Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alík radí dětem

    Vyhledat odbornou pomoc

    Ahoj, mám možná trochu zvláštní dotaz,
    ale poslední asi týden mám takový zvláštní pocit smutku nebo nepohody možná trochu úzkost. Podle starších dotazů asi víte, že bych k tomu mohla mít důvod právě kvůli rodinné situaci nebo přátelům, ale nejspíš to asi nebude ono. Nejsem si jistá čím to je, možná karanténou nebo klidně něčím jiným. Jak se z toho mám dostat? Jak se dostat více do pohody?

    holka, 14 let, 10. května 2020

    Ahoj,
    je dobře, že si umíš říct o pomoc ve chvílích, kdy Ti není dobře. Výstižně popisuješ, co se s Tebou děje – pocit smutku, nepohody, úzkosti… Tyto pocity mohou doprovázet náročné události v našem životě (třeba i delší dobu po tom, co se staly), nebo mohou přicházet bez viditelné příčiny. Doba karantény ke spouštění takových „nálad“ taky přispívá.
    Pokud tyto stavy trvají kratší chvíli, nebo nejsou moc silné, člověk si může říci, že patří k životu a že „zase bude líp“ – což opravdu často je. Pokud se ale člověk opravdu trápí nebo nepříjemné stavy trvají dlouho, je důležité to řešit. Pomáhá především odborná pomoc – pomoc psychologa, který jednak zjišťuje příčiny toho, co se děje, a také hledá způsob řešení. Můžeš tedy zkusit vyhledat odbornou pomoci, například máte-li ve škole školního psychologa nebo psycholožku, kteří například nyní pracují online apod.
    Také ale můžeš zkusit něco udělat sama. Základem je zdravá životospráva s dostatkem spánku, pohybu, pobytu na čerstvém vzduchu i sluníčku. Určitě také pomůže relaxace a správné, klidné dýchání a dechová cvičení – můžeš zkusit něco najít například na YouTube. Také může pomoci si psát deník, který pomáhá člověku vyjádřit své pocity, myšlenky, a lépe se v životě „usadit“.

    Držíme palce, abys vše zvládla,
    Modrá linka

    Podpořte prosím Modrou linku!
    Pomohla již v této poradně tisícům dětí.

    Na otázky odpovídají

    pracovníci Modré linky, psycholožka BáraV, poradenské centrum Locika, MUDr. Jiří Staněk, projekt Sbarvouven, MVDr. Přemysl Rabas, vědecký novinář Pragmatik, student práv Yaboiii, Škola Vitae, bojovníci proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze děti mladší 15 let.

    Vyhledat odbornou pomoc

    Je v pořádku milovat bolest?

    Ahoj, jsem tu po delší době.. Myslíte, že je v pohodě milovat pocit bolesti? Nedávno jsem si narazila ruku jen kvůli pocitu bolesti, nevím jak se této posedlosti zbavit.. různé koníčky a promluvení si s někým blízkým nepomáhá

    holka, 13 let, 16. září

    Ahoj,

    není lehké jednoznačně odpovědět, co je a není v pohodě, co je a není normální. Nemám od Tebe skoro žádné detaily o tom, co se teď v Tvém životě děje. Objevila jsi u sebe lásku k pocitu bolesti, záměrně sis narazila ruku, abys ten pocit zažila. Rozhodně to není běžné, obvykle se člověk bolesti spíše vyhýbá, takže je to něco, čemu je vhodné věnovat pozornost. Je dobře, že ses rozhodla napsat. Možná už jen to, že se na to ptáš, Ti částečně může dát odpověď. Možná Ty sama cítíš, že je to něco neobvyklého, co možná není v pohodě. Potřebovala bych znát více podrobností, abych Ti k tomu mohla napsat nějakou uspokojivější odpověď. Zajímalo by mě, jak dlouho to trvá, co ta bolest pro Tebe znamená a celkově se více vyptat na to, jak se teď máš.

    Píšeš, že jsi zkoušela koníčky a promluvit si s někým blízkým. Oceňuji, že to zkoušíš řešit. Nevím, jak přesně blízcí reagovali, když jsi s nimi o tom mluvila, píšeš, že to nepomohlo, to je mi líto. Možná by pomohlo zkusit promluvit s psychologem, možná nějakého máte ve škole anebo můžeš poprosit rodiče, zda by Ti nějakého našli. Jestli to pro Tebe není možné, přijď na náš chat, kde si o tom můžeme anonymně psát a zjistit víc, co se děje. Chatujeme pravidelně vždy večer nebo i v pátek dopoledne, více info najdeš na www.modralinka.cz. Je možné i zavolat na naši linku, kde jsme dostupní nonstop, rádi se Ti budeme věnovat.

    Držíme Ti palce a přejeme hezké dny.

    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Cítím se fakt špatně

    Ahoj, už nevím co mám dělat, ale cítím se fakt špatně. Začalo to tak, že jsem přestoupil na jinou školu, dřív jsem byl tlustej a lidi se mi smáli a já jsem zhubl a získal tím sebevědomí, začal jsem se bavit s strašně hodně lidma a ani jsme si nepomatoval pak jejich jména, ostatní ve třídě brali žvýkací tabák a přinutili mi abych to zkusil, tak jsem si začal myslet, že je to strašně cool a bral jsem to 2 týdny každý den, a začínalo mi bývat špatně. Začal jsem mít výčitky, snížilo se mi sebevědomí a začal jsem mít strach z lidí. Netuším jestli je to tím, že jsem bral žvýkací tabák nebo novým prostředí, ale už je to něco přes rok a jednu dobu to bylo lepší. ale teď jak začal školní rok, tak mi příjde, že je to čím dál horší. Příjde mi že začátku dne jsem v pohodě, ale čím déle jsem mezi lidmi, tím se citím hůř. Nevím jak bych vysvětlil co se mi děje, ale je to něco jako nutkání k tomu něco udělat. Nebo nutkání k tomu abych seděl nebo chodil. Příjde mi že čím víc mluvím, což mluvím strašně hodne, tak mám to nutkání víc, příjde mi že jsem hyperaktivní, protože neustále potřebuji něco dělat. Potřebuji pozornost, ale když jí mám tak to příjde zas. Pak se ještě bojím chodit mezi lidmi venku, bojím se že na mě někdo bude koukat, říkat si že jsem tlustej a tak. Ještě mě strašně štvou některé učitelky, příjde mi že, jsou na mě zasedlé, ačkoliv bych řekl, že to dělají tak nenápadně. Děkuji předem za odpověd

