To je hezká otázka. UwU je označení tohoto smajlíku. Písmena „U“ jsou přivěřená oční víčka, písmeno „w“ jsou ústa. Vyjadřuje tedy obvykle něco jako roztomilý úsměv. Používá se minimálně od roku 2005, ale teprve v roce 2014 se rozšířil do širšího povědomí.
Přeneseně se dá slovo „uwu“ použít jako označení „roztomilosti“.

Ahoj, je skvělé, že se zajímáš o to, jak svět kolem tebe funguje. V tomto případě se ptáš na samotnou podstatu vesmíru, a tak tě asi nepřekvapí, že odpověď není jednoduchá. V podstatě by se dalo říct, že na této tzv. subatomární úrovni už neexistují jednoznačné odpovědi. Vědci zabývající se studiem elementárních částic nemohou používat běžné nástroje měření. Nemohou se na ně podívat pod mikroskopem. V podstatě je to svět, ve kterém naše představivost selhává, je mimo naše podvědomé chápání.
Kde končí naše chápání, tam nastupuje matematika. Kvantový svět si sice neumíme představit, ale umíme jej popsat a hodně věcí v něm umíme spočítat. A to je pro mne ta hlavní lekce. Otázka „co je uvnitř elementární částice“ je otázka formulovaná jazykem našeho světa. Stejně tak otázka „z čeho se skládá“. To jsou slova, kterými popisujeme hmatatelný svět kolem nás, ale tato slova nemají význam na subatomární úrovni.
Představ si mravence, který žije na trajektu. Z pohledu mravence je trajekt celý svět. Nic, co ten mravenec udělá, ale nikdy nebude mít reálný dopad na to, kterým směrem se ten trajekt vydá. A kapitán, který trajekt řídí, může trajekt řídit bez toho, aby bral existenci mravence v potaz. A pak bude ještě nějaký operátor, pro kterého je ten trajekt jen malá tečka na mapě, a takových teček má na starosti tisíc. Z pohledu operátora nemá smysl analyzovat, co měl kapitán trajektu číslo 459 k večeři, natož analyzovat, kolik má na trajektu mravenců.
Tak vzdálený je od nás svět kvantové mechaniky. Existuje, a je nesmírně zajímavý, ale nepodobá se našemu světu v žádném ohledu, který bychom mohli popsat „našimi“ slovy. Matematika a pravděpodobnosti ale umožňují i tento svět nepřímo zkoumat.
Pion byl dříve považován za elementární částici, nyní je ale označován za částici složenou, jde o typ hadronu. Můžeš se podívat na strukturu toho rozdělení na konci téhle stránky, ale to ti jen ukáže, jak vědci tyto částice dělí, k pochopení toho, jak to „uvnitř“ vypadá, ti to asi nepomůže. Protože samotné slovo „vypadat“ znamená, že něco „vidíš“, a světlo ti v takto malém měřítku k ničemu nebude.

Je skvělé, že se zajímáš o to, jaká je „definice“ slova. Určitě tušíš, že u „lásky“ to nebude jednoduché. Rozhodně musí mít přece „láska“ nějaký jiný typ definice, než třeba „metr“ nebo „polévka“.

Předně je potřeba říci, že to slovo má více významů. Je několik druhů „lásky“, v některých jazycích má každý tento význam své vlastní slovo. Je zde láska, kterou cítí dítě ke svému rodiči, a je to jiná láska, než kterou cítí rodič ke svému dítěti. A to je zase úplně jiná láska, než cítí sourozenci navzájem, a jinou lásku cítí člověk k člověku, který jej přitahuje. Láska může být mezi přáteli, mezi partnery, lásku můžeme pociťovat i k věcem atd. Určitě cítíš, že je to ve všech těch případech trochu jiný typ pozitivních citů.

Možná se ale ptáš na něco jiného. Ptáš se, jestli zamilovanost je láska. Na to nemám odpověď. Láska si zaslouží analyzovat, ale ty analýzy budou vždy subjektivní. Pragmaticky bych ti řekl, že láska je taková, jaké jsou její důsledky. Protože pouze ty důsledky můžeme pozorovat. Když ti někdo řekne, že tě má rád, hezky se to poslouchá. Když někdo proto, že tě má rád, zůstane celou noc vzhůru, aby tě dostal v pořádku domů, nebo když se tě někdo před ostatními zastane, vidíš konkrétní ovoce lásky. Neříkám, že se dá láska poměřovat, nebo že by se poměřovat měla. Chci jen ukázat, že zamilovanost je spíše taková pozvánka k tomu, z čeho se láska časem později může a nemusí rozvinout.

