Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alík radí dětem

    Sourozenci

    Jak přesvědčit rodiče aby mi adoptovaly brách vadí mi že nemam sourozence ?? a mamka tehotná být nemuže ( prosím o co nejvíce zpusobu )

    Dekuji za pomoc

    smutný kluk, 12 let, 3. prosince 2019

    Ahoj,

    chápu, že bys sis moc přál sourozence, věřím, že Tě to trápí. Adoptovat dítě je vážné rozhodnutí, které musí udělat rodiče a vzít přitom v úvahu spoustu věcí. Je to také docela složitý proces, který může trvat dlouho. Umím si představit, že Ti brácha chybí, bohužel, Ti ale zaručenou radu, jak přesvědčit rodiče, dát nedokážu. Každý člověk je jiný a jinak se rozhoduje. Tvoje rodiče neznám, proto nevím, do jaké míry jim adopce připadá přijatelná. Říkám si, že si můžeš zkusit s mamkou a taťkou upřímně promluvit o tom, co Tě trápí - společně můžete zkusit vymyslet, co by se dalo podniknout, aby ses cítil lépe. Napadá mě pro začátek třeba častěji se vídat s kamarády, nebo bratranci a sestřenicemi, třeba společně podnikat nějaké výlety, navštěvovat se a podobně.

    Pěkné dny,

    Modrá linka

    Na otázky odpovídají

    pracovníci Modré linky, psycholožky BáraV a Péťa, poradenské centrum Locika, MUDr. Jiří Staněk, MVDr. Přemysl Rabas, bojovníci proti kouření z projektu Nekuřátka, vědecký novinář Pragmatik a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze děti mladší 15 let.

    Sourozenci

    Ahoj,
    Mám takový problém, sdílím pokoj s bráchou a on je hrozný bordelář, zatímco já mám spíš ráda pořádek a když se ho snažím přemluvit, aby si alespoň něco po sobě uklidil vznikne z toho hádka. Jenže i když to teda po něm uklidím za pár dní je v našem pokoji zase bordel jako v tanku. Navíc nemám žádné soukromí a v pokoji nám nejdou zavřít dveře. Ptala jsem se mamky a protože bydlíme v bytě tak ani nikdy vlastní pokoj mít nebudu. Nemusím mít nutně vlastní pokoj, ale alespoň nějaký koutek kde by mě nikdo nerušil... Prosím poraďte jak to s bráchou a mamkou vyřešit.
    Děkuji:->

    holka, 7. července

    Ahoj,
    co se týká hádek s bratrem o uklízení, zkus mu vysvětlit, proč je pro tebe důležité mít uklizeno a zkuste se dohodnout na variantě, která bude pro oba v pohodě. Minimálně by bylo fajn, kdyby jeho nepořádek nezasahoval do tvé části pokoje. Tohle asi taky prober s maminou, možná by bráchu přiměla k úklidu snadněji než ty.
    Chápu, že chceš soukromí. Nešly by dveře alespoň nějak opravit? Zkus se projít po bytě a rozhlédnout se, kde by bylo fajn místo pro tvůj koutek a pak svůj návrh prober s maminou. Řekni jí o tom, že potřebuješ soukromí a svůj klid, třeba ti pořadí, kde by se na takový koutek našlo místo.
    Držím palce, ať se to podaří vyřešit! Klidně zase napiš.
    Péťa

    Sourozenci

    Ahoj potřebuji poradit s bratrancem . Je mu 15 a jo ok je v pubertě ale to neznamená že mě bude ignorovat .jde o to že kdykoliv mu napíšu tak to bere jako že ho otravuju a je pak na mě naštvaný .chci s ním být aspoň v kontaktu ale už nevím jak mu říct že ho otravovat nechci ale že s ním chci být v kontaktu .mám ho ráda jako člena rodiny ale on mě asi ne . Ani mi nepopreje k svátku a Já jemu jo .mrzí mě že to takhle je ale už opravdu nevím .když byl na mojí narozeninový oslavě tak mi dal dárek a odešel pryc a Já jsem šla sice za nim ale strčil mě a Já jsem si rozbila hlavu. Mrzí mě že mě nemá rád .Prosím poraďte mi jak to s nim nějak prezit.

    holka, 11 let, 4. července

    Milá pisatelko, 

    děkujeme za důvěru, s jakou se obracíš na poradnu. Píšeš, že potřebuješ poradit co máš dělat se vztahem s bratrancem. Bratranci je již 15let, je v pubertě a začal tě ignorovat a dokonce i odstrkávat, když se pokoušíš o kontakt s ním. Ty máš snahu kontakt udržovat ale on to odmítá a bere to tak, že ho otravuješ. Rozumím tomu, že tě to mrzí a máš pocit, že tě nemá rád. Jste jedna rodina a v rámci rodiny nejspíš máte vztahy dobré a přátelské, tak teď nerozumíš tomu, proč to tak nemůže být i s ním. Tvému bratranci je 15let, je věku, kdy se hodně mění, začíná vyspívat, může prožívat emoční bouře, i když to tak nemusí vypadat. A hlavně začíná se vážně zajímat o dívky. Proto je teď tak odtažitý, protože jeho pozornost a zájem směřuje jinam. Ty pak můžeš být v jeho očích ještě moc dětská. A opravdu může tvé zprávy brát jako nátlak, který mu není příjemný. On se chce teď soustředit na své vrstevníky. Je to tak normální a přirozené. Také to tak budeš mít. Zkus to teď spíš nechat být, netrápit se tím tolik. Kontaktuj ho raději méně než dosud a nezlob se na něj, když ti neodpoví. Ukazuj mu svůj zájem o komunikaci ale netvoř na něj nátlak. To napomáhá v kontaktu s druhým. Uvidíš, že se mu budeš postupně přibližovat tím, jak sama půjdeš do puberty a začneš mít podobné zájmy jako on. Pak třeba navážete zase přátelství.  Ale teď se mezi vámi vytvořil velký rozdíl, díky tomu v jakém období rychlých změn on se nachází. Tak ti tak trochu "ujel". Ale to doženeš. A až budeš v jeho věku, tak třeba už ani nebudeš tolik o to přátelství stát, protože i tebe budou zajímat kluci jiní. 

