Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Nemohu se soustředit u mobilu + holku mám daleko Alík radí dětem

    Jiné téma

    Ahoj Alíku a týme,
    mám problém že když je třeba online výuka tak se nemůžu soustředit a mám pořád chuť se jen dívat do telefonu.Dokonce i po online hodinách s tím mám problém.Druhý problém je ohledně jedné holky.Našel jsem si ji před 2 měsíci na internetu. Máme se celkem rádi a rád bych si s ní třeba někdy zašel na procházku.Jemže bydlí daleko takže nemůžu a nevím jak se s tím vyrovnat. Díky za odpověď a přeji hezký večer.😊👋

    kluk, 12 let, 11. ledna

    Ahoj z Modré linky,

    co se týká Tvého prvního problému, soustředit se na on-line výuku je pro mnohé obtížnější. Je důležité ještě více než při běžné výuce dodržovat přestávky, dělat si pauzy, které však vyplníš jinou činností, nejlépe pohybem, třeba i na čerstvém vzduchu, například se tedy jít projít, nebo alespoň vyvětrat, dodržovat pitný režim, odreagovat se nějakou činností, která Tě baví. Ne však na počítači či na mobilu, protože Tvůj mozek i oči si potřebují odpočinout. To, že se chceš koukat do mobilu, je ještě jiná věc. To si můžeš dopřát někdy odpoledne, až máš splněné úkoly, ne ale těsně před spaním, aby Ti to nerušilo spánek. Je důležité umět v životě dělat nejen věci, které nás baví, ale také věci, které nás nebaví - plnit si své povinnosti, dělat věci, které jsou dobré pro naše zdraví, i když se nám třeba úplně nechce.

    Pokud jde o Tvůj druhý problém, chápu, že by ses s holkou, kterou máš rád, chtěl vidět. To, že bydlíte daleko od sebe, jistě není příjemné, ale je to okolnost, kterou nemůžete tak snadno změnit, je tedy třeba ji přijmout takovou, jaká je. To znamená využívat možnosti, které máte – můžete si psát, volat, využít možnost videohovorů, abyste se mohli i vidět. S rodiči se můžete zkusit domluvit, abyste se mohli potkat někdy o prázdninách, ať už tak, že se vzájemně navštívíte nebo na nějakém společném táboře či jiné akci. A jak situaci přijmout? Přijmout i ty pocity, které nejsou příjemné. Osmutnit si či odplakat smutek, vypustit vztek – přijatelným způsobem, jít ho třena vyběhat, vytancovat, vymalovat se z něj (i třeba ze smutku). A také si naplno užít radost z kontaktu, z toho, že se máte rádi.

    Přejeme Ti bezstarostné dny
    Modrá linka

    Na otázky odpovídají

    pracovníci linky důvěry Modrá linka, psycholožka BáraV, MUDr. Jiří Staněk, bojovníci proti kouření z projektu Nekuřátka, český klub skeptiků Sisyfos a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze čtenáři mladší 15 let.

    Jiné téma

    Proč lidi jedí psi?

    Ahoj,

    Mám další problém...

    V klubovně před chvilkou nastala debata o tom, jestli je pes pochoutka nebo ne. Pár lidí tam něco blábolilo o tom že by si dali hot dog, ale největší mlsač pejsků je Hogo. Ten mě pořád provokoval, jaký by byl dobrý jezevčíček, nebo třeba jorkšír, jaký by byl chutný psí guláš... Já psy miluju už odmalička, a nikdo mi mojí lásku k ním nikdy nepřeruší. Jak jsem strašně citlivá, lehce se rozbrečím, no... Já se rozbrečela. Proč jsou to tak bezsrdeční, bezcitní, a zlí lidé? Proč? Jak může někdo jíst pejsky? Píšu to, a brečím.

    Dari, holka, 11 let, 18. ledna

    Ahoj,
    je mi líto, že tě internetová diskuse tak rozrušila. Chápu, že je pro tebe představa, že lidé jedí psi, bolestná a trápí tě. Bohužel v některých zemích je to skutečně součást kultury a obávám se, že na tom nelze nic změnit. Na světě se děje spousta věcí, které se nám nelíbí, je nám z nich smutnu a úzko. Některé z nich se můžeme pokusit změnit a přispět ke změně vlastním dílem (jako je například ochrana životního prostředí...) a s jinými, jako jednotlivci, bohužel nic udělat nedokážeme (například s válkami). Lidé v různých koutech světa žijí různě a jejich kultura je rozdílná. Pro nás je nepředstavitelná a nepřijatelná představa, že někde na světě se jedí psi, ale pro spoustu národů je nepředstavitelné, že by si dali hovězí, nebo vepřové maso, které my konzumujeme zcela běžně.
    Co se týká účastníků internetové diskuse, která tě rozplakala, musím říct, že i to je bohužel běžná součást internetu. I v realitě existují lidé, které baví ostatní provokovat a čekají na jejich reakci. Na internetu je jich mnohem víc, protože jsou schovaní za obrazovkou a dovolí si tudíž mnohem víc než v normálním životě. Dělají to děti i dospělí - a internet je plný diskusí s kontroverzními, urážlivými i nenávistnými příspěvky. Neexistuje proti tomu jiná obrana, než diskusi, která ti vadí, opustit, uzavřít a už se k ní nevracet. Čím víc se budeš rozčilovat, tím spokojenější oni provokatéři budou, protože je tvá reakce bude bavit. Nenech si tím svou lásku ke psům zkazit.
    Měj se hezky!
    Bára

