Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Housle Alíkova poradna

    Volný čas

    Ahoj poradno,
    mnohokrát jste mi pomohli a já si toho moc vážím, proto vám píšu další dotaz. Chci hrát na housle. Ale je mi 12. Má to smysl? Hrála jsem 2 nebo 3 roky na klavír, ale skončila jsem, protože mě to nebavilo. Opravdu bych na ně chtěla moc hrát, ale bojím se že mi to rodiče nedovolí, protože jsem se všemi kroužky skončila. Budu ráda za JAKOUKOLIV odpověď.

    holka, 12 let, 11. července

    Ahoj,

    děkujeme za pozitivní zpětnou vazbu, jsme rádi, že jsme Ti už mnohokrát pomohli, tak alespoň víme, že naše práce má smysl.

    Máš-li chuť se pustit do hraní na housle, držíme Ti pěsti, aby Ti to vyšlo. Pokud to nezkusíš, nebudeš vědět, zda je to opravdu to pravé pro Tebe. Nemohu se ale vyjádřit za Tvé rodiče, neznám je, tak netuším, jak Tvé přání budou brát a jak zareagují. Je na Tobě, aby ses sama nebo s někým ze širší rodiny, kdo by Tě podpořil, pokusila rodiče o své touze a svém snu přesvědčit.

    Přejeme Ti, ať se Ti Tvůj sen splní.
    Modrá linka

    Na otázky odpovídají

    pracovníci linky důvěry Modrá linka, psycholožka BáraV, MUDr. Jiří Staněk, bojovníci proti kouření z projektu Nekuřátka, český klub skeptiků Sisyfos a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze čtenáři mladší 15 let.

    Volný čas

    Strach z tábora

    Dobrý den, jedu na 17. denní tábor a mám z toho strach. Nevím proč, ale asi proto že mojí sestře se kterou tam jedu se pořád stýská po rodičích a když se stýská jí, tak i mně,protože jsme dvojčata. Co mám dělat abych se nebála? A aby se mojí sestře nestýskalo?
    Prosím odpovězte co nejdřív zítra odjíždím na ten tábor.
    Předem děkuji za odpověď.

    holka, 12 let, 8. července

    Ahoj,
    Tvému strachu z tábora a odloučení od rodičů rozumím a prožívá to tak hodně dětí, je totiž přirozené, že se dětem někdy stýská po rodičích. Připadá mi fajn, že jedete na tábor se sestrou, dvojčetem a tak se můžete vzájemně podporovat a nebýt na to samy. Můžete se společně domluvit, že si zkusíte tábor co nejvíce užít, už toto rozhodnutí Vám pomůže nevidět jen negativa.

    Většina dětí si nakonec tábor docela užije a rády se na něj vrací. Možná se můžete dopředu se sestrou domluvit, co Vám pomáhá, když vás stesk přemůže, co budete dělat, abyste na rodiče tolik nemuseli myslet. S rodiči se můžete dohodnout, že Vám napíší dopis nebo více dopisů a pošlou balík, je to moc příjemné vědět, že něco od nich dostanete a že na Vás myslí. I Vy můžete rodičům napsat, zkusit se zaměřit na to, co na táboře funguje a dopisem je i trochu pobavit. Také si můžete vzít z domu něco, co máte rády, třeba plyšáka, oblíbenou knihu, to záleží na Vás, co myslíte, že při stýskání může pomoci. Je dobré také vědět, že jde jen o 17 dní, které docela rychle uběhnou, možná najdete nové přátele a někdy se dokonce stane, že se potom zase stýská dětem po táboře.

    Přejeme Ti, aby sis tábor co nejvíce mohla užít.
    Modrá linka

    Volný čas

    Nemáme peníze

    Ahoj Aliku....Asi půjdu rovnou k věci :((No nikdy jsme nebyli nejbohatší ale už mě štve že nemůžu na školní výlety, školní pomůcky kupujeme dlouho šesity atd..ale chodím do kroužku kde jsou tábory které samozrejmě stojí peníze...No a věděla jsem že se trenerka po korone bude ptát kdo jede na tábor a proto jsem tam odmítla jít...Věděla jsem že nemáme peníze a nemůžu tam
    Ale teď jsme z toho smutná moc jsem tam chtěla :( na žádném jsem nebyla a když jsem to mamce řekla mi že jsem cíťa
    Dělají se tam technické stupně a teď mají všichni lepší stupeň než já a stydím se tam už ukázat..
    Prostě nevím co už dělat 😭😭 Nebaví mě být ta která nemá peníze.. Zrovna když to píšu brečím z toho 😭

    holka, .. let, 5. července

    Ahoj,
    moc mě mrzí, že jsi smutná z toho, že doma nemáte peníze na to, abys mohla jet na tábor. Chápu, že to není vůbec jednoduché a zasloužila by sis být tam, kde se můžeš zlepšovat v tom, co Tě baví a zajímá.
    Nevím, jestli se to dá ještě letos zachránit, ale možná pro příští rok by Ti některé informace mohly pomoc. Rodinám, které mají potíže s penězi, mohou pomoci některé sociální dávky. Nevím, jestli je rodiče čerpají, ale možná by stálo zeptat se na to, zda byste nedostali příspěvek právě na tábor nebo na kroužek. Informace mají na Úřadech práce, kam by se mohla máma jít zeptat. Existují i nadace, které přispívají dětem na tábory, ví o nich i sociální pracovníci, kteří se zabývají pomocí rodinám s dětmi. Některé tábory nabízí i slevu pro sociálně znevýhodněné rodiny, vše by ale musela zjistit mamka nebo taťka. Pokud by si přáli to s námi probrat, mohou se obrátit přímo na Modrou linku (www.modralinka.cz).

