Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Z poradny Alík radí dětem

    Nemám se komu svěřit

    Vyhledat odbornou pomoc

    Ahoj, chtěla bych se svěřit že mám poslední dobou takové morbidní období. Kvůli tomu sem si taky udělala sociopaticky test a vyšlo mi 28z30 a potvrdilo to že sem sociopat. Nemám se o tom nikomu svěřit mám 1 kámošku a doma se necítím úplně komfortně (bydlím v malém bytě a pokoji s dvoumi staršími bratry 17 a 15) nemám žádné soukromí a i když nemám ráda školu tak mě vždycky potěší když nejsem doma ale v ní. Taky přemýšlím jestli na mě někomu záleží nebo to mám prostě ukončit.
    Děkuju za odpověď

    holka, 12 let, 10. října 2020

    Ahoj,
    píšeš nám o svém těžkém morbidním období a o testu, který sis udělala. Doma se necítíš moc komfortně, nemáš tam soukromí a nemáš se moc komu svěřit. Přemýšlíš, jestli na Tobě někomu záleží a je Ti z toho tak těžko, že uvažuješ, jestli neukončit život.
    Mrzí mě, že prožíváš tak náročné chvíle, a představuji si z toho, co píšeš, že je to opravdu hodně věcí, které Tě tíží. Věřím tomu, že musí být těžké být na ně sama a proto hledáš cesty, jak najít úlevu. To je dobře a jsem moc rád, že jsi nezvolila tu definitivní, která už nejde vzít zpět a připravila by Tě i o to hezké, co Tě v budoucnu může potkat. Každý si zaslouží v těžké chvíli mít pro sebe nějakou oporu. Přemýšlím, kdo by to mohl být, kromě naší poradny, pro Tebe. Uvažuju přes to co, o domově píšeš, zda by to nemohli být rodiče, nebo třeba někdo jiný příbuzný, komu důvěřuješ. Můžeš jim třeba ukázat tuto naši zprávu, aby uvěřili, že se opravdu necítíš dobře. Také se můžeš zkusit obrátit na školního psychologa (pokud ho ve škole máte a je to teď možné), nebo nějakou učitelku či učitele, kterým věříš. S pomocí rodičů je možné se domluvit i s psychologem mimo školu. Mohl by s Tebou probrat i výsledky testu, který sis dělala. Internetové testy totiž obvykle nebývají vůbec přesné a navíc, pokud je vyplňujeme třeba ve špatné náladě, ukazují většinou špatně. Pokud by ani jedna varianta nebyla možná, chci Tě moc podpořit, abys se svým trápením nezůstávala sama. Můžeš zavolat na některou z linek důvěry, kde budou společně s Tebou hledat cestu, aby Ti bylo zase lépe. Kontakty najdeš například na www.modralinka.cz.

    Přejeme Ti hodně sil a brzké zlepšení situace.

    Modrá linka

    Podpořte prosím Modrou linku!
    Pomohla již v této poradně tisícům dětí.

    Na otázky odpovídají

    pracovníci Modré linky, psycholožka BáraV, poradenské centrum Locika, projekt Sbarvouven.cz, NL pro odvykání, student práv Yaboiii, MVDr. Přemysl Rabas, Škola Vitae, vědecký novinář Pragmatik a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze děti mladší 15 let.

    Jak si zlepšit psychické zdraví?

    Vyhledat odbornou pomoc

    Ahoj všichni, jsem tu zas.. Poslední dobou je toho na mě strašně moc. Máme spoustu učení a celkově školy, do toho to doma není s rodičema úplně nejlepší, protože jsem prostě ve věku kdy se mi né všechno líbí a je doma dusno. Do toho moje psychický zdraví moc nezvládá, jsem věčně bez nálady nebo smutná, bez smyslu života. A já bych ten smysl strašně chtěla najít a nebýt tak ztracená. Navíc mě trápí akné a to mi k psychice taky moc nepřidává. A tím jak je ještě venku hnusný počasí, vše se násobí a je to jen horší. Do toho jsem se stále ještě nevzpamatovala ze smrti Liama a celkově jsem taková pořád mimo a strašně lehce se rozbrečím, což se mi dřív nedělo. Potřebovala jsem se zase svěřit a najít pochopení a třeba nějakou radu jak to lépe zvládnout. Děkuju moc za všechno, co jste po mě už udělali:)

    holka, 30. října

    Ahoj z Modré linky,

    je důležité, že si umíš říct o pomoc, když Ti není dobře.

    Mrzí mě, že teď zažíváš tak náročné období a nedaří se Ti cítit se líp. Pojmenováváš více náročných věcí, budu se jim věnovat postupně.

    Píšeš o tom, že je teď doma dusno. V dospívání se často děje, že se naše názory a pohled rodičů začínají lišit a může to vést ke konfliktům, nedorozumění nebo dusnu. Říkám si, co Ti pomáhá cítit se doma fajn a taky, zda je možné s rodiči mluvit o tom, jak se cítíš a požádat je o pomoc. I přesto, že to někdy může být náročné, tak je fajn najít způsob, jak komunikovat, když se něco děje, ať na své trápení nejsi sama.

    Píšeš o špatné psychice, stresu a hledání smyslu života. Přemýšlím, zda máš někoho, s kým můžeš mluvit o tom, jak se cítíš a co vše se teď u Tebe děje, a zda je možné se s důvěrou svěřit. Vypovídat se bývá nápomocné. Proto Tě chci podpořit v tom zkusit se svěřit někomu blízkému. Napadá mě, zda jde mluvit s rodiči nebo někým dalším v rodině nebo s nějakým jiným příbuzným. Napadá mě, že můžeš své pocity sdílet i s kamarádkou nebo školním psychologem. Ten Ti může dát podporu a zároveň se můžete snažit vymyslet, jak říct rodičům o tom, co se Ti děje a jak se cítíš. Pokud ve škole psychologa nemáte, je možné poprosit rodiče doma a společně vybrat psychologa, ke kterému bys mohla chodit.

    Mrzí mě, že se stále trápíš smrtí Liama a rozumím, že je náročné to přijmout a smířit se s tím. Napadá mě, že by mohlo být nápomocné sdílet své pocity v nějakém fóru nebo skupině pro fanynky 1D, pokud jsi to ještě nezkoušela. Jak jsem již psala, sdílení je něco, co může zmírnit tíhu toho, co se Ti děje.

