Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Jak může dítě pomoct planetě Zemi? Alík radí dětem

    Politika

    Ahoj,
    viděla jsem film o tom, jak je na tom naše Země. Taky tam říkali, že za sto let lidstvo klidně nemusí existovat. Taky tam říkali, co můžeme udělat, aby se to tak nestalo. Ale říkali to spíš pro dospělé. Chtěla bych se zeptat, co bychom mohli udělat my, jako děti. Nechci žít můj život v budoucí katastrofě, chci pomoct.

    holka, 11 let, 27. ledna 2021

    Ahoj,
    chválím, že přemýšlíš o budoucnosti lidstva i Země. ok
    Asi to nevyzní moc spásně, ale myslím, že děti by měly především studovat. :-3

    Problémy, které lidstvo trápí a které můžou způsobit jeho zánik, mají spíš systémový charakter – mají spoustu příčin zaklesnutých do sebe. Jednotlivec s nimi změnou svého chování zase tak moc nadělat nemůže, ani když je dospělý. Tím nechci říct, že na jednotlivci vůbec nezáleží a že nemůže ke zlepšení stavu maličko přispět – může víc dbát na to, jaké zboží kupuje, v čem je zabalené, kolik jakého odpadu po něm zbývá, jestli je při vyhazování správně roztříděný, jestli nemrhá palivem při cestování – zkrátka si může říct „nebudu čuně:-D a v rámci možností přemýšlet alespoň trošku ekologicky. Můžeš něco udělat: pokud ti přijde, že tvoji rodiče v něčem nepostupují správně, můžeš si o tom s nimi promluvit, přimět je třeba alespoň k zamyšlení. ;-)

    Samotná občanská uvědomělost a snaha o ekologicky citlivé žití dětí i dospěláků v civilizovaných státech ale pravděpodobně nestačí k tomu, aby katastrofickým scénářům předešla. :-(

    Kdybys bydlela v Brazílii a tvoji rodiče by pracovali pro dřevorubeckou firmu, která hromadně kácí deštné pralesy, zamyšlení by určitě nestačilo. Dobré úmysly jsou krásné, ale rodinu nenakrmí. Z pohledu dřevorubce, který ničí amazonský prales, je chudoba blízkých větší okamžitá hrozba než to, jestli za sto let zanikne lidstvo. I pokud by se zázračně pohnulo svědomí v řediteli té firmy a rezolutně by bouchl do stolu „dosti bylo dřeva, raději mám kyslík!“ a odmítl by kácet, vzápětí dostane povolení jiná firma, která zase kácet začne a která mu nejspíš i přebere zaměstnance. Povolení dostane od státu, jehož prezident říká, že ekologickému strašení nevěří… a toho si do funkce svobodně zvolili občané Brazílie. Možná, že on sám ve skutečnosti ekologům věří, ale předpokládá, že když je to problém celé planety, musí ho stejně řešit i jiní, takže na této krizi může parazitovat, může slibovat Brazilcům, že když se na ekologická hlediska vybodnou, že se budou mít lépe – a tím získá nějaké hlasy. To je právě jeden z těch složitých systémových problémů. :-|

    Brazílie není jediná. Ve hře je spousta lidí, spousta institucí, spousta zájmů. Mnohdy ty zájmy nejsou moc ušlechtilé, ale většinou jde pochopit, kde se vzaly. Politik, který střemhlavě upřednostňuje krátkodobé blaho svých voličů před dlouhodobým přežitím celé planety, vlastně jen naslouchá poptávce. Volič většinou nikdy nepopírá, že se chce mít dobře. Bude klidně poctivě třídit odpad, nebude pohazovat odpadky do přírody… ale nechce skutečně trpět nouzí. Chce občas jezdit autem, chce mít v obchodech čerstvé zboží z dovozu. Politik, který by otevřeně říkal „budete se mít citelně hůř, ale planetě pomůžete“, by nejspíš neměl moc šancí na zvolení. Je nesmírně snadné, ba skoro nevyhnutelné, že člověk sklouzne k sobecké úvaze „zachraňovat planetu je potřeba, ale ať s tím laskavě začnou někde jinde!:->
    Kdo nechce vypadat sobecky, může rovnou nevybíravě křičet, že žádný problém neexistuje a že je celá ekologie vlastně jenom důmyslné spiknutí hodně velkého množství chytrých lidí. 8-o:-(