    V některých rodinách funguje i to, že se domluví, že tábor dostaneš jako dárek třeba k narozeninám, Vánocům apod. Občas vypomohou i babičky nebo dědové, tety, i pro ně je to příjemné vědět, co by Tě nejvíce k narozeninám a Vánocům potěšilo. Zkus to nějak promyslet a pobavit se o tom doma, třeba něco vymyslíte. Můžeš rodičům ukázat i naši odpověď, pokud si myslíš, že by to pomohlo.

    Držíme palce, aby ses v budoucnu mohla na tábor dostat.
    Modrá linka

    Volný čas

    Zájem o autora PC her

    Ahoj poradno,
    už dlouho na internetu sleduji vše o jednom tvůrci her
    a neustále mně otravuje myšlenka, že bych ho chtěla vidět osobně a už si pomalu připadám jak nějaký blázen.
    Máte nějaký nápad, jak přestat mít takové myšlenky? Potřebuju pomoc, protože nevím, jak se toho zbavit a hrozně mně to štve.
    Předem děkuji za odpověď

    holka, 13 let, 25. června

    Ahoj,

    můžeš zkusit jít za svým snem a alespoň něco z něj uskutečnit. Najít na tvůrce her kontakt, napsat mu a třeba si s ním začít i dopisovat. Určitě by taková korespondence zmírnila napětí, které nyní pociťuješ.

    Zkus myšlenkám, které Tě štvou, nevěnovat pozornost, nedávat jim svou energii a sílu, když to dokážeš, ty myšlenky jak přijdou, tak i odejdou. Nechej je odplynout jako oblaka na nebi.
    A pokoušej se odvést svou pozornost jinam Neznám Tě, nevím, co Tě baví, jaké máš zájmy. Odvést pozornost může jakékoliv tvoření, malování, vyšívání, vaření, pomoc mámě v kuchyni, číst zajímavé knihy, domluvit se s kamarádkami na vycházku a co nejvíc pobývat venku a sportovat. Podstatné je, plně se soustředit na přítomný okamžik, na to, co děláš tady a teď.

    Přejeme Ti příjemné léto s krásnými zážitky v přírodě.
    Modrá linka

    Volný čas

    Zdravím poradno, píšu reakci na Vaši odpověď na můj dotaz, kdo jsem, poznáte jak z dotazu, a kdyby přeci jen ne, tak jsem se podepsala stejným unikáním podpisem jako minule..

    Proč se máma staví k mému čtení tak odmítavě netuším, nikdy mi nebyla schopna poskytnout rozumnou odpověď, když jsem se jí zeptala, proč sestřiny záliby podporuje a moje ne. Řekla mi jen, že to není pravda, a že je přeci ráda, že čtu, což ale pravda není, vzhledem k tomu, co jsem psala v minulém dotazu. Já chápu, že jim může připadat divné (nevím, jak lépe to nazvat), že jsem mentálně jinde, než odpovídá mému věku, ale i tak mne jejich zákazy značně omezují na životě.

    Ukázat mámě můj dotaz mi nepřijde jako dobrý nápad, takže to radši ne.

    O tom, jak se k tomu staví máma píšu proto, že ona má v naší rodině hlavní slovo, to ona rozhoduje. Pokud to tedy nejsou věci, týkající se celé rodiny, ale mě, rozhoduje máma (táta v těhlech věcech rozhoduje jen o sestře, co se mě týče, nemají jeho slova žádnou váhu, máma jeho návrhy vždy smete ze stolu).

    Co se zákazu chození do knihovny týče, je to myšleno teď, v době mimořádných opatření. Sestřiny kroužky se přitom zvažovaly, ale moje knihovna byla smetena ze stolu hned, jak jsem ji navrhla. A mámu nepřemluvím, protože se já se já ani sestra nevracíme nikam (ani do školy, i když možný návrat do ní se týká pouze sestry), takže by to vůči ní bylo dost nefér.

    E-knihy moc ráda nemám, radši jimi normálně listuji a držím je v ruce, ale i to jsem ochotna skousnout, problém je, že jsem nenašla skoro žádné, které by mne zaujaly. A to jsem pátrala opravdu pečlivě! A audioknihy, tak ty už vyloženě nesnáším, poněvadž moje základní pravidlo zní: Nejdřív kniha, pak film!, takže si knihu nejdřív přečtu a pak mne štve, že ty postavy mají jiný hlas, než jsem si představovala. Ale pokud je mi ten hlas sympatický (což bohužel velmi často není), tak si umím i audioknihu opravdu. Někdy minulý týden jsem našla mou oblíbenou knihu jako audio, namlouvají ji mí oblíbení herci, takže ten hlas by mi sympatický byl, hlavním problémem je však to, že jsem se pár dní nato, mi ji máma zamítla, když jsem si ji chtěla objednat (v minulém dotazu máte podrobnosti), tak mi ji máma zamítla, stejně jako celé nakladatelství (vím, že se dost opakuji). Já jsem ji totiž sehnala jako e-knihu zdarma, ale hrozně bych si přála, mít ji i v papírové podobě. Takže pochybuji, že když se mámě nezdá kniha, že mi dovolí, objednat si tu audio, i když bych ji opravdu chtěla. A jak zmiňujete, že se audioknihy také často dají sehnat ke stažení zadarmo, tak jsem jich zdarma našla jen opravdové minimum, ale možná hledám špatně, kdo ví.