    kluk, 14 let, 6. září

    Ahoj z Modré linky,

    svěřuješ se nám s více věcmi, které Tě tíží – zažil jsi posmívání od okolí kvůli váze, dával sis žvýkací tabák, ze kterého Ti bylo špatně, trápí Tě výčitky, nízké sebevědomí, necítíš se dobře mezi hodně lidmi, cítíš nutkání. Je toho teď hodně, co Ti je nepříjemné. Obracíš se na nás o radu. Vážíme si toho, že ses nám svěřil. Asi nebylo jednoduché to všechno sepsat. Je dobře, že v tom nechceš zůstávat sám a chceš něco zkusit udělat. Od toho jsme tady, nejsi na to sám.

    Mrzí mě, že jsi zažíval posmívání od okolí a přijde Ti, že jsou na Tebe některé učitelky zasedlé, to si nezasloužíš. Nevíme a asi ani neexistuje jedna příčina, která způsobuje, že se teď nemáš tak, jak bys rád. I přestup na školu, i užívání tabáku může mít velký vliv. Ráda bych Tě proto podpořila v tom, abys vynechal věci, o kterých si myslíš, že Ti dělají hůř – třeba ten žvýkací tabák. Pohled druhých a hodnocení od ostatních bereme v dospívání na větší váhu, víc nám na něm záleží, to je normální. Je fajn se proto ptát, jestli je to něco, co se opravdu týká mě a je to tak, jak bych chtěl, anebo hledím spíš na to, jak to chtějí ostatní. Toto období bývá dočasné, ale nemělo by to být až moc zatěžující a pro Tebe nepříjemné.

    Přijde mi důležité, jak to máš teď. Na co se chceš z těch věcí zaměřit, zkusit změnit? Můžeš si zkusit sepsat to, co Tě trápí a jak moc (od 1 do 10), a třeba i Tvé nápady, co bys mohl zkusit, aby Ti v tom bylo lépe. Co Ti v těchto dnech dělá alespoň trochu radost, dalo by se to dělat víc? Možná máš nějakého fajn kamaráda, se kterým trávíš čas, možná rád chodíš ven, koukáš na filmy, věnuješ se hudbě/sportu aj. Postupně a po malých krocích bývají věci dosažitelnější, nechtěj od sebe velkou změnu hned. Na některé věci pak potřebujeme pomoc od okolí, nejdou zvládnout v jednom. I když se to může zdát teď hůř představitelné, je moc důležité, aby o tom, co se Ti teď děje věděl někdo dospělý z Tvého okolí a mohl Ti v tom pomoct. Zní to, že toho je na Tebe teď opravdu hodně a zasloužil by sis v tom mít podporu. Popřemýšlej o někom, ke komu máš důvěru (rodiče, sourozenci, jiní příbuzní) a všechny tyto věci mu/jí můžeš zkusit podobně jako nám tady, říct. Můžeš mu/jí dát přečíst i naši komunikaci tady, kdybys nevěděl, jak začít. Spolu pak můžete vyhledat odbornou pomoc – psychologa pro dospívající, který je zvyklý pomáhat řešit lidem podobné potíže. I Ty sám můžeš oslovit školního psychologa, pokud jej na škole máte, pomůže Ti podívat se na to všechno, co Tě teď trápí, z nadhledu a spolu vymyslíte, co zkusit dál/jinak. Možnosti těchto zpráv jsou omezené, proto jsme tu pro Tebe pro podrobnější povídání na chatu nebo telefonu na Modré lince (https://www.modralinka.cz/) anebo na Lince bezpečí (https://www.linkabezpeci.cz/), neboj se ozvat.

    Držíme palce, ať máš brzy hezčí dny.

    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Sebepoškozování a další mentální potíže

    Ahoj,
    Mam posledni dobou divny vir myšlenek. Sama tomu nerozumim. No jednoduše už se přez rok sebepoškozuju a mám prostě problémy s mentálním zdravím. Na tom je nejhorší to že to nikomu nemůžu říct. Rodičům a celkově rodině to říct nemůžu, protože se bojím, nepochopili by to a hlavě by byli asi naštvaní a mohlo by to dopadnout třeba tak že ,, ty máš tady ty myšlenky jenom z toho telefonu, všechno si to vymýšlíš pro pozornost, nevím kde tady na to chodíš... Učitelům ze školy teda moc nevěřím a kamarádi se o to moc nezajimaji bud bych se jim svěřila a bylo by jim to jedno nebo by to prostě řekli mojim rodičům... Je tu sice jedna kamarádka která už si párkrát všimla mojich řezanců a občas se zeptá jestli je všechno ok ale ja se bojím jí to říct ani nevím jak, jako třeba ,,Ahoj mam posranou psychiku a muj mozek si vymýšlí kraviny o ostatních" Taky poslední dobou mám dost často úzkosti. Dost často znamená třeba čtyřikrát denně. No a pak taky chodim do hasiče a tam jsem se víc sblížila s ostatníma co tam se mnou chodí a myslela jsem si že se pak budeme víc bavit atd... Jo to vydrželo tak měsíc a teď jak začly tréningy mám pocit že jsem tam spíš tak na obtíž a neumím se k ostatním připojit ale to asi není pravda ale můj mozek to tak prostě bere a proto se mi na tréninkách dějě třeba to že se nad tím nějak hlouběji zapřemýšlím a začnu prostě brečet a nemůžu to zastavit. A strašně moc mě otravuje to že jsem ztratila všechno sebevědomí ( a to že jsem ho měla na rozdávání ) a hrozně jsem se začala stydět a to je asi další důvod proč se nedokážu zapojit. A teď navíc začala zase škola takže stres navíc a hlavně zase moc nespím protože vždy když mám jít do školy tak se v noci budím ze spaní nebo z nočních můr ale o víkendech je to všechno úplně vklidu. No chci s tím vším už něco dělat nechci se takhle cítit ale nevím jak

