Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkova poradna

    Nemoce

    Ahoj!
    Teď když je karanténa, tak se dost často nudím i když je pravda, že dostáváme úkoly ze školy, ale i tak. Proto prosím o pár tipů, co bych mohla dělat a čím se zabavit. A budou normálně letní prázdniny? Já teda doufám, že jo, ale člověk nikdy neví. Jak asi přibližně dlouho budou školy zavřené? Chápu, že to nikdo asi neví, ale přibližně. Může se chodit ven, když je ta karanténa? Je koronavirus opravdu, tak nebezpečný? Mně přijde, že už to trochu přehání! Ale nevím... Jak dlouho bude trvat než se to dá opět všechno do pořádku? Přibližně, chci vědět, jestli to bude trvat třeba měsíc nebo třeba rok. A to ne asi všechno. Budu moc ráda když mi odpovíte a klidně napište něco víc o tom koronaviru.
    Moc děkuji a doufám, že jste všichni zdraví!

    holka, 13 let, 17. března

    Ahoj,
    úvodem tě mohu ujistit, že současná situace je velmi nepříjemná nejen pro děti, ale i pro dospělé.
    Až budeš mít hotové úkoly ze školy, můžeš se například podívat do učebnice o několik stránek dopředu, co byste měli probírat dál. Nebo si můžeš číst nějaké knížky, ke kterým ses už dlouho nedostala pro nedostatek času. Nebo můžeš dělat doma i jiné věci, ke kterým ses pro nedostatek času nedostala.

    Přímo karanténa se týká vybraných lidí, kteří byli pozitivně testováni nebo se vrátili z rizikových oblastí, a ti by neměli vůbec vycházet z bytu, a karanténa se taky týká některých obcí na Moravě v okolí Uničova. Pro ostatní lidi platí ne přímo karanténa, ale trochu mírnější opatření, tzv. omezení pohybu. Povolené jsou cesty do práce a z práce, k lékaři a na nákup potravin, ale taky vycházky do parku nebo do přírody. Takže ven se může. Ale jen sama nebo s rodiči nebo s někým, s kým bydlíš. Rozhodně to neznamená, že můžeš na hřiště s kamarádkami! Škola je zrušená právě proto, aby se lidi nepotkávali a tím se omezilo šíření nákazy.

    Jak dlouho budou školy zavřené a jak dlouho potrvají ta opatření, to v současné době neví nikdo. Myslím, že ani ministerstvo školství a krizový štáb. Je pravděpodobné, že celý problém je teprve na začátku a zatím se neví, jak se bude vyvíjet dál.

    A ano, koronavirus je nebezpečný. Není tak nebezpečný jako středověké morové epidemie, ale pravděpodobně je nebezpečnější než to, co zatím známe. Zprávy ze zemí, kde to začalo dřív než u nás, jsou velmi varující a znepokojivé. Jedním z problémů je, že proti této nové nemoci zatím nejsou léky, takže lékařům nezbývá nic jiného, než ty, kteří mají zasažené plíce, nějak udržovat při životě například umělou plicní ventilací, ale jinak pro jejich uzdravení moc udělat nemohou. A v zemích, kde došlo k příliš rychlému rozšíření, přestala stačit kapacita nemocnic a zdravotních zařízení, takže tam umírají i lidé, kteří by to při včasném ošetření přežili, a taky se tam pak nemohou starat o nemocné s úplně jinými nemocemi, kteří lékařskou péči nutně potřebují.

    Jestli ta opatření jsou přehnaná, to se ukáže za pár týdnů. Ale kdyby se ukázalo, že byla nedostatečná, tak by už mohlo být pozdě.

    A jak dlouho to potrvá, to se dá těžko odhadnout. Optimistické odhady říkají, že za měsíc by to mohlo být lepší, ale možná to bude spíš déle. Určitá šance je, že se snad časem vymyslí nějaký lék, nebo že se ukáže, že nějaký existující lék na to pomáhá. Ale to není záležitost na týden nebo dva, to jsou taky měsíce.

    Co se týče letních prázdnin, i kdyby se u nás situace zlepšila, je dost pravděpodobné, že ještě nebude možné cestovat do zahraničí, kde je situace horší než u nás, a že se budou muset zrušit objednané zahraniční dovolené.

    Je mi líto, že jsem tě asi nepotěšil, ale snad to dobře dopadne.

    Na otázky odpovídají

    pracovníci linky důvěry Modrá linka, psycholožka BáraV, MUDr. Jiří Staněk, bojovníci proti kouření z projektu Nekuřátka, český klub skeptiků Sisyfos a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze čtenáři mladší 15 let.

