Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Bude roku 2035 konec světa? Alík radí dětem

    Strach

    Ahoj,
    potřebuju se někomu svěřit a nic jiného než napsat sem mě nenapadá... mám další depresi z konce světa... dívala jsem se na Instagram na story jedné holky (30 let jí je), která hodně řeší teď tu Austrálii atd., a psala, že za takových 15 let bude deadline (konec), že to potvrdilo hodně vědců a všichni se shodli, a já mám takový strach, že mám pocit, jak kdybych nikdy větší neměla.

    Já fakt nevím, co mám dělat, asi z toho půjdu na psychiatrii, bojím se smrti, nechci umřít za 15 let, chci se dožít dospělosti, mít děti, svatbu, vnoučata, nechci zažít konec světa!!! Prý to má být kvůli těm globálním změnám a kvůli zvýšení stupňů na Zemi a kvůli tomu přemnoženému CO2, ani nevím přesně, co to způsobuje... Hrozně se bojím, prosím, pomozte mi se uklidnit a nemyslet na to, děkuji mooc předem.

    holka, 13 let, 6. ledna 2020

    Ahoj,
    předně bych chtěl vyjasnit, že pojem deadline (vyslovováno [dedlajn]) se používá pro nejzazší lhůtu, nejpozdější možný termín, do kdy je nezbytné něco vyřešit. Když ti třeba jednou v práci šéf řekne, že musíš zpracovat určitý úkol, a oznámí ti, že deadline je 10. ledna, tak tím nechce říct, že je všechno ztracené a že tě 10. ledna uškrtí. :-D

    Je pěkné, že o světě přemýšlíš a že ti není osud naší civilizace lhostejný. Změny klimatu představují problém, ale jak jsem již odpovídal nedávno, nemůžou způsobit konec světa. Můžou způsobit nějaké změny světa, občas pro někoho i dost nepříjemné a náročné. Šance, že oteplení planety přímo způsobí nějakou újmu tobě osobně (natož smrt), je ale dle mého názoru spíš menší než větší. ;-)

    Budoucnost je však těžké předvídat. Dalo by se říct, že je to dokonce i čím dál těžší kvůli rychlosti technického pokroku. Kdybys někomu před patnácti lety popsala, jak bude vypadat rok 2020, nejspíš by nevěřil a nechápal, rozhodně to není budoucnost, kterou by běžný smrtelník v roce 2005 očekával (tehdy nikdo neznal Facebook, YouTube, iPhone). Zmoudřeli jsme snad od té doby natolik, abychom si nyní dokázali správně představit, jaké výzvy a zvraty ovlivní život v roce 2035? Nemyslím si… :-|

    Hodně vlivů ti může do tvého velkého životního plánu výrazně zasáhnout, ale některé můžou být i velmi příznivé. Přijde mi docela možné, že se podaří:

    • Vyléčit většinu jiných ošklivých nemocí (rakovinu, AIDS atd.).
    • Bezchybně opravovat genetické vady dětí před narozením.
    • Zastavit stárnutí.
    • Zvrátit stárnutí.
    • Pěstovat poživatelné maso v laboratoři, bez zabíjení zvířat.
    • Zavést automatické řízení do automobilů.
    • Dostat lidi na jinou planetu (na Mars).
    • Najít jiné obyvatelné planety.
    • Získat kontrolu nad stavem klimatu.

    Sice je možné, že svět zpustoší jaderná válka, nebo že veškerý život nějakým nedopatřením vyhubí umělá inteligence, ale zrovna tak je i možné, že nezemřeš (v podstatě) nikdy. Tedy ani za 15 let, ani za 80 let…

    Mrkni třeba na toto video: (lze si u něj zapnout české titulky)

    Čekají nás v budoucnu velké hrozby, ale i velké příležitosti. Zkus se soustředit spíš na ty druhé… :-3

    Alík

    P. S.: Můžeš si pročíst také mé dvě starší odpovědi na ekologicky laděné dotazy z roku 2017.

    Na otázky odpovídají

    pracovníci Modré linky, psycholožky BáraV a Péťa, poradenské centrum Locika, MUDr. Jiří Staněk, MVDr. Přemysl Rabas, bojovníci proti kouření z projektu Nekuřátka, vědecký novinář Pragmatik a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze čtenáři mladší 15 let.

    Strach

    Ahoj dneska nemám problém já, ale spíš se bojím o ségru..... :-( je jí devět a miluje plyšáky zejména Hello Kity ale ve sbírce těch nejoblíbenějších má i pár jiných plyšáků. Dělá jako by to byly živé bytosti, dává jim najíst (jakože dá vždycky každého plyšáčka nad talíř a on jakože papá) no a tady máme krční problém než plyšáci dojí tak my ostatní máme půlku jídla snězenou. Dál jim dává napít (stejně jako u jídla), chodí s nima na záchod..... v noci ale spí se všema kromě těch 5 Hello Kitty protože se jich bojí. No ale teď k jádru problému:ona ty plyšáky pusinkuje vždycky když se jim něco "stane". Tím stane myslím že si na ně někdo třeba trochu jen nepatrně sedne a ona je pusinkuje, ale zároveň si dává facky. Když si na ně někdo víc sedne nebo je třeba zmáčkne, tak se taky fackuje a ještě se škrábe do noh až má někdy odřeniny a modřiny. A když přes noc spadnou tak je to podobné jak když je někdo zmáčkne, ale ještě se škrábe na rukách a občas i na obličeji. Nejhorší je že je plyšáků moc :(. Navíc občas mě svým sebefackováním i vzbudí. Mám k sestru fakt strach a mamka nechce chodit na žádné terapie ani k psychologovi protože tam se to zas kříží s dalším problémem ale na ten se snažím zapomenout a proto ho tu nechci rozebírat. Co mám dělat? O sestru se vážně bojím ;-( Děkuji předem$>