    Jiné téma

    Obavy z osamostatnění

    dobrý den potřebovala poradit. za rok a čtvrt my bude 15 a já se budu osamostňovat mám z toho strach jestli moje známky jsou dostatečné aby mě přijali pak na škoulu na kterou chci ( na grafickou protože tam se viučujou věci které mám ráda a které mě baví) ale mám obavi se postavit na vlastbí nohy vím že v případě pádu mě rodiče potpoří ale nechce se mi a zárověn chcese osamostnit mám taky třeba strach jak to budu zvládat finančně i když já jsem velmy spořiví člověk a občas si tu nějakou radost dopřeju i když s víčitkamy že sem vzala z ůspor. vím že mluvím moc do budoucna ale snažím se na to připravit mám stoho strach .poradtě my prosím jak se zbavyt obavi.
    děkuju za otpovět.

    holka, 13 let, 15. ledna

    Ahoj,

    píšeš nám o svých obavách z osamostatnění. Bojíš se, jestli se Ti podaří dostat se na školu, která by Tě bavila, a jestli to všechno budeš finančně zvládat.
    Nejsem si jistá, jestli máš na mysli střední školu anebo už rovnou přemýšlíš, jak to bude později, třeba na vysoké škole. Umím si představit, že je pro Tebe teď budoucnost jedna velká neznámá a máš strach, jestli se to všechno podaří tak, jak bys chtěla. Mnoho dospívajících dívek i kluků to má ve Tvém věku podobně, jako Ty. Jak budeš dospívat a sbírat zkušenosti, obavy se dost možná zmírní samy od sebe. Je prima, že se už teď snažíš nějak připravit. Co se týče známek a třeba i přijímacích zkoušek na grafickou školu, obojí můžeš zkusit konzultovat s někým z učitelů a také se ozvat školnímu psychologovi, pokud ho ve škole máte. Ohledně osamostatnění a financí – říkám si, že to nemusí hned být tak, že budeš na všechno sama. Obvykle je to postupný proces a nějakou dobu trvá, než se dospívající na střední škole anebo i později naučí o sebe samostatně postarat a zacházet s penězi. A je to tak v pořádku. Sama píšeš, že rodiče Tě podpoří, když to bude potřeba. To je moc fajn – a obvykle to tak i bývá. Můžeš jim o všech těchto obavách povědět a probrat s nimi, jak by to třeba mohlo fungovat, až půjdeš na střední školu (jak by ses třeba mohla učit hospodařit s penězi a v domácnosti).

    Zdraví

    Modrá linka

    Jiné téma

    Babičce umřel kamarád

    Dobrý den, babičce umřel na covid soused a ona je teď pořád smutná, protože ho znala skoro celý svůj život. ;-(Nevíte, jak jí můžů pomoct, aby nebyla pořád smutná? Děkuji

    holka, 12 let, 15. ledna

    Ahoj,
    je mi moc líto, co tvá babička musí zažívat. Dnešní doba je obtížná pro všechny, ale pro staré lidi, kteří patří mezi rizikové skupiny, je ještě složitější. Navíc blízký člověk tvé babičky na covid zemřel, takže babička se musí kromě pocitu ohrožení vypořádávat i se smutkem z odchodu blízkého. To je obrovská zátěž a je samozřejmé, že se to na její psychice muselo odrazit.
    Je od tebe moc hezké, že se snažíš najít řešení, které by babičce pomohlo. Ačkoli tvou babičku osobně neznám, troufla bych si říci, že pro ni nejlepším lékem bude přítomnost jejích blízkých. Chápu, že je to v této době nesmírně složité, ale snaž se najít způsoby, jak byste se ty a celá rodina mohli babičce co nejvíc věnovat a rozptýlit ji. Pokud se pravidelně navštěvujete, můžeš s babičkou chodit na procházky, nebo ji třeba požádat, aby tě naučila něco z toho, co umí (například mě moje babička učila háčkovat...), povídej si s ní, zeptej se jí na příhody z dětství. Jestliže bydlí daleko, nebo se kvůli covidu nenavštěvujete, volej si s ní co nejčastěji.
    Zkrátka věnuj jí společně strávený čas. To je to nejlepší, co pro ni můžeš ty i její blízcí udělat. Vaše přítomnost ji nejen rozptýlí, ale pomůže jí uvědomit si, že kolem sebe má stále spoustu lidí, kterým na ní záleží.
    Přeji ti hodně štěstí!
    Bára