    Nemoce

    Skutečný původ covidu

    Ahoj,
    každý tvrdí něco jiného. Jeden, že koronavirem se nakazil jeden člověk po konzumaci hada, další netopýra, další tvrdí, že je koronavirus uměle vypuštěn z Číny s nějakým úmyslem, další, že koronavirus omylem unikl z čínské laboratoře a ta poslední je, že Číňané dlouho onen koronavir zkoumali a snažili se ho zmutovat (ač mi je teprv tolik, kolik mi je, tak mi to přijde dost nepravděpodobné). Všechny tyhle teorie se šíří po škole jako onen vir, ovšem jsou to jen teorie lidí z kvinty a nahoru, ne od učitelů, kteří by o tom třeba mohli něco vědět. Na netu jsem odpověď hledala tak, bohužel mi to taky našlo miliony výsledků; každý trochu jiný.
    V létě jsem dokonce chvíli uvažovala o tom, že zde žádný covid není (blbost).
    Ale teď už přímo k dotazu - ví se, jak se covid dostal mezi lidi? Pokud skutečně Čína vypustila covid s úmyslem, tak s jakým?
    (pochopím, když odpověď nedostanu. Z komunistické země se toho moc do zahraničí nedostane...)
    Předem děkuji za odpověď,
    M.

    M., 12 let, 17. září

    Ahoj,

    rozumím, že není snadné vyznat se v šumu informací, které kolem pandemie jsou. Sám z toho mnohdy nejsem moudrý. :-[)

    Bohužel ani tradiční seriózní média nedovedou dodat ucelený pohled, ze kterého by běžný smrtelník získal pocit, že dobře rozumí, co se proč děje. Všechna média – tradiční, alternativní, sociální i veřejnoprávní – totiž čím dál usilovněji bojují o pozornost svých čtenářů a diváků. Během zmatku, kdy jsou všichni ohromně zvědaví a nikdo pořádně nic neví (včetně státních institucí), dostává každý útržek, který smrdí senzací, mnohem větší prostor, než by si zasloužil. Ve skutečnosti ale právě teď server Alík.cz jako první na světě odhalil pravdu, že virus covid-19 vznikl z nadrcených kostí utopeného vlkodlaka! :-c:-D

    Na ucelenější pohled je zapotřebí nadhled a většinou i nějaký časový odstup. Pokud chceš vyvážený stručný přehled aktuálních poznatků, doporučím ti obrátit se s důvěrou paradoxně na encyklopedii, kterou může upravovat každý – tedy na Wikipedii, na tamní popis covidu. Pokud na Wikipedii nějaká informace vydrží delší dobu, nejspíš ji komunita zkušených editorů považuje za dostatečně věrohodnou a podloženou důvěryhodnými zdroji. Momentálně jsou tam zmíněné i všechny nepodložené teorie (kromě té vlkodlakové, kterou víme jako první!) a píše se tam, že podle studie v časopisu Nature je původ viru přirozený a jeho mikrobiologická stavba je z 85 % shodná s netopýřím virem.

    Čínská vláda se snaží omezovat toky informací, ale její kroky nemusí nutně znamenat, že chce zamaskovat únik z laboratoře nebo přímo vývoj biologických zbraní. V době, kdy komunikaci tak důsledně neomezovala, vyplavalo na světlo několik informací, které jí dělaly ostudu. Je dost dobře možné, že ani tamní politici si nejsou jistí, jak přesně nákaza vznikla a neříkat skoro nic se jeví jako nejvýhodnější taktika. Jistě jsi v nějakém filmu slyšela, jak policie zatýkaného upozorňuje „všechno, co řeknete, může být použito proti vám“… u totalitních států je to bohužel podobné. Jaká je šance, že říkat pravdu jim nějak pomůže? Celý svět by se dozvěděl, že topí vlkodlaky! 8-o;-)

    Přijde mi extrémně nepravděpodobné, že světovou pandemii někdo chtěl způsobit úmyslně. Pokud je současný chaos důsledkem nějakého spiknutí, tak je to strašně odfláknutá konspirace, která rozhodně nevyšla podle plánu. Jednak není moc zřejmé, kdo by na celosvětové krizi mohl plánovaně vydělat, jednak nikdo nemohl spolehlivě předvídat, jak se situace vyvine. Virus by býval mohl klidně zmutovat v něco mnohem horšího, nebo by mohl přimět méně inteligentní politiky ke krokům, které způsobí začátek světové války (zpočátku byl pandemií velmi zasažený Írán, který má jaderné zbraně).

    Úmyslně a sebevědomě rozehrát šachovou partii s milionem figurek, která se může po pár tazích proměnit v boxerský zápas – jestli tohle dovedl někdo naplánovat… to by spisovatel Isaac Asimov zíral, bylo by to první využití sci-fi konceptu psychohistorie v praxi.

