Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Jak být otevřenější? Alíkova poradna

    Kamarádi

    Ahoj poradno. Mám související problém s minulím.

    Na tentokrát se ptám jak být otevřenější. Velmi špatně důvěřuji lidem, nejvíc důvěřuji asi mamce ale stejně dost málo a musím přiznat že je to velký problém. Právě kvůli tomu nemám tak dobré vztahy z kamarádkami. S jednou z nich se považujeme za nejlepší kamarádky ale já si to tak nemyslím, právě kvůli tomu že já ji nedůvěřují a nechce se mi tak často někam ní chodit narozdíl od ní. Přesněji ona mně teď často někam zve ale mně se nikam nechce a popravdě nevím přesně proč. Nechci pořád vymýšlet nějaké výmluvy ale jít taky nechci. A s tou důvěrou; ona se mi svěřila s mnohým (např. koho miluje apod.) ale já NIC - nedůvěřuji. Také mám docela problém vyjádřit svůj názor, například říct vlastním rodičům např. kým chci být. (Jak jsem dříve psala policistkou) Prostě se bojím že to nebudou brát vážně protože já nejsem nejsportovnější typ ale pracuji na tom (taky tajně). Bojím se reakce. Chápu že v tom není nic takový ale prostě to tak mám. Opravdu bych chtěla se jim svěřit ale myslím si že to všem řeknou a já to chci mít v tajně (taky přesně nechápu proč). Hlavně mi na budoucí povolání připomíná táta, pořád mi nabízí být architektem, mně to zas připadá nudný. Koukala jsem se o důvěřování na internet ale moc mi to nepomohlo. :-( No a vlastně též si myslím že to co říkám nikoho nezajímá (A je to vlastně z části pravda). Například povídám si s mamkou, začínám mluvit např. o seriálu který se mi líbí a.... nic. Prostě říkám že to je jedno a přestávám mluvit. Podobně s oblečením. (Mámu už to taky otravuje) A zase k kamarádkám, většinou se vedle nich nudím a poslední dobu prostě moc mně s nimi trávit čas nebaví, nezajímají mně tak moc jako dřív, takže takřka pořád natahuji na sebe veselou masku. Pořád vtipkuji atd. Teď jsem o něco upřímější, ale kvůli tomu že se stejně snažím být na ně strašně měkká tak mně neberou vážně. (Například jsme si dávali navzájem make-up, já jsem nechtěla ale souhlasila jsem aby mně namalovali, no a ony ze mně udělali schválně nějakého klauna zatímco já jsem se snažila. Docela jsem byla z toho naštvaná a smutná ale předstírala jsem že je to sranda. Ale možná to beru moc vážně.) Popravdě poslední dobu si nemyslím že jsou moje opravdové kamarádky ale nejsem si jistá. Jsem v zmatku. A vlastně proto píšu sem - nemám komu se ještě svěřit. Kdyby to nebylo soukromý tak bych určitě nepsala.
    Doufám že to bylo alespoň nějak srozumitelný.

    Velmi děkuji za odpověď a přeji hezké prázdniny.

    holka, 12 let, 23. července

    Ahoj,

    navazuješ na svůj poslední dotaz, nyní píšeš o tom, že se Ti nedaří důvěřovat druhým lidem. Máš pocit, že to má špatný vliv na Tvůj vztah s kamarádkami. Často se Ti taky nedaří vyjádřit svůj názor. Někteří lidé to s důvěrou mají podobně, jako ty - nepřichází automaticky, ale musí se u nich budovat postupně, krůček po krůčku. Umím si představit, že ve 12 letech v tom člověk může mít pořádný zmatek, protože teprve začíná dospívat a nemá ještě tolik zkušeností. S tím se často pojí nejistota, jestli jsem dost dobrá - jestli to, co říkám bude někoho zajímat, nebudu druhým lidem připadat divná, neodsoudí mě...To je ve Tvém věku do jisté míry normální.
    Věřím, že musí být docela vyčerpávající často si nasazovat před kamarádkami "veselou masku", vtipkovat a bavit druhé, i když to tak necítíš. Přemýšlím, jestli to, co se Ti děje s kamarádkami, je také o tom, že jim moc nedůvěřuješ anebo je to spíše tím, že už si s nimi tolik nerozumíš, už Tě to s nimi moc nebaví. Píšeš, že se s nimi nudíš, tolik Tě už nezajímají. Možná to může být i kombinace obojího. Je přirozené, že tím, jak se postupem času vyvíjíme, si s některými kamarády přestaneme rozumět, už máme jiné zájmy a třeba začneme kamarádit po čase s někým jiným, s kým si máme více co říct.
    Píšeš, že se snažíš být o něco upřímnější, to mi připadá moc fajn. Je zdravé a v pořádku dát najevo, co opravdu cítíme. Může to být i docela úleva potom, co dlouhou dobu předstíráme, že ve skutečnosti cítíme něco jiného. Pokud se Ti příště stane, že budeš mezi kamarádkami naštvaná a smutná, můžeš jim o tom zkusit povědět. Stejně tak mámě nebo tátovi. Co se týče získávání důvěry v druhé lidi, obvykle to není něco, co by se dalo změnit rychle a asi to bude chtít trochu času. Můžeš si zkusit pojmenovat, co bys od druhého člověka potřebovala, abys mu mohla věřit. A třeba také, co vlastně nejhoršího by se mohlo stát, kdybys před někým řekla, co si myslíš anebo co cítíš. Píšeš, že zatím nejvíc důvěřuješ asi mamce. Říkám si, že by ses se vším, co Tě trápí, mohla zkusit svěřit nejdříve jí, klidně postupně, po krůčkách. Můžeš se nám taky ozvat na Modrou linku - na chatu, telefonu, Skypu anebo WhatsAppu, kde je možnost vše probrat podrobněji. Kontakty najdeš na našich webových stránkách www.modralinka.cz.