Ahoj,
ty jo, to zní opravdu zajímavě. Těžko říct, čím je to způsobeno. Může jít o tvou živou myšlenku spojenou s tvým zájmem o K.H. Borovského. Na minulé životy zrovna moc nevěřím, ale samozřejmě to neznamená, že to nemůže být pravda. Hlavní otázka je, jestli ti to je nepříjemné. Pokud ne, asi bych ti doporučila nechat to plynout. Pokud tě to obtěžuje nebo to nějak ubližuje tobě nebo tvému okolí, bylo by fajn promluvit si o tom s rodiči nebo nějakým jiným dospělým, kterému věříš a dohodnout se, jak to vyřešit.
Měj se krásně!
Péťa

Ahoj, co se týče manifestací a sigilů, je potřeba se vždy dívat na dvě roviny: fyzickou a symbolickou. Fyzická rovina je ta, která je měřitelná pravítkem nebo mikroskopem. Příklad: pokud by sis něco na tělo namalovala barvami, na které jsi alergická, udělá se ti vyrážka. Tobě se ale určitě jedná o něco jiného, zajímá tě, jaký vliv na tebe bude mít, co si na ruku namaluješ. A tady se podle mne jedná o rovinu symbolickou, a bude tedy záležet na tom, jaký význam tomu přikládáš ty sama.

Příklad: pokud bych si oblékl tričko s nápisem „PREVÍT“, mělo by to na mne nějaký vliv. Věděl bych totiž, že mám tričko s nápisem prevít. Možná by to ovlivnilo i moje chování. A také by to nejspíš ovlivnilo chování ostatních lidí ke mně.

Na druhou stranu, kdybych si oblékl tričko s nápisem „nelietis“ (což je „prevít“ lotyšsky), pokud nerozumím, co ten nápis znamená, nebude na mě mít žádný vliv. Pokud mne ale potká nějaký Lotyš, bude nápisu rozumět a bude se ke mně chovat jinak, než kdybych měl na tričku nějaký jiný nápis. No a zbývá ještě situace, kdy naopak já si napíšu na tričko něco v řeči, které rozumím já, ale ne ostatní.

To je, pokud mohu posoudit, častý motiv k tetováním a dalším podobným „znakům na těle“. Chceme něco sdělit sami sobě, a případně i okolí, ovšem chceme mít pod kontrolou, komu to sdělujeme. A na tomto principu takovéto věci (opět, co mohu posoudit) fungují. Je to forma vlastní motivace, možná forma sebe-sugesce.

Já doporučuji psaní deníku jako jedné z nejlepších forem sebepoznání a sebe-proměňování. Výhoda totiž je, že jde o opakovaný a kreativní proces, a takové mají nejlepší výsledky.

Je skvělé, že se zajímáš o nové věci a chceš pochopit, jak fungují. O kryptoměně bitcoin se v posledních měsících hodně píše a řada lidí o něj jeví zájem.

Tvoje mamka má nicméně správný instinkt, když říká, že „nikdo ti nebude zadarmo dávat něco, co má velkou cenu“. To je dobrá úvaha, kterou je nutné mít na paměti, kdykoli na internetu uvidíme nějaký slib výdělku bez práce. Snadný výdělek bez rizika a bez práce je prakticky vždy podvod.

Ale zpátky k bitcoinu. Docela pěkné je vysvětlení v této knize od Michaela Carase: Bitcoinové peníze (zdarma v českém PDF). Přečteš si tam o základech, především o tom, že bitcoin je platidlo, které nevyžaduje důvěru v nějakou centrální autoritu, protože místo toho používá decentralizované ověření pomocí matematických důkazů „provedeného výpočtu“. Právě toto dokazování, že někdo provedl výpočet, se nazývá „těžba“.