    PS: Mockrát děkuji za bleskovou odpověď u minulého dotazu, velmi mile mne překvapila >X<-

    holka, necelých 12, mentálně však v rozmezí 15 až 17 let, 19. května

    Ahoj,

    přečetla jsem si Tvé vysvětlení, chápu to tak, že bylo pro Tebe důležité nám objasnit, jak to doma máte. Ještě jednou musím vyjádřit podivení nad tím, že moc nerozumím tomu, proč máma tak přísně rozhoduje o Tvém koníčku, o tom, co je pro Tebe ze čtení vhodné a co ne a proč ani táta nestojí někdy na Tvé straně. Doufám ale, že se už vše postupně pro Tebe dostane do normálu, protože nouzový stav skončil a vše se bude rozvolňovat. Možná i máma časem povolí do knihovny zajít. Také si říkám, zda by Ti v tom nemohla pomoci třeba babička, teta nebo někdo jiný z rodiny na koho mamka trošku dá, když přes tátu to moc nejde. Přimluvit by se mohla i sestra, pokud máte dobrý vztah a rozumíte si.

    Napadla mne ještě jedna věc, možná by se teď daly reálné knihy půjčit od sousedů, kamarádů, někoho dalšího… možná někoho v okolí máš, kdo je také fanda do čtení a tak by sis mohla svůj koníček užívat alespoň takto. Knihy z Tvého nakladatelství si můžeš přát od rodiny za vysvědčení, k narozeninám apod. Někdy také rodiče ustoupí ze svých názorů, když se jim děti snaží pomoct, například s úklidem, vzít si na starost nějakou domácí práci pravidelně, je to jen další nápad, který můžeš zkusit. Možná Tě napadne něco dalšího, svoji rodinu dobře znáš a tak víš nejlépe, co by mohlo zafungovat.

    Držíme palce, aby ses mohla ke knihám zase brzy dostat tak, jak potřebuješ.

    Modrá linka

    Volný čas

    Vím, že můj problém bude asi považován za naprostou banalitu, takže tím poruším 5. pravidlo poradny, a také se nerada se svými problémy komukoli svěřuji, ale i tak se chci zeptat...

    Je mi jasné, že až bude zveřejňena odpověď na můj dotaz, tak pár lidem tady dojde, že se ptám já, protože už jsem se o tom při dopisování v poště zmínila, ale to je teď jedno. Ono je to totiž takhle...

    Já nemám moc koníčků ani zálib a nerada se bavím s lidmi, je mi to hrozně nepříjemné (takhle po síti je to něco jiného). Snad jediná věc, co mě baví, je čtení YA. A problém je, že rodiče mě ani v mém koníčku nepodporují, zatímco sestru ano. Chvilku vydržte, vysvětlím. Nejprve mi stanovili limit, že knih z knihovny si smím půjčit maximálně 10, což mne nehorázně naštvalo, poněvadž sestru vozí na všemožné závody a soutěže s jejím tanečním kroužkem, platí jí soustředění, kostýmy a všechno, dohromady to dává několik tisíc, a já od nich chci (narozdíl od sestry), pouhých 50 korun za každoroční poplatek za půjčování (nedostávám žádné kapesné, ani peníze za vysvědčení, takže to nemám z čeho zaplatit) a možnost půjčit si kolik knih chci. Z knihovny i do ní se dopravím sama a od nich nechci nic jiného, než těch stupidních 50 korun. No, s tím jsem se tak nějak smířila, pak ale přišla rána druhá...

    Když mi teď v karanténě dovolili objednat si jednu knihu za 99 korun (v jednom nejmenovaném obchodu byly, a možná ještě pořád jsou, slevy) a jednu s dopravou zdarma, radovala jsem se, že si konečně přečtu knihy, na které mám už dlouho zálusk, jenže máma mi zakázala všechny knih z nakladatelství Yoli, vlastně celé to nakladatelství zavrhla, prý jsou ty postavy na mě moc staré, a že bych z toho neměla rozum a chtěla zažívat to, co oni. Nesmysl! Máma ale nechce pochopit, že mentálně jsem úplně někde jinde než fyzicky, a že a životě jako z knih zásadně jen sním a nepřeji si ho převést do reality (no dobře, u jedné knihy ano, ale o tom máma neví, a navíc je to vyjímka potvrzující pravidlo)... Takže si nesmím objednat žádnou z knih, kterou bych chtěla. Ale to ještě není všechno...

    Teď, když se konečně otevřely knihovny, jediná věc, kam jsem se těšila, až skončí ta karanténa, tak mi do nich máma zakázala chodit a já nemám co číst...

    Poradíte mi tedy prosím, co mám s mámou dělat? Jakýkoli pokus o rozumnou konverzaci utne s tím, že o tom se nehodlá bavit, a když se zapře, tak s ní nikdo nehne. Už jsem opravdu zoufalá, bez knih jsem jako bez duše, a máma se pořád diví, co mi je, ale když jí řeknu důvod, tak mi nevěří...

    PS: Vím, že můj dotaz je naprostá banalita, nikoho nezajímá, je totálně nepřehledný a nepochopitelný, a bude smazán.

    holka, necelých 12, mentálně však v rozmezí 15 až 17 let, 17. května

    Ahoj,

    věřím, že Tě trápí, když nemáš dostupné to, co Tě nejvíc baví. Nevnímám Tvůj dotaz jako banalitu. Řekla bych, že asi každý by byl nešťastný, pokud by mu nebylo umožněno dělat to, co má úplně nejraději. Však píšeš, že jsi bez knih "jako tělo bez duše", a to vůbec nezní banálně.