    Zamyslel bych se nad tím, jak moc je znalost skutečného původu důležitá. K vyléčení pacientů nebo k nalezení vakcíny to nejspíš nepomůže, ukazovat rozzlobeně prstem na Čínu můžeme tak jako tak. Ponaučení si z toho žádné nevezmeme, protože syrové netopýry nebaštíme (nebo o tom nevíme 8-P), biologické zbraně nevyvíjíme (nebo o tom nevíme ]:-)) a vlkodlaky nikdy netopíme, ale šlechtíme z nich učitele tělocviku. :-)

    Alík

    Nemoce

    Jsem smutná

    Ahoj, znovu se ozývám kvůli bolesti nohou. Zjistili jsme že to je z hypermobility ale to není důležitý. Píšu proto že se bolesti tak zhoršily že už sotva chodím. Procházky jsou ted pro mě obrovská překážka takže doma a na delší vzdálenosti jezdím na vozíku. Denně si zkouším svazovat nohy do ortéz ale moc to nepomáhá. Navíc mi začal tinnitus takže slyším cca 80% zvuku kolem mě. Už si pomalu nedojdu ani na záchod. Já už jsem opravdu neštastná. Proč všichni kolem mě jsou zdraví? Koukali jsme se po tříkolce protože kolo opravdu nezvládnu ale nejlevnější co jsme našli stojí 10 000. Takže se opět ptám jak nebýt smutná že nejsem zdravá? Začínám se z toho všeho řezat.

    holka, 10 let, 26. září

    Ahoj z Modré linky,

    je mi opravdu líto, že Tě trápí zdravotní potíže a jsi z toho smutná. Jak jsme Ti již psali, bohužel, skutečně nemáme kouzelný proutek a nemůžeme Ti v naší odpovědi nabídnout více, než povzbuzení. K tomu, abys všechny zdravotní komplikace s lékaři řešila, mluvila s nimi o svých bolestech i tinitu, abyste společně mohli hledat nejlepší možné řešení. Píšeš, že je Ti smutno z toho, že jsou všichni zdraví. Chápu, že je Ti smutno z toho, s čím se potýkáš, všichni však zdraví nejsou, stačí, když se rozhlédneš kolem sebe, až budeš na nějaké kontrole u lékaře. Nemohu, než zopakovat, co jsme Ti již psali. Mohlo by Ti pomoci sdílet své trápení s někým, kdo je na tom podobně jako Ty, právě proto, aby ses v tom necítila být sama. Také se spolu můžete obohacovat o způsoby, jak se se svou situací můžete vyrovnávat. Svěřovat se s tím, jak se cítíš, co Tě trápí, co by sis přála, ale i s tím, co Tě těší a dělá Ti radost, přináší úlevu a radost zdvojnásobuje. A tak Tě chci podpořit, abys sdílela i s lidmi, které máš ve svém okolí a jsou Ti blízcí, i když třeba nemají osobní zkušenost se zdravotními problémy. A protože je Tvoje situace dlouhodobá, je dobré mít i odbornou psychologickou péči (možná máte psycholožku / psychologa i přímo na škole). S psycholožkou / psychologem můžeš sdílet to, co Tě trápí, hledat způsob, jak dokázat přijmout svou situaci a umět si užít vše, co si i přes nepřízeň osudu užít můžeš. Můžeš se učit zpracovávat svůj smutek a uvolňovat své pocity jiným způsobem, než řezáním, neboť to možná zdánlivě na chvíli uleví, ale v důsledku přináší pouze další potíže a život Ti v žádném případě nezlepší. Umím si představit, že Ti život nepřipadá fér, i přesto Ti však nabízí také hezké možnosti. Chci Tě tedy ještě jednou povzbudit, aby ses jim otevřela a klidně i s pomocí ostatních a oborné péče, se je učila využít.

    Přejeme Ti barevný podzim
    Modrá linka

    Nemoce

    Ahoj Alíku a spol.. Mmá dost důležitou otázku na kterou potřebuju odpovědět prosím hned... Trpěla jsem jsem na silné migrény co vždyy koncčili na kapáčkách... Problém je ten že teď mě už snad 14 dní v kuse bolí dost hlava ale lehce mě bolela snad už měsíc. Mamka má kecy že je to od krční páteře... Problém je ten že včera mě bolela hlava vážně hodně a dneska mě v ní začalo strašně pálet, jsem strašně unavená, bolí mě až k očímm a nosu.... Nemůžu moc dobře zaostřit...
    Je to na doktora? Máma s tátou mě tam nevezmou můžu dyštak sama? Díky za odpověď btw omlouvám se za případné překlepy ta hlava bolí vážně moc...? Mám rýmu a pořád pšíkám

    holka, 12 let, 2. září

    Ahoj, okamžitě utíkej k doktorovi!
    Tohle může být vážné!

