Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Mráček
    Jsi tu poprvé?

    Jak zvládat kritiku druhých Alíkova poradna

    Jiné téma

    Zdravím
    Můj problém je že jsem až moc citlivá. Stačí aby mi jednou někdo řekl něco hnusnýho a dalších několik dní jsem z toho smutná. A chci to změnit protože vím že budou lidi co mě nebudou mít rádi a nechci být z každý kritiky nebo nadávky smutná (no naštěstí mě nikdo mě nešikanuje) co mám dělat? Doufám že mě chápete

    Citlivka, 12 let, 13. listopadu

    Ahoj z Modré linky,

    svěřuješ se nám ohledně toho, že si přijdeš až moc citlivá. Býváš třeba dlouho smutná, když na sebe uslyšíš něco škaredého. Ptáš se nás, jak zvládnout kritiku druhých.
    Zkouším si představit, že nějaké hnusné věci, které o sobě uslyšíš, Tě můžou nějak zbrzdit a překážet Ti. Když o nich pak dlouho přemýšlíš, není divu, že v Tobě utkví. Chápu, že to může být otravné. Oceňuji, že si to na sobě uvědomuješ, jsi k sobě vnímavá a chceš to řešit. Každý máme míru citlivosti vůči slovům druhých trochu jinde, taky hodně záleží na to, kdo o nás mluví. Rozumím tomu, že bys ráda, aby Tě Tvá citlivost „neomezovala“ a nezdržovala ve stavech, které nechceš mít. Na druhou stranu to může být velmi cenná schopnost, která Ti pomáhá se vciťovat i do ostatních, a tak je lépe chápat a soucítit s nimi.

    Můžeš zkusit pozorovat, od koho jsou pro Tebe slova důležitá a od koho Ti na nich zas tolik nezáleží. Sama jsi možná vysledovala, že často bývají tato škaredá slova od druhých vlastně nepravdivá. Člověk, který na nás má třeba vztek, dokáže ve svých emocích říct něco, o čem třeba není vůbec přesvědčený anebo to neví přesně a prostě si to vymyslí. Přijde mi proto důležité v takových věcech vždycky zkoušet rozlišovat to, co Ti nesedí, s čím nesouhlasíš. Ty sama sebe totiž nejlíp znáš a většinou znáš dobře i celou situaci, kdy se to děje.
    Můžeš si třeba zkusit sepisovat své schopnosti a vlastnosti, které se Ti na sobě líbí. Můžeš si taky psát komplimenty a pochvaly od druhých, které Ti udělaly radost. Uvidíš, že se Ti časem nasbírají a pak Ti třeba pomůžou ve dni, kdy uslyšíš něco negativního na sebe.

    Taky bych Tě chtěla podpořit v tom, aby sis o tom všem s někým začala povídat. Sdílení s druhými nám pomáhá utřídit si myšlenky. Možná máš nějakou moc dobrou kamarádku, anebo někoho z rodiny, komu důvěřuješ. Je taky možnost kontaktovat školního psychologa, pokud máte na škole a svěřit se mu/jí. Anonymně se taky můžeš ozvat na Modrou linku (608 902 410), kde je větší prostor vše probrat.

    Hezké podzimní dny přeje
    Modrá linka

    Na otázky odpovídají

    pracovníci linky důvěry Modrá linka, psycholožka BáraV, MUDr. Jiří Staněk, bojovníci proti kouření z projektu Nekuřátka, český klub skeptiků Sisyfos a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze čtenáři mladší 15 let.

    Jiné téma

    Jak pozvat holku do tanečních?

    Ahoj poradno, chtěl bych se zeptat jak požádat holku na taneční. Dva mesice jsme byli doma na distančním studiu a přišlo mi trapně ptát se jí přes chat.
    Děkuji za rychlou odpověď

    kluk, ' 14, skoro 15, 28. listopadu

    Ahoj,
    úplně chápu, že situace, kdy byli všichni zavření doma a nechodilo se do školy, byla hodně složitá a náročná. Také rozumím tomu, že jsi nechtěl zvát kamarádku přes chat, protože osobní kontakt je zkrátka lepší ve všech ohledech. Nevím, jestli teď už chodíte do školy, protože v tom případě by se všechno vyřešilo a mohl by ses jí zkrátka zeptat ve škole, jestli by s tebou nechtěla chodit do tanečních. V případě, že ještě stále do školy nechodíte, jí můžeš zkusit například zavolat a prostě jí vysvětlit, žes jí chtěl pozvat osobně, ale situace tomu nepřála a že bys moc stál o to, aby se stala tvou taneční partnerkou, Věřím, že to pochopí a že tě neodmítne.
    Držím ti palce!
    Bára

    Jiné téma

    Jaký dárek pro kluka?

