Myslím, že patříme v dnešní době mezi jeden z nejúspornějších webů, na které můžeš narazit.

Na webu to funguje tak, že každá součást stránky může mít předepsané, na jak dlouho si ji má prohlížeč u tebe zapamatovat, aby se na ni nemusel ptát znovu – tomu se říká keš (respektive anglicky cache). My u většiny obrázků apod. nastavujeme keš na rok, takže se ti načtou jednou a pak už se používá kopie, kterou má tvůj počítač/mobil u sebe na disku.

Prvotní načtení titulní stránky Alíka stáhne třeba jeden megabajt, protože se všechno načte poprvé, jsou tam malé obrázky článků (každý den jeden přibyde a jeden zmizí), maličké profilové obrázky lidí, co naposledy přispěli do nástěnek (což se i během dne různě proměňuje) – ty mívají pár kilobajtů, někdy i pár desítek, ale může jich být víc. Také jsou tam nějaké základní styly a skripty, které se načítají znovu, jen když něco změníme. Pokud na titulní stránce není zrovna vůbec nic, co by prohlížeč v keši neměl, tak má jen nějakých třicet až padesát kilobajtů.

Ostatní stránky na Alíkovi jsou na tom většinou podobně. Jsme převážně textový web, takže čím víc textu se přenese, tím víc dat… ale texty bývají datově drobné (většinou jeden znak = jeden bajt) a nezbytná režie okolo nich také bývá zanedbatelná. Jen třeba některé hry můžou obsahovat větší obrázky (i když námi vyráběné hry bývají extrémně optimalizované), nebo v tajenkové soutěži může být na pozadí datově větší obrázek (někdy až megabajt), který se ale také stahuje jen jednou a pak je v keši. Také vygenerované vánoční koule a velikonoční vajíčka můžou být datově větší. Sezení u stolu v klubovně může být datově náročnější, protože tam se ve stávající verzi pravidelně každou sekundu stahuje posledních šedesát zpráv – pořád tam sice proteče mnohem méně dat než třeba při přehrávání videa v nízkém rozlišení, ale je to trošku plýtvání.

Mezi datově nejmenší snadno dostupné stránky bude asi patřit kontakt, tam není ani moc textů, ani žádné pravidelně měněné obrázky…

Datové limity dnešních mobilních tarifů bývají v řádu gigabajtů, takže si myslím, že ani při nepřetržitém alíkování nejde ani zdaleka narazit na hranice.

Díky za zajímavý dotaz.

Ahojky
Zeno slouží k běžné pomoci uživatelům s úkoly, které mu zadáš.
Odpovídá na otázky a zvládá i vytvářet obrázky, takže se ho můžeš zeptat na něco, co nevíš, nebo si nechat vytvořit obrázek podle vlastního popisu

A co umí... no přece to, co má napsané na vizitce!
Ke dni, kdy píšu tuhle odpověď, umí toto:
„Umím generovat text, vytvářet obrázky a zasílat odpovědi do pošty. Také umím odpovídat na soukromé zprávy v klubovně.“

Aktuální informace jsou vždycky na jeho vizitce: Zeno

Ahoj,
nemáme v tuto chvíli tolik povídavých uživatelů, aby dávalo smysl je rozdělovat podle věkových skupin. Máme tu sice hodně lidí, ale 90 % návštěvníků nemá účet a 90 % z těch, co účet mají, jen mlčky kouká a nezapojuje se do dění.

Takže pokud by třeba v klubovně byly dva oddělené stoly – jeden pouze pro dospělé a jeden pouze pro děti, nevznikl by kouzelný dětský prostor, ale většinou dva prázdné prostory. Bez rozdělení je větší šance, že se tam někdo s někým potká.

To jsem rozebral hlavní praktický důvod, proč teď ne. Krom toho si ale nejsem jistý, jestli by podobné dělení skutečně bylo prospěšné.

