Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Ztráta emocí Alíkova poradna

    Vyhledat odbornou pomoc

    Ahoj Alíku a spol. Chtěla bych se zeptat na něco dost vážného a potřebovala bych rychlou odpověď... Pokusím tenhle dotaz vysvětlit tak aby dával smysl....
    Už od mala jsem byla trochu jíná, od malinká zvládám hodně stresu např 12 kroužků týdně a dobré známky ve škole...
    Problém je ten že jsem postupem času ztratila emoce, nenávidím lásku a lidskost protože sama jí necítím, nikdy nebrečím a když se to někdy přece jenom stane tak moje psychické já mě nechá chladnou a brečí jenom moje fyzické tělo ... Prostě už necítím ani štěstí... K vánocům bych chtěla dobrman ale rodiče mi ho zakázali že prý máme našeho jezevčíka, problém je ten že já z něj cítím tu ne chutnou radost, lidskost a lásku z které se mi dělá špatně... Mám vertebrální tripcitu v hlav ěals to s tím asi nesouvisí... Nesnáším lidské teplo....
    A zkrátka už mě přestalo bavit se falešně něčemu smát, nebo dělat jak jsem histerická jako holky v mém věku... Přestala jsem cítit lásku a většinu ostatních nemocí a miluju když mě něco neskonale bolí.. Řezala jsem se ale už to skoro vůbec nedělám..+Všichni říkají že mám až divně malé zorničky. Prostě cítím -že není něco v pořádku

    • nemám emoce
    • všechny emoce postupně víc a víc ztrácím...

    Můj dotaz zní:může se jednat o nějakou nemoc, např nádor nebo cokoliv takového?? Může se to nějak,, léčit,,??

    holka, 12 let, 13. září

    Ahoj,

    píšeš nám o tom, co prožíváš: o zvládání stresu, ztrátě emocí, hlavně radosti, lásky, štěstí - jsou to pocity, ze kterých se Ti teď dělá špatně. Dříve ses i řezala, teď už skoro ne.
    Je moc dobře, že jsi napsala a hledáš pro sebe podporu ve chvíli, kdy vnímáš, že se s Tebou něco děje, že něco není v pořádku. Věřím, že pro Tebe není jednoduché se v tom sama zorientovat. Takhle na dálku nedokážu určit, co by mohla být příčina ztráty emocí - jestli jde vyloženě o psychické trápení anebo s tím může souviset i nějaká fyzická nemoc, jak píšeš. Každopádně podstatné je, že Ti není dobře. Je důležité, abys na to všechno nebyla sama a měla pro sebe podporu. Lidem, kteří u sebe sledují něco podobného, jako teď Ty, často dokáže pomoci psycholog anebo psychiatr. Společně byste prozkoumali, co prožíváš a postupně hledali způsob, jak to udělat, aby ses cítila alespoň o trošku lépe. Nejsem si jistá, jestli rodiče ví o tom, jak to teď máš. Nevím ani, jaký mezi sebou máte vztah a jestli si dovedeš představit, že by ses jim mohla svěřit. Bylo by moc fajn říct o tom všem někomu dospělému ze svého okolí, komu věříš. Pokud bys chtěla, je možné všechno probrat podrobněji u nás na Modré lince - na chatu, telefonu, Skypu anebo WhatsAppu. Kontakty najdeš na našich webových stránkách www.modralinka.cz. Můžeš se taky ozvat na Linku bezpečí, která funguje 24 hodin denně a je zdarma. Tady je číslo: 116 111.

    Přejeme hodně síly.

    Modrá linka

    Na otázky odpovídají

    pracovníci linky důvěry Modrá linka, psycholožka BáraV, MUDr. Jiří Staněk, bojovníci proti kouření z projektu Nekuřátka, český klub skeptiků Sisyfos a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze čtenáři mladší 15 let.

    Vyhledat odbornou pomoc

    jak zvládnout život?
    proč žít dál?

    Co mě ráno zvedá z postele? To že by si všichni mysleli že jsem slabá a smáli by se mi. A vzpomínali by na mě jako na tu která se zabila a navíc se vždycky tvářila že je všechno v pohodě .Všichni vidí jen moje fyzické postižení(na tváři mám hemangiom). Ale co moje psychické postižení? Jsou snad slepí? ...

    holka, 8. září

    Ahoj,

    kladeš si správné, ale i věčné (nadčasové) otázky, které si lidstvo klade stále a není člověk, který by si tyto otázky nepoložil alespoň někdy v životě.

