Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Poradna: Alík radí dětem

    Strach

    Dobrý den,
    zní to divně, ale já se bojím nafukovacích balónků. Bohužel musím jít na akci, kde mám držet v ruce balonek a další budou kolem. Když někde vidím balonek, tak začnu brečet. Potřebovala bych poradit, co mám prosím dělat? Spousta lidí mi to nevěří a na akci jít musím.
    Předem děkuji za odpověď.
    Johy

    Johanna, 12 let, 11. ledna

    Ahoj Johy,

    lidé mívají strach z různých věcí, Ty se tedy můžeš bát balónků. Je důležité, aby ses se svými strachy obrátila na rodiče, třeba i opakovaně, a požádala je, abys na té akci nemusela balónek držet. Také můžeš zvážit, zda na akci bude někdo, kdo Tě může podpořit, u koho se můžeš držet poblíž, abys svůj strach lépe zvládla. A také je potřeba, aby ses se svými strachy učila pracovat, zvládat je. Může Ti v tom pomoci psycholog/psycholožka, třeba i Váš/e školní, pokud jej/ji ve škole máte. Jestliže máš obavy, že Ti lidé okolo Tebe nebudou věřit, můžeš jim dát klidně přečíst naši komunikaci.

    Přejeme více klidu a bezstarostné zimní dny
    Modrá linka

    Na otázky odpovídají

    pracovníci linky důvěry Modrá linka, psycholožka BáraV, odborníci na výživu z centra Anabell, odborníci na boj proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze čtenáři mladší 15 let.

    Strach

    Dobrý den, pročítal jsem si o snění,a zjistil jsem,že male dětí můžou mít noční děsy. Prý to je nějaký dramatický děsivý a krátký sen, jaký třeba? A prý se dítě může rozběhnout ke dveřím..Jako jak jako?? :D jo a prý odstrkuje své rodiče,a nepoznává je, jak? Já to nechápu. A nikde jsem nic nedohledal. Děkuji.

    Ten kluk od vedle :D, 23. května

    Ahoj z Modré linky,

    pokládáš otázky ohledně snění, konkrétně ohledně nočních děsů. Může to být jakýkoli sen, který je pro člověka děsivý, ať už je o nějaké příšeře nebo se týká toho, že se stane něco, čeho se člověk hodně bojí. Na další otázky Ti odpovědět nedokážu, netuším v jaké knížce a v jakých souvislostech jsi to četl. Pokud je něco, čemu nerozumíš, je fajn se o tom bavit s lidmi kolem sebe, třeba s rodiči, s učiteli, kamarády. Někdo o tom třeba ví víc a může Ti to vysvětlit. Případně si to můžeš zkusit třeba za pomoci rodičů najít na internetu anebo si v knihovně můžeš půjčit nějaké knížky, ve kterých se o tématech, jež Tě zajímají, dočteš víc.

    Hezké dny Ti přeje.
    Modrá linka

    Strach

    dobrý den,
    omlouvám se že píšu takto často ale mám toho hodně na srdci.
    Jednou mi whatsapu napsal cizí pán a nazval mě kočičko. První dojmi byli děsivé ale pak napsal že se nemusím bát. Tak jsem mu napsala at mi nepíše a on se naštval a psal věci jako jseš p a nebo jseš úplná kr a. Pak po mně chtěl fotky. Já jsem mu přestala odepisovat a on se naštval a psal mi že mně zná a začal vyhrožovat. V tu chvíli jsem to řekla mamince a běželi jsme na policii asi za 14 dní mi napsali že půjdu na druhý výsleh. Ted se trestné stíhání zastavilo a já se bojím že se tady doma oběví a že mi ublíží. Jak se mám tohoto pocitu zbavit. Velice děkuji .

    Karolínka, 11 let, 25. května

    Ahoj Karolínko,
    chápu, že to byl asi hodně nepříjemný zážitek, když Ti ten muž vyhrožoval. Musím moc ocenit, že jsi to řekla mamince a že jste to oznámili na Policii. Rozumím, že když se stíhání zastavilo, máš teď obavy, že Tě ten muž najde. Říkám si ale, že jej už to, že ho vyšetřovali a je to ve spisu na Policii odradí, aby Ti ublížil, protože by hned Policie věděla, že je to právě tento muž.
    Přesto si můžete doma s maminkou připravit plán bezpečnosti, co dělat, kdyby se něco stalo – například neotvírat nikomu cizímu, mít u sebe pepřový sprej a mobil apod. Kdyby ten strach neodcházel, doporučuji Ti vyhledat psychologa, se kterým bys vše mohla probrat a společně byste mohli hledat způsob, jak se se vším vyrovnat a jak ten strach zvládnout.