    Pak také zkus  vnímat, jak se bratranec chová k ostatním členům rodiny. Třeba to má podobně i s jinými osobami v rodině. Můžeš si o tom s někým dospělým z rodiny promluvit. A třeba zjistíš, že to   i jiní členové v rodině vnímají podobně a i jim přijde, že je bratranec nyní zbytečně odtažitý. Tak to zkus sdílet, s někým, s kým máš dobrý vztah v rodině. Ale nenuťte bratrance do vřelých, otevřených vztahů, na to musí on přijít sám, jinak se ta situace bude ještě zhoršovat. Zaměř se na ty osoby, se kterými si v rodině rozumíš a které tě mají rády. Zaměř se na to, co tě zajímá a co máš ráda. A vztahu s bratrancem nech nyní volný průběh. Víc proto aby on našel vztah k tobě  teď udělat nemůžeš.

    Tak ti držím palce a přeju ti pěkné prázdniny,

    Poradce Centra Locika

    Sourozenci

    Starší sestra

    Ahoj, píšu ohledně své sestry Alžběty (14 let).
    Je mi jedenáct a moje sestra se mnou nechce skoro vůbec trávit čas.
    Často chodí ven s jejími spolužačakami a nechová se ke mně tak, jak bych si to moc přála. Když se jí třeba zeptám jeslti si se mnou zahraje ňejakou deskouvou hru nebo jestli si se mnou bude s něčím hrát, tak se vždycky nějka vymluví ( např. má moc úkolů, je unavená...) nebo řekne jindy, ale stejně si se mnou pak nehraje.
    Jinak moje sestra je moc hodná ikdyž se občas naštve.
    Prosím poraďte mi jak ji mám říct, že ji mám moc ráda a že mi je líto to, že si se mnou nehraje.

    Předem děkuji za odpověď.

    holka, 11 let, 1. července

    Ahoj,
    trápí Tě, že s Tebou Tvoje sestra netráví tolik času, kolik by sis přála. Chápu, že Tě mrzí, když se Ti moc nevěnuje. Píšeš, že Alžbětě je 14 a Tobě je 11. Často to mezi sourozenci bývá tak, že když je mezi nimi podobný věkový rozdíl, stane se, že toho staršího už začne bavit něco jiného než toho mladšího. U čtrnáctiletých dívek je normální, že chtějí trávit hodně času se spolužačkami a kamarádkami stejného věku. Zároveň je v pořádku, když jí dáš najevo, jaké to pro Tebe je, když se Ti moc nevěnuje. Vlastně si říkám, jestli bys jí o tom nemohla povědět podobně, jako jsi to napsala nám – že je Ti to líto a máš ji moc ráda. Můžeš jí dát vědět, co bys od ní potřebovala, abys byla spokojenější, a podle toho se třeba můžete dohodnout na nějakém kompromisu. Klidně jí to můžeš i napsat, kdybys chtěla.

    Zdraví

    Modrá linka

    Sourozenci

    AHOJ VŠICHNI mám trochu větší trápení s mojí blbou sestrou .
    pomlouvá mě ve škole
    řekla mi že mě od srdce nenávidim . je o 2 roky mladší
    zkoušela jsem se s ní i domluvit ale to nejde nebo by asi ona skončila někde na hřbitově .
    neumí vůbec mi říct že mě má ráda
    dělá mi naschvál
    JÁ JI MÁM RÁDA ALE POSTUPEM ČASU SI ŘÍKÁM ŽE MÁM DOMA MONSTRUM BEZ CITŮ. NEVÍM CO MÁM DĚLAT A JEŠTĚ K TOMU JÍ MAMKA V TOMHLE CHOVÁNÍ PODPORUJE .
    TÁTU NEMÁME .
    CHCI TO ZMĚNIT ALE ONA NE PROSTĚ MÁM ŽIVOT NA HOUBY.

    KIKI 11 yo, 24. června

    KIKI 11 yo
    Ahoj, píšeš o tom, že máš problémy ve vztahu se svou sestrou. Pomlouvá tě ve škole, je na tebe hnusná a řekla ti dokonce, že tě ze srdce nenávidí.
    Rozumím tomu, že tě to velice trápí. Rodinné vztahy jsou v našem životě důležité, jelikož doma s rodinou trávíme hodně času.
    Píšeš, že mluvení o problémech ve vašem vztahu se sestrou nemělo cenu. Zkus si, prosím, odpovědět na otázku, jakým způsobem si jí to řekla? Někdy nepomáhá, když na druhé "navalíme" řadu stížností, co dělají špatně, ale mohlo by být lepší začít tím, že máš sestru ráda a že proto tě její chování mrzí a že by sis moc přála, aby se ten vztah mezi vámi zlepšil. Píšeš, že mamka je na straně sestry, což rozumím, že pro tebe může být více frustrující a o to těžší. Zkus stejným stylem promluvit i s mamkou. Mezilidské vztahy jsou problematické a komunikace je v nich velice důležitá. Váš vztah se sestrou se také bude upravovat, jak budete starší.
    Moc ti přeji, ať se to se sestrou urovná a je ti líp.
    S přátelským pozdravem
    Poradce Centra Locika

    Sourozenci

    Ahoj poradno, můj brácha má Aspergerův syndrom. A vtom je ta potíž. Nemá tátu protože po narození se rozešli a o několik let později spáchal sebevraždu. Brácha mamce vyčítá že nemá tátu, že si nenašla nikoho. Potom myslela že bráchy tátu nahradí můj táta a snim to nevyšlo. Brácha teď vyhrožuje sebevraždou. Chodì do školy do Prahy a od našeho baráku je to kolem 30 km. Bydlíme u nádraží a já se bojim že skočí pod vlak nebo pod metro. Říká že skončí jak jeho táta. A já se moc bojim že spáchá sebevraždu a nebo se začne sebepoškozovat. Včera rozmlátil klávesnici vzteky a já to uklízela ale nevadilo mi to. Brácha křičel a brečel. Vždycky mi to trhá srdce když je smutnej nebo když nadává mamince. Já se potom taky rozbrečím a on začne na mě křičet nadávat mi. Včera probrečel skoro celej den a nejhorší je že nadával hodně hodně sprostě. Já slzy musela zakrývat rukama nebo spíš celej obličej aby mi nenadával. Potom se zjistilo že sprostě nadával učiteli. Když se ho mamka zeptala jestli je vpoho že jeden můj spolužák na nás všechny ze třídy mluví sprostě a on řekl že jo. Jednou sem mu řekla ahoj michale ( tak se jmenuje ) a on mi ŕekl: jdi do pr***e.
    A já se bojim o bráchu, pomůžete mi?
    Pokud to nějak de tak děkuji

    holka, 10 let, 6. června

    Ahoj,
    koukám, že soužití s bráchou není zrovna jednoduché. Nedivím se, že o něj máš strach, když vyhrožuje sebevraždou. To je hodně závažná věc. Bráchu nejspíš něco hodně trápí. Zkus si o tom, že máš o bráchu strach, promluvit s mamkou. Zároveň na tebe brácha nemá právo křičet a mluvit na tebe sprostě. Pokud má nějakou starost, kvůli které je takhle podrážděný, musí ji řešit a ne si to vylévat na tobě. Obrať se o pomoc na dospělé ve tvé rodině nebo ve škole. Společně se pak zamyslete nad tím, jak tuto situaci vyřešit.
    Držím palce, ať se to brzy srovná.
    Péťa