    Souhlasím s Tebou, že se sestrou máte stejné právo mít od rodičů podporu v tom, co Vás nejvíc baví. Tvoje rodiče neznám, proto nedokážu říct, proč se se k Tvému čtení staví tak odmítavě. Umím si představit, že pro některé rodiče může být těžké, když je dítě mentálně vyspělejší, než je jeho skutečný věk, a nejsou si jistí, jak s tím naložit. To může souviset i se strachem, aby je knížky pro starší děti nějak negativně neovlivnily. Píšeš, že jakýkoliv pokus o konverzaci s mamkou nedopadl dobře. Napadá mě tedy, jestli bys jí ve chvíli, kdy bude mít dobrou náladu, třeba nemohla dát přečíst dotaz, který jsi nám napsala a naši odpověď. Nevím,ale, jestli Ti to bude připadat jako dobrý nápad - uvidíš, jak Ti to bude znít. Píšeš hlavně o tom, jak se ke Tvému čtení staví mamka. Přemýšlím, jestli by se nedalo promluvit i s tátou - anebo s někým dalším z rodiny (možná s babičkou, dědou, tetou...?) Společně byste se mohli pokusit najít alespoň nějaký kompromis. Co se týče zákazu chodit do knihovny - nejsem si jistá, jestli to myslíš tak, že Ti to mamka zakázala kvůli riziku nakažení se koronavirem. Pokud ano, můžeš zkusit navrhnout, jaká hygienická opatření bys mohla podniknout, abys taková rizika co nejvíc snížila.

    Pokud by se Ti nedařilo rodiče přesvědčit, napadá mě možnost poohlédnout se na internetu - na některých stránkách knihoven anebo databází knih jsou dostupné také e-knihy zdarma, tato možnost se začala více objevovat teď během karantény. Nevím ale, jestli jsi jsi zrovna fanouškem e-knih. Je také možnost poslouchat mluvené slovo (různé povídky, rozhlasové hry anebo celé audioknihy), i to lze často dohledat zdarma.

    Držíme palce,

    Modrá linka

    Volný čas

    Ahoj Alíku a spol.
    Už asi od 2. třídy strašně moc chci chodit do jednoho dramaťáku. Moc mě baví herectví a děti z tohoto dramatáku hrají i ve filmech a jezdí na různá představení po celém světě. Mamka mi každý rok slibovala, že ten příští rok tam klidně můžu chodit. Tento rok už jsme tam konečně zavolali, ale oni nám řekli, že mají plno. Bojím se, že tam prostě už nikdy chodit nebudu. Mamka platí jenom kroužky, které mají nějaký smysl, a proto by neplatila nějaký dramaťák, ve kterém se hraje jen tak pro zábavu. Nevíte co mám dělat? Já prostě zbožňuju herectví.
    Předem děkuji za odpověď.

    holka, 11 let, 4. května

    Ahoj,

    líbí se mi, že máš koníčka, který Tě baví a je Tvým snem. Je škoda, že Ti nyní nevyšel dramaťák, do kterého jsi chtěla chodit.

    Přemýšlím, co by se dalo dělat. Mohla by ses zeptat, zda bys mohla být v kroužku náhradnicí a „hlídat“ si v něm místo. Napadá mě také, že bys mohla zkusit hledat jiný kroužek, který by vyhovoval Tobě i mamce. Nevím, kde bydlíš, ale zkus hledat možnosti ve svém okolí. Poohlédnout by ses mohla i po nějakých dětských rolích, třeba v nejbližším divadle, nebo třeba zkusit kompars či malou roli při natáčení filmu apod., samozřejmě se souhlasem rodičů.

    Můžeš také zkusit vymyslet a uspořádat představení pro své blízké, třeba úplně krátké, kde bys využila toho, co Tě baví. Možná by i to mamce ukázalo, jak moc po herectví toužíš, a ona by se na cestě za Tvým snem mohla více podílet.

    Držíme palce,

    Modrá linka

    Volný čas

    Ahoj Alíku a všichni ostatní.

    Mám takový problém a to, že mě nic nebaví. Prostě nic, jenom se skoro pořád nudím. Ani to nudění mě nebaví, ale radši se nudím, než abych něco dělala. Takhle to je asi už od mých 7 let. Maminka mi někdy třeba řekne, ať jdu číst, ať jdu ven, ať se na něco dívám v televizi, ať něco uvařím atd.. Mě ale prostě nic z toho nebaví, všechno je pro mě jako za trest. A když už něco dělám, upravuju si to tak, aby to bylo jako pro malé děti. Tak mě to aspoň trochu baví. Když mám číst, čtu knížky od 8 let. Když jdu ven, hraju si s dětmi od 5 do 9 let, někdy třeba i na písku. Když se na něco dívám v televizi, vybírám si pořady pro předškoláky. A tak dále. Maminka to samozřejmě ví. Já chápu, co dělám, vím, že je to špatné. Nechci aby si někdo myslel, že jsem blázen, když mě třeba uvidí, jak si hraju na písku, ale asi si to bohužel myslí. Ani nechci, aby si někdo myslel, že jsem nějak postižená nebo retardovaná, to nejsem, prostě mě jen baví věci pro malé děti, a ještě k tomu ani to mě moc nebaví a ne vždycky, nejradši se stejně nudím, jak jsem psala, ale ani to nudění mě nebaví a ani ty věci pro malé děti, ty dělám jen, když mám něco normálního dělat, tak si to tak upravím, aby to pro mě nebylo zas tak hrozné. Když máme někam jít, nechci. Když mám něco číst, nechci. Když se mám na něco dívat, nechci. Když mám něco uvařit nebo upéct, nechci. Tak je to se vším. Je to hrozná nuda, ostatní děti třeba nerady dělají povinnosti (já taky, ale samozřejmě je dělám) , ale těší se, že až je budou mít hotové, můžou dělat to, co je baví. Já ale nic takového nemám. Povinnosti a zábavu (to, co baví ostatní), mám na stejné úrovni - obojí někdy musím dělat a nebaví mě. Je to blbé, pořád se nudit, ale já nevím, jak mám udělat, aby mě něco bavilo a bylo to aspoň trochu pro můj věk (aspoň od 10 let a více). Ty, co mi odpovídáš, řekni mi prosím, jak se mám snažit, aby mě něco začalo bavit, a napiš mi různé věci, které baví ostatní. Vím, že každého baví něco jiného, ale něco mi prosím poraď.