    Mrzí mne, že se necítíš dobře natolik, že se Ti ani nechce žít. Se svými vážnými myšlenkami bys rozhodně neměla zůstávat sama. Proto je dobře, že jsi přišla sem do poradny. Zvaž, komu z dospělých v Tvé blízkosti věříš, komu dáš svou důvěru a budeš s ním sdílet své myšlenky. Je to moc důležité, starší člověk má zkušenosti a pokud Tě zná, bude nejspíš umět i poradit. Tím, že se stále tváříš, jako že je vše v pohodě, totiž nedáváš možnost lidem v Tvé blízkosti, aby Ti pomohli. Co je viditelné, (např. hemangiom na tváři), je pro druhé snadno čitelné, na co myslíš, co se s Tebou děje, to ostatní netuší.

    Další možností jsou odborníci. Máte-li na škole školního psychologa, můžeš se obrátit na něj. Jsi-li z Brna či JM kraje, můžeš navštívit naši poradnu, jak postupovat najdeš na našich stránkách www.modralinka.cz.

    Přejeme Ti, abys brzy pro sebe ve svém okolí našla podporu.
    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Cítím, že bych tu neměla být

    dobry den/ahoj nejsem si jista kam presne bych to mela psat nebo co presne chci napsat ale nejak to zkusim..jsem 14leta divka a nemam komu se sverit asi proto sem pisu..uz od uplneho detstvi jsem clovek co si hur hleda kamarady je ze vseho vystresovany lehce se rozbreci a lehce se nastve..asi v mych 6letech jsem slysela sve rodice mluvit o tom jak me nezvladaji ze nejsem normalni ze bych mela chodit na psycholoii atd take mi casto rikali ze me nikdy nemeli mit ze jsem nejvetsi chyba co kdy udelali a ze by jim bylo lepe beze mne...strasne me to boli kdyz na to vzpominam vim ze delam chyby a ze jsem zrovna nebyla vysnene dite..asi pred dvema rokama jsem se zacala sebeposkozovat ziletkou citila jsem se lip citila jsem teplo ktere se mi rozleva po tele a bylo to lepsi jak trapeni se nad cimkoliv co se mi stalo..casem jsem prestala protoze jsem si uz nechtela ublizovat..ted uz jen mlatim do zdi/sebe..strasne spatne spim a take nezvladam stres..casto brecim a nekdy ani nevim proc..citim se strasne sama a casteji myslim na sebevrazdu (o kterou jsem se uz hodnekrat pokusila at uz utopeni,podrezani se nebo snad predavkovani) citim ze bych tu nemela byt ze si to nezaslouzim a ze jsem spatny clovek..mam chut jit do ledove vody a v tichu se utopit..takove veci bych klidne mohla rict rodicum a ze s nimi mam uz i dalo by se rici dobry vztah ani se nehadame ale reknou mi „my to chapeme zazili jsme to“ a to mi moc uprimne nepomaha citim se pak stejne priserne jako jindy..nezvladam to vsechno a chtela bych to nekomu rict ale nemam komu..nevim kde a jakou pomoc najit jak se citit lepe a nemit zachvaty breku uprostred noci jak si v klidu bez stresu koupit jidlo na verejnosti..sice jsem nenapsala vsechno ani nevim jestli je to dotaz ale citila jsem ze uz to potrebuju rict protoze chat linky bezpeci je porad obsazeny,email nevim jak funguje a volani je pro me moc stresujici tak to pisu sem asi je to zbytecne nebo jsem naprosto v pohode jen to nevidim ja vazne nevim ale uz jsem to napsala a i poslala..diky za vse dopredu kdyztak

    maja 14 let, 4. září

    Ahoj Majo,

    píšeš nám a svěřuješ se s velmi osobními bolestmi, které Tě trápí. Je mně moc líto, že se cítíš tak, jak uvádíš, v noci máš záchvaty breku, často myslíš na sebevraždu, dokonce ses o ni už hodněkrát pokusila. Musí pro Tebe být moc a moc těžké, žít s takovými myšlenkami sama, píšeš, že se nemáš komu svěřit. Napadá Tě, že jsi špatný člověk, a že bys tu neměla být, v dětství Tě velmi zraňoval názor Tvých rodičů, že Tě nezvládají, neměli Tě mít, že udělali chybu. Vnímám jako možné, že příčina Tvých dnešních potíží pochází už z Tvého dětství.

    Z Tvé zprávy zároveň vnímám i velkou vnitřní sílu. Zmiňuješ se o tom, že ses sebepoškozovala, a ačkoli Ti řezání žiletkou přinášelo úlevu, přesto jsi s tím nakonec dokázala sama přestat. To je moc dobrá zpráva, znamená to, že jsi silná osobnost navzdory všemu, co Tě potkalo. Málokdo totiž dokáže s řezáním přestat sám, bez odborné pomoci. Tys to dokázala a věřím tedy, že v sobě najdeš sílu i pro další kroky na Tvé cestě.

