Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Cesta za kamarádem Alík radí dětem

    Kamarádi

    Ahoj mám dotaz :D
    Je mi 14 a mám kamaráda na internetu, kterého jsem poznala ve hře chatujeme si každý den, hrajeme spolu hry, voláme a tak dále prostě nejlepší kamarádi
    už ho znám 3 roky a věřím mu natolik, že by jsem ho chtěla potkat i v realitě, myslíš že by bylo možné, aby jsem sama jela z Prahy do Brna vlakem? :) zajímá mě jestli semnou nemusí jet někdo dospělí, jestli si sama můžu koupit jízdenku a vrátit se druhý den zpět do Prahy (tím myslím, že by jsem u něj jeden den přespala) není to nějak stanové zákonem, že se to smí až od 15?

    Klárka, 14 let, 15. listopadu 2020

    Ahoj Klárko,

    ptáš se, jestli bys mohla jet sama z Prahy do Brna a zpět, s tím, že bys přespala u kamaráda, se kterým se potkáváš delší dobu na internetu.

    Možná to nebudeš slyšet ráda, ale k situaci, kterou popisuješ, se musí především vyjádřit Tví rodiče. Zákon stanovuje, že rodiče musí svým dětem zařídit dobré podmínky k životu s ohledem na jeho věk. Tvoji rodiče musí posoudit, jestli je pro Tebe bezpečné cestovat sama, přespávat mimo domov apod. Většina rodičů by v takové situaci chtěla vědět, kdo je Tvůj kamarád, mluvit s ním a jeho rodiči apod. Chtěla by vědět, zda Tě někdo vyzvedne na nádraží, kde budeš spát a další důležité věci.

    Zkus s rodiči promluvit - připravit si "scénář“, jak by Tvoje cesta za kamarádem vypadala, aby rodiče mohli být klidní. Je jenom na nich, jak se rozhodnou, zákon to pevně nestanovuje.

    Přejeme pěkné dny,

    Modrá linka

    Podpořte prosím Modrou linku!
    Pomohla již v této poradně tisícům dětí.

    Na otázky odpovídají

    pracovníci Modré linky, psycholožka BáraV, poradenské centrum Locika, MUDr. Jiří Staněk, projekt Sbarvouven, MVDr. Přemysl Rabas, vědecký novinář Pragmatik, student práv Yaboiii, Škola Vitae, bojovníci proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze děti mladší 15 let.

    Kamarádi

    Zdravím, dnes jsem po dlouhé době zas tady na Alíkovi kvůli kamarádce. Pojďme ji říkat třeba Kamila. Kamilu jsem poznala když jsme jeli na zájezd se školou a docela jsme se zblížily. Není to tak, že chodíme ven a píšeme si 24/7, ale věříme si a říkáme si dost osobní problémy atd. No, ale problém je to, že Kamila má spolužačku „Ivetu“ a ta ji šikanuje. Bere ji lidi se kterýma se bavila, když se s někým začala bavit tak ji Iveta vyhrožovala, že jestli nepřestane tak ji někdo zbije atd. Iveta je taková ta holka co pije energeťáky, vapuje a bavi se s klidně 18letyma feťákama (takový hold jsou u nás v obci). Jsou taková velká skupina lidi co pijou, kouri, chodi za školu atd. Jako upřímně mně přijde Iveta dost uboha když si neumí najit pravý a normální kamarady. No a tahle holka ji taky rikala at se se mnou nebavi atd. Kam ji neposlouchala. Taky ji zesměšňuje ve škole a podobně. Kamila má taky strašně přísný rodiče. Jako fakt přísný. Trochu mi přijde, že to není normalni. Nesmí chodit moc ven (pokud ano tak ji pustí jen někam), nesmí si od nikoho nic půjčovat (třeba koloběžku a podobně), nesmí k nikomu na navštěvu, nikdy neměla kolo (ne proto, ze by neměli penize, ale rodice ji proste nekupuji nic). To možná zní jako normálně, ale ona má sourozence a těm rodice normálně věci kupuji atd. Kam taky nikdy neříkají ze ji mají rádi ale jejím sourozencům pořád. Svěřila se rodičům, ze si mysli, ze má astma a jestli by ji nechali vyšetřit. Nenechali. Malém ji odmítli i koupit brýle. Proste tak no. V zimě nesmí vůbec ven. A spousty dalších věci.
    Svěřila se mi ze má nějaký psychicky problémy a se všemi těmito věcmi. Nabídla jsem ji, ze ji naučím tajně na kole atd a chci ji pomoc, ale je to složitý. Není něco co bych pro ni mohla udělat? Jak zařídit aby se k ni její rodice chovali normálně? A nemohli by mít problem když nenechají dítě vyšetřit u lékaře? Pomoc prosím. Taky přemýšlíme, že si najdeme na facebooku Ivetinu mamu a pošleme ji ty zprávy co psala Kamile. Je to dobry nápad? Pomoc

    Milá dívko,

    svěřuješ se poradně se svou starostí o kamarádku. A ptáš se, co by jsi pro ní mohla udělat. Je to moc dobře, že se takto zajímáš o druhé a máš o ně starost. To, co můžeš pro kamarádku nejlépe udělat je to, že jí svůj zájem o ní a starost ukážeš. To je pro druhé často ta největší posila, kterou potřebují a pak už třeba dokážou najít řešení toho, co je trápí sami. Důležité je, aby i Kamila měla sama zájem o to, jak najít řešení svého problému. Můžeš jí poradit aby zašla za nějakým psychologem, třeba školním, kam může jít přímo ona sama bez rodičů. Může se i ona svěřit do poradny nebo na chat pro děti, kde s ní její problém rozeberou a pomohou jí najít nějaké ulehčení toho, co jí trápí. Tak k tomu jí můžeš motivovat, aby se nebála a s někým dospělým o tom, co se jí děje promluvila nebo napsala. Může zkusit chat Dětského krizového centra, který najde na www.dkc.cz nebo chat Centra Locika, najde ho na www.detsvibeznasili.cz nebo nebo může zavolat na linku důvěry: 777715215.
    Třeba má ve své blízkosti někoho příbuzného rodině, babičku, tetu, kdo rodinu zná a komu by se mohla svěřit. Zkuste se spolu zamyslet, jestli někdo takový není. Prostě zkus jí nasměrovat k tomu aby ona sama vyhledala pomoc pro sebe. Už to samo o sobě, že se ozve, řekne, že jí něco trápí a bude hledat pomoc jí dá sílu a posílí sebevědomí.
    A pak se ptáš, jestli je dobrý nápad posílat mámě Ivety sms, co psala Kamile. Myslím, že není. Mohly by jste se do toho zamotat. Máma by se mohla zastávat Ivety. Pokud to Kamilu hodně trápí, tak se o tom spíš poradně s vašim školním psychologem, co by bylo nejlepší dělat a jak se tomu bránit.
    Držím vám oběma palce. Poradce Centra Locika.

    Kamarádi

    Kamarádka se sebepoškozuje - co dělat

    Dobrý den, moje kamaradka se porad řeže a ja bych ji chtela hrozne pomoc aby uz to nedelala co mam delat prosim

    holka, 14 let, 20. září

    Ahoj z Modré linky,

    svěřuješ se nám s tím, že se Tvoje kamarádka hodně řeže. Chtěla bys jí pomoct, ale nevíš jak, proto se na nás obracíš. Jsem moc ráda, že ses rozhodla napsat, asi to chtělo i dost odvahy. Zní to, že Ti na kamarádce hodně záleží a moc si cením toho, že v té věci chceš něco zkusit udělat. Představuji si, že to může být dost těžké být blízká někomu, kdo se tak trápí, možná o ní můžeš mít strach.