    Moc děkuju za odpověď, ahoj.

    holka, 13 let, 25. dubna

    Ahoj,

    věřím, že to pro Tebe musí být těžké, když se Ti nedaří najít činnost, která by Tě bavila, a skoro pořád se nudíš. Umím si také představit, že to musí být o to složitější teď, během karantény. To, co nás baví, se obvykle během dospívání trochu mění, je tedy docela možná, že časem přijdou "ty pravé" aktivity samy od sebe. Zároveň je určitě moc fajn, že jsi k sobě vnímavá a snažíš se na tom pracovat. Vrtá Ti hlavou také to, že Tě baví věci, které si upravíš, jako by byly pro malé děti. I to se někdy stává a může to znamenat, že prožíváš něco těžkého. Věřím, že by si to, co Tě trápí, zasloužilo větší pozornost a probrání s psychologem, který Tě může více podpořit.

    Napadá mě, že prvním krokem by mohl být seznam, kde si na jednu stranu napíšeš věci, které tě nebaví opravdu vůbec, a na druhou stranu činnosti, které Ti vadí o něco méně. Z těch, co Ti vadí o něco méně, si potom můžeš zkusit určit dvě, tři aktivity, kterým se zkusíš víc věnovat. Někdy nás totiž něco začne bavit až ve chvíli, kdy do dané činnosti více pronikneme a začneme se v ní lépe orientovat. Některé lidí motivuje, když můžou sledovat, jak se v něčem zlepšují - ať už je to učení se nového cizího jazyka, sport (tanec, běh, skákání přes švihadlo) nebo šití. Někomu také pomáhá pocit, že to, co dělá, má nějaký smysl - někomu to může pomoci. V dnešní době to může být třeba šití roušek, zavolat babičce anebo dědovi, napsat milý dopis anebo namalovat obrázek někomu osamělému do domova seniorů, sbírání odpadků v lese nebo třeba venčení psů z útulku. Nevím, jak moc ses před karanténou obvykle vídala s kamarády nebo spolužáky - i to by možná mohlo pomoci, třeba se v létě přihlásit na nějaký tábor. Jsou to ale jen moje nápady - jak sama píšeš, každému funguje něco jiného. Je důležité, jak to vnímáš Ty sama.

    Píšeš, že Tě tahle nuda a nechuť něco dělat trápí už dlouho - od Tvých 7 let. To je dlouhá doba, říkám si proto, že by stálo za to zkusit to probrat s odborníkem (psychologem, psychoterapeutem), se kterým byste mohli jít víc dopodrobna než jen takto po e-mailu. Možná to bude chvilku trvat, než se Vám společně podaří najít způsob, jak to udělat, aby Tě alespoň něco bavilo - připadá mi to ale jak možnost, který by mohla pomoci. Nemusíš na svoji snahu to řešit být sama, neboj se v tom požádat o pomoc rodiče, učitele nebo psychologa, třeba školního. Můžeme to více do hloubky probrat i na naší lince, po telefonu, Skypu nebo chatu (www.modralinka.cz)

    Držíme palce,
    Modrá linka

    Volný čas

    Ahoj všichni.
    Omlouvám se za minulé tři dotazy, nudila jsem se, tak moc, že mě prostě napadlo sem napsat. Takže se moc omlouvám. No a jinak tím, že je ta karanténa a nudím se, tak mě napadlo, že bych mohla dělat něco smysluplného. Ale nevím prostě co. Taky mi moc chybí moje kamarádky a kamarádi, vím, že si s nimi mužů psát a volat, ale to prostě není ono. Nudím se. Můj den vypadá asi tak to: Vstanu kolem 10 hodiny, nasnídám se, umyju si zuby a další podobné věcičky, potom si jdu dělat úkoly. Úkoly dodělám kolem druhé hodiny. No a potom buď brouzdám po internetu sociálních sítích, YouTube a tak a nebo sedím a nudím. Dneska jsem teda ještě uklízela a sem tam peču, ale to je všechno. Chtěla bych něco víc dělat, ale zkrátka a dobře nevím co. Ale jinak jsem opravdu moooc šťastná, že nemusíme chodit do školy! Kdybych se mohla vídat se svýma kamarádkama a kamarády, tak by bylo všechno skvělé, ale tak to prostě není. Mám prostě strach, že se unudím k smrti. Poraďte mi prosím, co mám dělat a něco užitečného. Další věcí je moje sestra. Rozumíme si fakt skvěle, je sice o 3 roky mladší, ale nikdo jiný mi nerozumí, tak dobře jako ona, ani moje nejlepší kamarádka. Ale mám o ní starost. Protože se zamilovala do jednoho kluka, který ji sice zná, ale prostě bych je asi těžko nazvala fakt dobrými kamarády. Kamarádi sice jsou, ale ne dobří. Řekněme, že se sem tam baví, ale fakt zřídka. A já nechci, aby pak byla smutná až ji ten kluk prostě třeba řekne něco nehezkého. I když vím, že by to daný kluk nejspíš neudělal, ale prostě mám o ní starost. Moje sestra tomu klukovi neřekla, co k němu cítí a ani to nejspíš nemá v plánu. Mohla bych něco udělat? Ať už třeba říct třeba tomu klukovi, co k němu moje sestra cítí nebo něco podobného. A taky mi chybí kluk do, kterého jsem zamilovaná já. Neviděla jsem ho už víc než dva měsíce. Ach jo. A kdo ví, jak dlouho se s ním ještě neuvidím!
    Toť asi vše budu moc ráda za odpovědi na moje otázky a ještě jednou se omlouvám za moje poslední dva dotazy.