    Z Tvé zprávy mi není jasné, jestli docházíš někam k psychologovi nebo terapeutovi, spíše se mi zdá, že asi ne. Psycholog může být velkou pomocí – je to člověk, kterému se můžeš svěřit, který Tě může podporovat a může Ti pomoct učit se pracovat s Tvými emocemi, zvyšovat svoji sebedůvěru, mít se ráda taková, jaká jsi. Chodit k psychologovi vůbec neznamená, že jsi „blázen“, nebo že jsi nějak špatná – naopak, znamená to, že chceš na sobě pracovat a umíš si říct o pomoc ve věcech, ve kterých to potřebuješ. A každý člověk občas pomoc potřebuje. Pokud by se Ti tato možnost líbila, můžeš se zeptat rodičů, zda by Ti nepomohli najít psychologa, nebo můžeš zajít za školní psycholožkou, pokud na škole máte (případně oslovit dalšího dospělého, kterému důvěřuješ).

    Pokud bys potřebovala o tom všem ještě mluvit, můžeš zkusit i chat naší linky – probíhá v pondělí, středu a sobotu od 18 do 21 hodin (dostaneš se tam přes stránky https://www.modralinka.cz/). Možná si taky chvilku počkáš, ale věřím, že se na řadu dostaneš. Pokud to nemáš daleko do Brna, můžeš za námi dojít i do osobní poradny (info na stejných stránkách).

    Neboj se říct si o pomoc, zasloužíš si na to nebýt sama.

    Přejeme Ti, abys nacházela cestu k sebepřijetí i opravdovému přátelství.

    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Ahoj, mám aspergerův syndrom (je to diagnostikovaný) a hrozně mi to vadí. Stačí nejmenší věc která mi vadí a záchvat je na světě. Pak se na mě všichni kolem strašně divně koukají a povídají si o mě (např. ta holka je ale rozmazlená). Přitom za to nemůžu a nechápu co po mě chtějí. Mám hodně špatný zvládaní emocí a komunikaci. Co mám dělat? Už ani radši nechodím ven.

    holka, 10 let, 27. srpna

    Ahoj,

    děkujeme Ti, že se nám svěřuješ s tím, co Tě trápí. Píšeš, že Ti moc vadí Tvůj aspergerův syndrom. Zažíváš záchvaty kvůli sebeměnším věcem, lidé se na Tebe divně dívají a je pro Tebe těžké zvládat emoce a komunikaci. Už raději kvůli tomu nechodíš ven. Ptáš se nás, co máš dělat.

    Mrzí mě, že zažíváš takové záchvaty a že je pro Tebe kvůli tomu těžké zvládat kontakt s druhými. Je moc dobře, že jsi nám napsala a říkáš si takto o pomoc. Přemýšlím, jestli jsi v péči nějakého lékaře či psychologa kvůli Tvým potížím. Myslím si, že u těchto věcí je velice důležitá odborná pomoc někoho, kdo tomu rozumí a ví, co Ti poradit. Lidé, co rozumí autismu, nabízí poradenství třeba na stránkách: https://mujautismus.cz/konzultace-pro-rodiny-a-organizace/ Skvělé zdroje a další organizace najdeš taky na stránkách www.nadejeproautismus.cz, i když ty využíjí asi spíš rodiče, jsou více odborně psané.

    Co se týče komunikace a zvládání emocí, tak si myslím, že by Ti mohlo prospět docházet k psychoterapeutovi, kde to spolu můžete pořádně probrat a můžeš se učit nové způsoby a techniky, jak s emocemi pracovat či jak komunikovat s druhými. Obávám se, že pro Tvé trápení bohužel neexistuje jednoduché řešení a bude to spíš běh na dlouhou trať a bude to vyžadovat i hodně práce na sobě. Důležité je ale na to nebýt sama a využívat podpory lidí ve Tvém okolí, kteří tam pro Tebe jsou.

    Přejeme Ti, ať se Ti daří najít způsob, jak být ve svém životě spokojená.

    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Úzkost

    Ahoj,jak mám říct rodičům že trpím úzkostí? Sedí na mě všechny příznaky a už jsem prodělala úzkostní záchvat.(Dřív jsem se v noci probouzela a zničeho nic jsem brečela.To mamka ví a chodila jsem k neurologovi.)

    holka, 11 let, 24. srpna

    Ahoj,

    děkujeme Ti za důvěru, že se nám svěřuješ se svojí situací. Ptáš se nás, jak máš rodičům říct o tom, že trpíš úzkostí. Dokonce jsi už měla i úzkostný záchvat. Dřív jsi chodila k neurologovi kvůli nočnímu probouzení a pláči.