    Přejeme Ti, abys byla co nejvíce v bezpečí.
    Modrá linka

    Strach

    Ahoj, píšu tu něco prvně takže snad to odešlu správně. Můj problém je že mám strašný strach chodit ven, google mi říká že mám sociální fobii a to je prý až nějaká porucha a tomu se mi věřit nechce. Mám strach jít mimo svou zahradu, jen se priblížim k plotu kde na mě lidé vidí a už dostanu takový strach. A to bydlím v male vesnici. Nedovedu si představit že bych teď měla jít na kole ven a jen si tam jezdit. Je to divný přeci být sama, ostatní děti by se mi smáli. Kdybych tam šla s nějakou mou kamarádkou tak by to bylo úplně v pohodě, když jsem s někým komu verím, tak ten strach nemám tak velký. Ale problém je že všechny mý kámoši jsou ode mě několik hodin cesty protože internet je jediný místo kde nemám strach. Už jenom protože toho kdo semi bude smát jednoduše zablokuju. Teď jsem ráda že se nehodí do školy. Ale zase je pravda že ve škole jsem neměla takový strach. Nevadí mi být v davu lidi, třeba 30 najendou ale vadí mi být mezi 10 lidma. Taky mi vadí když musím něco říkat před tabuli. Občas nemůžu ani normálne mluvit. Moji rodiče to že nechodím ven už začali ignorovat ale moje jedna babička to furt řeší, a neustále se mě ptá proč si nejdu hrát s jendou mou sousedkou co ještě před rokem byla moje kamarádka. Přestala jsem se s ni bavit protože se mi občas směje a ani se nezajímá o to co mam ráda já. Navíc má jiné kamarády takže mě nepotřebuje . Jsem ráda že ta druhá mi trošku rozumí, taky má strach chodit mezi lidi. Nedávno jsem šla na zahradu poslouchat písničky a houpat se na houpačce. Můj soused kterému je asi 14 na me furt zíral. Tak jsem jakoby rukama naznačila co chce a on to zopakoval. Pak už na mě jen ukazoval prostřednícek a s někým kdo tam přišel, asi jeho bratr se smál. Pak jsme Teda co nejrychleji šla domů. Málem jsme se až rozbrecela. Proto si vždy když jdh na zahradu kontroluju jetsli tam není a nevidí na mě. Vím že už je můj dotaz dlouhý ale ještě napíšu jeden príbeh, to neni potřeba číst. Jednou jsme se na občance učili o svatbách, měli jsme udělat referat o nějakém státu, jak tam probíhá svatba. Měli jsme si vytvořit skupiny. V každé 4 lidi. Já čekala že půjdu do skupiny s někým s kým se mám alespoň trošku ráda, přeci jenom jsem ve škole nebyla tak špatná. No, skončilo to tak že mě už nějaká skupinka lidi zaradila jenom protože jsem byla sama. Byla tam i jedna holka, ale jetsli že předemnou promlouvá ostatní, promlouvá i mě. Měli jsme udělat referat o svatbách v Japonsku. Měli jsme na to den. Chtěla jsem něco napsat ale nevěděla jsem co, co když už to někdo napsal. Skončilo to tak že nepřinesu nic. Co kdyby se mi smáli za to co jsem tam napsala. Pak jsem jim nějak vysvětlila proč nemám nic, lhala jsem že jsme nebyli doma. Pak jsme měli ještě ve škole volnou hodinu kde jsme to mohli k sobě poskládat. Po té hodině byla občanka. Měli jsme to jít prezentovat. Tak jsme šli k té tabuli. Hned co jsem viděla že na mě celá třída kouká jsem dostala strašný strach, jen jsem stala otočená k učitelce a měla strach se i pohnout. Pak jsme musela něco přečíst. Nebo ne přečíst, měla jsem to říct svými slovy. Jenže to co tam bylo napsaný jsem pomalu ani nepřečetla. Snažila jsem se mluvit co nejvíc potichu ale oak mě učitelka okrikla at mluvím nahlas. Tak jsem tam něco říkala, skoro jsem se trasla.. To už si nepamatuju. Do konce dne jsem měla chuť brečet. Omlouvám se že moje zpráva je tak dlouhá, ale když už jsem můžu napsat co mě trápí tak toho co nejvíce využiju.