    Ahoj Alíku a spol... Chtěla bych se zeptat jaký dárek dát klukovi aby ho potěšil.. Ano sice můžu googlit ale přijde mi že, vy máte zkušenost o celkově dětské mysli...Měli by jste nějaký nápad??..
    předem díky za odpověď

    anonymka, 26. listopadu

    Ahoj,
    řekla bych, že u výběru dárku nejvíc záleží na tom, co má dotyčný rád, co ho zajímá, čím se baví ve volném čase... Nad tím se v první řadě zamysli. Je těžké radit obecně, jaký dárek udělá radost někomu, koho vůbec neznám. Ale za mě osobně mohu říct, že lidem kolem sebe hodně ráda dávám knihy a jejich téma přizpůsobuji tomu, co dotyčného zajímá. Ráda také dávám fotografické dárky vytvořené z fotek zachycujících společné vzpomínky (například vytvořím fotoknihu, vyberu pro hezkou fotku pěkný rámeček, vytvořím fotografické lepolero...). Nicméně, jak už jsem napsala, netuším, co tvého kamaráda zajímá a co ho baví. Když se nad tím zamyslíš, určitě tě to nasměruje i k dárku, který by ho potěšil.
    Měj se hezky!
    Bára

    Jiné téma

    Je legální posílání intimních fotografií?

    Ahoj
    Mám dotaz je legální že bych poslal své holce fotku penisu, a ona mě zase její fotku vagíny?

    kluk, 13 let, 25. listopadu

    Ahoj,
    ačkoli nejsem právník, jsem si jistá, že to legální není. Jste stále ještě děti a když pominu fakt, že by vás taková věc vůbec neměla napadnout, zákon v tomto případě hovoří jasně. Dovolím si okopírovat příslušné paragrafy:

    § 191
    Šíření pornografie
    Kdo písemné, fotografické, filmové, počítačové, elektronické nebo jiné pornografické dílo

    1. nabízí, přenechává nebo zpřístupňuje dítěti, nebo
    2. na místě, které je dětem přístupné, vystavuje nebo jinak zpřístupňuje, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.

    § 192
    Výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií

    (1) Kdo přechovává fotografické, filmové, počítačové, elektronické nebo jiné pornografické dílo, které zobrazuje nebo jinak využívá dítě nebo osobu, jež se jeví být dítětem, bude potrestán odnětím svobody až na dva roky.

    (2) Kdo vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, činí veřejně přístupným, zprostředkuje, uvede do oběhu, prodá nebo jinak jinému opatří fotografické, filmové, počítačové, elektronické nebo jiné pornografické dílo, které zobrazuje nebo jinak využívá dítě nebo osobu, jež se jeví být dítětem, anebo kdo kořistí z takového pornografického díla, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.

    Jiné téma

    Myšlenky na sebevraždu

    ahojte ... Niekedy mám myšlienky o tom ako spácham samovraždu ... alebo sa niak zabijem . neviem či je to v poriadku ale asi nie . je mi len 13 ale trpím úzkosťami a chcem to proste skoncovať . môžem sa spýtať ako si nájdem kamaráta alebo niaku kamarátku aspon jednu :( prosím odpovedzte dakujem

    holka, 13 let, 24. listopadu

    Ahoj z Modré linky,

    díky za důvěru, se kterou nám píšeš Tvou zprávu, cením si toho. Píšeš o tom, že máš myšlenky na sebevraždu, trpíš taky úzkostmi. Ptáš se nás, jak si najít kamaráda anebo kamarádku. Představuji si, že asi nebylo vůbec jednoduché tuto zprávu napsat. O to víc jsem ráda, že ses ozvala.

    To, co píšeš, mi zní vážně a opravdu si zasloužíš pomoc. Na jednu dospívající slečnu jako jsi Ty jsou myšlenky na sebevraždu a úzkosti příliš. Je pochopitelné a přirozené, že vnímáš, že to není v pořádku. Zasloužíš si podporu a jsem ráda, že jsi ji už začala hledat a ozvala se nám. Ve zprávě nepíšeš o tom, jak dlouho to trvá, anebo proč si myslíš, že to začalo. To teď vůbec nevadí, ale do budoucna by sis zasloužila mít prostor o tom všem si popovídat s někým, kdo Tě dokáže vyslechnout a podpořit. Bývá to často psycholog nebo psychoterapeut, se kterým o tom všem, co Ti běží hlavou můžeš bezpečně mluvit. Může to znít náročně, ale je moc důležité, aby o tom, co se Ti teď děje, věděl někdo v Tvém okolí, komu důvěřuješ a pomohl Ti v tom, co dál. Ráda bych Tě podpořila, abys našla tohoto člověka. Může to být někdo z rodiny (třeba rodiče, sourozenci, prarodiče, teta/strejda), anebo někdo ze školy, třeba nějaký učitel, který je Ti blíž. Možná máte na škole i školního psychologa, který je zvyklý být tu pro děti v podobných situacích, třeba by se mu dalo první zavolat.

