Ahoj,
stačí po konci studia dávat při výběru povolání trošku pozor, číst si pozorně oslovované zaměstnavatele a … nenarukovat do armády.

Česká republika má profesionální armádu. Slovo profesionální v tomto případě neznamená, že jsou v ní jen samí zkušení experti, ale že jsou v ní lidé, kteří si práci pro armádu vybrali jako svoji profesi. Mohli se třeba rozhodovat, jestli budou pracovat pro policii, nebo pro hasiče, nebo pro záchranáře… a vybrali si armádu, protože je možná baví častá fyzická aktivita, nebo rádi poslouchají jasné rozkazy, nebo třeba mají nějaké silnější vlastenecké cítění. Důvodem můžou být i peníze, stát samozřejmě vojákům z povolání pěkně platí, aby jich měl dostatek.

V době, kdy pár set kilometrů od nás zuří válka, se občas ozývají názory, že by se měla obnovit vojna a branná povinnost. Myslím si však, že to nehrozí. Profesionální armáda totiž funguje mnohem lépe nehledě na to, jestli je zrovna mír, nebo válka. Není to projev nějaké naší moderní naivity a slabosti, když stát nepovolává do armády povinně každého. Naopak se v respektu k osobní svobodě ukrývá ohromná síla a je zdrojem ekonomické prosperity, která následně vede i k silnější armádě. Naši prapředci tohle nevěděli, proto existovala branná povinnost pro všechny dospělé muže.

Stát, který v dnešní době verbuje civilisty proti jejich vůli, musí být už fakt hodně moc zoufalý. Pochybuji, že se do tak zuboženého stavu může dostat ČR.

V tuto chvíli je navíc docela nepravděpodobné, že by v našem okolí propukla válka, kterou by šlo vyřešit pomocí obrovského množství vojáků. Spíš by přišla ke slovu pokročilejší vojenská technika. Naši případní nepřátelé jsou jaderné mocnosti a my jsme také součástí vojenského paktu, jehož tři členové (konkrétně USA, Velká Británie a Francie) mají spoustu atomovek. Otevřený vojenský střet států NATO s Ruskem a/nebo s Čínou by pravděpodobně dopadl… no, netroufám si odhadovat průběh třetí světové války, bylo by to asi hodně ošklivé pro celou planetu.
Ale pochybuji, že by se české ministerstvo obrany domnívalo, že využití bojových schopností našich civilistů by dokázalo jakkoliv ovlivnit výsledek.

Jinak tedy v době, kdy branná povinnost byla, existovalo několik způsobů, jak se vojně vyhnout. Špatná fyzická kondice, špatný zrak, ideologický odpor ke zbrani… spoustu zdravotních problémů šlo v nouzi nejvyšší předstírat, pokud chtěl člověk tzv. modrou knížku.

Alík

Ahoj z Modré linky,

přijde mi škoda, že si myslíš, že je pozdě začínat v 15 letech s něčím novým. Lidé se mohou učit celý život, a i v dospělosti začínají s novými aktivitami. Nikdy není pozdě s něčím začít, ani s herectvím.

Pokud jde o sebevědomí, to si člověk buduje postupně. Je důležité všímat si nejen toho, s čím jsi u sebe nespokojená, ale naopak hlavně toho, s čím spokojená jsi, co se Ti povedlo, co umíš. Můžeš si klidně udělat nějaký seznam a postupně na něj připisovat ve, co u sebe oceňuješ. Klidně es můžeš zeptat i svých blízkých, co jim se na Tobě líbí. Co se týká trémy z vystupování, s tou by Ti měli dramatickém či hereckém kroužku pomoci.

Přejeme Ti prima dny
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

je prima, že přemýšlíš o tom, co dělat po škole a chceš mít práci, která Tě bude naplňovat. Nepíšeš ale, na co chceš odpovědět. Přemýšlím o tom, že pokud jde o to, na jakou školu jít po základce, mohou Ti nejlépe poradit ve škole. Jestliže máte školní psycholožku (psychologa), můžeš si o tom všem promluvit s ní (ním). Jinak je na každé škole výchovná poradkyně (poradce).