    Somebody ??, 12 let, 22. května


    Ahoj,

    děkujeme za důvěru, se kterou ses nám svěřila. Píšeš o svém strachu z toho být sama mezi lidmi, které tak dobře neznáš, strachu z toho, že by se Ti ostatní smáli. Věřím, že není jednoduché vypořádat se strachem a s nejistotou, jestli se nám druzí lidé nebudou smát za to, co řekneme nebo uděláme. Někdy nás takový strach dokáže ochromit a zablokovat. Nejistota a obavy z toho, že se před druhými nějak ztrapníme, je pro Tvůj věk do jisté míry normální, některé holky i kluci to mají podobně jako Ty. Je docela možné, že se to časem bude měnit přirozeně, samo od sebe - tím, jak budeš dospívat, získávat nové zkušenosti, víc poznávat sama sebe a postupně získávat větší jistotu.

    Pokud je strach příliš velký, začíná nám zasahovat do každodenního života a třeba nám i brání dělat věci, které bychom dělat chtěli nebo které by nás mohli bavit. Není přitom důležité, jestli se to pojmenuje jako sociální fobie anebo prostě jen strach z lidí a z toho, že by se smáli - důležité je to, že Ti v tom není dobře. V takovém případě je fajn snažit se hledat způsob jak s takovými nepříjemnými pocity pracovat. Byla by škoda být vězeň svého strachu. Je dobré postupovat klidně i jen po malinkých krůčcích a mít pro sebe podporu - někoho, s kým můžeš mluvit o tom co prožíváš. Nevím, jaká je pro Tebe představa, že bys svůj strach popsala rodičům podobně, jako jsi to popsala nám, aby měli představu, co Tě trápí. Jim nebo babičce můžeš dát přečíst zprávu, kterou jsi nám napsala a naši odpověď, když budeš chtít. Společně byste se mohli domluvit, co podniknete proto, aby se Tvůj strach alespoň trošku zmírnil. Je možné, že to bude nějakou dobu trvat, než se to podaří. Některým lidem, kteří to mají podobně, jako Ty, pomohla psychoterapie. To znamená, že se pravidelně vídali s odborníkem, který se pro ně stal takovým průvodcem na cestě k menšímu strachu. Má s podobnými věcmi zkušenosti, proto by třeba mohl pomoci i Tobě. Můžete s vašima hledat na internetu nebo třeba webu www.znamylekar.cz najít některého psychoterapeuta podle města, kde bydlíte. Kdybys chtěla všechno probrat podrobněji, než takto po emailu, můžeš se nám ozvat taky na Modrou linku - na chatu, telefonu anebo Skypu. Kontakty najdeš na našich stránkách www.modralinka.cz.

    Držíme palce,

    Modrá linka

    Strach

    Ahoj,
    Doufám, že neruším. Mám takový problém.
    Vždycky v noci si myslím, že mě pořád někdo sleduje. Vždycky musím vstát a prohlédnout celý pokoj. Ještě že je docela malý. Já mám i problémy se spaním. Minule jsem šel do postele v devět večer a do půlnoci jsem ještě nespal. Pak jsem celý unavený. Prosím, poraď-

    kluk, 10 let, 3. května

    Ahoj z Modré linky,

    je dobře, že si píšeš o radu, když prožíváš něco nepříjemného. My Tě však po internetu můžeme pouze podpořit v tom, aby ses obrátil na své blízké. Abys s nimi mluvil o svých obavách, o tom, co Tě trápí, o tom, že nemůžeš spát. Je důležité umět sdílet své pocity a myšlenky s blízkými, protože oni Tě mohou podpořit. Můžeš se s rodiči domluvit, že po nějakou dobu třeba večer půjdou do pokoje s Tebou a podíváte se spolu, že je všechno v pořádku. Také si s nimi můžeš domluvit, že za nimi přijdeš, když nebudeš moci spát. Můžete společně najít nějaký rituál, který by Ti mohl pomoci, třeba si před spaním přečíst nějaký hezký příběh, povídat si o hezkých věcech, zahrát si nějakou prima hru, která odvede Tvé myšlenky od obav. Pokud by Tvé strachy přetrvávaly dlouhodobě a nic nepomáhalo, abys mohl dobře spát, potom můžete společně vyhledat odbornou pomoc – tedy psychologa – se kterým potom budete pracovat na tom, aby ses situace zlepšila.