    Pěkné léto,

    Modrá linka

    Na otázky odpovídají

    pracovníci linky důvěry Modrá linka, psycholožka BáraV, bojovníci proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze čtenáři mladší 15 let.

    Kamarádi

    Kamarádka se změnila

    Zdravím,
    Mám menší problém. Tedy- ne já, nýbrž moje kamarádka ze školy.
    Potkala jednoho chlapce, který ji úplně pomátl. Dříve byla vtipná, hodná a veselá. Vždy byla milá na všechny. Jenže pak se s ním setkala a úplně se změnila. Začala být taková uzavřená a moc se s nikým nebaví...
    Je mi z toho nevolno, co jí může být, či s ní něco neudělal. Potřebovala bych radu, prosím.
    -Elena
    Předem děkuji.

    Elena, 14 let, 7. srpna

    Ahoj,
    velmi oceňuji, že máš starost o svou kamarádku a že ti není její proměna lhostejná. Právě tak se poznají skuteční přátelé. Je skutečně možné, že kamarádka řeší nějaké starosti a problémy spojené s novým vztahem, nebo na ni má partner špatný vliv. Myslím, že nejlepší, co můžeš udělat, je promluvit si s ní o tom, že o ni máš starost. Měla by vědět, že jsi tady pro ni a že se na tebe může kdykoli obrátit. Samozřejmě je možné, že teď nabídku tvé pomoci nevyužije a že bude mít sama pro sebe pocit, že je všechno v pořádku, Ale vztahy i lidé se vyvíjejí a je důležité, aby v okamžiku, kdy bude potřebovat pomoc a podporu, měla dobrou kamarádku, která jí poskytne oporu.
    Přeji ti hodně štěstí!
    Bára

    Kamarádi

    Strach o kamaráda

    Ahoj Alíku a spol.
    když mi bylo tak 8 tak jsem si našla kamaráda jako kluka.Už se známe 3 roky a po prázdnínách to bude 8 měsíců a 8 dní co jsme se neviděly.Nejdříve byli 4 měsíce karantény,potom byli 2 měsíce školy a tam chyběl,potom bylo vysvědčení a to taky chyběl,a teď jsou 2 měsíce prázdnin a ty mám já prodloužené o týden.A já mám o něj trochu strach.Pověz mi co dělat
    děkuji Efice

    Efice, 6. srpna

    Ahoj Efice,
    je moc fajn, že máš kamaráda - kluka, a že vaše kamarádství trvá už tak dlouho. A úplně chápu, že Tě mrzí, že jste se už tak dlouho neviděli a máš obavu, co s ním je. Nevím, jestli jste spolu nějak ve spojení, pokud ne, tak i kontakt přes telefon, WhatsApp, messenger nebo jiné sociální sítě může být zatím dobrý, abyste o sobě věděli a byli ve spojení alespoň tímto způsobem. V dnešní době je docela štěstí, že se můžete vidět alespoň online. Navíc prázdniny jsou už za půlkou, a tak se už třeba brzy uvidíte ve škole a bude vše jako dřív. Jestli o něm nemáš žádné zprávy, doporučuji mu napsat třeba klasický dopis na jeho adresu, nebo se zkusit nějak spojit s jeho rodiči, abys věděla, co s ním je. Možná by Ti s tím mohli pomoci i rodiče, nebo někdo jiný dospělý, komu věříš.