    Jiné téma

    Váha, láska a snowboard

    Ahoj Alíku, je mi 15 let, v minulém dotazu jsem nepsala kolik mi je let, protože starším 15 let vykáte a mě přijde blbý, když mi někdo vyká, Alíku prosím tykej mi. Ještě jednou bych se teda chtěla zeptat jestli je moje váha normální? Vážím 46 kg a měřím 165 cm. Rodiče říkají, že jsem hubená, to já i celkem jsem, ale přijde mi že mám nohy od kolen dolů tlustší, nevíš jak zhubnout jen nohy, nechci hubnout celá.
    A druhý dotaz, rozhodla jsem se toho kluka zeptat, co se děje. Říkal, že nic, ale že si ted víc chce psát s někým jiným, já myslím že s tou holkou, trochu jí závidím, ale nechci jim kazit vztah, i když ona na instagramu psala že ho nemiluje. Ten kluk, si se mnou ted sice píše, ale málo, hlavně že jsme zůstali kamarádi. Alíku, s kamarádkou jsme se domluvily, že už se mu už v mobilu nebude hrabat, ona na to nejdříve nechtěla přistoupit, ale vysvětlila jsem jí, že to fakt nemá dělat a že by z toho mohl být problém. Alíku, asi ted nemám tomu klukovi říkat, že ho mám ráda, viď?
    Alíku, ještě mám třetí dotaz, nevím jestli to do poradny patří, jsem tu celkem nová. Chtěla bych nový snowboard, začala jsem se učit na starém, který byl na půdě, jenže je malý a má rozbité vázání, takže mi z něj vypadávají nohy. Rodiče mi nechtějí koupit nový, říkají že na naučení to stačí, že až k narozeninám, jenže ty mám až v květnu a to mi bude snowboard k ničemu. Nevíš jak jim říct, že bych ten snowboard chtěla teď, když u nás tady na horách je tolik sněhu, asi 60 cm. Alíku, doufám, že jsem to nenapsala moc dlouhé.

    holka, 1? let, 14. ledna

    Ahoj,
    pokusím se na tvé dotazy odpovědět postupně. Co se týká tvé váhy - po uvedení tvého věku je zřejmé, že tvá váha je skutečně nižší než by měla být. Místo hubnutí (nehledě na to, že neexistuje způsob, jak zhubnout jen jednu konkrétní část těla) by ses proto měla spíš soustředit na to, abys dodržovala zdravý a pestrý jídelníček, který tvému tělu dodá to, co potřebuje.
    Ohledně tvého druhého dotazu ti mohu zopakovat jen to, co jsem ti psala už v předcházejících odpovědích - a totiž, že city druhého člověka se nedají vynutit a měla bys respektovat to, že se rozhodl pro někoho jiného. Naopak bych si velmi cenila toho, že ti to řekl na rovinu a zůstali jste kamarádi. Chápu, že to není jednoduché, ale smiř se s tím, že teď zkrátka o vztah s tebou nestojí. Možná se to časem změní, ale i kdyby ne, kvalitní kamarádství vůbec není málo.
    K tvému třetímu dotazu je obtížné něco napsat, protože neznám tvé rodiče, ani důvody, které je vedou k tomu, že ti snowboard nechtějí koupit. Nevím, jestli je to zapříčiněno vaší finanční situací, nebo třeba tím, že nevěří, že ti tvůj zájem vydrží. Nicméně mě napadá, že by tato situace šla vyřešit například tím, že se s nimi domluvíš na tom, zda by sis nemohla na tuto sezónu vypůjčit snowboard z půjčovny, nebo jestli by nešel pořídit například na inzerát z druhé ruky. Určitě by to bylo finančně méně náročné a možná by k tomuto řešení byli rodiče svolnější.
    Měj se hezky!
    Bára

    Jiné téma

    Vadná elektrická zásuvka

    Ahoj poradno,mám otázku : Chci vědět co je tohle když zásuvka smrdí nebo hoří
    ukážu vám nápovědu:

    Shořená zásuvka do poradny to patří, © warcraftan

    holka, Neřeknu let, 15. ledna

    Ahoj,
    vypadá to, že v té zásuvce došlo ke zkratu. Je možné, že se tam uvnitř dotýkají nějaké dráty, které se dotýkat nemají, nebo že je tam poškozená izolace. Také je možné, že na to byl připojen spotřebič s větší spotřebou, než na jakou je to konstruované, a došlo k přehřátí a poškození.

    Rozhodně by bylo nejlepší zásuvku nepoužívat a odpojit od elektřiny, a už vůbec nenechávat zapnutou bez dozoru. Nová zase tak moc nestojí, a takto poškozená může být nebezpečná. Pokud nechceš tuto zásuvku rovnou vyhodit, tak by bylo nejlepší ji svěřit nějakému odborníkovi přes elektrická zařízení, aby ji prohlédl a zjistil, co s ní přesně je. Ale pokud to nebude nějaký známý, bude ta kontrola nejspíš dražší než nová zásuvka.

    Jiné téma

    Začala jsem se počůrávat

    Ahoj Aliku
    Promiň že píšu tak brzy, ale jinak mě totiž máma moc na internet nepouští.