    holka, 12 let, 5. června

    Milá pisatelko,
    Je moc dobře, že jsi se svěřila do poradny, děkujeme za tvou důvěru. To, o čem píšeš ohledně sestry, opravdu ukazuje na to, že sestru něco trápí. A bojíš se o ní oprávněně. Nejspíš je v ní velké napětí, se kterým si neumí poradit jinak, než tak, že ho přenáší do té hry s plyšáky a také do toho ubližování sobě sama. Když si děti takto ubližují, tak to ukazuje na nějaký vážný problém. A je vždy potřeba na toho upozornit nějaké dospělého, kterému důvěřuješ. Uvědomuju si, že píšeš ještě o druhém problému, na který chceš raději zapomenout. Mám ale pocit, že ty dva problému budou spolu souviset. Že se ve vaší rodině nejspíš něco stalo, na co sestra reaguje tím, jak se chová k plyšáků a k sobě. A ty máš potřebu to v sobě raději uzavřít. Myslím si, že jak ty, tak sestra, by jste o tom spíš potřebovaly s někým komunikovat. Najít někoho, ke komu budete mít důvěru a mluvit o tom. Už to samo o sobě uvolní napětí, které se jinak drží „pod pokličkou“. A třeba se najde způsob, jak vám s tím někdo pomůže, aby toho na vás nebylo tolik. Umíš si představit, že na to upozorníš mámu? Vím, píšeš, že má sama nějaký velký problém ale mohl by to pro ní být důvod, aby i ona hledala řešení toho, co jí trápí. A bylo by to nyní moc potřeba.

    Můžeš zkusit také využít školního psychologa, jestli ho na škole máte. Nebo se nabízí i anonymní podpora. A to na nějakém chatu pro děti, které mají doma problémy. Můžeš třeba využít ten náš, Centra Locika, ten najdeš na www.detstvibeznasili.cz. Nebo tu je chat Dětského krizového centra, ten najdeš na www.dkc.cz. A tam vše s tebou proberou, podpoří tě a pomůžou ti najít nějaké možné řešení toho problému. Myslím, že by to pomohlo i tvé sestře. Můžete třeba napsat spolu, pokud ona by to ještě nezvládla. Můžeš samozřejmě napsat i znovu do poradny ale mám pocit, že tvoje situace by nyní potřebovala spíš podrobnější rozhovor.

    Tak ti držím palce, ať najdeš brzy cestu jak si s tím poradit,
    S pozdravem,
    Poradce Centra Locika

    Strach

    Aliku obcas mam kolabsy ze absolutne vubec nechci vyrust....taky treba nchci prespávat u kamarádů ikdyz nevim proc...ja nechci vyrust.....a nebo chci vyrust pekne rychle abych to mela za sebou ... Co mam dělat abych můj pláč zastavila?

    holka, 12 let, 8. června

    Ahoj,
    všechny věci mají svůj čas a vyrůstání trvá řadu let. Díky tomu má člověk šanci si postupně zvykat na změny. Zatím se ti nechce přespávat u kamarádek, ale za několik měsíců už to možná bude jinak. Dej těmto věcem čas. Vyrůstání se nemusíš bát, tvoje tělo i mysl si sami řeknou, kdy přišel čas zase o něco popovyrůst a nepřijde to dřív, než budeš připravená.
    Měj se krásně!
    Péťa

    Strach

    Ahoj
    Mám problém, kazdy den večer nemůžu usnout porad mám s něčeho obavy a nevím co mám dělat .
    PORAĎ MI PROSÍM

    holka, 11 let, 30. května

    Ahoj,
    před spaním má člověk spoustu času na přemýšlení. Do mysli se pak mohou vloudit různé nepříjemné myšlenky a obavy. Může být fajn si dobu před spaním něčím zpříjemnit. Třeba si číst knížku nebo poslechnout nějaký příběh z rádia. Možná by mohlo pomoci i cíleně myslet na fajn věci, třeba si představovat, co hezkého tě čeká další den. Svoje obavy můžeš s někým sdílet, svěř se s nimi kamarádce, mamce nebo taťkovi, učitelce ve škole. Obavy jsou menší, když na ně člověk není sám.
    Měj se krásně,
    Péťa

    Strach

    Dobrý den poradně,
    mám strach. Teda vlastně HODNĚ velký strach. Nevím jestli bych to sem měla psát. Někdo by z toho mohl mít hrůzu tak to popíšu trochu ,,nenápadně“. Asi víte co se děje. Nemyslím coronavirus... myslím to, že někdo hrozí školám a školkám o něčem co není moc hezké. Asi odpovídatel bude vědět o čem to mluvím. No já se bojím už jen o ségru. Čtvrtá třída (což je moje ségra) je nejmladší co může být u nás na škole, takže kdyby náhodou tam někdo tu věc dal tak by její třída běžela únikovým východem jako první. Stejně se ale bojím. Mám strach když do ze školy i do školy. Kdekoli se něco šustne koukám tím směrem. Já mám prostě strach. Nechci aby se něco komukoli stalo...

    a ještě něco bych chtěla...