    Nemoce

    Jak nebýt smutná, že nejsem zdravá

    Ahoj, vím že píšu jeden dotaz za druhým ale tohle je jediné místo kam se nebojím napsat. Chodila jsem na rehabilitace ale musím chodit na intenzivnější a bojím se co z toho bude protože i tu předchozí jsem vůbec nezvládala. A navíc mám oslabený svaly v břiše a často mě bolí nohy. Kvůli bolestem nohou mi nevadí bolest ze který ostatní šílí (už jsem si zvykla na větší bolest než z rozbitýho kolena). Neujdu vzdálenost která je pro zdravé děti obyčejná procházka. Naposledy jsem bez bolestí sportovala v 6 letech. Přemýšleli jsme nad benecyklem (sportovní kočárek za kolo, inline brusle a výlety, všechno z toho je bez bolesti pro mě nemožný) ale házet za to přes 30 000 opravdu nejde. Jak nebýt smutná že nejsem zdravá?

    holka, 10 let, 20. července

    Ahoj z Modré linky,

    píšeš nám o bolesti, která Tě provází a brání Ti v aktivitách, které děti v Tvém věku běžně dělají. Ptáš se nás, jak nebýt smutná, že nejsi zdravá.

    Kdybych měla kouzelný proutek, vyčarovala bych Ti nejlepší odpověď, která by Ti zaručeně pomohla, nebo, daleko lépe, vyčarovala bych Ti, aby ses mohla normálně hýbat a byla zdravá. Ale kouzelný proutek nemá nikdo a tak Ti napíšu, co mě napadá, že by Ti mohlo pomoci.

    Podle toho, co píšeš, to vypadá, že se se svým handicapem pereš, jak nejlépe dovedeš. Chci to moc ocenit, protože to není samozřejmé. To je to, co pomáhá - nevzdávat se, překonávat překážky (třeba bolest, pokud to jde) a také hledat nové možnosti, které by šly realizovat.

    Když je člověk v nějaké situaci, která ho omezuje v tom, co je v životě běžné, je to vždy náročné. To, co může pomoci to zvládat, je zaměřit se na to, co máme - a ne to, co nemáme. Vím, je to těžké. Ale je možné si říct, co všechno můžu (a může toho být docela hodně) a mít z toho radost. Ono i to, že člověk vidí, slyší, mluví, jí, pije, může jít na záchod apod. je vlastně zázrak, který si člověk neuvědomuje, když všechno normálně funguje. Mohla by sis napsat, nebo třeba nakreslit to, co Ti jde, co funguje. A taky třeba i to, co máš (třeba domov, rodinu apod.). Mohlo by Ti to přinést trochu radosti :)

    Moudří lidé také říkají, že má člověk hledat ve svém životě to, co může nějak změnit a zkoušet to změnit, a když je v něm něco, co změnit nejde, měl by to přijmout - říct si, že to prostě takto je, nezměním to, a když se budu trápit, bude to jen horší. Není to jednoduché, ale je to také cesta.

    Pomáhá také to, co prožívám, sdílet (povídat si, psát si) - s lidmi okolo, ale také i s těmi, co prožívají něco podobného a ví, jaké to je. Možná bys někoho takového našla s pomocí dospělých i na internetu.

    Když se člověku něco těžkého děje, má právo být také smutný, vyplakat se, vyvztekat, většinou pak přijde úleva. Některým lidem pomáhá psát si do deníku, co prožívají, jak jim je - ze svých pocitů se vypíšou.

    Píšeš o benecyklu a vysoké částce za něj. Zkus se s rodiči či jinými dospělými podívat na různé organizace, které pomáhají, a mohly by přispět, nebo možnost různých peněžních sbírek, třeba na Hithit. Třeba by to zařídit nějak šlo a Ty měla víc možností.

    Přejeme Ti, abys měla více radosti, a držíme palce,
    Modrá linka

    Nemoce

    Dobrý den,
    včera jsem díky něčemu celou noc neprospala, a byla ve stresu.. Později ten den (6.6.) jsem si všimla, že se mi na dlaních udělají takové malé, ne příliš výrazné bílé tečky. Také jsem si všimla, že závisí i na osvětlení (na nějakém světle to jde vidět více, a na některém méně). Souvisí to asi s prokrvením, ale dlaně mám normálně teplé. Cítím se vyčerpaně, unaveně a asi 2.-3. den po sobě mi je vždy (pouze večer) strašné horko. Zatím jsem se upřímně neměřila, ale mám úplný pocit, jako bych hořela.. Cítím se tak nějak malátně, docela mě bolí hlava a chodím častěji na WC (na velkou). Cítím se také častěji úzkostně. Nevíte co by to mohlo být? Protože po té neprospané noci jsem potom normálně spala, tak nevím, jestli to vyčerpaní může být pořád z toho. Chtěla bych ještě dodat, že jsem před tím vším měla i menstruaci, která byla teda trochu kratší, než obvykle. Rodiče by asi ani k doktorovi nešli, protože máma buď ze všeho udělá šílené drama, nebo to ani neřeší a přítel se kterým žije to řešit opravdu nebude. Děkuji za odpověď.

    holka, 13 let, 7. července

    Ahoj,
    je mi líto, ale asi ti nepomůžeme. Toto je typická otázka pro lékaře a my se v této poradně orientujeme spíš na psychologické zdraví, ne na fyzické. :-(

    I kdybychom v týmu odpovídajících měli nějakého lékaře, tak by musel hádat naslepo. Doporučuji tedy osobně navštívit lékaře. Podle popisu je tvůj stav dostatečně neobvyklý na to, aby si zasloužil diagnózu odborníka. Neboj se toho, neodkládej to, doktor ti pomůže – i kdyby ti měl říct „nic to není, to přejde“, tak budeš alespoň vědět

    Alík

    Nemoce

    Astma?