    Přejeme Ti bezstarostnější slunečné dny.
    Modrá linka

    Strach

    Ahoj Alíku a spol, bydlím na vesnici, která má sotva 200 obyvatel a žijí zde i dva pánové kolem 40ti let, kterým se snažím nejradši vyhýbat....jelikož závodně tančím tak se mamka chlubí svým přátelům jakou má šikovnou dceru, jednou mamka ukázala moje video ze soutěže jednomu tomu pánovi a ten po skončení videa řekl: „Ta má krásnou prdelku, po mamince že??“....a celkově se např. furt na mě dívá atd.....no a ten druhý muž je ještě v pohodě, akurát když jsem kdysi cvičila na zahradě tak se na mě díval za stromem a právě to mi přišlo divné, že proč by se schovával za strom.....No a proto bych chtěla poradit zda mám brát tohle všechno jako srandu a nebo se jich nevšímat (občas mám strach aby mi něco neudělali)..a ještě bych se chtěla zeptat zda se u nich nejeví známky pedofílie ..předem děkuji za odpověď.

    holka, 14 let, 18. dubna

    Ahoj,

    chápu, že se bojíš, jak nebezpeční by oni dva muži mohli být. Umím si představit, že je Ti jejich chování nepříjemné a nedivím se, že Ti přišlo divné, když Tě jeden z nich pozoroval a schovával se při tom za stromem.
    Stejně jako Ty, bohužel ani já, z toho, co jsi popsala, nedokážu s jistotou určit, jestli je to z jejich strany jenom "sranda" anebo opravdu hrozí, že by byli schopní Ti ublížit. Proto si myslím, že určitá opatrnost je na místě. Chtěla bych Tě podpořit, abys o jejich chování řekla někomu dospělému - mamce anebo někomu dalšímu z rodiny. Můžete se společně zkusit domluvit, co by se případně dalo podniknout. I pokud by se ze strany těch mužů směrem k Tobě jednalo "jenom" o nějaké sexuální poznámky a narážky, i to mi připadá jako něco, co dokáže být dost nepříjemné a co si nemusíš nechat líbit. Máš právo dát najevo, že se Ti to nelíbí.

    Zdraví

    Modrá linka

    Strach

    Ahoj Alíku a spol.,
    Bydlím v malém městě poblíž Plzně. Nějací moji kamarádi v mém věku už tam jezdí vlakem do centra Plzně. Třeba do kina, nakupovat nebo se jenom někam projít. Ale já se strašně bojím tam jet. Vždy dostávám záchvaty úzkosti, když mám jít někam kam to neznám. Třeba i v mém městě. Nejde mi o to, že bych tam chtěla nějak aktivně jezdit ale jde mi o školu. Jsem v 6. třídě a už za 4 roky budu muset na střední. A tady u nás žádné střední nejsou, takže tam budu muset každý den jezdit. Jak mám tento strach překonat?

    holka, 11 let, 2. dubna

    Ahoj,

    připadá mi normální, že se ve svém věku zatím bojíš jezdit někam, kde to neznáš. Myslím si, že spousta holek i kluků to má podobně jako Ty. Je moc dobře, že jsi napsala a snažíš se zjistit, co bys mohla se svým strachem dělat. Chápu, že se obáváš, jak to bude, až budeš muset dojíždět na střední školu. Zároveň si říkám, že 4 roky jsou docela dlouhá doba, je možné, že se bude Tvůj strach a úzkost trochu vyvíjet a měnit - můžeš k tomu i sama přispět.
    K tomu, aby člověk překonal svůj strach, je moc fajn, když kolem sebe má blízké lidi, kteří ho podpoří. Připadá mi důležité, abys ses s tím, co prožíváš, svěřila někomu dospělému - mamce, taťkovi, někomu dalšímu z rodiny anebo třeba oblíbenému učiteli. Mohou Ti pomoci najít způsob, jak by se to dalo udělat, aby ses tolik nebála. Z Tvé zprávy si nejsem úplně jistá, jestli máš strach jen, když bys měla někam jít sama, anebo se bojíš i v případě, kdy někam jdeš s někým - a jde o to, co to tam neznáš. V každém případě se můžeš zkusit obrátit na školního psychologa, pokud ho na škole máte, anebo spolu s rodiči nějakého psychologa nebo psychoterapeuta oslovit. Jsou to odborníci, ke kterým lidé s podobnými strachy a úzkostmi chodí a postupně se tam učí, jak tyhle nepříjemné pocity alespoň zmírnit.