    Prožívat úzkosti může být velmi nepříjemné, je dobře, že si říkáš o pomoc a že se s tím chceš svěřit i rodičům. Neznám Tvoje rodiče ani to, jak často si spolu povídáte nebo co všechno spolu sdílíte. Myslím si, že jim můžeš říct právě to, co píšeš nám – že na Tebe sedí příznaky a měla jsi i úzkostný záchvat. Můžeš jim klidně dát přečíst tento Tvůj dotaz Alíkovi a naši odpověď.

    Pokud je pro Tebe těžké o tom mluvit, můžeš si také pomoct tím, že si na ten rozhovor připravíš čas a prostor – můžeš třeba oznámit rodičům, že jim potřebuješ něco důležitého říct a chceš, aby si pro to našli klidnou chvíli. Další možností je o tom rodičům napsat dopis – tak si to všechno můžeš v klidu promyslet předem.

    Chci Tě moc povzbudit v tom, abys na úzkosti nezůstávala sama a hledala podporu, kterou potřebuješ.

    Přejeme Ti, ať se rozhovor s rodiči vydaří.

    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Změny v pubertě - chci psychologa

    Ahoj poradno,
    Za poslední necelý rok jsem se velmi v charakteru změnila, hlavně právě v tý komunikaci. Už jsem o tom něco psala ale napíšu to ještě jednou. Dříve když mě někdo urážel tak mi to bylo celkem jedno, ale teď jsem si to začala brát moc do srdce (občas přehnaně). Také už nejsem tak veselá a extrovertní, naopak si teď všechno moc promýšlím a když chci něco udělat/dokázat tak to neudélám protože už jsem za ten čas našla milióny věcí co se mi můžou stát. A jak jsem psala nejsem teď tak moc na povídání, dokonce když jdu venčit psa tak se bez příčiny bojím potkat sousedky nebo nějaké lidi. Také se můžu rozbrečet bez příčiny nebo z toho že jsem příliš dlouho s kamarádkami. Ale stává se taky že celý den jsem šťastná z každé blbosti a na druhý den jako kdybych byla v depresi protože mi sestra poslala smutné video. A v ty "depresivný dny" jsem dokonce myslela na to že život nemá smysl a hůř. Také myslím na to že bych měla jít k psycholožce protože situace s komunikací mně už vyčerpává protože kvůli tomu už skoro nemám kamarádky, stejně jako to že místo toho abych prostě řekla kamarádce že už chci jít domů tak jí to neřeknu pokud se nezeptá :/
    Neblbnu náhodou takhle z puberty?😅 A nejde to nějak popřípadě zmírnit? 😅
    A ješté trochu proč bych vlastně chtěla jít k psycholožce je jak jsem psala dříve že nikomu se mi nejde svěřit, teď dokonce i mamce :-( Takže mám pocit že pokud si s psycholožkou (osobně) promluvím tak by mi mohlo být o něco lépe protože se kvůli tomu cítím takřka zúžená.
    Mohli by jste mi poradit?

    Předem velmi děkuji za odpověď. :-)

    holka, 12 let, 20. srpna

    Ahoj,
    přečetla jsem si znovu vše, co Tě trápí – změna v komunikaci s lidmi, Tvoje obavy se s nimi potkat, pláč bez příčiny a tzv. depresivní dny. Je toho docela dost, a tak je dobře, že hledáš pro sebe nějakou pomoc. Líbí se mi, že si uvědomuješ, že jde možná o vliv puberty a dospívání, je úplně přirozené, že se mění Tvoje hormony, ale také psychika a je to celkově bouřlivé a nijak lehké období. Jít k psycholožce mi připadá jako velmi dobrý nápad. Měla bys tak prostor pro sebe, kde můžeš otevřeně mluvit o všem a mohly byste společně hledat, jak Tvoje stavy zvládnou i zmírnit. Říkám si, že i mamka může být ráda, že budeš někde pracovat sama se sebou a tím se třeba zlepší i vztah a komunikace mezi vámi. Proto bych Tě chtěla podpořit v tom, abys jí poprosila, aby Tě k psycholožce objednala. Některé školy mají i školní psychology a pokud ho u Vás máte a důvěřuješ mu, může to být i on, koho budeš navštěvovat.

    Přejeme Ti, aby Ti brzo mohlo být lépe.
    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Ahoj alíku, měřim hodně cm (okolo 183?) ale vážím jen 60kg takže BMI mám 18,12... Hodně cvičím, jezdím na kole, chodím ven se psy atd ale vůbec nemám chuť jíst, když mám hlad tak to taky není problém a v poho to vydržím. Zkoušel jsem i jen celý den sedět a jíst ale když toho sním moc tak hnedka hurá na záchod. Taky doma někdy není dostatek jídla což mě docela ulehčuje rozhodnutí jestli budu jíst nebo ne.

    kostička, 14 let, 4. července

    Ahoj kostičko,

    určitě to proto není lehké. Pokud si nevíš sama rady, určitě se svěř někomu dospělému komu věříš, určitě najdeš podporu a pomoc, která je momentálně potřeba.