    holka 13 let, 27. března

    Ahoj,

    současná doba je náročná, věřím, že i pro Tebe, když najednou musíš být jen doma a nemůžeš se vídat s kamarády a dělat věci, na které jsi byla zvyklá. Dovedu si představit, že jsi byla bezradná a nudila ses, a proto jsi napsala Alíkovi.
    Je moc hezké, že chceš dělat něco užitečného a smysluplného. Je to určitě možnost, jak se zabavit a ještě z toho mít dobrý pocit. Protože se ve svém věku ještě nemůžeš zapojit do všech dobrovolnických aktivit, napíšu Ti alespoň pár svých postřehů, co mě k tomu napadá. Myslím si, že smysluplný je už fakt, že jste s rodinou doma, že nechodíte ven a neohrožujete tak sebe ani ostatní. Protože nejzranitelnější jsou nyní hlavně starší a nemocní lidé, napadá mě, že bys mohla pravidelně volat svým prarodičům anebo prababičce a pradědečkovi, pokud je máš, věnovat jim svůj čas, třeba jim něco vyprávět, nebo se ptát jaké to bylo, když oni byli mladí. Možná bys mohla třeba napsat nějaký hezký vzkaz nebo namalovat obrázek a poslat to přes email do některého domova seniorů. Můžeš taky třeba s mamčinou pomocí zkusit vyrábět roušky. Psala jsi, že doma uklízíš a pečeš, to bych chtěla moc ocenit, že se snažíš doma pomáhat.
    Co se týče boje proti nudě - záleží, co Tě baví. Pokud sport, na YouTube je spousta tipů na domácí tréninky (posilování, tanec, jóga), pokud Tě baví cizí jazyky, můžeš se začít učit jazyk země, do které by ses jednou chtěla podívat, můžeš číst knížky, hrát deskové hry, něco vyrábět. Zábava může být také sejít se s kamarády třeba na Skypu, kde se můžete vidět - a to i víc lidí dohromady.

    Co se týče Tvé sestry, která se zamilovala - chápu, že o ni máš starost. Chtěla bych Tě ale spíše podpořit, abys to nechala na jejím rozhodnutí, kdy a jestli se ona sama rozhodne tomu klukovi říct, co k němu cítí. Co můžeš udělat Ty, je být sestře i nadále podporou, když se Ti bude chtít svěřit a promluvit si o tom. Úplně chápu, že Ti chybí kluk, do kterého jsi zamilovaná Ty. Bohužel,zatím není jasné jak dlouho přísná opatření potrvají. Přemýšlím, jestli bys mu třeba nemohla napsat. Přeji Ti, abyste se spolu zase brzy viděli.

    Zdraví

    Modrá linka

    Volný čas

    Ahoj už asi měsíc se mi stává že nevim co vlastně chci něco dělam to mě bavi ale druhy den to uase nechci a pak třeba za týden to chci znova

    kluk, 14 let, 9. března

    Ahoj,

    nepokládáš nám přímou otázku, tak zkusím reagovat nějak celkově na to, co píšeš. Říkáš, že se Ti asi tak měsíc stává, že nevíš, co vlastně chceš a často se Ti mění to, co Tě baví. To může mít vícero příčin a jelikož je Tvá zpráva hodně stručná, tak nedovedu říct, jak je to zrovna u Tebe. Taková těkavost může souviset i třeba s hormonálními změnami v rámci puberty. Nebo to může souviset s jinými změnami, které se možná odehrály ve Tvém životě. Taky to může souviset s tím, že dospíváš a možná hledáš, kým jsi, a to, co Tě bavilo kdysi, už Tě nemusí bavit teď. A možná to bude trvat nějaký čas, než na to přijdeš a než se to ustálí. Opět tím, že o Tvé situaci nevím moc, Ti nedovedu dát konkrétní rady

    Více obecně ale může na soustředění a pozornost pomoct meditace, ono se vlastně jedná o trénink soustředění a může Ti to pomoct být více ustálený a mít "čistší hlavu". Také může pomoct si dobře naplánovat a rozvrhnout čas a předem si určit, co kdy chceš dělat a držet se toho. Pokud vnímáš, že to může souviset s tím, že teď nějak hledáš, kým jsi a co chceš v životě dělat, tak může být dobré si o tom promluvit s někým, komu důvěřuješ. Třeba s někým starším, ke komu nějakým způsobem vzhlížíš a komu by ses rád svěřil. Můžou to být rodiče, jiný příbuzný nebo i oblíbený učitel, trenér, nebo i starší kamarád či známý. Pokud bys chtěl, můžeš kontaktovat i nějakou online poradnu nebo linku a pobavit se o tom víc, nebo až opět bude škola tak s tím zajít za školní psycholožkou.

