Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alík radí dětem

    Škola

    Ahoj, mám takový problém. Ze školy nám posílají úkoly, ale přijde mi ,že na nás kašlou. Pořád nám vyhrožujou, že když jim nic nepošlem mailem tak propadnem, ale těch je poslední dobou hodně např. Že máme udělat 3 strany z učebnice apod. a mamka mě nutí je dělat doslova takže když v dějepise nám pošle poznámky které si máma napsat do sešitu, tak mě z nich ještě zkouší. Ale úplně všechno, co v těch poznámkách bylo. A já už nemůžu. Je toho už moc. Poradíš mi prosím?
    Ps: děkuji za odpověď

    holka 12 let, 17. dubna 2020

    Ahoj,
    tvému rozpoložení velmi dobře rozumím. Současná situace je velmi složitá a náročná prakticky pro všechny děti. Vzhledem k tomu, že i učitelé jsou v ní poprvé, často nedokáží odhadnout množství učiva, které děti mohou samy zvládnout. V podobně složité situaci jsou i rodiče, kteří musí skloubit zaměstnání, péči o domácnost a ještě k tomu zvládnout i domácí vzdělávání dětí.
    Obávám se, že celá situace se nedá zvládnout jinak než tím, že budete všichni dohromady komunikovat. Promluv si s maminkou o tom, že už jsi z množství učiva unavená a nezvládáš ho vstřebat. Možná se vám podaří přizpůsobit váš program tak, abys měla mezi učením větší pauzy a lépe jsi vše zvládala. Možná by maminka také mohla napsat učiteli a požádat ho, zda by mohl objem učiva poněkud snížit. Stejně tak se může spojit s dalšími rodiči tvých spolužáků a pokud vás bude víc, kteří učivo nestíhají, určitě na tento argument budou učitelé víc slyšet.
    Zkrátka je potřeba komunikovat a snažit se najít kompromis a možné řešení. Toto období je hodně náročné a je potřeba hledat cesty, jak si ho zjednodušit a zbytečně si ho nekomplikovat.
    Měj se hezky!
    Bára

    Na otázky odpovídají

    pracovníci Modré linky, psycholožka BáraV, poradenské centrum Locika, MUDr. Jiří Staněk, MVDr. Přemysl Rabas, vědecký novinář Pragmatik, student práv Yaboiii, Škola Vitae, bojovníci proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze děti mladší 15 let.

    Škola

    Ahoj,
    Je normální že nás učitelka občas plácne přes zadek a u toho řekne např. "ty jsi moje kočička" nebo "ty máš taky hezhou prdelku". Dělá to hlavně třem holkám a mezi nimi jsem i já. Přijde mi to už trochu divné. Je to normální?

    holka, 11 let, 19. července

    Milá dívko,

    děkujeme za důvěru. Píšeš dotaz ohledně chování vaší učitelky, které ti přijde divné. Učitel by se dětí ve škole na takových místech jako je zadek dotýkat neměl. Občas je možné, že učitel někoho pohladí po hlavě, nebo mu stiskne ruku atd. Ale to, co popisuješ mi také nezní příliš dobře. A rozhodně tu vadí tobě, takže ať už to divné je či není, důležité je, že ty to nechceš. Pokud to bude učitelka i nadále dělat, tak bych ti doporučila se domluvit s těmi dalšími dvěma holkami a učitelce o tom říci, že vám to není příjemné a požat jí aby to nedělala. Poradce Centra Locika

    Škola

    Spolužačka páchne

    Zdravím Alíku, nebo prostě toho kdo mi - jak doufám na můj první a znova doufám i poslední dotaz tady, v poradně.
    Můj dotaz se netýká ani tak mé osoby jakož to osoby z mojí třídy (která tom díky bohu neví a ani se to, jak doufám po třetí nedozví.) - přesněji řečeno čtrnáctileté holky vedle které jsem dokonce dříve seděla.
    Asi si myslíš že zde budu popisovat můj vztah s ní, což ale nehodlám ač si s ní poseldni dobou moc nerozumím je dle mého dost citlivá a ke všem se chová mile.
    Problém který s ní mám já i ostatní v mojí třídě je její zápach - v některých dnech dokonce smrad, občas s velkým S.
    Její mastné vlasy které vypadají jak kdyby si do nic lila po litrech nějaký extra slizký, smradlavý a lepkavý olej - který z jejich světle hnědý vlasů dělá občas tmavé skoro až černé zacuchané cosi thnoucí se až pod její lopatky, je jen vrchol ledovce. Její ruce, často umazané od fixek, barviček, bělítka na papír ale i od špíny co se na ni nalepila od posledního sprchování - které se konalo bůh ví kdy. Jednou se jima dotkla mého obličeje a já měla pocit že se pozvracím - je to neuvěřitelný zápach, kor když se ti dostane pod čumák, Aliku. (Nemyslím to zle...)
    Nosí na sobě klidně v kuse čtrnáct dní to samé, někdy malé a umazané, propocené oblečení v kuse - u slova malé bych se zastavila, neboť jí z něj všechno leze - není nejhubenější, ale tlustá taky ne - prostě krátké a přilnavé. (Odmítá nosit ponožky a tak si paří nohu ve špinavých botách.)
    Kamkoliv se hne, vychází z ní neuvěřitelný zápach - který se míchá s potem z podpaží a potem tam dole tedy "pohlavní". Někdy je vedle ní skoro až nedýchatelno, obzvláště když dostane menstruaci - já osobně jsem ta odolnější vůči krvi, fekáliím atd... Ale v tomhle případě to býva občas horší jak sedět vedle dva roky nemytého bezdomovce - a to mi nebývá moc příjemné.
    Je z torchu větší rodiny, trochu na hranici sociální, každopádně na žádném jejím členovi kterého jsem zatím potkala nebyla zhoršená higiena vůbec znát - proto to úplně nechápu. Taky nevím jestli si svůj problém uvědomuje, i když se jí za to v minulosti hodně smáli, vždycky nad tím pokročila rameny a šla dál. Každopádně tady nejde jenom o ní tady jde i o nás protože to bývá dosti nepříjemné, zvláště v horkých dnech už v tak smradlavé třídě.
    Všem nám je to trapné, vždyť přece od září nastupujeme do devátého ročníku - a naše třída ani já té slečně nechce uškodit, proto děláme jako by nic a tajně se těšíme na čerstvý venkovní vzduch.
    Nevím co mám dělat, ale říkám si že když to nikdo jiný neřeší tak by možná bylo dobré na to aspoň upozornit - ale citlivě. Přijít za ní a říct „Hele, smrdíš." se mi nechce.
    Co bych měla udělat? Mám s tím vůbec něco dělat?
    Děkuji, těším se na odpověď tvůj kamarád.