    Přejeme Ti, ať se cítíš lépe

    Modrá linka

    Chci mluvit s Modrou linkou, aby to nikdo nevěděl

    Vyhledat odbornou pomoc

    Prominte ze tu píšu skoro pořád ) no ja by jsem si potřebovala asi zavolat s modrou linkou ale mam par dotazu : budou o tom vědět rodiče (nechci aby to věděli a nechci aby se to treba hlásilo na policii)
    Bude to tajné a nebo se to někde bude říkat protože můj táta je ředitel školi :( a ten by o tom určitě věděl kdyby se to rozkřiklo ( pokud meho tatu znáte neříkejte mu ze jsem psala tady takovýhle dotaz) můžu zavolat kdyz chci? Jakoze neni to na nejakou objednávku? A nebo proste ted si reknu jdu tam zavolat a zavolám tam bez objednání ??? Budu muset rikat svoje jméno ( mam cizi jméno z jine země a moc ho ráda neříkám) můžu si psat i s modrou linkou (nevim jak to moc funguje tak proto se ptám) a od kolika je modrá linka ? (Je mi 10) $>>X<-

    holka,, 20. října

    Ahoj z Modré linky,

    zajímá Tě, jak Modrá linka funguje a pokládáš několik dotazů, odpovím na ně postupně.

    Vážíme si toho, že ses rozhodla pomoc Modré linky vyhledat. Moc rádi Tě vyslechneme a probereme s Tebou cokoliv, co Tě teď tíží. Linka je anonymní, to znamená, že je úplně na Tobě, co se nám o sobě rozhodneš říct a my to budeme respektovat. Nejsem si jistá, co přesně se u Tebe děje, dokážu si ale představit, že u některých věcí by sis opravdu nepřála, aby o nich věděli Tvoji rodiče, nebo kdokoliv další. My sami Tvé rodiče neznáme a o tom, co nám povíš, jim neřekneme. Většina věcí proto zůstane jen mezi námi a nemusíš mít strach, že bychom je někomu dalšímu říkali, něco takového udělat dokonce ani nesmíme.

    Může se ovšem stát, že to, co nám sdělíš, budeme mít povinnost řešit i s dalšími odborníky - a to hlavně pokud by Ti hrozilo nějaké nebezpečí nebo by Ti někdo ubližoval. To musí každý dospělý, který se něco takového dozví. Možná se Tě to vůbec netýká, ale pokud by taková situace nastala, nejvíce nám bude záležet na tom, aby to pro Tebe samotnou bylo v pořádku. Nejprve Tě proto vyslechneme a vše s Tebou dopředu probereme. Nic bychom nedělali bez Tvého vědomí.

    Na linku se můžeš ozvat kdykoliv budeš chtít, nemusíš se objednávat. Může se stát, že když budeš volat, bude na lince obsazeno, protože zrovna mluvíme s někým jiným. Podpořila bych Tě ale zkusit třeba zavolat později, klidně vícekrát. Nevadí ani to, že je Ti 10, linka je tu pro všechny bez ohledu na věk. Pokud by ses raději rozhodla pro chatování, i to je možné. Některým lidem je příjemnější, když si o svých trápeních můžou psát. Chatová pomoc však funguje jen v určité hodiny, které najdeš na našich stránkách: www.modralinka.cz/sluzby/linka-duvery. Najdeš tam i další informace, které by Tě mohly zajímat.

    Přejeme Ti hezké dny.

    Modrá linka

    Jak reagovat, když někdo z blízkých uvažuje o sebevraždě?

    Vyhledat odbornou pomoc

    Ahojky! Poslední dobou se mi stává, že si s někým píšu (většinou to je člověk, se kterým se neznám osobně, a ve většině případů i kluci, ale to je vlastně jedno) a ten člověk je v pohodě, normálně se bavíme, ale po nějaké době se dozvím, že se například sebepoškozuje a myslí na sebevraždu. Co v takové situaci dělat? Ono, vysvětlit člověku, kterého nějak zvlášť dobře neznáte, že by měl vyhledat odbornou pomoc, není moc jednoduché, zvlášť když je tvrdohlavý. Jenže toto bych asi ještě zvládla a nějak to s nimi probrala. Ale čím dál častěji se děje i to, že ten člověk už vyloženě stojí někde, odkud může skočit, nebo už má přerézané tepny na zápěstí, nebo prostě už fakt má ten nůž nebo jakýkoliv jiný ostrý předmět a už opravdu chce skončit. Co dělat v téhleté opravdu krizové situaci, když ve finále nevím, kdo to přesně je, a je to třeba jen kámoš mé kamarádky? Děkuju za odpověď. $>

    holka, 16. září

    Ahoj z Modré linky,

    moc oceňuju, že hledáš radu, jak se v takových situacích zachovat. Píšeš, že se do situací, kdy někdo má v úmyslu si ublížit nebo zemřít, dostáváš čím dál častěji a tak si říkám, že už i to, že s tím člověkem mluvíš a on má důvěru k Tobě, aby Ti to řekl, je velká věc.

    Co se týče Tvé první otázky, co dělat ve chvíli, kdy se Ti někdo ne tak blízký svěří se sebepoškozováním nebo myšlenkami na sebevraždu. Jak sama popisuješ, je fajn člověka podpořit ve vyhledání odborné pomoci. Ty nemáš zodpovědnost za životy druhých lidí. Je důležité udělat ten krok, že jim nabídneš, aby vyhledali odbornou pomoc, ale dál je na nich, jestli to opravdu udělají. Ze začátku jim můžeš navrhnout třeba zavolat na linku důvěry, která je anonymní a možná tak pro ně bude snazší mluvit o tom, co je trápí (www.capld.cz/linky-duvery-cr/). Můžeš je taky podpořit v tom, aby se svěřili někomu dalšímu ze svých blízkých, vyzdvihnout, že je podstatné, aby na to nezůstávali sami.

    Pokud je už někdo v akutním ohrožení života (už si ublížil, má v ruce nůž, chce skočit apod.), je zcela na místě ho vést k tomu, aby si zavolal pomoc (155 nebo 112), případně mu pomoc zavolat, pokud on sám toho není schopen. Když toho člověka moc neznáš, můžeš dát vědět někomu, kdo ho zná více, aby zajistil pomoc (ideálně někdo dospělý; rodiče, pokud je nezletilý apod.). Nemusíš na to zůstávat sama. A chtěla bych Tě moc podpořit v tom, aby sis opravdu v tu chvíli o pomoc někoho dalšího řekla. Možná Tě bude napadat i otázka, co dělat, když ten člověk žádnou pomoc nechce. V takovém případě, pokud je v ohrožení života, je v pořádku mu pomoc zajistit i přes jeho nesouhlas, jde o záchranu života.