    Držíme palce a doufáme, že nalezneš to, co teď potřebuješ.
    Modrá linka

    Volný čas

    Ahoj, dnes tu mám takový jiný dotaz, který jsme nikdy nepsala. Jde o mojí učitelku tance. Na tanec chodím 6 let a vždy jsme měli jednu učitelku. Jenže ona, před 2 lety odešla já mateřskou dovolenou a nám dali dvě náhradnice. Minulý rok jsem je brala jako nové učitelky. Ale tenhle rok, co budou po prázdninách odcházet mi to došlo. Oni to nebyli jenom učitelky. Oni pro mě byli součást života. A jak mi došlo že budou odcházet, tak jsem schopná se zničehonic rozbrečet. Minulý rok jsem měla radši (nechci přesně říkat jméno, ale zase něčí říkat tu mladší apod. Tak tu starší pojmenujeme Karolína a mladší Ela.) Elu, ale teď jsme se doslova zamilovala do Karolíny. Ano, opravdu jsem se zamilovala. Už jsem schopná si představovat že to je moje máma atd. Ale svojí rodinu bych za nic nevymenila, to ne že ne. Prostě jsem se od ní zamilovala. A moje sousedka a zároveň nejlepší kamarádka jí má taky mooc ráda. A mě jednou napadlo že bysme jí mohli pozvat k nám domů. Už o tom mluvím pořád ve škole. Jelikož bude letos maturovat, tak nám moje mamina poradila že až odmaturuje, tak bychom jí mohli koupit třeba bombonieru a u toho jí to říct. Prostě jako gratulaci. A mě napadlo že bychom jí to mohli dát jako dopis a že potom bysme se domluvili na instagramu a prostě tak. Jenže ten problém. Já nevím co budu dělat až odejdou. Prostě nás dva roky učili a tím to hasne. Mamka mi poradila ať se modlíme ať učitelka otěhotní znovu. A já prostě nevím co budu dělat. Prosím pomoc. Dekuju

    holka, 11 let, 7. března

    Ahoj,

    chápu, že teď hodně přemýšlíš, jaké to bude, až Vás Ela s Karolínou přestanou učit. Je přirozené, že když někoho vídáme často a je nám s ním dobře, stane se součástí našeho života a představa, že už se s ním nebudeme vídat, nás trápí. Stejně tak je, bohužel, přirozené, že někteří lidé se z našeho každodenního života trochu vzdálí, aniž bychom to dokázali nějak ovlivnit. Nedokážu dopředu zaručit Karolíninu reakci na pozvání k Vám domů, ale připadá mi hezké, že jí chcete s kamarádkou dát najevo, že ji máte rády a bude Vám chybět. Nevím, jaký vztah jste měly s učitelkou, která se bude vracet z mateřské. Říkám si ale, že i s ní možná můžete zažívat pěkné věci a naučit se něco nového. Připadá mi fajn, že když se Ti bude po Karolíně a Ele stýskat, nebudeš na to sama, ale můžeš to sdílet se svojí nejlepší kamarádkou, která To má podobně, jako Ty. Společně pak můžete poznávat nové kamarády kolem Vás, třeba se zakrátko objeví někdo další, s kým Vám bude tak dobře. Také je moc fajn, že o tom, co prožíváš, mluvíš s mámou, nemusíš na to být sama.

    Zdraví

    Modrá linka

    Volný čas

    Dobrý den,
    mám dva dotazy.
    Celkem dost sportuju a řekla bych, že i na vysoké úrovni. Teď momentalne je můj nejoblíbenější sport běh na lyžích a celkem pravidelně se umisťuji na republikových závodech do první desítky. Ale potřebovala bych trochu zhubnout. Podle klasické bmi kalkulačky jsem v normě, alepodle sportovního lékaře mam o dvě kila navíc. Potřebovala bych je co nejrychleji shodit. Ve sportu uz přidat nemůžu a snažím se hlídat i jídelníček, ale občas chytnu to, že snim na co mužů a to se potom projevuje v moji vaze. Nějakou radu radu jak tomu předejít a ty dvě kila navíc zhubnout?
    Druha otázka se tyka mého učitele na saxofon. Trénuju poměrně často. Pokud to čas dovoli, tak každý den, ale p.uc stejne moji snahu neocení. Ještě nikdy mi nedal příležitost si zahrát na nějakým větším koncerte nebo mu alespoň dokázat co ve mně je. Strašně moc mě to mrzí a už delší dobu chci skončit, ale je mi to lito protože saxofon miluju.
    Dekuju moc za odpověď

    holka, 14 let, 3. března

    Ahoj,

    je moc hezké, že sportuješ a máš ve sportu úspěchy, to stojí za ocenění. Nejsme odborníci na hubnutí, ale vždy platí, že není až tak důležité kolik vážíš, jako to, zda se cítíš ve svém těle dobře a zda Tvoje tělo funguje. Pokud zažíváš občas záchvaty jedení, je možné, že Tvému tělu něco chybí. Někdy stačí malá úprava jídelníčku - například přidat bílkoviny, nebo častěji jíst malé dávky, ale v tom by Ti mohl pomoci nějaký odborník na výživu. Může to být výživový poradce nebo přímo sportovní lékař. Důležité je, aby šlo vše přirozeně a hubnutí nepřešlo v problémy s jídlem.