    Kamarád - 14 let, 15. července

    Ahoj,
    děkujeme za upřímný dotaz, ve kterém barvitě popisuješ, jak vnímáš Vaší spolužačku - nechodí čistě ani vhodně oblékaná, ani čistě nevypadá a dost zapáchá, zvláště v některých obdobích. Bývá to velmi nepříjemné a je vám to také hodně trapné. Přemýšlíš nad tím, proč tomu tak je, když u ostatních členů její rodiny se tento problém zdá se nevyskytuje. Ptáš se, zda se s tím dá něco dělat.
    Situace, kterou popisuješ, se občas v mezilidských situacích stává a určitě nepatří k nejlehčím. Jistě s ní ale něco dělat jde.
    Především s tou dívkou někdo z vás (jeden člověk) může promluvit. V bezpečném prostředí, někde mimo společnost ostatních (klidně třeba na toaletě) jí říct, že se o tom sice trošku blbě mluví, ale v její přítomnosti cítíte zápach, nebo přímo to, že „je cítit“. Píšeš, že se k ostatním chová mile a je citlivá. Věřím, že se i takto těžké téma dá říct upřímně a přitom citlivě. Možná můžeš ty (nebo někdo jiný) zmínit hlavně to, co vidíte a cítíte (nemyté vlasy, ruce, špinavé oblečení, které se často opakuje, zápach) než mluvit o tom, jaké spolužačka je ( „Ty si smraďoška špinavá...“). Pak už by bylo jen na ní, co udělá dál. Je možné, že si neuvědomuje, jak na druhé působí. K rozhovoru je možné se v budoucnu vrátit s tím, že se „nic nezměnilo“ nebo naopak, že vidíte a oceňujete změnu.
    Zároveň, pokud je zápach tak výrazný, jak popisuješ a nelze si ho nevšimnout, všimli si ho jistě i vyučující. Pak je s podivem, že situaci již neřešili, protože oni, zejména třídní učitel/ka, jsou odpovědní za to, co se ve třídě děje a za podmínky, které žáci při vyučování mají. Je tedy také možné se obrátit na třídní, zda si situace všimnula a aby ji řešil/a. Dospělí by si v tomto ohledu měli umět poradit a dobré podmínky pro žáky vytvořit.
    Situaci také můžete řešit se svými rodiči, a ti pak s učiteli - je to jenom na vás.

    Přejeme, aby se všechno vyřešilo a abyste všichni měli příjemné klima ve vaší třídě.
    Modrá linka

    Škola

    Ahoj Alíku, mám velký problém s paní učitelkou. Chodím na základní školu
    a paní učitelka se ke mně a spolužákům nechová hezky. A teď jsem se k tomu dozvěděla, že bude naší třídní. Níže uvádím několik skutečných událostí. Dané události se staly v průběhu několika let a jsou to svědectví mě, mých sourozenců (chodí na stejnou školu) a kamarádů.
    Seřvala mě před třídou, která se mi pak posmívala. Paní učitelce to bylo jedno a škaredá je na mě pořád. Jen jsem neuměla látku a paní učitelka si zřejmě vylila zbytek zlosti, jelikož ji krátce před tím rozhořčilo několik dalších věcí. Nemyslím si, že je na místě, aby to odnesl člověk, který za to nemůže. Já ze strachu brečela celý zbytek dne a bála se jít do školy. Mám z ní strach doteď.

    1. Chytré děti má ráda, usmívá se na ně a v hodině se jim dívá do očí. U méně chytrých je to přesně naopak. Pokud ji pozdraví někdo nesympatický, odpoví s vážným a kamenným výrazem. Některé děti tak i nehezky oslovuje. Když ale potká na ulici dítě s rodičem, zdraví s milým a přívětivým usměvem a dělá, jakoby nic.
    2. Mou kamarádku seřvala v kabinetě, byla slyšet o patro výš a jedna paní učitelka dokonce nasadila výraz typu: s ní si nechci zahrávat. Upozorňuji, že kamarádka se pouze spletla.
    3. Žák dostal poznámku do chování, přitom zapomněl donést pomůcky do hodiny.
    4. Sourozence seřvala že podvádí, přitom se jen přepočítal a dal si o bod navíc.