    Dobrý den nebo ahoj ? To je tak trochu jedno. Předem říkám že u psaní tohoto jsem trochu vyděšená tak se omlouvám za někdy unikání smyslu. Mám u sebe podezření na astma. Nikdo z rodiny ho nemá pokud já vím. Doma je mamka alergická jenom na kiwi a bodnutí včely/vosy. Tyto alergie ma ještě starší brácha. Já sama mám už rok bez přestání rýmu ( myslím že se jí říká chronická ?) Ale není to potvrzené protože mamka si myslí že jsme jenom simulant. Moje příznaky asi astma : Když běhám nebo i když jdu jenom do schodů tak se zadýchávám. Když máme ve škole běh tak už i po 100 metrech jsem dušná, mám pocit že nemůžu dýchat a pri nádechu a vydechu divně chrcim. A taky když se treba smeju nebo prostě mam nějak intenzivnější emoce tak se mi děje úplně to samý jako když třeba běhám a bolí mě strašně hlava tak už to je asi rok co to na sobě pozoruji. Mohlo by se jednat o astma ? A kdyžtak co mám dělat když by jo ale mamka si myslí že jsem simulant ? Jak jí to mám říct ? Prosím toto je docela naléhavé. Vaše klukoholka :)

    Klukoholka 14 let - jsem vyděšená, 8. června

    Ahoj,
    úplně chápu, že jsi vyděšená, když jde o Tvůj zdravotní stav, lidé mívají nejrůznější obavy, když se necítí úplně dobře. Nejsem lékař, takže takto přes internet nedokážu odhadnout, zda jde o astma, ale pokud máš potíže s běháním, dušností, chrčením apod., určitě by se to mělo řešit s lékařem, nejlépe také alergologem nebo plicním specialistou. Někdy je astma totiž spojené, jak asi víš s alergií, dá se docela dobře léčit, když je to podchyceno včas. Může jít ale také o nějaký jiný zdravotní problém, který by se dal třeba jednoduše vyřešit.

    Bylo by fajn si s mámou promluvit, říct jí o svých obavách a o tom, že nejde o simulantství a poprosit ji o objednání k lékaři. Pokud by máma nechtěla, zkus také promluvit s tátou, třeba na to bude reagovat lépe. Poradit byste se mohli i s dětským lékařem, pokud tam budete mít cestu, můžeš se na vše zeptat. Lékaři se musí řešit vždy přes rodiče, a tak mne napadlo, že bys možná mohla naši odpověď dát přečíst mamce, aby viděla, že Tě to trápí a že by bylo fajn, kdyby Tě k doktorovi objednala. Pokud o astma nepůjde, budete mít alespoň jistotu, že se nic vážného neděje.

    Přejeme Ti, aby se vše vyjasnilo brzy.
    Modrá linka

    Nemoce

    Ahoj, mám takový problém. Přijde mi že mám nějakou zapomínací nemoc vím že to zní divně ale já jsem šla na kroužek a vzala jsem si tu dezinfekci na ruce, dala jsem si jí do batohu ( úplně to vidím) jak ji tam dávám a pak přijdu na kroužek a kouknu do batohu a tam není 🤯 ale stalo se mi to víckrát. Třeba: já dostala v lednu 2019 brýle normálně jsem je nosila a asi v březnu jsme šli do kina tak jsem si je chtěla vzít (mám brýle na dálku ale jen 0,5 dioptrií tak jsem si je brala jen do školy na tabuli a do kina) jenže jsem je nenašla asi půl roku byly ztacený a pak si šel brácha hrát a vyndal ze skříně nějakou starou truhličku kterou máma koupila na bleším trhu aby si sní brácha hrál a když jí otevřel byly tam moje brýle. Já si vůbec nevzpomínám že bych je tam někdy dávala. Těch věcí je mnohem víc ale nechci tu to psát všechno. Můžete mi prosím poradit co mám dělat abych si víc pamatovala kam dávám věci?????
    PS: Někdy mi přijde jakoby mi to někam dával nějakej duch 😭 protože já už fakt nevim.

    holka, 12 let, 21. května

    Ahoj,
    rozumím tomu, že Tě trápí to, že častěji věci zapomínáš nebo se Ti ztrácí. Myslím si, že je to pro každého otravné. Přemýšlíš, jestli nemáš nějakou "zapomínácí nemoc".