    I Tvoje snaha vyniknout v saxofonu stojí za pochvalu. Hudba se dělá nejen pro výkony, ale také pro radost, bylo by škoda, kdybys se saxofonem přestala jen proto, že Ti učitel nedá šanci někde vystoupit. Možná by stálo za to si s ním promluvit o tom, jak to vidí on, a co navrhuje. I učitel se dá případně změnit, pokud s ním nejsi spokojená. Vystupovat se dá i se školní kapelou, pokud ji máte nebo můžeš založit nějaké svoje hudební seskupení a s ním domluvit nějaké koncerty. Důležité je také se s tím nestresovat, spíš vnímat radost, kterou Ti saxofon nabízí.

    Přejeme Ti klidné dny.
    Modrá linka

    Volný čas

    Ahoj Aliku, byl jsem s kamarádem několikrát na graffiti akci a bojím se, že nás chytí policie už hodnekrat nás honili.

    kluk, 12 let, 2. února

    Ahoj,

    chápu, že máš strach z toho, že vás policie chytí, když už se to několikrát skoro stalo. Tvořit graffiti na místech, která k tomu nejsou určená je trestné a mohlo by se skutečně stát, že by vás policie zadržela a případ by šel k soudu. Protože Ti ještě není 15 let, mají za Tebe trestní odpovědnost rodiče - to znamená, že by pravděpodobně museli zaplatit škodu, kterou jste způsobili.

    Pokud Tě graffiti baví, chtěla bych Tě podpořit, aby ses poohlédl po nějaké ploše (např. zdi) ve svém okolí, kde je sprejování legální. Můžeš se na to zkusit zeptat svých známých, kteří Ti mohou taková místa pomoci vyhledat. Nemusel by ses tak bát, že Tě policie chytí a budeš z toho mít problémy. Navíc by ses ke svým výtvorům mohl přihlásit i veřejně – nemusel bys to tajit. Existuje také řada akcí a různých festivalů pro kluky a holky, kteří se o graffiti zajímají. Pokud bys celou věc chtěl probrat podrobněji, můžeš se na nás obrátit na chatu, telefonu, Skypu anebo WhatsAppu. Kontakty najdeš na našich webových stránkách www.modralinka.cz.

    Zdraví

    Modrá linka

    Volný čas

    Ahoj často jsme ve čtyřech já, bratr 9 a dvě sestřenice 10 a 14. Nevíme co dělat. Stolní hry hrát nechceme a něco typu schovávaná honěná hrajeme téměř pořád. Nevíte nějakou aktivitu?

    holka, 12 let, 11. listopadu 2019

    Ahoj,

    líbí se mi, že hledáte nové aktivity, kterým byste se chtěli věnovat. Možností je určitě hodně, výborné je společně sportovat, nebo něco tvořit. Teď v předvánočním období se nabízí vyrábět dárky (třeba origami) nebo péct cukroví. Kdybyste chtěli, můžete třeba pomoci někomu ve svém okolí - samozřejmě i doma, ale i mimo domov, třeba někomu staršímu přinést nákup, vyvenčit psa, pomoci s úklidem apod. Další nápady můžete najít i na internetu, např. tady: www.idnes.cz/onadnes/vztahy-sex/hrajte-si-s-detmi-25-tipu-na-nejruznejsi-hry.A090717%5f110557%5fona%5fdeti%5fjup, Zkuste si (třeba i společně zadat "aktivity pro děti" nebo "aktivity pro dospívající" a pak si udělat "zásobník" her, ze kterého pak můžete čerpat.

    Je to jen na vás.

    Přejeme zábavný a užitečný podzim,

    Modrá linka

    Volný čas

    Ahoj alík, mám taký zaujem ktorý sa volá "furry". Není to nič proti zákonu. Rád kreslim antropomorfné a normálne zvierata, no niektorý to kritizujú a našu komunitu šikanuju a budujú tomu zle meno. Tak kreslim potajomky, bojim sa že rodičia videli nejaké video od nejakého internetového influencera ktorý práve kritizoval furry komunitu. Môj otec rád pozerá na youtube a v jednom videu ktorý pozeral prave kritizoval furry komunitu. Tak sa teraz bojim rodičom povedať o mojom záujme, mal by som to niekedy prezradiť? Pretože ja už to začínam vnímať ako môj životný štýl.

    kluk, 14 let, 2. listopadu 2019

    Ahoj,
    vím o tom, co znamená "furry" a také vím, že někteří lidé Tvoji komunitu kritizují a někdy jí podsouvají nevhodné chování. Jak ale správně píšeš, nejde o nic nezákonného. Proto rozumím Tvým obavám, že rodiče se k tomu budou stavět také negativně.
    Nedokážu Ti však jednoznačně poradit, zda to rodičům říct či ne. Nevím, jaké máte vztahy, ale pokud jsou k Tobě spíše vstřícní, dovedu si představit, že bys jim o svém zájmu řekl, ukázal jim nějaké svoje kresby a vysvětlil bys jim, co se děje za šikanu směrem k Tvé komunitě a uvedl svoje protiargumenty. Rodiče jsou dospělí a tak si mohou udělat svůj vlastní názor. I kdyby s tím nesouhlasili, neznamená to, že bys musel přestat kreslit nebo by ses musel vzdát svého životního stylu. Pokud si na to teď netroufáš, zatím jim to říkat nemusíš a můžeš ještě počkat na správnou chvíli nebo si alespoň vše dobře promyslet.

    Přejeme, aby vše dobře dopadlo.
    Modrá linka