    Nevíme přesně, i když Ty možná tušíš, co všechno může hrát roli v tom, že to zašlo tak daleko a kamarádka si ubližuje. Většinou se sebepoškozuje někdo, kdo si potřebuje ulevit od velké vnitřní bolesti. Bohužel tento způsob je dlouhodobě nefunkční a poškozující. Existují i „zdravé“ způsoby toho, jak si od bolesti ulevit a hlavně jak řešit její příčinu. Největší „práce“ bude ale na kamarádce a na dospělých kolem ní, ne na Tobě. Ty jí v tom můžeš být oporou, pokud se na to cítíš. Je důležité, aby o tom, že se kamarádka sebepoškozuje, věděl někdo dospělý. Tvoje kamarádka by si zasloužila o tom všem, co se jí teď děje, s někým promluvit - s někým, kdo ji vyslechne, podpoří a pomůže hledat další cesty pomoci. Je hned několik cest, co se dá dělat. Chtěla bych Ti dodat odvahu, abys jí mohla oslovit a upřímně říct, že o ní máš obavy, podobně jako jsi to psala nám. Můžeš jí pak nabídnout něco z toho, co si v této zprávě píšeme, příp. jí to můžeš dát přečíst. Můžeš jí povzbudit k tomu, aby oslovila školního psychologa, pokud jej na škole máte, je zvyklý pomáhat v podobných situacích. Svěřit se může komukoliv, ke komu má důvěru, můžeš jí pomoct takového člověka hledat – možná to jsou rodiče, jiný příbuzný, učitel, vedoucí kroužku aj. Možná někdo z nich už něco tuší. Můžeš jí doporučit i aplikaci Nepanikař, která jí pomůže překonat chvíle, kdy má chuť si ublížit. Jsme tu pro Tebe i pro ni pro podrobnější popovídání na telefonu nebo chatu na Modré lince (https://www.modralinka.cz/) anebo na Lince bezpečí (https://www.linkabezpeci.cz/), můžeš jí předat kontakty. Přála bych Tvé kamarádce i Tobě, aby brzy mohlo přijít šťastnější období. Pokud by Ti přišlo, že kamarádka odmítá jakoukoliv pomoc, nechce nikoho oslovit ani hledat jiný způsob, jak si pomoct, můžeš se Ty svěřit svým rodičům anebo někomu z okruhu lidí, kterým věříš. Nebuď na to sama.

    Držíme palce, ať máš Ty i kamarádka zase hezčí dny,
    Modrá linka.

    Kamarádi

    Kamarádi mě často zklamou

    Ahoj všichni, omlouvám se za tak dlouhý dotaz, ale já rád vysvětluji věci do detailu.

    Poslední dobou se mi toho hodně motá hlavou.. Jsem spíš samotář a mám rád klid, ale asi tak rok zpátky jsem byl pravý opak. Byl jsem extrovertní a taky hodně vtipný, takže jsem si ve třídě tím nasbíral hodně kamarádů. Dnes mi to vadí, tři čtvrtinu z nich nemám rád a jsou strašně otravní a falešní. Já jsem totiž naivní a empatický. Kvůli tomu, jaký jsem, nemůžu mezi ostatními být sám sebou a musím jím lhát, protože se bojím, že někomu ublížím.

    S kluky už jsem se přestal bavit, všichni jsou strašně sobečtí a nepříjemní jak ke mně tak i k mým blízkým a ostatním. Dokonce jeden kluk, který byl můj nejlepší kamarád, mi udělal z prázdnin noční můru kvůli tomu, že mě osahával a říkal nechutné věci, které byly hrozně úchylné. Mluvil o mém těle, jako kdyby mé tělo bylo Boží. Naštěstí jsem se kamaráda zbavil, ale teď nemám žádného kamaráda kluka.

    U holek to je trochu těžší, ty populární spolužačky se se mnou už tolik nebaví, ale například spolusedící je strašně otravná! Kdyby byla soutěž v lhaní, tak ona vyhraje první místo. Ona je taková ta „pick me girl“, která mě pořád manipuluje. Říká, že jsem jediný její kamarád, přitom má kluka a plno přátel na internetu, se kterými se setkává. Je to hrozná lez do prdelka a já nesnesu vedle ní sedět, ale já nemám s kým jiným sedět. Mám tři nejlepší kámošky, z toho jednu už tolik nemám rád, protože pomlouvá mé přátelé včetně ty nejvěrnější plus mě strašně povyšuje nad všemi a pořád mě komplimentuje, taky docela lez do prdelka. (Budu ty nej kámošky nazývat Med, Víla a Kosatka) Med sedí s Vílou a když jsem se zeptal, jestli by jedna nechtěla sedět vedle mě, když se budeme rozsazovat, tak jsem si myslel, že jim vypadnou oči. Řekly mi, že v žádném případě a prý budou sedět spolu tak či tak. Vedle Kosatky se mi nechce sedět, je hrozně ukecaná a je to docela velký snake. Tak jsem si řekl, že bych se mohl zeptat mojí kamarádky (budu ji říkat Venuše), která souhlasila, akorát je problém, že Venuše sedí vedle Kosatky a Kosatka ji zmanipulovala a najednou Venuše vedle mě nechce sedět. S ostatními holky se tolik nebavím, protože jsou pro mě až moc sarkastické a necítím se sám sebou s nimi.

    Měl jsem taky i kamarádku z vedlejšího města. Ta mě hrozně využívala a manipulovala. Vždycky jsem u ni přespával každý víkend. O víkendu její mamka nebyla do večera doma, jelikož musela hodně pracovat. Když jsme si hráli a mě to přestalo bavit a já ji o tom řekl, tak mi řekla „No tak když jsi tak chytrý tak můžeš přemýšlet nad tím, co budeme dělat chytrolíne“. Její slova mě dělala bláznem a pak jsem se zbytečně cítil špatně, cítím jsem vinu. Jednou mě nutila udělat trapnou věc před její rodinou, naštěstí jsem to neudělal, ale pak byla na mě strašně naštvaná. Jednou když jsem u ni přespával, tak jsem měl pocit, že je to až přes čáru.. Ona má skříň a postel vedle sebe, jsou od sebe tak cca 20cm. Když jsem dělal, že spím, tak mě odstrkávala a když už jsem pozdě zareagoval, tak jsem se ocitl mezi tou postelí a skříní. Nemohl jsem pomalu ani dýchat a ona si ještě na mě lehla. Naštěstí přestala a já se pak dostal ven. Druhý den jsem ji poprosil o čaj, ale ona mi udělala její „specialitu“. Byl to přeslazený nechutný čaj.. Dala do něj několik cukru a citrónu. Samozřejmě se mi smála, když jsem zkusil ten čaj, protože můj výraz nevypadal nadšeně. Její „specialitu“ jsem musel vypít, protože kdybych ji nevypil, tak bych jiné pití nedostal.

    Na internetu mám taky blízké kamarády, asi tak pět. Ta nejvěrnější mě nejvíc zklamala. Cca čtyři měsíce zpět začala chodit s klukem, který pochází ze stejného kraje jako já. (Přezdívky budou Měsíc a Temnota) Měsíc byla moje nejlepší kamarádka dokud mě nezklamala. Tím, že Měsíc má 15 let a Temnotě je 16 let, tak se setkávají dvakrát týdně. Měsíc mě seznámila s jejím klukem Temnotou a teď jsem s ním docela dobrý kámoš. Je pravda, že ho mám rád, ale strašně na něj žárlím, protože Měsíc je na něj strašně milá a na mě je docela toxická. Temnota se mi svěřil, že si zničil klouby na ruce před třemi týdny kvůli tomu, že se naštval a kvůli svoji vzteklosti bouchnul do skříně. Samozřejmě to Měsíc zjistila a pak sváděla chybu na mě. Říkala, že můžu za to já a kdybych to Měsíci řekl dřív, tak by se Temnota nezranil, přitom Temnota mi o tom úrazu řekl tři týdny později, než se mu ten úraz vůbec stal. Od té doby jsem se začal s Měsícem docela dost hádat.. Pak nastalo něco, co mi zničilo srdce. při hádce mi řekla: „Proč vůbec žárlíš na Temnotu? Však je to můj kluk, tak je logické, že na něj budu hodnější. Navíc ty a já už nejsme dlouho nejlepší přátele“. Tohle mi vzalo srdce a roztrhalo mi ho na kousky. Celou dobu jsem se s ní hádal úplně zbytečně. Kdybych věděl, že mě nebere jako nejlepšího kámoše už nějaký ten půl rok, tak bych se ani s ní nehádal, protože by mi na ni tolik nezáleželo. Záleželo mi na ni strašně moc a proto mě vždycky ty hádky dovedly k pláči a nechápal jsem, proč mě vyměnila.. Nechápal jsem, proč vyměnila mě, kterého znala tři roky, za někoho, koho zná čtyři měsíce.