Každodenní zpravodajství v lidech zakořeňuje různé stereotypy o hrozbách, které jsou občas přehnané a je vhodné jim aktivně vzdorovat, aby ve společnosti nenarůstala zbytečně paranoia. Skoro každý si dnes dovede představit šablonový případ, kdy dospělý člověk dítě někam vyláká a fyzicky mu nějak ublíží – a samozřejmě, že je moc dobře, že o těchto hrozbách víme a že i malé děti jsou průběžně varovány, aby si dávaly pozor na cizí lidi a aby vzdorovaly, když na ně chce někdo sahat, a tak podobně. Ano, cizí lidi můžou být nebezpeční, jenže na druhou stranu se tyhle děsivě špatné věci nedějí zase tak často. Většina lidí je hodná a převážně neškodná. Pokud dítě zabloudí v cizím městě, má mnohonásobně větší šanci, že náhodně narazí na někoho, kdo mu pomůže, než na někoho, kdo by mu ublížil. Četl jsem různě po internetu, že v USA se občas bojí tatínci chodit s dětmi na pískoviště, aby na ně někdo nekoukal podezřívavě, jestli třeba nejsou úchylové – to je už trochu absurdní extrém, ke kterému bychom neměli směřovat.

Samozřejmě je tu otázka, na jaký druh dospělých jde náhodně narazit na dětském webu. Opět si můžeme po shlédnutí poučného dokumentu velmi snadno představit, že to může být někdo nebezpečný. Občas skutečně je. Ale sexuálních predátorů, kteří si vůbec troufnou vkročit na hlídaný dětský web, je tak strašně málo… a bývají to úplně vymaštěné palice, které skoro hned skončí zablokované a v policejním hlášení.

Takže Alík může sloužit jako protipříklad, že dítě může být bezpečně v kontaktu s neškodnými dospělými – s lidmi, kteří si stejně jako ono rádi povídají o cestování, o přírodě, o mazlíčcích, o vzdělání, o umění, o jídle, o internetu, o dění všude okolo… a nebo kteří si rádi hrají různé konverzační hry… máme tu všechno a ve všem můžou být zkušenosti a názory dospělých užitečné i dětem. Nepřipadá mi, že dospělácký pohled dětské prostředí nějak nezdravě narušuje.

Jediná zapovězená oblast rozhovorů je pochopitelně sex. Kdyby tady existoval striktně oddělený prostor pro dospělé, kam děti nesmí, mnozí lidé by očekávali, že tam potkají ve větší míře věci, které nejsou dětem dovolené… a museli bychom aktivně vzdorovat tomu, aby tedy vedle kouzelného dětského prostoru nevznikal rozdováděný chlípný dospělácký prostor.

Občas se někdo pozastaví, že lidé na dětském webu rozebírají politiku a války a tak podobně, ale to jsou věci, které řeší i všechna jiná média a děti před nimi nejsou izolované – ať se nám to líbí nebo ne. Nejde děti uchránit před světem, protože v něm stejně dříve či později budou vyrůstat. Když nám mladý človíček do nástěnky o školství přinese argument, že jsou vysoké školy pro studenty drahé, tak je zjevné, že už na internetu načerpal nějaké politické školení (prapůvodně zahraniční, protože naši politici tento problém nevytvořili)… a říkat někomu „tento ideologický dojem nesmíš vyvracet, protože jsi překročil věkový limit“, to zavání podezřením z nezdravé cenzury, ne?

Co můžeme udělat, je dobře a přesně značkovat obsah, aby tady člověk (malý i velký), kterého určité téma nezajímá, mohl v klidu fungovat vedle lidí, kteří dotyčný zájem mají. Tím vzniknou dětské prostory také a zcela přirozeně. Třeba debata o Minecraft filmu skoro určitě nebude lákat moc dospělých… a podobných debat tady budeme mít více, jakmile tu bude víc povídavých dětí. Stejně jako když je někde v obchoďáku dětský koutek, tak tam dospěláci nejdou spíš proto, že je to nezajímá, než proto, že by jim někdo postavil do cesty ceduli zákaz vstupu.

Další bod, který jsem skoro zapomněl zmínit, je, že osobní údaje:

1. … neradi sbíráme – člověk tady nemusí říkat, kolik mu je.
2. … jdou snadno změnit – člověk má ze zákona nárok na opravu údajů a my nemáme žádnou šanci zjistit, které údaje jsou správně.
3. … nechceme znevěrohodnit – člověk by neměl mít motivaci své údaje zkreslit jen proto, aby ho web někam vpustil (už jsme z tohoto důvodu v minulosti zrušili stoly jen pro holky a jen pro kluky).