    A k tomu teď bude naše třídní. Opravdu nevím, co mám dělat.
    Snažila jsem se to řešit s paní ředitelkou, anonymně, protože nechci aby se to dotyčná paní učitelka dozvěděla a začala mě ještě více nenávidět. Navíc jsem hodně stydlivá, takže když mě paní ředitelka požádala, abych odtajnila svou identitu, už jsem se jí neozvala.
    Alíku, prosím pomoz mi, jsem zoufalá

    Klárka, 14 let, 13. července

    Milá Klárko, 

    děkujeme za důvěru. Obracíš se na poradnu s tím, že tě trápí chování paní učitelky vůči tobě i vůči dalším spolužákům či sourozencům. Vnímáš, že je vůči některým dětem zbytečně přísná a nespravedlivá a dokonce si na tobě vylila zlost. Máš z ní strach a jsi nyní zoufalá z toho, že právě tato učitelka bude vaše třídní. Je mi to líto, že chodíš do školy se strachem. Učitel by se měl k dětem opravdu chovat jinak, tohle chování si nesmí dovolit. Nesmí míchat svoje osobní emoce a chování vůči žákům. V podstatě je od ní i neprofesionální to, že zvyšuje hlas a křičí na vás. Rozhodla ses to řešit s paní ředitelkou ale netroufla sis vyjít z anonymity. Doporučila bych ti kontaktovat ředitelku ještě jednou a napsat jí i důvod proč se bojíš svou identitu odtajnit. Ředitelka by o této situaci rozhodně měla vědět a měla by vědět, že je takto vážná a dotýká se i mnoha jiných žáků. Pokud paní učitelka křičí natolik, že si toho všimnou i jiní učitelé, tak to opravdu není dobře. A nedivím se ti, že z ní máte takto špatné pocity a bojíte se jí. Paní ředitelka tě nejspíš opět vyzve k odtajnění tvé identity. Pak bych ti doporučila to udělat a požádat jí o rozhovor mezi čtyřma očima. Neboj se za sebe postavit. Můžete za paní ředitelkou jít i společně s dalšími spolužáky, kteří zažívají od této učitelky podobné chování. Paní učitelka má právo vás upozornit na chyby nebo vyjádřit svou nespokojenost s určitým chováním  či učebním výkonem ale opravdu to nesmí dělat způsobem, jakým to dělá. Další možnost je ta, že o tom promluvíš nejdříve s rodiči a oni pak půjdou za paní  učitelkou s tebou. Zvláště pokud to nyní bude tvá třídní. Celkově bych ti v tom prostě doporučila a povzbudila tě v tom aby ses nebála a ozvala se. Chování paní učitelky je opravdu nesprávné a zbytečně kazí motivaci ke škole tobě i dalším spolužákům. Držím vám palce. Poradce Centra Locika

    Škola

    Milý Alíku a spol
    Nezvládám dělat všechno, co bych chtěla. Dostáváme hromady domácích úkolů a po škole mám hodně kroužků. Nechci na ně přestat chodit, ale mám dost špatné známky. Nějaké nápady?
    Předem děkuji za odpověď.

    holka, 11 let, 21. června

    Ahoj milá tazatelko,

    doufám, že s prvními prázdninovými dny zažíváš chvíle pohody a klidu a také sladkého nicnedělání. Tvůj dotaz míří zřejmě k tomu, že skrze kroužky, které tě baví, nezvládáš školu. Můžeš se o tom zkusit doma pobavit s rodiči. Třeba najdete cestu, kdy ti v běhu týdne udělat čas i na učení, abys nemusela přestat na kroužky chodit, ale zároveň stíhala učení. Další možností je, zajímat se ve škole o to, zda se nějakým způsobem dá ovlivnit počet domácích úkolů? Někteří učitelé by třeba takové debatě mohli být přístupní. Napadá mě zeptat se spolužáků a spolužaček, jestli i jim se zdá, že domácích úkolů je mnoho. Pokud ano, zkuste, za pomoci třídní nebo jiných učitelů, kterým důvěřujete, toto téma ve třídě otevřít.

    Držím ti palce, ať se časový spěch podaří v příštím školním roce vyřešit.

    Krásné prázdniny,

    Dominika

    Škola

    Psychické potíže v tělocviku a komisionálky

    Zdravím!
    Hrozí mi komisionálky z tělocviku (letos už by to bylo po druhé), kvůli tomu, že mám psychické problémy a chytám na těláku tak obrovské panické záchvaty, že nemůžu dýchat ani pořádně stát na nohách, a učitelce to bylo úplně jedno, tvrdila že jsem si to vymyslel, a tak jsem si nechával ze strachu psát omluvenky. Pár týdnů zpět, jsem dostala papír od doktorky,že nemůžu na tělocvik, což sama usoudila když jsem u ní v ordinaci chytila stejný záchvat jako na tv - mohla mi to napsat ale jen na dva měsíce a říkala že na dýl to nejde. Učitelce ale ta omluvenka byla jedno, a bylo mi od třídní řečeno, že budu muset ty komisionálky stejně dělat - já ale nezvládnu ani tu jednu hodinu. Mamka nedávno mluvila s psycholožkou o mém problému - budu teď chodit na dlouhodobé terapie + u mne mají podezření na poruchu příjmu potravy - což s tím má taky hodně společného, mám strach se i převléknout, protože i přes to že mám normální váhu, mi moje spolužačky namluvily že jsem tlustá. Taky dostanu od psychologa nový papír na uvolnění, tentokrát i s přesnými důvody, mám ale strach že mi ho nevezmou.
    Moje otázka je, když přinesu o prázdninách před komisionálkami ten papír, odpustí mi je? A je ten přístup učitelky k tomu všemu normální?

    Genderfluid osoba (?), 14 let, 29. června

    Ahoj z Modré linky,
    píšeš nám o tom, jaké máš trápení s ukončením předmětu tělocviku. Vzhledem k psychickým problémům - panickým záchvatům, které na tělocviku chytáš - nemůžeš tento předmět zvládat. Učitelka to však nebere, z tělocviku jsi bývala omluvena, a proto máš dělat komisionální zkoušky. Nyní máš od psycholožky potvrzení na uvolnění z tělocviku, ale máš strach, že Ti ho ve škole nevezmou. Ptáš se, jak to bude s komisionálkami i na to, zda chování učitelky bylo normální.

    Mrzí mě, že prožíváš to, co popisuješ, ať už ohledně tělocviku i dalších potíží, například poruchu příjmu potravy apod. Moc dobrá zpráva je to, že máš psycholožku, čeká Tě terapie a že máš také potvrzení pro to, abys mohla být uvolněna z tělocviku. Jsi tedy na dobré cestě k tomu, aby Ti bylo lépe. Chci moc ocenit, že na tom spolupracuješ - to je velmi dobrý předpoklad k tomu, aby se krok po kroku všechno dávalo do pořádku.

