Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alík radí dětem

    Strach

    Ahojky.
    Ve škole se právě učíme o vesmíru a asi před týdnem jsme brali měsíc a slunce. Četli jsme v učebnici, že slunce se zvětšuje a jednou prý bude tak velké, že nás pohltí. Ale když jsme koukli na měsíc, tak tam psali že měsíc se od naší planety vzdaluje a až bude ve velké vzdálenosti lidstvo vymře.
    ...
    Tak buď nás pohltí slunce nebo nám uteče měsíc, co bude podle vás dřív?
    Ale bojím se, že to bude brzy a že se toho dožiju.

    holka, 11 let, 15. prosince 2020

    Ahoj,
    rozhodně to brzy nebude. Oba tyto jevy probíhají velmi pomalu a jejich důsledky nehrozí dřív než za desítky miliónů let, spíš až za miliardy let. Nejbližších několik miliónů let se žádného z obou jevů rozhodně nemusíš obávat.

    A co z toho bude dřív, to se nedá přesně říct. Měsíc se od Země vzdaluje průběžně, už dnes je mnohem dál než v době, kdy vznikl, a rozpínání Slunce bude taky postupné, a nedá se přesně říct, který z těch jevů dříve dosáhne takové intenzity, že by to ohrozilo lidstvo.

    Na otázky odpovídají

    pracovníci Modré linky, psycholožky BáraV a Péťa, poradenské centrum Locika, MUDr. Jiří Staněk, MVDr. Přemysl Rabas, vědecký novinář Pragmatik, Škola Vitae, bojovníci proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze děti mladší 15 let.

    Strach

    Ahoj alíku a ostatní.
    Včera při hraní hry rocket league jsem si při zapnutí soukromé hry jsem si v nastavení nastavil aby byl míč největší co to jde a že má mít malou gravitaci (kdo neví co je rocket league a co se tam dělá tak je to vlastně fotbal akorát s autama). Tak když jsem zapl hru tak jsem jí hned musel vypnout protože jsem si vzpomněl na jeden "zážitek" z doby kdy mi bylo asi 9 nebo 10. Bylo to vlastně že jsem se asi ve 3, 4 možná 5 ráno vzbudil a měl jsem něco jako halucinace. Jelikož se mi to nelíbilo tak jsem šel za tátou do obýváku a cestou jsem viděl tvary jako obdélníky nebo kruhy a byl jsem tak 3 metry vysoký a motala se mi hlava. Když jsem došel za tátou který se koukal na televizi tak jsem mu řekl že jsem měl noční můru protože jsem věděl že to nepochopí. Ten mi akorát řekl že to bude dobrý a že si mám jít zase lehnout. Tak jsem tedy šel celý zmatený a spocený zpátky do postele kde jsem se ještě chvilku koukal na strop při čemž se mi furt motala hlava a viděl tvary ale nakonec jsem usnul. Stalo se mi to několikrát když jsem byl v tom věku a pokaždé jsem šel do obýváku buď za mámou nebo tátou ale ti mě poslali zpátky do postele. Po těch letech jsem na to zapomněl ale občas si na to zase vzpomenu a mám z toho divný pocit ale už se mi to naštěstí nestává. Od té doby když je něco OBŘÍ velikosti (hlavně tvary) a hýbe se to moc pomalu nebo moc rychle tak se na to radši nekoukám protože se mi to prostě nelíbí a nemám z toho dobrý pocit.
    Tak to byl můj příběh proč se "bojím" velkých tvarů a jejich pohybu. Doufám že jste to pochopili a že mi třeba napíšete co to tak mohlo být. Na internetu jsem to hledal ale nic nenašel a přijde mi že když to někomu řeknu tak mě spíš ignoruje.
    Díky moc moc za jakoukoliv odpověď $> .

    kluk, 14 let, 17. listopadu

    Ahoj,
    to jsou docela děsivé vzpomínky. Samozřejmě je možné, že to byly halucinace, ale je to dost nepravděpodobné. Vzhledem k tomu, že se to vždy dělo během noci zvažuji, zda nemohlo jít o doznívající sny, to je totiž daleko běžnější. Lidé jsou pak zmatení, když se probudí a mohou se jim zdát zvláštní věci. Důležité je, že teď už se nic z toho neděje, že to zmizelo. Stejně tak věřím, že postupem času zmizí i obavy z velkých tvarů a jejich pohybu. Někdy se ti to možná ještě vybaví, ale myslím, že tomu nemusíš věnovat velkou pozornost.
    Měj se krásně.
    Péťa