    Mohu Tě uklidnit, že nejspíš žádnou nemoc či problém s pamětí nemáš. Všem se někdy stane, že něco zapomenou nebo dají na špatné místo. Pokud se Ti to stává častěji, tak možná za to může roztržitost nebo nepozornost. Někdy něco někam dáme nebo odněkud vyndáme a ani si to neuvědomíme, protože myslíme v tu chvíli na něco jiného. Nejde potom o zapomínání, ale o to, že jsme si to vlastně nikdy nezapamatovali.

    Ptáš se na to, co by Ti pomohlo pamatovat si, kam dáváš věci. Vždy je užitečné mít doma pořádek a systém, hlavně u věcí, co často používáš - mít prostě jedno místo, kam vždycky dáváš své klíče, nebo mobil, nebo třeba i ty brýle. Časem se vytvoří zvyk a je větší šance, že tam tu věc dáš i přesto, že třeba budeš zrovna myšlenkami jinde. Můžeš také zkusit dodržovat pravidlo VHZ - Věc hned zpět. Tedy vždy když už skončíš v používání dané věci ji dáš hned na svoje místo.

    Také Ti můžou pomoct tzv. "mnemotechnické pomůcky". To jsou takové pomůcky a nástroje, jak si lépe věci zapamatovat. Třeba když si něco někam dáváš a chceš si zapamatovat, že máš štětce v druhém šuplíku, tak si můžeš představit nějaký bláznivý obraz, který spojuje štětce a druhý šuplík. Třeba že se probudíš, a ten šuplík bude najednou vytvořený celý ze štětců. Takové bláznivé představy se méně často zapomínají a mohou Ti tak pomoct si něco zapamatovat. Vždycky je však nutné ve chvíli, kdy něco někam dáváš, si být vědomá, že to tam právě dáváš. Je to vlastně takové trénování toho být "tady a teď" a nezapomínat na realitu okolo Tebe. I dospělí s tímto často zápasí, takže si z toho nemusíš dělat hlavu, když Ti to nepůjde hned.

    Můžeš se o tom ještě popovídat s nějakým dospělým, kterému důvěřuješ a ráda bys slyšela, jak to dělá on/ona. Pokud by Tě to trápilo nadále, mohla by Ti s tím poradit i školní psycholožka/psycholog, kterého možná na škole máte.

    Myslím si, že je moc dobře, že se na to takto ptáš a chceš svůj problém řešit. To je správný přístup.

    Držíme palce, ať už se věci neztrácejí.
    Modrá linka

    Nemoce

    Ahoj Alíku a spol.
    mám takový menší problém, začalo to takhle:Na konci druhé třídy mě stále bolelo břicho a byla jsem furt unavená. Šli jsme k doktorce a ta nás poslala na ultrazvuk a na odběr krve. Na ultrazvuku nic nezjistili, ale na odběrech mi našly celiakii. Celiakie je nevyléčitelná nemoc, proto ji mám do teď. A poslední dobou mám takový pocit že to nezvládám, že už to dietu nechci mít!Nevím jak to vyjádřit slovy, ale prostě už to nezvládám. Prosím odpovězte máte nějakou radu jak si mám zlepšit náladu a přestat na to myslet? Prosím odpovězte rychle🙏🙏

    holka 10 let, 27. dubna

    Ahoj,
    chápu, že je moc nepříjemné trpět celiakií, a že držet takto přísnou dietu je hodně těžké zvládat. I když by sis přála, abys ji neměla, zatím to nejde nijak jednoduše zařídit a abys ochránila sama sebe, je potřeba ji dodržovat. Je moc dobře, pokud to děláš.

    Možná by Ti pomohlo, kdybys mohla mluvit i s ostatními lidmi, kteří to mají podobně jako Ty, jak to zvládají, překonávají krize apod. Zatím nemáš 13 let, ale později se můžeš třeba připojit na Facebooku ke skupině lidí, kteří se vzájemně podporují, nebo se tam můžeš podívat třeba přes maminčin profil už teď.

    Bezlepkovou dietu také drží hodně slavných lidí, a to dokonce dobrovolně, protože se potom cítí lépe. Možná jsi četla o tenistovi Novaku Djokovičovi, který napsal, že mu tato dieta umožnila stát se lehčím, zdravějším a více soustředěným. Možná by Ti pomohlo si přečíst jeho knihu.

    Na zlepšení nálady funguje i to, že se snažíš dělat hlavně to, co Tě baví, mít různé koníčky, chodit ven do přírody a také mluvit o svých pocitech s lidmi, kteří Tě mají rádi a dovedou Tě podpořit.