    Teď k tomu, co Tě zajímá, tedy jestli Ti odpustí komisionálky. Myslím si, že je to věc přístupu školy, souvisí se školským zákonem a platnými předpisy. Úplně nejlepší by bylo, kdyby Tvoji rodiče (zákonní zástupci) co nejdřív šli do školy s potvrzením od psycholožky, a na vše se vyptali a domluvili. Ty sama se domlouvat nemusíš. Myslím, že přímé jednání s učitelkou, třídní učitelkou nebo přímo s vedením školy by mohlo pomoci všechno vyjasnit. Čím dříve to zákonný zástupce udělá, tím dříve budeš vědět, na čem jsi. Může se také zeptat na školském úřadě nebo i školní inspekci.

    Ptáš se i na učitelku a její přístup. Někdy je pro okolí těžké uvěřit, že někdo má takové potíže, které mu znemožňují běžné fungování, zvláště pro ty, kteří s tím nemají žádnou zkušenost. Pak nemusí brát ohledy na potíže druhých, chovat se s porozuměním a citlivostí. I tady může pomoci, když by rodiče (zákonní zástupci) s učitelkou promluvili a vysvětlili jí situaci a případný vhodný přístup.

    Přejeme Ti, abys měla klidné prázdniny a hezky si je užila.

    Modrá linka

    Škola

    Jak si pamatovat jednotky délky

    Ahoj, mám problém s matematikou...
    Nejdou mi převody jednotek délky. Když mi učitelka dá pracovní list z matiky tak jsem hned nervózní a proto na nějaký příklad zapomenu. Nemůžu si zapamatovat jednotky délky, jenom vím kolik má jeden cm decimetrů, jeden cm milimetrů a jeden km metrů... mě to dělá problémy... pomozte mi s tím prosím, vysvětlete mi to, jak se to naučit. Díky.

    holka, 16. června

    Základní jednotkou délky je metr. Ten si určitě umíš představit. Teď jde ještě o to, aby sis mohla představit i ty ostatní. Jakmile si něco umíš představit, přestane to být abstraktní a bude se ti s tím lépe počítat. A nejlepší je představovat si je postupně.

    tisíc metrů (1000 m) = jeden kilometr (1 km)
    A teď směrem dolů, k menším a menším vzdálenostem:
    1 metr = 10 decimetrů (dm)
    1 metr = 100 centimetrů (cm)
    1 metr = 1000 milimetrů (mm)
    Jak vidíš, vždy se přidá jedna nula. To také znamená, že to můžeme napsat obráceně:
    1 mm = 0,1 cm = 0,01 dm = 0,001 m
    Zkrátka vždy posouváme o jedno desetinné místo. Jsou to základy, ale snad ti to pomůže.

    Škola

    Spolužák smrdí

    Cauky, mame smradlaveho spoluzaka. hodne. mysleli jsme si treba, ze je z chude rodiny nebo neco podobneho, ale jeho starsi sestra chodi normalne upravena, ucesana, nesmrdi a je poznat ze je proste radny normalni clovek. natoz jeji bratr... jednou mel dlouhe vlasy, nastesti jen jednou, a mel v nich uplne nechutne velke chuchvalce, tak ho nestasti ostrihali. hadejte co? zacaly se mu ve vlasech tvorit. zelene. lupy. bylo to extremne nechutny, ale hlavni problem je ten smrad. smrdi jako kdyby si 3 roky nemyl nechutne propocene triko. tenhle dotaz zni strasne urazlive ale prisaham ze nic nezvelicuju. jednou jsem za nim sedela, a realne me extremne z toho smradu bolela hlava. tridni to nijak neresi, i pres nase upozorneni. take nosi furt to samy triko dokola. myslite si ze je to pripad na socialku? realne mi neprijde v pohode ze ho takhle rodice pousteji mezi lidi, nekdy mi prijde ze se o nej vubec nestaraji. ten smrad uz dyl nevydrzim, ani s nim nikdo nechtel byt na pokoji na sportak. mame volat socialku??ko

    holka, 14 let, 13. června

    Ahoj z Modré linky,

    chápu, že pokud váš spolužák skutečně smrdí, je to nepříjemné. Mrzí mě, že tohle musíte řešit. Zda se obrátit na sociálku, to by měli rozhodnout dospělí, kteří znají všechny souvislosti. Jestliže situaci neřeší vaše třídní paní učitelka, můžete se obrátit na někoho jiného ve škole, ať už školní psycholog/žka, pokud na vaší škole je, či metodička prevence nebo prostě nějaká paní učitelka, které věříte. Také můžete požádat své rodiče, aby se na vaši třídní paní učitelku nebo někoho jiného ve škole obrátili oni, možná by to mohlo mít větší váhu.

    Přejeme vám všem ve třídě brzké vyřešení situace.

    Modrá linka

    Škola

    Strach ze školy

    Ahoj, chodím do 6. Třídy a každé ráno mám ze školy strach, vždycky je mi strašně špatně od žaludku a už jsem se asi třikrát pozvracel, vím že to mám stresem ale nevím u čeho ho mám. Už jsem se pozvracel i uvnitř školy. Rodiče mi pomáhají Jak moc to jde ale nepomáhá to

    kluk, 12 let, 30. května

    Ahoj z Modré linky,

    mrzí mě, že máš strach ze školy. Jestliže ses rodičům svěřil a jejich pomoc Ti nepomáhá, bylo by dobré, abyste s společně obrátili na odborníka, tedy na psychologa. Možná máte nějakého ve škole (nebo psycholožku), pokud ne, můžete se obrátit na pedagogicko-psychologickou poradnu či jakéhokoli jiného dětského psychologa. Ten by s Tebou mohl pracovat na zvládání stresu, zjistit, co přesně jej vlastně způsobuje, a naučit Tě jej zvládat tak, aby to pro Tebe nebylo tak nepříjemné. Rodiče se taky mohou obrátit na rodičovskou linku na čísle 606 021 021, kdy jim mohou poradit, jak by Ti mohli nejlépe pomoci. Klidně můžeš tuto naši odpověď ukázat i jim, je škoda, aby Tě trápil strach ze školy.