    holka, 13 let, 2. září

    Ahoj,

    především moc oceňuji, že ses rozhodla napsat si o pomoc a vše takhle upřímně popsat. Připadá mi, že je toho opravdu hodně, co se ve Tvém životě děje a co Tě trápí. Z Tvého psaní to zní, že jsi na to úplně sama, a to musí být moc těžké. Sebepoškozuješ se už více než rok, což je velmi dlouhá doba na to mít takové tajemství, na které jsi úplně sama. Kromě sebepoškozování popisuješ i další trápení - úzkosti, ztrátu sebevědomí, nezastavitelný pláč na tréninku, no, je toho na jednu 13letou dívku dost.

    Vnímám z Tvého psaní, že to chceš změnit, chceš s tím něco dělat, to je dobře. Jsem ráda, že zvažuješ, že bys o tom někomu řekla. Je mi líto, že nemáš komu. Napadají Tě rodiče, kamarádi, učitelé. U nikoho z nich necítíš dostatečnou důvěru v to, že by pochopili, čím si procházíš a dokázali by Ti pomoci. Úplně chápu, že to tak můžeš vnímat. Říkám si, že máš možná nějakou špatnou zkušenost z minulosti, když jsi rodičům něco říkala a oni reagovali podobně, jak píšeš - děláš to pro pozornost, kam na takové nápady chodíš. Je mi jasné, že potom se svěřuje těžko. Nevím, co jsi s rodiči doposud řešila, avšak potíže, které popisuješ mi připadají opravdu vážné, a myslím, že je potřeba, aby o tom rodiče věděli. Je moc důležité, abys jim popsala, jak přesně se cítíš, co prožíváš. Sem do Alíka jsi nám to dokázala napsat moc hezky, můžeš to zkusit podobně, případně jim Tvůj dotaz a naši odpověď ukázat. Věřím, že pokud by si vyslechli vše, neodbyli by to mávnutím ruky. Pokud bys u nich podporu přece jen nezískala, dobrý nápad jsou i učitelé anebo ideálně školní psycholožka, pokud nějakou máte. Zkrátka je opravdu důležité, aby o tom věděl někdo dospělý.

    Psycholog/psycholožka Ti dokáže dát bezpečný prostor ke sdílení toho, co prožíváš a společně můžete dojít k porozumění, co se děje a co by se s tím dalo dělat. Pokud psychologa nemáte ve škole, může být trošku zádrhel, že psychologové „zvenku“ někdy potřebují souhlas rodičů (ne nutně vždy). Proto je potřeba, aby o tom rodiče věděli, nejlépe, aby Ti nějakého pomohli najít. Je mi jasné, že svěřit se je těžké, takže kdybys nevěděla, jak na to, přijď na náš chat, kde podobné věci řešíme opravdu často, nejsi v tom sama. Chatujeme pravidelně vždy večer anebo nám můžeš i zavolat, na telefonu jsme dostupní pořád, i v noci, vše najdeš tady: www.modralinka.cz.

    Držíme Ti palce,

    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Sebepoškozování

    Ahoj už jsem tu podruhé za den já vím ale tak snad nevadí.Ale mám problém ze sebepoškozováním prostě strašně ráda si trhám strupy,křupu klouby co 1 hodinu,koušu rty a nehty atd...Protože mě to uspokujuje ale není to v pořádku...Ale dá se dát ze stresu pryč jinak?Pomáhá mi hudba ale za chvíli začíná škola a tam elektroniky používat nesmíme. Předem děkuji za odpověď.

    holka, 11 let, 10. srpna

    Ahoj z Modré linky,

    svěřuješ se nám s tím, že se sebepoškozuješ – víš, že to není v pořádku a ráda by ses toho zbavila. Pomáhá Ti hudba, ale obáváš se, že ne vždycky Ti bude k dispozici. Je mi líto, čím s teď procházíš, asi to je hodně nepříjemné a náročné období. Je moc dobře, že to chceš řešit a zkusit něco, co by Ti ulevilo jinak, než bolest, kterou si způsobuješ.
    Říkám si, jestli se teď neděje něco, co by Ti způsobuje nějaké vnitřní napětí, nervozitu a starosti, které jsi dříve neměla. Ptáš se, jestli se dá „dát ze stresu pryč“ – napadá mě několik možností, co zkusit jiného než to, že ubližuješ sama sobě. Změnilo se něco v poslední době? Můžeš zkusit hledat, co Tě znervózňuje, co Tě štve, čeho je na Tebe moc. Může Ti v tom pomoct někdo z Tvých blízkých, anebo třeba školní psycholožka, pokud ji na škole máte. Neboj se svěřit i dobré kamarádce, možná zná podobné chvíle. Sdílení bývá úlevné. Můžeš se ozvat i nám na Modrou linku, kde je větší prostor vše probrat a naplánovat další kroky. Existuje i aplikace Nepanikař, která Tě provede v čase, kdy máš chuť si ublížit, stojí za to ji vyzkoušet. Je moc fajn, že sis přišla na způsob, který Ti pomáhá – poslech hudby. Může se stát, že nebudeš mít vždycky možnost si ji pustit, proto je fajn si najít ještě nějaký jiný způsob, co dělat – ať už to bude prodýchání se, protažení těla, procházka, rozhovor s někým, tvoření/malování, mačkání měkkého míčku, který můžeš mít vždy u sebe. Možností je spousta, přála bych Ti, aby sis našla takové, které Ti pomohou Tvou situaci dobře zvládnout.