    Strach

    Ahoj Alíku a spol.
    Už dlouho mě trápí jedna věc. Jsem strašně citlivá. Né že by mi vadila třeba krev nebo úmrtí, ale spíš jsem citlivá na to že mě někdo kárá. Třeba mě nedávno kárala učitelka na "němčinu" a já se najednou začala cítit strašně smutně a jako bych byla nějaký kriminálník :-( . Nebo jsem (nechtěně) rozbila mámě krabičku na obědy a když mi to vyčítala tak jsem se rozbrečela jako kdyby mi umřel někdo blízký. Taky beru kritiku strašně vážně a nemůžu se toho zbavit. Snažím se vyždy nadechnout a vydechnout, ale to nepomáhá. Ve škole jsem vážně hodná, ale i tak se občas něco stane a já pak držím slzy na krajíčku a už mě to nebaví. (Je to vysliující a mě to nedělá dobře, protože pak ve mě pocity vřou.)
    Takže otázky zní:
    1: Jak se zbavit té mé "citlivosti" ?
    2: Jak přežít kritiku, bez toho abych se rozbrečela?

    Děkuji moc za odpověď. :-)

    holka, 12 let, 1. listopadu

    Milá pisatelko, 

    svěřuješ se poradně s tím, že tě trápí jak jsi citlivá na kritiku, bereš jí velmi vážně, prožíváš velkou lítost a nejspíš i další silné pocity, které v tobě, pak  vřou. Popisuješ to, že se po té, co ti někdo něco vyčítá cítíš smutně a provinile. To, co popisuješ ukazuje, že v tobě nejspíš bude dřímat nějaké hlubší trápení, které si ani nemusíš přímo uvědomovat. Stačí ale pak nějaký malý podnět, což je ta drobná  kritika, tedy vlastně odmítání a v tobě se to rozezní jako když tě někdo  zavrhnul či odmítnul. Doporučila bych ti za pomocí, třeba školního psychologa, porozumět tomu, co je za tím. Co se v tobě vlastně na hlubší rovině děje. Jaký je ten důvod, proč jsi takto přecitlivělá na kritiku. Právě to porozumění může pomoci v tom, že už ty reakce nebudou tak silné.  Tak je také moc fajn, když budeš víc vnímat ty své stránky, ve kterých se cítíš silná. Víc se věnuje tomu, co máš ráda a uvědomuj si ty pozitivní pocity. Vnímej naplno své přátele, se kterým máš dobrý vztah. Vnímej i další osoby, které máš ráda a ony tebe. Vnímej, co dávají oni tobě a co dáváš ty jim. Vnímej své zájmy a koníčky. Vnímej to, v čem se cítíš být dobrá, co ti jde a co tě baví. Prostě buduj takovou hradbu v sobě, kdy stavební materiál jsou ty dobré, pozitivní věci, které ve svém životě vnímáš. To vytvoří takový pevný bod v tobě, o který se budeš moct opírat. To další, co ti bude v tom pomáhat je tzv. sebeuvědomění - z něj se pak staví sebevědomí. A to teď můžeš posilovat skrze své tělo. Určitě jsou nějaké aktivity, sporty, které máš ráda. Určitě je něco, co se ti líbí, co ti chutná, voní, máš ráda nějakou hudbu atd. Zapoj tělesné prožitky, i v tom pak budeš více vnímat oporu sama v sobě. Přecitlivělost na kritiku má v jádru to, že necítíš pevnost a tzv. sebe-vědomí v sobě a právě proto, je dobré ho nyní cíleně podpořit. 

    Tak ti držím palce, 

    Poradce Centra Locika

    Strach

    Ahoj Alíku a jsem tady poprvé a mám veliký problém který mně trápí celí život
    ale teď to je nejhorší, bojím se klaunů.;-( Jako opravdu hodně např: spím s rozsvícenou lampičkou, bojím se sám v pokoji atd... Je to opravdu hrozné a mí rodiče( máma a strejda, táta mi v 5 letech zemřel) mi opravdu moc nepomáhají, naopak mi posílají třeba strašidelné fotky. Já vím že to neexistuje ale já se opravdu bojím. Děkuji. ;-(

    kluk, 11 let, 19. října

    Ahoj,
    strach je strašně nepříjemný pocit. Z klaunů má strach docela dost lidí, dokonce existuje i speciální pojem „coulrofobie“, pro označení takového strachu. Zkus si o tom s maminou s strejdou promluvit, pokus se, aby pochopili, jak moc se tě jejich vtípky s fotkami dotýkají, jak moc se bojíš. Když už tě přepadne strach, zkus změnit činnost, odejdi z pokoje, jdi si hrát ven, napiš kamarádovi, pusť si televizi,... cokoli tě napadne. Hlavně, aby se tvé myšlenky začaly ubírat jiným směrem. Co se týká rozsvícené lampičky, nedělej si z toho hlavu, když to pomůže, tak je úplně v pořádku spát při světle. Pokud by ses někdy hodně bál, můžeš zavolat na Linku bezpečí 116 111 (zdarma) a popovídat si s nimi.
    Měj se moc hezky,
    Péťa