    Na závěr chci ještě znovu vyzdvihnout, aby sis i Ty sama v takových chvílích říkala o podporu. Může být těžké s někým mluvit o sebevraždě a myšlenkách s ní spojených, tak je potřeba se postarat i o sebe sama. Pokud by sis chtěla něco více načíst o tom, co dělat, můžeš čerpat např. zde: https://sebevrazdy.cz/

    Přejeme Ti klidné dny.

    Modrá linka

    Shazování sebe sama a sebepoškozování

    Vyhledat odbornou pomoc

    Ahoj $>
    Vždycky když máme třeba nějakou logickou soutěž nebo tak a já nevyhraju, tak potom si začnu říkat jak jsem hloupý a podobně a začal jsem se kvůli tomu i sebepoškozovat. Máme to i ve škole a nedá se tomu vyhnout.

    Prosím poraďte mi jak mám přestat takhle myslet.

    Předem děkuji za odpověď @)->-

    kluk, 12 let, 9. září

    Ahoj z Modré linky,

    je moc fajn, že si všímáš toho, jak o sobě přemýšlíš a že si v tom umíš říct o radu. Když se nám něco nepodaří, je docela běžné, že reagujeme tak, že shodíme sami sebe, nebo se cítíme se špatně. Je pak ale důležité, co s těmito myšlenkami uděláme. Ne všechny naše myšlenky, které nám na mysl přichází, jsou pravdivé. Mnohdy věříme nepravdivým věcem o sobě, které nám možná někdo někdy řekl nebo jsme si sami poskládali na základě toho, co jsme prožili. Je důležité si uvědomit, že každý někdy prohrává, dělá chyby, něco pokazí. Je to naše součást a můžeme se z toho hodně naučit, i když je to v první chvíli nepříjemné.

    Co se týče sebepoškozování, možná Ti to ulevuje nebo to jinak v dané chvíli pomáhá. Je však podstatné uvažovat nad tím, že dlouhodobě to k ničemu dobrému nevede a navíc se to může stát závislostí, ze které se pak o to hůře dostává. Můžeš si o tom více přečíst třeba tady: https://nevypustdusi.cz/2019/03/01/sebeposkozovani/. Nebo vyzkoušet tipy z aplikace Nepanikař: https://nepanikar.eu/aplikace-nepanikar/.

    Přišlo by mi moc fajn, kdyby ses někomu o tom, co prožíváš, svěřil. Možná je ve škole školní psycholožka nebo máš jiného dospělého, komu věříš (rodiče, prarodiče, trenér apod.). Kdybys chtěl, můžeš taky požádat rodiče o to, aby Ti domluvili setkání s psychologem i mimo školu. Společně byste mohli pátrat po tom, kde se ty myšlenky berou a jak to přemýšlení změnit. Nedokážu Ti v této zprávě totiž říct, jak přesně na to, každý to může mít jinak, zároveň je to něco, co nejde hned a je to delší proces.

    Věřím tomu, že si pomoc zasloužíš. Moc Ti přeji, abys na to nezůstal sám.

    Modrá linka

    Chci se zbavit nutkavého chování

    Vyhledat odbornou pomoc

    zdravím $> potřebuji se zeptat. Mám OCD a nevím co s tím mám dělat. Rodičům se svěřit nechci ví to jenom moje nejlepší kamarádka. Chtěla bych se toho nějak zbavit. Trápí mě to cca 4 roky. Když umřel náš pejsek tak jsem to začala dělat. Něco mi vždy řekne že jestli něco neudělám tak někdo umře. Vím že je to kravina a že nikdo neumře ale co kdyby fakt někdo umřel. Prosím pomozte miii$>;-( (prosím o rychlejší odpověď jsem strašně nedočkavá;-D)

    holka, 30. srpna

    Ahoj z Modré linky,

    mrzí mě, že máš takové trápení s myšlenkami na to, co musíš udělat, aby nikdo neumřel. Nevím, jestli jsi už od někoho dostala diagnózu OCD, anebo sis ji určila sama podle toho, co jsi někde četla nebo viděla. Důležité ale je, že Tě to trápí, jak píšeš, a to už poměrně dlouhou dobu.

    Pochopila jsem, že s rodiči o tom nechceš mluvit a ráda bys od nás dostala radu, jak se toho zbavit. Bohužel na to neexistuje jednoduchý návod. Podobné potíže mají různé příčiny a každému může pomoci něco trochu jiného. Obecně je vhodné vyhledat odborníka, se kterým můžeš více zkoumat své myšlenky a pocity, lépe jim porozumět a postupně hledat, jak si ulevit. Moc bych Ti přála, abys na to nebyla sama a našla si pomoc, kterou si zasloužíš.

    Pokud o tom nechceš mluvit s rodiči, můžeš zkusit vyhledat psychologa nebo psycholožku ve škole, jestliže je máte, anebo oslovit i dětského lékaře, zda by Ti doporučil, kam se obrátit. Někteří psychologové nevyžadují souhlas rodičů anebo rodičům sdělí pouze to nejnutnější, na čem se společně dohodnete. Chci ale abys věděla, že není nic špatného na tom rodičům říct, že bys ráda vyhledala pomoc psychologa. Nevím, jakou máš zkušenost se svěřováním se, říkám si, že máš asi nějaký důvod, proč jim to říkat nechceš, zároveň rodiče jsou za Tebe zodpovědní a měli by vědět, co se s Tebou děje. Možná by bylo možné jím říct alespoň nějaký náznak toho, jak Ti je? Kdybys o tom chtěla mluvit více, jsme Ti k dispozici na telefonu nebo na chatu (www.modralinka.cz)