    Držíme Ti palce,

    Modrá linka

    Strach

    Dobrý den, opravdu bych potřeboval poradit i s tím že mám problémy s jídlem (není to tak že bych zrovna málo jedla jsem tak trochu i tlustá) nemůžu však jíst hodně věcí A nevím proč
    Třeba taková jahoda najednou mám pocit že v puse se mi ty tečky mění na brouky, zubní pasta (není to k úplně jídlu) napadá mě co když v kartáči brouk úplně se tak trochu poblinkam do umyvadla, jogurt Ne to není vidím černou tečku už se nedokážu přinutit ho sníst. kdyby jsme bydleli ve špinavém bytě se šváby a pavouky Tak to ještě chápu. Z toho co nemáme čistého fakt nevím tak v létě máme komáry a mušky to je asi tak všechno. Máme čistý byt. Taky nevím jestli je i to k tomu ale nemůžu si třeba lehnout na trávník protože hned mám pocit jak na mě lezou mravenci a klíšťata, v posteli si dávám už pod peřinu protože mám pocit že mi tam zaleze muška, jdu na záchod a najednou se furt musím koukat do mísy mám pocit že z ní něco vyleze. Po záchodě utíkám rychle přes chodbu do pokoje. Taky se bojím tmy, moc jasného světla ,hmyzu, chodit sama ven, výšky, a všeho dalšího možného. Dokonce se bojím zavírat si oči v koupelně.

    holka, 1? let, 23. března


    Ahoj z Modré linky,

    píšeš o tom, že máš problémy s jídlem. Z toho, co píšeš potom dále, se však domnívám, že se nejedná o problémy s jídlem ale o Tvůj strach z brouků. Chci Tě tedy podpořit v tom, aby ses svěřila svým rodičům, abys na své strachy nemusela být sama.
    Co se týká jídla, je důležité, aby sis, kdykoli taková představa přijde, uvědomila, že je to jen představa. Můžeš rodiče požádat, aby zkontrolovali, že tam skutečně žádní brouci nejsou. A pokud jde o brouky, někomu pomáhá vyrovnat se se strachem to, že se objektu svého strachu – tedy v Tvém případě brouků – postupně přibližuje. Nejprve můžeš koukat na obrázky – a z počátku si vybírat takové brouky, kteří jsou na pohled hezčí. Potom se na ně můžeš dívat v televizi, později (a s tím Ti mohou pomoci právě rodiče) je třeba můžete posbírat do nějaké sklenice a Ty na ně můžeš koukat skrze sklo. Brouky je třeba včas pustit, aby se ve sklenici neudusili a neumřeli tam. A když to budeš zvládat, můžeš se jich časem zkoušet dotýkat. V případě potřeby se můžete s rodiči obrátit na školní psycholožku, pokud ji ve škole máte, či na jakoukoli psycholožku, psychologa. A vzhledem k tomu, že Tě trápí i jiné strachy, jak píšeš, chci Tě povzbudit v tom, abyste s rodiči pomoc psychologa vyhledali.

    Přejeme Ti bezstarostnější dny.
    Modrá linka

    Strach

    Dobrý den,
    Prosím poraďte mi co mám dělat :(
    Před chvilkou jsem se koukala na mobil a tam bylo vytočené tísňové linky 112. Vůbec nevím jak se to stalo! Vím že to bylo jen chvilku, hned jsem to položila. ale byl tam takový ten robotický hlas který říkal ,, tísňové volání linky,..." (Tam jsem to položila). Nevím jestli to bylo z mé strany, ale oni by mi asi těžko volali! Prosím poraďte, co mám dělat, vím že tísňové lince volat jen tak, když se nic neděje je trestné, a já nechci aby měli rodiče problémy!
    Prosím o radu

    Děkuji

    Zoufalá holka, 13 let, 19. března

    Ahoj,

    nemusíš být zoufalá, myslím, že Tě mohu uklidnit. Rozhodně to, co se stalo Tobě, není žádný trestný čin. Při telefonování dochází k omylu velmi často, většinou stačí říct: Promiňte, došlo k omylu. Rodiče rozhodně žádné problémy mít nebudou.