    Strach

    Ahoj,mám divný dotaz ale abych ho mohla říct musím vám to nejdřív popsat mamce se to bojím říct myslela by si ze jsem blázen a ze zase přehráním a panikařím a na víc zdálo se mi to o její sestře u jejich rodičů( u babi a dědy) když jsem tam spala takže takové divné kombo
    Dnes v noci se mi zdál sen o tetě :
    Spím a zda se mi sen sen probíhá takto :
    Jsme na rodinné oslavě a teta si nás vzala do kuchyně tedy mou mamku me a její dcery sedla a začala vyprávět o tom jak byla na gynekologii a našli ji tam rakovinu děložního čípku potom dodala že si po 11 letech užila noc s manželem připomínám je to sen a při tom to zjistila ze ji to nějak bolelo .Potom blik a jsme v nemocnici na dětské gynekologii ten doktor mi tam píchl injekci za krk a pak jsem se vzbudila a nic… nevím jak to pokračuje ale bojím se ze to je realita nebo hůř ze se to stane nebo že ji mám já jako signál no nevím je to divné .A PROTO SE PTÁM MÁM TO BRÁT VÁŽNĚ. NEBO TO MÁM VYPUSTIT Z HLAVY .BOJÍM SE TOHO .

    Strach, 19. září

    Ahoj,
    sny někdy dokáží člověka vystrašit. Mohou mít něco společného s realitou, ale není to totéž jako realita. Někdy se nám sny zdají, protože se něčeho bojíme nebo o proto, že jsme o tom během dne přemýšleli. Možná je to i tvůj případ. Píšeš, že tě sen vyděsil. Možná by nemuselo být úplně na škodu říct o svých obavách mamině nebo nějaké jiné blízké osobě. Je fajn, když na svůj strach můžeš s někým sdílet.
    Měj se hezky,
    Péťa

    Strach

    Vyděračský mail hrozí zveřejněním videa

    Zdravím, potřebuji pomoct.
    Za 3 dny mi přišel asi 5krát email, že se někdo naboural do mého emailového účtu.

    Problém je v tom, že adresa odesílatele je stejná jako moje, když se ale podívám do odeslaných, tak tam není, že bych něco poslal. V emailu je, že přes vir trojský kůň zjistil moje heslo na všechny moje účty a také, že se napojil na mou webkameru a natočil si, jak se koukám na erotické stránky (teď nelžu-já nekoukám na tyhle úchylný stránky). Psal, že jestli mu nepošlu 1200 Euro na jeho bitcoin účet, tak to všem rozešle.

    Nevíte co mám dělat?

    P. S.: Nehodlám posílat žádné peníze.

    kluk, 14 let, 19. září

    Ahoj,
    je to podvodný mail, který zkouší naslepo vydírat náhodné oběti. Nemusíš dělat vůbec nic, stačí ho smazat a netrápit se tím. B-)

    Do tvého účtu se s velkou pravděpodobností nikdo nenaboural.

    Chceš-li mít absolutní jistotu, že do tvého mailové schránky neleze nikdo cizí, změň si heslo. ;-)

    Dnešní generaci uživatelů občas připadají e-maily jako zastaralý způsob komunikace, ale většinou si neuvědomují, jak moc staré skutečně jsou. Webové stránky (tedy ty věci, co se běžně prohlíží webovým prohlížečem) vznikly v devadesátých letech dvacátého století, zatímco e-maily už o dvacet let dříve. Komunikační protokoly, které se dodnes na elektronickou poštu používají, pocházejí převážně z osmdesátých let a jsou hodně moc jednoduché – částečně proto, že výkon počítačů i počítačových sítí býval kdysi drahý, částečně proto, že si nikdo nedokázal představit doprovodné problémy, které přinese masivní rozmach internetu v budoucnu. Na odeslání e-mailu není potřeba heslo ke schránce. Kdokoliv tedy může předstírat, že posílá mail z tvé adresy, i když se do ní ani do tvého počítače nenaboural. Moderní mailové servery mají různé mechanismy proti spamům (= hromadné nevyžádané poště), které značnou část podobných podfuků zachytí, ale nic není stoprocentní.