    Rozumím tomu, že bys ráda našla kamaráda nebo kamarádku. Skoro všichni potřebujeme kolem sebe blízkého člověka, se kterým je nám dobře, můžeme se mu svěřit, smát se, plánovat do budoucna. S dobrými kamarády se pak i lépe snáší těžkosti, které k životu patří. Uvažuji, že nejprve by bylo fajn, aby ses Ty cítila alespoň o trochu lépe a pak bude i snazší hledat nové kamarády. V karanténě je to trochu složitější, ale i přes sociální sítě se dá sblížit a zjistit, jak se druhému vede, co jej zrovna baví, na co se rád dívá apod. Chvíli to trvá, než se s druhým víc sblížíme. Do té doby se zkus zaměřit na to, co ráda děláš Ty a dá se to dělat i teď. Může to být úplná maličkost – procházka, kreslení, poslech hudby, teplá vana. Přála bych Ti, aby Ti i tyto malé věci dokázaly vylepšit den.

    Možnosti těchto zpráv jsou omezené, proto se můžeš anonymně obrátit na telefon nebo chat Modré linky, kde Tě rádi vyslechneme a je tam prostor probrat vše podrobněji (https://www.modralinka.cz/). Zavolat můžeš kdykoliv taky na Linku bezpečí (116 111). Je moc důležité, abys pro sebe hledala co nejrychleji další podporu. Pokud by se myšlenky na sebevraždu zhoršily, kontaktuj některou z linek, anebo číslo 112.

    Hodně sil do dalších kroků přeje
    Modrá linka

    Jiné téma

    Doxing

    Dobrý den alíku! Jeden můj přítel mně doxuje (Vyhledává soukromé info na socialních sítích) a vyhrožuje mi že je zveřejní, co mám dělat?

    PS: Jsou to fotky co mají rodiče na jejich profilu ale už s tím němůžu nic udělat.

    Ahoj,

    to, co Tvůj přítel dělá není v pořádku, nemá právo Ti takhle vyhrožovat. Připadá mi důležité, aby o tom, co se děje, věděl někdo dospělý – v tomto případně hlavně rodiče (kterých se to také týká), aby Ti mohli pomoci. Můžeš se s tím svěřit také například školnímu psychologovi, pokud ho ve škole máte. Pokud Ti vyhrožuje přes zprávy na sociálních sítích, uchovávej si je – jejich kopie nebo např. printscreeny. To bývá obvykle důležité při vyšetřování kyberšikany. Co se týče konkrétních technických kroků, které by se daly podniknout, můžeš se obrátit taky na poradnu organizace e-bezpečí (http://poradna.e-bezpeci.cz/).

    Zdraví

    Modrá linka

    Jiné téma

    Jak se naučit líbat?

    ahojte všetci mám otázku ... Ako sa mám naučiť bozkávať ? Je mi celkom divné sa opýtať mojej naj kamky že či ma to nenaučí a ani to asi nevie ? Prosim poraďte mi

    holka, 13 let, 24. listopadu

    Ahoj,
    chápu tvoje obavy a nejistotu, když jsi se ještě nikdy nelíbala, ale mohu tě ujistit, že nemusíš mít strach a zcela určitě to zvládneš. Neznám nikoho, kdo by se líbání musel učit a popravdě mě ani nenapadá způsob, jak by se to dalo udělat. Až nastane ten správný okamžik, nech se vést svými instinkty a dělej to, co je ti příjemné. Nesnaž se sama sebe vmanipulovat do nějaké role, ale vsaď na přirozenost a věř, že tvé instinkty a tvé tělo si poradí sami. Líbání je věc, která vyplyne z romantické situace a silných emocí a nemyslím si, že existuje člověk, který by v takové situaci dokázal přemýšlet nad tím, jestli má ústa pootevřená ve správném úhlu, nebo zda by neměl jazykem pohnout trochu víc doprava. Až k tomu dojde, nepřemýšlej nad technikou, ale zkrátka si to užívej.
    Měj se hezky!
    Bára

    Jiné téma

    Co se dá poznat z krve?