    Chtěla bych se zeptat jak to je. Začala jsem se v noci počuravat, trvá to asi 3 týdny. Ale jen občas.. i když jsem se styděla ,byli jsme i doktoru a na různých vyšetřeních. Nic nenašli a doporučily máme nějaké ochrane pomůcky a ona vyhrožuje a říká že mi koupi plinky jak miminu a budu je nosit ....muze to udělat?

    holka, 12 let, 8. ledna

    Ahoj,
    moc mě mrzí, že se potýkáš s takovým problémem. Trpěla jím i moje dcera, takže vím, jak moc je to nepříjemné, ale zároveň také vím, že to není tvoje vina. Určitě není v pořádku, že ti maminka vyhrožuje, že ti koupí plenky. Jednak je to ponižující a jednak to vůbec nic neřeší. Možná maminka neví, že takzvaná enuréza, tedy noční pomočování, může mít i psychické příčiny - a tím, že ti bude vyhrožovat, situaci může jen zhoršit.
    Nevím, jaké ochranné pomůcky vám doporučili lékaři, ale z vlastní zkušenosti ti mohu doporučit takzvaný enurektický alarm. Je to zařízení, které si na noc připneš, a v okamžiku, kdy dojde i k sebenepatrnějšímu úniku moči, začne pípat, blikat a vibrovat. Takže tě vzbudí a ty si dojdeš na záchod. Postupem času tě naučí i ve spánku rozpoznávat pocit, kdy se ti chce čůrat a vyřeší tak tvůj problém. Moje dcera enurézou trpěla několik let. Byla to dost zoufalá situace, protože nemohla přespávat nikde mimo domov, bála se jezdit na školy v přírodě, byly komplikace s cestováním.... Byly jsme z toho nešťastné obě dvě. Dokonce na ni užívala i prášky. Ale právě až enurektický alarm jí pomohl.
    Zkus si o jeho koupi promluvit s maminkou a zároveň si s ní promluv o tom, že se rozhodně nepomočuješ schválně, samotné ti to vadí, ale nejsi schopná s tím nic udělat, proto potřebuješ pomoc a nikoli vyhrožování.
    Držím ti palce!
    Bára

    Jiné téma

    Jak se finguje smrt?

    Dobrý den všichni.
    Mám dotaz, jaké to je zfalšovat smrt? Koukal jsem totiž na jeden takový film, kde zfalšovali vlastní smrt. Ten film se jmenoval 6 underground: Tajné operace, jestli to někdo znáte. A mě zajímá, jaké to je zfalšovat vlastní smrt. Jak si seženu novou identitu? Kde budu brát peníze? Budou mě hledat policisté? Budou mě hledat celosvětově nebo jenom státní pátrání? Četl jsem si, že musím být nezvěstný 1 rok a potom budu prohlášen za mrtvého. A co budu potom dělat? A jak dlouho trvá pátrání? Ne, že bych chtěl zfalšovat vlastní smrt, ale jenom mě to zajímá.

    Předem děkuji za odpověď.

    kluk, 13 let, 10. ledna

    Ahoj,
    díky za zajímavý dotaz. Jestli dobře chápu, ve zmíněném filmu zfalšoval svoji smrt miliardář, který na tuto zábavu mohl vynaložit asi více prostředků, než by mohl běžný člověk.

    Co se týče nové identity, je otázka, co si pod ní představuješ. Identita není nějaká všeobecná vlastnost člověka, se kterou se narodíš, ale spíš vztah, že tě někdo nějak rozeznává. Vůči sobě máš pořád stejnou identitu, budeš pořád vědět, že ty jsi ty, nehledě na nějaké falšování smrti (pokud neztratíš paměť). Vůči městským lázním, kde by sis chtěl zřídit roční permanentku, můžeš mít identitu jakoukoliv, můžeš si na kartičku napsat Ferdinand Mravenec a nikdo asi moc neřeší, jestli je to tvé rodné jméno… a další den si můžeš zaplatit druhou permanentku třeba na jméno Brouk Pavlík a nikdo nejspíš nebude zkoumat, že máš novou identitu a že můžeš teoreticky přijít do bazénu dvakrát, důležité z pohledu provozovatele je, zda jsou obě permanentky zaplacené. :->

    Za jakousi hlavní identitu se běžně považuje identita, kterou si hlídá státní aparát. Ale i ten to většinou posuzuje jen z těch pohledů, které se ho nějak přímo dotýkají – jestli platíš správně daně, jestli máš zdravotní pojištění (to si může řešit sama zdravotní pojišťovna odděleně), sociální pojištění (+ naopak, jestli si nenárokuješ dávky/důchod navíc), jestli nejsi hledaný kvůli nějakému zločinu a/nebo kvůli pohřešování – z těchto pohledů je pro stát důležité pohlídat, kdo jsi. Nepočítám-li matriky, důsledněji tě hlídá až od věku 15 let, kdy ti přiděluje občanský průkaz a považuje tě za trestně odpovědného. Spousta dalších institucí a firem spoléhá na to, že tvá identita vůči státu je neměnná – třeba když si půjčuješ peníze, nebo když podepisuješ nějakou smlouvu (pracovní, koupi nemovitosti atd.), občanský průkaz všem říká vyloženě cosi jako „Česká republika zná tohohle chlápka pod jménem Jan Novák, takhle vypadá, narodil se 1. 1. 2006 ve Lhotě“.