    Držíme palce, aby vše bylo pro vás oba v pořádku. Modrá linka

    Kamarádi

    Starost o kamarádku

    Ahoj,
    Omlouvám se, že zatěžuji vaši poradnu častými dotazy, ale nemám, kde jinde bych se ptala.
    Tentokrát mám starost o kamarádku.
    Vezmu to od začátku.
    Ve škole, ještě před koronou, jsme se bavily úplně v pohodě, řešily jsme její tajnou lásku, svěřovala se mi, co doma provádí sourozenci a jak se jení rodiče hádají...
    Pak ale přišla korona a já si kvůli školním záležitostem stáhla WhatsApp. A uložila si na ni číslo.
    Psaly jsme si, nejdřív jsme komunikovaly jako ve škole... Časem se mi ale začala více svěřovat.
    A to, s čím se mi svěřila, mnou div nefláklo.
    Vše, co její sourozenci provedou nebo co se jim stane, je svedeno na ni. Rodiče všechno svádějí na ni, i když místo činu bylo v kuchyni a ona byla zrovna v pokoji.
    Nebo mi jednou napsala, že měli návštěvu a po jejím odchodu jí oba rodiče začali nadávat - "Buzno!" "Ty trapná buzno!"
    Včera mi napsala, že ji táta zmlátil, protože její sourozenci něco provedli.
    Pak jí otec řekl, že ať se jejím třem mladším sourozencům stane cokoli, bude to její vina.
    Musím uznat, že její rodiče to se čtyřmi dětmi a jedním nenarozeným nemají lehké, ale je to snad důvod pro to, aby znepříjemňovali dětství své nejstarší dceři?
    Snažila jsem se jí napsat, aby si s nimi o tom promluvila, ale neodepsala mi na to - myslím, že má prostě strach nebo ji rodiče nevyslechli.
    Bojím se, že by to postupem času mohlo být mnohem horší...
    Jak jí můžu pomoct?
    Děkuji za odpověď a přeji hezké léto,
    M.

    M., 11 let, 29. července

    Ahoj M.

    zdravíme Tě z Modré linky a hned na začátku chceme ocenit, že pomáháš kamarádce, která se Ti svěřila. Máš pravdu, že si nezaslouží chování, které Ti popsala. Rodiče mají svým dětem dávat lásku, podporu, mají k dětem být spravedliví, což tak (podle toho, co píše), u kamarádky není.

    Jistě je nejlepší, aby si kamarádka s rodiči o tom promluvila, ale zároveň je to velmi těžké. Pokud má kamarádka někoho jiného, komu důvěřuje - babičku, tetu, rodinnou kamarádku, sousedku atd., mohla by oslovit ji. Tato osoba může s rodiči zkusit promluvit. Kamarádka může také zkusit oslovit školní psycholožku (ve školním roce), ta si může pozvat rodiče a promluvit se všemi dohromady. Posledním krokem je kontaktování sociální pracovnice na Oddělení sociálně právní ochrany dětí v místě bydliště - Ta může kamarádce a rodině účinně pomoci.

    Můžeš také kamarádce doporučit, aby zavolala na některou z linek důvěry pro děti - Modrá linka, Linka bezpečí, Linka pro rodinu a školu.

    Tobě a kamarádce přejeme co nejhezčí léto.
    Modrá linka

    Kamarádi

    Kamarádka se řeže

    Ahoj Alíku,
    Často se teď vídám s jednou kamarádkou. Jezdíme spolu pravidelně na tábory a výlety. Nedávno se s ní rozešel kluk, kterého do teď miluje. Mám o ní strach dělá si na rukou kvůli němu jizvy ( až do krve) a po nocích pláče. Prosím Alíku poraď nevím co dělat, je mi smutno na ní koukat🙁.
    Tvá Anetka

    holka, 12 let, 29. července

    Ahoj Anetko,

    je od Tebe hezké, že chceš kamarádce pomoci. To nejdůležitější, co pro ni můžeš udělat, už děláš – tedy být její kamarádka. Dávat jí možnost mluvit s Tebou o tom, jak se cítí, podpořit ji, že smutek a pláč jsou po rozchodu přirozené a v pořádku. Zároveň ji však také upozorňovat na to, že ubližování si možná může zdánlivě přinášet úlevu, ale ve skutečnosti nepomáhá a naopak s sebou nese mnoho dalších problémů a nepříjemných pocitů s nimi spojených. Také můžeš kamarádku podpořit v tom, aby se svěřila někomu dospělému, kdo jí pomůže se svými pocity pracovat a umět je zvládnout – na někoho v rodině, případně se můžete obrátit na školní psycholožku, pokud ji ve škole máte.