    V tomto a dálších dotazech jsem se ptala jak se lépe učit a že se bojím příjmaček a že chci na osmiletý gympl. 5.5. jsem měla příjmačky a mám dobrou zprávu- dokázala jsem to! mám pocit že to bylo i trošku díky vám, protože jste mi dávali užitečné rády a já je používala a jsem moc ráda.
    Děkuji že tu jste.

    holka, 11 let, 22. května

    Ahoj,
    v první řadě moc gratuluju k přijetí na gympl! Ať se ti tam líbí.
    Strach je přirozená emoce, kterou potřebujeme k přežití, vede nás k opatrnosti. Někdy ale strach může být všudypřítomný, velký a dlouhodobý. Pak je to hodně nepříjemné, protože jsme pořád nastražení a nemáme vlastně klid. Myslím, že by mohlo být fajn, kdyby sis o svém strachu promluvila s nějakým učitelem ve škole, kterého máš ráda a kterému věříš. Můžete si promluvit třeba o tom, jak je škola na tyto případy připravená a jak se můžeš zachovat ve chvíli, kdy se něco závažného stane. O svém strachu můžeš mluvit také se školním psychologem, pokud ho u vás na škole máte.
    Ne každé tragédii dokážeme zabránit, ale žít ve strachu také není řešení. Je fajn soustředit se na to, jak můžeš v krizových situacích pomoci. Připravit se. Třeba tím, že budeš chodit na kroužek první pomoci - to je velmi užitečná věc.
    Měj se krásně,
    Péťa

    Strach

    Ahoj. Mám ještě jednu otázku.. Proč jsem v noci tak divná? Proč mám divné (jiné) myšlenky než přes den?? Tyto dvě věci moc nechápu a nedokážu se s tím vyrovnat a někdy kvůli tomu hlavně nemůžu vůbec spát. Proto že mám ještě jeden problém a to je ten že. Kvůli tomu co se mi stalo (znásilnění..) mám zle sny ale někdy se nezahrnují jen na to.. mé většinou zlé sny jsou o jedné holce ( která je hodně podobná mojí sestře,ale vedle nás v bytě se zavraždila mé mámy kamarádka.. a já z toho mám furt blbý pocit..) ta holka hlavně ubližuje naší rodině.ale většinou se mi zdá pak ještě o jedné osobě a to je duch. Je to holka s dlouhými vlasy a je to vždy nejhrůznější pocit, no ale o to nejde. Nejhorší je to že ty sny jsou vždy až moc živé a já na ně nedokážu zapomenout. Někdy mám i strach.. Hlavně dva dny po těch snech jsem strašně v šoku a pak se bojím jít spát.mam toto už od 7-8 let. Protože v té době jsem viděla v našem domě duchy no a od té doby mám takhle hrozné sny a já nevím jak se s tím mám vyrovnat a nebo jak se tomu vyvarovat. Lapač snů mi nepomáhá a plyšáci taky ne. Tak já už nevím ☹

    holka, 12 let, 12. května

    Ahoj,
    noc je pro hodně lidí strašidelná, tajemná, plná nepříjemných myšlenek a zlých snů. Je to zřejmě tím, že je všude tma a člověk má spoustu času přemýšlet. Napadá mě, že bys pro lepší usínání, mohla vyzkoušet nechat si rozsvícenou malou lampičku nebo si před spaním pustit nějaký příběh z rádia nebo nějakou uklidňující hudbu. Zkus si promluvit i s lidmi kolem tebe, kterým věříš, co pomáhá při těžkých nocích jim. Psala jsi, že máš za sebou těžké zážitky. Někdy může být fajn promluvit si o nich s nějakým odborníkem. Ty najdeš třeba na lince bezpečí. Můžeš jim zdarma zavolat na číslo 116 111.
    Měj se krásně,
    Péťa

    Strach

    Ahoj Alíku,
    posledních pár let se mi zdá, jakoby ty roky strašně rychle utekly, a já byla psychicky minimálně o dva roky mladší, než doopravdy jsem. Tento pocit ve dne skoro vymizí, ale jakoby se večer vrátil a mohla bych se tím trápit celou noc. Nevíš co bych s tím mohla dělat? A taky nevím jestli bych se měla brát jako už dospělá nebo jako ještě dítě, když se ke mně rodiče chovají jako k dítěti, ale říkají mi že bych se měla chovat víc dospěle (ale špatný vztah s nimi nemám, jen tady asi trochu váznou a možná ani sami neví jak by se ke mně měli chovat). Nikomu jsem o tom neřekla, protože by to asi nepochopili (rodiče) a říkat to kamarádkám mi přijde divné. A budoucnost mi dělá starosti už teď (jako co budu dělat když dokončím vysokou/co budu dělat když se na ni nedostanu).
    Nemohl by jsi mi aspoň trošku poradit?
    Předem díky za odpověď