    Pokud bys ses neměla komu svěřit, rádi tě vyslechneme v Centru Anabell, můžeš se podívat na stránky www.anabell.cz/
    Zde ti můžeme nabídnout psychologickou pomoc nebo třeba službu peer konzultanství, kdy si můžeš popovídat s člověkem s podobnou zkušeností.

    Posíláme hodně sil

    Vyhledat odbornou pomoc

    Ahoj Alíku, doufám že neotravuji se svým dotazem, ale je to celkem naléhavé. Bude to docela dlouhý příběh, tak se posad a já se do toho pustím.
    Poslední dobou mám obavy ohledně mentalniho a i fyzického zdraví moji kamarádky, říkejme ji třeba P. Všechno to začalo tím, že se zmiňovala o svém spánku, který denně prý netrvá ani 2 hodiny. Také prý někdy vynechává jídlo a to celý den. Asi si říkáš, že to je její volba a blablabla, ale tím to zdaleka nekončí!
    Nedávno se nám zmínila o něčem, co mě šokovalo. Řekla nám, že se zkoušela ŘEZAT plechovkou!! Nejsou na ní naštěstí žádné jizvy anebo tak nějak, ale myslím si, že si srandu nedělala. Pořád ma takové poznámky stylu: jaké by to bylo skočit z tohohle okna a ukaž, já se podívám, jak je tohle ostrý.
    Pořád jí říkám, ať toho nechá, ale i když řekne, že už přestane, pořád to přetrvává a já si nevím rady a jsem si jistá, že potřebuje pomoci. Ona ještě chodí k psycholožce, ale ne kvůli tomuhle, ale kvůli hádkám její rodičů.
    Je něco, co bych mohla pro P udělat, třeba i něco drobného, ale chci ji za každou cenu pomocí, protože vím, že tohle v pořádku není 😥
    Díky za odpověď!
    PiLlulka

    holka, 12 let, skoro 13, 25. června

    Ahoj,

    tvá kamarádka určitě potřebuje pomoci. Můžeš si s ní zkusit promluvit, to však nemusí být jednoduché, proto bys ji měla být hlavně oporou.
    Můžeš se také svěřit někomu dospělému, komu důvěřuješ ty nebo tvá kamarádka (rodič, učitel...).
    Dále je možné kontaktovat Centrum Anabell, podívej se na www.anabell.cz/, tam najdeš také číslo na linku, kde tobě nebo kamarádce poraní nebo mohou pomoci.

    Posíláme hodně sil, ať je tvá kamarádka co nejdříve v pořádku

    Vyhledat odbornou pomoc

    Mamka měla autonehodu

    Ahojky Alíku a ostatní. Rovnou začnu. Asi před dvouma týdnama mi mamku srazilo auto. Potřebuji se s tím už někde vypovídat. Dali Mně do nějakýho centra (podobnýmu dětskýmu domovu). Už jsem s mamkou volala a dnes jsem ju viděla. A jak jsme spolu volali, řekla mi že se narodila podruhé, v tom smyslu že málem zemřela. Každý den mi je do breku, říkám si že jsem k ničemu, a prostě si nadávám. Mám pocit že je to moje vina, že kdybych ten den co odešla šla sní a nebyla bych na mamku „drzá“ nic by se nestalo. Spouští se mi každý den minimálně 5x krev z nosu z ničeho nic, možná je to ze stresu. Já to nezvládám. Je mi strašně na nic. Jak jsem mamku dnes viděla, vypadala no..měla všude samý modřiny a má zlomenou ruku. Nehty měla od krve. A je strašně hubená..když jsem ju viděla myslela jsem si že je asi anorektička..bylo mi do breku, ani jsem si s ním moc nepopovídala. Je toho na mně moc, mám myšlenky že prostě uteču!!.. nebo..jsem párkrát měla myšlenku že se zabiju!!! mám o maminku strašný STRACH!! bojím se..už jak mi řekla že málem zemřela..chtělo se mi brečet. Včera jsem se probudila kolem 4:00 a brečela jsem.. To dělám každý den.. A pak jsem nevyspaná..Potřebuji moooc poradit..předem strašně moc děkuji za odpověd.