    Přejeme klidné léto Tobě i kamarádce.
    Modrá linka

    Kamarádi

    Jak se usmířit s kamarádkou?

    Dobrý den,Ahoj.
    Omlouvám se že otravuju ale mám jednu otázku začalo to takhle: Jela jsem se svou kamarádkou na školu v přírodě a vůbec mě to tam nebavilo a ještě mi nebylo moc dobře tak jsem odjela s rodiči domů a kamarádku jsem tam nechala samotnou ptala jsem se jí jestli jí to nevadí a ona řekla že ne.Tak jsem se jí omluvila že odjíždím a jela jsem ( ona nevěděla že mi je blbě protože jsem nechtěla aby se trápila). A až přijela i ona tak mi řekla že se se mnou už nebude bavit že jsem se tam bavila s jinýma holkama a sní ne atd. A já se strašně naštvala a byla jsem zlá křičela a tak.
    Ale až po roce a něco málo jsem si uvědomila že mě to strašně mrzí a že by bylo správné se ji omluvit ale nevím jak chodíme spolu do třídy ale osobně se bojím protože se bojím že bych mohla zase vybouchnout a bylo by to ještě horší.A mobil nemá nebo aspoň neměla ale mám číslo na její mamku ale nevím jak to napsat tak bych byla strašně moc ráda kdyby jste mi poradili děkuji. A omlouvám se že vyrušuji.

    13 let, 26. července

    Ahoj,
    věřím, že Tě trápí, že se to s kamarádkou takhle zamotalo, že jste se pohádaly a přes rok jste se spolu nekamarádily tak, jako dřív. Někdy se to tak stane, že člověk prostě „bouchne“ a ve vzteku řekne ošklivé věci, které potom nejdou vzít zpátky. Hádky jsou v blízkých vztazích do jisté míry normální. Píšeš, že Tě to teď moc mrzí a chtěla by ses kamarádce omluvit. To mi připadá prima. Bojíš se, aby Tě zase nepřepadl vztek. Říkám si, že by sis mohla zkusit k rozhovoru s ní vybrat nějakou klidnou chvíli, kdy budeš mít dobrou náladu (nebudeš ve stresu, unavená, naštvaná apod.). Tím by se možná mohlo podobnému „výbuchu“ předejít. Stejně tak kontaktovat kamarádku přes její mamku mi připadá fajn, doporučila bych Ti, aby sis způsob vybrala podle toho, jak to Ty sama cítíš.

    Držím palce,

    Modrá linka

    Kamarádi

    Kamarádčin kamarád

    Ahoj Alíku,Modrá linko, Báro, a ostatní. Chci vám říct jak je super že pomáháte dětem i když jejich dotazy mnohdy nejsou pravdivé. Oceňuji vaši trpělivost s s odpověďmi na dotazy které spoustě´idem už několikrát pomohli😊.

    A teď tedy k mému dotazu...

    Moje kamádka (12 let) má kamaráda kterého krašuje(nevím jak se to píše 😂). Chodí spolu do zboru a jezdí spolu na tábory. Ona se mu to bojí říct i když by chtěla aby to pak nevěděl celý tábor atd...Já si ale myslím že podle toho jak si spolu píšou baví se spolu atd...by jí něco takového neudělal.Nedávno jsem když mi půjčila mobil abych si zavolala tak jsem mu to napsala na jejím Snapu. (Pak sem jí to samozřejmě řekla) protože jestli je to opravdový kamarád tak by ji kdyžtak odmítnul nějakým klidným způsobem. Ona ty zprávy nesmazala a nechala je tam. Bojím se že jsem možná udělala špatně když sem mu to řekla. Co si myslíte vy? Děkuji za odpověď...Nela

    holka, 12 let, 22. července

    Ahoj Nelo,

    moc děkujeme za ocenění naší práce, vážíme si toho :-).

    K tvému dotazu - chápu, že jsi přemýšlela, jak kamarádce pomoci dát najevo, co ke kamarádovi cítí. Zároveň si dovedu představit, že teď přemýšlíš, jestli jsi udělala dobře, když jsi mu napsala na kamarádčině Snapu. Věřím Ti, že jsi to myslela dobře, zároveň si myslím, že rozhodnutí, jestli onomu klukovi kamarádka napíše teď, někdy později, anebo vůbec, by mělo být jen na ní. Stejně tak nedokážeš úplně s jistotou předpovědět, jak se zachová ten kluk. Nemáme právo rozhodovat za druhé lidi, ani když máme pocit, že zbytečně váhají. Můžeme je ale podpořit a dodat jim odvahu, říct jim svůj názor - což pravděpodobně pro kamarádku už děláš, a to je prima. Můžeš si o tom s kamarádkou promluvit, vysvětlit, co Tě k tomu vedlo a vyjasnit si s ní, jestli je to pro ni ok.