Nechceme tady mít dospělé, kteří se vydávají za děti jen proto, aby mohli jít k živějšímu stolu v klubovně, ani tu nechceme mít děti, které se vydávají za dospělé jen proto, aby mohly k dospěláckému stolu (kde by třeba čekaly nějakou vzrušující dospěláckou debatu). Když už nám někdo přizná, kolik mu je, ať je to raději nezkreslená pravda.

A ještě jeden jiný úhel pohledu zmíním: jako programátor, kterého baví vyrábět hry a který je zaměstnaný v novinovém vydavatelství, jsem nadšený, že mám víceméně-vlastní platformu. Malé, ale zřetelně viditelné médium, které může svým obsahem (texty, hrami, myšlenkami) oslovovat úplně kohokoliv.

Závěrem bych tě tedy chtěl ujistit, že o těchto věcech skutečně pravidelně přemýšlíme. Na ledacos můžeme v budoucnu změnit názor podle situace, ale v tuto chvíli oddělené dětské prostory neplánujeme.

Díky moc za podnětný dotaz.

Co si představuješ pod kontaktováním? V klubovně umí působit několik robotů, jejich úplný seznam je uvedený na tamní stránce. Co můžou dělat… no, můžou psát zprávy do chatu.

Jinde než v klubovně působit v tuto chvíli nesmí, viz debata v nástěnce Jak by měla vypadat pravidla pro roboty?
Existuje tu pár servisních automatů, které zařizují třeba měnění popisku u vícekolové soutěže, nebo výběr vtipu k vydání… ale tomu bych neříkal AI.

Správcovat zdejší roboti samozřejmě také nesmí, nejsme takoví ťulpasové, abychom svěřovali nepředvídatelnému systému, u kterého ani jeho vývojáři nemají tušení, jak a proč funguje, nějaké pravomoci.

Ahoj,
ano, snaží. Přesněji řečeno se snaží o to, aby lidi, co vědí, že dvě čárky nejsou uvozovka, nemuseli na ty dvojčárky útrpně koukat.
Viz Uvozovková muka aneb dilema dvou čárek.

Ve většině otázek mají hlavní slovo správci Alíka.
Oni mě často označují za ředitele a je pravda, že jako člověk s prstem na vypínači bych mohl mít vždy poslední slovo. Ale já poslední slovo většinou mít nechci, raději přemýšlím o zdrojových kódech než o manažerských rozhodnutích. Jsme na jedné lodi, máme společný zájem na tom, aby to tu bylo co nejúžasnější, takže i při neshodách se vesměs vždy nějak domluvíme.

Co se týče toho, kdo Alíka vymyslel, tak:

• Stručně řečeno: SILCOM a lidé okolo Davida Formánka.
• Upovídaně řečeno: viz článek, který vyšel k 18. narozeninám.

Ahoj,
návštěvnost nám sezónně kolísá. Pěkné počasí obecně webům moc nesvědčí (lidi tráví čas venku, když zrovna není pandemie ) a nám trochu škodí i začátek školního roku, kdy se spousta dětí pilně vrhne do učiva a kroužků a někdy i nových zájmů a lidských kamarádů a na virtuálního psíka pozapomenou. Ale s blížícími se Vánocemi zase obvykle nasbíráme nové lidi, nebo se ti dřívější zase vrátí.

Nejspíš jsme na hranici toho, co jde běžným textovým obsahem získat. Z dětských webů jsme druzí největší, první je web televize Déčko, který netrumfneme, pokud nepřidáme videa (neplánujeme) nebo zajímavé hry (plánujeme ).

Noví kamarádi přibývají tak nějak stále stejně. Někdy více, někdy méně. Buď se o nás dozvídají díky poradně, nebo díky vtipům, občas se uchytí i nějaká Alíkovina. Třeba článek o vulgaritách byl mezi lidmi sdílenější než jiné články. Nedávno také mobilní aplikace Googlu nahnala šest tisíc človíčků na článek o dovolené v Turecku, což od ní bylo milé, posíláme jí digitální pusinku.