    Holka. 12 let., 5. července

    Ahoj,
    je úplně v pořádku, že jsi se do poradny vypsala se svými starostmi. Dovedu si představit, že je mámina nehoda a všechno, co se kolem ní děje, pro Tebe šok. Cítíme s Tebou i mamkou.
    Honí se Ti teď v hlavě spousta věcí a i Tvoje tělo reaguje na stres (například krvácením z nosu, potížemi se spánkem), to je v takové situaci přirozené. Máš o mamku velký strach, starost, asi máš plno otázek, co bude dál a kdy budete zase spolu doma. Někdy po prožité hrůze, nebo když se někdo pro nás důležitý ocitne blízko smrti, přicházejí výčitky svědomí nebo pocity viny, že jsme něco měli nebo naopak neměli dělat nebo říkat. Chci Tě ujistit, že Ty za máminu nehodu nemůžeš. Lidský mozek je nastavený, aby hledal příčinu a následek, protože se díky tomu orientuje ve světě, ale někdy vytváří i nelogická spojení (jako třeba hádky s nehodou) a vyrábí nepříjemné pocity a myšlenky. Je fajn, že pro sebe hledáš pomoc. Z toho, co píšeš, předpokládám, že jsi v zařízení, kde se lidé setkávají s dětmi, které prožili velký stres a jsou připraveni Ti pomoci, pokud jim upřímně řekneš, jak se teď cítíš. Pokud tam není psycholog přímo zaměstnaný, měli by umět Ti nějakého zajistit. Je taky v pořádku plakat sama nebo s někým, pláč pomáhá z duše vyplavit strach,smutek, lítost, bezmoc atp. a přináší úlevu. Někomu pomáhá i vypsat se do deníku. V každém případě my jsme Ti k dispozici všemi způsoby, které najdeš na www.modralinka.cz, můžeš také vyzkoušet Linku bezpečí, která funguje nonstop a zdarma na tel.116 111 a stejně jako my provozuje i chat.
    Přemýšlím i nad tím, jak se má Tvá mamka - je nyní v nemocnici, možná taky má různé myšlenky a pochybnosti a taky se jí po Tobě stýská. V něčem se vlastně máte podobně. Možná už Tě moc nebaví kreslit, ale klidně jí můžeš něco nakreslit nebo místo obrázku můžeš mamce vyrobit nějaký malý dárek nebo talisman pro radost. Jistě ji uklidňuje to, že ví, že jsi v bezpečí a je o Tebe postaráno. Kdyby sis něco udělala nebo někam utíkala, nepomohlo by to ani Tobě, ani jí. Ani by to nevrátilo čas někam před nehodu. To bychom si přáli všichni, ale nejde to.
    Věřím, že ses polekala, když jsi viděla mamčina zranění, některá se budou hojit docela rychle a mamka začne už za pár dní vypadat lépe, u některých to potrvá možná déle. Je také možné, že po odchodu z nemocnice bude mamka potřebovat ještě lázně nebo rehabilitaci, aby se zase dostala do kondice. Na všechno tohle se můžeš zeptat mamčiných lékařů nebo poprosit toho, kdo Tě do nemocnice doprovází, aby Ti to zjistil, abys věděla, s čím máš počítat. Důležité je, že je mamka naživu a můžete se spolu těšit, jaké to bude, až bude uzdravená doma.

    Posíláme objetí a přejeme, aby bylo už jenom lépe mamce i Tobě. Neboj se říct si o podporu.
    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Úzkost mezi spolužáky

    Ahoj Alíku,
    vím, že mi asi takto na dálku nemůžete pomoct, ale já se potřebuji někomu svěřit.
    Jde o to, že si myslím, že trpím úzkostmi. Hledala jsem si to na internetu a myslím, že to nejlépe vystihuje sociální úzkost.
    Dnes je den před vysvědčením. Své spolužáky uvidím po čtyřech měsících. Jen pro kontext, ve třídě mám pár kamarádek a myslím si, že mě většina třídy spíš neřeší. Je tam ale pár lidí, kteří mne moc nemají rádi.
    Celý dnešek mám stažené břicho, napjaté svaly a mám nevolnosti, protože se obávám zítřka ( to stažené břicho mám téměř kdykoli, kdy na školu pomyslím).Netuším proč. Říkám si, že spolužáky uvidím jen půl hodiny a potom zase dva měsíce ne. Hlavně se bojím toho, že mi třeba někdo řekne něco špatného.
    Je ale zvláštní, že toto se mi děje jen ve škole. Když jdu třeba ven s kamarádkami, je to úplně v pohodě.
    Toto se mi dělo, i když jsem chodila do školy, byla jsem vždycky ve stresu z toho, že třeba nebudu mít s kým jít na odpoledku, s kým sedět v lavici atd.
    Co mám dělat? Jak se toho zbavit?
    Předem děkuji za odpověď.

    holka, 14 let, 25. června

    Ahoj,

    je dobře, že s námi sdílíš své trápení. Je mně líto, že trpíš úzkostmi. Není mezi námi člověk, který by dokázal imponovat všem lidem kolem, vždy se najde někdo, kdo ho “nemusí”, v tomto se tedy nijak nevymykáš normálu.