    Zdraví

    Modrá linka

    Kamarádi

    Proč se plive?

    Ahoj Alíku a spol. Mám takový zvláštní dotaz ale už dlouho mi vrtá hlavou... 1. Proč se na fotbale plive? Nemyslím vodu ale prostě sliny, je to takové zvláštní.. 2. Proč plivou lidi (i když většinou teenagery) na ulici? Přijde mi to kolikrát i nevhodné když jdu a nějaký kluk mi plivne přímo pod botu.. Předem díky za odpověď :-)

    kluk, 13 let, 18. července

    Ahoj,
    první část tvé otázky je skutečně záludná a nejsem si jistá, že na ni dokáži odpovědět. Skutečně netuším, proč fotbalisti plivou, ale selským rozumem mě napadá, že možná při fyzické námaze mají fotbalisté v ústech pachuť, proto si odplivují, ale to jsou pouze mé dohady. Upřímně řečeno nevím.
    Co se týká plivání na veřejnosti, máš pravdu, že je to skutečně neslušné a nevhodné. Člověk, který respektuje pravidla slušného chování, rozhodně nikdy ne veřejnosti plivat nebude, protože je to nechutné a nevhodné.
    Měj se hezky!
    Bára

    Kamarádi

    Mobil

    Ahoj poradno.
    Na konci srpna mi bude 12 a pořád ještě nemám mobil (nikdy jsem ho ani neměla). Všichni z mojí třídy už mobil vlastní a když jsou doma, píšou si spolu. Jelikož nemám mobil, nemám skoro žádné přátele a nezapadám do kolektivu (všichni se odmítají bavit jinak než přes WhatsApp, popř. Messenger). Jinak mobil potřebuji samozřejmě z mnoha více důvodů.
    Moji rodiče mi ho odmítají koupit a to je přemlouvám už 4 roky. Vždycky když si s nimi chci o tom promluvit, ignorují mě. Sice jsme se domluvili, že když budu mít na vysvědčení 2x po sobě samé jedničky, zváží, jestli mi mobil koupí, jenže já se učím jak nejvíce můžu, ale i tak mám vždy na vysvědčení dvojku z matematiky a zeměpisu. A ještě zmíním, že sice moji rodiče nejsou ani zdaleka bohatí, ale nemají nějaké velké finanční potíže.
    Sama jsem si zkoušela na mobil našetřit, ale když dostávám za kapesné 20 korun týdně - oblečení a věci, které nejsou nutné k přežití si musím kupovat za kapesné - je velmi obtížné si na ten mobil našetřit.
    Jsem už opravdu zoufalá, proto doufám, že mi poradíte, co mám dělat.

    holka, skoro 12 let, 12. července

    Ahoj,

    umím si živě představit, jak moc Ti chybí mobil, když v dnešní době ho mají k dispozici všichni Tví vrstevníci. Pokud jej Ty jediná nemáš, nemůžeš s nimi být v kontaktu (nevím, zda jsi to zkoušela přes počítač, který by mohl mobil částečně nahradit). Bohužel, neuvádíš důvod, proč Ti rodiče odmítají zakoupit vlastní mobil, jenom zmiňuješ, že nejde o finanční důvod.

    Zkusila jsi někdy rodičům vysvětlit, že se tak ocitáš sama, mimo svou skupinu vrstevníků, bez kontaktu s nimi? Pokus se také v širší rodině či mezi přáteli rodiny najít dospělého spojence, kterému věříš, a kdo by Tě u rodičů podpořil nebo Ti mobil koupil třeba k narozeninám, pod stromeček, a podobně.
    Víc ale udělat nemůžeš, rodinné finance a rozpočet jsou opravdu záležitostí rodičů a jsou to oni, kdo určují, za co se peníze utratí.

    Můžeš také zatelefonovat k nám do poradny, kontakty najdeš na www.modralinka.cz, tak je možné se doptat a jít více do hloubky a k jádru problému.