Pokud se ptáš na to, jak se dostat ke svému vysněnému povolání, zkus nepředbíhat. Nejprve je potřeba vystudovat příslušnou střední, či vysokou školu. Jestliže budeš směřovat na vysokou školu, potom ani gymnázium není od věci, jestliže máš dobré známky a učení Ti jde. A až vystuduješ, potom je třeba trpělivě hledat příležitosti dalšího uplatnění. Už při studiu na vysoké škole můžeš absolvovat různé stáže, hledat si brigády v oboru, abys měla větší šanci. Současně se teď můžeš věnovat věcem, které Tě baví a zajímají a které s možným uplatněním v budoucnosti souvisejí - třeba právě psaní.

Přejeme Ti, aby se Ti Tvé sny vyplnily.
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

zajímá Tě, jestli jde mít dvě odlišná povolání a jak se případně stát doktorkou a herečkou. Oceňuji, že už od 6 let máš svůj sen. Je dobré držet se při výběru povolání toho, co nás vnitřně volá. Současně vnímáš přání Tvé mámy, abys byla doktorkou a myslíš, že i to by Ti šlo a bavilo by Tě.
Teoreticky je asi možné dělat obojí, avšak říkám si, že by to mohlo být dost vyčerpávající. Zrovna u oborů lékař a herec může být nejen studium, ale i následná práce hodně časově náročná. Lékaři často pracují dlouhé směny a ani herci nemívají pevně danou pracovní dobu. Nedokážu říct, jak by to šlo dohromady. Možná by Ti na to dokázal lépe odpovědět někdo, kdo se v oboru pohybuje, pokud někoho takového znáš.

Uvádíš věk 14 let, tedy si možná tento rok budeš vybírat, kam půjdeš na střední školu. Pokud bys chtěla být lékařkou, je dobré gymnázium, které dává velký všeobecný přehled a může být dobrým základem pro studium lékařství na vysoké škole. Pro herectví je vhodná jako střední škola konzervatoř, kam se dělají talentové zkoušky. Nikde ale není dáno, že to musí být pouze takto. Věřím, že se na obor lékařství dostali i lidé z jiných středních škol a současně existují herci, kteří herectví nestudovali. Není jedna daná cesta, jak to musí být. Připadá mi důležité, aby sis v sobě srovnala, co bys skutečně chtěla dělat Ty sama. Někdy se stává, že něco děláme proto, že to po nás chtějí druzí, třeba rodiče, ale sami po tom netoužíme. K tomu Ti může pomoci třeba učitel, který Tě dobře zná a věříš mu. Některé školy mají přímo někoho, kdo pomáhá s výběrem povolání, existují na to i různé testy. I rozhovor s psychologem může být v tomto nápomocný. Také mě ještě napadá, že ve svém věku máš čas věci zkoušet a na to co chceš prostě přicházet. Možná by Ti pomohlo v rozhodování, kdyby ses zúčastnila nějakého konkurzu, vstoupila do dramatického kroužku anebo do divadla. Stejně tak zmiňovaný rozhovor s nějakým lékařem by Ti mohl pomoci. Kdybys o tom chtěla mluvit více do hloubky, můžeš nám napsat na chatu anebo zavolat (www.modralinka.cz)

Přejeme Ti hezké dny.
Modrá linka

Ahoj, píšeš, že jsi našla knihu, která se podobá knize tvé. Určitě je to frustrující, protože ti dala hodně práce. Na druhou stranu víš, že není možné, aby šlo o kopii tvé knihy, protože ta „druhá kniha“ vyšla před šesti lety, zatímco ty jsi svou knihu dokončila teprve nedávno.

Nejpravděpodobnější mi přijde, že jsi ty i autor té „druhé knihy“ měli podobný nápad, případně jste byli ovlivnění podobnými materiály. Každý jste téma uchopili po svém, také jména jsou jiná, ale děj může být v řadě ohledů podobný. To není ani neobvyklé, ani divné. Nějaké nakladatelství to sice teoreticky může použít jako důvod, proč knihu nevydávat, ale ty víš, že jsi neopisovala, tak se tím nemusíš trápit.

Určitě se tím nenech odradit od psaní. Naopak, ber to jako velkou pochvalu. Je vidět, že máš instinkt na dobrý a použitelný námět. Hodně štěstí při dalším psaní.

Ahoj,
volba budoucího povolání je složitá. Člověk by měl zvažovat, co ho baví, o čem si myslí, že mu dobře jde, ale i po čem je na trhu větší poptávka. Pokud posčítáš všechny tyto faktory, vyjde ti pravděpodobně celkem jasná odpověď, že bys měl být spíš programátor. Ne, že by po dobrých učitelích poptávka nebyla, ale není tak velká, aby se výrazně promítla na učitelském platu. Naproti tomu mzdy programátorů bývají pořád vysoko.