    Ahoj,
    Mám takový dotaz. Co všechno jde poznat z toho, když mi odeberou krev? V červnu jsem měl zánět slepého střeva a to poznali z odběrů krve. Jdou z toho poznat i nějaké jiné nemoci, například rakoviny, nádory, záněty, nebo jen určitý druh onemocnění?
    Děkuji za odpověď.

    Ibra, 12 let, 20. listopadu

    Ahoj,
    z krve se dá poznat spousta věcí. Záleží na tom, jaký test se udělá. Běžně se například dělají z krve takzvané CRP testy, které odhalí, zda je probíhající infekce způsobena bakteriemi - a zda má tedy smysl nasazovat antibiotika. Z krve lze poznat například cukrovku, nebo například některé druhy rakoviny podle takzvaných nádorových markerů. Na endokrinologii se zase z krve zkoumají hodnoty hormonů v krvi a tak dále. Zkrátka z krve se toho dá poznat opravdu spousta, záleží na tom, jaký test se provede.
    Měj se hezky!
    Bára

    Jiné téma

    Líbání s brýlemi

    Ahoj poradno. Tenhle dotaz je takový divný, ale já prostě potřebuji znát odpověď. Týká se to hlavně brýlí. Podle mě s tím má hodně lidí problém a tak se ptám, když můj kluk i já nosíme brýle, jak si máme dát pusu? To si je mám předem sundat? Je to divný dotaz, ale lámu si s tím hlavu už dlouho.
    Předem děkuji.

    holka, 12 let, 19. listopadu

    Ahoj,
    na tento dotaz ti mohu odpovědět z vlastní zkušenosti - a ujišťuji tě, že líbání s brýlemi není nejmenší problém. Samozřejmě občas může nastat okamžik, kdy o sebe nechtěně cinknete obroučkami, ale to není žádná tragédie a při líbání se lidé obvykle soustředí na jiné věci než na takový detail. Stejně tak si můžete na líbání i brýle sundat, pokud by vám tato varianta vyhovovala víc. Takže až za pár let nastane situace, kdy budeš řešit vášnivý polibek, věřím, že ho zvládneš s brýlemi, stejně jako bez brýlí.
    Měj se hezky!
    Bára

    Jiné téma

    Moc času s chytrým telefonem

    Ahoj,
    mám problém s trávením času na telefonu/počítači. Už jsem se snažila to nějak omezit - na výlety, procházky a další místa kromě školy si ho neberu, ale pokaždé když přijdeme jdu okamžitě k mobilu. Je to snad jediná činnost, která mi zvedne náladu. Nic jiného mě nebaví, náplň dne je zhruba taková - nuda - mobil, nic mezi tím. Myslím, že jsem na něm závislá a navíc nosím brýle a dioptrie se mi stále zvyšují. Začala jsem je nosit asi rok po tom, co jsem telefon dostala, takže myslím, že za to zhoršování zraku může mobil. Poradíte, jak se toho zbavit nebo si najít něco co by mě bavilo?
    Díky za odpověď, Gabi

    holka, 12 let, 19. listopadu

    Ahoj Gabi,

    oceňuji, že se umíš zamyslet nad tím, co se s Tebou ve skutečnosti děje a zda nejde o závislost. Najít něco, co by Tě bavilo, bys měla ale Ty sama. Nevím, jaké máš záliby, ale dá se jich pěstovat hodně. Sporty, kultura, vycházky do přírody, četba, malování, sledování filmů, deskové hry, je toho spousta. Je na Tobě, co si z nabídky možností vybereš, do čeho se ponoříš. Moc se mně líbí, že umíš mobil odložit, když jdeš ven, a že na sobě cíleně pracuješ.

    Téma můžeš probrat i s rodiči, víc hlav víc vymyslí, oni znají dobře Tebe i Tvé možnosti. Co se týká Tvého zraku, tam je nutné zhoršení vidění zkonzultovat s očním lékařem, pobavit se i o možných příčinách.