    Sourozenci

    Změnil se mi život

    Ahoj, chtěla bych pomoct..... Poslední dobou se mi úplně změnil život... Moje máma si našla muže ale ten má dítě (5 yo. Holku).
    A tak se ke mě začla máma chovat škaredě ... Vždycky když jí chci něco říct jak se ke mě chová nebo něco jiného, tak mi na to jen řekne ať se podívám na sebe, nebo mi řekne že jestli se mi něco nelíbí tak ať se odstěhuju k tátovi... Vím že to má v poslední době těžké že z penězmi jsme vycházeli tak tak a že ta malá holka (nechci zmiňovat jméno) má nemocnou matku která jí vždycky očkuje ať u nás brečí nebo ať si vymýšlí že jí koupíme co chce atd...... TAK I PŘESTO BY SE KE MĚ MOHLA CHOVAT HEZKY NE?... Ano ještě jsou nějaké ty dny kdy si to užívám s matkou ale poslední dobou mám chuť se zavřít v pokoji a nevylézat.... Byla jsem vždycky jedináček sice mám nevlastní sestru kterou miluju, ale tu malou holku prostě nemusím.. dnes je den dětí ale jelikož je ta malá holka u tý nemocný mámy tak musíme počkat a budeme to slavit jindy což mě taky štve jelikož je tohle snad pořád vždycky se musí čekat na ní až přijede... I ve škole se mi přestalo dařit jelikož kvůli ní se nemám čas učit... Navíc skoro když si máme vybrat třeba idk "chipsy" a já si vyberu jiné než ona tak stejně vezmou co chce ona a né já... Ten chlap je v pohodě mám ho ráda protože mi dává přednost (PROTOŽE ASI CHÁPE ŽE JSEM BYLA PRVNÍ A ŽE MÁM PRÁVO OBČAS ROZHODOVAT) Mám sto chutí odejít z baráku za tátou (ikdyž tam mám macechu)... nebo ukončit někde svůj život....
    Poslední dobou často brečím...
    ..........
    Jak jí mám říct jak se v poslední době cítím když mě asi nechce poslouchat?
    .......
    A jak nemít pocit se někde zabít nebo tak?
    ......
    A jak si "vybudovat" nějaký respekt u té malé rozmazlené holky?

    Děkuji...
    HHolka🙂

    Hholka, 12 let, 1. června

    Ahoj z Modré linky,

    umím si představit, že Tě mrzí, když Ti mamka nenaslouchá. Všichni potřebujeme, aby nás někdo vyslechl, podpořil. A když se nám toho nedostává, můžeme se cítit osamělí, smutní, nepochopení. A když se cítíme takhle, mnohdy nás může napadnout i to, že bychom ukončili život. Pomáhá zkusit se soustředit na to hezké, na to, co máš ráda, co Tě baví. Uvědomit si, že prožíváš nepříjemné chvíle, ale umět se vrátit i ke všem hezkým chvílím, které jsi zažila, a věřím, že ještě zažiješ.

    Chci Tě podpořit, abys s mamkou zkoušela mluvit o tom, jak se cítíš, co potřebuješ, to je důležité. Pokud Ti mamka nebude naslouchat, můžeš jí dát přečíst tuhle naši komunikaci, aby si uměla lépe představit, jak se cítíš. Také se můžeš s tím, jak se cítíš, svěřit i jiným blízkým osobám nebo někomu ve škole (oblíbené učitelce/učiteli, školní psycholožce/psychologovi). Píšeš, že mamčin přítel je fajn, můžeš se tedy obrátit i na něj. A také třeba na taťku, prarodiče.

    Na druhou stranu si dokážu představit, že když jsi dlouho žila jako jedináček, může pro Tebe být těžké sdílet svůj život ještě i s jiným dítětem, dělit se o čas, pozornost, lásku mamky i jejího přítele. Je to pro Tebe asi velká změna a chce to čas, aby sis zvykla. I na to, že menší děti někdy prostě dokážou být otravné. Na druhou stranu s nimi ale také je legrace, dokážou si naplno hrát a dávat lásku, když ji dostávají. Ptáš se, jak si získat respekt dcery mamčina přítele. Možná máš dojem, že by Tě měla poslouchat, když jsi starší. Tak to ale úplně není. Jste něco jako sestry, měl by mezi Vámi tedy být vztah rovnocenný, bez ohledu na to, že nejste stejně staré. Pravý respekt totiž nejde vynutit, nevychází ze strachu, ale z toho, že ten druhý si Tě váží, bere Tě proto, že jsi pro něj fajn člověk. Možná by stálo za to, zkusit to s ní po dobrém, hledat způsob, jak si spolu můžete hrát. Rozumím tomu, že Vás baví jiné věci, ale třeba byste našly i něco společného, pokud byste chtěly. Jak jsem psala, chápu, že to pro Tebe není snadné, ale nemusíš na to být sama. Mohou Ti poradit a podpořit Tě právě mamka s jejím přítelem, když jim upřímně přiznáš, že nevíš, jak na to, když na tom opravdu budeš chtít pracovat.

    Pokud bys chtěla probrat vše více podrobně, můžeš nám také zavolat nebo přijít do chatu. Všechny kontakty jsou na našich stránkách.