    holka, 15 let, 12. května

    Milá pisatelko,
    Popisuješ, že tě trápí pocit, že rychle utíká čas a ty se cítíš psychicky mladší než doopravdy jsi. A pak také píšeš o svém strachu z budoucnosti. Víš, mohu ti k tomu napsat především to, že je to úplně běžný pocit ve tvém věku. Že patří k tomu, poměrně složitému období, ve kterém jsi. Opravdu je to tak, že ty dětské roky byly takové „pomalejší“, malé dítě žije víc přítomností. A pokud žije v rodině, ve které mu je dobře a nic ho netrápí, tak je v podstatě spokojené s tím co je a neřeší to, jak ubíhá čas. Pak ale se začne blížit konec základní školy. Přicházejí najednou nové nároky a očekávání – výběr školy, první přemýšlení o tom, co „budu jednou dělat“ a tak. Do toho přicházejí hormonální a další růstové změny. A ten starý, dětský svět pomalu se proměňuje ve svět dospívající. Je to proměna a tou ty nyní procházíš. A to vždy s sebou nese tu nejistotu „co bude“, údiv nad tím, kam zmizely ty dětské roky, strach, že bude dospělý svět moc náročný a tak. Tyto pocity jsou ve tvém věku normální. A možná, když si o tom pohovoříš právě s kamarádkami, tak uvidíš, že se podobnými věcmi nezabýváš sama. Jde nyní o to aby „tvá hlava“ dohnala „tělo“. A ty ve svém psychickém nastavení přijala to, že se s tebou dějí změny, že začínáš dospívat, tvůj starý dětský svět, ve kterém byla jistota mizí. Dětský svět byl takový víc jednoznačný, jednoduchý. Nemohla jsi vlastně o ničem rozhodovat, nenesla za nic odpovědnost, samostatnost. Ten, co přichází takový není, je v něm mnoho variant, mnoho možností, co se bude dít. Začínáš být víc samostatná, a i to může přinášet strach, jak si s tím poradíš. Je tu mnoho neznámého, nejistého. Takže ty pocity strachu mohou být úplně na místě. Je dobré to tak prostě přijmout, patří to k dospívajícímu i dospělému věku. Tvoje hlava zatím zůstala víc v tom dětském nastavení ale neboj, ono ti to také dojde, že ta narůstající samostatnost, soběstačnost je vlastně dobrá. Nejspíš ti pak přijde i touha o sobě rozhodovat, začneš si to všechno víc užívat a lépe pak přijmeš i tu nejistotu, kterou to v sobě nutně nese. A uvidíš, že pak budeš ráda, že už nejsi dítě a máš ty dětské roky za sebou. Začne se ti to líbit. Teď to je takový meziprostor – už nejsi dítě ale ještě ne dospělá se všemi klady, které to nese. Takže moje rada je teď hlavně taková, abys měla se sebou trpělivost a věřila v to, že procházíš změnou a že budeš cestu postupně nacházet. Vnímej vše, co ti posiluje víru v sebe sama - tvé zájmy, dobří kamarádi, jiní lidé, se kterými si rozumíš, třeba i škola. Věnuj se fyzickým aktivitám, které máš ráda. A pokud jde o rodiče, i oni vlastně prochází změnou s tebou. Také musí pochopit a přijmout to, že už nejsi dítě ale začínáš se měnit a dospívat. I oni v tom potřebují nějaký čas. Zkus s nimi o tom mluvit, třeba budeš překvapená a najdeš u nich v tom pochopení. Přinejmenším i oni tímto obdobím museli kdysi projít. A pokud budeš potřebovat psát o tom, co tě trápí víc, tak se můžeš ozvat třeba opět sem, do poradny.
    Držím si palce,
    Poradce Centra Locika

    Strach

    Dobrý den, mám problém, bojím se mnoha věcí, např. výtahů atd..
    Taky se bojím malích psů, ale velcí mi líbí. Přijde mi to divné a moc se za to stydím.

    Děkuji za pomoc.

    kluk, 10 let, 11. května

    Ahoj,
    každý máme svůj strach, někdo se bojí pavouků (jako třeba já), někdo žab, někdo tmy, někdo výšek a mnoha a mnoha dalších věcí. Mít z něčeho strach je normální. Se strachem je možné se vypořádat. Buď se vyhýbat tomu, co ho způsobuje - to někdy jde (strach z výšek) a někdy moc dobře ne (strach z lidí) a nebo se naučit pracovat se strachem samotným. Třeba kontrolované dýchání může být super na zklidnění. Nechám ti tu odkaz, jak na to: https://blog.linkabezpeci.cz/kontrolovane-dychani-aneb-dychanim-do-bezpeci/
    Zkus se se svými strachy svěřit nějakému dospělému, který ti je blízký a zkuste společně přijít na to, jak by se s nimi dalo vypořádat.
    Držím palce, ať se svým strachem zatočíš!
    Péťa

    Strach

    Ahoj Alíku a spol.
    Vždy párkrát do roka mám problémy s usínáním. Když zavřu oči a pokusím se usnout, tak se mi začnou klepat ruce. Začnu mít z ničeho nic strach, tak zase musím oči otevřít. Potom se mi klepe celé tělo a já se nedokážu postavit nebo ani něco vzít. Mám to takhle už asi dva až tři roky. Nevíte čím to je nebo aspoň co to je? Nikdy jsem to u nikoho neslyšela, že by to tak někdo měl.
    Předem děkuji za odpověď.

    holka, 12 let, 6. května

    Ahoj,
    potíže s usínáním a návaly strachu občas potkají každého a nemusí jít o nic vážného. Co by ti dodalo pocit bezpečí? Možná to bude rozsvícená lampička nebo nějaký plyšák. Možná pomůže pustit si před spaním oblíbenou hudbu. Kdyby se tě strach i přesto držel, popovídej si o něm s někým blízkým, s rodiči nebo učitelem ve škole, zkrátka s někým, komu věříš. Také můžeš zavolat na Linku bezpečí. Jsou tam pořád a hovor je zdarma. Číslo je 116 111, můžeš se na ně obrátit se vším, co tě trápí.
    Přeji ti co nejklidnější spánek!
    Péťa