Možná se někdy objevíme na takových těch dotykových panelech, co bývají umístěné na chodbách na školách. Ale jestli nám to přinese nějaké davy lidí, to netušíme.

Mrzí nás, že nebudí větší pozornost soutěže, protože s nimi je spojeno docela hodně práce. Běžné soutěže mívají pořád jen 300 až 500 soutěžících, toto číslo si myslíme, že by mohlo povyrůst. Podle Alíkovy ankety skoro dvě třetiny lidí už někdy něco vyhrály…

Pokud máte někdo nápady, čím přilákat víc lidí, rádi si je poslechneme v některé z nástěnek o vývoji.

Ahoj,
ano, česká i slovenská doména mají teď stejného majitele, obě verze máme pod kontrolou my. Jen ta slovenská zatím není moc hotová… přesněji řečeno tam není nic jiného, než ta jedna stránka, že se připravuje.

Debata o Alík.sk dlouhodobě probíhá v nástěnce. Můžeš si tam pročíst přesnější plány, případně přinést nějaký nápad.

Ahoj,
vytvořit podobný web přes Webnode nejde. Alík běží na vlastním redakčním systému, který je vzdáleným bratrancem systému, na kterém běží iDNES. Podrobnosti jsem blíže popisoval v jiné odpovědi před pár lety, od té doby se nic nezměnilo.

Ten systém si průběžně upravujeme, docela dobře mu rozumíme, proto se Alík může postupně naučit spoustu nových věcí. Prostě píšeme nějaké zdrojové kódy… a ono to pak něco dělá, obvykle to, co chceme. To na Webnode udělat nemůžeš, tam nic neprogramuješ – děláš kompromis mezi možnostmi a jednoduchostí použití… viz odpověď o webhostingu.

Ahoj,
na žádném tradičním webhostingu nejedeme, jsme na ně moc velcí. WordPress mi ani nepřipadá jako webhosting. WordPress je spíš název redakčního systému, ne? Ten máme svůj. A co se týče webhostingu… zjednodušeně řečeno bych mohl rozdělit provoz webu na několik úrovní:

1. Využití externí služby

Člověk nemusí nic programovat, jen plní obsahem šablonky, případně si vybírá z předpřipravených vzhledů stránky, nemá nad fungováním téměř žádnou kontrolu. Podobné služby bývají zadarmo a pak je web oblepený reklamou, na které vydělává poskytovatel služby, nikoliv autor obsahu.

Příkladem jsou třeba webíky na Webnode, Wix nebo e-shopy postavené na platformách Shopify, Shoptet…

2. Použití webhostingu

Člověk si může naprogramovat redakční systém (nebo nainstalovat existující, třeba WordPress), může ledacos upravovat, ale nemá úplně pod kontrolou nějaká systémová nastavení, třeba bezpečnostní HTTPS certifikáty a tak podobně, nemusí se moc starat o zabezpečení, o aktualizace webserveru, to všechno za něj řeší poskytovatel. Web pak obvykle běží na jedné výkonné mašině společně s tisíci dalšími (a nečeká se, že tam bude něco náročného). To už stojí nějaké menší měsíční poplatky.

Příkladem je jakýkoliv menší firemní web. Nebo třeba Chomutovský kalamář, Jak psát web. Já osobně si nemůžu vynachválit Aerohosting.cz.

3. Použití virtuálního serveru (VPS)

Člověk si může nastavit celý virtuální počítač, do kterého má vzdálený přístup, má jemnější kontrolu nad technickými detaily (může tam provozovat nejen web, ale i jiné internetové služby), nicméně musí se alespoň trochu starat i o aktualizace a zálohy. Virtuál má nějaký přislíbený výkon a reálně běží v nějakém cloudu, kde jde jeho zátěž rozložit mezi víc fyzických počítačů. Platí se za něj větší měsíční poplatky. Jde si obvykle připlácet i za vyšší výkon, pokud je potřeba – pokud dělá něco složitějšího nebo má větší návštěvnost.

Příkladem je třeba Alík (viz podrobnosti), nebo Ventusky.