    Přejeme Ti, abys objevila činnosti, které Tě naplní a budou Ti dělat radost.
    Modrá linka

    Jiné téma

    Jak získat něco svého

    Milý Alíku a Alíkovy kamarádi, mám dva takové problémy... předem se omlouvám že toho bude tolik ale já se potřebuji někomu vypovídat ...
    První, ten asi méně "závažný" problém je ten že moje maminka nemá dobré vztahy se svým otcem - mým dědou (v mládí velmi pil a pak byl na mojí maminku i babičku hrubý) a proto se
    nestýkají...jenže ono to tak nebylo vždy - když mi byli asi tři roky tak děda mamku po spoustu letech nevídání kontaktoval. Mamka měla za to že chce zřejmě napravit své chyby a proto jsme se až do mých 9 let opět stýkali. Vše bylo skvělé jenže děda najednou začal jezdit neohlášeně a klidně brzy ráno nebo naopak večer a to mamince vadilo (v tu dobu se mi narodila sestřička a mamka s ní měla hodně práce) ale ještě stále nad dědou nelámala hůl... zlom ale přišel jednoho dne kdy k nám dědeček přijel a říkal že nemá kde bydlet ale že si vezme půjčku a udělá si bydlení u nás ve 2. patře domu což ale mamka odmítla s tím že v 2. patře chce pro nás udělat herničku a tělocvičnu a také že chce mít soukromí. Děda se nejspíš trochu urazil a řekl jí že přece nepošle svého otce na ulici a také že vždy když k nám jezdil nám vozil nějaké dárky (jednou mi přivezl nádherný medailonek a plyšového medvídka :)) a ona ho teď ani nechce nechat bydlet v našem domě i když by si zařízení zaplatil. Mamka se na něj naštvala protože se domnívala - a domnívá že jí, respektive i nás chtěl hlavně využít a od té doby se již nestýkáme...já už si na to trochu zvykla (polepila jsem si svůj tajný deník jeho fotkami a básničkami které mi dal :)) ale před rokem mi zemřela babička (která mi též velmi chybí) a mě došlo že už bych třeba dědu nikdy nemusela stihnout vidět ... Asi to zní sobecky ale jak mám maminku opatrně přemluvit k tomu abych si s ním směla alespoň zavolat ? Jednou už jsem to zkoušela ale mamka mi vynadala a pak byla smutná a plakala což já ale nechci...

    A teď ten druhý problém ... Víte já už od malička byla takový “maminčino a tatínkovo zlatíčko”, což by mi nijak nevadilo jenže možná díky tomu jsem začala mít ty problémy které mám…Abych to příliš “neokecávala” tak jdu raději k věci… Já tak nějak přemýšlela o sobě a o životě jako takovém až mi došlo že já se vlastně stále jen dokola přetvařuji… Moji rodiče jsou sice naprosto úžasní a mám je ráda jenže na mě jakožto na prvorozené dítě měli velké nároky…už od mých čtyř let měli jasnou představu o tom kde bych měla studovat, kde pracovat a jak se vyjadřovat no a já to samozřejmě už od mala plně následovala… a oni mě za to když jsem “zapůsobila na JEJICH obchodního partnera” nebo když jsem “překvapila přísnou babičku svými znalostmi” vždycky tak krásně pochválili a byli na mě tak hrdí až se z toho pro mě stala posedlost…za ty roky jsem si totiž na všechnu tu přízeň tak zvykla že teď se bojím abych o ní taky “jen” kvůli pár špatně voleným slovům nebo snům nepřišla…a tak už jsem si přesně vytipovala co chtějí slyšet rodiče, co který příbuzný nebo čím “zapůsobím” na známé… takže i když bych si jako dospělá přála být veterinářka před rodiči a příbuznými “hrdě” prohlašuji že chci být advokátka, ač se mi na MOJÍ narozeninovou oslavu moc líbí crop top s džínovími šortky vím že moji rodiče doufali že si vezmu černé pouzdrové šaty které mi sice připadají jak na pohřeb ale v “zájmu toho abych nezklamala rodiče” si je stejně vezmu …teď už to dokonce zašlo tak daleko že i “oblíbenou” hudbu nebo jídlo říkám to co se zrovna zamlouvá jim… No jo jenže to ještě není všechno… až do roku 2017 (mé 4 třídy) jsem měla domácího učitele ale teď od mé páté třídy chodím do klasické školy a s tím další problémy…pochopitelně ve třídě plné holek s minisukní a výstřihem až kdoví kam nechci působit se svou minimalistickou blůzou a sukní po kolena jak “jeptiška” takže zase další přetvařování… ráno mě řidič odveze v saku a šatech ale než začne první hodina se já stihnu převléci do “cool” roztrhaných džín a kratinkého topu což se mi ve “skutečnosti” (asi) ani nelíbí ale přeci “potřebuji chválu nejen od dospělých ale i od spolužáků…” vím, teď zním asi strašně moc sobecky ale já si nemůžu pomoci…takže teď když se mě “kamarádka” zeptá jakou mám nejradši písničku, “moderně” odpovídám že ‘Astronomia 2k19″ ikdyž vlastně ani nevím…jak bych také mohla když rodičům odpovím ‘fellicita’ dědovi ‘la primavera’ a sousedce ‘It’s my life’…. chápu…jsem asi strašný člověk…. jen lžu a přetvařuji se jenže tohle asi nedokáže pochopit nikdo kdo nezažil…na mě byl od malinka vyvíjen takový tlak že já si nemohla dovolit říct “špatnou” odpověd (tedy tu která se protistranně nezamlouvala) a já si na to tak šíleně zvykla (hlavně na to když mě v !7! letech maminka narvala do podpatků a kostýmku protože “na firemním večírku budou samí důležití lidé” a když jsem tam v !11! hodin se zívnutím pronesla že chci spát a že mě to nebaví tak se mnou oba rodiče týden nepromluvili protože “tohle bylo naprosto nevhodné”) no a já se toto naučila aplikovat na všechny lidi a ve všech situacích …takže dnes ve 13 letech jediná věc “čistě z mé hlavy” která mi zůstala jsou pouze hloupé představy díky kterým pak někdy ani nevím jestli jsem si něco jen krásně představovala nebo jestli se to stalo… A proto sem vlastně píši – poslední dobou mám pocit jako bych snad už jen přežívala… já totiž už nemám nic svého… názory, sny, koníčky…nic na co bych se mohla přirozeně těšit…. vždy jen “těším” své okolí odpověďmi které chtějí slyšet zato já už nemám v pravém slova smyslu ani emoce… už tolikrát se mi chtělo prostě jen hlasitě brečet jenže to “nebylo vhodné”… a tak jsem vždy musela jen dávat úsměvy na všechny strany… Asi si budete myslet že jsem psychopat ale někdy mám kvůli tomu tomu i myšlenky na sebevraždu... vždyť můj život je tak stereotypní a přišla jsem o tolik milovaných lidí....má babička (ta která zemřela) byla jediná před kterou jsem se nemusela přetvařovat ale být sama sebou a hlavně S NÍ :,(
    A teď má otázka – Co s tím mám dělat ? Jak mám získat COKOLIV svého aniž bych tím zarmoutila rodiče ??
    Ač třeba neodpovíte, předem moc, moc, moc děkuji že jsem se mohla alespoň někde vypovídat,
    – S pozdravem, Meryem :)