    Držíme Ti palce

    Modrá linka

    Sociální fobie a panické ataky

    Vyhledat odbornou pomoc

    Ahoj, už delší dobu mě trápí nízké sebevědomí a nevím jak si ho zvýšit. Navíc mám sociální fobii a panické ataky. Kdykoliv jdu mezi lidi jen přemýšlím co si o mě kdo myslí, jestli mě soudí atd. Někdy je to tak hrozné až se skoro utápím ve svých myšlenkách a nemůžu myslet na nic jiného, a i tohle muže být důvod abych dostala panickou ataku. Několikrát se mi stalo že jsem ji dostala i ve škole, u mě se to projevuje tak že mi začne bušit srdce, začnu se potit, mám návaly horka, nemůžu se nadechnout, a mám pocit jako by mě něco tlačilo na hrudi, třesu se a občas i zčervenám. Doma si s tím už umím poradit (dýchám do sáčku a uklidním se). Ve škole to ale nejde, protože bych byla moc nápadná a to já nechci. Většinou museli zavolat rodičům aby jsi mě vyzvedli. Ve škole je to všechno mnohem horší, taky kvůli tomu že tam nemám žádný kamoše, a dost mě šikanují. Ve škole to ale na sobě nenechám znát např. že to co řekli se mě dotklo, odpovím jím zpátky a pak dělám jako by nic, i když mě to vevnitř užírá. Jediný způsob který mě napadl jak jsi zvýšit sebevědomí je ze bych začla dělat bojový sport, dost mě to láká, kvůli jednomu seriálu, a myslím že bych si tam mohla najít i kámoše. Jenže si občas nejsem jistá jestli do toho mám jít. Moje nejistota pořád stoupá a stoupá.

    holka 14 let, 20. srpna

    Ahoj Binnie,

    je super, že přemýšlíš nad tím, co by Ti ke zvýšení sebevědomí a nalezení přátel, pomohlo. A jen Tě podpořím v tom, abys do toho šla. Přeci jen, za pokus nic nedáš. Ne jen, že se naučíš nové dovednosti bojového sportu, ale tak jak píšeš, kroužek může být místem, kde se setkáš s novými lidmi, se kterými Tě bude spojovat právě touha v tom se bojový sport naučit. Zkus tak případně s rodiči své zapsání do sportu na nový školní rok, probrat.

    Nedovedu si ale ani představit, jak náročné pro Tebe musí být neustále přemýšlet nad tím, co si o tobě druzí myslí, a nenacházet v tom pro sebe úlevu. Je těžké se s podobnými myšlenkami vypořádat zcela sama. Přijde mi skvělé, že sis našla způsob, jak panickou atakou zmírnit, když jsi doma. Věřím, že ve škole se podobné postupy, jako dýchání do sáčku, provádí hůře. I přesto mě napadá, že lze bez povšimnutí druhých zkoušet od úzkosti odvést pozornost například pomoci počítání či zkoumáním svého okolí (věcí, které v něm vidíš, slyšíš, cítíš, můžeš se jich dotknout nebo je ochutnat). Více tipů nalezneš například v aplikaci Nepanikař, kterou si lze stáhnout do mobilu a využívat téměř kdekoliv.

    Je také na místě si v tíživých chvílích říct o pomoc. Pokud nyní nejsi v péči psychologa či terapeuta, doporučím Ti jej s pomocí rodičů vyhledat a nízké sebevědomí, spolu se svými myšlenkami ohledně hodnocení druhými lidmi (a dalšími zmiňovanými potížemi), s odborníkem probrat.

    Mrzí mě také, že Tvá škola pro Tebe není příjemným prostředím. Šikana je něco, k čemu by ve škole nemělo docházet. Nepíšeš, jestli se šikana ve škole nějakým způsobem řeší. Pokud ne, zkus se zamyslet nad tím, jakému dospělému by se šlo s tím, jak se k Tobě spolužáci chovají, svěřit. Ať už tou osobou, které důvěřuješ, bude učitel, školní psycholog, nebo třeba výchovný poradce/ metodik prevence.

    Pěkné léto,

    Modrá linka

    Mám příznaky deprese?

    Vyhledat odbornou pomoc

    Ahojte všichni, vím že radite jen do 15 ale to mi bylo jen pár dní zpět a já bych vážně potřebovala poradit.

    Cítím se smutná, miluju samotu ale kdykoliv jsem mezi lidma cítím se osamělá. Ráda mluvím ale nemám ráda seznamování. Často se mi stává že se chci pohnout, už i vím jak se pohnout ale moje tělo odmítá. Nejsem líná, jen to nejde. Někdy jsou dny kdy nechci nic jiného než jen ležet. Mívám hrozné návalu vzteku a když se nastvu jsem schopná asi všeho. Občas hodně brečím. Nejhorší na tom je, že sama vím že nemam proč. Mám milující rodiče, kamarády. Ale nemůžu si pomoct, chci ale už nevím jak. Skoro nic mě nedělá už šťastnou. Myslíte že to můžou být znaky deprese?

    Budu ráda pokud odpovíte, prosím 🙏🏻

    holka, 15 let, 20. července

    Ahoj z Modré linky,

    je dobře, že si všímáš toho, jak se cítíš a že v poslední době nezažíváš skoro vůbec pocity štěstí. Nedokážeme Ti bohužel takto na dálku říct, zda se může jednat o depresi. To dokáže říct jedině psychiatr nebo klinický psycholog na základě vyšetření. Deprese může mít některé příznaky, které se mohou shodovat s tím, co popisuješ, ale diagnostika je složitější. Hraje roli třeba i to, jak dlouho a jak často se Ti to děje. Někdy to může být přechodné a výkyvy nálad mohou patřit i k samotné pubertě. Někdo ji prožívá melancholičtěji, někdo více zažívá vztek a je normální se občas i nepoznávat.

    Tím ale nechci Tvé prožívání zlehčovat, že je to jen puberta. Určitě je moc fajn, že jsi napsala. Ráda bych Ti dala konkrétnější odpověď, ale to tady v poradně Alíka není možné. Poradila bych Ti, abys na to nebyla sama a zkusila se svěřit někomu, komu věříš. Rodičům, někomu jinému z rodiny, oblíbené učitelce (i když teď se asi nevídáte), vedoucí kroužku nebo kamarádce. Někdy i samotné sdílení může ulevit, člověk třeba zjistí, že i někdo jiný něco podobného zažil. Kdyby Tě to dále trápilo, můžeš požádat rodiče, aby Ti zajistili konzultaci u psychologa. I my jsme Ti nadále k dispozici, můžeš nás kontaktovat na chatu nebo telefonu a můžeme společně probrat, co bys potřebovala (www.modralinka.cz).

    Držíme Ti palce.

    Modrá linka

    Co dělat, abych přibrala a překonala anorexii?

    Vyhledat odbornou pomoc

    Dobrý den, podle mého psychiatra i doktorky mám anorexii, na muj věk vážím opravdu málo a moc nejím takže ji asi fakt mám a chtějí mě dát do psychiatrické léčebny ( ne hned ale brzo jdu na kontrolu a doktorka rikala ze kdyz pry nepriberu). A pry kdyz budu vazit jeste min tak uz aji na sondu. To bych fakt nedala, nevím co mám dělat. Do te léčebny klidně půjdu ale na sondu bych fakt nechtěla. Jak mám třeba víc jíst? A co mám jíst abych přibrala? Děkuju za odpověď.

    holka, 14 let, 27. června

    Ahoj z Modré linky,

    přijde mi obdivuhodné, že se snažíš hledat možnosti, jak svůj boj s anorexií zvládnout. Z Tvé zprávy vnímám velké odhodlání svůj zdravotní stav změnit.