    Pokud zmizí člověk, který vůbec nikomu nic nedluží a nic po státu nechce, nikomu nechybí, nikdo ani neoznámí, že se pohřešuje, tak si toho státní aparát nejspíš ani nevšimne. Může třeba předpokládat, že se spořádaně odstěhoval do jiné země. Pokud se někdo pohřešuje a hledá ho policie, tak je samozřejmě otázka, jak dobře se schovává a jak moc důkladně je hledaný. Celosvětově známý terorista bude určitě v horší pozici než potulný bezdomovec. Jestli chce skutečně začít nový život s novým jménem a nikdy se nevrátit, tak je celkem jedno, jestli a kdy je dotyčný prohlášený za mrtvého.

    Pro stát je pochopitelně důležité, aby mu občané ve svých identitách nedělali moc velký zmatek, proto je padělání občanských průkazů (a řidičáků apod.) trestným činem a stejně tak používání padělků – za obojí hrozí tři roky ve vězení. Průkazy mají spoustu ochranných prvků, aby padělání nebylo snadné a aby si poctivý občan takový plán rozmyslel. Pokud se člověk nepohybuje běžně v kriminálních sférách a chce si pořídit falešné doklady, hrozí mu, že narazí na falešného padělatele – na někoho, kdo mu výrobu padělku slíbí, nechá si za ni zaplatit, ale doklady nedodá, nebo dodá snadno rozpoznatelný zmetek. Poškozený totiž nemůže křičet „Pomoc, policie, tento člověk mi slíbil vyrobit padělanou občanku a podvedl mě!“ – to by dostal za mříže zejména sám sebe. :-)

    Maličko méně kriminální cesta k novým dokladům vede přes všelijaké imigrační postupy, ideálně v nějakém jiném státě. Jinými slovy: prolhat se oficiální cestou ke zbrusu novým pravým dokladům, které vydá přímo státní aparát v domnění, že je dává nuznému uprchlíkovi z jiné země. Skoro každý stát má do určité míry otevřené dveře cizincům. Člověk ale musí mít pevné nervy, hodně dobré znalosti místních předpisů a musí mít připravené neprůstřelně správné odpovědi na spoustu dotěrných otázek. Pokud by byl v nějakém sousedním státě pohřešovaný, nejspíš bude chycen. Ale kdyby azyl dostal, má nejspíš jednou provždy vyhráno.

    Co se týče peněz, ty nemusí být nutně vázané na identitu, i když finanční úřady mají rády jasno v tom, kdo co má. Třeba peníze v hotovosti (tedy bankovky a mince) uložené v nějakém pronajatém bezpečnostním sejfu asi nikdo hned tak nevysleduje. Některé kryptoměny na internetu dovedou také udržet hodnotu docela anonymně a peníze z nich může vybrat kdokoliv, kdo zná heslo. Takže pokud člověk má něco naspořeno a před svým zmizením si to uklidí tak, aby to nikdo nenašel… tak si to může jeho nové já najít.

    Jinak ale samozřejmě pokud nebožtík není milionář, jako byl hlavní hrdina zmíněného filmu, tak musí i po své zfalšované smrti nějak pracovat, aby měl peníze na jídlo, na bydlení a tak podobně. Pokud v původním životě poctivě získal vysokoškolský titul, nyní už ho nemá, musel by buď vystudovat znovu, nebo zase nějak podvádět.

    Z hlediska filmových a seriálových scénáristů je předstírání smrti vždycky ohromně zajímavá zápletka nebo šokující zvrat, ale ve skutečném životě to až takové žůžo nebude. Člověk se stane uprchlíkem před svojí minulostí, ztratí tím spoustu věcí, které mají určitou peněžní hodnotu (auto, dům, podíl ve firmě) i sentimentální hodnotu (trofeje ze soutěží, dárky od blízkých), nemůže bezpečně navázat kontakt se svými přáteli, s rodinou, musí si dávat velký pozor, aby o své minulosti nikdy nemluvil (ani třeba v opilosti)… je to sice pořád lepší než skutečná smrt, ale myslím, že to nikdy nejde vnímat jako nějakou výhru. :-(

    Na většinu problémů v životě existují mnohem snazší řešení než nafingovat smrt a začínat znovu.

    Alík

    Jiné téma

    Potíže s usínáním

    Ahoj všichni! Potřebuji poradit ohledně spánku. O vánočních prázdninách jsem začala mít problém usínat. Chodila jsem spát v 11:00, ale usínala až v 1:30. Snažím se nědívat na hodiny, čtu si, chodím ven, větrám, prostě dělám vše možné. Vždy mi v hlavě lítají myšlenky, které se uklidní až pozdě večer. Poradíte mi prosím co mám dělat, popř. změnit? Přeji hezký rok 2021.

    holka, 13 let, 3. ledna

    Ahoj,

    děkujeme za přání do roku 2021. Stěžuješ si na usínání. Spánek je pro naše zdraví velice důležitý.
    Ovšem bez podrobných znalostí, jak žiješ, jaká je Tvá náplň času, je složité odpovídat. Takto mohu na dálku odpovědět jen obecně. Oceňuji, že pro spánek děláš všechno možné. Nevšímat si hodin je fajn, pohyb venku je výtečný pro zdravý spánek, větrání také. Číst je také možné, před spaním ovšem pouze příjemné věci, které Tě nerozruší.