    Máš pravdu v tom, že tísňovou linku nemají lidé zneužívat, protože v té chvíli třeba blokují číslo někomu, kdo pomoc opravdu potřebuje, může mu jít i o život. Ty jsi však neudělala nic špatného, číslo jsi vědomě neblokovala, myslím, že se tedy nemusíš trápit.
    Domnívám se ale, že by se Ti ulevilo, kdyby ses s tím, co Tě nyní tíží, svěřila rodičům, těm nejbližším. Jistě Tě budou umět uklidnit.

    Přejeme Ti příjemný čas.
    Modrá linka

    Strach

    Ahoj poradno.
    Mám už asi rok pocit, že trpím sociální fobií. Když mám mít do školy referát, nebo jsem zkoušená, vždycky se mi jakoby rozbuší srdce, potím se, třesu se a mám strašný strach že to pokazím, nebo že se mi budou spolužáci smát. Ještě navíc teď mám rovnátka, takže trošku hůř mluvím, takže to potom je ještě pro mě horší. S jednou nebo dvěma kámoškama se ještě dokážu bavit v pohodě, ale když mám mluvit před celou třídou, tak je to pro mě strašný. Dělá mi i problém jist před více lidma. Chtěla jsem se zeptat, jestli to může být sociální fobie a nebo jak se pozná? Existuje nějaký test, nebo se to pozná u psychologa? A jsou na to nějaké prášky? Děkuji za odpověď.

    holka, 13 let, 5. března

    Ahoj,

    věřím, že musí být hodně nepříjemné cítit velký strach předtím, než máš mluvit před větším počtem lidí. Umím si taky představit, že to celé ještě zkomplikovala rovnátka, která Tě ještě více znejistěla. Tréma z mluvení na veřejnosti je mezi lidmi docela častá, mnoho lidí to má podobně, jako Ty - před takovou událostí jim velmi rychle bije srdce, potí se jim ruce...To jsou typické projevy stresu. Z toho, co popisuješ, si myslím, že nemusí jít o sociální fobii coby poruchu, která se projevuje např. i strachem vyjít z domu, kontaktovat druhé lidi apod. Sociální fobie se dá diagnostikovat (tedy poznat) jen pomocí celkového vyšetření u psychologa anebo psychiatra. Předepsání léků poté závisí na rozhodnutí psychiatra.
    V tuto chvíli je ale důležité hlavně to, že jsou situace (třeba mluvení před třídou), které Tě trápí a nevíš si s nimi rady. Chtěla bych Tě podpořit v tom, abys na to nebyla sama a svěřila se kromě Alíka i někomu dalšímu, komu věříš - třeba rodičům anebo někomu dalšímu z rodiny, třeba oblíbenému učiteli anebo kamarádce. Můžeš se taky obrátit na školního psychologa, pokud ho na škole máte, je docela možné, že podobné věci u žáků už řešil, můžete společně hledat způsob, jak by ses v podobných situacích mohla cítit alespoň o něco lépe. Můžeš se také ozvat nám na Modrou linku - na chatu, telefonu, Skypu anebo WhatsAppu, kde je prostor vše probrat podrobněji. Kontakty najdeš na našich webových stránkách www.modralinka.cz.

    Zdraví

    Modrá linka

    Strach

    Dobrý den potřebuji pomoc ?? Jde o sen co se mi zdál 33 minut zpět ( teď je 3:33 ráno) jinak mám zakázaný.mobil ale furt lepší než abych budík rodiče
    Sen:
    Zdál se mi dost zlý sen v kterém v naší škole něco vybuchlo a byla všude radioaktivita a já se sice zachránil ještě se spolužačkou Áďou ale klepu se brečel jsem dokonce jsem si přes zákaz teď vzal mobil do pokoje

    Vůbec nevím co mám dělat jsem totálně vyděšený a sny rohoto5 typu si obvykle pamatuju rok minimálně

    Kluk, 21. února

    Ahoj,

    věřím, že Tě sen hodně vystrašil, někdy sny dovedou být hodně živé a děsivé. Chápu také, že Ti v tu chvíli pomohlo mít u sebe mobil. Nevím, jak se budeš ohledně snu cítit ve chvíli, kdy k Tobě dorazí naše odpověď - je docela možné, že strach, který jsi cítil, se už trošku zmírnil, možná už na sen tolik nemyslíš. Pokud Ti to stále běží hlavou, napadá mě, že si o tom můžeš popovídat s kamarády nebo spolužáky, příp. také s rodiči. Můžete si navzájem říct, jaké strašidelné sny se Vám kdy zdály a třeba co komu pomohlo, aby se po probuzení uklidnil a zmírnil strach. Povídání si o snech může být i zábava - můžete se pobavit i o tom, jaké nejvtipnější anebo nejbláznivější sny se Vám kdy zdály.