    Myslím si ale, že není jednoduché jen tak začít jíst. Většinou je v takovém případě potřeba pomoc odborníků, kteří dokáží posoudit, jaká cesta, a jaké stravování, je vhodné právě pro Tebe. Bohužel Ti proto takto na dálku nedokážu poradit jak, a konkrétně co, je vhodné v Tvé situaci jíst.

    Doporučím Ti tak, abys se svými rodiči probrala možnost návštěvy nutričního specialisty, který by Ti dokázal sestavit vhodný jídelníček. Zvaž také vyhledání psychoterapeutické péče, prostřednictvím které bys měla prostor zjistit, co vězí za tím, že moc nejíš, i jak s tím dále můžeš pracovat.

    Můžete se společně s rodiči obrátit například na centrum Anabell, které nabízí komplexní péči pro lidi potýkající se s poruchou příjmu potravy. Doporučím Ti také webové stránky 3pe.online, kde najdeš různé tipy a inspirativní příběhy lidí na cestě k jejich uzdravení. Můžeš si také stáhnout aplikaci Nepanikař, kde v sekci poruch přijmu potravy nalezneš tipy, jak se rozptýlit od myšlenek na svou postavu nebo jak dodržet stanovený jídelníček apod. Někteří lidé s anorexií zažívají po jídle pocity viny. Nevím, jestli to tak máš i Ty, ale i s tím by Ti případně aplikace mohla pomoct.

    Přejeme Ti hodně síly,

    Modrá linka

    Je mi trapně, že potřebuji psychologa

    Vyhledat odbornou pomoc

    Dobrý den,
    Hrozně moc se omlouvám, že zase píšu😔. V mích minulých dotazech jste mi poradili vyhledat odbornou psychologickou pomoc. Promluvila jsem o tom s mamkou a ta slíbila, že někoho najde. Termín mám zítra (14.6). Všechno to zní v pohodě, ale já se cítím hrozně trapně. Hlavně před tátou protože on nikdy neměl psychické problémy (nebo asi měl, ale ne nic hrozného) a bojím se, že mu to bude připadat, že přeháním a dělám ze sebe chudinku. A taky se bojím, že se to dozví děti ze třídy a budou se mi smát.
    Předem děkuji za odpověď.

    holka, 11 let, 13. června

    Ahoj z Modré linky,

    myslím, že je skvělé, že sis předešlé doporučení z Alíkovi poradny vzala k srdci a rozhodla ses s mamkou probrat možnost vyhledání psychologa.

    Rozumím tomu, že Tě napadá, že by se Ti Tvé okolí mohlo smát, nebo Tvé potíže zlehčovat. Spousta lidí má před prvním sezením u psychologa různé obavy, to je normální. Chci Tě ale ujistit, že na vyhledání psychologa není nic, za co by ses měla stydět nebo se cítit trapně. Naopak, chce to velkou sílu a odvahu, dokázat si o pomoc říct a nezůstávat na své potíže sama.

    První sezení máš už pravděpodobně za sebou. I přesto Tě podpořím v tom, aby sis zkusila s tátou o všem, co teď prožíváš, promluvit. Tvého tátu sice neznám, věřím ale, že pokud bude vědět, z jakého důvodu je pro Tebe návštěva psychologa důležitá, mohl k Tobě přistupovat s větším pochopením a laskavostí.

    Pokud by se Ti dostalo nepochopení ze strany spolužáků, podpořím Tě v tom, aby ses nebála s tímto svěřit své mamce, a nebo některé z učitelek, které ve škole důvěřuješ.

    Pěkné dny,

    Modrá linka

    Jak říct rodičům o sebepoškozování a terapii?

    Vyhledat odbornou pomoc

    Ahoj Aliku.
    Mam uz delsi dobu psychicke problemy. Casto mam uzkosti a dlouhe zachvaty vzteku nebo place. Uz delsi dobu nemam sebe sama rada a ublizuju si. Chci s tim prestat a chodit na terapii, ale nevim jak to rict rodicum, zaroven se toho strasne bojim. A bojim se ze to zjisti sami, protoze mam vsude jizvy. Jak jim to rict?

    holka, 12 let, 22. května

    Ahoj z Modré linky,

    děkujeme za důvěru, kterou jsi vložila do své zprávy. Opravdu moc oceňuju, že jsi napsala a řešíš to, co se s Tebou děje - sebepoškozuješ se, nemáš se ráda, prožíváš úzkosti i vztek.

    Rozhodnutí najít si odbornou pomoc je skvělé, ale umím si představit, že není jednoduché se svěřit rodičům. Máš pravdu v tom, že je lepší jim to říci dříve, než si sami všimnou jizev. Myslím si, že to můžeš zkusit jednoduše - jít za jedním z rodičů, ke kterému máš možná větší důvěru, a začít třeba tím, že chceš říci něco důležitého, ale špatně se Ti o tom mluví. Tím si připravíš cestu ke svému sdělení. Můžeš pak použít to, co jsi nám upřímně napsala - vlastně sis to už trochu zkusila.

    Kdyby to bylo opravdu náročné, můžeš rodičům dát přečíst svůj dotaz Alíkovi, klidně i s naší odpovědí. Vlastně bys pak toho nemusela moc říkat.

    Člověka mohou v životě potkat různé těžkosti, záleží pak na tom, jak se k tomu postaví. Ty už jsi teď udělala důležitý první krok - chceš vyhledat odbornou pomoc. Věřím, že budou následovat další a s nimi i pomoc, kterou potřebuješ a kterou si zasloužíš.

    Držíme Ti palce.