    Určitě nic nepokazíš tím, když si nastuduješ (pokud dosud neznáš a neumíš) různé relaxace a meditace, na internetu najdeš takových postupů spoustu. Není v mých silách a možnostech je vypisovat zde, jde ale o celkem jednoduché cviky a postupy, sloužící k celkovému uvolnění těla. Další důležitou záležitostí je “vyprázdnit si hlavu”, čili meditovat, nenechat myšlenky, aby si usurpovaly Tvůj čas před spaním. Výtečná je relaxační hudba (též jich je mnoho druhů na internetu, určitě si vybereš).

    Nevím také, s kým z dospělých ses radila, zda s rodiči či někým dalším. Pokud bys měla problémy s usínáním I dále, obrať se na svého praktického lékaře/lékařku, aby Ti pomohl. Existují speciální vyšetření, spánkové laboratoře, a podobně, kde by Tě mohli vyšetřit a posléze poradit.
    Základem ovšem je zdravá životospráva, hojně tekutin přes den (nikoliv na noc), pohyb venku na zdravém vzduchu, nerozrušovat se.

    S přáním klidnějšího a rychlejšího usínání,
    Modrá linka

    Jiné téma

    Bolí mě u srdce, stažené hrdlo, hůř se mi dýchá

    Ahoj!
    Mám takový zvláštní problém. Jsem hodně zamilovaná do jedné slavné osobnosti. To by bylo v pořádku. Jenže když na něho někdy pomyslím začne mě bolet srdce a sevře se mi hrdlo. Někdy se mi i chvíli hůře dýchá.
    To samé se mi stává, když si přehrávám fotky nebo videa z dovolené, na které jsme byla rok zpět. Podívám se na nějaké video a zase mě začne bolet u srdce, sevře se mi hrdlo a hůř se mi dýchá. Nikdy jsem nic takového jinak nezažila.
    Myslíte, že je to v pořádku? A proč to tak mám? Bojím se s tím někomu svěřit, myslím že by mě nepochopili.
    Děkuji za odpověď a přeji hezký zbytek dne!

    holka, 13 let, 30. prosince 2020

    Ahoj z Modré linky,

    někdy se stává, že prožíváme emoce silněji a vyvoláme si tím i tělesnou reakci. Například smutek, strach i silnou touhu můžeš prožívat tak, jak píšeš. Bylo by dobré naučit se relaxovat, uvolňovat. Pro začátek, když se Ti tohle stane, můžeš se prostě párkrát zhluboka nadechnout. Také můžeš zkusit trochu více zatnout tělo (svaly rukou, nohou, břicha) a zase ho uvolnit. A Ty sama nebo za pomoci někoho blízkého si můžeš najít na internetu nějaké relaxační metody. Někomu pomáhá fyzická aktivita, někomu jinému jakákoli aktivita, která odvede pozornost od těchto silných pocitů. Pokud by Ti nic z toho nepomohlo, potom bys mohla využít pomoci odborníka, tedy psychologa / psycholožku.

    I přesto, že máš pochybnosti, chci Tě povzbudit, abys na své pocity nezůstávala sama, aby ses svěřila svým blízkým, kteří Tě mohou podpořit. Jestliže bys měla dojem, že to nechápou, můžeš jim ukázat tuhle naši komunikaci.

    Pohodový začátek nového roku Ti přeje
    Modrá linka

    Jiné téma

    Nóbl versus lesní holka

    Ahoj Alíku a spol.
    Mám takový dotaz ohledně mé puberty.
    V deseti letech jsem se začala chovat naprosto otřesně. Musela jsem mít všecko nóbl, nenosila jsem nic než značkové oblečení, na dovolené jsem potřebovala luxusní hotely a nesnášela jsem les. Nebylo se mnou k domluvě, odsekávála jsem, byla jsem znuděná a nic mě nabavilo. A po jedenáctém roce se vše změnilo. Začala mě bavit matika, zeměpis a přírodopis ale i škola obecně. Teď je mi skoro jedno co nosím, na dovolené preferuju horské chaty - v luxusním hotelu bych se utrápila 😂 - a vnímám že je ze mě lesní holka, po lese běhám jak šílená a když nejsem den v lese je mi to velice nepříjemné. Chytla mne také myslivost. Nikdo by předtím neřekl, že budu pozorovat a uctívat zvěř, cpát se zvěřinou a v pokoji budu mít tunu jeleních a srnčích schozů (samozřejmě nestřílím, to se mi příčí). Ne, to by do desetileté Evy nikdo nikdá neřekl. Také se cítím více zodpovědně. A teď ten dotaz. Je mi dvanáct a hrooozně se bojím, že se mi takové pubertální chování vrátí... Myslíte, že je to možné? 🙁 A myslíte, že mě mohl k dobrému chování ovlivnit pes? Pořídili jsme si totiž loveckého pejska....
    Děkuji za odpověď ❤️❤️❤️