    Držíme palce a přejeme dny podle Tvých představ.
    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Kamarád přemýšlí o sebevraždě a sebepoškozuje se

    Ahoj.
    Potrebovala bych pomoct...muj kamarad ma momentalne hodne problemu...uvazuje nad sebevrazdou a dokonce se prý zacal i lehce sebepozkozovat...ja uz se ho snazila vsemozne mentalne podporit, ale mam o nej strach....prosim pomocte....

    holka, 14 let, 12. srpna

    Ahoj,
    je prima, že sis řekla o podporu, když máš starost o kamaráda, kterého trápí více starostí. Navíc jsi zjistila, že se sebepoškozuje a přemýšlí o sebevraždě.

    V prvé řadě Ti chci napsat, že pro svého kamaráda děláš hodně, když se ho snažíš všemožně podpořit. Někdy to ale může být hodně vyčerpávající, nepříjemné pocity mohou být svým způsobem i “nakažlivé”, proto určitě dbej i na svou duševní hygienu: povídej si i s jinými lidmi o něčem jiném než starostech a nezapomínej na svoje koníčky, které Ti přináší radost do života.
    Sama uvádíš, že kamarád má více potíží, a tak přemýšlím nad tím, že vyvést ho z temnoty může být příliš velký úkol pro Tebe samotnou. I vzhledem k věku Vás obou (předpokládám, že je podobně starý jako Ty) by o všem, co se děje, měl vědět někdo dospělý, nejlépe kamarádovi rodiče, kteří jsou za něj zodpovědní a mohou mu zajistit i odbornou pomoc psychologa, případně psychiatra. Temné myšlenky i návyk sebepoškozování je velmi obtížné zvládnout bez odborné pomoci, naopak je škoda ji nevyužít, když je k dispozici.
    Dovedu si představit, že Tě kamarád mohl požádat, abys to nikomu neřekla, Pokud však jde o riziko ohrožení zdraví nebo života, je v pořádku takový slib odvolat v zájmu toho, aby kamarád zůstal v pořádku a mohli jste být kamarády i nadále. Zkus popřemýšlet, komu by bylo nejjednodušší a nejrychlejší se svěřit - mohou to být Tví rodiče, jeho rodiče, nebo třeba váš školní psycholog. Můžeš pro začátek ukázat svůj dotaz a naši odpověď. Můžeš také zavolat přímo nám na Modrou linku, na telefonu 608 902 410 jsme nonstop. Kdyby bylo obsazeno, můžeš to zkusit později nebo můžeš zavolat Linku bezpečí 116 111 (také nonstop). Na obou linkách důvěry s Tebou někdo může probrat víc podrobností a zkusit vymyslet, co se dá podniknout. Pokud by ses náhle od kamaráda dozvěděla, že má plán sebevraždy, který chce uskutečnit, neváhej okamžitě volat 112 nebo 156.

    Držíme palce, ať se vše v dobré obrátí.
    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Sociální fobie?

    Dobrý den, můj minulý dotaz byl ohledně stresu a přijímaček. Moc jste mi pomohli, a nakonec jsem byla 4.:-). Mám teď strach, že stres přerostl v „až moc velké introvertství" či sociální fobii.

    Na začátku roku jsem měla hodně kamarádů, a kamarádek, ale postupně jsem začala být sama se svými myšlenkami a uzavřela se do sebe. Nakonec mi zůstala jen jedna kamarádka, protože dvě si našly kluka, další jinou kámošku z jiné třídy a tak dál...

    Na střední jdu úplně sama, jen jsem se setkala s jednou holčinou, která bude mou spolužačkou. No vesměs mluvila jen ona a já jen koktala a pak se snažila to zlepšit úsměvem:-(. No dobrý dojem jsem asi neudělala.

    Neustále se mi zdají sny, jak sedím vzadu ve třídě, sama, a ostatní mě označují jako brejlatou šprtku. Jenom z toho, že je půlka prázdnin za mnou se mi dělá špatně.

    Třeba to nebude tak zlý, ale já prostě ze sebe nevyloudím ani hlásku, když jsem mimo rodinný kruh.

    Obecně z lidí, nakupování, kina a společenských akcí mám strach, co si o mě pomyslí, ztrapním se? Mám pak třes rukou a buší mi srdce. Žaludek se mi úplně sevře, nemám chuť k jídlu. Bojím se, že si nikoho nenajdu, kdo by se se mnou chtěl kamarádit, protože veškerý čas trávím učením se na testy, nebo čtením knížek.

    Teď v téhle době se všichni oblékají do černé barvy, holky se líčí už od deseti let, frčí sociální sítě. Tohle všechno mě tak nějak míjí. Mám ráda barevné oblečení, nikdy v životě jsem se nelíčila a nemám ani Facebook ani Instagram. Mám se nějak změnit, abych zapadla do takovéto společnosti?

    Nenapadá mě, po kom z rodiny bych mohla být taková, všichni se baví, jen já jsem jiná.

    Četla jsem o sociální fobii, myslíte, že by to mohlo být ono?
    A jak se změnit v extroverta?
    Je to na psychologa?
    A můžu se toho nějak zbavit sama?

    Děkuji za pomoc v mém minulém dotazu a za odpověď na tento.
    Krásné prázdniny přeji všem .

    holka, 15 let, 31. července

    Ahoj z Modré linky,

    jsme rádi, že Ti naše odpověď pomohla a blahopřejeme k úspěšným přijímačkám!

    Přijde mi naprosto pochopitelné, že máš úzkost z toho, jak to bude vypadat v nové třídě. Každý chceme mít kamarády. Píšeš také, že Tě míjí spousta trendů, které okolo sebe vidíš. Ptáš se na těžkou a velice dospěláckou otázku, zda se máš změnit proto, abys zapadla do této společnosti. Myslím si, že je to rozhodnutí, které musíš udělat Ty sama, jestli se chceš spíš přizpůsobit a přiblížit ostatním, nebo zůstat sama sebou za cenu samoty. Z naší zkušenosti jsou nejlepší vztahy, ve kterých může člověk být sám sebou a je přijímán takový, jaký je. Je možné, že někoho takového najdeš na střední, je možné, že budeš muset hledat jinde (třeba skupiny podle svých zájmů) nebo že to třeba přijde až později. Někdy však funguje taková zvláštní věc, že když se přijímáme sami a máme zdravé sebevědomí, tak nás pak přijímají i ostatní.