    Zdraví

    Modrá linka

    Strach

    Koncem března mi bude 11 a 18. 3.jdu ne preventivní prohlídku ale je tu problém. Budu mít očkování. Nevím vůbec kam to bude a já se bojím že to bude bolet. Nedávno jsem totiž byla poprvé na odběrech krve kvůli žaludku a ta jehla byla tlustá já jsem zpanikařila a brečela jsem a musela jsem si lehnout. Jindy mi injekce vůbec nevadili ale teď se hrozně bojím že to bude bolet. Jestli to bude stehna tak budiž, tam mi to dávali dřív jednou a bolelo to trochu ale když to bude nahoru do ruky tak tam to prý bolí.

    holka, 10 let, 20. února

    Ahoj,

    věřím, že se bojíš očkování bojíš, strach z jehel je docela častý. Vnímám, že hodně přemýšlíš o tom, jak to vlastně celé bude probíhat, na jaké místo Tě budou očkovat. Nevím, na jaké přesně očkování půjdeš a nevím tedy ani, kam to bude. Můžeš se ale na všechno nejdřív zeptat lékaře, ke kterému půjdeš. Můžeš se lékaři i rodičům svěřit s tím, že máš strach a poprosit je, aby ti pomohli nějak ho překonat. Máš pravdu, že píchnutí jehlou může bolet. Zároveň je ale fajn, že u očkování to trvá jen krátce - odběr krve trvá většinou o něco déle. Některým lidem pomáhá, když se na jehlu nedívají (a obrátí hlavu opačným směrem) anebo se snaží myslet na něco jiného. Napadá mě, že bys sis během očkování třeba mohla povídat s mamkou anebo taťkou.

    Držíme palce,
    Modrá linka

    Strach

    Dobrý den,
    psala jsem sem dotaz ohledně mého strachu a akci na které tato věc bude. Nejdříve bych vâm chtěla poděkovat za rady které jste mi napsali. Akci jsem za pomoci spolužáků přežila, ale neobešla se bez pláče, kterého si mnoho lidí všimlo. Nyní mě to trápí, jelikož si toho všimli i táta s jeho přítelkyní. (Rodiče nejsou spolu a každý si našel nového partnera a ani jednoho z nich nějak v oblibě nemám). Problém je s tátovou přítelkyní, která nechce pochopit že se bojím nafukovacích balónků. Balónky jsme drželi za tyčky, ale docela dost padaly (mně ho vždycky zvedla spolužačka). Když jsem je pak potkala tak jsem od tátovy přítelkyně dostala vynadáno že se na ně bojím šáhnou a že se je bojím držet i za tu tyčku pořád mi zdůrazňovala že sem to držela až za konec té tyčky. (A to vše pravděpodobně proto že jsem ještě zhruba před 2 - 3 rokami měla ráda.) Jednoduše sem od ní dostala vynadáno a od mámy jsem byla pochvalena za to že jsem to přežila. Navíc mi bylo řečeno že jim děda řekli že má pocit že si ten strach vymýšlím. (Od táty mého táty, který bydlí ve stejném baráku.) Přijde mi že mi to nevěří a dělá si z toho legraci (např. Že se příště už nebudu bát na ten balónek sáhnout. Říká to se smíchem.) Ráda bych se prosím zeptala jestli ji to nejde nějak vysvětlit a dokázat ji že si to nevymýšlím? (Mluvíme spolu málo snažím se ji vyhýbat.) Strach dokážu překonat za pomoci kamarádů.
    Děkuju za odpověď
    Johy

    Johanna, 12 let, 10. února

    Ahoj Johy,

    umím si představit, jak je pro Tebe těžké, že Ti blízcí lidé, kteří by Ti měli být oporou, nevěří. Je moc fajn, že jsi dokázala akci s balónky zvládnout a že máš kamarády, kteří Tě podrží, když potřebuješ. To je důkaz, jak je důležité se se svými pocity blízkým lidem kolem sebe svěřovat, že člověk dokáže zvládnout i pro něj těžké věci, když na to není sám.
    Nemůžeme, bohužel, víc, než Tě podpořit, aby ses znovu a znovu obracela i na dospělé kolem sebe a dávala jim opakovaně najevo, že Tě strach z balónků skutečně trápí a že bys potřebovala pomoc a podporu, nikoli výsměch. Může být opravdu nápomocné, jak jsme Ti minule psali, ukázat rodičům naši komunikaci - tuhle i tu minulou, aby pochopili, že je třeba, aby Ti naslouchali. Stejně tak, jak jsme Ti též psali, stojí za to obrátit se na Vaši školní psycholožku (psychologa), pokud ji ve škole máte - protože Tě může nejen podpořit, ale též spolu s Tebou hledat příčiny Tvého strachu - a hlavně způsob, jak s ním vyrovnat a postavit se mu.