    Je moc dobře, že si pro sebe hledáš pomoc, chceme Tě v tom tedy i nadále podpořit.

    Přejeme Ti bezstarostnější dny

    Modrá linka

    Škola

    Ahoj,
    jsem na osmiletém gymnáziu a mám problém se soustředěním a stresem při testu. Učení mi nedělá problém, dokážu se například naučit nazpaměť 6 A4 během 15 minut, ale jakmile píšeme test, tak se na to nedokážu soustředit, začnu se klepat a dostanu špatnou známku. Dnes jsme psali test z matematiky a té látce jsem skoro jako jediná ze třídy rozuměla, kamarádkám jsem ji vysvětlovala, ale potom jsem dostala za 4, protože jsem v tom stresu vypočítala 2x4 jako 6 a další úplně zbytečné chyby, které bych nikdy neudělala. Co mám dělat? Teď mám zase stresy, protože mi to pokazilo průměr na dvojku na vysvědčení, kterou nechci. Vždy jsem měla samé jedničky a já i moji rodiče by byli z toho zklamaní. Chápu, že je pro někoho dvojka výborná známka, ale pro mě ne.

    holka, 13 let, 20. května

    Ahoj milá pisatelko,

    píšeš, že učení Ti nečiní potíže, přesto při testech zmatkuješ a děláš zbytečné chyby. Jedná se pravděpodobně o stres z dané situace, kterou je ve Tvém případě test. Důležité je vědět, že v tom nejsi sama. Takovou věc zažívá spoustu lidí, bohužel to někdy dokáže pokazit výsledky testů i jiných zkoušek. Je moc dobře, že nad tím takto přemýšlíš a vlastně jsi sama dokázala přijít na to, co za špatnými výsledky stojí. Můžeš zkusit několik věcí:

    • před písemkou zkusit zhluboka dýchat a myslet na příjemné věci. Hluboký dech umí fyzicky rozmělnit stres, myšlenky pak dokážou odvést pozornost od toho, v jak vypjaté situaci se nacházíš.
    • zkusit situaci natrénovat: popros ve škole o vzorové testy/příklady, nebo si je najdi v učebnici. Doma si pak připrav prostředí jako na test: dej pryč věci ze stolu, nastav si stopky s časovým limitem. A pusť se do Tebou připraveného testu. Vnímej, zda Ti něco dělá potíže - je to časomíra? Nebo počet příkladů? Nebo naopak doma je to v pohodě? Když rozklíčuješ, co přesně Ti na psaní testu vadí, můžeš s tím pak dál pracovat.

    Je také možné se s Tvými potížemi svěřit Tvým vyučujícím nebo rodičům. Třeba společně můžete něco vymyslet - můžeš být přezkoušena ústně, psát test odpoledne mimo stresovou situaci ve třídě, nebo dostat možnost opravné písemky. To všechno Ti může pomáhat tento stres zvládnout a postupně se s ním naučit pracovat.

    Držím Ti palce,

    Dominika

    Škola

    Ahojky všichni, od dvou let mám sen, který se týká budoucnosti. Vždy jsem chtěla být veterinářkou. Vím, že musím tvrdě makat a teď v sedmý mi vycházejí dvě dvojky. Musím se dostat na gympl a pak ještě na vysokou veterinární v Brně. Vše tohle vím dlouho ale přesto mám pár dotazů.

    1. Myslíš, že když nejsem u testů stresař mohla bych se dostat na gympl? Mamka mě strašila, že se se dvojkama nedostanu na gympl.
    2. Mohu se nějak propracovávat a učit se kvůli veterině? A jestli ano jak?
    3. Ještě jedna otázka, víš já když dostanu 2 a víš, mám se do breku ikdyž vím, že se tolik nestane. Vůbec ten brek nemůžu zastavit. A pak se to najednou rozteče, když si vzpomenu na to, že se nedostanu na svou vysněnou školu kvůli té známce. Nemáš nějakej trik jak to zastavit ten brek?

    Předem děkuji za odpověď 😇💝

    holka, 13 let, 25. května

    Ahoj milá pisatelko,
    píšeš, že by ses ráda stala veterinářkou. K tomu, jak správně podotýkáš vede cesta přes gymnázium a vysokou školu. Máš obavy, zdali se na gymnázium dostaneš. Každé gymnázium má jiné přijímací zkoušky - některé počítá s průměry za vysvědčení z osmé a deváté třídy, jinde se dělají přijímací zkoušky, u některých škol se hledí na obojí. Tedy doporučila bych Ti vyhledat si gymnázium, na které máš namířeno a podívat se, jaká jsou kritéria přijímacího řízení. Jistě to bude uvedeno na jejich webových stránkách. Osobně si myslím, že dvojky na vysvědčení rozhodně nejsou překážkou. Co se týče přijímacích zkoušek, na ty už se rozhodně připravovat můžeš. Podívej se na požadavky a pak si zkus najít vzorové testy - a právě z nich zjistíš, čemu by se měla v přípravě věnovat. Pak budeš také možná klidnější ohledně známek - budeš vědět, jaká jsou přesně kritéria pro přijetí a vědomě na jejich splnění pracovat. Možná Tě pak přestanou trápit jednotlivé známky.