    Pokud jde o to, jestli máš sociální fobii, tak to nejde posoudit takto po internetu. Být introvert ještě neznamená, že bys měla mít sociální fobii. I to, že v některém období života jsme více a v jiném méně společenští, nemusí znamenat, že je něco špatně. Kontakt s lidmi můžeš zkusit trénovat, třeba tak, že mezi lidmi budeš, i když budeš méně mluvit a více naslouchat. Můžeš si tak vnímat, o čem si lidé povídají. A třeba Tě některé téma zaujme, bude Ti blízké a Ty sama budeš mít co říct. Někteří extroverti jsou moc rádi za nějakého introverta, kdo jim naslouchá. Také můžeš hledat vlastní způsob, jak s lidmi komunikovat a být, třeba se dokážeš líp vyjadřovat písemně, kresbou, pohybem... Často pomáhá humor a umět si ze sebe udělat srandu.

    A jestli je to na psychologa? To opět není možné posoudit takto po internetu, ale z toho, co píšeš, nejen o tom, že jsi introvert, ale i o Tvém perfekcionismu, se zdá, že mít s kým mluvit by mohlo být fajn. S psychologem/psycholožkou můžeš sdílet, jak se cítíš a hledat způsob, jak být klidnější a spokojenější. Pokud tedy ve škole psycholožku (psychologa) máte, může to být dobrá cesta. V každém případě je dobré na své pocity nebýt sama, sdílet se svými blízkými.

    Přejeme Ti více klidu a úspěšný start v novém kolektivu.
    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Sebepoškozování

    Ahoj, potřebuju poradit, už jsem anonymně psala na modrou linku atd, ale i tak. Potřebuju nějaké rady na to, jak překonat chuť na sebepoškozování. Někdy se mi to podaří překonat, ale i tak vydržím maximálně dva, nebo tři dny.
    Už se snažím toho nechat, ale pořád to nejde úplně. Lepší se to, ale pořád to není úplně.
    Děkuju za všechno :D
    Anonymní kámoška <3

    holka, 13 let, 16. července

    Ahoj,

    obracíš se na Alíka s tím, jak překonat chuť na sebepoškozování.
    Nyní Ti odepisuje za Alíkovu poradnu Modrá linka, na kterou jsi už psala. Zřejmě jsi dostala od nás už rady, čím se dá sebepoškozování nahradit (čmáráním si fixou na místa, kde by sis chtěla ublížit, dechovým cvičením, cvrnkáním gumičkou, trhání hrubého papíru, přejížděním si ledem na zápěstí, tím, že si dáš do boty malý kamínek, vzepřením se proti zdi atd. atd.). Možná že jsi také dostala doporučení na aplikaci Nepanikař, kde je možné podobné rady najít pěkně pohromadě. Předpokládám, že jsme Ti také napsali, že sebepoškozování většinou nepřejde samo, ale že vyžaduje odbornou psychologickou pomoc, zvláště tehdy, pokud přestat jen tak nejde. Z Tvého dotazu vyplývá, že vydržíš několik dní (a k tomu určitě blahopřejeme, i k dalšímu zlepšování), ale pak si ublížíš znovu. Určitě by tedy bylo nejlepší si psychologa najít, například toho školního - někteří ve škole bývají i o prázdninách, chce si to zjistit. S pomocí rodičů jde vyhledat i odborníka jiného.
    Jde totiž o to zjistit, co Ti vlastně sebepoškození přináší, proč k němu vlastně dochází, a hledat cestu, jak toho nechat - přímo Tobě na míru, ne takto obecně.
    Přejeme Ti, aby se to zlepšilo úplně a Ty sis přestala ubližovat. To, že si aktivně hledáš pomoc nás naplňuje nadějí, že to zvládneš!

    Měj se,
    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Jak se zbavit špatných pocitů?

    Ahoj! Již několikrát jsem se zmínila o mých problémech s klukama, opět mám nové..

    Já a můj kluk jsme se předevčírem rozešli. Napsal mi že v našem vztahu nevidí budoucnost a že na vztah už nemá moc času. Nesu to docela špatně. Myslela jsem že je nám spolu bylo fajn po všech věcech co jsme spolu zažili. Takže teď vlastně pořád brečím.

    Nedávno jsem psala o mých problémech s brekem. Tohle tomu vůbec nepomohlo, po těch všech věcech co se mi staly (Problémy s jiným klukem, skoro šikana, stráta nejlepší kamarádky) jsem se začala i sebepoškozovat. Už to všechno nezvládám. Každé ráno se budím s pocitem že je můj život na nic.

    Chtěla bych vědět jak aspoň trochu nemyslet na ten rozchod a jak se zbavit všech zlých pocitů

    Děkuji <3

    Anny ?, 9. července

    Ahoj Anny,

    rozumím tomu, že hledáš způsob, jak se zbavit zlých pocitů. K životu však patří úplně všechny pocity, všechny nám dávají stejně důležité pocity. Radost nám říká, že se nám něco líbí, je nám něco příjemné a přejme si toho více. Vztek nás upozorňuje na to, že se nám něco nelíbí, že se nám děje něco nepříjemného, co nechceme. Smutek nám ukazuje, že jsme o něco přišli, něco nám schází nebo se stalo něco, co je nám líto. Potřebujeme umět přijímat všechny tyto pocity, tyto informace a zpracovávat je. Jak jsme Ti psali minule, pokud období smutku trvá dlouho nebo se se svými pocity vyrovnávat neumíš, je důležité vyhledat si pro sebe pomoc, podporu. Nikdo nedokáže zařídit, abys neprožívala nepříjemné pocity a situace. Ale s pomocí někoho blízkého nebo odborníka se můžeš naučit s takovými situacemi a pocity zacházet, vyrovnávat se s nimi.