Orientovat se jen podle výdělku sice působí krátkozrakým dojmem, ale realita je zkrátka taková, že peníze otevírají víc možností. Kdybys deset let pracoval jako programátor a pak se rozhodl stát učitelem, měl bys k tomu lepší zázemí, než kdybys deset let učil a pak se rozhodl stát programátorem.

Také, pokud se dobře učíš, je možná lepší odvážně upřednostnit větší výzvu, posouvat své limity. Vysokoškolské programování je náročnější než pedagogická fakulta. Vzhledem k tomu, že se u obou profesí vysoká škola hodí, se možná trápíš rozhodováním předčasně.

Je pravda, že s programátory se pojí spousta divných stereotypů – třeba, že sice rozumí technice, ale moc nerozumí lidem – ale myslím, že to není tak, že by programátorské vzdělání nějak omezovalo sociální schopnosti. Spíš to bude naopak, že méně společenští lidé zkrátka víc tíhnou k počítačům. To znamená, že pokud tobě nečiní potíže jednání s lidmi (i s tak náročnými lidmi, jako jsou žáci na ZŠ ), profese programátora ti neuškodí, naopak je naděje, že bys vnášel do počítačových problémů víc lidského přístupu, který v nich občas chybí.

Na druhou stranu musím zmínit, že člověk může být počítačový domácí kutil nehledě na to, čím se živí. Můžeš se tedy klidně stát i programujícím učitelem, který přes den učí a po večerech něco programuje (třeba i na zakázku). Třeba bys našel postupy, jak některé učitelské starosti zjednodušit a zautomatizovat.

Věřím, že ať se rozhodneš jakkoliv, tvá rodina tě podpoří. Rozhodně by ses neměl stydět za to, že změníš názor – je to úplně normální.

Alík

Ahoj, je skvělé, že se zajímáš o to, jak věci fungují, a plánuješ budoucnost. Obor IT je ohromě košatý a každý týden vznikají nové specializace. Za sedm let, až budeš dospělý, budou určitě úplně nové obory, které dnes ani neumíme pojmenovat.

Nicméně už nyní se můžeš učit základy logiky, matematiky, algoritmického myšlení... Ale hlavně, už nyní si můžeš hrát s programovacími nástroji, experimentovat s tvorbou vlastních webů nebo aplikací a neustále se učit nové věci.

V programování a dalších IT oborech platí jedna skvělá poučka: zkoušej a zkoušej a zkoušej to znovu. Většina programátorek a programátorů s tím má bohaté zkušenosti. Napíšou program, který by měl fungovat, ale on nefunguje. Proč? Zkontrolují každý řádek, něco zkusí změnit, a ono to funguje, ale jen částečně. A tak hledají, v čem je chyba (tzv. debugging). To je důležitá schopnost: experimentovat, hledat vlastní chyby a poučit se z nich. Je to pro tvou kariéru řekl bych nejdůležitější. Zatím si nedělej starosti o to, kam budeš chodit na školu. Místo toho se pusť do experimentů, popros rodiče, aby ti pomohli najít kurzy (třeba on-line), aby tě zkrátka podpořili v tvých experimentech. Být tebou, nesoustředím se na to, že je to tvoje budoucí kariéra, ale soustředím se na různorodé projekty, které tě můžou něco naučit. Tím si nejlépe vyzkoušíš, co tě baví.

Hodně štěstí.

Ahoj,

je Ti 14 let a měla by ses rozhodnout, na jakou školu jít. Máš více zájmů, tak je rozhodování pro Tebe těžké. Líbí se mi i Tvá praktičnost a jak uvažuješ o tom, čím by ses uživila. Láká Tě práce u policie a líbí se Ti i uniformy a náplň práce. Pomáhat a chránit je hezké, je to práce náročná, ale zajímavá, proměnlivá, s lidmi a jejich příběhy. Na policistku můžeš ovšem studovat hned po základní škole, pokud taková škola ve vašem městě je, nebo můžeš dojíždět. Půjdeš-li na gymnázium, můžeš rozhodování o 4 roky posunout, z gymnázia pak můžeš jít skoro kamkoliv.
To, že máš další záliby, jako kreslení, tancování, focení, to je prima, tvoření nás obvykle drží při životě, když je nám nejhůř. Může pro Tebe být přivýdělkem k hlavní práci, ale je docela dost dobře možné, že Ty, která miluješ hudbu, když se do toho pořádně “obuješ”, staneš se slavnou. Přála bych Ti to.