    Přejeme Ti bezstarostnější dny,

    Modrá linka

    Sourozenci

    Ahoj Alíku a spol.
    Poslední dobou doma řešíme hodně problémů. A jedním z těch problémů je můj starší brácha.
    Bráchovi bude 31, je z Moldávie (jako moje máma) a umí trochu česky. Bydlí s námi už čtvrtým rokem a za tu dobu se toho hodně změnilo. Už nějakou dobu se ke mně brácha nemá a tak. Vůbec se o mě nezajímá. Když dojde domů z práce, tak mi ani to blbý "ahoj" neřekne. Zajímá ho jenom "Kde je máma?" Trochu mě to mrzí, že se pořád shání jenom po mámě. Prostě mě úplně ignoruje a já nevím co mám dělat. Hrozí, že se kvůli mému bráchovi a dalším věcem moje máma rozejde s jejím manželem (mým náhradním taťkou). Už jsme o tom společně doma mluvili. Taky jsem se pokoušela s bráchou o tom mluvit, ale on, že prý nechce, že mě prý neignoruje a že se ke mně chová normálně. Kvůli mému bráchovi mám někdy pocit, že se o mě nikdo nezajímá a že jsem tu úplně zbytečně. Ale mám skvělé kamarády a ty mě podrželi. Každou chvilku mám na něho zlost a zároveň se mi chce z toho brečet. Ale nechápu, proč to dělá a jaký má k tomu důvod. Už se taky beru jako jedináček, protože tohle by mi brácha nikdy neudělal. Bude to asi rok, co se to děje, a já už na to nemám a chtěla bych od vás poradit, co mám dělat.
    Moc bych vás chtěla poprosit o jakoukoliv radu nebo odpověď, určitě mi to neskutečně pomůže.
    Předem moc děkuji
    Nikki_359

    Nikki_359, 11 let, 1. května

    Milá Nikki,
    Popisuješ své trápení kvůli staršímu bráchovi. Jestli to dobře chápu, mrzí tě, že se jeho chování k tobě změnilo. Začal tě přehlížet a nejspíš má i nějaké problémy, kterým se věnuje v rodině hodně pozornosti a narušuje to i další vztahy v rodině. Zkusím ti odpovědět, co nejlépe, jak mi dovolí to malé množství informací, které mám. Vnímám, jak moc tě to mrzí a máš různé emoce – vztek i smutek. Je vidět, že je bratr pro tebe moc důležitý, když to vyvolává takto silnou odezvu. A nejspíš ohrožuje i další vztahy, které v rodině máš. Popisuješ také to, že jste o tom společně hovořili, tedy je vidět, že je to něco, co si uvědomují i rodiče. Jen bratr to nějak nevidí. Je možné, že má skutečně nějaké velké problémy, třeba souvisí s jeho původem v cizí zemi. Možná je tu něco v pozadí, o čem ještě moc nevíš. Je přeci jenom mezi vámi hodně velký věkový rozdíl. A v podstatě to může opravdu tak vypadat, jako když jste dva jedináčci. Podmínky v jakých jste vyrůstali máte oba úplně odlišné. Zajímalo by mě, v čem je brácha pro tebe tak důležitý, že se cítíš takto odstrčená a máš pocit, že tě nevidí ani nikdo jiný v rodině. Asi tu nějaká příčina bude. V osobním rozhovoru by jsme se tomu nejspíš věnovaly. A možná by ti to porozumění dalo i další odpovědi na to, co s tím. Pak také popisuješ, že máš dobré kamarády, kteří tě podrželi. To v podstatě vnímám i já jako výborné řešení. Máš vrstevníky, osoby ti podobné, od kterých podporu a přijetí dostáváš. To je hodně dobrý lék. Pak je také dobře, jestli je tu možnost dalšího rozhovoru s mámou nebo i tátou. Mluv s nimi o tom, vyjádři to, jak tě to mrzí či máš vztek. Podobně jako jsi to pěkně popsala nám. Ať víc vnímají, že tu jsi také a je dobré i tvé potřeby víc brát vážně. Zaměř se sama na svůj vztah s mámou a tátou. Zkus i ty bratra víc ignorovat a nechat tomu volný průběh. Zaměř se na to, co máš ty sama ráda, co tě baví a zajímá, na své plány do dalšího studia, přátele a podobně. Některé věci nejde moc měnit, pouze je přijímat. Ale tím přijetím se často uvolní tlak a dochází ke změnám. A když budeš chtít napsat zase víc, tak se klidně ozvi znovu do této poradny. Zkusíme se zase víc nad tvým trápením zamyslet.
    Tak ti moc držím palce,
    Poradce Centra Locika

    Sourozenci

    ahoj alíku potřebovala by jsem poradit ohledně mé sestry . je na mně drzá /je jí 9/
    a vždy mě pošle někam ,hrabe mi do věcí a nemám ani 5 minut soukromí .pořát na mě žaluje mamce a to jí nic nedělám když jí dám jen pohlavek tak hnet jde žalovat a neříká pravdu . vždy řekne že jsem jí zbila . UŽ MI TO TADY LEZE NA NERVY A NEVÍM JAK JÍ MÁM VYSVĚTLIT ŽE DO VĚCÍ KTERÉ NEJSOU JEJÍ SE NEHRABE .

    2. už jsem dostala svojí první menstruaci jenže sestra mi krade vložky a dává je panenkám jako pleny:-Q:-E:-c takže nemám žádnou ochranu když to dostanu:-E

    NE NEVYMYSLELA JSEM JSI TO JE TO PRAVDA .

    3. a ještě asi před cca týdnem jsem zjistila že mám výtok konzistenci jako nudle z nosu . je to normální

    ps. omlouvám se že nepíšu vykřičníky a otazníky píšu přes klávesnici a nenabízí tuto možnost je už stará.

    hojjjjka11 let, 28. dubna

    Milá pisatelko,
    Popisuješ svoje trápení s mladší sestrou, která narušuje tvoje soukromí a není možnost se s ní domluvit, aby to nedělala. Je to dost pochopitelné, že ve svém věku už začínáš mít větší potřebu soukromí. A že třeba to, co ti dřív nevadilo, ti najednou už není příjemné. Tady můžeš doufat, že to samé zafunguje brzy i u tvé sestry. Také se bude blížit věku, ve kterém jsi nyní ty a sama bude chtít své soukromí. Je pravděpodobné, že jí pak tvé věci přestanou zajímat. Pak se lépe domluvíte, kde máte každá své soukromí. Myslím si, že pak bude schopná víc respektovat, kde jsou její hranice, protože i ona sama je bude chtít. V tom máš nyní náskok a sestra tě v tom musí dohnat. Já vím, co ale s tím do té doby? Zkus o tom promluvit s mámou. Řekni jí, jak to prožíváš. Klidně jí řekni to samé jako nám. Že tě to štve, že nemáš soukromí. Máma musí pochopit, že se měníš, že začínáš mít jiné potřeby a vše prožíváš nově. Zkus jí poprosit ať ti s tím víc pomůže. Požádej jí ať tě začne brát víc vážně a jako víc dospělou. Protože taková už jsi. Přestože se tvoje okolí k tobě zatím tak nechová. Ten rozpor bývá v tomto věku moc těžký. A určitě to podobně prožívá mnoho dívek ve tvém věku. Tak ti doporučuju, zkus i ty sama sebe víc vnímat, víc brát vážně, vnímej co si přeješ a co potřebuješ. A tom zkus pak otevřeně mluvit s nejbližšími osobami. To je předpokládám teď máma. Případně jiná rodině blízká osoba. A pokud by jsi s tím potřebovala víc pomoct. Tak můžeš třeba znovu napsat a víc popsat podrobnosti.
    A pokud jde o ten třetí problém, o kterém píšeš, s výtokem. Zde prosím kontaktuj lékaře. Nejlépe svého praktického lékaře a on tě nasměruje dál. V tomto ti skutečně odborně poradit nemůžu.
    Tak ti moc držím palce ať se tvá situace brzy zlepší,
    Poradce Centra Locika