    Přejme Ti tedy, abys na své pocity nezůstávala sama
    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Přestávám cítit emoce, mám depresi?

    Ahojte poradno, jen se potřebuji svěřit. V posledních několika měsících přestávám cítit emoce jako je smích ,radost a dokonce i láska. Ve většině času pláču a ani nevím proč. Spustí se mi slzy z ničeho nic. Můj přítel je na mě hodný ale lehce se naštve a často zvyšuje hlas. To mi taky někdy ublíží a to se ani moc nehadame Teda skoro vůbec. Ale to se stává málokdy takže nevím jestli by to mohlo být částečně i tím. Má rodina mě vůbec nepodporuje a spíš si ze me utahuje a cokoli co udělám neberou vážně. Žiji v rozvedené rodině. Otec na mě alimenty neplatí a ani se o mě moc nezajímá. Má sestra(20) se ke mně chová jak k cizí, nadává mi a někdy i lehce bouchne ale na to jsem si už zvykla. Ani už moc nejím spíše piju a jídlo jen když mám hlad a už se mi motá hlava. K tomu mi nedávno odešlo mé poslední zvířátko :(. Nedokážu si připustit že mám deprese, vím že mnohem více lidí se citi mnohem hůř než-li já zajímal by mě Váš názor poradno. Moc děkuji za odpověď.

    holka, 14 let, 21. června

    Ahoj z Modré linky,

    děkujeme za důvěru, se kterou se nám svěřuješ. Přijde mi, že jsi udělala první odvážný krok tím, že jsi napsala, protože si v tom zasloužíš podporu, nebýt na to sama. Píšeš, že přestáváš cítit pozitivní emoce, často pláčeš. V rodině oporu nenacházíš. S přítelem si většinou rozumíte dobře, ale lehce se naštve. Moc Ti nechutná jíst a je Ti smutno po zvířátku. Ráda bys znala náš názor, depresi si nepřipouštíš.

    Říkám si, že asi může být těžké připustit si, že se něco děje. Ale to, co píšeš, mi zní opravdu vážně, několik měsíců je dlouhá doba. Je zřejmé, že Ti psychicky není dlouhodobě dobře a má to své následky – nechutenství, utlumení emocí aj. Když se někdo trápí, tak mi přijde, že to nejde srovnávat, jak a jestli trpí ten druhý „víc“ – proto bych Tě chtěla podpořit, ať zůstaneš u sebe, protože to, co kolem toho cítíš, má svou váhu. Nemusíš to všechno špatné, co se Ti teď děje, snášet, stojí za to s tím zkusit něco udělat. První krok jsi udělala a to je moc dobře.

    Je mi líto, že odešlo Tvé zvířátko, ke kterému jsi měla asi velký vztah. Mrzí mě taky, že máš problémy v rodinných vztazích. Nezasloužíš si, aby Tě sestra bila, toto by si opravdu neměla dovolit a máš právo se vůči tomu ohradit. Píšeš o svém příteli: sice se o něj můžeš alespoň částečně opřít, to je moc dobře, ale to, že se lehce naštvává ku prospěchu není. Teď je opravdu důležité, aby o tom, že Ti není dobře, věděl i někdo dospělý a měl šanci Ti pomoct. Zkus zapřemýšlet, ke komu dalšímu máš blíž, komu by se dalo svěřit (nevím, jestli o tom ví mamka, může to být ale i širší rodina - teta, prarodiče, dobrá starší kamarádka apod.) Možná na škole máte školního psychologa/ psycholožku - ti jsou zvyklí řešit podobná trápení – neboj se mu svěřit a spolu můžete promyslet další kroky. Existují taky krizová centra, kam můžeš přijít, když toho na Tebe bude pořád příliš, bývají ve větších městech https://nepanikar.eu/mapa-pomoci-krizova-centra/. Jsou tam psychologové, kteří tam budou pro Tebe a spolu zkusíte, co by pro Tebe bylo dobré, aby Ti bylo lépe. Stejně tak tu pro Tebe jsme na Modré lince na chatu i telefonu – tam je větší prostor vše probrat a detailněji se pobavit o tom, co bys potřebovala.

    Ráda bych Tě podpořila v tom, ať pro sebe zkusíš udělat každý den aspoň maličkost, která Ti bude příjemná – možná si zajdeš na procházku, uvaříš si něco, co Ti opravdu chutná, poslechneš si oblíbenou písničku, dlouho se prospíš, dáš si teplou vanu, cokoliv Tě napadne, že by mohlo být fajn. Přála bych Ti, abys těmito malými krůčky a dostatečnou podporou okolí měla hezčí a hezčí dny.

    Držíme palce,
    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Sebepoškozování

    Ahoj aliku a spol.
    Omlouvám se že píšu tak často ale poslední dobou se řežu do ruky do nohy a do břicha nevim co s tím můj kluk to ví a děla mu to starosti a tak se začal řezat taky. Jsem moc smutná ale nemuzu přestat

    holka, 11 let, 21. června

    Ahoj z Modré linky,

    svěřuješ se nám s tím, že si ubližuješ – řežeš se do ruky, nohy, břicha. Tvůj kluk o Tebe má starosti a začal se řezat taky. To, co píšeš, mi zní opravdu vážně a je mi líto, že zatím nenacházíš účinnější způsob, jak si ulevit od bolesti. Tenhle je totiž jen chvilkový a může být zdraví i život ohrožující. Je dobře, že si hledáš pomoc v tom, jak přestat – být na to sama je těžké a podporu si zasloužíš.