    Meryem, 13 let, 16. listopadu

    Ahoj z Modré linky,

    díky za důvěru, se kterou se nám svěřuješ. Je v pořádku, že je délka mailu taková, jaká je. Bývá někdy úlevné už jen to ze sebe všechno vypsat. Píšeš se dvěma věcmi. Stýská se Ti po dědovi, se kterým se už nevídáte, chtěla bys mu aspoň zavolat, ale nevíš, jak se na to zeptat mamky. Pak píšeš o tom, že se snažíš vyjít vstříc okolí, ale pak máš pocit, že nemáš nic svého. Necítíš se v tom přirozeně a máš kvůli tomu černé myšlenky. Ptáš se nás, jak mít něco svého, aby s tím byli zároveň v pohodě i Tví rodiče.

    K té první otázce mě napadá, že nevíme, co všechno se mezi Tvou mamkou a dědou v minulosti stalo. Z Tvého mailu zní, že Tvoje mamka má své důvody k tomu, aby se s dědou nevídala. Na druhou stranu Ty jsi jeho vnučka a rozumím tomu, že bys mu chtěla alespoň zavolat, na to máš plné právo. Možná by stálo za to zkusit se o tom s mamkou ještě jednou pobavit. Někdy, když budete mít čas a klid, jí můžeš zkusit znova říct, co kolem toho cítíš, podobně jako jsi to popsala v mailu. Když mamka porozumí, že nejsi proti ní, třeba se na celou věc bude dívat jinak. Možná Tě napadá i někdo v okolí, kdo by Tě vyslechl a pak Ti pomohl celou věc vysvětlit i mamce.

    Meryem, zkouším si představit, jako bys na sebe měla takový dlouhodobý nárok vyjít ostatním vstříc, aby byli spokojení. To by bylo pro každého člověka vyčerpávající, ještě když v tom nemá dost prostoru chovat se přirozeně a vyjadřovat své emoce. Ty máš ale plné právo být spokojená a přirozená podobně jako ostatní. To, že se dohodnou obě strany ke spokojenosti, je v životě moc důležité. Jsem ráda, že jsi udělala první krok k tomu to zkusit změnit, abys neměla dojem, že jen „přežíváš“. Každý člověk je jedinečný a má tu na světě daný prostor, ve kterém se může rozvíjet. Každý ten prostor máme trochu jiný. Dáváme přirozeně větší energii té oblasti, která nás láká. S tím může být pak spojený pocit štěstí, které zažíváme, když se můžeme věnovat tomu, co nás naplňuje. Zasloužila by sis prostor, ve kterém můžeš být sama sebou a rozvíjet se. Nikdy není pozdě, abys to začala objevovat. Ale věřím, že Ty už hodně věcí z toho víš. Píšeš třeba, že bys chtěla být veterinářkou. Napadá mě taky, že si můžeš zkusit psát seznam věcí, kterým by ses chtěla věnovat. Věřím, že přijdeš na nějaké věci, které si třeba už zapomněla, že Tě baví, ale nemusí být pozdě se k nim vrátit.