    Přejeme Ti bezstarostnější dny.
    Modrá linka

    Strach

    Ahoj mám strach z virus z Číny,že se dostane do Čech na internetu dokonce bylo že už se dostal do Zlínského a Moravsko-slezskeho kraje!!Bojim se že se nakazím..Myslíte že se to může stát? A poslední dobou mě po jídle bolí břicho a mám takovou kyselost v puse trochu i dušnost!!!!Hrozně se bojím že umřu!!

    holka, 13 let, 27. ledna

    Ahoj,
    v historii tvých dotazů vidím, že od začátku ledna se jedná už o třetí dotaz, v němž se obáváš, že v dohledné době umřeš. Mohu tě ujistit, že se to zcela jistě nestane. A už vůbec ne na koronavirus.
    V Česku není v současné době jediný potvrzený případ koronaviru a naopak všichni odborníci považují paniku, která se strhla (kdy se lidé například snaží hromadně nakoupit roušky přes ústa), za přehnanou a zbytečnou. Zrovna dneska vyšel článek, ve kterém epidemiolog upozorňuje na to, že „obyčejná“ chřipka, která teď řádí, je mnohem nebezpečnější než koronavirus (www.idnes.cz/technet/veda/koronavirus-2019-ncov-chripka-epidemie.A200128%5f152310%5fveda%5fpka). Panika je tedy skutečně zbytečná a nesmyslná.
    Měj se hezky!
    Bára

    Strach

    Ahoj Alíku,
    Vím že toho máte hodně na praci ale teď mám opravdu strach a bojím se...

    Začlo to asi před pul rokem asi 1 za týden jsem měla noční můru ale od té doby se to jen zhoršuje už vůbec nemám hezké sny jako jsem vzdy mívala...
    Dnes se mi zdálo ze jsem šla přes přechod a upadla jsem a nemohla jsem hýbat nohama a zajelo mě auto..

    Hledám způsoby jak radši nechodit zpát
    Uz se bojím jít z místnosti do místnosti

    Ted v poslední dobou mám takové černé myšlenky... nemůžu to nějak zastavit napríklad o smrti,o tom jak me někdo zabije atd.

    Opravdu se bojím co to se mnou je

    A prosim nepište že to mam říct rodicům protoze oni to berou na lehkou váhu a je jim to fuk

    Omlouvám se za chybi ale jsem tak přešlá,smutná,bojím se

    Předem ti dekuji za odpověď

    holka, 12 let, 20. ledna

    Ahoj z Modré linky,

    chápu, že špatné sny, noční můry, jsou nepříjemné. Avšak nespat není řešení. Je důležité hledat jiný způsob, jak se sny vyrovnat. Sny a noční můry mohou být ventilem pocitů, které si během dne třeba ani neuvědomíme a které potřebují průchod – a proto se hlásí o slovo v noci. Je tedy potřeba, abys mohla o tom, jak se cítíš, čeho se bojíš, mluvit.
    Mrzí mě, že máš pocit, že rodičům je to fuk. Je moc dobře, pokud jsi s nimi o tom zkoušela mluvit. Někdy je potřeba v tom vytrvat a zkoušet to znovu, pak si můžou snáz uvědomit, že je to pro Tebe opravdu důležité a už to trvá delší dobu. Můžeš jim dát přečíst i naši komunikaci. Pokud by Tě i přesto nebrali vážně, nevzdávej to a hledej si mezi jinými blízkými lidmi ty, kteří by Tě mohli vyslechnout. Třeba babičku, dědu, tetu, strýce, kamarádku. Obrátit se můžeš i na někoho ve škole, nejlépe na psycholožku, pokud ji ve škole máte, nebo na nějakou oblíbenou paní učitelku, které věříš.

    Přejeme klidnější dny
    Modrá linka