    Od té doby, co mi tohle řekla mám velikou nenávist k lidem a ani těm nejvěrnějším už nevěřím. Co mám dělat? Já chci mít aspoň někoho, kdo mě nezklame.. Mamce jsem o tom řekl, ale ta mi vynadala, jak můžu mluvit o mých kamarádech takhle.. Otci se nesvěřuji, protože neumí naslouchat, ten by se mi ještě vysmál.

    kluk 13 let, 17. září

    Ahoj,
    vážím si důvěry, se kterou ses obrátil na naši poradnu. Delší dotaz nevadí, někdy je dobře vypsat se ze svých myšlenek, i to samotné může pomoci. Tvůj dopis jsem si pozorně přečetla. Pochopila jsem, že Tě momentálně trápí kamarádské vztahy, a sice, že Tě kamarádi a i kamarádky často zklamou. Podle toho, co píšeš, myslím, že jsi velmi vnímavý a empatický, záleží Ti na tom, jaký mají lidé kolem Tebe charakter. Nebaví Tě kamarádit s lidmi, kteří jsou sobečtí a povrchní, nemáš rád, když Ti někdo „leze do zadku“ nebo když pomlouvá druhé. Minulý rok jsi byl hodně oblíbený, získal dost kamarádů, ale teď cítíš, že už Tě otravují, nechceš je kolem sebe. Zní mi to tak, že máš sám srovnané své hodnoty a víš jasně, co chceš. Velmi to oceňuji, nebývá to většinou u lidí Tvého věku obvyklé a možná i proto ve vztazích teď tolik narážíš.

    Je dobře, že si umíš uvědomit, co je pro Tebe v kamarádství nepřijatelné, například když Tě jeden kluk osahával a měl nevhodné narážky, je skvělé, že ses vymezil. Kromě kamarádů, kteří Tě obdivovali jsi měl i kamarádky, které s Tebou manipulovaly, nechovaly se k Tobě zrovna hezky a dokonce ta nejvěrnější kamarádka z internetu Tě zradila. Je mi moc líto, že si musíš opakovaně zažívat taková zklamání. Je v pořádku, že jsi plakal, pokud Tě nejvěrnější kamarádka vyměnila za svého kluka. Dokonce jsi půl roku nevěděl o tom, že už Tě nepovažuje za nejlepšího kamaráda a stále ses snažil do vztahu dávat energii a napravit ho. To je opravdu velké zklamání a umím si představit, že můžeš mít spoustu pocitů. Vše, co cítíš, je v pořádku. Dokonce i ta nenávist k lidem, která se objevila. Může to tak být, pokud zažijeme tolik negativních zkušeností.

    Chci Tě ujistit, že to nemusí být trvalý stav. Zasloužíš si věrného kamaráda/kamarádku, ale chtěla bych Ti říct, abys na sebe netlačil. Můžeš si dát čas na zotavení z toho všeho negativního, co jsi ve vztazích zažil a nemusíš tlačit na to, abys našel někoho nového. Někdy paradoxně, když to necháme chvíli být, najednou přijde to, co hledáme. Pokud teď cítíš k lidem nenávist, zkus si dát od investování do kamarádství na nějaký čas pauzu. Můžeš si dovolit prožít to, co nyní potřebuješ, srovnat se s tím, co se stalo a až se budeš cítit připravený, věřím, že nové kamarádství přijde. Až se to stane, je možná fajn jít do toho bez velkých očekávání. Můžeš sám za sebe do vztahu dát, co Ti připadá správné a nechat na druhém, jak to cítí on. Pokud se bude chovat pro Tebe nepřijatelně, je možné to tomu člověku říct a promluvit si o tom. Je v pořádku si ve vztahu říct, co od druhého potřebujeme a co nám naopak vadí, i tak se vztahy budují, postupně vyvíjí. Vztahy nemusí končit na základě toho, že jeden má negativní vlastnost, která se nám nelíbí. Můžeme druhé přijímat i s některými jejich chybami a přesto na nich nacházet jiné věci, které oceňujeme.

    Oceňuji, že ses se svými pocity svěřil mámě a mrzí mě, že ses u ní nesetkal s pochopením. Kdybys to chtěl probrat více do hloubky, můžeš vyhledat i pomoc psychologa, třeba nějakého máte ve škole. Případně se můžeš obrátit na naši linku nebo chat, kde o tom můžeme více mluvit (www.modralinka.cz).

    Držíme Ti palce, abys našel to, co potřebuješ.

    Modrá linka

    Kamarádi

    Ahoj poradno,
    Především Vám děkuju za to, co pro nás všechny děláte, jste skvělí;-)
    Chtěla bych se svěřit s něčím, co mě trápí už delší dobu. Ve škole máme jednoho kluka, který k nám před rokem přešel z jiného gymnázia. Jelikož party ve třídě už byly tak nějak uzavřené a nikdo ho neznal, moc se mu nepodařilo mezi ostatní zapadnout. Myslela jsem si, že se to později spraví, ale přijde mi to naopak ještě horší. Nikdo z kluků (ani holek, ale to je docela normální) s ním nechce sedět, dokonce jednou vyšlo najevo že ho dva kluci dost nehezky pomlouvali na sociálních sítích. (Řešilo se to nějak i ve škole, ale moc o tom nevím.) On skoro nemluví, přijde mi takový smutný. Je mi ho líto, ale nevím, jak mu pomoct. Poradíte mi prosím?

    holka, skoro 14 let, 7. září

    Milá dívko,

    děkujeme za důvěru, obracíš se na poradnu s tím, že ti je líto jednoho spolužáka a nevíš jak mu pomoci v jeho situaci. Nezapadl do kolektivu, je uzavřený a nejspíš zažívá i chování, které by se dalo nazvat šikanou. Ptáš se, co pro něj můžeš ty udělat. Napadá mě, že se k němu prostě chovej jinak, než ti ostatní. Můžeš se s ním třeba dát do řeči, zeptej se ho na něco, ukaž mu, že s ním kamarádíš a bereš ho úplně stejně a přirozeně jako své jiné kamarády. Normálně s e s ním bav a neskrývej to před druhými. Ukaž i druhým, že k němu máš normální vztah a bereš ho jako součást vaší třídy. Můžeš se ho i třeba zeptat, zda-li ho něco netrápí, můžeš se zajímat o to, jak se má a zkusit se o něm něco dozvědět. Prostě se k němu chovej přirozeně, přátelsky a ukaž svůj postoj k němu i druhým. Sama pro sebe si ujasni, že ho takového bereš a měj připravené jasné argumenty, pokud by jsi to chtěla vysvětlit ostatním. Není ale potřeba se před druhými obhajovat a vysvětlovat. To pouze v případě, že by to někoho zajímalo a bylo třeba o tom mluvit. Tak ať na to jsi připravená. Když ty sama budeš věřit tomu, že jde o kluka, jako každý jiný, že k němu máš přátelský vztah a přijímáš ho, tak se to v tvém postoji vůči němu odrazí. A právě ta tvoje jistota a přijetí, je to nejlepší, co pro něj můžeš ty sama udělat. Moc tě chválím, že se zajímáš o někoho slabšího ve třídě a ptáš se, jak mu pomoci. Zkus tomu klukovi víc porozumět a přijít na to, proč je tak uzavřený. Možná má nějakou hodně špatnou zkušenost v mezilidských vztazích, a tak se nyní víc chrání a uzavírá. Jednej vůči němu sama za sebe a ukaž mu, že máš přátelský vztah vůči němu. Držím ti v tom palce. Poradce Centra Locika

    Kamarádi

    Jsem strašná kamarádka?