    A jestli se můžeš nějak nyní připravovat na veterinu? Znalosti dopředu z knih asi nenastuduješ, cesta by ale mohla být skrze Tvou účast v nějakém chovatelském kroužku. Většinou jsou takové při domovech dětí a mládeže, mají je některé školy, nebo se můžeš porozhlédnout, zda ve svém okolí nemáš nějakou farmu / útulek / jakékoli další zařízení, kde jsou zvířata, kam bys občas mohla zajít vypomoci a prakticky se něčemu přiučit. Myslím, že jakýkoli kontakt se zvířaty Tě na pozdější zkušenost připraví nyní nejlépe.

    Tvůj třetí dotaz souvisí s pláčem kvůli jiné známce než je jednička. Správně říkáš, že se nic nestane, když takovou známku dostaneš. A právě tato myšlenka Ti může pomoci postupně odbourávat smutek z takové známky. Opravdu se nic neděje, známky nevypovídají nic o nás samotných. Někdy se test povede, jindy ne. Zkus se tedy spíše soustředit na myšlenku, že dvojka není špatná známka - vždyť je přeci hned po jedničce, za ní jsou ještě další tři. Není to důvod k tomu, aby ses nedostala na gymnázium. Za devět let školní docházky dostaneš spoustu známek a jedna nebo dvě samy o sobě nerozhodují vůbec o ničem. Jiná známka než jednička by tak měla být důvodem k tomu, aby ses zamyslela, co Ti tentokrát nešlo a jak to příště napravit, kde se třeba co doučit, nikoli k tomu, aby Tě dovedla k pláči. Někdy nám ve chvílích, kdy je nám do breku může pomoci zhluboka dýchat - není to jen fráze, opravdu pomáhá se na hluboké dýchání soustředit, na to jak nosem vtahuješ vzduch do těla, hluboko až do plic a do břicha a pak pomalu zase vydechuješ. To, že se v tu chvíli soustředíme na dýchání, odvede naši pozornost od vnější situace. I to může pomoci. Dobré je také vědět, že pobrečet si, když nás něco trápí, není špatné. Jsou to právě slzy a prožití zklamání nebo smutku, které nám dovolí si situaci prožít a hodit ji pak za hlavu.

    Držím Ti palce, ať se Ti podaří, co sis vysnila,

    Dominika

    Škola

    Chci změnit školu

    Ahoj Alíku a všichni ostatní :-)
    Nevím jak to napsat ale nějak to zkusím. Když jsem byla v 9. třídě, hlásila jsem se na dvě střední školy. Cestovní ruch a módní návrhářka. Nakonec mě vzali na oboje a já si vybrala módní návrhářku. V tu dobu jsem byla prostě ještě"malá a blbá“ a chtěla jsem hrozně na tu školu. Takže jsem tam šla. Nicméně už v říjnu mi začalo docházet že nejsem moc šťastná. Né že by ta škola nebyla fajn, to ona je, ale problém je v intru. Myslela jsem že to bude fajne, že si najdu kamarády a tak. Ale ne. Na intru každý den přijdu ze školy a jen se nudím. Nemám tam co dělat. Já jsem z vesnice a najednou ve městě... hrůza. Já potřebuju běhat venku po lese a tak, ale tam není nic z toho možné. Už jsem zkoušela i nějaké zájmové kroužky ale nic. Když se na to tak podívám tak bych zbytečně promeškala 4 roky života tím že se budu nudit a koukat do zdi. Veřejně o tom moc nemluvím, ale je pravda že na intru skoro každý den brečím. Hrozně mi chybí domov a hlavně taky jsem se pořád nesrovnala z rozchodu s tím klukem. Vždy když jsem doma jsem alespoň trochu šťastná. Teď už k mému dotazu. Chtěla bych přestoupit na školu kam jsem se také dřív hlásila. Mohla bych dojíždět a tedy bydlet doma, chodit ven a být s lidmi které mám ráda. Problém je v tom že se bojím rodičům říct že chci přestoupit. Když jsem se o tom jen tak trochu nedávno zmínila před mámou hned mě seřvala. Kdybych přestoupila tak bych nejspíš bydlela u táty, takže se musím hlavně zeptat jeho. Akorát poslední dobou s ním nemám zrovna dobrý vztah tak se ještě víc bojím. Já si nedokážu představit, že bych se měla v září po prázdninách vrátit do Liberce na intr. Prosím, poraďte mi jak přestoupit na jinou školu, jak to udělat aby rodiče souhlasili. Já mám hrozný strach s nimi o tom promluvit. Táta mi před rokem řekl že jakou SŠ si vyberu tak tam budu 4 roky a že rozhodně nebudu přestupovat takže ať se rozhodnu dobře. V tu chvíli jsem myslela že jsem se rozhodla dobře ale jak běžel čas mě pomalu docházelo že to takhle nechci...

    holka, 22. května

    Zdravím Vás z Modré linky,

    nejsem si jistá, kolik je Vám let, píšete o střední škole, my od 15 let v Alíkovi vykáme, budu Vám tedy v odpovědi vykat. Situace, kterou popisujete ohledně školy, je složitá a je mi jasné, že je Vám nepříjemná. Je mi líto, že se na intru tolik nudíte. Věřím Vám, že když jste byla na vesnici zvyklá běhat po lese kdykoliv jste chtěla, je to teď pro Vás velký šok. Školní rok už skoro končí a Vy jste si zatím nezvykla na život ve městě a nenašla jste si jinou formu zábavy, přestože jste se snažila a zkoušela jste i nějaké kroužky, což oceňuji. Píšete o svém strachu svěřit se rodičům. Ptáte se nás, jak to udělat, aby rodiče s přestupem souhlasili. Je Vám tedy asi zřejmé, že abyste mohla přestoupit, s rodiči o tom dříve nebo později budete muset mluvit. Je hodně důležité, jak to uděláte. Není možná hned nutné mluvit o přestupu, zkuste se nejprve svěřit s tím, jak jste se celý školní rok na intru cítila, že nejste šťastná, a co vše jste s tím zkoušela dělat. Uvidíte, jak na to zareagují. Je možné, že když nebudete hned mluvit o přestupu, budou se rodiče spíš snažit pochopit Vaše pocity.