    Modrá linka

    Nejsem spokojená se svým vzhledem ani chováním

    Vyhledat odbornou pomoc

    Ahoj Alíku a všichni kdo tohle čtete.
    Je mi 12, měřím cca 163 cm a vážím 42 kg. Vím, že podle všech tabulek a BMI kalkulaček mám podváhu (BMI 15,81), ale já se tak vůbec necítím, spíš naopak. Vůbec nemám ráda svoje tělo a chtěla bych zhubnout. Chci mít menší pas, stehna.. Každý den cvičím a přeskakuji jídla.
    Většinou si dám až v poledne oběd a potom odpoledne/večer svačinu co jsem měla sníst ve škole. Když si dám něco, co jsem si ráno nenaplánovala, mám hodně výčitky.
    Přemýšlela jsem říct o tom mamce, ale to nemůžu, protože mi vždycky říká jak jsem hubená a jak mám krásnou postavu, takže kdybych jí to řekla tak by mě buď nebrala vážně, nebo by mi tak trochu vynadala. To samé se ségrou. Docela mi i sráží sebevědomí kamarádka, nejlepší kamarádka, která je stejně vysoká a stejně stará, ale má asi 37kg. Když jsem řekla mámě, že ona má o 5 kg méně, tak řekla něco ve smyslu: „Je nějaká anorektická, ne?" Taky jsem uvažovala, že by mohla mít problémy s jídlem, ale i ona sama říká, že má rychlý metabolismus a když ji přes den nenápadně "kontroluju", jí normálně. Tahle kamarádka taky ví o mém nezdravém vztahu k jídlu, ale vždycky mi řekne: „Viky ale tohle není zdravý, prosím prosim nech toho" a fakt se mě snaží podpořit, ale mně to prostě nijak nepomáhá :(
    Celkově nemám ráda svůj vzhled, tělo a někdy taky nenávidím jak se chovám. K tomu mám sociální úzkost, malinko úzkosti obecně, pocit prázdnoty.. Řežu se a taky se docela hledám v sexualitě.
    Asi mám problémy, ale pořád sama sebe srážím tím, že ostatní to mají horší a že moje problémy jsou prkotiny a v podstatě nikoho nezajímají. Říkám si ať sama sebe přestanu litovat.
    Omlouvám se za slohovku a doufám, že všechno dává smysl.
    Předem děkuji za odpověď a přeji všem hezký den❤️

    holka, 12 let, 22. dubna

    Ahoj z Modré linky,

    je fajn, že dokážeš napsat, když zažíváš tolik těžkého. Vnímám, že nejsi spokojená ve vlastním těle a hledáš cesty, jak se v něm dobře cítit.
    Říkám si, že mnohdy máme tendenci sami sebe vidět kriticky, shazujeme se, a to pak ještě zhoršuje to, jak se cítíme. Často se pak stává, že i když se snažíme na sobě pracovat, zhubneme, tak stále nejsme spokojení. V takových chvílích bývá fajn si říct o podporu, možná i vyhledat odborníka - psychologa. Oceňuju, že přemýšlíš nad tím, že bys to mohla říct mamce, sestře. Rozumím, že Ti jejich reakce nepomáhají, že bys potřebovala něco jiného. Je fajn, že o tom dokážeš mluvit se svou nejlepší kamarádkou, i když chápu, že ani to teď nepomáhá. Přemýšlím tedy nad tím, zda je ještě někdo ve Tvém okolí, komu by ses ještě svěřit dokázala?

    Chci Tě taky ujistit, že to, co prožíváš, nejsou prkotiny. Když popisuješ, jak nemáš ráda své tělo, někdy ani své chování, zažíváš úzkosti, prázdnotu, dokonce se i řežeš, přijde mi to vážné. Zasloužíš si pomoc. Možná je ve škole školní psycholog/psycholožka, ke kterému bys mohla zajít. Případně se můžeš svěřit i oblíbené učitelce, trenérovi z kroužku, jinému příbuznému. Je moc důležité, abys na to nezůstala sama. Jsem si jistá, že Tvoje problémy si pozornost zaslouží.

    Na začátek se také můžeš podívat na aplikaci Nepanikař, kde najdeš tipy, jak si třeba neublížit, když máš chuť, co dělat v úzkosti, a taky mnoho kontaktů, kam se můžeš obrátit (https://nepanikar.eu/aplikace-nepanikar/). Nápomocná by Ti také mohla být organizace Anabell, která se zabývá vztahem k jídlu (můžeš se podívat na jejich stránky zde http://www.anabell.cz/).

    Chci Tě moc podpořit v tom, abys pomoc vyhledala, možná i našla odvahu o tom říct někomu v rodině a společně jste našli třeba i tu odbornou pomoc. Přijde mi fajn, jak si dokážeš uvědomit, že sama sebe srážíš tím, jak shazuješ své problémy. To je něco, co nás mnohdy zastavuje od toho si o pomoc říct, protože máme dojem, že naše potíže nejsou dostatečně vážné. Chci Tě ujistit, že pokud se necítíš dobře (ať už je to jakkoli „velké“), je v pořádku o podporu požádat.

    Přejeme Ti, aby ses brzy mohla cítit lépe.

    Modrá linka

    Nejde mi jíst

    Vyhledat odbornou pomoc

    Ahoj, nedokážu jíst. No prostě že jím strašně málo a nezdravě. Já to třeba chci sníst ale udělá se mi z toho špatně takže pak třeba řeknu že nemám hlad i když mám. A bojím se že z toho dostanu třeba tu nemoc anorexii nebo něco takového. Rodiče teď často říkají že už sem dost stará abych jedla více věcí, ale mě to prostě nejde. Prosím pomož.
    Předem díky🌹
    Neli

    holka, 12 let, 2. března

    Ahoj, Neli,

    je mi líto, že zažíváš trápení s jídlem. Představuji si, že je nepříjemné, když máš hlad, ale z jídla, které máš na talíři, se Ti dělá špatně. Dokonce se kvůli tomu bojíš, že bys mohla mít časem anorexii. Rodiče by byli rádi, kdybys toho jedla více.

    Věřím Ti, že bys ráda jedla více, ale nejde Ti to. My tady na Alíkovi nejsme lékaři a není možné takhle na dálku říct, co se vlastně děje, proč je Ti z jídla špatně. Příčina může být fyzická (například alergie nebo nějaké zažívací potíže), ale i psychická. Tím nemám na mysli nutně poruchu příjmu potravy (např. anorexii), ale může se jednat třeba o nějaký strach anebo reakci na stres. Možností je opravdu hodně, proto bych Ti doporučila konzultovat to s Tvou dětskou lékařkou (lékařem). Lékařka Tě zřejmě pošle na vyšetření, která by měla potvrdit nebo vyloučit fyzickou příčinu. Pakliže by se žádná fyzická příčina nenašla, může Tě odkázat k psychologovi. Nápomocná může být i nutriční terapie. Můžeš zkusit navrhnout rodičům, že by ses chtěla nechat vyšetřit.