    Strach

    Ahoj Alíku a ostatní. Každé ráno se teď probouzím s tím že jsem ve stresu, a z toho mi je ráno strašně blbě, že jím snídani strašně dlouho protože mi je blbě a nemůžu jíst po ránu nic sladkého. ( Nejlepší je jist rohlík) takže teď vstávám dřív než normálně. No, ale já nevím z čeho jsem tak ve stresu. Před pár dny jsem měla důvod být ve stresu protože jsem řešila jednu takovou věc (že se chtěl někdo zabít a mě psal že se kvůli jedné osobě musí zabit). Nezabil se. ( Teď mi píše v pohodě věci a já si s ním už psát nechci) Za dva dny mám přijímačky, ale nepřijde mi že jsem kvůli tomu ve stresu. Pak přes den už mi blbě není a jsem úplně v pohodě. Pak když mi třeba někdo napíše, tak jsem na chvíli ve stresu. Já bych vám tu toho napsala tolik, ale nejvíc by mě zajímalo jak bojovat se stresem. ( Ještě bych chtěla říct že s rodiči to vůbec řešit nechci) Děkuji a ahoj.

    holka, 14 let, 1. května

    Milá pisatelko,
    Popisuješ, že každé ráno vstáváš s velkým napětím, ze kterého ti je až blbě. Přitom si ale neuvědomuješ příčinu, proč by ti mělo být takto špatně. Ona tu nejspíš příčina bude, tělo v tomto dává dost jasné signály. „Nevymýšlí si to“. Signalizuje, že někde v hloubi duše, v tzv. podvědomí, bude ukrytý nějaký zážitek, zkušenost, která vyvolala hodně strachu a úzkosti. Ale pak se tak nějak dala do šuplíku a zapomnělo se na ní. A teď se stalo něco, co jí z toho šuplíku vytáhlo. Je možné, že ten spouštěč toho napětí je přímo to, co jsi prožila ohledně osoby, která si chtěla vzít život. To vůbec není jednoduchá situace. To vyvolá v druhém člověku hodně úzkosti. Ta teď v tobě mohla zůstat taková „neodreagovaná“. A způsobuje to napětí. Píšeš, že si s touto osobu už psát nechceš. Možná na tebe prostě přenesla jenom nějaké své negativní pocity, v tobě to zůstalo a nyní to nemá potřebný ventil jak to odreagovat. Zkus si dobře uvědomit, kdy to napětí začalo, co se v té době dělo. Pak také víc vnímej, jestli je nějaké téma, které se ti s tím napětím spojuje. Kolem čeho se to točí. Jestli tu jsou nějaké představy nebo vzpomínky. A tak podobně. Často to uvědomění a pospojování si souvislostí přináší úlevu samo o sobě. Moc bych ti ale doporučila si o tom popovídat s někým dospělým, ideálně někomu kdo rozumí psychice člověka. Třeba máte ve škole školního psychologa. S rodiči to řešit nechceš, to chápu. Ale myslím si, že někdo dospělý by ti s tím měl pomoci. Třeba by ti přinesl nějaký nový pohled na to a tobě by to došlo, co se vlastně s tebou děje. A v boji se stresem, všeobecně, nám hodně pomáhá tělo. Často lépe než psychika. Proto ti doporučuju hodně pohybu a aktivity. Věnuj se aktivitám, které máš ráda a jsou ti příjemné. To ti bude pomáhat odvádět to nahromaděné napětí. A pokud budeš chtít napsat víc, tak se můžeš třeba obrátit na chat určený pro děti, třeba chat Dětského krizového centra, na www.dkc.cz nebo náš chat na www.detstvibeznasili.cz. Zde by jsi to mohla víc popsat.
    Tak ti držím palce,
    Poradce Centra Locika

    Strach

    Ahoj alíku, mám docela velký problém,
    U distanční výuky se s mladší sestrou střídáme o tablet a počítač, sestra se radši učí na počítači, mě je to vcelku jedno, dnes ráno se mi stalo, že se sestra ucila na počítači, ja mel tablet, sestre se stalo, ze se ji zasekl v počítači kousek nabíječky, hádali jsme se, až nakonec přišla starší sestra, které je 17 let, naštvala se na mě, že prý jsem to udělal já, já jsem si však naprosto jistý, že s tím nemám nic společného, mámu nemám, a táta je v práci a vrátí se asi v 17:00, co mam dělat ???

    kluk, 12 let, 31. března

    Ahoj, jsem ráda, že si se na nás obrátil. Co se týče té zlomené nabíječky v počítači, tak bych raději počkala na tátu, aby vám s tím sám poradil, protože je to součást elektrického zařízení a mohli by jste se během vyndavání zbytku nabíječky vážně poranit elektrickým proudem. Pokud jsem tvůj dotaz správně pochopila, máš tedy obavu z reakce táty? Pokud ano, tak mě napadá, co tátovi zavolat a říct, co se stalo a že nevíš, co máte teď dělat? Pokud by jsi potřeboval si o tom více popovídat, můžeš napsat i na náš chat https://elinka.internetporadna.cz/linky/detstvi-bez-nasili, zdraví tě Centrum Locika