    Zároveň přemýšlím i nad tím, že jste psala, že ta škola je fajn a moc jste na ni chtěla. Problém je ta nuda po škole. Napadá mě proto, jestli by přece jen nebyla škoda opustit školu, která Vás baví. Módní návrhářka se mi zdá jako velmi kreativní a možná i vzrušující profese, může díky Vám vznikat nové krásné oblečení. Cestovní ruch se mi vedle toho zdá jako mnohem méně kreativní práce. Zvážila jste i možnost, že přejdete na jinou školu, kde sice nebude problém s intrem, ale třeba Vás už tolik nebude bavit náplň výuky? To nepíšu, abych Vás přesvědčovala, spíš abyste opravdu zvážila všechny možnosti. Také si říkám, že střední škola možná bude rok od roku náročnější a budete třeba i tvořit nějaké návrhy či modely, což bude vyžadovat Váš volný čas po škole a tedy už se zřejmě tolik nudit nebudete.
    Navíc dospíváte a Vaše zájmy se pravděpodobně budou měnit. Les Vás baví teď a možná bude stále, ale je možné, že se přidají i jiné koníčky, které se dají dělat i ve městě. Jde to brát i jako přechod od dětství k životu dospívající dívky. V době studentských let často lidé upřednostňují spíš život ve městě a o víkendu se do poklidu vesnice rádi vrací. Věřím, že za ten rok jste to asi promýšlela ze všech úhlů. Je fajn, že teď budou prázdniny, zkuste si nechat hlavu otevřenou a netlačte na sebe, že to musíte vyřešit hned.

    Držíme Vám palce.

    Modrá linka

    Škola

    Dobry den, chodim do 7. Tridy a kazdy mesic chybim ve skole kvuli nemocem a ted jsem se koukala na bakalare a jak jsou ty procenta tech zmeskanych hodin tak to tam mam cele cervene a +z telocviku nemam ani jednu znamku i presto ze jsem na nejake hodiny byla jen tam ty znamky nejsou zapsane, ale bojim se ze budu neklasifikovana, co myslite? Ja vim ze tomu asi nerozumite, ale aspon to zkusim a budu rada za kazdou radu, protoze ja opravdu nechci opakovat rocnik…😕 ale jinak mam vsechnu absenci omluvenou

    holka, 13 let, 19. května

    Dobrý večer, milá pisatelko,

    na tento dotaz bude bohužel velmi těžké konkrétně odpovědět. To, jaká míra absence je v jednotlivých předmětech přípustná, je určeno ve školním řádu každé školy. Tedy odpověď na procentuální možnost absence bys měla najít tam. Pokud je absence vysoká a je třeba, aby ji nějakým způsobem doplnit, je třeba kontaktovat Tvoji třídní učitelku/učitele a/nebo učitele jednotlivých předmětů. S tím Ti ale jistě pomohou rodiče. Nebála bych se toho, že ročník budeš muset opakovat. To se děje pouze v ojedinělých případech. Většinou je možné si známky doplnit (právě po domluvě s učiteli). Nevěš tak hlavu a pokud máš pocit, že je absence opravdu vysoká a mohly by z toho pro Tebe plynout nějaké důsledky, požádej rodiče, abyste se společně ve škole zeptali. Dohromady pak jistě vymyslíte řešení, které bude nejvhodnější.

    Držím Ti palce, ať je ukončení školního roku již bez nemocí a bez stresu,

    Dominika

    Škola

    Nejde mi angličtina

    Ahoj poradno, chtěla bych se zeptat, z angličtiny píšeme vždy opravdu hodně těžké testy. Vždy se učím jak nejvíce muzu, ale nikdy mi to nejde se naučit pořádně a vždy dostanu špatnou známku. Rodiče se na mě potom zlobí, ikdyž si hned vždy domluvuji náhradní opravný test a dělám i věci na víc, abych si zlepšila známky. Už jsem zoufalá, protože mi to opravdu nejde ikdyž se snažím. Kdybych chtěla chodit na doučování, musela bych vynechat nějaký můj koníček, který dělám profesionálně a to nejde. Opravdu už nevím. Děkuji

    holka, 13 let, 13. května

    Ahoj,
    je mi moc líto, že máš s angličtinou takové starosti. Podle toho, co píšeš, že k tomu stavíš opravdu zodpovědně a snažíš se dělat pro zlepšení maximum. Podstatné je, zda jsi ze třídy jedna z mála, která dostává z angličtiny špatné známky, nebo jestli podobný problém češí i většina tvých spolužáků. Pokud totiž bojuje s angličtinou většina třídy, chyba bude nejspíš v učiteli a bylo by potřeba, aby to vaši rodiče řešili přímo se školou.
    Jestliže jsi se svými problémy spíše ojedinělá, možná se učíš nevhodným způsobem a bylo by dobré požádat například rodiče, jestli by ti nepomohli osvojit si efektivnější způsob učení. Tím, že se na tebe budou zlobit, ničemu nepomohou. Naopak by měli ocenit tvou snahu a společně byste se měli snažit najít řešení.
    Držím ti palce!
    Bára

    Škola

    Jak se začít bavit s ostatními?

    Ve škole se se mnou nikdo nechce bavit. Myslím si, že je to kvůli to mu, že mám dobré známky, nemám značkové věci a ani nechodím oblékaná jako oni. Zároveň nevím jak oslovit pro mě sympatické lidi. Děkuji za odpověď.

    holka, 13 let, 10. května

    Ahoj z Modré linky,

    svěřuješ se nám s tím, že ve škole nemáš blízké kamarády. Myslíš si, že je to kvůli tomu, že nemáš značkové oblečení a daří se Ti ve škole se známkami. Ráda by ses dostala blíž lidem, kteří Tě zaujali.