    dobrý den,

    teď dlouho jsem do poradny nepsala asi to bude tím že jsem myslela že je zase všechno v pořádku a byla šťastná..
    našla si novou kamarádku budeme jí říkat M
    a začala jsem se bavit se spolužačkou + k nám do školy přišla ukrajinka takže jsem se bavila i s ní..
    ale s mojí kamarádkou M se kterou jsme se staly nejlepšími kamarádkami je to poslední dobou složitý..
    ona se hodně začala bavit se svýma spolužačkama a já
    se bojima aby se semnou nepřestala bavit..
    ona k nám hodně jezdi atd a bavi se semnou ale já jsě strašně
    žárlivý typ takže je to pro mě těžký..

    ale zrovna dneska u nás byla, byla úplně v pohodě ale najedou jí začalo něco být.. já se jí ptám co se děje ale ona mi to nechtěla říct a já to z ní dolovala ale stejně nic neřekla., ale prostě najedou jsem začala brečet nevím proč někdy mám prostě záplavy smutku a napsala jsem , , skvěli mám zase blbou náladu“ a M odepsala , , skvěli už vim proč se ti to nechci říct“ prý
    protože vždycky když se bavíme o ní tak začnu mluvit o mně..

    no a teď mi neodepisuje a mně je to strašně líto a chci jí
    pomoct ale ona asi nechce abych jí pomohla..

    tak se chci zeptat, jsem vážně tak strašná kamarádka?
    co když se na mě vykašle?
    co když už nebudu mít kamarády? 😭😭

    ale asi opravdu mluvim moc o sobě je to moje vina že mi teď neodepisuje že?

    nešťasná holka 13 let, 12. září

    Ahoj,

    jsem ráda, že bylo období, kdy bylo vše v pořádku a cítila ses šťastná. Teď se trápíš, protože mezi Tebou a Tvou kamarádkou se něco stalo. Máš teď možná pocit, že jsi špatná kamarádka. Je dobře, že píšeš, aby ses v tom trochu víc vyznala a promyslela, co by se dalo dál dělat.

    Pokud jsem to správně pochopila, Tvá kamarádka měla možná nějaké trápení, se kterým se Ti nechtěla svěřit. Když jsi jí potom napsala o své špatné náladě, naštvalo ji to a napsala Ti, že vždy mluvíš o sobě a proto se Ti nechce svěřit. Umím si představit, že je to teď mezi Vámi hodně divné. Chápu, že přesně nerozumíš tomu, proč se to stalo, zpochybňuješ jaká jsi kamarádka. Chci Tě ujistit, že podobné věci se mezi lidmi, zvlášť pak mezi kamarády dějí. Někdy je to tak, že něco potřebujeme a neumíme to tomu druhému říct. Někdy v sobě něco dusíme a potom to vybublá na povrch a stane se z toho třeba hádka. Je možné, že Tvá kamarádka měla nějakou dobu pocit, že mluvíte spíš o Tobě než o ní. To se může stát. Je škoda, že Ti o tom neřekla a teď ses to dozvěděla takhle.

    To ale neznamená, že je Vaše kamarádství ztraceno. Píšeš, že je Ti to líto, chtěla bys jí pomoct, ale ona teď nechce. Myslím, že by teď mohlo hodně pomoci, kdybys ji poprosila o rozhovor a řekla jí, jak se cítíš. Tak jako jsi to napsala nám, že je Ti to líto a že přemýšlíš nad tím, co Ti řekla - jestli opravdu tolik mluvíš o sobě. Můžete si o tom promluvit a říct si, co od sebe navzájem v kamarádství potřebujete. Mělo by to být vyvážené. Jednou je tady pro Tebe ona a jednou zase Ty pro ni. Pokud je vztah jednostranný a se svými těžkostmi se svěřuje jen jeden, může se ten druhý cítit upozaděný. Je v pořádku uvědomit si to a změnit to. Přátelství se většinou po hádce nerozpadnou, chyby se dají napravit, dá se o nich mluvit. Zkus tedy kamarádce vyjádřit, jak je Ti to líto a poprosit ji o rozhovor. Věřím, že si k sobě najdete zase cestu.

    Držíme Ti palce a přejeme hezký podzim.
    Modrá linka

    Kamarádi

    Jak se skamarádit s holkou?

    Ahoj poradno,
    Mám dotaz. Nikdy jsem neměl žádnou kamarádku, protože se bojím vůbec na nějakou holku promluvit. Bojím se, že by si všichni mysleli že ji miluju, možná i samotná holka. Chtěl bych mít alespoň 1 kamarádku s kterou bych si mohl popovídat,atd...
    Jak se skamarádit s holkou? Jak jí oslovit?
    Předem děkuji za odpověď
    Jste frajeřiB-)

    Ahoj,

    na Tvoji otázku není jednoznačná odpověď, neexistuje jeden návod na to, jak se seznámit a skamarádit, ať už s klukem nebo s holkou. Ve Tvé zprávě vnímám jako důležitou informaci Tvůj strach z toho, že si ostatní, nebo i ta holka, budou myslet, že ji miluješ. Myslím, že od toho je dobré začít. Zkus popřemýšlet nad tím, odkud tenhle strach vychází. Jestli je to nějaká Tvá minulá zkušenost, anebo jsi někdy viděl, že by se třeba ve třídě smáli klukovi, který mluvil s holkou? Možná jsi o tom někde slyšel a teď Tě napadá, že by se Ti to mohlo stát? Nevím, asi toho může být více. Zkus si zároveň uvědomit, jak tohle vnímáš Ty. Kdyby se nějaký Tvůj kamarád začal bavit s holkou, bral bys to tak, že ji miluje? Jak bys reagoval? Věřím, že většina lidí to považuje za normální věc a neměli by důvod hned si myslet, že tu holku miluješ. Pokud ano a dobírali by si Tě proto, nebylo by to správné, a Ty se vůči tomu můžeš ohradit. Můžeš říct, že je normální, aby se kluk bavil s holkou a není na tom nic k posměchu. Obvykle když takoví posměváčci uvidí, že se za sebe umíš postavit, nechají toho.

    Ale to hodně fantazíruji, vlastně vůbec nevíme, jak by to ve skutečnosti bylo. Oslovit dívku může být velká výzva, ale patří to k dětství i dospívaní a většina z nás se to naučí. Nejtěžší je první krok. Můžeš si ho promyslet. Co by Ti pomohlo, abys holku oslovil? Napsat jí na sítích? Napsat jí vzkaz? Nebo za ní jít osobně, až bude sama? Cokoliv je možné. Zároveň Tě chci podpořit, aby ses nebál vyhledat pomoc u někoho, komu důvěřuješ. Třeba táta, brácha, bratranec nebo nějaký kamarád. Věřím, že se v podobné situaci někdy ocitli také.

    Držíme Ti palce.
    Modrá linka

    Kamarádi

    Stalking a citová manipulace

    Ahoj Alíku a spol.
    Měla bych na vás dva dotazy. Poslední dobou si docela začínám všímat, že mám problém se stalkingem. Ne tím trestným, ale prostě stalkingem na sociálních sítích, kde např. sleduju život lidí, o které jsem přišla. Například život mé bejvalé kamarádky nebo holku kluka, co se mi kdysi líbil. No a já se vás chci zeptat, jak s tím přestat. Připadám si uboze, když mám potřebu to dělat. Prostě bych se to chtěla odnaučit, nebo aspoň přijít na to, proč to dělám, abych to mohla nějak řešit. Můj tip je, že mi ti lidi prostě chybí. Ale to je blbý, protože vím, že už je stejně nikdy nezískám zpátky, pravděpodobně.