Je důležité, abys o tom, co by sis přála jednou dělat, mluvila s rodiči a blízkými lidmi, kterým věříš. Také je fajn obrátit se na takového člověka, který vykonává povolání, které Tebe oslovuje. Takový člověk Ti pak může přiblížit, jaké je zaměstnání v praxi, což Ti také může pomoci v rozhodování.

Přejeme Ti kvalitní výběr a k tomu držíme pěsti.
Modrá linka

Ahoj, je super, že přemýšlíš o tom, co by tě bavilo dělat. Nezapomínej, že dnes už si člověk obvykle nevybírá jedno povolání na celý život. I několikrát za svou kariéru můžeš své směřování docela změnit. Takže spíše hledej, co tě obecně baví, v čem jsi dobrá a co ti dává smysl. Studuj hodně věcí a zlepšuj se v tom, co už ti jde.

Co se týče povolání průvodce/průvodkyně CK v místě dovolené, přijde mi to jako zajímavé zaměstnání pro studentku nebo studenta. Vyžaduje totiž dlouhodobou přítomnost na místě, což pro studenta nebude obvykle přes letní měsíce problém, ale člověk, který už má svou rodinu, by to asi bral jinak.

Není (aspoň pokud vím) žádná konkrétní škola nebo kvalifikace nutná pro to, aby člověk dělal zástupce CK. Nutná je ale dobrá znalost místního jazyka, protože zástupce musí vyjednávat s hotelem, dodavateli, komunikovat s úřady, doktory atd. Jeho nejčastější role bude asi role tlumočníka. V závěsu za tím je role organizátora, takže to chce člověka, který má rád ve věcech pořádek, je systematický, dělá si rád seznamy, umí pracovat s kalendářem a žonglovat více věcí naráz.

K tvým otázkám: průvodci si mohou s CK vyjednat různé podmínky. Nejčastější podle mého bude, že jsou na místě po celou sezónu, tedy třeba tři měsíce. Alternativně se mohou s někým vystřídat. Cestovní kancelář by měla určitě hradit cestu na místo, pobyt, stravu atd., i když opět je možné se dohodnout jinak. Co se týče času, tak bude hodně záležet na konkrétní destinaci a počtu cestujícící, které má delegát na starosti. Budou týdny, kdy nebude mít skoro žádné starosti, i týdny, kdy se od rána do večera nezastaví.

Ahoj milá tazatelko,

píšeš, že bys ráda doporučení na to, co jednou v životě budeš dělat. Je skvělé, že nad svým budoucím zaměstnáním přemýšlíš. Myslím si ale, že je to něco, nad čím můžeš snít, uvažovat, ale určitě by tě to nemělo trápit. Někdy se život dopředu naplánovat nedá, a tak jak se mění svět kolem nás, tak se měníme i my, naše představy o budoucnosti i o vlastním životě. Dobrou zprávou je, že můžeš dělat cokoli z výše zmíněného. Ke každému povolání se budeš potřebovat něco naučit, ale to jistě časem zvládneš. A tak bych ti zatím poradila, abys dělala a zajímala se o všechno, co tě nyní baví. Čas sám ukáže, jakou cestu si pro povolání zvolíš.

Držím ti palce, ať se ti v životě daří dělat věci, které tě baví a naplňují.