4. Provoz fyzického serveru

Člověk má výkonný počítač fyzicky u sebe, připojený do nějaké rychlé sítě, může si ho sám sestavit z komponent, které si sám pořídí. Musí si pak hlídat, aby se něco z toho neporouchalo a aby nehrozilo nějaké jiné fyzické poškození (aby rozlitý čaj nevypnul web ). Žádné měsíční poplatky za server se neplatí, jen za připojení k internetu, ale ten server se samozřejmě musí jednorázově koupit a sestavit.

Příklad momentálně žádný neznám, protože všichni přešli na VPS. Už dříve jsem u jiného dotazu psal, že provoz vlastního hardwaru se moc nevyplatí. V Alíkovinách je zapadlá zmínka, že v roce 2002 lety přešel z webhostingu na vlastní fyzický server Alík, a kvůli větším nákladům mu hrozil chvíli zánik (našel lékařský).

5. Provoz vlastní serverovny

Člověk má několik vlastních serverů, o všechny se musí starat, může mezi ně rozložit výkon. Za servery sice měsíční poplatky neplatí, ale potřebuje pak obvykle dražší internetové připojení a klimatizaci, takže to není úplně levná záležitost.

Příkladem je třeba iDNES.cz, kam ještě před osmi lety spadal i Alík (ten běžíval historicky paralelně ze dvou až šesti strojů).

6. Vlastní cloud

Člověk má hromadu serveroven po celém světě a týmy lidí, kteří se o ně starají. Asi bych už neměl říkat člověk, ale spíš velká megakorporace.

Příkladem jsou třeba Amazon AWS, Google, Microsoft Azure, Meta, český CDN77.

Ahoj,
zkusím na to odpovědět postupně...

Je Alík robot?

Nejdřív se podíváme trochu do historie, a sice do doby, kdy spousta zdejších uživatelů ještě ani nebyla na světě. Alík vznikl 1. června roku 2000 v ostravské firmě Silcom (více viz jeho článek Alík.cz slaví 18. narozeniny!). Troufám si tvrdit, že současný majitel Alíka Ouřada o něm v té době neměl nejmenší tušení.

Před více než dvaceti lety ani nebylo běžné, že by člověk přišel na chat a tam by se s ním začal vybavovat robot, což se dneska stát úplně klidně může. Umělá inteligence se v té době sice už vyvíjela, ale na takové úrovni ještě rozhodně nebyla. Už jen z toho plyne, že Alík není robot, je to internetový pejsek, který občas dokonce ožije a přiběhne se podívat i na sraz. Pokud zkusíš pátrat, třeba zrovna v některých článcích o srazech s Alíkem (vůbec nic konkrétního neříkám), tak určitě i sama na leccos přijdeš.

Může normální člověk dostat správce Alíka? A jak?

Tady bychom mohli dlouho diskutovat o tom, kdo je normálním člověkem. Nebudu tady zkoušet přemýšlet nad tím, kdo je „normální“ zrovna pro tebe, a dovolím si zůstat jen u toho člověka. Vezmeme-li lidi, tedy nějaká stvoření z masa a kostí, která se pohybují obvykle po dvou, mají nějaké názory, chodí nebo někdy chodila do školy a nejsou to zvířátka, tak rozhodně ano. Všichni správci jsou lidé a o všech z nás se dá říct, že tuto funkci nemáme od narození. Museli jsme tedy zelenou korunku někdy nějak dostat.

Jak, to je složitá otázka. Je nám úplně jasné, že drtivá většina zejména dětí by měla Vánoce z toho, kdyby zelenou korunku alespoň na chvilku měla. Otázka zní hlavně proč. Jestli je lákavá představa prostě ji mít (třeba na ozdobu) nebo tady moct dělat a vidět něco navíc nebo snad ta spousta věcí, které se my správci snažíme dělat. Můžu vás ujistit o tom, že to skutečně není žádná legrace, kolikrát člověk narazí na spoustu věcí, které by raději vůbec neviděl, a dá se říct, že je tady vlastně pořád něco na práci, takže je to parádní žrout času.