    Sourozenci

    Společné spaní s rodiči

    Zdravím poradnu,
    Tento dotaz bude ohledně mého mladšího bratra. letos mu bude 10 let, já Teda proti tomu nic nemám ale je tu věc která se mi na bráchovi nelíbí. Často spí u rodičů v posteli, kdyby mu byly 2 tak dobře, ale bude mu 10 a to už je polopuberta. Prostě si myslím že je to na jeho věk ostuda. Párkrát jsem s ním o tom mluvila a jeho důvody jsou: strach z větru ( má jako jediný z nás v pokoji 2 okna a je to u něj slyšet víc) a že je u mámi vždy v bezpečí. Tohle už dělá od 7/8mi let a před tím spal normálně, pokud nebudeme počítat pár astmatických záchvatů. Nechápu ho, já si jsem jistá že je v bezpečí i ve svém pokoji, já totiž spím pár metrů od něj. Vydím to i na rodičích že je to štve, spí u nich skoro každý den. Chtěla bych ho to nějak odnaučit protože vím že kdyby se to dostalo mezi jeho spolužáky tak by se mu mohli začít posmívat.
    Předem děkuji za odpověď☺

    holka, 14 let, 13. dubna

    Ahoj z Modré linky,

    píšeš nám s dotazem, který se týká Tvého bratra. Přijde Ti zvláštní, že v jeho věku ještě často spí u rodičů. Zkoušela ses o tom s ním bavit, ale moc nechápeš jeho důvody. Chtěla bys ho to odnaučit, máš obavy, že by se mu spolužáci mohli posmívat.

    Chtěla bych moc ocenit, že se zajímáš, jak bráchovi pomoct, že chceš přispět k tomu, aby rodiče i brácha byli během noci spokojení. Nevíme, co všechno může za to, že brácha má chuť chodit spát k Vašim rodičům. Možná k tomu přispěly astmatické záchvaty, o kterých píšeš, možná nepříjemný zážitek s větrem, možná jiný nepříjemný zážitek z minula, o kterém ani nemusíš vědět. Možná si prochází těžším obdobím a blízkost rodičů mu nějak pomáhá zvládat situaci, anebo jde o zvyk, který je příjemný. Variant je spousta.
    Je těžké někomu vysvětlovat, že je v bezpečí, i když je to objektivně pravda, protože druhý se v bezpečí zkrátka nemusí cítit. Říkám si proto, že zvykání si Tvého bráchy na to, že spí sám v pokoji může být delší proces, do kterého mají co říct hlavně Tví rodiče. Během té doby můžeš třeba ještě zapřemýšlet, co by se pro něj dalo udělat. Možná mu můžeš nabídnout, že budeš spát poblíž, pokud to jde, aby věděl, že kdykoliv může přijít. Možná byste si mohli udělat nějaký zvyk, společný rituál před spaním (něco si přečíst, něco si říct/popřát), možná pomůže, kdyby měl v posteli nějaký talisman. Těžko říct, co by právě jemu aspoň trochu ulevilo. Napadá mě proto, že je důležité o celé věci začít znovu povídat nejen s bráchou, ale i s rodiči, které to asi taky trápí, jak jsi psala. Každý máme svůj čas na to si na něco zvyknout, někomu to trvá déle, někdo v tom nevidí problém. Přijde mi ale moc fajn, že Tvůj brácha má podporu v Tobě, v rodičích. To pro něj může být velká pomoc i před případnými spolužáky, kdyby se mu posmívali.

    Hezké společné dny s rodinou přeje
    Modrá linka

    Sourozenci

    Čaute tohle je trochu vážnější téma než ty před tím🙄Můj brácha má holku a s ni se nemáme rádi no a ona mě občas i bije a nadává mi do tlusté krávy a rika ze si nikdy nenajdu kluka ze kdo by mě chtěl..má 18 let a mne je 14 takže si na ni moc dovolovat nemůžu no ale je u nás doma kazdej den a zakazuje mi brát i věci které patří nám takže chtěla jsem si vzít například deku protože u nás spala kamarádka tak aby se měla čím zakryt a ona ze ne a nedala mi ji :/ taky mám kočku a kdykoliv ona přijede tak ji hned chce takže se s ni zamykám v pokoji protože není normální co ona dela...když tu kočku chytne tak ji proste drží u sebe a ona vrci a mňouká ze chce jít pryč ale ona protože je s prominutím piča tak ji nepustí.Dalsi problém je ze mám 5 letou sestru a tu denně navádí aby mi dělala naschvaly takže aby mluvila sprostě aby mi nadávala brala věci z pokoje nebo aby mi vylila vodu do pokoje na zem no myslím si ze už by měla mít trochu rozum v 18 letech ale s jejím chováním ho nedostane nikdy :) když jsem se ji zkoušela bránit tak mě vypla (uspala na 3 minuty nejspíš) já už nevím co mám dělat protože jsem to říkala i rodičům a ty mi nevěří protože ji mají rádi (tahle oni vědi moc dobre co je ona zač ale neřeší to protože to je prece brachova holka)a bracha ji samozřejmě bráni takže to všechno zapira.
    Opravdu je tady klid když tu není aspoň přes noc😬linku bezpečí tam bych neměla odvahu zavolat a nevím proč jsem totiž těžkej introvert ;-( omlouvám
    se ze nepíšu gramaticky správně ale mám na ni takový nervy no nejradši bych ji zmlatila tak že se nepozná ale nejde to.