    Ahoj Evuš,

    vnímáš velký rozdíl mezi tím, jak ses chovala před dvěma lety, kdy jsi musela mít všechno nóbl, a tím, jaká jsi teď - zodpovědnější holka, která je ráda v lese a zajímá ji myslivost. Takový vývoj je v dospívání úplně normální, u někoho jsou změny zájmů a stylu chování výraznější, u někoho méně, to je hodně individuální. Vliv na to může mít okruh lidí, mezi kterými se pohybujeme, třeba i fakt, že jste si pořídili loveckého psa. Zároveň roli hrají i hormony, které v dospívání můžou přinášet změny nálad - třeba i ona znuděnost a odsekávání bývají dost časté. Bojíš se, jestli se Ti nevrátí Tvé minulé "nóbl" chování. Nedokážu s jistotou předpovědět, jak to bude - co dalšího se Ti v životě objeví, zaujme Tě, ovlivní. Není to ale tak, že bys na to neměla vliv Ty sama. Jsi to Ty, kdo si určuje, jaký život bys chtěla vést, čemu se budeš věnovat a čemu ne. A pokud sis zvládla pojmenovat, jak se chovat nechceš, je o to pravděpodobnější, že se to tak chovat nebudeš. Zároveň se Tvoje zájmy ještě můžou různě vyvíjet a měnit - a je to tak v pořádku.

    Zdraví

    Modrá linka

    Jiné téma

    Jak se může člověk dozvědět o úmrtí?

    Ahoj, mám morbidní dotaz, snad to vadit nebude.
    Není to nic, co by se mi stalo, jen mě zajímá odpověď.

    Řekněme, že v paneláku bydlí babička, která má tři děti, kterým každý týden volá (tedy snaží se jednou týdně, někdy i zapomene). V paneláku babička zemře a děti to neví. Jak by se to ty děti mohli dozvědět? 8-o

    kluk, 12 let, 31. prosince 2020

    Ahoj,
    v případě, že by k takové situaci došlo, nemyslím, že by se děti o případném úmrtí záhy nedozvěděly. Pokud jsou se svou matkou v pravidelném spojení, které by se náhle přerušilo, určitě by se zajímaly o to, co se stalo. Navíc má každý člověk kolem sebe lidi z blízkého okolí (sousedy, kamarády...), kteří by si určitě všimli, kdyby nějakou dobu nevycházel z bytu (vyřizovat si nákupy, pro poštu do schránky, na procházky...). V takovém případě by určitě kontaktovali policii a pokud by se úmrtí potvrdilo, policie by posléze kontaktovala příbuzné.
    Měj se hezky!
    Bára

    Jiné téma

    Nedostávám žádné dárky

    Moje mamka, vždy dává všem ostatním nějaké dárky, ale mě nikdy nic takového nedává, vždy mi řekne ať si to koupím sám za svoje peníze, nejhorší je na tom to, že ty kterým dává ty dárky, tak oni mně nic nedají, Nikdy. Nevím jak to vyřešit.

    kluk, 12 let, 31. prosince 2020

    Ahoj,
    dovolím si tvůj dotaz rozdělit na dvě části a na ty jednotlivě odpovědět. Píšeš, že ti tvoje maminka nikdy nedává žádné dárky. Nevím, jak moc doslovně je toto tvrzení myšleno, protože se mi nezdá příliš pravděpodobné, že by všichni kolem tebe dostávali dárky a ty jsi nedostal nikdy nic ani k narozeninám, či Vánocům. Pokud by tomu tak náhodou bylo a skutečně jsi nedostával žádné dárky ani k tak významným příležitostem, jako jsou narozeniny, nebo Vánoce, samozřejmě chápu, že je ti to líto a určitě by bylo dobré si o tom s rodiči promluvit. Nepochybně by pochopili, že tě takové chování zraňuje.
    Jestliže je ale tvůj dotaz míněn tak, že bys rád dostával víc dárků - a třeba i bez zvláštních příležitostí, obávám se, že pro to možná tví rodiče nebudou mít pochopení. Dávání dárků si nelze vynutit a řídí se mnoha věcmi, jako je například finanční situace, aktuální okolností, nálada a rozpoložení darujícího a řadou dalších. Netuším, jaké ve vaší rodině panují poměry, ale napadá mě, že je například klidně možné, že k narozeninám a Vánocům dostáváš dražší věci a proto už rodiče nechtějí utrácet za drobnosti mimo tyto příležitosti. Nebo mají pocit, že už máš hodně věcí a nestíháš je využít - a proto už váhají s koupí dalších. Ale jak říkám; jde jen o úvahy a taková situace může mít stovky různých vysvětlení. To správné však nezjistíš, dokud si o tom s rodiči nepromluvíš.
    Co se týká tvého dotazu, že lidé, které tvoje maminka obdarovává, ti žádné dárky nekupují, trochu se obávám, že jsi zatím příliš nepochopil princip dávání dárků. Ty si mezi sebou lidé nedávají proto, aby na oplátku od někoho něco dostali, ale proto, že chtějí někomu udělat radost. Není povinností obdarovaného dárek „vrátit.“ V tomto ohledu bych ti proto doporučovala trochu odhlédnout sám od sebe a místo toho, abys přemýšlel, jak z obdarovaných „vymáčknout“ dárky pro sebe, zamyslet se nad tím, jak bys jim naopak mohl udělat radost. Věř mi, že nesobecké jednání a radost ostatních ti přinese větší uspokojení než drahý dárek.
    Měj se hezky!
    Bára

    Jiné téma

    Aktivizace babičky

    Ahoj, já bych se chtěla zeptat jestli nevíte jak by se mohla zabavit babička, když je skoro pořád sama...od té doby co zemřel děda. Každý večer ji chodíme navštěvovat, ale prý se přez den nudí a už moc nemůže chodit takže buď žehlí,čte si, nebo kouká na televizi. Poradíte mi prosím jak by se mohla zabavit?

