pohanů. Různé církve se sice snaží mít různá formální pravidla, ale nikdo tě nemůže opravovat „tak prrr, ty na to nevěříš!“ – v otázce, čemu a jak věříš, jsi logicky ty sama rozhodující autorita. Ostatní tě můžou o tom či onom přesvědčovat, ale jestli něčemu skutečně věříš, to samozřejmě záleží na tobě. Nebo snad ten bůh, ve kterého chceš věřit, potřebuje, aby tvoji víru posuzoval i někdo další? Že bys vyslovila modlitbu a z nebes by přišlo znamení „sorry jako, ale nevyplnila jsi formulář“? :-)

Já třeba věřím, že je Zeměkoule kulatá. Někdo by se třeba mohl chtít hádat, že ve skutečnosti není kulatá, ale hranatá, budiž, o tom můžeme debatovat, ale kdyby mi řekl „Alíku, ty vůbec nevěříš, že je Země kulatá!“, tak bych mu nejprve odpověděl starou kočičí moudrostí „Co to sakra meleš, ty vořechu?“ a následně bych ho poslal do… asi do nějakého hodně vzdáleného rohu Zeměkrychle. ;-)

Alík

Jiné téma

Dobrý den,
Chtěla jsem se zeptat, jestli neznáte nějaké vyložine internetové agentury do filmů seriálů...
Že jsou oficiální, zdarma, není to podvod a jenom tam zadam věci o sobě a oni mi pak budou posílat, když budou mít zájem. Neznáte nějaké takové agentury? Rodiče řekli, že nemají problém s tím, kdybych někde hrála, ale nepomůžou mi to najít, protože na to nemají čas.
Prosím o brzkou odpověď, předem děkuji

holka, 13et, 8. září

Ahoj,
nejsem bohužel znalec filmového prostředí, ale v rámci tvého dotazu jsem se pokusila nastudovat si něco o castingových a komparzních agenturách. A obávám se, že bez spolupráci s tvými rodiči tě žádná z nich nezaregistruje, protože ti ještě nebylo osmnáct. Budeš si muset nechat udělat profesionální, nebo alespoň velmi kvalitní fotky, a rodiče u každé registrace budou muset udělit svůj souhlas. Co se týká konkrétních doporučení, nejlepší zřejmě bude pročíst si internetové diskuse, kde se diskutéři svěřují se svými osobními zkušenostmi. Když zadáš do internetového vyhledávače heslo „filmová agentura“ nebo „castingová agentura“, objeví se ti spousta odkazů a řada z nich má u sebe i uživatelská hodnocení, která by ti v rozhodování také mohla pomoci.
Přeji ti hodně štěstí!
Bára