    Je mi líto, že to ve škole s kamarády není tak, jak bys ráda. Zkouším si představit, že možná můžeš zažívat pocity osamělosti a neporozumění. Rozumím, že hledáš důvody, proč tomu tak je – těžko říct, jestli k tomu přispívá typ oblečení anebo jestli Ti „závidí“ dobré známky, může to být skupina různých důvodů, které zjistíš nejlépe od spolužáků. Chtěla bych Ti ale připomenout, že většinou k tomu nepřispívá jen jeden důvod anebo jeden člověk, ale ovlivňují to i další okolnosti a jiní lidé. Nedávej si proto za vinu, že děláš „něco špatně“ nebo ne dost dobře. Je cenné, když člověk zůstává takový, jaký opravdu je, a nesnaží se třeba jen vyhovět ostatním.

    Každému člověku je taky sympatický někdo trochu jiný. Sama poznáš, jací jsou sympatičtí Tobě a ptáš se nás, jak takové lidi oslovit. Říkám si, že je fajn vycházet z toho, v čem se Ti zalíbili – je to při nějaké aktivitě, je to tím, že dělají něco ve škole, je to tím, že jim něco sluší, že máte něco společného (předměty ve škole, podobnou cestu domů, kroužky aj.)? Zkus se zamyslet a najít téma, se kterým bys je mohla oslovit – možná první naživo anebo jim napsat. Možností je spousta a neexistuje jen jedna správná, jde o to to s odvahou zkusit. Zasloužila by sis mít blízkého kamaráda/kamarádku a nebýt na to ve škole sama. Škola je dobrá taky v tom, že je tam spousta dětí (třeba i z jiných tříd) a je velká pravděpodobnost, že si tam nakonec s někým „dobře sedneš“ a postupně se spřátelíte. Je moc fajn, že do toho máš chuť dát energii a zkusit to. Držíme palce. Zároveň Tě může podpořit probrat to s někým z rodiny, sourozenců, možná ostatních kamarádů mimo školu, třeba mají podobné zkušenosti, anebo se skrz ně můžeš dostat zase k jiným kamarádům. Pokud by ses na to cítila stále sama a potřebovala to probrat víc, jsme tu pro Tebe na Modré lince (https://www.modralinka.cz/) anebo na Lince bezpečí (https://www.linkabezpeci.cz/), můžeš se ozvat.

    Hezké jarní dny pro Tebe i pro kamarády přeje
    Modrá linka

    Škola

    Chování žáků k učitelům

    Ahoj Alíku a ostatní,
    Mám tady ještě jeden dotaz.
    Proč žáci nadávají učitelům že támhleta je πča a tenhle je prostě d*bil. Ano někteří učitelé jsou hrozní, ale na naší škole se snad nikdo příšerný nevyskytl. Učitelé pak v hodinách bývají na nás hnusní proto že tam děláme bordel a kecáme a my se pak divíme a myslíme si že jsou zlí. Moji spolužáci mají špatné známky z fyziky a chemie kde máme stejnou učitelku a furt na ní nadávají, podle mě vůbec není špatná ale ostatní si to budou myslet furt a já se s lidma kteří nadávají bezdůvodně učitelům bavit nechci jenže je zase nechci ztratit zkusila bych jim to říct že se mi to nelíbí ale oni na to zapomenou a budou to říkat furt ale tak za zkoušku nic nedám. A učitelům do osobního života nevidíme, nevíme jací jsou doopravdy a ro bych do školy mohla chodit ještě déle a stále bych na to nepřišla.
    Když dostaneme špatnou známku, tak všichni říkají jak za to může učitel že nás to nenaučil, ale to by jsme se měli učit sami. Hned po dostání špatné známky nebo i déle si žáci stěžují rodičům na toho učitele, poté si to i rodiče myslí a nadávají učitelům a děti si díky tomu myslí že nadávat učitelům je správné.
    Já tohle fakt nechápu proč jsou takový i moji kamarádi, vlastně všichni kromě mě. Já když už tak s jejich názorem tak nějak souhlasím abych je neztratila.... Učitelé nás také takhle nepomlouvají a nevypisují to někam na zastávky.
    Nechápu co si tím chtějí dokázat prostě a přijde mi to špatné.
    Děkuji za odpověď i u minulého dotazu.

    holka, 13 let, 3. května

    Ahoj z Modré linky,
    pozorně jsem si přečetla Tvůj dotaz. Zamýšlíš se v něm nad vztahem žáků a učitelů a nad tím, jak se žáci k učitelům chovají. Nechápeš, proč i žáci z řad Tvých kamarádů učitele pomlouvají, vulgárně je nazývají, viní je ze špatných známek.
    Vnímám Tvou citlivost a uvážlivost, s jakou přistupuješ k učitelům - ta, jak sama píšeš, nebývá příliš obvyklá. O to více si ji cením. Ano, každý člověk, žák i učitel, má svůj život, do kterého nevidíme, setkává se s něčím, co ovlivňuje jeho chování. Učitele mohou žáci více pozorovat, je hodně vidět, to, jak se chová, svým chováním žáky ovlivňuje. Je přirozené, že pak žáci o nich mluví, hodnotí je a posuzují. Proč se chovají tak jak píšeš, nevím. Roli v tom může hrát celá řada příčin, včetně toho, že je takové chování docela „nakažlivé“. Pokud si dokážeš svoji citlivost zachovat, nebudeš se k spolužákům přidávat, nebo dokonce dáš najevo opačný názor, může to přispět třeba k malé, ale důležité změně. Samozřejmě je to vůči spolužákům risk.
    Můžeš si o tom, co jsi psala Alíkovi, popovídat třeba s jednou kamarádkou nebo kamarádem, možná by vás pak bylo více, kteří byste se k učitelům začali chovat lépe. To se zase může odrazit na jejich chování k vám.

    Vážíme si toho, jak o všem přemýšlíš, a držíme palce.
    Modrá linka


    Prosba od Alíka

    Podpořte prosím
    Modrou linku!