    Nevím, zda o těchto Tvých úzkostech vědí rodiče. Měli by vědět, co Tě trápí. Je možné, že Ti budou umět svým přístupem pomoci, možná i sami zažívali v dospívání něco podobného.

    Opravdu Ti takto na dálku nemůžeme pomoct, ale pokud by se tyto Tvé stavy nelepšily, bylo by fajn vyhledat nějakého psychologa. Možná máte na škole svého školního odborníka-psychologa, který by Ti pomohl projít úskalími obav a úzkostí, pracovat na zvýšení sebevědomí.

    Přejeme Ti, aby ses ve škole cítila jistější.
    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Myslím na sebevraždu

    Ahoj, už jsem úplně zoufalá. Pořád mám pocit že kdybych neexistovala tak by bylo všechno lepší. Nechci žít. Žiju v bytě který je hrozný a nikdo mě nemá rád. Všichni si myslí že když mi je 10 tak nemůžu mít deprese. Zkrátka nemám chuť do života. Co mám dělat? Mám chuť spáchat sebevraždu. S nikým se o tom bavit nechci.

    holka, 10 let, 23. června

    Zdravíme Tě z Modré linky,

    znovu nám píšeš o tom, že se necítíš dobře, dokonce myslíš na sebevraždu a máš pocit, že Tě nikdo nemá rád. To je mi líto, věřím, že to nemáš snadné. O to víc chci ocenit upřímnost, se kterou nám píšeš. Znovu bych Tě v této odpovědi ráda povzbudila, abys pro sebe vyhledala pomoc i ve svém okolí, pomoc, kterou si zasloužíš a která Ti může nabídnout větší podporu než dokáže e-mailová komunikace. Chápu, že nemusí být vždy snadné začít o všem s ostatními mluvit a tak mě napadá, že lze hledat cesty jak si to alespoň trošku usnadnit - je třeba i možné ukázat tento svůj e-mail a naši odpověď. Můžeš si také projít naše předchozí odpovědi, kde jsou uvedeny možnosti, kam se lze obrátit - kromě blízkých lidí například také na někoho ve škole (školního psychologa/žku, učitele/ku), krizové centrum pro děti, linky důvěry. Je v pořádku pomoc vyhledat, občas v životě ji potřebuje každý z nás. Nemusíš na to být sama.

    Je také pochopitelné, že Tě může mrzet nebo zlobit, že si ostatní myslí, že se ve svém věku nemůžeš cítit špatně, mít depresi. Jako jsem psala výše, je dobře být k sobě upřímná v tom co citíš, máš právo na své pocity. Současně si myslím, že je možné situaci postupně začít měnit, krok po krůčku, i když Ti teď není dobře. První podstatný krok máš už za sebou (dokázala jsi nám napsat) a přeji Ti také odvahu ke krokům dalším, k vyhledání další pomoci.

    Přejeme Ti hodně sil a vše dobré,

    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Dobrý den velevážená poradno. Ne už jen vážně.
    Mám kamarádku. (Říkejme jí G) A ta nejí ovoce, zeleninu a mléčné výrobky. A jestě se stala vegetariánem. Váží 49 kg. A začala cvičit. Bojím se, ze to je začátek anorexie. Jak ji mám pomoct? Aby to nevypuklo. A jak jí mám pomoct aby zdravě zhubla?
    Předem děkuji mnohokrát za odpověď. Moc to mě i ji pomůže

    Holka, (dítě pod 15), 7. června

    Ahoj,

    určitě můžeš své kamarádce pomoct tak, že si s ní o tom zkusíš promluvit a taky ji nabídneš pomoc. Dále je možnost se svěřit někomu dospělému, kterému věříš ty nebo tvá kamarádka, rodič, starší sourozenec, učitel. A také můžete třeba spolu vyhledat u nás v Centru Anabell http://www.anabell.cz/.

    Vyhledat odbornou pomoc

    Ahoj,
    Mám takový problém, pravidelně zvracím a dělám to úmyslně. Není to bulimie, protože mám o něco větší podváhu a jsem si toho vědoma, že jsem hubená. Dělám to místo sebepoškozování jako žiletka. Kdybych se řezala, mamka by si toho všimla a hodně by se naštvala. To zvracení se mi už nedaří skrývat. Nemám opravdu nikoho komu bych měla tak blízko, abych se svěřila se vším co mě trápí. Nerada bych, aby se to dozvěděla mamka. Také bych s tím ráda přestala, ale nejde to, nemáte nějakou radu, jak bych s tím mohla přestat? A pro zajímavost dá se to nazývat sebepoškozováním?
    Děkuji za odpověď.

    holka, 12 let, 4. června

    Ahoj,

    určitě bys měla vyhledat pomoc. V Centru Anabell existují lidé, kteří tě rádi vyslechnou a poradí. Podívej se na stránky http://www.anabell.cz/. Máme tam i linku, na kterou můžeš zavolat, kdyby bylo nejhůře a taky můžeš být v kontaktu s peer konzultantem, což člověk s podobnou zkušeností s problémem, jaký máš nyní ty.