    holka, 14 let, 10. dubna

    Milá pisatelko,
    Ano, je to vážné téma a je dobře, že jsi o tom napsala. Chování , které popisuješ u přítelkyně bratra bych skoro nazvala šikanou vůči tobě. Využívá své věkové převahy a svého postavení, které díky bráchovi má. Je to nepřípustné, aby se k tobě takto chovala. Ona sama tam je na návštěvě, v bytě, kde jsi doma ty. Úplně chápu, že máš na ní takový vztek, je to oprávněné a je dobře, že ten vztek cítíš. Máš právo jí svůj vztek ukázat, vyjádřit. Ne jít do fyzického konfliktu ale zvýšit hlas a rázně jí říci, že je ona ve tvém bytě, ne ty v jejím a podobně. Je mi jasné, že to teoreticky víš ale je tu něco, co ti v tom brání, je tu něco díky čemu z ní máš velký strach. Přemýšlej o tom a případně si o tom s někým, kdo tě zná popovídej. Možná to není pouze ona, kdo si dovolí se k tobě takto chovat. Možná tu jsou i jiní lidé. Třeba je to tím, jak píšeš, že jsi uzavřená a nemáš odvahu si říci o svá práva. Možná tu bylo něco, co ti v životě vzalo jistotu a sebevědomí, a to se nyní do té situace s přítelkyní bratra promítá. Prakticky bych ti doporučila o tom mnohem rázněji říci rodičům. A říci jim, že se ti to nelíbí a že nechceš se takto cítit v bytě, kde žiješ. Požádej je o pomoc s tím. Také o tom zkus promluvit s bratrem, i jemu to důrazněji řekni. Dej jim najevo, že to myslíš vážně. To nemusí být ve vzteku ale prostě vážně. Vnímej svá práva a zastaň se sebe sama. Možná je to něco, co se potřebuješ teď naučit. A bude to dobré i pro další život. Můžeš také o tom říci někomu dalšímu, kdo je v blízkosti vaší rodiny, komu důvěřuješ. Třeba pro tebe bude znamenat podporu. Přítelkyně bratra na tebe může žárlit, vadí jí, že bydlíš pod jednou střechou s bratrem. Možná i ona sama zažila nějakou šikanu vůči sobě a nyní jí vrací tobě. Jsou tu různé důvody. Ale to hlavní nyní je, abys zkusila překonat strach a rázně se vůči chování této dívky ohradila. Vnímej, že jsi v tom bytě doma ty a ona omezuje tvá práva. Řekni si, „ne, tohle nechci a tohle si nenechám líbit“, a uvidíš, že oni to z tebe také ucítí, když o tom budeš přesvědčená uvnitř sebe sama. A pokud budeš potřebovat o tom víc popovídat, rozebrat to, a píšeš, že jsi spíš uzavřená, tak by ti mohl třeba pomoci nějaký chat pro děti v krizových situacích. Centrum Locika takový má, najdeš odkaz na stránkách www.detstvibeznasili.cz. Podobný chat má také Dětské krizové centrum, také najdeš odkaz na jejich stránkách www.dkc.cz. Určitě podpora a pomoc existuje a uvidíš, že na to nemusíš být sama. I to ti může dát víc síly a podpořit tě v tom sebevědomí.
    Tak ti moc držím palce, ať se tvá situace brzy zlepší a ty najdeš způsob jak si s ní poradit. Určitě se ti to podaří.
    Poradce Centra Locika

    Sourozenci

    Ahoj Alíku a spol.
    Mám hned několik problémů s mým bratrem. Jmenuje se Ondřej.

    1. Je mu 16 let a chodí do prvního ročníku střední školy. Znikým se nestihl seznám protože zavřeli školy. Asi tak třikrát za hodinu dojde za mnou a rodičema a říká ,, Já chci do školy to tak být nemůže chodil jsem tam jenom měsíc všichni jsou úplně b*** " tohle říká. Je mi ho i trochu líto ale už mi leze na nervy. Poraďte mi prosím jak mu mám pomoci.

    2. Už od malička mě neměl rád. Neustále mě bije když se ho na něco zeptám tak neodpovídá zeptám se znovu a furt nic tak trochu zvýším hlas o on na mě vyjede a začne mě bit že na něho namám křičet. Nebo když u nás byla kamarádka tak nás otravoval a já mu řekla ať jde pryč ale on nechtěl tak jsem to řekla mámě a ona nic. Tak jsem zase zakřičela a on mě začal bit. A na Vánoce mě škrábl do krve a to schválně. Nevíte proč to dělá? A jak tomu přejít?

    3. Přála bych si aby mě měl rád třeba aby si občas se mnou zahrál nějakou hru nebo mi pomohl s Angličtinou která mi moc nejde. Co mám udělat proto aby mě měl rád?

    Předem děkuji za odpověď.

    Lucie, 11 let, 7. dubna

    Milá Lucie,
    Trápíš se kvůli vztahu bratra k tobě. Bratr je o 5let starší a je díky tomu, dá se říci, v jiném světě než ty. Je to tak normální. Tím, jak budeš dospívat také, tak se ten „psychický rozdíl“ mezi vámi bude zmenšovat. A přiblížíte se k sobě. Ale to je pouze jedna stránka věci. Popisuješ pak to, že tě nemá od mala rád a ptáš se, proč to tak je. A co máš proto udělat. V tom by bylo nejlepší se zeptat přímo jeho. Můžeš se ho otevřeně zeptat a říci mu o tom, že tě jeho vztah k tobě trápí a přála by sis aby to bylo jinak. Můžeš o tom třeba i říci rodičům a zeptat se na jejich názor a případně je požádat aby vám s tím s bratrem pomohli. Celkově se ale domnívám, že ten důvod je prostě váš věkový rozdíl, pak i to, že ty jsi dívka a on kluk, tak máte oba jiné zájmy. Může také žárlit, že se rodiče víc věnují tobě, když jsi menší a tak podobně. Za to ale ty nemůžeš, to nejde ovlivnit. Proto to je potřeba to i přijmout, že to tak je a být sama sebou. Soustředit se na sebe, na to, co máš ráda ty, na své vztahy a zájmy. A nevšímat si toho tolik. Odvést od toho pozornost. Budeš se divit ale to pak přitáhne zájem druhého často mnohem víc než když se zabýváme tím, jak způsobit aby nás měl druhý rád. V tom je nejlepší prostě ukázat kdo jsme, jak cítíme, co prožíváme, co nás baví a zajímá. Možná se cítíš být ve stínu staršího bratra. Možná máš pocit, že on je silnější, schopnější, kluk, že třeba rodiče naopak dávají přednost jemu, srovnávají vás. I to se v rodinách děje. Pokud to tak je, pak ti opět doporučuju víc vnímat to, že jsi prostě jiná, nesrovnávat se s bratrem, každý jste jiná osobnost, každý jste zajímavý a v něčem dobrý. Tak to k tvému dotazu, co dělat aby tě bratr měl rád a víc se ti věnoval. Pak je tu ale také to, jak popisuješ, že tě bije. To dobře není. To mu nedovol a je moc dobře, že se proti tomu bouříš. Tady je i na místě rodiče upozornit a požádat je ať ti s tím pomohou, že ti jeho chování vadí. To není žalování, to je prostě to, že si zajistíš, aby ti druzí nedělali něco, co nechceš. Je potřeba bratrovi jasně říci, že si to k tobě dovolovat nesmí. Už pro tu jeho silovou převahu, jako staršího a jako kluka. To klidně požádej o pomoc rodiče, měla by to být jejich zodpovědnost. Učíš se tím hájit sebe sama. Pokud budeš potřebovat o tom napsat víc a s někým to víc rozebrat, můžeš se obrátit třeba na nějakou chatovou linku. Třeba chat Dětského krizového centra nebo náš chat na www.detstvibeznasili.cz. Najdeš informace na těch stránkách.
    Tak ti moc držím palce, přeju hodně sil ať se tvá situace brzy zlepší a ty si najdeš cestu k úlevě. Poradce Centra Locika