    Přijde mi také důležité, aby Tví rodiče věděli, jak se cítíš a že se opravdu snažíš. Můžeš jim například i říct, co bys od nich potřebovala, aby to pro Tebe bylo podporující. Kdybys o svých pocitech chtěla více mluvit, můžeš se obrátit i na náš chat nebo telefon, kde můžeme jít více do hloubky a lépe reagovat na to, co potřebuješ.

    Držíme Ti palce.

    Modrá linka

    Špatné myšlenky zaháním videi

    Vyhledat odbornou pomoc

    Ahoj! Už jsem vám tu napsala zprávu o mých psychických problémech.
    Za tu dobu jsem začala koukat na nové YouTubery .
    Mají kontent pro starší ale já jim rozumím a vždy mě rozveselí!
    Např.MarweX,Cuky atd. Jsou mnohem starší a mají úplně odlišný kontent od těch co jsem sledovala před lety.
    Je dobré špatné myšlenky zahánět videi?
    Je možné že se ze dne na den změním ale to se mi nic nestalo?

    holka :), 20. února

    Ahoj z Modré linky,

    děkujeme za důvěru, se kterou se na nás opětovně obracíš. Ráda slyším, že jsi pro sebe našla úlevu ve sledování videí, které Tě teď rozveselují.
    Pokud cítíš, že je to pro Tebe dobré, baví Tě to a přináší Ti to opravdovou radost, tak Ti to moc přeju. Přijde mi v tom důležité zůstávat k sobě vnímavá a upřímná. Je ještě něco, co Tě tyto dny víc baví, co Ti dělá radost? Ráda bych Tě podpořila, ať si na to vyhradíš čas a zkoušíš to pravidelně dělat - možná to bude obyčejná procházka, tvoření, povídání s někým, poslech hudby, příjemná vana, cokoliv je to „to Tvé“. Sledování videí a reels totiž má svá rizika v podobě digitální závislosti a může přinést i neshody s rodiči, pokud bys sledováním videí trávila příliš času. Chtěla bych Tě povzbudit, abys o sebe pečovala a s laskavostí zkoušela dělat i další činnosti, které Ti dodávají klid a potěšení.

    Prožívání může všemožně kolísat a ze dne na den můžeš cítit různou náladu. Záleží to na více věcech - co se Ti zrovna děje během dne, s kým se potkáváš, mluvíš, o čem přemýšlíš, co se Ti povedlo, jestli ses věnovala i svému tělu apod. Velký vliv na Tvou náladu můžou mít taky hormony, které během dospívání hrají důležitou roli. Zasloužíš si cítit se dlouhodobě příjemně a fajn, zároveň to bývá často delší cesta - někdy jsou ale třeba i jen malé změny pozorovatelné během dní, a to může dodávat sílu. Ráda bych Ti znovu nabídla možnost oslovit rodiče/někoho jiného blízkého, aby Ti pomohli najít odbornou pomoc. Přála bych Ti mít možnost probrat s psychologem to, co prožíváš, co Tě trápí, ale i to, co se daří a postupně hledat to, jak by to mohlo být zase o kousek lepší. I Ty sama můžeš oslovit školního psychologa/psycholožku, pokud ho/ji na škole máte. Možná máš kamaráda/dku, kterému/které by ses chtěla svěřit a poslechnout si, jak se na to dívá on/a s jinou zkušeností. Jsme tu pro Tebe nadále i na chatu nebo telefonu na Modré lince, kde je možnost vše podrobněji probrat (https://www.modralinka.cz/).

    Ať máš postupně hezčí a hezčí dny přeje

    Modrá linka

    Kamarádka má problémy s jídlem

    Vyhledat odbornou pomoc

    Ahoj,
    píšu vám už poněkolikáté, ale vím že to je správné. Jedná se o moji kamarádku (L). Před pár dny se mě a mým a dalším dvoum kamarádkám (máme totiž takovou partu), (L) svěřila, že už má delší dobou problémy s jídlem. Začaly jsme se domlouvat jak to řešit. Poté mě napadlo napsat s tímto problémem vám, protože jste mi vždy pomohli$>. Naší kamarádce chceme vážně pomoct. Zde dokládám pár slov, co mi ohledně toho napsala: „Poslední dobou skoro vůbec nejím. Žádná chuť k jídlu a jen se mi to protivý. Jídlo dlouho přežvykuji a po chvíli to už nemůžu jíst „. Dále nám řekla, že i když si své oblíbené jídlo připraví, přestane na něj mít chuť. (L) se to bojí říct rodičům a taky nechce chodit na psychiatrii nebo něco takového. Moc vás prosím, pomožte nám, protože my (L) chceme taky pomoct.
    Předem vám ze srdce děkuji a prosím, odpovězte co nejdříve$>.

    kamarádky, 17. února

    Ahoj z Modré linky,

    moc oceňuji, že chcete spolu s Tvými kamarádkami pomoci kamarádce, která má potíže s jídlem. Je moc fajn, že se Vám svěřila, vypadá to, že k Vám má důvěru a je pro ni bezpečné to s Vámi sdílet.
    Umím si představit, že o kamarádku máte strach a chcete, aby jí bylo zase dobře. Líbí se mi, že jste s kamarádkami daly hlavy dohromady a hledaly, co by se dalo udělat. Nevím, co Vás napadlo a jestli jste i něco zkusily. Chci Vás však také podpořit v tom, abyste si na sebe nekladly tak velký úkol, že by kamarádce mělo být hned lépe. Takové potíže obvykle vyžadují pozornost odborníka. Vaše možnosti jsou omezené, protože je to hlavně ona, kdo musí pomoc vyhledat. Neznamená to ale, že byste nemohly dělat vůbec nic. Pro kamarádku můžete být oporou, vyjádřit jí Vaše obavy o ni a Vaši touhu jí pomoci. A to vůbec není málo. V těžké chvíli je moc důležité někoho takového mít.

    Píšeš, že kamarádka nechce pomoc od rodičů ani nechce jít k psychiatrovi. To nemusí znamenat, že to tak bude mít kamarádka napořád. Nyní je ve fázi, že si uvědomuje, že je to problém, a to je moc dobře. Postupně si třeba dojde i k tomu, že pomoc chtít bude. Pro ten případ jí můžete už teď dát kontakt třeba na nás nebo na Linku bezpečí. Máme například i možnost chatu, která může být pro začátek bezpečnější. Existuje také organizace, která se na potíže s jídlem specializuje - Centrum Anabell (http://www.anabell.cz/). V této organizaci mají i internetovou poradnu a je také možné tam vystupovat anonymně. Pro tyto formy pomoci se kamarádka nemusí hned svěřovat rodičům. Dále je možné vyhledat pomoc školního psychologa, pokud máte, obvykle tam bývá jedno sezení možné absolvovat bez vědomí rodičů a dále pak psycholog s rodiči probere jen to, na čem se s klientem předem domluví. Můžete kamarádce také nabídnout, že jí s vyhledáním pomoci pomůžete, půjdete třeba s ní. Zároveň myslete i na sebe a aby Vás potíže Vaší kamarádky nezahltily.