    Vyhledat odbornou pomoc

    Ahoj,mám často sebevražedné myšlenky. Zkusila jsem všechno co mi radili na lince bezpečí a nepomohly mi tam. Mám i často deprese. Někdy se i řežu. K psycholožce nechci. Vůbec to nezvládám. Co mám dělat? Předem díky za odpověd (omlouvám se za to že jsem to nepopsala líp,víc o tom psát nechci)

    Janču, 10 let, 23. května

    Ahoj, Janču,

    mrzí mě, že teď prožíváš něco tak náročného. Píšeš, že často myslíš na sebevraždu a máš deprese, někdy se i řežeš - věřím, že toho musí být na desetiletou dívku až příliš. Moc bych Ti přála, aby sis nemusela ublížit, abys dala přednost jiným možnostem. Zkusila jsi všechno, co Ti poradili na Lince bezpečí, píšeš i Alíkovi - z toho vnímám, že se snažíš najít si pro sebe pomoc, to bych chtěla ocenit, určitě to chtělo hodně síly.
    I když máš pocit, že zatím nic nepomohlo, chtěla bych Tě podpořit, abys to nevzdávala. Třeba to chce ještě trošku času, někdy se věci začnou zlepšovat - postupně, krůček po krůčku. Přemýšlím, co Ti přináší alespoň trošku úlevy, když je Ti hodně špatně - možná svěřit se někomu, pustit si oblíbenou muziku, nebo film, procházka, tanec, sport? Z toho, co píšeš, nemám moc informací o tom, co se Ti děje a a kdo všechno o tom ví. Je moc důležité, aby o tom, co prožíváš, věděl i někdo dospělý. Rodiče jsou zodpovědní za to, aby Ti pomohli, když to potřebuješ. Zasloužíš si pro sebe teď co nejvíc podpory. Říkám si, jestli by ses mohla svěřit třeba i někomu dalšímu z rodiny, oblíbenému učiteli anebo školnímu psychologovi - společně můžete hledat způsoby, jak to udělat, aby Ti bylo alespoň trošku líp.
    Můžeš se taky ozvat nám na Modrou linku - měli bychom prostor všechno probrat podrobněji, než takto po emailu. Můžeš nám napsat na chatu nebo zavolat na telefon anebo Skype. Kontakty najdeš na našich webových stránkách www.modralinka.cz. Můžeš se taky obrátit na Dětské krizové centrum, kde jsou připravení pomoci dětem v krizi (kontakty najdeš v tomto odkazu: www.ditekrize.cz/kontakt/).

    Klidnější dny přeje

    Modrá linka

    Vyhledat odbornou pomoc

    Zdravím. Už delší dobu mám deprese a úzkosti. Beru na to antidepresiva ale vůbec mi nepomáhají. Spíš bych řekl že je to po nich horší a už nevím co mám dělat. Věci které jsem dřív dělal mě už nebaví. Prosím o pomoc co dělat dál když už nic nezabírá. Díky.

    Ahoj Dane,
    věřím, že je hodně náročné, když Ti delší dobu není dobře a nic nezabírá. Je moc fajn, že jsi již vyhledal pomoc, když bereš antidepresiva. Nevím, jak dlouho je bereš, nějakou dobu ale trvá (většinou 3-4 týdny), než začnou účinkovat a někdy se mohou potíže ze začátku i zesílit. Pokud je bereš opravdu delší dobu a stále nemáš pocit zlepšení, dá se uvažovat o jejich změně – je potřeba to prokonzultovat s lékařem a co nejdříve jej informovat o svém stavu.
    Zmírňovat deprese pomáhá také psychoterapie, zvláště v kombinaci s účinnými antidepresivy. Pomocí ošetřujícího lékaře je možné psychoterapii vyhledat. Nevíme, kolik Ti je let, samozřejmě, že u dětí a mladých lidí do 18 let je třeba domluvit se s rodiči či zákonnými zástupci. Dá se také zavolat a hledat pomoc na některých z linek důvěry, kdyby sis o tom všem potřeboval více promluvit.

    Přejeme, aby se situace brzy zlepšila,
    Modrá linka