V současné době je prakticky nereálné, že bys vytěžil na běžném počítači nějaký obnos v bitcoinu, který by stál za zmínku. Většina těžby probíhá na specializovaných počítačích k tomu určených (tzv. mining rig). Ale to by ti nemělo bránit v tom, aby sis o bitcoinu nemohl více zjistit a přečíst. Zajímej se také o technologii „blockchain“, na které je bitcoin postavený. Dříve, než do něčeho dáš peníze, snaž se to pochopit. Bitcoin je dost neintuitivní na pochopení, ale to ostatně i současný bankovní systém, na který jsme již zvyklí. Řada lidí pochopí fungování peněz až tehdy, když se začne zajímat o alternativy typu bitcoin.

Ahoj, spojením „jít na kobereček“ se rozumí, že jdeš k nějakému nadřízenému vysvětlit nějakou věc. V případě školy tu může jít práve o ředitele a třeba to, že jsi něco provedla.
M.

Ahoj A,
díky za velmi zajímavý dotaz!

Trochu jsem zapátral a bohužel odpověď už tak zajímavá není. Žádný souhrnný pojem pro sestřenice a bratrance neexistuje a pravděpodobně neexistoval ani v dávných dobách, kdy se rozlišovali strýčenci, ujčenové a tetěnci (jako různé pojmy pro bratrance podle pohlaví rodiče a jeho sourozence). Velmi pěkný výčet všech možných příbuzenských pojmů je na české Wikipedii.

Vývoj jazyka kráčí různými cestičkami. Přestože všelijaké archaické pojmy vymizely, žádný pěkný souhrnný pojem pro potomky sourozenců rodičů nevznikl.

Zajímavé je, že třeba v angličtině existuje naopak pouze souhrnný pojem: cousin. Překladatelé do češtiny musí vždy zkoumat širší kontext, aby zjistili, jestli je tím míněn bratranec, nebo sestřenice.

Alík

Ahoj,
záleží na tom, v jaké situaci se ten pojem použije. Ano, v některých případech to jsou slova stejného významu.

Všeobecně označuje pojem holka osobu ženského pohlaví. Když třeba rodič mluví o svém dítěti, tak myslí holkou spíš dceru. Kdyby v nemocnici po porodu doktor říkal „gratuluji maminko, je to přítelkyně“, asi by to naznačovalo, že utekl z psychiatrie.

Alík

P. S.: Ty máš ale krásné věkové rozpětí. Jestli chodíš i ve škole do čtyř tříd najednou, tak musíš mít hlavu jako nafukovací žirafu.

Ahoj,
karma je v obecnějším slova smyslu víra v nějakou vyšší spravedlnost světa. Tedy, že dobré skutky a myšlenky vedou ke spokojenému životu, špatné skutky a myšlenky vedou k utrpení. Většinou o karmě mluvíme, když je někdo náhodnou shodou okolností potrestán za něco špatného (třeba když ozbrojený lupič během přepadení omylem vystřelí a odražená kulka zasáhne jeho hýždě ), nebo když má někdo jen tak nevysvětlitelnou smůlu (= špatná karma), nebo když někdo páchá dobro a doufá, že se mu to v budoucnu nějak vrátí, ale ještě vůbec netuší jak.

Pojem karmy pochází z východních náboženství – z hinduismu a budhismu – kde bývá i úzce spjatý s vírou v reinkarnaci (znovuzrození, přesun duše zemřelého do nového těla), čímž vyznavači těchto filozofií vysvětlují, proč se občas zdá, že karma nefunguje – že nevinní trpí a padouchům se daří. Zdánlivě nevinní trpí údajně proto, že byli v předchozím životě padouši. Tímto manévrem jde vysvětlit všechno... a z jednoho tajuplného fenoménu jsou najednou dva.

V místním pojetí bývá karma vnímaná spíš obrazně, jako pověra. Málokdo skutečně spoléhá, že fyzikální zákony vesmíru tajně udržují nějakou rovnováhu mezi lidskými pojetími dobra a zla. Ani žádný řízený pokus neprokázal souvislost mezi morální ctností a náhodnými jevy, poctivým slušným lidem bohužel padne na hrací kostce šestka stejně často jako zlotřilým psychopatům. Občas bychom si přáli, aby naše vnímání spravedlnosti bylo napevno zadrátované ve struktuře časoprostoru, aby o dění nemohla rozhodovat bezcitná náhoda, kterou nemůžeme mít nikdy úplně pod kontrolou... ale je to marné.