    Spammer někde našel tvoji adresu – buď jsi ji sám zadal do formuláře špatně zabezpečeného webu, nebo má zavirovaný počítač/mobil někdo z lidí, kterým jsi psal – zpětně se nejspíš nikdy nedozvíš, odkud přesně ji zjistil. Možná ji ani nezjistil přímo on sám, ale nějaký další kriminální živel. Spammer jen koupil databázi mailových adres někde na černém trhu, a zkouší na ně rozesílat svůj vyděračský mail, v naději, že z malého procenta obeslaných skutečně vyláká peníze. Přestože je mail ve svých novějších variantách psaný česky, odesílatel nejspíš nebude místní. Pokud si dá pozor, pravděpodobně ho nikdo nechytí. :-(

    Chceš-li mít absolutní jistotu, že tě počítač nefilmuje v době, kdy to nepotřebuješ, přelep si webovou kameru. ;-)

    Tento druh spamu se šíří internetem už několik let. Myslím, že ho někdy potkal skoro každý, kdo je na internetu aktivnější. Moc se o tom veřejně nemluví, protože velká část lidí na erotické stránky občas chodí… nebo na ně skoro nechodí, ale rozhodně nechtějí s nikým probírat, jestli na ně chodí, nebo ne, a jestli mohli být nafilmováni v nějaké nevhodné situaci. Je to na první pohled takové ošklivě choulostivé téma. Krom toho sám podvodník v mailu vyhrožuje, že o něm adresát nesmí nikomu říkat, jinak bude zle.

    Kdyby tě ale někdo doopravdy vydíral něčím skutečným, řekni to okamžitě rodičům! Neboj se jich, mají s tebou určitě lepší úmysly než vyděrač.

    Kvůli tomu, že se o tom otevřeně nemluví, může podobné vydírání fungovat. Puberťáci o tom neříkají rodičům, rodiče o tom neříkají svým technicky zdatnějším dětem, manželé o tom neříkají manželkám, manželky manželům, podřízení šéfům, šéfové ajťákům… přestože to chodí skoro všem! A opakovaně! Když to někomu přijde úplně poprvé, tak je z toho vždy vykulený, co se to děje. 8-o
    Občas bohužel někdo zaplatí… a podvodníkovi se to nejspíš vyplatí. :-(

    Škoda, že se o těchto internetových hrozbách (skutečných i falešných) neučí víc na školách. V dobře informované společnosti by podvodník neměl šanci.

    Alík

    Strach

    Ahoj poradno chtěla bych se zeptat je si je to co dělám normální .Když potkám kluky nebo proste někoho z okolí koho znám tak dostanu záchvat paniky nebo co to je . Příklad :Jdu do obchodu a potkám tam nějakou partu kluků co znám jen odvideni z naši školy . Zůstanu v tom obchodě o něco déle než oni .Potom mě zalije strach že můžou vědět něco za něco se stydím nebo něco co vím jen já (toto sama neumím vysvětlit proč si to myslím ).Připadám si proste strašně trapně když musím projít kolem někoho koho znám .Když je to cizi osoba která ani neví odkud jsem a jen kolem mě projde tak jsem úplně v pohodě . Děkuju za každou odpověď a zhodnocení mě situace .😂😅

    Borka 12 let, 17. srpna

    Ahoj,
    někdy můžeme mít pocit, že nám druzí lidé „čtou myšlenky“, že ví něco, co víme jen my. Lidé ale takové schopnosti nemají. Tento strach tedy vychází jen z našich představ. Zkus si na to vzpomenout, až se něco takového bude znovu dít. Před tím, než projdeš kolem skupinky známých lidí, se zkus nervozity zbavit třeba napočítáním do tří nebo nadechnutím a vydechnutím nebo něčím podobným, co tě zbaví napětí.
    Podobnou nervozitu jako ty zažije během života hodně lidí, ale většinou se s ní zvládnou postupem času vypořádat. Věřím, že to dobře zvládneš i ty. :)
    Měj se krásně,
    Péťa

    Strach

    Ahoj alíku a všichni co odpovídáte.
    Mám problém. Často cítím nepříjemnou úzkost která se projevuje v podobě že se bojím že když nejsem s blízkou rodinou tak si nebudu mít s kým povídat a čas bude ubíhat strašně pomalu. Jako malá jsem měla podobný ale ten jsem se naučila zvládat. Pokusila jsem se tenhle překonat stejně, ale jaksi to nešlo. Oba rodiče to ví ale říkají že ho musim překonat. Asi před týdnem to bylo v pohodě, byla jsem u babičky a tam byl. Řekla jsem si pohoda. Ale pak se to brutálně zhoršilo. Bála jsem se jít ven za kamarádkou!! Pak jsem hrozně moc nervózní ze školy, moje kamarádka mě vyměnila za jinou. Nejsem ten typ co se za každou cenu má potřebu se seznamovat, to radši budu nejka s knihou. Toto pondělí mám tábor na který musím ale tam se tolik nebojim protože tam bude sestra. Jak mám překonat svůj strach?? Děkuju, hezké dny přeje Holka.