    Přejeme Ti pohodové léto a zlepšení kontaktu s vrstevníky.
    Modrá linka

    Kamarádi

    Jak poznám pravou kamarádku,

    ahoj alíku a spol.

    našla jsem si jednu kamarádku a nevím zda se jí dá věřit ptám se všech ale vždy mlčí jak poznám že je to ta pravá kamarádka děkuji předem za odpověď

    holka, 11 let, 12. července

    Ahoj,
    poznat to, že můžeš někomu věřit, není jednoduché a jde o dlouhodobý proces. Důvěra se buduje postupně a člověk si ji v mezilidských vztazích testuje prakticky denně. Čím častěji a čím déle se budeš s kamarádkou přátelit, tím více spolu zažijete situací, kdy poznáš, zda se na ni můžeš spolehnout, jestli tě nezradí a jestli je ti oporou. Důvěra vzniká postupně a neexistuje žádné měřítko, podle kterého by sis mohla říct: „Až udělá tohle, budu jí věřit do konce života.“ A také je dobré uvědomit si, že důvěru druhého člověka je také možné velmi rychle ztratit.
    Měj se hezky!
    Bára

    Kamarádi

    Stydlivost

    Zdravím, vždycky jsem byl takový tichý a stydlivý (prostě jsem nedokázal jen tak zajít za nějakým člověkem a skamarádit se, zároveň jsem se nedokázal bavit s holkama) . Říkal jsem si, že se to postupem času zlepší. Teď jak začínám být větší, se mi ale čím dál víc zdát, ze trpím nějakou sociální fóbií. Když k nám jde například návštěva (kterou neznám), docela dost mi začne bít srdce a dost dlouho se odhodlávám k vstupu do místnosti s tou návštěvou. Zároveň si stále nedokážu najít nové kamarády a začíná mi být trapně. Stejně tak je to s holkama. 90% kluků z naší třídy se normálně dokáže bavit s holkama, chodí s nimi ven, na hřiště atd. Já se ale skoro nedokážu holce podívat do očí, na tož s ní být sám a jít s ní ven. Je nějaký způsob jak to řešit? Nechci být neustále za sociálního vyvrhela...

    kluk, 13 let, 11. července

    Ahoj,

    v žádném případě nejsi sociálním vyvrhelem a v každém případě jde Tvé problémy s kontakty s lidmi řešit. Podle Tvého dopisu jsi spíše introvert, tedy člověk, který je zaměřený spíše do svého nitra a hůře navazuje společenské kontakty. Odnaučit se to můžeš pouze cvikem, kdy budeš sám sebe opakovaně vystavovat situacím, v kterých se zatím necítíš komfortně (např. nedíváš se dívkám do očí nebo neoslovuješ neznámé, těžko se seznamuješ), časem se vše zlepší.

    Nevím, zda jsi své pocity probíral s rodiči, mnohé by Ti mohli vysvětlit, znají Tě nejlépe, od narození, a není vyloučeno, že v Tvém věku zápasili s podobnými problémy. Každopádně se svými myšlenkami nezůstávej sám, sdílej je se svými blízkými, otevři se jim a uvidíš, jak moc se Ti uleví. Zároveň se svými blízkými, nejlépe sourozenci, máš-li je, nebo i sám před zrcadlem, můžeš trénovat vše, co se chceš naučit. Jak někoho oslovit, o čem se bavit, připravit si nějaká drobná, zajímavá sdělení (třeba Tě zaujal nějaký příběh, film, kniha, hudba), uvidíš, že se budeš hned cítit jistější. Nemělo by Tě odradit, že se Ti třeba napoprvé, ani napodruhé nepodaří kontakt navázat nebo to nebude takové, jaké by sis to rád představoval.

    Je třeba stále se takovým situacím vystavovat, nevyhýbat se jim a stále znovu začínat, vytrvat s podporou rodiny a blízkých. Pokud by se Ti opravdu nedařilo a stále bys takové běžné společenské situace prožíval rozpačitě, se strachem a bušícím srdcem, tak v takovém případě by ses měl domluvit s rodiči a obrátit se na odborníka, psychologa či terapeuta. Víc se můžeš dozvědět i v hovoru s námi v naší poradně, informace najdeš na www.modralinka.cz.

    Přejeme Ti hodně odvahy a energie, pouštět se do neznámých, společenských situací a řešit je.
    Modrá linka

    Kamarádi

    Kde najít telefonní číslo na kamaráda?