    Strach

    Umřela sousedka, strach o tátu

    Ahoj poradno,

    poslední dobou je strašně divné období. Včera nám umřela naše sousedka na koronavirus. Strašně mě to vzalo, vzalo to i mojí mamku, sestru a taťku. S tou sousedkou jsme měli dobrý vztah. Takže jsme brečeli všichni. No, ale psala jsem v minulém dotazu, že můj taťka je nemocný. Bohužel patří do ohrožené skupiny. Taťka má (jméno choroby). Prosím poradnu, aby zamazala nemoc, kterou jsem napsala. Vím, že ostatní neví kdo píše, ale byla bych ráda, kdyby poradna nemoc zamazala. No, a samodrejmě taťka patří do ohrožené skupiny. Mám z toho strašný strach, protože když si představím tu představu, že by nás opustil taťka. Vůbec nevím jak bych to zvládla. Ja nevím jak na tyto věci přestat myslet. Furt na to myslím, a jelikož věřím na zákon přitažlivosti. Vím, že když člověk ne něco myslí věčně se to stane. Já nevím jak tyhle myšlenky dostat z hlavy. Taťka přemýšlí o očkování, ale dost na tyto myšlenky myslím, protože moje maminka když měla 13 let, tak ji umřel taťka, a když mi o tom vyprávěla vždycky jsem brečela.

    holka, 12 let, 24. března

    Zdravíme tě z Modré linky,

    mrzí mě, že vám umřela sousedka. Nedivím se, že Tě to vzalo, že to vzalo celou vaši rodinu. Nenadálá smrt je něčím, co člověka vždycky zasáhne, zvláště u lidí, se kterými jsme byli v blízkém kontaktu a které jsme měli rádi. Doma můžete za sousedku zapálit svíčku, dát k ní kytičku, napsat na lístek něco na rozloučenou - a tak uctít její památku.
    Píšeš o taťkovi, o jeho nemoci, o tom, že patří do ohrožené skupiny. Je vidět, že máš taťku ráda, že k němu máš pěkný vztah. Tvůj strach je přirozený, věřím, že není příjemný, že je to něco, na co pořád musíš myslet. Tyhle myšlenky z hlavy těžko dostaneš, pokud se máte rádi, bude Tě to více či méně napadat. Nemusíš se bát, že bys tím něco přivolala. Můžeš ale vždycky, když přijde strach o tátu, vyslovit přání nebo prosbu, aby byl zdravý a spokojený. Tím se můžeš uklidnit, a pokud věříš na zákon přitažlivosti, udělat tak něco právě opačného, než o čem píšeš.

    Z toho, co jsi napsala, je vidět, že vaše rodina zřejmě drží pospolu a má se ráda, což není vždycky pravidlem. Přeju, abyste prožili pěkné, klidné jaro a bylo vám všem spolu dále dobře.

    Modrá linka

    Strach

    Bojím se tmy

    Ahoj, potřebuju poradit s jedním problémem. Bojím se tmy. Asi to zní vtipně ale vysvětlím to. Od 4 let (co si pamatuju) se bojím tmy,ne té večer ale například když jsem sama doma a musím jít spát tak musím pozhasínat ,místo toho abych normálně zhasla tak prostě zhasnu a utíkám pryč ke světlu. A ve tmě mi není příjemně, zvýší se mi tep a cítím se trochu úzkostlivě. Nevím jestli je to normální ale starší sestry se mi za to smějou,např. Příjdou do pokoje kde jsem já,zhasnou odejdou a drží dveře abych nemohla ven. Už jsem si trochu zvykla ale prostě mi to vadí a potřebuju vědět jestli se s tím dá něco dělat bez psychologa....(๑•﹏•)

    holka, 11 let, 15. března

    Ahoj z Modré linky,

    píšeš nám o strachu ze tmy, není Ti v ní dobře. Bojíš se takové tmy, která je, když se třeba zhasne světlo v bytě. Přemýšlíš o tom, zda je to ještě v normě a jestli by se to dalo zlepšit bez psychologa.

    Díky z důvěru, se kterou se nám svěřuješ. Nezní mi to vůbec vtipně, naopak je odvážné, že jsi to dokázala sepsat. Chtěla bych moc ocenit, že když Ti to vadí, chceš s tím něco dělat. Zkouším si představit, že to může být dlouhodobě vyčerpávající pociťovat takový strach, jaký popisuješ. Zvlášť ještě, když to trvá několik let. Každý máme nějaké strachy, které nás více či méně omezují v běžném životě. V průběhu života se různě objevují, přetrvávají, časem se mění, nebo se vymění za jiný strach, anebo prostě zmizí. Možná to znáš, že se často projeví jakoby po celém těle (může se Ti zvláštně dýchat, můžeš cítit divné pocity v břiše aj.) Strach ze tmy, o kterém píšeš, je hodně častý, rozhodně jej nezažíváš sama. Možná to ani nevíš, v Tvém okolí můžou být lidi, kteří podobný strach znají.