Dominika

Ahoj, je skvělé, že už teď přemýšlíš o tom, kterým směrem se vydat. Chtěl bych tě ale uklidnit: v žádném případě nemusíš spěchat.
Pokud tě baví informatika a technika, neváhej a pusť se do různých experimentů. Programování, návrh webových stránek, sestavování různých zařízení pomocí Arduina apod. Na to všechno je hromada návodů. Můžeš to vzít i jako příležitost procvičovat angličtinu.
Píšeš, že ti nejde matematika a fyzika, nebral bych to ale být tebou jako něco daného, může to být jen tím, že jsi se nedostal k těm správným problémům, které by tě stimulovaly. Zkus se podívat třeba na Khanovu školu, tam je spoustu matematických problémů skvěle vysvětleno.
Matematika – respektive matematické uvažování – se ti totiž při programování a dalších informatických činnostech bude opravdu hodit.
A ješě budu citovat z odpovědi, co už jsem tu nedávno někomu napsal:
Od doby, kdy si povolání volili tvoji rodiče, uběhlo hodně let, a doba se značně změnila. Především je dnes běžné, že lidé za život vystřídají několik povolání. Dříve to byla výjimka, dnes je to běžné, v budoucnu to bude možná nutnost. Do patnácti let také spoustu nových povolání vznikne. Vždyť se podívej na povolání jako „operátor dronů“, „optimalizátor neuronové sítě“, nebo „manažer udržitelného rozvoje“. Nic z toho před patnácti lety neexistovalo, rozhodně ne v dnešní podobě. Nedělal bych si tedy starost s tím, že bys musel co nejdříve vybrat povolání.

Ahoj, je super, že umíš takto přemýšlet o tom, co tě baví a co tě nebaví. Nemyslím si ale, že bys měla v jedenácti letech vědět, čím se chceš živit. Píšeš, že tě rodiče tlačí, aby ses rozhodla, a tak si myslím, že bys to s nimi měla probrat. Proč si myslí, že bys už teď měla vědět, co budeš jednou dělat? Věděli to v jedenácti oni? Nebo si zpětně vyčítají, že toto rozhodnutí oni sami dělali moc pozdě, a tak tě chtějí na život připravit dříve?
Od doby, kdy si povolání volili tvoji rodiče, uběhlo hodně let, a doba se značně změnila. Především je dnes běžné, že lidé za život vystřídají několik povolání. Dříve to byla výjimka, dnes je to běžné, v budoucnu to bude možná nutnost. Do patnácti let také spoustu nových povolání vznikne. Vždyť se podívej na povolání jako „operátor dronů“, „optimalizátor neuronové sítě“, nebo „manažer udržitelného rozvoje“. Nic z toho před patnácti lety neexistovalo, rozhodně ne v dnešní podobě. Nedělal bych si tedy starost s tím, že bys musela co nejdříve vybrat povolání.
A co bys mohla dělat, aby sis lépe ujasnila, co tě baví a co ti jde? Ve škole máte asi někoho na pozici výchovný poradce nebo školní psycholog. S nimi to určitě můžeš probrat. Nejsem psycholog, takže následující rady ber s rezervou, vem si z nich, co se ti bude hodit:

1. Svoje zájmy rozvíjej. Píšeš, že tě baví čeština, hudebka, biologie a fyzika. Tak čti knihy a sleduj YouTube kanály, které tě v tom posunou dále a ukážou ti různé odstíny těchto odvětví.
2. Píšeš, že ti nejde angličtina a matematika. To ale není konečná, naopak, na obojím můžeš zapracovat. Na internetu je velké množství skvělých videí, které ti vysvětlí prakticky cokoli z matematiky (zkus třeba Khanova škola) no a anglicky se můžeš skvěle učit taky na YouTube (tady 25 tipů, kde začít).
3. Budu upřímný: angličtinu budeš potřebovat prakticky v každém oboru. Ke studiu, ke komunikaci a vlastně i k vyhledávání informací v ostatních oborech. To je prostě realita, a čím dřív tě angličtina chytí, tím lépe. Já se angličtinu začal pořádně učit až v patnácti, takže neboj, ještě jsi nic nezmeškala.
4. Myslím, že budoucnost bude v různých mezioborových povoláních, a dobře na tom budou lidé, kteří budou umět flexibilně kombinovat své znalosti z různých oborů a zároveň se budou umět učit nové věci.
5. Já jsem si třeba v 17 myslel, že budu dělat úplně něco jiného, než ve 22, a dnes dělám ještě něco trochu jiného. A za deset let třeba budu dělat zase něco jiného. Je pár povolání (právník, lékař), kde se rozhoduješ obvykle pro kariéru na celý život, ale ani tam to není stoprocentní. Rozhodně se neboj, že si v 11 musíš vybrat, co budeš celý život dělat.
6. Nízké sebevědomí je často znak pokory, a pokora je znakem dobrého vědce. Nenech se každopádně zastrašit tím, že máš nízké sebevědomí (to je takové sebenaplňující se proroctví). Na internetu ti nic nebrání studovat cokoli kdykoli, a tak se můžeš rozvíjet svým tempem. Uvidiš, že za čtyři roky budeš v hodně věcech úplně jiná, než teď. A až ti bude 20, budeš zase někde jinde.