    Ahoj Alíku a spol.,
    právě jsme přijely z kempu ráj v Třeboni. Potkala jsem tam jednoho kluka a skamarádili jsme se. No a potom odjel a já mu ještě před jeho odjezdem stihla dát své tel. číslo na papírku s tím, že až bude doma, tak mi napíše. Jenže ono už to jsou 2 hodiny po jeho odjezdu a za tuto dobu už by měl být doma a já se bojím, že zapomněl, a nevím, jak mu to mám připomenout, když na něj nemám číslo. Neznáš nějaký web, kde by se zadalo jméno, a ukázalo by se dotyčného číslo?
    Díky Evule

    Evule, 6. července

    Ahoj Evule,
    to je zajímavý problém. Zkoušela jsi zadat jeho jméno normálně do vyhledávače? Případně i s městem, ve kterém bydlí? Nejspíš o něm nic nenajdeš, ale pokud o něm někde je nějaký veřejný záznam, tak to je rozumný první krok. O=

    Jinak tě musím zklamat, žádný takový web není. :-(
    Někteří lidé můžou mít předplacené SIM karty zakoupené v trafice, takže dokonce ani nikde u operátora neexistuje záznam o tom, které číslo komu patří, žádné paušální platby, žádná smlouva. Pokud tvůj kamarád má placený tarif, tak sice operátor jeho číslo a jméno zná, ale neřekne ti ho, pokud nejsi policejní vyšetřovatelka. (A to nejsi, protože policie kempuje jinde. :-D)

    Krom toho, skutečně bys chtěla, aby existoval plošný telefonní seznam? Výhoda by byla, že bys mohla připomenout svému kamarádovi, ať ti napíše… a nemusela bys mu ani psát číslo na napírek. ;-)
    Ale stejně tak by jeho telefonní číslo mohl najít i někdo s nepřátelskými úmysly, třeba zloděj, který by si mohl snadno ověřit, že není doma. Nebo i nějaký zákeřný kriminálník z druhého konce světa – protože jakmile je něco veřejné, tak to je fakt veřejné, sdílené s celým světem. Zkus si představit, že bys papírek se svým telefonním číslem dala úplně cizímu člověku, o kterém nevíš, jestli ti nechce ublížit. :-c

    Kdysi dávno, když ještě nebyly rozšířené mobilní telefony, existovaly papírové telefonní seznamy. Z těch také vyplývala nějaká bezpečnostní rizika (viz scéna v prvním filmu Terminátor), ale nehledalo se v nich zdaleka tak pohodlně, jako v počítačových databázích, takže kompromis mezi dohledatelností a soukromím byl přijatelnější (i když ne každý se nechal evidovat). S nástupem mobilů tato zvyklost zanikla.

    Držím ti palce, ať se ti kamarád ozve. ;-)

    Alík

    Kamarádi

    Nízké sebevědomí

    Ahoj Alíku,
    vždycky jsem byla takový spíš introvert a kamarádů mám sice pár ale zato si fakt rozumíme a máme se rádi. Ale teď to proč sem píšu. Po nějaké době mi došlo, že to co prožívám asi není jen obyčejné introvertství. Trápí mě to skoro celý život ale až teď mi to začalo fakt vadit. Hrozně se bojím že zklamu ostatní nebo že změním jejich mínění o mně. Funguje to tak že mě třeba pozve ven někdo koho mám ráda a já bych s ním moc ráda ven šla ale bojím se že nejsem dost zábavná nebo dobrá na to jít s ním ven a tak pozvání odmítnu. Už jsem takhle odmítla nespočet pozvání. Brání mi to v komunikaci s lidmi.
    Myslím že to mám z ranného dětství kdy mí tehdejší přátelé upřednostňovali jiné přede mnou a já si to vzala tak že nejsem dost zábavná. Včera mě pozval ven kluk co se mi líbí a já mám opět nutkání to odmítnout. :(
    Předem ti moc děkuji za odpověď, měj se hezky.

    holka, 14 let, 2. července

    Ahoj,

    napsala jsi o svých pocitech, které Ti brání přijímat pozvání od přátel nebo od kluka, který se Ti líbí. Zároveň se popisuješ jako introvert se špatnými zkušenostmi z dětství. Chápu, že tato kombinace v Tobě může vyvolávat pochybnosti, zda jsi dost zábavná a dobrá. Bylo by ale škoda se tím nechat pohltit a zůstávat tak spíše doma, než si užívat příjemné chvilky s přáteli.

    Říkám si, že Tvoji současní kamarádi Tě znají a tím, že se máte rádi, Ti dokazují, že jsi zábavná a milá a že je příjemné s Tebou být. Proto si myslím, že by stálo za to pozvání od ostatních přijímat a trénovat tak to, že Tvé negativní myšlenky o sobě můžeš postupně odkládat Můžeš začít pozváním od kluka, který se Ti líbí a který Tě pozval včera. Je možné, že když poznáš, že je to fajn a nic vážného se pro Tebe neděje, půjde Ti to příště zase o trochu lépe.
    Je také fajn o svých pochybách mluvit s někým dospělým, komu důvěřuješ, a víš, že Tě podpoří a že Te příště zase povzbudí k tomu nezůstávat doma a sama. Kdyby to ani tak nešlo, je možné to zkusit prozkoumat s psychologem, který by Ti pomohl změnit svůj pohled na sebe. Měla bys tak pro sebe další podporu.