    No a druhý dotaz se týká citové manipulace. To je taky důvod proč jsem přišla o tu kamarádku, o které píšu v prvním dotazu. Dřív jsem měla potřebu s lidmi manipulovat. Asi jsem byla navyklá z domova, máma i sestra jsou dost silné manipulátorky, i když to jsem si dřív neuvědomovala. No a řekněme, že já si to tehdy taky neuvědomovala. Nebo spíš jsem to neuměla jinak. No a ta bývalá kamarádka tvrdí, že jednou jsi citově manipulovala, budeš to dělat nadále. No já s ní v tomhle teda nesouhlasím. Myslím, že už jsem se to docela odnaučila. Ale co já vím, třeba má pravdu a udělala bych jí to znova. Ale na druhou stranu, já prostě nevidím proč bych to měla dělat znovu. No chápu, ublížila jsem jí tím a proto mi už nevěří a prostě bez důvěry vztah fungovat nemůže. Zase, můj tip. To si myslím já. Co si o tom myslíte vy? Dá se v takovém případě nějak zajistit, aby mi ten člověk začal zase věřit, nebo si myslíte, že jakmile se vytratí důvěra, tak už se to nedá zachránit? Nevím, je mi to prostě líto, že kvůli téhle hloupé chybě jsem přišla o někoho, na kom mi tolik záleželo a už s tím nikdy nic nenadělám. Ono se to veme, že přijde někdo další, ale nikdy už to nebude stejné. Navíc je fajn říct, najdi si nové kamarády, ale to je podle mě dost spontánní záležitost. Podle mě to člověk úplně neovlivní, jestli potká někoho s kým si padne do oka. A já si upřímně nechci dělat v uvozovkách přátele, které jako přátelé brát nebudu, jen abych nebyla sama. Což je vlastně to, co mi ona říkala, že jaktože jsem si nenašla žádné přátele v pravém slova smyslu. No já jí říkám, že jsem se seznámila s novýma lidma, s kterýma občas trávím čas, ale prostě, že to nejsou lidi, které bych brala jako své kamarády. Prostě spíš známé, občas je fajn s nima být, ale prostě každý máme jiný život a jo, rádi třeba někam zajdem ale není to furt a člověk je pak sám, což mě teda upřímně ani tolik nevadí. Já jsem introvert a vždycky budu, ale spousta lidí to nechápe, že mi je příjemnější být sama, než trávit čas s lidma, s kterýma to prostě není ono. A divím se, že ona to nechápe. Tam si zase říkám, že jestli jsem pro ní nebyla další někdo, aby ona nebyla sama, protože být sama je přece to nejhorší co může člověk zažít. A to si o sobě říká, že je introvert. Asi je, ale to je prostě dáno společností, ona se bojí, že když to bude vypadat, že nikoho nebude mít, tak s ní ostatní nebude nic mít chtít. A já to chápu, je to pravda, jakmile jsi jednou odříznutý, už jsi odříznutý vždycky. Vždycky budeš za toho divného. No, asi už se to nebudu víc rozepisovat. Jen jsem chtěla, aby šlo trochu pochopit, proč určité věci cítím, tak jak je cítím.

    Omlouvám se za tak dlouhou zpověď a předem vám děkuji za odpověď.

    holka, 14 let, 7. září

    Ahoj z Modré linky,

    děkujeme za otevřenost a upřímnost, se kterou ses obrátila na Alíka. Poslala jsi nám dva dotazy, odpovíme je postupně.

    V prvním dotazu píšeš o stalkingu, o tom, že sleduješ život lidí, se kterými jsi měla (a už nemáš) blízký vztah. Chtěla by ses to odnaučit, případně přijít na to, proč to děláš.
    Chtěla bych ocenit Tvou citlivost a vnímavost, se kterou se díváš na svoje chování vůči ostatním a to i to, které vlastně nikdo nevidí. Myslím, že je docela přirozené, když člověk sleduje to, co se děje na sociálních sítích, od toho tu vlastně sociální sítě jsou - lidé tam dávají to, co chtějí, aby o nich bylo známo. Mělo by to ale mít určitou míru. Může se stát, že je člověk skoro posedlý tím, že někoho sleduje, zjišťuje o něm co nejvíc, pátrá po jeho soukromí, a to samozřejmě je už „přes čáru“. Úplně nevím, jak je to u Tebe. Pokud ale chceš přestat s tímto chováním, je to o Tvém rozhodnutí. Může to být úplné „odstřižení“, nebo třeba to, že si řekneš, že se na sociální síť podíváš například jednou denně a pak se budeš snažit to dodržet. Je dobré mít připravené aktivity pro případ, že by Tě to k tomuhle chování nutilo (což je docela pravděpodobné) - najít si něco, co Tě zaujme, hlavně tedy mimo internet (procházka venku bez mobilu, cvičení, čas s někým blízkým, tvořivé aktivity apod.).
    Důvodů tohoto chování může být více, samozřejmě, že to, že Ti někdo chybí, může být jeden z nich. Může to ale být třeba i určitý pocit osamělosti, nudy, nebo třeba úplně obyčejná zvědavost (nebo ještě něco jiného, to se těžko dá na dálku posoudit). To všechno je lidské, přirozené, a jak jsem už psala, záleží na míře, se kterou člověk chování druhých sleduje.

    Dalším dotazem (pokud dobře rozumím) je, jestli se dá obnovit důvěra ve vztahu. Píšeš o tom, že jsi citově manipulovala kamarádkou, přišla jsi o ni, a ona Ti říká, že citový manipulátor zůstane manipulátorem vždy.
    V prvé řadě je skvělé, když si člověk uvědomí, že jeho chování nebylo v určitém ohledu v pořádku, a chce jej změnit. To spousta lidí nedokáže, a je moc dobře, že Ty jsi to dokázala. Nejsem si jista, do jaké míry člověk zvládne sám změnit svoje manipulativní chování, záleží, jak vypadalo, co člověk dělal, jak se k druhým choval. Nejlépe s tím pomůže psycholog, toho můžeš vyhledat - například školního u vás ve škole. Ještě jednou oceňuju, že svoje chování chceš změnit.
    Co se týká důvěry ve vztahu, obnovuje se většinou pomalu, s novou zkušeností, kdy se mění chování k druhému člověku. Chce to trpělivost z obou stran, a zejména ochotu toho druhého člověka důvěru obnovit. Je třeba počítat, že návrat k původnímu vztahu jde po malých krůčkách, nespěchat nebo netlačit.
    Jak už jsem psala, změna chování je možná, zejména s vyhledáním odborné pomoci, a to, že je člověk napořád manipulátorem, platit opravdu nemusí.

    Držíme Ti palce,

    Modrá linka

    Kamarádi

    Důvěra kamarádky

    Ahoj,potřebuji nutně pomoct,takže....Moji 2 kámošky,budeme jim říkat třeba C a L , takze,L mi řekla její docela větší tajemství a já ho omylem řekla C jenže já tu L mám hodně ráda tak jsem nevydrzela a řekla jí to že jsem to řekla te C,a ona se na mě naštvala.Ja jsem se jí omlouvala asi stokrát a ona je pořád na mě naštvaná a to už je to asi tyden...Strašně mě to mrzí protože tu L mám ráda a hodně ji důvěřují ale ona mě už ne , i jsem se kvůli tomu skoro rozbrečela 😭pomozte mi prosím,co mám dělat ? .... :(

    Adela, 12 let, 6. září

    Ahoj z Modré linky,

    svěřuješ se nám, že jsi omylem prozradila tajemství, které Ti řekla jedna kamarádka. Zpětně jsi to kamarádce přiznala a omlouvala ses, ale vypadá to, že je na Tebe pořád naštvaná, už asi týden. Ráda bys věděla, co dál…

    Adélo, chápu že Ti to je líto, možná můžeš cítit pocit viny a to, že bys to chtěla nějak vrátit. Může to být dost smutné, když Ti přijde, že jsi ztratila důvěru u někoho, na kom Ti moc záleží. Nedivím se, že se Ti z toho chce až brečet, klidně si to dovol a vyplakej se. Přijde mi moc důležité, že to chceš nějak řešit dál, nevzdáváš to. Říkám si taky, že tyto věci zároveň chtějí čas, než se zase uklidní a důvěra se snad obnoví. Týden mi proto nepřijde z pohledu pozorovatele ještě jako dlouhá doba. Může trvat, než opravdu uslyší Tvou omluvu a vysvětlení, jak to bylo, že to byl nechtěný omyl a všechno ostatní, co jí potřebuješ ujasnit. Píšeš, že jste kamarádky, proto bych Ti moc přála, aby Tě vyslechla a měly jste prostor si to vyjasnit, až u ní přejdou nejsilnější emoce, zklamání apod. Napadá mě, že to všechno můžeš sepsat do dopisu/mailu, bývá to úlevné, ať už jen pro Tebe, anebo jí to pak můžeš poslat a ona si to přečte, až bude mít sama chuť. Říkám si, jestli bys to nechtěla probrat ještě třeba s tou kamarádkou, která se dozvěděla to, co neměla, možná by k tomu taky měla co říct a pomohla by Ti v komunikaci s ní. Možná máte ještě jinou společnou kamarádku, která by mohla kamarádce taky říct svůj pohled a věc trochu posunout dál.