    holka, 15. srpna

    Ahoj,
    úzkosti jsou něco, co může pěkně znepříjemnit život. Nedovolují nám užívat si své koníčky, seznamovat se s lidmi, prožívat radost. Není úplně snadné se jich zbavit, ale jde to. Už jsi zažila, že ses v minulosti dokázala s problémem vyrovnat. Je dobře, že jsi se svěřila rodičům. S úzkostmi ti mohou pomoci také odborníci. Třeba ve chvíli, kdy se budeš bát jít ven za kamarádkou, můžeš zavolat na Linku bezpečí (zdarma na čísle 116 111) a promluvit si s odborníkem o svém strachu, pomůže ti ho překonat. Zkus i sama u sebe pozorovat, co ti od úzkostí ulevuje, pro někoho je to třeba kreslení, někomu pomáhá párkrát zhluboka vydechnout.
    Držím palce, užij si tábor! :)
    Péťa

    Strach

    Ahoj.
    Já jsem strašný hypochondr. Pořád, když si myslím že je se mnou něco v "nepořádku" tak to hledám na netu a pak mi vyleze nějaká strašná nemoc a pak z toho nemůžu spát a mám strach, ale další den zjistím, že to nic nebylo nebo když se o nějaké nemoci bavíme v biologii, tak hned mi v hlavě proběhne,,Panebože já to mám!" a pak je to stejné. Je to hrozné. Nevíte, jak bych mohla zabránit svému nutkání to najít na internetu? Ono je to pak strašně deprimující a někdy třeba týden nespím.
    Předem díky za odpověď.
    Hanča

    holka, 12 let, 12. července

    Ahoj,
    vůbec se nedivím, že ti při hledání na internetu vylezou nějaké strašné nemoci. Jeden příznak se totiž může týkat spousty různých více či méně závažných onemocnění. Je jasné, že má pak člověk o sebe strach. Nemoci nejsou žádná legrace.
    Možná je toto hledání nemocí na internetu jen nějaká chvilková „záliba“. Je dost možné, že to časem přejde samo od sebe. Na úlevu od úzkosti může pomoci, když se několikrát zhluboka nadechneš (s pořádně dlouhým výdechem) a pak se zabavíš nějakou činností, třeba nějakým sportem, povídáním s kamarádkou nebo čtením, to už je jen na tobě.
    Držím palce, ať se ti to daří zvládnout.
    Měj se krásně,
    Péťa

    Strach

    Ahoj píšu znovu….
    Mám o sebe trochu strach asi před 3 měsíci mi začal psát nějaký člověk a posílá mi pořád nějaké odkazy na nějaké porno stránky.. vůbec nevím co mám dělat ;-(;-(

    Prosím pomoc nikdy jsem ty odkazy nerozklikla ale vyhledala jsem si na netu co ten odkaz je… :(((

    Nechci si ho bloknout protože jsem někde slyšela že když si ho blokneš tak že o tobě může zjistit informace ;-(;-(;-(

    Prosím Alíku jenom mi prosím řekni nějakou radu.
    Např.. že to mám nechat být a nemám si toho všímat atd….

    Děkuju dopředuuu:-c;-(;-(

    holka, 12 let, 3. července

    Milá pisatelko, 

    je moc dobře, že jsi napsala do poradny a svěřila se s takto závažnou věcí. Jsem ráda, že si uvědomuješ svůj strach a ptáš se co máš s tou situací dělat.  Tvůj strach je na místě, buď velmi opatrná  teď i v podobných případech, třeba i v dalších  letech. Bohužel se to děje v současné době velice často. Rozhodně ti teď doporučuju zprávy od toho člověka úplně ignorovat a vůbec nijak nereagovat. Ani se neptej kdo je a proč ti píše. Také bych ti doporučila na to upozornit někoho dospělého a sdílet, že se ti toto děje. Jak je to s tím zjištěním informací v případě zablokování čísla nevím. Ale předpokládám, že by se žádné informace dozvědět neměl. Můžeš se na to  zeptat  na informační lince svého mobilního operátora. Ale také právě o to můžeš požádat o pomoc od někoho dospělého. Aby pro tebe zjistil tuhle informaci a poradil ti. Myslím si, že zablokovat číslo by bylo dobře, nemusela bys na to už víc myslet. Zkus se také pro sebe zamyslet nad tím, jakým způsobem ten dotyčný k tvému číslu mohl přijít. Jestli jsi někde neudávala svoje telefonní číslo třeba v souvislosti s nějakou reklamou nebo nákupem. Ale nepátrej po tom tím způsobem, že se ho budeš ptát. Směrem k tomuto člověku vůbec nekomunikuj. 