    Rozumím, že bys to ráda zvládla sama. Na druhou stranu si říkám, jestli by to nebyla třeba moc dlouhá, těžší anebo nejasná cesta. Někdy potřebujeme posílit, abychom se s tím, co nás trápí, vypořádali. Možnosti zprávy jsou, bohužel, omezené na to, abychom zjistili, kde se u Tebe tyto pocity berou, co to všechno ovlivňuje a jak nejlépe by se s tím dalo něco dělat. Proto bych Tě chtěla podpořit v tom, aby ses s tím svěřila někomu dospělému v Tvém okolí. Už jen to, že o tom začneš víc mluvit, může být úlevné. Možná to jsou rodiče anebo jiní blízcí, kteří to netuší, ale mohli by tě v tom podpořit. Říkám si, že by sis zasloužila, aby Ti v tom sestry spíš pomáhaly, než aby se Ti za to smály. To by se taky mohlo změnit s tím, když o tom bude vědět někdo další. Možná máte na škole psychologa, který je zvyklý pomáhat právě v podobných situacích, neboj se mu ozvat i online, anebo se můžete s rodiči ozvat i psychologovi mimo školu. Může Tě naučit, jak pracovat s tělem i myšlenkami v tu chvíli, kdy se bojíš. Jsou různé techniky, jak se zklidnit, jak se prodýchat, aby ses cítila příjemněji a postupně se strachu ze tmy mohla zbavit. Pro podrobnější povídání jsme Ti k dispozici na Modré lince telefonicky, anebo na chatu (https://www.modralinka.cz/), nonstop pak funguje Linka bezpečí (https://www.linkabezpeci.cz/). Můžeš se ozvat, nezůstávej na to sama.

    Přejeme Ti hezčí dny,
    Modrá linka

    Strach

    Takže všechno začalo cca před 8 měsícema seznámila jsem se s klukem a psali jsme si asi měsíc a chtěl mojí nahou fotku a já blbá mu jí poslala😔. Pak jsem si našla kluka přes internet byli jsme spolu vlastně do 18.2. A pak jsem mu dala rozchod protože mě prováděl s jinou. Zhruba na konci září jsem to s fotkou řekla mamce a ta to volala tátovi (rodiče se rozešli a já mám střídavou péči). Když přijel táta byl hodně naštvanej hned mi jednu vlepil a zabavil mi telefon asi 3 měsíce jsem byla bez telefonu, taky mě všichni začali strašně hlídat ale to jenom u táty.L (to je ten kluk kterej mě podváděl jsem nesměla napsat ale já mu i tak psala. No táta mi všechno asi zazlívá do teď a je pořád naštvanej chci se přestěhovat k mamce momentálně si rozumíme a věříme si. Když jsem po novém roce dostala telefon hned jsem psala L když jsem na to s jinou holkou příšla tak jsme se rozešli a on mi pak začal říkat jak jeho strejda pěstuje a že mi dá za darmo. On je z Ústí a já z Jihočeského kraje. On mi pak poslal i obrázek. Já to nijak celí neunesla a začala se řezat je to teprve měsíc ale asi bude lepší to říct. Mám psycholožku byla jsem u ní jednou a je celkem fajn a já nevím jestli jí to mám říct. Já se teď bojím co bude dál. Řekla jsem to mamce a ta jestli jí můžu slíbit že už se řezat nebudu ale já to zase porušila. Omlouvám se že je to tak dlouhý Ale jinak by to asi nešlo😕. Prosím odepište co nejdřív já se bojím

    holka, 12 let, 9. března

    Ahoj,
    Ptáš se na to, jestli máš své psycholožce říci o tom, že se řežeš nebo jí to říkat nemáš. A na konci dotazu píšeš o tom, že se bojíš, co bude dál. Popisuješ to, jak jsi poslala svou fotku nějakému klukovi na internetu a otec se za to na tebe kvůli tomu začal hodně zlobit a přestali jste spolu dobře vycházet. A do toho si píšeš ještě s nějakým jiným klukem, který tě podvádí ale ty si s ním i nadále píšeš. Nabízí ti, jestli dobře chápu marihuanu. Píšeš, že „pěstuje“, tak si to tak vykládám. Je to několik věcí najednou, nad kterými se nyní zamýšlím. A přemýšlím z čeho nejvíc teď máš ty nepříjemné pocity, které tě vedou až k sebepoškozování. A čeho se teď vlastně nejvíce bojíš? Bojíš se toho, že bude nadále přetrvávat to napětí s otcem, který ti zakazuje telefon a psát si s někým dalším na internetu? Bojíš se toho, že po tobě bude zase někdo chtít další fotografie a třeba ti i za ně nabízet marihuanu? Bojíš se toho napětí v sobě, se kterým si nevíš rady, tak ho ventiluješ tím řezáním se? Já vím, jsou to nyní hlavně otázky. Ale zkus si to, na co se ptám nyní sama v sobě ujasnit. A určitě o tom se svou psycholožkou mluv. Je moc dobře, že jí nyní máš, může ti být velkou oporou. Řekni jí o tom řezání. Zkusíte spolu najít tu hlubší příčinu, kvůli jaké to pravděpodobně děláš. A určitě ti i poradí možné náhradní způsoby odreagování napětí. A jinak své fotografie zkus už nikomu neposílat. Je to zneužívání a může tě to opravdu hodně dostat. Nech si sdílení intimity až pro někoho, komu budeš opravdu věřit a mít s ním dobrý vztah.
    Tak ti přeju ať se tvá situace brzy dobře vyřeší. A pokud budeš potřebovat, můžeš se opět obrátit na Alíka nebo přímo na poradnu Centra Locika (www.detstvibeznasili.cz)
    Poradce Centra Locika