    Přejeme Ti, abys mohla celiakii lépe zvládat.
    Modrá linka

    Nemoce

    Dobrý den moje mamka je nemocná má rakovinu a doktoři říkají že nemá moc velkou šanci na přežití jak jí můžu pomoct nebo co můžu udělat aby ta šance byla větší ?? děkuju předem za odpověď

    holka, 14 let, 10. dubna

    Ahoj z Modré linky,

    zpráva o tom, že je mamka nemocná, je pro Tebe asi náročná. Oceňuju, že chceš mamce pomoct a taky chápu, že chceš mít možnost něco udělat. Je velmi náročné přihlížet tomu, že náš blízký člověk bojuje se zákeřnou nemocný.

    Samozřejmě můžeš být mamce nápomocná, přebrat za ni nějaké povinnosti, které jsou pro Tebe zvládnutelné. Také být s ní, povídat si s ní, trávit s ní co nejvíce hezkého času. Zároveň mi ale přijde, že to nejdůležitější je pokusit se co nejvíce postarat i o sebe, pokusit se se situací co nejlépe vyrovnat. Protože mamce na Tobě určitě záleží a asi nechce, aby ses trápila. To ale neznamená předstírat, že jsi v pohodě, nemluvit s ní o tom, jak se cítíš, že jsi třeba smutná nebo máš strach. To jsou naprosto přirozené pocity. Ale důležité je, abys o nich mohla mluvit nejenom s mamkou, ale i s jinými lidmi, kterým věříš, kteří Tě mohou podpořit. A mamce pak můžeš říct, že na to nejsi sama, že se máš o koho opřít. Zkus si tedy zvážit, komu z rodiny, či kamarádek můžeš zavolat, když Ti bude těžko. Stejně tak můžeš požádat další lidi z rodiny nebo i kamarádky o praktickou pomoc s pracemi v domácnosti a tak podobně. Obrátit se můžeš i na odborníky, tedy na psychology, psychoterapeuty. Takový odborník Ti může pomoci právě s tím, aby ses s obtížnou situací co nejlépe vyrovnala. Možná máte psycholožku na škole. Případně se teď můžeš obrátit na on-line psychologickou pomoc, například terap.io/ nebo www.delamcomuzu.cz/.

    Držíme palce Tobě i mamce.
    Modrá linka

    Nemoce

    Ahoj Alíku a všichni mám takový problém, ale nevím jestli mi s tím dokážete poradit. Jsem nemocná a musím brát antibiotika- 2 velké prášky denně(ráno a večer) a probiotika-taky 2 prášky denně. A teď k problému. Já neumím polykat prášky, vůbec. Na internetu jsem si hledala různé návody ale nic ,nejde to. Tak jsem se chtěla zeptat jestli by nevadilo že ty velké prášky rozdrtím a ty probiotika vysypu, tak jestli to neztratí ten účinek nebo tak. A v příbalové informaci u antibiotik je, že se to nemá drtit, že se to má brát v celku, ale mně to prostě vůbec nejde. Vždy když to zkouším tak kvůli tomu 1 prášku ráno vypiju skoro litr vody a furt ho nemůžu polknout(potom ho jakoby rozkoušu když už fakt nevím a nejde to) tak mě pak bolí břicho z té vody. Nevím co mám dělat.
    Předem děkuji za odpověď. Hezký den

    holka, 13 let, 23. března

    Ahoj,
    to musí být opravdu nepříjemné, když Ti nejdou zapíjet prášky a dovedu si představit, že to někdo tak má a nejde mu to.

    Na Tvoje otázky by Ti nejlépe odpověděl lékař/ka anebo lékárník/nice. Mě napadlo, že drtit antibiotika nemusíš, ale pomohlo by třeba přepůlení, i tím už se dost zmenší. Probiotika existují i v prášku nebo rozpustné, netuším, jaké Ty používáš a zda by se jejich vysypáním nějak znehodnotili.

    Do budoucna bych Ti chtěla doporučit, abys to vše řekla lékaři, který Ti léky předepisuje, když bude vědět, že máš s polykáním léků velké potíže, bude se snažit najít variantu, která Ti bude vyhovovat – tekutá, rozpustná apod.

    Přejeme Ti, aby ses brzy uzdravila.
    Modrá linka

    Nemoce

    Ahojky, mám dotaz, jaký je nejhorší typ rakoviny?

    holka, 14 let, 21. března

    Všechny nevyléčitelné rakoviny jsou dost strašné. Z mého pohledu je nejhorší asi nádor na mozku, takzvaný glioblastom.

    Objeví se náhle, ze dne na den, bez jakýchkoliv varování. Podle zasažené oblasti mozku připraví pacienta o možnost mluvit, rozumět řeči, rozpoznávat příbuzné, samostatně chodit, nebo pamatovat si… dovede mu i výrazně změnit povahu. Poškození se může postupně zhoršovat.