    Je to bohužel zkušenost, která dnešní mladé lidi doprovází a je opravdu moc dobře, že to nebereš na lehkou váhu a hledáš způsob jak se s tím vypořádat a nastavit hranice. Tato zkušenost se ti rozhodně bude hodit i do dalšího života. 

    Tak ti moc držím palce ať se toho nepříjemného obtěžování co nejdříve zbavíš,

    Poradce Centra Locika

    Strach

    Ahoj poradno, poslední dobou jsem hodně ve stresu a ve škole se mi i klepe ruka a zkrátka se bojím. A to proto, že mi hrozí 3 z chování. Teď jak bych začal, tak 2 týdny zpátky jsem se ještě kamarádil s mým spolužákem, asi jsem ho i považoval za nejlepšího kamaráda. No a teď přísahám, že mám čisté vědomí, ale prostě se se mnou zničehonic přestal bavit. V tu chvíli jsem si řekl, že ho nepotřebuju a prostě jsme se nebavili. Jednou jsem mu poslal fotku spolužáka jak ji dávám do aplikace co má rozpoznávat rostliny a nečekaně to napsalo že to není rostlina. Měl jsem z toho srandu. A taky jsem třeba na třídní Whatsapp skupinu video jednoho osmáka (já jsem sedmák) jak zpívá a vytvořil jsem to přes aplikaci wombo. To se mi před pár dny vymstilo. Ti kluci i s tím bývalým kamarádem šli zjistit všechny ty důkazy, že jsem něco poslal atd. Řekli to ředitelce a dnes si mě jedna učitelka k sobě zavolala a seřvala, a řekla, že mi hrozí trojka z chování za kyberšikanu. Říkala, že zaleží jestli si jejich rodiče budou stěžovat. S některýma klukama jsem si to vyříkal, ale ten osmák mě nenávidí a rodičům to řekl. Moje mamka o tom neví a vůbec nevím co mám dělat. Pak mi spolužáci říkali, že za trojku je vyloučení a mě by zajímalo, jestli je to pravda.
    Předem díky za odpověď :)

    kluk, 14 let, 17. června

    Kluk, 14 let se ptá: (dotaz č. 261307)

    Ahoj,

    děkujeme ti, že nám s důvěrou píšeš do poradny.

    píšeš o tom, jak jste se nepohodli s nejlepším kamarádem a pak také, jak si vkládal fotku a video do různých aplikací a sdílel to s ostatními. Chování skutečně nese prvky kyberšikany. Kyberšikana je definována jako šikana prostřednictvím elektronických médií, jako je internet a mobilní telefony, které slouží k poškození uživatele těchto médií. Jestliže jde o kyberšikanu, chování by se mělo opakovat, aby to mohlo být označeno tímto termínem. Oběť (v tomto případě osmák a ti stěžovatelé, kterých se to týká), také toto chování musí vnímat jako nepříjemné a ubližující.

    Za trojku z chování určitě není vyloučení ze školy, ale podmínečné vyloučení. Což znamená, že už nemůžeš udělat další průšvih. Určitě je to taky k dohledání ve školním řádu.

    Na začátku taky píšeš, že se v poslední době cítíš hodně ve stresu a klepe se ti ruka atp. Tato situace musí být náročná i pro tebe. Pro zklidnění si můžeš stáhnout mobilní aplikaci Nepanikař, kde najdeš např. různá dechová a zklidňující cvičení.

    Stáhneš ji přes Google play u Androidu či na Appstore i Applu.

    Přeji, ať vše dobře dopadne.

    S přátelským pozdravem

    Poradce Týmu Locika

    Strach

    Ahojky poradno a ostatní.
    Tentokrát mě trápí věc která mě začíná trochu štvát a trochu se za to nenávidím. Jde o to že poslední asi 2 dny vždy k večeru začnu myslet na to že když tady jsou naši nejmilejší tak je zanedbáváme a že si jich tolik nevážíme a když odejdou teprve potom nám dojde jak moc jsme tu osobu měli rádi a jak jí v životě potřebujeme a podobně věci. Zkrátka mám negativní myšlenky a propláču třeba 15 minut. Asi za to může že poslední rok který byl pro mě docela náročný. Nejen kvůli koroně ale i kvůli tomu že mi zemřeli 2 dědové a minulou sobotu i pra babička a dneska 17.6. jsme byly na pohřbu a bojím se dne kdy zemře moje nejmilejší a nejoblíbenější babička kterou mám fakt rád a v mém srdci má speciální místo. A nebojím se jen o babičku ale o všechny jako máma, táta, ségra atd. Potřeboval bych vědět jak se zbavit těchto myšlenek.
    Předem mockrát děkuji za odpověď a přeji všem nádherný zbytek dne $> .