Dobrý den,

díky moc za Tvoje dotazy! Práva studuji, tak doufám, že objasním nějaký věci.

Pokud někdo neovládá češtinu, má právo na tlumočníka. Stejně tak osoba neslyšící má právo na tlumočníka při jednání soudu. Toto právo je i garantované Listinou základních práv a svobod.

Ochrana cti/důstojnosti nemá jasné upravení a je poměrně na interpretaci situace soudcem. Jako základní charakteristiku bych ale popsal situaci, kdy jsou o něm vedeny nepravdivé nebo zkreslené informace, ze kterých dotčenému plyne nebo může plynout neprospěch v jeho sociálním životě.
Závažnější formou je trestní čin pomluvy, který zní „kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.“. Pokud někdo o někom opakovaně lhát tím, že se měl dopustit věcích, které jsou v rozporu s společenskými standardy, tak se může domáhat svých práv u soudu. Zároveň i mrtvý člověk má právo na ochranu osobnosti. Dalším zásahem do ochrany osobnosti můžou být fotomontáže, snaha o diskreditaci nevinnosti osoby nebo další skutky, které můžou ohrozit čest osoby.

Pomoct při přijímačkách na vysokou školu může certifikát z jazyka a maturitní vysvědčení do průměru 1,5 - ale to je fakt až ke konci střední. Jinak v dosti věcech navazuje právo na základní znalosti z občanské výchovy, popřípadě i dějepisu, neexistuje však podmínka „lepších známek“. Navíc se matika moc v právu nevyskytuje (až na počítání lhůt a soudních poplatků, popř. důchodů a daní), spíš je potřeba logický a analytický myšlení. Rozhodně nic nezkazíš, když se budeš dívat na zprávy a vnímat novinky z politiky.

Absolvent právnické fakulty je právník. Pokud tenhle absolvent chce a splní podmínky k výkonu advokacie (advokátní zkouška + 3 roky praxe jako advokátní koncipient), stane se z něj advokát - takže každý advokát je právník, ale ne každý právník je advokát. Advokát zastupuje klienty v soudním řízen a celkově poskytuje právní služby - je to jedna z oblastí, kde právníci pracují.
Existují i ale jiné oblasti, kam můžou. Třeba mohou být exekutory, notáři, „podnikovými právníky“, „právníky státu“ (jako ministerský rady) a samozřejmě soudci a státními zastupiteli.

Ahoj milá pisatelko,

včera jsem na dotaz už odpovídala, ale vypadá to, že odpověď neodešla. Tak ještě jednou, pro jistotu. Asi máš na mysli, zda v dospělosti můžeš ke svému pravidelnému zaměstnání dělat ještě jiné placené aktivity ve svém volném čase. Ano, to lze, dokonce existují různé právní formy, smlouvy, na jejichž základě dostaneš za takovou práci zaplaceno. Kroužky či jiné aktivity samozřejmě lze vést i jako dobrovolník, tj. bez nároku na odměnu. Co se týče potřebného vzdělání, neumím na takovou otázku odpovědět, protože nevím, o jaké kroužky / aktivity se jedná.

Zkus svůj dotaz upřesnit, uvést třeba nějaký příklad, ráda Ti pak odpovím.

Měj se hezky,

Dominika

Ahoj,

je hezké, že už teď víš, co bys v budoucnu ráda dělala a co chceš studovat. Rozumím Tvé obavě, že by Tě vada řeči mohla znevýhodnit při výběrovém řízení. Bohužel nedokážu říct, jak se na to bude dívat konkrétní komise u Tvých přijímacích zkoušek. Napadá mě, že je možné školu navštívit například na Dni otevřených dveří a zeptat se na to, měli by Ti popravdě odpovědět. Dá se určitě napsat i dotaz e-mailem. Pokud bys chtěla znát můj osobní názor, myslím si, že se posuzuje mnohem více věcí. Pokud prokážeš znalosti a zájem o obor, myslím, že vada řeči nemusí nutně znamenat, že Tě nevezmou. Je možné, že je zaujmeš něčím, čím proti jiným uchazečům vynikneš. Rozhodně stojí za to to zkusit.

Držíme Ti palce.

Modrá linka