Obecně ale běžný uživatel nemůže nic moc udělat proto, aby se správcem Alíka stal. Je mi jasné, že vás tato odpověď nepotěší, ale je to prostě tak. Být správcem, zejména správcem Alíka, znamená spoustu zodpovědnosti, kterou bychom minimálně na mladší děti ani házet nechtěli. Obvykle se ale jedná o postupný proces, který není zrovna krátký a vede přes červenou korunku.

Může Alík někoho zablokovat navždy?

Existuje tady tzv. trvalá blokace (pro lidi, kteří porušují zákony a jsou pro děti bezpečnostními hrozbami), která platí navždycky a způsobuje to, že se člověk nemůže ani přihlásit. Vyloženě zakázat jim ale zakládání dalších účtů bohužel ani Alík nemůže, i když někdy by to určitě moc rád udělal. Ani současná moderní doba, která umožňuje leccos, něco takového provést neumí. To by se už musel přístup zakázat úplně všem, což určitě nechceme. Máme ale spoustu způsobů a vychytávek, díky nimž můžeme obcházení poznat a dotyčným i leccos provést, třeba jim nějak zatopit i ve skutečném světě.

Ahoj,
účty se v současné době vůbec nemažou. Neaktivní účty mají akorát speciální hodnost zatoulaný, pokud na nich déle než rok nikdo nebyl. Stále ale platí, že se na ně lze kdykoli znovu přihlásit a všechno bude jako dřív, akorát mají-li hodně kaček, tak jim klesnou na 40 000.

Výhru můžeš stejně jako jakýkoli dárek z katalogu někomu věnovat. Můžeš ho popřípadě věnovat i Alíkovi, který ti za to připíše 3 000 kaček.

Ahoj,
díky za milou otázku. Přemýšleli jsme o jiných možnostech a musím tě bohužel zklamat. S obyčejným darem je spojeno složitější papírování, proto je pro nás úředně mnohem příjemnější něco možná-maličko-předraženě prodávat.

Zaplacením 2017 Kč vznikne člověku časově neomezený nárok na objednání maňáska za nulu kaček, ale samozřejmě není povinnost si ho objednat. Může ho věnovat jinému uživateli, uspořádat o něj vlastní soutěž v nástěnkách, nebo prostě nedělat nic, to už je na něm.

Jak se u nabídky placeného maňáska píše – pokud si myslíš, že sám nemáš dostatek peněz, tak se na nás klidně vybodni. Investuj nejprve raději do sebe, aby ses měl lépe!

Nechci nic zakřiknout, ale my se v těchto ekonomicky nelehkých časech máme pořád poměrně dobře. Netrpíme hlady, máme kde bydlet, topení topí, světla svítí, voda vodí, Alíkovi určitě nehrozí zánik kvůli nezaplaceným účtům. Poděkování dvoutisícovkou vnímáme jako milé gesto, které nás povzbudí k dalšímu rozvoji – kupříkladu k výrobě nových dárků s motivem Alíka, nebo k využívání různých placených AI služeb (zvažujeme zapojit na různá místa GPT-4 a všelijaké chytré generátory obrázků).

Na rozdíl od jiných webů tady máme vás všechny!
Úžasnou komunitu, která pracuje sama pro sebe bezplatně. Jakákoliv výpomoc s provozem webu se počítá. Člověk nemusí být přímo správce, může i správcům nějak pomáhat, aby měli snazší život. Upozorňovat na zlobivce, psát skvělé články do Alíkovin, posílat pěkné vtipy, organizovat zábavu v klubovně a nástěnkách, vymýšlet nové nápady… nebo třeba zpívat.

A kdo netrpí nouzí a chce nám dát najevo, že provoz bezpečného webu pro děti bez otravných šmírovacích reklam je opravdu hodně fajn, může nám poslat i těch 2017 Kč…

Ahoj,
hodně dlouho jsme o tom přemýšleli. Ideálně by ta dýně měla být skutečně vyřezaná, což stávající generátor vajíček a koulí neumí – on umí jen napodobit 3D prohlubeň v nějakém tvaru definovaném rovnicí, nikoliv přímo průhlednou díru. Krom toho nemáme ani žádné rovnice pro dýně, takže… nápad se nám líbí, budeme v budoucnu hledat cestu, jak to udělat, ale letos to už určitě nestíháme.

Zdá. Je stejný.

Možná jsi veselejší ty…?