    Držíme Tobě i kamarádce palce.

    Modrá linka

    Šikana, sebepoškozování a pocit, že jsem k ničemu

    Vyhledat odbornou pomoc

    Ahoj poradno,
    omlouvám se, že tu zase otravuji, ale já už to prostě nezvládám. Potřebuji se vypovídat takhle do nějaké slohovky, která snad nikomu tu vadit nebude, sice řeším jen „problémky“, se kterými by si normální člověk narozdíl ode mě poradil ale co už...Klidně i nějaká rada, nevím...

    Už asi skoro 3 roky to bude od šikany, kterou ani nechci rozebírat, ale mám z toho následky do dnes, dokonce jsem se sebepoškozoval a sebepoškozuji dodnes, ale vlastně, proč si stěžuji? Zasloužím si to a ti lidi měli pravdu. No díky těm lidem jsem zjistil, jak jsem otravný, zbytečný a tak dále. :) Pak tu máme tu překrásnou školu, kde mě sice nešikanují, ale mám z ní taky velice krásné poznatky, třeba jaký jsem úplný budiž k ničemu, že díky mému postižení mě nikdo moc asi rád mít nebude a sice mě má rádo dost lidí, ale tak ještě je znát osobně, že jo. :) A plno dalších takových věcí! Sice tam mám jednoho člověka, ale ten je často nemocný a tak tam hodně chybí...

    Také mimo jiné nesnáším i své chování, které je hrozné, vůbec nevím jak ho mám změnit...

    Je mi naprosto jasné, že mi hned budete odpovídat věci typu, že to mám říct doma apod., ale já prostě nemůžu... Se bojím, že by se mi doma akorát vysmáli... Takže raději ani nebudu zkoušet psychologa. Ve škole nějakému učiteli je to taky na nic, nikomu tam moc nevěřím a školní psycholožku nemáme. Ale jak si mám sám pomoct? Jsem poslední dobou hodně podrážděný, smutný, už ani nejsem schopen brečet...

    Děkuji předem za odpověď :)

    A, 14 let, 8. února

    Ahoj z Modré linky,

    nejprve bych Ti chtěla říct, že jsme tu pro to, abychom se Ti v těžkých chvílích snažili poradit, jak nejlépe dovedeme. Žádný problém není malý, pokud Tě trápí. A je moc dobře, že si dokážeš říct o radu.

    Mrzí mě, že šikana, kterou sis zažil, zanechala šrámy jak na Tvé duši, tak po Tvém těle. Nikdo na světě si nezaslouží, aby mu kdokoliv ubližoval. A pokud se něco takového děje, je to velmi zraňující. Je pro mě pochopitelné, že jsi v těžkých chvílích hledal a nadále hledáš úlevu v sebepoškozování. Přála bych Ti, abys dokázal najít i jiné způsoby, jak se s náročnými momenty vypořádat.

    Z Tvých řádků cítím ironii, nemohu se ztotožnit s tím, že dáváš za pravdu lidem, kteří tvrdili, že jsi zbytečný, otravný. Nyní, jestli to dobře chápu, jsi v jiné, snad pěkné, škole, kde Tě už nešikanují, ale šťastný nejsi. Získáváš tam pocit, že Tě nikdo asi mít rád nebude a dáváš to do souvislosti se svým postižením, které dál ale nespecifikuješ. Nicméně ale také zmiňuješ, že nějací lidé Tě rádi mají, ale neznáš se s nimi osobně. Jsem ráda, že v tom všem těžkém, co jsi zažil a zažíváš, přece jen něco pozitivního existuje.

    Ptáš se mě, jak si můžeš pomoct sám. Pomáhá Ti se vypovídat. Napadá mne, co zkusit se osobně potkat s lidmi, které zmiňuješ, že Tě mají rádi? Variantou také může být zkusit se ze všeho vypsat - třeba do nějakého deníku. A vypsání se na papír používat jako takovou pravidelnou každodenní úlevu. Někdy také může pomoci popsaný papír zmačkat nebo i celý roztrhat. A své myšlenky a pocity tak nechat pomyslně zmizet. Můžeš si také zkusit sepsat vše, co se Ti na Tobě líbí a v čem se Ti daří. A každý den si tyto věci připomínat. Vidět sám sebe v dobrém světle a budovat tak sebelásku, může někdy též ulevit.

    Máš ale naprostou pravdu v tom, že Ti doporučím zkusit se se vším svěřit svým rodičům a poprosit je o pomoc s vyhledáním odborníka. Ve chvíli, kdy u sebe vnímáš změny v náladě, jsi podrážděný, smutný, ale už v sobě nemáš ani sílu brečet, je opravdu na místě vyhledat odbornou péči. Někdy v životě zkrátka nastanou momenty, kdy si člověk nedokáže pomoci sám a nemá na to prostě sílu. Je zcela v pořádku si říct o pomoc. Psycholog nebo psychoterapeut by Ti tak mohl pomoci jak se změnou toho, co lze ovlivnit, i třeba nežádoucího chování, tak hledáním bezpečnějších způsobů, jak se se vším vypořádat, než-li prostřednictvím sebepoškozování. Chápu, že máš strach, aby se Ti doma nevysmáli. Tvé rodiče neznám, a tak Ti nedokážu zaručit, že se to nenastane. Myslím ale, že za pokus to určitě stojí. A kdyby to přeci jen s rodiči nevyšlo, existují tzv. (dětská) krizová centra, na která se lze pro pomoc obrátit i bez prvotního souhlasu rodičů. Zda máš podobné centrum ve svém okolí můžeš zjistit v Mapě pomoci Nepanikař (https://nepanikar.eu/mapa-pomoci-krizova-centra/).

    Případně jsme Ti k dispozici i my na Modré lince - a to nonstop na telefonu nebo Skypu, ve vybraných časech i na chatu www.modralinka.cz

    Přejeme Ti hodně síly v hledání další pomoci,

    Modrá linka