    V kamarádství se stává, že se občas neshodnete, dokonce pohádáte, ale pokud oběma stranám na kamarádství záleží, tak to časem dobře zvládnete. Jsou ale i kamarádství, která takové výkyvy nepřečkají. Přeju Ti, aby se to u vás vyvíjelo podle Tvého přání. Pokud bys to ráda probrala podrobněji, nebo by se dělo něco, v čem Ti stále nebude dobře, můžeš se ozvat nám na Modrou linku (https://www.modralinka.cz/, na chatu/telefonu) anebo na Linku bezpečí (https://www.linkabezpeci.cz/).

    Klidnější a radostnější dny přeje
    Modrá linka

    Kamarádi

    Ahoj,
    Pár hodin zpátky si mě zablokoval někdo na kom mi hodně záleží. Prý to co je v minulosti se už nedá spravit. Jaký máte názor? Já to nechápu, vše se zdálo v pohodě, než přišel s tímhle. Záleží opravdu tolik na minulosti nebo se to dá v budoucnosti nějak napravit?
    Předem děkuju za odpověď.

    holka, 14 let, 27. srpna

    Milá dívko,

    děkujeme za důvěru. Obracíš se na poradnu s tím, že tě mrzí, že si tě zablokoval někdo, na kom ti hodně záleží. Důvod pro to byl něco z minulosti, co se podle této osoby již nedá spravit. Nejspíš jde o kluka. Ptáš se, jestli tolik záleží na minulosti nebo se dají věci v budoucnu napravit. Samozřejmě, že minulost může ale také nemusí být určující pro to, jestli vztah pokračuje nebo nepokračuje. Často může naopak nějaká událost z minulosti způsobit to, že vztah se tzv. vyčistí a urovná ještě lépe než jaký byl před tím. Krize, kdy se ti dva na nějaký čas oddálí a nekomunikují může mít pro ten vztah i přínos. Důležité je, jak se k tomu, „co se stalo“ obě strany postaví. To, že si tě ten někdo zablokoval, může být taková první reakce. Potřeba se odpojit, nemuset komunikovat, což dá možnost si srovnat myšlenky a pocity. A pak ten důvod, který vedl k zablokování odezní a zase přijde smíření a uvolnění komunikace. I tak to může být. Ale nejde to nyní předpovědět. Tak to zkus i ty sama vzít vzít s odstupem. Nic není napořád a mezilidské vztahy se vyvíjí. A třeba využij tento čas víc sama pro sebe. Zaměř se na to, co chceš a co si přeješ opravdu ty, co máš ráda a co tě baví. Zaměř se na jiné lidi, jiné vztahy. Třeba to může být v něčem uvolnění a úleva i pro tebe. Zkus to takto vzít. Držím ti palce. Poradce Centra Locika

    Kamarádi

    Rodičům se nelíbí můj kamarád

    ahoj mám problem s mým kámosem. povídam si s ním, mám ho ráda ale rodice to tak nechcou a tak chci pomoct dekuji

    anicka 10, 5. září

    Ahoj Aničko,

    je fajn, že hledáš způsob, jak skloubit své kamarádství s tím, co by chtěli rodiče. Netuším, proč se rodičům Tvé kamarádství nelíbí. Bylo by tedy asi dobré se rodičů zeptat, jaké mají důvody, co konkrétně se jim nelíbí. Také s nimi Ty můžeš mluvit o tom, co Ty máš na kamarádovi ráda, co s ním hezkého prožíváš. To by třeba rodiče mohlo také ovlivnit.

    Přejeme Ti, aby se vše urovnalo,
    Modrá linka

    Kamarádi

    Kamarádka chce být pořád jen se mou

    Ahoj už je mi psychicky líp tak vám píšu další dotaz a doufám že neotravuji... Mám nejlepší kamarádku Barču která se mnou chodí do třídy no a Bára mívala deprese řezala se a hodně dalších věcí... Když jsem se s ní začala bavit byla v pohodě a pak začaly ty její problémy a skončilo to tak že jsem jí pomohla se svěřit se jejímu psychologovi ale zpátky k mýmu problému. Barča už je tedy skoro rok v pohodě ale přijde mi že je trošku otravná... Moc si vážím toho že se se mnou baví ale ona se doslova baví JENOM se mnou a chce se se mnou bavit pořád ve škole i mimo školu. No a ve třídě je parta holek co závodně plave stejně jak já a řekla jsem si proč se s nima nebavit a holky se se mnou bavit chtějí a pozvaly mě na jejich trénink abych tam byla s nima ale nemůžu Barču nechat samotnou protože se nemá s kým bavit a je mi jí líto to ale znamená že se nemůžu bavit s holkama se kterýma chci???? Vážně nevím co mám dělat a hlavně nechci aby se jí vrátily psychické problémy protože už se mi včera stalo že jsem se domlouvala s holkama na trenink a pak za mnou přišla a řekla mi: Ty se se mnou nechceš bavit protože neumím plavat? A bylo jí to asi podle toho líto a já fakt nevím co mám teda dělat já bych se chtěla bavit i s ostatníma problém prostě je že ona se s ostatníma bavit nechce a bavit se s nima jí očividně dělá problém... Co mám dělat? Děkuju

    holka, 4. září

    Ahoj,

    napsala jsi nám do poradny znovu - tentokrát přemýšlíš o kamarádství s Barčou. Těší nás, že se cítíš lépe než při minulých dotazech. I tak budeme rádi, když se nám na Modrou linku ozveš přímo, mohly bychom s Tebou probrat víc věcí, lépe se doptat a bylo by to i pro Tebe rychlejší. Kromě telefonu lze volat i přes Skype (bez kamery).
    Píšeš, že je Ti nepříjemné, jak moc Tvého času a pozornosti by pro sebe chtěla Tvoje kamarádka Barča. Sama se s nikým dalším kamarádit nechce, vadí jí i to, když se Ty bavíš s někým jiným.
    Přemýšlím nad tím, že pro Barču jsi asi trošku jako maják v bouři a proto se bojí, že by Tě mohla ztratit. Možná si málo věří a má strach, že Ti jako kamarádka už nemá co nabídnout. Možná by pomohlo nějaké ujištění, v čem všem je pro Tebe jako kamarádka důležitá, jakých vlastností nebo schopností si na ní vážíš. Každý nemusí být společenský a vystačí si jen s pár dobrými kamarády, ale jeden je opravdu málo. O to větší je pak strach z jeho ztráty. Je přirozené, že potřebuješ kamarádů několik a přitom každý může být pro Tebe nějak významný, bez soutěže kdo víc. Z toho, co píšeš, usuzuji, že Tobě samotné by nevadilo, kdyby měla Barča nějaké další kamarádky. Docela často se stává, že si různí kamarádi mezi sebou nerozumí a pak je příjemnější věnovat se každému zvlášť, mít na každého vyhrazený nějaký čas. Nemá smysl se nutit do vytváření nějaké party nebo si vyčítat, že spolu ideálně nevychází všichni se všemi. Každý jsme originál a někdy to k sobě nemusí pasovat.
    Dovedu si představit, že nechceš být zodpovědná za to, kdyby se její duševní stav opět zhoršil. Bylas pro svou kamarádku oporou v těžkých chvílích a ani teď ji neopouštíš. Chci Tě ujistit, že už tím jsi pro vaše kamarádství udělala dost. I Ty máš svá trápení a máš stejné právo postarat se o svou pohodu - třeba tím, že se budeš bavit s různými lidmi o různých věcech. Nejsi zodpovědná za to, jak tuhle skutečnost zvládne Barča překousnout. Všichni se stále učíme udržovat vztahy blízké i vzdálené fungující, někdy to není právě jednoduché. U kamarádských a partnerských vztahů je základem dobrovolnost a otevřenost. Chci Tě podpořit v tom, abys Barče v nějaké klidné a pokud možno příjemné chvilce (např. v cukrárně) řekla, že Ti na ní stále záleží a jak bys potřebovala, aby Vaše kamarádství probíhalo. Třeba i to, že chápeš, že se nechce kamarádit se stejnými lidmi jako Ty. Můžete se i dohodnout, že si uděláte nějaký konkrétní čas v týdnu samy pro sebe. Současně potřebuješ mít i čas pro někoho nebo něco jiného nebo být úplně sama a neznamená to, že bys Barču opouštěla. Jen potřebuješ trochu jiný rytmus.