    Říkám si, jestli vůbec Tví rodiče měli možnost zjistit, že chceš nějaké věci jinak, že Ti něco nevyhovuje, že něco prožíváš jinak, než je vidět navenek. Chtěla bych Tě podpořit v tom, aby ses svěřila s tím, co nám píšeš někomu ve svém okolí, komu důvěřuješ. Možná to budou rodiče, možná někdo jiný, kdo Ti pomůže to s rodiči komunikovat. Je moc důležité, aby o tom věděli. Přijetí od druhých a vzájemná láska by neměly záviset na tom, zda jsme druhým po vůli, ale právě v respektu, že jsme každý jiný. Přála bych Ti, aby Tvé obavy o ztrátu přízně mohly být menší. Pokud bys nevěděla, jak začít, můžeš ukázat to, co jsme si psali. Pokud máte na škole školního psychologa, můžeš se ozvat i jemu/jí. Probere s Tebou vše podrobněji a měl by Ti být podporou v dalších krocích.

    Možnosti psaní jsou omezené, proto bych Ti chtěla nabídnout zavolání na Modrou linku (608 902 410), anebo na Linku bezpečí (116 111), kde se dá vše probrat a naplánovat podrobněji. Pokud by se Tvé myšlenky na sebevraždu zhoršovaly, zavolej si pro pomoc na uvedená čísla.

    Hezčí podzimní dny přeje
    Modrá linka

    Jiné téma

    Šňupání kakaa

    Ahoj Alíku a spol, jen bych se chtěla zeptat kdybych si šňupla kakaa tak spůsobylo vi to endorfin?? Jen tak čistě teoreticky slyšela jsem to u kamarádů

    holka, 12 let, 18. listopadu

    Ahoj,
    musím popravdě říct, že jsem o šňupání kakaa nikdy v životě neslyšela, ale když jsem začala hledat odpověď na tvůj dotaz, překvapilo mě, o jak rozšířenou zálibu se jedná. Ačkoli s tím nemám osobní zkušenost, údajně je šňupání kakaa zážitkem srovnatelným s konzumací čokolády, aktivovat by měl stejná mozková centra způsobující dobrou náladu, ale trvání by mělo být údajně delší a navíc samozřejmě kaloricky přívětivější. Nicméně, jak jsem pochopila, rozhodně to nefunguje tak, že by sis nasypala na dlaň kakao, které má tvoje maminka doma ve spíži, a šňupla si. Je k tomu potřeba speciální zařízení a hlavně speciální jemné, syrové a nezpracované kakao. Dalším, a tím hlavním, problémem je skutečnost, že jde o relativně nový trend, o kterém ještě nikdo neví, jaká s sebou ponese rizika a komplikace.
    Měj se hezky!
    Bára

    Jiné téma

    Chtěla bych hrát na klavír

    Ahoj aliku a spol.

    Hrozně bych chtěla hrát na klavír nebo ukulele, ale kdyz to řeknu tátovi tak většinou odpoví jen ,,ne nechceš" nebo ,,Stejne by ses tomu nevěnovala" ale ja bych pro to dělala skoro vsechno co bych mohla. Asi před dvěma letma jsem už chodila na klavír, ale driv mě to nebavilo, protože mě do toho všichni nutili a byla jsem ještě celkem bez rozumu (ne že bych ted nebyla) takže mě to prostě nebavilo.
    Strašně moc bych chtěla jedno z toho dělat ale nevím jak rodiče přesvědčit.