    Sourozenci

    Ahoj Alíku, potřebuji poradit!
    Myslím, že už jsem ve věku kdy bych měla mít aspoň trochu soukromí. Mám společný pokoj se svou o 4 roky mladší sestrou. Máme byt takže zvětšit nebo rozdělit pokoj na dva nejde. Přišla jsem sice s nápadem, že každá bude mít aspoň svou půlku oddělenou závěsem, ale bojím se názoru rodičů. Máma to totiž nechápe a navíc to často vezme tak, že si jako nevážím toho co mám protože moje máma byla jedináček a moc si přála sourozence.

    holka, 13 let, 1. dubna

    Milá pisatelko,
    Souhlasím s tebou, že by jsi potřebovala ve svém věku už nějaké soukromí. Je to běžné a úplně přirozené. Ideální by byl vlastní pokoj, alespoň malý. To by měli rodiče pochopit. A vím, že v bytě to je nereálné. Ten nápad se závěsem je dobrý, hodně rodin to tak řeší. To, že chceš získat trochu svého soukromí neznamená přece, že si nevážíš toho, že máš sourozence. To zkus rodičům vysvětlit. A naopak, když budeš mít svůj čas a prostor, budeš pak zase o to raději se věnovat něčemu společnému se sestrou. Sestra je ještě malá ale uvidíš, že i ona za pár let bude chtít to samé, co nyní ty. Tvoje máma byla jedináček a přála si sourozence. To je také úplně pochopitelné a většinou sourozenec opravdu chybí a je moc dobře, když v rodině je víc dětí. Ale máma také nikdy nezažila jaké to skutečně je se sourozencem žít společně v bytě. Má to své výhody i nevýhody a jednou z nich je ten nedostatek soukromí. A to nemusí znamenat, že se sourozenci nemají rádi. Rodiče by vám to měli nějak ulehčit a postarat se o to, aby vám se sestrou bylo v tom malém, společném prostoru dobře. Tak je o to zkus požádat. Tvůj nápad se závěsem je možné, dobré řešení.
    Držím ti palce ať se to brzy podaří,
    Poradce Centra Locika

    Sourozenci

    Jak pomoci mladší sestře zapadnout ve třídě

    Ahoj, předem vám všem chci moc moc poděkovat, co tu pro všechny děláte, je to úžasné, a já doufám, že to víte.
    Dlouho uvažuju o tom, jestli sem napsat, nebo ne, ale dnešní událost mě přiměla to udělat. Mám o tři roky mladší sestru (přirozeně je maličko rozmazlená, a občas jí rodiče malinko nadržují, ale takhle je to skoro všude, tak se tím moc netrápím), i přesto, že se občas hádáme, jí mám moc ráda, a v podstatě celý svůj život (nejspíš stejně, jako většina starších sourozenců) toužím po tom, aby ke mě vzhlížela. Ale poslední dobou vzhlíží spíše k mým dvěma nejlepším kamarádkám- moje sestra je hodně kreativní, produktivní a talentovaný člověk, takže si pořád vymýšlí, co by mohla vytvořit (např. už s mým tátou nahrála a nazpívala dvě písničky (jen pro rodinu a kamarády, ale i tak je dobrá) a dneska vymyslela, že bude točit film. Pomáhala jsem jí s tím, a tak mi navrhla, jestli bych nechtěla být hlavní role, (chci být herečka, tak mi to udělalo moc velkou radost) ale po chvíli řekla, že by asi měly být hlavní role mé kamarádky, prý by to bylo lepší...Byla jsem s tím docela v pohodě, přece jenom je to její film, tak ať si o něm rozhoduje sama, ale nakonec mě z filmu vyřadila úplně, a udělala ze mně svou asistentku, což už mi trochu vadilo, protože jsem si uvědomila, že mě už dávno nevnímá jako svou starší sestru, ale spíš jako kamarádku, s kterou se na nakázání rodičů musí bavit, a já nechci, aby to tak bylo, protože jí mám moc ráda, a nechci jí ztratit.
    Další věc, s kterou bych se vám ráda svěřila, se taky týká mé mladší sestřičky. Už od narození je postižená DMO (nic vážného, normálně chodí, a většinu věcí zvládá lépe, než ostatní zdraví lidé) a kvůli našemu stěhování musí chodit do nové školy, kde ale nemá skoro vůbec žádné kamarády. Kluci z její nové třídy ani neví, jak se jmenuje, a holky...by se s ní možná rády bavily, ale je tam jedna, která mojí sestřičku v podstatě šikanuje- vykládá o ní, a jejím postižení ošklivé věci, a znemožňuje jí dostat se do party holčiček, s kterými by se ráda kamarádila... Vím že jí to hodně trápí. Rodiče o tom ví, ale ani přes stěžování třídní učitelce se to nezlepšilo. Myslíte, že je nějaký způsob, jak bych jí mohla pomoct i přes to, že chodím do jiné školy, než ona?
    Předem děkuju za případnou odpověď, a omlouvám se, jestli jsem zabrala váš čas, a tohle je jen nedůležitá věc, ale obě mě docela trápí, a ráda bych je vyřešila...$>

    holka, 12 let, 3. února

    Ahoj,

    předně Ti chci napsat, že mně Tvé starosti vůbec nepřipadají nedůležité, za druhé bych chtěla ocenit Tvůj vztah k mladší sestřičce, takový se hned tak nevidí. Moc se mně líbí, jak Ti leží na srdci její spokojenost.