    Při optimální léčbě vydrží pacient naživu v průměru rok. Při komplikacích tři měsíce. Od okamžiku diagnózy je to už definitivní rozsudek smrti – alespoň z pohledu současné lékařské vědy žádné řešení neexistuje.

    Mozek tvoří naše vědomí, naši identitu (duši, vzletněji řečeno), nejde ho tedy vyměnit za jiný srovnatelný mozek, protože i kdyby nějakým zázrakem transplantovat šel, původní osoba by tím zanikla. Nádor je možné při náročné operaci vyjmout, ale nikdy ne celý a pozůstatky z něj vždy zpátky rychle dorostou.

    Tato choroba si nevybírá podle životního stylu, postihuje sportovce i lenochy, masožrouty i vegetariány, chudé i bohaté, mocné, bezmocné, zdravé, nemocné, nízké, vysoké, tlusté, tenké… častěji starší než mladší.

    Glioblastom vzniká u 0,003 % lidí, takže šance je hodně malá. O to víc nespravedlivé to připadá nemocným a jejich okolí. :-(
    Před třemi roky jsem byl v okolí takto nemocné osoby já… a je nesmírně těžké se s tím vyrovnat. Protože jiné druhy rakoviny jdou alespoň nějak pochopit… tahle ne…

    Nemoce

    Ahoj vím že stím zase otravuji. Měla jsem jít k zubaři kvůli karanténě nejdu... nevíte kolik by stálo opraveni předních zubů za umělé u dítěte do 15 let nebo kolik by stála korunka v mém věku? Předem děkuji za odpověď

    holka, 13 let, 17. března

    Ahoj,
    je to určitě nepříjemné, že se vzhledem ke karanténě nyní hodně věcí ruší, včetně naplánovaných vyšetření. Nezbývá nám však všem, než to respektovat a vydržet, Na Tvoji otázku však neumíme odpovědět, nejsme zubaři a navíc každý zubař může mít trochu jiný ceník. Je potřeba vyčkat na to, až se budeš moct zeptat lékaře, který Tě ošetřuje.

    Přejeme hlavně pevné zdraví,
    Modrá linka

    Nemoce

    Dobrý den, zajímalo by mě, od kolika let můžu navštěvovat lékaře sama bez rodičů (např.kvůli očkování, k zubaři atd.)
    Předem děkuji za odpověď.

    holka, 14 let, 2. ledna

    Ahoj,

    pokud Ti ještě nebylo 15 let, lékař Tě podle zákona může ošetřit pouze v doprovodu alespoň jednoho rodičů (anebo zákonného zástupce). Netýká se to pouze akutních, vážných případů, jako jsou např. úrazy a podobně. Od 15 do 18 let můžeš jít k lékaři i sama, ale pouze v případě, že máš u sebe vytištěný souhlas s podpisem alespoň jednoho z rodičů. Jsou také případy, kdy je potřeba souhlas s podpisem obou rodičů - to se týká například nepovinného očkování. Pokud bys chtěla znát podrobnosti, doporučuji se zeptat přímo lékaře, ke kterému chodíš (třeba i telefonicky anebo emailem), je docela možné, že v praxi to může mít každý lékař nastavené trošku jinak. Formuláře se vzorovým souhlasem, které rodiče podepisují, bývají často ke stažení na webových stránkách daných lékařů.

    Pěkný začátek nového roku přeje

    Modrá linka

    Nemoce

    ahoj chtěla bych se vás zeptat na takový můj problém no prostě nevím jak to napsat no prostě když jdu spát nebo kdykoli během dne když slyším hudbu nebo řeknu příklad který se mi stal když jsem šla spát byla jsem při vědomí ale slyšela jsem výstřely některé byli dál a některé blízko a strašně mi to vadilo protože v jednom uchu jsem slyšela výstřely blízko a v druhém daleko a nedalo se to vydržet
    Poradily by jste mi prosím
    předem děkuji
    s pozdravem Koala28

    holka, 11 let, 24. září 2019

    Ahoj,
    je dobře, že hledáš pomoc ve chvíli, kdy máš nepříjemné zkušenosti s tím, co a jak slyšíš. Takto přes internet Ti nedovedu odpovědět, čím by to mohlo být. Věřím, že by Ti mohlo pomoci, kdyby sis o tom, co někdy slyšíš, promluvila s dospělým člověkem, kterému důvěřuješ, třeba s rodičem, a společně byste vymysleli, co dělat dále. Myslím si také, že by to stálo za konzultaci s ušním lékařem. Vyšetření na ORL, kam toto téma patří, není nijak nepříjemné, a rodiče Tě mohou objednat, abys mohla zjistit o Tvých potížích více informací. Lékař Ti může také doporučit co dál dělat, aby se to neopakovalo, nebo kdo jiný by Ti v tomto mohl pomoci.

    Přejeme Ti, aby se vše brzy vyřešilo. Modrá linka