    holka 12 let, 17. listopadu

    Ahoj,
    chápu, že tatínek je k tvému přání nedůvěřivý vzhledem k tomu, že už jsi jednou na hudební nástroj hrála a nedopadlo to dobře. Na druhou stranu máš pravdu v tom, že během dvou let se mnoho věcí mohlo změnit a už máš lepší představu o tom, co chceš i o tom, co hraní na hudební nástroj obnáší. Zkus se proto domluvit s tatínkem, za jakých okolností a podmínek by ti byl ochotný hraní na hudební nástroj povolit. Nevím, jestli máte klavír ještě stále doma, nebo byste ho museli pořizovat (v tom případě by bylo možná lepší ukulele, které je několikanásobně levnější), ale můžete se třeba domluvit na tom, jakou minimální dobu budeš hodiny klavíru/ukulele navštěvovat (to znamená, že bude mít záruku, že nebudeš chtít skončit například po dvou měsících) a jakou dobu věnuješ pravidelnému cvičení. Ukaž zkrátka, že o hraní na hudební nástroj hodně stojíš, že si uvědomuješ, co to obnáší a že jsi ochotná to podstoupit.
    Držím ti palce!
    Bára

    Jiné téma

    Závislost na Alíkovi

    Ahoj.

    Jsem už tady skoro měsíc, a jsem strašně závislá na Alíkovi.
    Je to super web, ale moc mi vadí. Musím se učit, a vždycky si řeknu že jako jo, jdu se učit, už nemůžu sedět u počítače/ mobilu.
    Dokonce když máme online vyučování, jsem na Alíkovi a pak nic nechápu. Mamka je od 8 ráno až do 4 dne v práci, táta jde do práce ve 4 noci a přichází tak v 8 hodin nebo 9 hodin večera. Takže jsem každý den sama doma. Když přijde mamka, dělám, že se učím, a vypnu alíka. A když sedím sama v pokoji u stolu a mám dělat nějaké cvičení u stolu, tak jsem taky na Alíkovi nebo jiných sociálních sítích. Hodně mi to vadí, ale nemůžu se odtrhnout od médií a navíc mi to kazí oči. Zkoušela jsem už VŠECHNO. Chci se učit, ale prostě to nejde. Chci se jenom svěřit.

    Napřed děkuji za odpověd.

    s pozdravem a přáním
    Dari

    Dari, holka, 11 let, 12. listopadu

    Ahoj Dari,

    je moc fajn, že ses rozhodla svěřit. To, co popisuješ, se děje mnoha školákům i dospělým. Internet nám snadno strhne pozornost a bývá potom těžké začít se znovu soustředit na povinnosti ve škole nebo v práci. Věřím, že distanční výuka je teď pro spoustu studentů velmi náročná - je to něco nového, na co nejsi zvyklá, najednou kolem Tebe není nikdo, kdo by hlídal Tvoji pozornost. Nevím, co všechno jsi už zkoušela, proto Ti můžu dát spíše obecné rady. Nemusíš si Alíka ani média zakazovat úplně, ale třeba si říct, že se tam podíváš jen v určité časy a třeba jen na pět minut. Někdy pomůže mít mobil úplně v jiné místnosti. Umím si představit, že ne každému vyhovuje sedět celý den sám s učením - někomu třeba pomůže, když si k tomu pustí nějakou hudbu. Chtěla bych Tě podpořit, aby ses s tím svěřila rodičům nebo někomu dalšímu, komu věříš a kdo je Ti blízký. Můžete společně zkusit vymyslet další způsoby, které by mohly zabrat. Pro soustředění je také velmi podstatný pravidelný odpočinek, je důležité se kromě učení věnovat i věcem, které Tě baví a přinášejí Ti radost - ideálně těm, při kterých se nemusíš dívat do obrazovky telefonu anebo počítače.

    Přejeme Ti hodně síly,

    Modrá linka

    Jiné téma

    Jak silná je pupeční šňůra?

    Ahoj Alíku a spol. Jeden den jsem se bavila se svojí kamarádkou a zajímá nás jak pevná je pupeční šnůra a jestli by se na ní udrželo dítě kdyby spadlo

    holka, 8 let, 10. listopadu

    Ahoj,
    to je velmi záludný dotaz. Strávila jsem hledání odpovědi hodně času a obávám se, že ti nedokáži adekvátně odpovědět - a i internet v tomto ohledu mlčí. Zřejmě ještě nikdy nikoho nenapadlo zkoumat, jestli by pupeční šňůra udržela dítě, kdyby spadlo na zem. Je to popravdě řečeno dost morbidní představa. Našla jsem na internetu několik případů, kdy dítě spadlo při porodu na zem, ale jednalo se vždy o takzvané překotné porody, kdy žena rodila nečekaně a většinou v podřepu. A vzhledem k tomu, že průměrná délka pupeční šňůry je padesát až šedesát centimetrů, vzdálenost od země byla menší. Je mi tedy líto, ale adekvátní odpověď na tvůj dotaz ti dát nemohu.
    Měj se hezky!
    Bára