    kluk, 14 let, 17. června

    Ahoj,
    téma umírání a smrti je hodně náročné a bolestivé. V životě se člověku mnohokrát stane, že zemře někdo blízký. Tyhle chvíle jsou pak plné smutku, pláče a vzpomínek. To, že se ti chce plakat, když pomyslíš na smrt svých blízkých je úplně normální, ukazuje to, že ti na nich záleží. Píšeš o tom, že často si lidé nevážíme a dojde nám, že jsme ho zanedbávali, až poté, co nás navždy opustí. Myslím si, že tahle myšlenka ti může pomoci. Užívej si chvíle s lidmi naplno. Nemůžeš zabránit jejich smrti, protože smrt je nevyhnutelná, ale můžeš ovlivnit společně strávený čas během života.

    Strach

    Ahoj dneska nemám problém já, ale spíš se bojím o ségru..... :-( je jí devět a miluje plyšáky zejména Hello Kity ale ve sbírce těch nejoblíbenějších má i pár jiných plyšáků. Dělá jako by to byly živé bytosti, dává jim najíst (jakože dá vždycky každého plyšáčka nad talíř a on jakože papá) no a tady máme krční problém než plyšáci dojí tak my ostatní máme půlku jídla snězenou. Dál jim dává napít (stejně jako u jídla), chodí s nima na záchod..... v noci ale spí se všema kromě těch 5 Hello Kitty protože se jich bojí. No ale teď k jádru problému:ona ty plyšáky pusinkuje vždycky když se jim něco "stane". Tím stane myslím že si na ně někdo třeba trochu jen nepatrně sedne a ona je pusinkuje, ale zároveň si dává facky. Když si na ně někdo víc sedne nebo je třeba zmáčkne, tak se taky fackuje a ještě se škrábe do noh až má někdy odřeniny a modřiny. A když přes noc spadnou tak je to podobné jak když je někdo zmáčkne, ale ještě se škrábe na rukách a občas i na obličeji. Nejhorší je že je plyšáků moc :(. Navíc občas mě svým sebefackováním i vzbudí. Mám k sestru fakt strach a mamka nechce chodit na žádné terapie ani k psychologovi protože tam se to zas kříží s dalším problémem ale na ten se snažím zapomenout a proto ho tu nechci rozebírat. Co mám dělat? O sestru se vážně bojím ;-( Děkuji předem$>

    holka, 12 let, 5. června

    Milá pisatelko,
    Je moc dobře, že jsi se svěřila do poradny, děkujeme za tvou důvěru. To, o čem píšeš ohledně sestry, opravdu ukazuje na to, že sestru něco trápí. A bojíš se o ní oprávněně. Nejspíš je v ní velké napětí, se kterým si neumí poradit jinak, než tak, že ho přenáší do té hry s plyšáky a také do toho ubližování sobě sama. Když si děti takto ubližují, tak to ukazuje na nějaký vážný problém. A je vždy potřeba na toho upozornit nějaké dospělého, kterému důvěřuješ. Uvědomuju si, že píšeš ještě o druhém problému, na který chceš raději zapomenout. Mám ale pocit, že ty dva problému budou spolu souviset. Že se ve vaší rodině nejspíš něco stalo, na co sestra reaguje tím, jak se chová k plyšáků a k sobě. A ty máš potřebu to v sobě raději uzavřít. Myslím si, že jak ty, tak sestra, by jste o tom spíš potřebovaly s někým komunikovat. Najít někoho, ke komu budete mít důvěru a mluvit o tom. Už to samo o sobě uvolní napětí, které se jinak drží „pod pokličkou“. A třeba se najde způsob, jak vám s tím někdo pomůže, aby toho na vás nebylo tolik. Umíš si představit, že na to upozorníš mámu? Vím, píšeš, že má sama nějaký velký problém ale mohl by to pro ní být důvod, aby i ona hledala řešení toho, co jí trápí. A bylo by to nyní moc potřeba.