    Nepíšeš, jak dlouho to trvá, nebo proč to začalo – často se ale děje něco hodně náročného a bolestivého samotnému člověku anebo v jeho okolí. Tvůj kluk si zaslouží a potřebuje podobnou podporu jako Ty, aby s tím mohl přestat. Napadá mě, že mu naše zprávy můžeš dát klidně přečíst a můžeš se s ním pobavit – být spolu v hledání pomoci může být posilující. Pomoc naučit se, jak si neubližovat, Ti poskytne psycholog – můžeš se obrátit na školního, pokud jej máte k dispozici. Rodiče a jiní Tví blízcí dospělí Tě taky můžou vyslechnout, podpořit a pomoct Ti najít odbornou pomoc. Neboj se jim svěřit, i když ta představa může být ze začátku těžká. Můžeš vyzkoušet telefonní aplikaci Nepanikař, když budeš mít nutkání si opět ublížit, navede Tě na účinnější způsob, jak tu kritickou chvíli překonat (můžeš se naučit pracovat s dechem, dát si v tu chvíli sprchu, přejíždět si ledem po místě, kde sis chtěla ublížit a další). K dispozici jsou taky krizové linky, kam můžeš anonymně zavolat/napsat: https://www.modralinka.cz/, https://www.linkabezpeci.cz/. Neváhej se ozvat, když toho na Tebe bude zase moc.

    Držíme palce, ať máš brzy hezčí dny,
    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Jak se zbavit deprese?

    Dobrý den, jak se mám zbavit deprese ? Psychlogové , Terapeutisté ani mé okolý mi nerozumí

    holka, 18. června

    Ahoj,

    je mi líto, že Tě trápí deprese a že jsi zatím nenašla nikoho, kdo by Ti v tom směru rozuměl. Je dobře, že jsi už zkoušela psychologa, terapeuta, i ses svěřila v okolí. Umím si představit, že pokud Ti nikdo z nich nerozumí, už nevíš, co bys mohla udělat a možná cítíš i určitou bezmoc. Je dobře, že si píšeš pro radu.

    Často se stává, že si člověk s psychologem/terapeutem nesedne anebo mu nevyhovuje jeho styl práce. Děje se to dětem i dospělým, je běžné, že někdo vyhledá i tři terapeuty, než najde toho pravého. Pro zlepšení deprese anebo jiných psychických potíží je porozumění s terapeutem skutečně klíčové. Pokud ho u současného odborníka necítíš, je vhodné zkusit vyhledat někoho jiného. Zkus o tom říct mámě nebo tátovi a poprosit je, abyste ještě jiného odborníka zkusili. Věřím, že nakonec najdeš takového, který Ti bude rozumět a pomůže. Kdyby se to nedařilo, můžeš se na nás obrátit telefonicky nebo i na chatu a můžeme se pobavit více o tom, co prožíváš (www.modralinka.cz).

    Držíme Ti palce.
    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Večer pláču

    Ahoj, omlouvám se za časté dotazy

    Každý večer brečím, většinou docela pozdě v noci. Někdy mám důvod ale docela často se rozbrečím úplně bezdůvodně. Nevím čím to je, možná tím, že mě dřív jeden spolužák dalo by se říct šikanoval a kluk kterého miluju/jsem milovala mi nejdřív zmátl hlavu a potom mě odmítnul což mě dostalo na dno. Možná tyto dvě věci ve mě furt jsou a nedají mi pokoj. Jinak nevím čím by to mohlo být..

    Chtěla bych vědět jestli to není nějaký psychický problém. Ale s rodičema se mi to moc řešit nechce.

    Děkuji za odpověď a omlouvám se za časté dotazy ♡

    Ahoj Anny,
    děkujeme za Tvůj dotaz i za otevřenost, se kterou píšeš. Ve Tvém dotazu Alíkovi čtu, že docela často brečíš, zvláště pozdě v noci, někdy i bez důvodu. Ptáš se nás, jestli to může být nějaký psychický problém.
    Důvodů, proč často pláčeš, může být víc. Můžeš být citlivější, můžeš se trápit kvůli příčinám, které píšeš, ale i kvůli něčemu, co Tě nějak zranilo a ani si to neuvědomuješ. Taky to může být tím, že dospíváš, což je pro duši i tělo docela náročné období. Může toho být ale i víc.
    Rozumím tomu, že to s rodiči řešit nechceš, ale pokud toto období trvá dlouho, nebo bude trvat delší dobu, stálo by za to navštívit například školního psychologa, se kterým bys vše probrala a který by Ti mohl pomoci, abys nemusela do noci brečet.

    Držíme place,
    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    dobrý den vím že je to pravděpodobně jen divná představivost ale mám pocit že tu se mnou celou dobu je “moje starší já” který mě ovládá, říká mi co mám dělat atd. a vyhrožuje mi že mi pokazí život a občas cítím že mě zatáhne do tmy kde mi říká všechny tyhle výhrůžky je to normalni?

    holka, 12 let, 22. května

    Milá dívko, 

    děkujeme za důvěru. Svěřuješ se poradně s tím, že máš divné představy o tom, že tě provází tvé „starší já“. Dokonce cítíš, že tě ovládá a říká ti, co máš dělat a vyhrožuje ti. Byl by lepší bližší rozhovor o tom, co se děje, jak to probíhá, kdy a kde. Nejspíš by se ukázala návaznost na nějakou výchovnou autoritu z tvého okolí. Třeba rodiče. Naše psychika umí dělat to, že přebírá způsoby jakým se k nám chovají od mala lidé, kteří se o nás starají. A pak máme uvnitř sebe tzv. vnitřního rodiče, který nám říká to samé, jako říkal a dělal ten rodič skutečný. Ale už je to náš vlastní hlas a říkáme to samy sobě. Takže  pak výsledek může být  to, že se k sobě chováme stejně přísně či jinak negativně jako se původně chovali ti rodiče. Ale rozhodně to v této podobně, jak popisuješ normální není. A určitě bych ti doporučila si o tom promluvit třeba se školním psychologem či jiným psychologem a lékařem. Je možné, že to může být projev i hlubších duševních potíží a bylo by dobře, aby to někdo posoudil a případně ti správně pomohl aby tě to neovládalo a nežila jsi ve strachu, co přijde. Pokud by sis o tom potřebovala nejdříve popovídat víc podrobně ale anonymně. Zkus využít chat pro děti. Můžeš ho najít na www-e-poradna.cz a zde si vyber chat, který se zde nabízí. Je tu víc možností. Nebo se můžeš obrátit přímo na chat náš. Ten najdeš na www.detstvibeznasili.cz. Zde si s tebou o tom některý z našich poradců popovídá, pomůže ti se v tom lépe vyznat a nasměrovat ke správné pomoci. Chat můžeš využít každý den, od 13ti do 17ti, i o víkendu. Neboj se říci si o pomoc a někomu se s tím, co se ti děje svěřit. Držím ti palce. Poradce Centra Locika