Přestože je vesmíru téměř určitě jedno, jestli jsme hodní, nebo zlobíme, pořád se vyplatí páchat spíš dobré skutky, protože ostatním lidem to jedno není... a i ta člověčí pozemská spravedlnost občas dokáže zázraky. Slušným a ohleduplným chováním tedy sice nemůžeme zabránit tomu, že nám začne pršet na hlavu, ale zvýšíme si šanci, že nám někdo ochotně půjčí deštník.

Alík

P.S.: Pojmem „karma“ se u nás označují i plynové ohřívače vody, které kdysi vyráběla firma jistého Karla Macháčka (odtud ten název). Nijak nesouvisejí s filozofií. Když má někdo v bytě špatnou karmu, může se udusit oxidem uhelnatým.

Ahoj,
účetní se stará o účty, tedy vlastně dohlíží na firemní peníze. Kontroluje, jestli odešly platby ve správné výši správné firmě, nebo naopak jestli přišly tak, jak přijít měly, jestli zaměstnancům chodí mzda... a navíc k tomu všemu se zejména stará o daně. Daně jsou poplatky pro stát, ze kterých se pak podle rozpočtu schváleného zvolenými politiky platí provoz škol, nemocnic, policie, důchody a tak podobně. Vzhledem k tomu, že daně jsou dost spojené s tou politikou, poměrně často se jejich pravidla mění a všelijak komplikují (mohla jsi slyšet třeba o EET). Účetní musí tento mnohdy dost zmatený vývoj hlídat a mít v pořádku všechny formuláře pro případ, že by přišla do firmy kontrola z finančního úřadu.

Manažer je obecné označení pro někoho, kdo řídí nějaký tým lidí, nebo zodpovídá za nějaký projekt, na kterém jiní zaměstnanci pracují. Měl by přemýšlet o cílech, o nějakém „větším obraze“, který řadoví pracovníci moc neřeší. Měl by umět dobře vycházet s lidmi. Také musí myslet na časové termíny a náklady a tak podobně. Prostě je to člověk, který šéfuje.

Snad jsem to popsal srozumitelně... za případné nepřesnosti se všem účetním a manažerům omlouvám.

Alík

Hodil jsem ten pojem do vyhledávače a řekl bych, že je to příchuť minerálky. Asi trochu malinová.

Ahoj,
záleží asi, co si kdo představuje pod pojmem droga. Návyková látka to není, pokud vím, a na to způsob požívání nemá vliv.

Česká Wikipedie nyní říká: „Čisté na drobno rozdrcené kakao se také dá používat jako droga. Kakao způsobuje vyplavení endorfinu, známého také jako hormon štěstí, díky vysokému obsahu hořčíku také uvolňuje svaly a konzumentům dodává energii až po několik hodin.“ – cs.wikipedia.org/wiki/Kakao#Droga

Ahoj,

sny odjakživa lidi zajímaly, protože se jedná o svět mezi skutečným a neskutečným, mezi tím, co žijeme na venek a co žijeme uvnitř.

Sen je stav změněného vědomí, který se děje v určité fázi spánku. Obrazy uchovávané v paměti - zážitky, pocity, vjemy se objevují ve formě filmu přehrávaného v hlavě. Mohou se smíchat s tím, co se děje teď (třeba venku někdo seká sekačkou trávu a ve snu se nám zdá, že například vrní kočka). Ve snu mohou být překonány všechny fyzikální a přírodní zákony - člověk může létat apod.

Sen při samotném snění prožíváme jako skutečný.Všichni lidé mají sny, ale pouze někteří jsou schopni si je pamatovat. Některé sny člověka potěší, jiné zase mohou být spíše "nočními můrami", které ho spíše vyděsí.

Tvoje otázka není blbá, je dobré, že se ptáš na to, co Tě zajímá. Můžeš ale také využít jiné zdroje, třeba zapátrat na internetu, v encyklopedii, ptát se blízkých lidí apod.

Pěkné prázdniny,

Modrá linka