    Přejeme Ti fajn léto.
    Modrá linka

    Kamarádi

    Chci najít přátele

    Ahoj.
    Keď som bola v 1. a 2. triede snažila som sa nájsť si kamarátov. Chvíľu som sa kamarátila s jednou spolužiačkou no tá ma neskôr začala odstrkovať lebo som medzi jej “dievčenskú partiu“ nepatrila... Do 5. triedy som nemala keď sa na to tak spätne pozriem žiadnych reálnych kamarátov. Potom som si našla na inej škole kamarátky a nakoniec mi zostala len jedna lebo som znova medzi ostatné dievčatá nezapadala... Nedávam im to za vinu, len komentujem. Teraz som v 7. triede a už asi dva roky mam stálu kamarátku, ale aj tak mi chýba to, že by som mala nejakú “partiu“. Jednoducho som introvert a neviem nadviazať rozhovory s rovesníkmi a tým pádom nemám kamarátov. Jednoducho vždy šancu skamarátiť sa s niekym spackám a neviem to inak. Teraz to bude znieť divne a aj to divné je, ale jediná vec, ktorá mi v tejto situácii pomohla boli imaginárny kamaráti. Ale imaginárny kamaráti tých reálnych nenahradia.
    Potrebovala by som radu čo s tým všetkým robiť.
    Ďakujem

    P.S. snáď to čo som napísala bude pochopiteľné

    dievča, 1. července

    Ahoj,
    napsala jsi pro mě srozumitelně, co Tě trápí, že nemáš žádnou větší partu kamarádů a že hledáš cestu, jak to mít jinak. Myslím, že si každý zaslouží mít více blízkých lidí, ale někdy je to, jak píšeš, docela těžké zrealizovat. Z Tvého dopisu jsem vyčetla, že jsi se už posunula, našla jsi si stálou kamarádku, a to je moc dobře. Možná za nějaký čas, až přijdeš do skupiny, kde budou lidé vstřícnější, se podaří najít si přátel více. Jak člověk dospívá a navštěvuje různé kroužky, tábory, brigády apod, je více šancí, že potká partu blízkých lidí snáz. Je tedy možné, že teprve narazíš na lidi, kteří se dívají na svět podobně jako Ty, a se kterými Ti bude dobře.

    Kdyby ses rozhodla na tom nějak více zapracovat, je možné navštěvovat psychologa, který by Ti mohl pomoci s Tvoji introverzí, mohli byste hledat způsoby, jak to změnit a zároveň bys měla pro sebe podporu a člověka, kterému se můžeš se vším svěřit. Není nic špatného si v tomto říci o pomoc, pokud o to stojíš a toužíš po změně, abys mohla být spokojenější.

    Přejeme Ti hezké léto,
    Modrá linka

    Kamarádi

    Jak usmířit kamarády

    Ahoj poradno,
    Mám dva přátele, kteří se spolu pohádali. Znají se spolu asi 7 let a vždy spolu vycházeli. Stojí za zmínku, že to je kluk a holka v mém věku. Celý problém tkví v tom, že ta holka šla s ex toho kluka ven. Teď, když jsou spolu, se neustále hádají a nedokáži se vystát. Opravdu jsem zkoušel všechno, co mě napadá, abych je znvou usmířil. Bohužel nic z toho nefunguje. Hrozně bych si přál, aby bylo vše jako dřív. Mohl bych prosím dostat nějakou radu, jak je znovu zpřátelit?
    Děkuji moc,

    kluk, 14 let, 27. června

    Ahoj,
    věřím, že je pro Tebe náročné být uprostřed konfliktu Tvých přátel, na kterých Ti záleží. Je od Tebe moc hezké, že je chceš usmířit a udělal jsi pro to už spoustu věcí.
    Bohužel, nějaká jednoduchá rada jak na to, neexistuje. Musí chtít především oni dva, těžko je můžeš nějak k usmíření donutit. Někdy pomůže čas, když se déle neuvidí, tak se ten velký konflikt trošku zmenší. Jsou prázdniny, a je možné, že budou nějaký čas od sebe a že to v září bude zase o trochu jiné, lepší. To, co pro to můžeš udělat Ty je o tom s nimi mluvit. Jak Tě mrzí, že to není jako dřív a že by sis přál, aby se usmířili. Pokud jsi toto už také udělal, je to nyní opravdu jen na nich. Uvidíš, jak se to dál bude vyvíjet.

    Přejeme Ti, aby vše dobře dopadlo.
    Modrá linka