    Ahoj z Modré línky,

    nejprve bych chtěla moc ocenit, že chceš babičce pomoci a přemýšlíš o tom, jak to nejlépe udělat, není to samozřejmé.
    Je také moc dobře, že babičku navštěvujete, zvláště po smrti blízkého člověka to má velký smysl.

    Je dobře, že babička ještě zvládá číst i dělat určité práce. Pro seniory je totiž hodně aktivit, ve kterých je právě toto důležité. Když si zadáš do vyhledávače "trénink mozku pro seniory", najdeš různé aktivity a cvičení, které jsou zábavné a přináší užitek. Mohu doporučit také knihu Trénink paměti pro seniory, která obsahuje různé "pracovní listy" - tak se může babička dobře zabavit i posílit svou paměť. Stejně tak kniha 99 her pro trénink mozku u seniorů a další, které najdeš prostřednictvím internetového vyhledávače. Babička také může luštit křížovky, počítat Sudoku apod. Vše je samozřejmě na ní, je třeba najít, co by jí vyhovovalo.

    Můžete také babičku požádat, aby Vám napsala svoje vzpomínky. Můžete je pak spolu číst, nebo z nich můžete udělat knížku, do které třeba doplníš ilustrace. Babička Ti také může sepsat kuchařku svých oblíbených jídel apod.

    Můžete také babičce nechat udělat puzzle třeba z vaší rodinné fotografie, které bude postupně skládat. Také by mohla vybarvovat antistresové omalovánky pro dospělé - záleží jen na ní, co jí bude blízké. Četba nebo poslech audioknih je další možností, kterou může využít. Určitě přijdete i na něco dalšího.

    Pokud babička zvládá jemnější pohyby prstů, může třeba celé rodině uplést ponožky, šály apod. Pletou a háčkují se také čepičky a chobotničky pro nedonošená miminka v porodnicích (je nejlepší se tam nejprve zeptat).

    Přejeme, abyste spolu s babičkou našli možnosti, jak smysluplně vyplnit její volný čas.

    Modrá linka

    Jiné téma

    Problém v komunikaci s lidmi

    Zdravím všechny

    Je tu taková věc. Jsem..ne že přímo asociál, ale strašně se bojím mluvit s lidma co neznám, nebo se staršíma. S lidma co znám, se bavim úplně v pohodě, ale když mám jít třeba s kamoskama do obchodu, a mam mluvit s prodavačkou, udělá se mi blbě, jednou se mi dokonce motýla hlava, protože jsem se bála s ní mluvit. Nejvíc mě trápí to, že je tu jeden kluk, který se mi líbí, ale nejsem schopná se s ním bavit. Když jsmw byli malí, byli jsme velcí kamarádi, ale jednou jsme se asi rok neviděli, a od té doby se spolu moc nebavíme. Teď nedávno jsme u nej byli, protože máma se baví s jeho mámou, a on se celkem snažil, protože jsme ještě s jeho mladsima sourozencema hrali fotbal, dělal mi copánky..nebo se o to snažil :)). Ja ale nejsem schopná nedělat nic víc něž jen kyvat hlavou. Co mám dělat abych byla v pohodě?

    Pískle, málo let, 28. prosince 2020

    Ahoj z Modré linky,

    chápu, že je pro Tebe nepříjemné, když se Ti těžko mluví s lidmi, kteří nepatří mezi Tvé blízké. Chci Tě tedy povzbudit, abys na to nebyla sama, aby sis hledala podporu právě u svých blízkých. Svěř se jim s tím, jak se cítíš, domluv si s nimi, aby byli poblíž, kdykoli budeš cokoli vyřizovat. Ne však, aby to vyřizovali oni za Tebe. To, co je potřeba, je postupně komunikaci s lidmi trénovat. Nejprve s podporou blízkých, až to půjde lépe, potom i sama. Pokud by se Ti nedařilo si na komunikaci s lidmi postupně zvykat, mohou Ti rodiče domluvit pomoc odbornou, tedy psychologickou, případně se můžeš obrátit na školní psycholožku (psychologa), pokud ji ve škole máte.

    Pokud jde o kluka, který se Ti líbí, můžeš mu pro začátek napsat, co Tě trápí, aby rozuměl tomu, proč s ním nemluvíš. A pokud mu budeš chtít říct něco důležitého, můžeš mu i to zpočátku napsat. Prostě i v tomhle případě je potřeba postupně trénovat.

    Klidný rok 2021 Ti přeje Modrá linka