    Můžeš zkusit také využít školního psychologa, jestli ho na škole máte. Nebo se nabízí i anonymní podpora. A to na nějakém chatu pro děti, které mají doma problémy. Můžeš třeba využít ten náš, Centra Locika, ten najdeš na www.detstvibeznasili.cz. Nebo tu je chat Dětského krizového centra, ten najdeš na www.dkc.cz. A tam vše s tebou proberou, podpoří tě a pomůžou ti najít nějaké možné řešení toho problému. Myslím, že by to pomohlo i tvé sestře. Můžete třeba napsat spolu, pokud ona by to ještě nezvládla. Můžeš samozřejmě napsat i znovu do poradny ale mám pocit, že tvoje situace by nyní potřebovala spíš podrobnější rozhovor.

    Tak ti držím palce, ať najdeš brzy cestu jak si s tím poradit,
    S pozdravem,
    Poradce Centra Locika

    Strach

    Aliku obcas mam kolabsy ze absolutne vubec nechci vyrust....taky treba nchci prespávat u kamarádů ikdyz nevim proc...ja nechci vyrust.....a nebo chci vyrust pekne rychle abych to mela za sebou ... Co mam dělat abych můj pláč zastavila?

    holka, 12 let, 8. června

    Ahoj,
    všechny věci mají svůj čas a vyrůstání trvá řadu let. Díky tomu má člověk šanci si postupně zvykat na změny. Zatím se ti nechce přespávat u kamarádek, ale za několik měsíců už to možná bude jinak. Dej těmto věcem čas. Vyrůstání se nemusíš bát, tvoje tělo i mysl si sami řeknou, kdy přišel čas zase o něco popovyrůst a nepřijde to dřív, než budeš připravená.
    Měj se krásně!
    Péťa

    Strach

    Ahoj
    Mám problém, kazdy den večer nemůžu usnout porad mám s něčeho obavy a nevím co mám dělat .
    PORAĎ MI PROSÍM

    holka, 11 let, 30. května

    Ahoj,
    před spaním má člověk spoustu času na přemýšlení. Do mysli se pak mohou vloudit různé nepříjemné myšlenky a obavy. Může být fajn si dobu před spaním něčím zpříjemnit. Třeba si číst knížku nebo poslechnout nějaký příběh z rádia. Možná by mohlo pomoci i cíleně myslet na fajn věci, třeba si představovat, co hezkého tě čeká další den. Svoje obavy můžeš s někým sdílet, svěř se s nimi kamarádce, mamce nebo taťkovi, učitelce ve škole. Obavy jsou menší, když na ně člověk není sám.
    Měj se krásně,
    Péťa

    Strach

    Dobrý den poradně,
    mám strach. Teda vlastně HODNĚ velký strach. Nevím jestli bych to sem měla psát. Někdo by z toho mohl mít hrůzu tak to popíšu trochu ,,nenápadně“. Asi víte co se děje. Nemyslím coronavirus... myslím to, že někdo hrozí školám a školkám o něčem co není moc hezké. Asi odpovídatel bude vědět o čem to mluvím. No já se bojím už jen o ségru. Čtvrtá třída (což je moje ségra) je nejmladší co může být u nás na škole, takže kdyby náhodou tam někdo tu věc dal tak by její třída běžela únikovým východem jako první. Stejně se ale bojím. Mám strach když do ze školy i do školy. Kdekoli se něco šustne koukám tím směrem. Já mám prostě strach. Nechci aby se něco komukoli stalo...

    a ještě něco bych chtěla...

    V tomto a dálších dotazech jsem se ptala jak se lépe učit a že se bojím příjmaček a že chci na osmiletý gympl. 5.5. jsem měla příjmačky a mám dobrou zprávu- dokázala jsem to! mám pocit že to bylo i trošku díky vám, protože jste mi dávali užitečné rády a já je používala a jsem moc ráda.
    Děkuji že tu jste.

    holka, 11 let, 22. května

    Ahoj,
    v první řadě moc gratuluju k přijetí na gympl! Ať se ti tam líbí.
    Strach je přirozená emoce, kterou potřebujeme k přežití, vede nás k opatrnosti. Někdy ale strach může být všudypřítomný, velký a dlouhodobý. Pak je to hodně nepříjemné, protože jsme pořád nastražení a nemáme vlastně klid. Myslím, že by mohlo být fajn, kdyby sis o svém strachu promluvila s nějakým učitelem ve škole, kterého máš ráda a kterému věříš. Můžete si promluvit třeba o tom, jak je škola na tyto případy připravená a jak se můžeš zachovat ve chvíli, kdy se něco závažného stane. O svém strachu můžeš mluvit také se školním psychologem, pokud ho u vás na škole máte.
    Ne každé tragédii dokážeme zabránit, ale žít ve strachu také není řešení. Je fajn soustředit se na to, jak můžeš v krizových situacích pomoci. Připravit se. Třeba tím, že budeš chodit na kroužek první pomoci - to je velmi užitečná věc.
    Měj se krásně,
    Péťa