    Přejeme Ti, ať Tě kamarádství těší.
    Modrá linka

    Kamarádi

    Jak říct, že se s nimi nechci kamarádit?

    Ahoj poradno, mám problém, nevim jak mám říct holkam že už s nima nechci kamarádit? Pomůžete mi prosím

    holka, 9 let, 30. srpna

    Ahoj,
    zdravíme Tě z Modré linky. Ptáš se, jak říct holkám, že už s nimi nechceš kamarádit.

    Věřím, že pro Tebe může být obtížné říct něco, co není moc příjemné. Můžeš to ale udělat stejně tak přirozeně, jako jsi napsala nám. Nejlepší je to říct rovnou, třeba tak, že nejdříve řekneš, že jim chceš něco povědět, a hned pak řekneš, že s nimi už nechceš kamarádit. Je dobré se připravit na to, že mohou mít otázky - proč to tak máš, co se stalo apod. Je na Tobě, jestli chceš, nebo nechceš odpovídat, klidně můžeš říct, že je Tvoje věc.

    Většinou pomáhá, když je člověk otevřený a upřímný a říká věci tak, jak jsou. Držíme palce, aby to tak mohlo být i u Tebe.

    Modrá linka

    Kamarádi

    Neztratím kamarády?

    Jdu na gymnázium a opouštím svojí starou školu ale měl jsem tam hodně kamarádů a mám otázku jestli jde aby jsem se kamarádil s novými a kamarádil se i s těmi starými když je neuvidím celý den ale všichni moji kamarádi jsou smutný že tam jdu a bojím se že se s mnou přestanou kamarádit :(

    kluk, 11 let, 20. srpna

    Ahoj,
    naprosto rozumí tomu, že přechod na novou školu je spojen se stresem i obavami z toho, jak zapadneš do nového kolektivu a jestli neztratíš své dosavadní kamarády. Myslím si však, že se nemusíš strachovat a odpověď na tvou otázku zní jednoznačně „ano“. Rozhodně není problém udělat si nové kamarády a udržovat kontakty i s těmi starými.

    Je velmi pravděpodobné, že někteří z těch starých zmizí, respektive se postupně přestanete stýkat, ale to je zcela normální. Člověk kamarády do jisté míry obměňuje celý život - a nejen, když přechází na novou školu. Je to přirozený proces, protože spolu s tím, jak se vyvíjí, se mohou začít lišit vaše zájmy, pohledy na život a názory.

    Nicméně stejně tak někteří přátelé zůstavají člověku na celý život a nemusí s nimi sdílet jednu třídu (nebo třeba kancelář). Mimo školu zbývá ještě velká spousta času a příležitostí, kdy se můžete se starými kamarády vídat a udržovat své přátelství. A určitě ti někteří ze starých kamarádů zůstanou a vaše přátelství přetrvá i mimo školní docházku.
    Přeji ti hodně štěstí!
    Bára

    Kamarádi

    Jak získat a neztratit kamarády?

    Ahoj,
    Už někdo tu před pár dny (prostě nedávno) psal o kamarádech že se s ní/m baví ale pak přestanou. Ano takový problém mám taky... Ale nevím jakou spojitost má sebenejistota s kamarádstvím. Kamarády jsem měla tak na rok max dva a to je vše a to zatím byli jen 3 se kterýma jsem se dost bavila.... (Ostatní moc nevídám, i když jsou lepší :_))
    No... Ale ja jsem stejně celkově divná, když učitelka ve třídě říkala že má kamarády vojáky co klidně zastřelí dítě co má na sobě bombu a je jim to jedno že ona by to nedokázala, tak všichni ostatní byli nějací skleslí taky a pak tam byla já co s tou představou se u toho usmívala...(tak aby to moc spolužáků nevidělo) A když tam jsou na ukrajině tak z toho brečí... To já vůbec nechápu třeba, prej že to je i na ně moc...
    Pak bych si chtěla zkusit jaké je to být šikanovaná (no... Trochu jsem byla)
    Já nevím co jsem komu udělala... To se jim nelíbím vzhledem? Mým debilním humorem co nikdo nechápe? Tím že jsem silnější postavy? Občas udělám velkou hloupost? Řeknu jednou něco hnusnýho nebo něco co nikdo nepochopi? To je špatně? To jsem tolik lepší že mě nikdo nevystojí? (Ups už mi nějak vzrůstá sebevědomí trochu moc xd)

    A žárlim na to když prostě kamarádka má jinou kamarádku kterou mě nahradí... (Kdo by nežárlil) Tenhle týden ale moc nechápu. Jedna nová holčina co k nám bude teď chodit tancovat taky tak se moc nebavila bála se někomu něco říct, když oslovila mě jestli bych jí něco nenaučila tal jsem souhlasila pak jsme se bavily jakoby jen občas a pak trochu víc, já trouba si zase myslela že bych se mohla aspoň s někým bavit... No a co se nestane odkráčela si k těm nánám (až na jednu) a jednomu klukovi se kterým se pak bavila snad celý den. V tenhle moment jsem ji začala tak nějak nenávidět a nechápu jak se s nima může bavit... Další kamarádka v háji vlastně já se nemám s kým bavit, jak ve škole tak na tancování. Jediné na co jsem teď pyšná jak mě ředitelka před všema v tichu pochválila že mi to jde..
    Kamarádka co se se mnou bavila rok se baví s jinou kamarádkou z tancování víc než kdy dřív... Nemůžu najít někoho jako jsem já?

    Už nevím co by se mi mělo honit hlavou... Asi jsem se chtěla jen vypsat (ne jen do deníku ktery nikdo číst nebude) snad to nevadí :)
    Díky za odpověď :))

    Ta co nemá kamarády :D, 18. srpna

    Ahoj,

    během léta jsi do poradny psala více dotazů o tom, že se necítíš dobře mezi spolužáky ve třídě a celkově máš pocit, že máš málo kamarádů, bojíš se odmítnutí a zklamání. Také sis uvědomila, že žárlíš, když se chce Tvá kamarádka bavit i s někým jiným. Chtěla bys mít nějakou spřízněnou duši, ale pochybuješ, jestli někdo takový existuje.