    Vyhledat odbornou pomoc

    Návaly divných pocitů

    Zdravím, Em asi potrebuju poradit…Poslední dobou mi otravuje život taková věc. Poprvé se to stalo, když jsem byla s mamkou v kavárně asi před dvěmi měsíci. Začala se mi točit hlava, bylo mi strašně vedro, ruce se mi začaly hodně viditelně třást a potit, měla jsem zrychlené dýchání. Musela jsem odejít na záchod a sednout si na zem abych se mohla vydychat, po asi čtvrt hodině to proste jen tak odeznělo. To se mi stalo asi o 10 dnů později v nákupním centru a asi před 20 minutami v restauraci. Co to je? Proč se mi to děje? Co s tím můžu dělat? Mám strach, že se to začne dít častěji.

    holka, 14 let, 26. května

    Ahoj,

    takto na dálku po internetu, když Tě neznám a neviděla jsem Tvůj záchvat, mohu jen těžko posoudit, o co se jedná. Může, (ale nemusí jít), např. o panickou ataku. Když neznám Tvůj každodenní režim a netuším, z čeho máš někdy strach nebo obavy, je opravdu velmi složité se k Tvému dotazu vyjadřovat. Důležité je, jak reagovat, pokud něco takového znovu přijde.
    Udělala jsi správně, když ses pokoušela správně dýchat. Práce s dechem je “lékem volby”. Soustředit se pouze na svůj dech a na nic jiného. Nadechovat na čtyři doby, chviličku dech zadržet a opět na čtyři doby vydechnout, tak činit po několik minut, většinou napětí povolí. Další možností je, zejména pokud jsi doma, si vyhledat pohodlnou pozici a relaxovat, např. Jacobsonova svalová relaxace, najdeš na internetu, i různé další, každému může vyhovovat něco jiného. Pokud jsi venku, najdeš si např. nejbližší lavičku a můžeš pozorovat okolní dění. Je-li to park, všimnout si tvaru stromu, který roste nedaleko, jeho větví, listů. Pozorovat trávu. Ve městě domy, lidi a soustředit se v té chvíli pouze na pozorování okolí, při tom nezapomenout na dech. Další možností je práce se smysly, ale v této poradně není tolik prostoru, abych Tě nyní prováděla všemi možnostmi. Proto pokud by se jakékoliv nepříjemné stavy začaly opravdu objevovat, prober to se svými rodiči a pokud bys ty stavy nedokázala zvládnout sama, mohli by Tě objednat k psychologovi. Máte-li na vaší škole školního psychologa, můžeš za ním zajít už nyní. Můžeš také přijít do naší chatové poradny či zatelefonovat, pomocí těchto kontaktů lze jít mnohem více do hloubky, než takto po e-mailu. Podrobnosti a jak postupovat najdeš na www.modralinka.cz.

    Přejeme Ti, aby se ty nepříjemné chvíle, které popisuješ se svém dopise, už neopakovaly.
    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Hezký den,

    zajímalo by mě jestli je sebepoškozování také když si člověk kouše kůži v puse často i do krve? Popřípadě jak se toho zbavit?

    Celím srdcem děkuji

    holka, 9. května

    Milá dívko, 

    popisuješ, že tě trápí zvyk si kousat kůži v puse až do krve a ptáš se, zda-li je to sebepoškozování. Svým způsobem to sebepoškozování je, protože víš, že si tím ubližuješ a přesto to děláš. Ale je to odlišné v tom, že tu není přímo ten záměr si ubližovat. Tohle chování vnímám spíš jako projev velkého vnitřního napětí, možná nějakého vzteku, nervozity. Slouží to pak jako takový ventil, kterým se napětí odvádí ven. Možná v tom je i skrytě potřeba si způsobovat bolest a vztek, který je v tobě nahromaděný, tak  obracíš proti sobě. Možná to může být i způsob jak jsi v kontaktu se sebou, cítíš sebe sama. Ale ono je to vlastně jedno, jak to nazveme. Určitě bude potřeba aby ses víc zaměřila na to, co u tebe tohle chování vyvolává. Jestli tomu něco předchází, třeba hádka s rodiči nebo strach ve škole a podobně. Zkus pochopit u sebe, co je příčina toho napětí, které pak přechází do kousání kůže v puse. Jak se cítíš před tím i během toho a také po té, co přestaneš. Určitě tě to pak bolí a co s tebou ta bolest dělá. Vnímej jak často to děláš a jestli tu je něco, co ti pomůže odvést pozornost jinam a to kousání zastavit či vůbec nedělat. Zkus tomu porozumět v širších souvislostech svého života, pozoruj jaké vztahy máš kolem sebe a jak se v nich cítíš. A pak bych ti doporučila se v tom poradit třeba se školním psychologem. Pomůže ti najít ty hlubší příčiny, za jakých máš tohle nutkání a pomůže ti najít jiné způsoby jak se uklidnit a jak tomu kousání zabránit. Třeba nějaké relaxační cvičení, cvičení s dechem, s tělem a podobně. Podívej se na tohle téma také na internetu, určitě tu budou lidé, co s tím mají podobnou zkušenost a sdílí to, co jim pomáhalo. Celkově jde o to, najít jiný způsob jak odvést napětí a negativní emoce jiným způsobem než tímto.
    Tak ti v tom držím palce, ať tě to brzy přestane trápit. Poradce Centra Locika