    Pokud Tvou mladší sestřičku ve škole někdo šikanuje, ať už kvůli DMO či kvůli čemukoliv jinému, měli by zasáhnout rodiče a podpořit Tvou sestru, domluvit se s učitelkou. Pokud se to přes zásah učitelky a rodičů nepodařilo, nezbývá než se o to pokoušet znovu. Nikdo nemá právo se druhému, zejména slabšímu, posmívat nebo mu jakkoliv ubližovat, a to ani slovně - pomluvami, nadávkami…
    Co se týká projektu filmu, myslím, že bys klidně sestře mohla říct, že máš zájem zahrát si nějakou roli. Otevřenost je důležitá. Možná neví, jak moc Ti na tom záleží.

    Přejeme vám oběma hodně kamarádů, ať vyjde projekt filmu a sestřička získá kamarádky, po kterých touží.
    Modrá linka

    Sourozenci

    Jak si hrát s mladším bráškou?

    Ahoj poradno, chci se zeptat, jestli nemáte nějaký tip na hraní si s mladším sourozencem. Mám pětiletého brášku, a dost často se hádáme. Taky nejsem moc ráda že je pořád přilepený na svém tabletu. Když se nudí, dokáže hrozné věci, a chtěla bych s ním vycházet líp. Děkuji za odpověď. Holka:-D

    holka, 10 let, 19. ledna

    Ahoj,
    je skvělé, že přemýšlíš o tom, jak bys mohla s bráškou lépe vycházet, i o tom, jak bys ho mohla odlákat od tabletu. Myslím, že v tvém věku takové uvažování není úplně běžné a zaslouží si velkou pochvalu. Neznám sice tvého bratra, ale z vlastní zkušenosti vím, že děti v tomto věku jsou vděčné za každou pozornost a aktivitu, kterou pro ně někdo vymyslí. Sama mám dvě o hodně mladší sestry a když jsem byla ve tvém věku, moc mě bavilo vymýšlet pro ně různé hry - například si pamatuji, že jsem si s nimi hrála na cestu kolem světa (ve skutečnosti to byla cesta po domě a každá místnost byla jeden světadíl), dělala jsem jim šipkovanou, která končila nalezením „pokladu“, a spousty dalších her. Myslím, že když zapojíš svou fantazii, určitě tě napadne nekonečné množství her a aktivit, které společně můžete podnikat. A jsem si jistá, že tvůj bráška brzo zjistí, že je s tebou mnohem větší zábava než s tabletem a váš vztah se bude zlepšovat.
    Měj se hezky!
    Bára

    Sourozenci

    Hádky se sestrou

    Ahoj poradno,
    Mám takový menší problém a to je že se pořád hádám se sestrou.Já si třeba jenom du do kuchyně pro jídlo a zeptám se jí jestli chce taky něco vyndat ona,ale po mě začne řvát ať jí nechám být a ať se starám o sebe ,a já jsem pak z toho smutná.Nebo ona koupí konzervu pro kočku a já jenom řeknu že je nekvalitní,protože má málo masa,a ona po mě začne řvát že ona za to nemůže že se prodávají nekvalitní věci pro zvířata.Jednou psala úkoly do školy a nešlo jí to já se jí nabídla že jí pomůžu ona ale řekla ať vypadnu že jsem mladší,hloupější a že když jsem mladší nemohu to vědět ,ten večer jsem brečela mrzelo mě to že jí chci pomoct a ona mě akorát uráží. Já se kvůli tomu trápim a nevim jak jí mam říct že to nemyslim zle.Utěšuji se tim že du třeba ven s mojí fenkou,protože když je ta karanténa tak se nevýdám s kamarády tak se svěřuji své fence u ní mam pocit že mi rozumí.
    Naše rodiče jsou v práci a vrací se až v 16.00 hodin když vidí že se hádáme snaží se aby jsme se nehádali,ale když jsou v práci tak se vždycky najde proč se hádáme.A když nemam online hodiny tak trávim čas se svojí fenkou v lese kde nejsem se sestrou ,ale jelikož je zima tak tam nemohu být celý den tak se hádkám nevyhnu.
    Omlouvám se za dlouhý dopis ale chci aby jste to pochopili.
    Moje otázka zní jak mám sestře vysvětlit že se nechci hádat?
    A jak jí mam vysvětlit že hádkami se nic nevysvětlí?
    ( hádá se často i se svými kamarády je hrozně výbušná)

    Předem děkuji za odpověď

    Jinak mě je 12 skoro 13 a sestře je 16

    holka, 12 le, 19. listopadu 2020

    Ahoj,
    píšeš nám o svých konfliktech se sestrou. Jako první věc mě napadá, že sestře to, že se nechceš hádat, můžeš vysvětlit stejně, jako nám v dopise. Popsala jsi to přesně. Možností je také dát jí přečíst tento svůj dopis. Říkám si, že teď žijeme v náročné době, kdy se nemůžeme vídat reálně se svými kamarády a to zvětšuje podrážděnost a nervozitu. Napadá mě zkusit si se sestrou promluvit v klidu a otevřeně o tom, jak to má ona, jestli vidí ve vašich sporech stejný problém, jako Ty. Můžete se o tom někdy pobavit všichni, i s rodiči.

    Zkuste se sestrou spory dále nerozvádět, nepokračovat v nich, učit se říct si stop. Můžete si na to i vytvořit (třeba společně s rodiči) svá vlastní pravidla, jak postupovat, když propukne hádka. Na to ale musíte být obě dvě, nestačí, aby sis jenom Ty sama přála se nehádat, totéž by si musela přát i sestra, pak by se vám to mohlo povést. Možná má sestra výbušnou povahu a reaguje na Tvé poznámky nepřiměřeně a třeba si to ani sama neuvědomuje, co to s Tebou dělá. Proto je fajn pokusit se o tom někdy v klidu pobavit, klíč k porozumění je ve vzájemné komunikaci.

    Přejeme Ti doma klidnější atmosféru.
    Modrá linka