    Nejprve Ti chci napsat, že se prostě stává, že ve třídě člověk nenarazí na ty správné lidi, a je v pořádku hledat kamarády třeba v kroužcích. Zároveň kamarády nejde nějak „ulovit“ nebo si je „přivlastnit“. Pro kamarádství (stejně jako každý jiný vztah) platí, že je důležité, co si lidé navzájem nabízí. Každý má trochu jiné schopnosti a dovednosti, které může v kamarádství nebo partě nabídnout. Většinou to dobře funguje, když se lidé doplňují: někdo rád vymýšlí vtipy a někdo se jim rád směje, někdo rád vymýšlí hry a jiný si rád hraje, někdo rád mluví a někdo raději poslouchá, někdo je šikovný na sport a někdo si pamatuje všechno možné, někdo rád zpívá a jiný umí hrát na nějaký nástroj atd. Kamarádství naopak nesvědčí soutěžení, vychloubání nebo (sebe)ponižování. Můžeš nějakou dobu jen pozorovat svoje spolužáky nebo holky z kroužku a zkoušet odhadnout, co kdo z nich do kamarádství dává. A pak si třeba zkusit napsat, co do kamarádství můžeš dát Ty. Protože každý kamarád má talent na něco jiného, je normální mít kamarádů víc - s někým sportovat, s někým chodit do kina, někomu svěřit starosti a u jiného si poslechnout nový vtip. Řekla bych, že všichni hledají v kamarádství porozumění (empatii) a přijetí. Někomu je tahle schopnost vlastní, někdo se jí musí trošku přiučit.
    Z Tvého povzdechu, že bys byla raději šikanovaná, vnímám, že Ti přijde i zlá pozornost lepší než úplné přehlížení a osamělost. Dovedu si představit, že Tě dokáže znervóznit, když se někdo, s kým ses chtěla kamarádit, chce bavit i s někým jiným. Když si ale budeš vědomá toho, co můžeš jako kamarádka nabídnout, nebudeš se tolik bát seznámení nebo opuštění. Tady to právě souvisí se sebevědomím. Už dříve jsme Ti doporučovali návštěvu psychologa, s ním bys mohla probrat i konkrétní situace, ve kterých ses cítila nejistě, co kdo řekl nebo udělal, co by šlo příště udělat jinak. Z toho, cos napsala, mám trošku pocit, že svoje city skrýváš pod tvrdou slupkou (třeba v podobě nepěkných vtipů). Každému se ale nemusí chtít touhle slupkou prokousávat k Tvé citlivé duši a pak může být těžké najít někoho, s kým souzníš. Svůj vliv má i tzv. první dojem, který ale po internetu nejde poznat, ovšem při osobní návštěvě psychologa bys mohla zjistit i to, jaký první dojem děláš. Je dobře, že se dokážeš svěřit Alíkově poradně, psychologa však nahradit neumíme. Snaž se o tom, co prožíváš ve škole i v kroužku, mluvit se svými rodiči, oni Tě znají nejdéle a nejlépe, a proto Ti mohou snadněji poradit nebo pomoci, aby ses tam mohla cítit lépe, nebo Tě k psychologovi objednat.
    Je taky fajn, že se umíš vypsat do deníku. K tomu mě napadá pár věcí, které můžeš pro získání a udržení kamarádství podniknout i Ty sama doma, Zkus si v něm vyčlenit prostor a postupně si zapisovat svoje klady (zápory je někdy snadnější vyjmenovat, ale o ty teď nejde). Můžeš si také zkusit napsat, jaká by měla být Tvoje ideální kamarádka nebo kamarád. Až to budeš mít sepsáno, můžeš přemýšlet, jestli bys dokázala alespoň v něčem být Ty sama takovou kamarádkou. Pro inspiraci se můžeš podívat i na nějaké knížky o kamarádství, např. Jak přežít, když nemám kamarády - J. J. Crist, Jak získávat přátele a působit na lidi - D. Carnegie (ta je oblíbená mezi dospělými).

    Přejeme Ti trpělivost a úspěchy při hledání kamarádů,
    Modrá linka

    Kamarádi

    Ahoj Alíku a spol.
    Píšu sem, protože se poslední týden cítím dost smutně a zdá se, že to nikdo nechápe. Abych někde začala, před dvěma týdny jsem jela na tábor. Bylo to tam hezký, užila jsem si to tam. Dokonce jsem si s pár lidmi vyměnila kontakty. No a v tom je ten problém, některý mi ani neodepsali, jeden jo, ale konverzace skončila po čtyřech větách a ten další si mě po pár zprávách dokonce zablokoval. No a to mě hrozně ublížilo, byli to lidi s kterýma jsem si na táboře docela rozuměla a najednou toto. Začínám si říkat, že mě asi neměli rádi od začátku, jen čekali na to, až to nebude tak těžké mě odkopnout. No navíc po zhlídnutí videí o ShopaholicAdel (nevím jestli znáte, ale hodně lidí si z ní dělá srandu, protože je divná) se cítím ještě hůř, připadá mi, že jsem asi jako ona, nepochopená světem, s nějakou mentální poruchou, nesympatická lidem, prostě odsouzena k utrpení. Nebo tak se mi to aspoň zdá. Však když tě lidi nemají rádi už v tak mladém věku, jak tě můžou mít radši v pozdějším věku, stejně si to furt ty, furt ten samý člověk, prostě nevidím naději v tom, že se to někdy změní. Navíc další věc je, že mi poslední dobou přijde, že od sebe dost lidí odháním, co se týče kluků, protože se do nich zabouchnu a nějak je tím vyděsím asi, nebo i co se týče holek, prostě mi přijde že nezapadám a nikdy nebudu. Vždyť to tak bylo vždycky. Zezačátku dobrý, ale jakmile uplyne nějaký čas, všichni si někoho najdou a já zůstanu na ocet. :-( A mě už to přestává bavit. I když se snažím dělat věci co ostatní, být aktivní, hledat si různé nové koníčky, nikdy ostatním nejsem sympatická. Jakoby to poznali, že je se mnou něco špatně a že se se mnou nesmí bavit, jinak je tím nakazím. No a já už nevím co dělat, mrzí mě to, že mě lidi nemají rádi a nevidím jak by mě někdy rádi mít mohli. ;-(

    holka, 14 let, 29. července

    Milá dívko, 

    děkujeme za důvěru. Svěřuješ se poradně s tím, že se cítíš poslední dobou hodně smutná. Byla jsi na táboře a tam sis uvědomila, že často jsi to ty, kdo navazuje přátelství, kdo se snaží komunikovat a kdo o druhé stojí. Ale nedostáváš stejnou odpověď od druhých, nejsou to oni, kdo je vůči tobě aktivní, máš pocit, že přátelství s tebou dokonce odmítají. Vzbuzuje to v tobě pochybnosti o tom, zda-li jdi druhým sympatická, zda-li tě mohou vůbec mít rádi, máš o sobě hodně pochybností. Rozumím tomu, že se můžeš z tohoto důvodu cítit hodně osamělá, smutná, mít pocit, že o tebe druzí nestojí a nepřijímají tě. Je mi líto, že se cítíš tak, že tě druzí lidé nemají rádi. Věřím ti, že to může být hodně velké trápení. Zkus se ale nejdříve zamyslet nad tím, jaký vlastně máš vztah ty sama k sobě. Já vím, jsou to spojené nádoby - vztah k sobě, formuje vztah druhých k nám a opačně. Ale ve tvém věku se již nejspíš projevuje ve vztazích s druhými i to, jak jsi naučená sama přistupovat k sobě, jak si vážíš ty sama sobě a jaký k sobě cítíš vztah. Tvoje nejistota ve vzahu s  druhými nejspíš bude spojená s nějakou tvou vlastní nejistotou. To mívá často souvislost s našimi zkušenostmi z naší rodiny, z našich dětských vztahů. Nejspíš tady přišlo něco, co tě ve vztahu sama k sobě hodně znejistilo, co ti třeba i ubližovalo, možná ses podobně cítila už jako malá ve své rodině. Tady bych ti moc doporučila si o tom, co tě trápí popovídat s psychologem. Pomohl by ti přijít na ty širší souvislosti, které zde nejspíš budou. A pomůže ti najít cestu jak to překonávat. Jak měnit prožívání sebe sama, svoji myšlenky a domněnky ohledně sebe i vztahu druhých k sobě. Často se dá na tzv. jádro pudla přijít a najít způsoby jak se v tom posunout směrem, který si přeješ. Určitě jsi úplně stejná a hodnotná jako ostatní ale tvoje mysl vytváří pocity, které mohou opravdu vstupovat do tvého chování, znejišťovat tě vůči druhým nebo vytvářejí „clonu“ skrze kterou chování druhých vůči sobě vnímáš. Pokud by ti nevyhovoval ten přímý kontakt s psychologem (třeba školním), můžeš zkusit i nějaký z chatů, určených pro děti, které prožívají doma či ve škole či jinde něco těžkého. Je možné na něj psát anonymně. Mohla by jsi zde to, co tě ztrápí více popsat a s někým si zde o tom psát. A třeba by jste společně přišli na to, jak tomu lépe porozumět a případně najít něco, co ti v tom pomůže. Můžeš využít třeba i náš chat. Najdeš ho na www.detstvibeznasili.cz. Tak ti v tom budu moc držet palce, abys brzy tomu, co tě trápí porozuměla a přišla na to, jak se s tím vypořádat. Určitě se ti to podaří. Poradce Centra Locika