    Strach

    Obavy ze spaní mimo domov

    Dobrý den, bojím se a je mi divně kdybych měl spát někde jinde než doma, a také mám smíšené pocity když na to myslím např. Úzkost, nepříjemnost.
    Dle mě se jedná o syndrom, ale nevím jaký, nevíte jaký by to mohl být?
    Nevíte čím by to mohlo být?
    A jak se to léčí?

    kluk, 12 let, 23. února

    Ahoj z Modré linky,

    píšeš nám o svých obavách ze spaní mimo domov. Když na to myslíš cítíš úzkost a máš nepříjemný pocit. Ptáš se nás, čím by to mohlo být a co s tím dělat.
    Díky za Tvou otevřenost ve zprávě, ne každý by to třeba chtěl sdílet. Nepíšeš, jestli jsi už měl nějakou možnost přespat jinde, anebo jestli o tom uvažuješ jen teoreticky, že by se to do budoucna mohlo stát. Těžko říct, co Tvůj nepříjemný pocit způsobuje, může to být více věcí. Důležité ale je, že jsi vůči sobě vnímavý, protože pak se lépe dělá i něco proto, aby byl strach menší a snesitelný, anebo časem vůbec nebyl.

    Říkám si, že by sis zasloužil víc prozkoumat, co Tě přivádí k těmto pocitům nepříjemnosti. Možná by sis o tom první mohl zapřemýšlet a sepsat si na papír jakékoli věci, které Tě k tomu napadnou. Možná už se spaním mimo domov máš zkušenosti někdy z dřívějška (třeba spaní u rodinných známých, prarodičů apod.), co Ti pomohlo to zvládnou tehdy? Možná máš nějaký nápad, kde bys chtěl zkusit přespat, co by se muselo stát, aby to pro Tebe bylo příjemné? Nejspíš máš kolem této věci více emocí a myšlenek, které se těžko sdělují takto ve zprávě, proto si říkám, že by sis zasloužil nezůstat na to sám. Možná máte na škole školního psychologa, se kterým by se o tom dalo podrobněji popovídat. Neboj se mu ozvat, kontakt na něj by měl být na stránkách vaší školy. Může Ti taky pomoct vymyslet, co se strachem dělat, když na Tebe přijde. Není ostuda se svěřit i někomu z rodiny, anebo kamarádům, kteří Tě znají lépe a mohli byste spolu vymyslet, co by se dalo zkusit. Jsme tu pro Tebe i na Modré lince (https://www.modralinka.cz/). Možná to chvíli potrvá, říkám si, že na některé věci každý člověk potřebuje svůj vlastní čas, a to je taky v pořádku.

    Dny podle Tvých představ přeje
    Modrá linka

    Strach

    Podezření na stalking

    Zdravím všichni
    Už nějaký ten pátek mám podezření, že mě někdo stalkuje a je to osoba kterou znám... Před třemi jsem musela jít do obchodu a zrovna když jsem vycházela jsem viděla tu osobu projíždět kolem obchodu, to není tak podezřelé ne? No právě, hned jak mě viděla, tak se otočila a jela zase opačným směrem. Jako nic jsem si z toho nic nedělala, dokud se to nedávno nestalo znova, akorát tentokrát jsem ji viděla i jak jsem přicházela. Co mám dělat?

    holka, 14 let, 23. února

    Ahoj z Modré linky,

    svěřuješ se nám s podezřením na to, že Tě někdo sleduje. Osobu, o které si myslíš, že Tě sleduje, znáš. Dvakrát jsi viděla, že nápadně změnila směr, když Tě uviděla. Ptáš se nás, co máš dělat.

    Zkouším si představit, že to v Tobě vzbuzuje hodně otázek, nejistot, možná obav anebo strach. Z Tvé zprávy zní, že Ti to je nepříjemné. Je dobře, že ses nebála nám o tom otevřeně napsat. Nepíšeš, kdo je ten člověk, anebo proč máš podezření, že by Tě mohl/a sledovat. Stalking je sledování, které se děje opakovaně, zahrnuje nevyžádané kontaktování a sbírání informací o sledované osobě. Stalking v celé jeho podobně řeší Policie ČR. Říkám si, že by možná chtělo Tvou situaci ještě déle a lépe pozorovat. Mohla to být zvláštní náhoda, možná už se to nemusí opakovat, anebo naopak zpozoruješ, že se to opět stává. Chtěla bych Tě podpořit v tom, ať se svěříš někomu ze svého okolí (dobré starší kamarádce, dospělému z rodiny apod.), abys nemusela být na tuto situaci sama. Je možné je oslovit, aby chodili teď nějakou dobu s Tebou (např. na nákup). Spolu byste mohli pozorovat, jak se situace vyvíjí. Pokud to bude pokračovat a je to osoba, kterou znáš, tak je jedna z variant jí spolu s někým blízkým oslovit a říct, čeho sis všimla, jak Ti to připadá a že Ti to je nepříjemné. Uvidíte, jak bude reagovat a jestli se s ní bude dát nějak domluvit. Pro jistotu a větší bezpečí pomáhá nejen chodit s někým, ale taky se pohybovat v místech, kde je více lidí. Pokud bys celou situaci chtěla probrat podrobněji, jsme tu pro Tebe na Modré lince (https://www.modralinka.cz/), anebo funguje non-stop Linka bezpečí (https://www.linkabezpeci.cz/).

    Lepší dny přeje
    Modrá linka