    Velké systémové problémy potřebují systémová řešení – buď celosvětově nastavit pravidla tak, aby se sebestředná politika tolik nevyplatila, nebo najít nějaké zázračné technické řešení, které vznikající problémy napraví i bez politické sebekázně. Na obojím se usilovně pracuje. Vznikají různé mezinárodní dohody a úmluvy a na univerzitách vzkvétá výzkum všelijakých zázračných nápadů. Dohody třeba postupně vytlačují spalovací motory z automobilového trhu, abychom mohli dál spokojeně jezdit autem, ale bez vypouštění výfukových plynů (+ ve městech bude zdravější vzduch). Jakmile se vědcům podaří zlevnit laboratorní výrobu masa, nebude nutné pěstovat celé krávy, jejichž trávicí trakt je též významným zdrojem skleníkových plynů. O=

    No… a na tohle všechno je potřeba vzdělání. ;-)

    Alík

    P. S.: Abych nevyzněl moc optimisticky, ještě zmíním, že zánik lidstva může zapříčinit v příštím století nejen ekologická katastrofa, ale i jaderná válka nebo umělá superinteligence. Musíme zkrátka opatrně přemýšlet o všem. O:-)

    Na otázky odpovídají

    pracovníci Modré linky, psycholožka BáraV, poradenské centrum Locika, projekt Sbarvouven.cz, NL pro odvykání, student práv Yaboiii, MVDr. Přemysl Rabas, Škola Vitae, vědecký novinář Pragmatik a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze děti mladší 15 let.

    Levicové libertariánství

    Politika

    Zdravím poradnu
    Chápu pojem Pravicový libertarianismus, avšak nejde mi pochopit, že existuje i levicové libertariánství.
    Přijde mi, že levice nekoresponduje s libertariánskou ideologií.
    Děkuji předem za osvětlení tohohle pojmu.

    kluk, 14 let, 8. září 2023

    Zajímavý dotaz. Hodně lidí si skutečně myslí, že „levice“ znamená méně svobody a „pravice“ více svobody. Situace je navíc komplikovaná tím, že slova levice a pravice mají různé významy v Česku a například v USA. V Americe je „levice“ a „liberálové“ bráno jako synonymum.

    Libertarián podle obvyklé definice zastává názor, že jednotlivci by měli mít co největší svobodu, pokud tím neublíží ostatním. V podstatě zásada „žít a nechat žít“. Často tito lidé dospějí k tomu, že stát by měl mít co nejméně pravomocí a co nejméně zasahovat do života lidí. To bychom mohli nazvat tím pravicovým libertariánstvím.

    Levicové libertariánství by pak kladlo důraz na osobní svobodu, ale s vědomím, že svoboda není automatická, ale je potřeba ji zajistit. Pokud nám opravdu záleží na svobodě všech lidí (nejen na naší svobodě), dává smysl vytvořit instituce, které tuto svobody (v různých formách) chrání a umožní.

    Představ si fotbalový zápas, kde oba týmy (A i B) hrají fér. Rozhodčí občas pískne nějaký neúmyslný faul nebo rozhodne, kdo hodí míč z autu. Ale kdyby tam rozhodčí nebyl, hráči by si poradili a hra by pokračovala víceméně stejně. Proč tam tedy vůbec mít rozhodčího? Proč vůbec hrotit pravidla?

    Problém je, když na hřiště přijde tým C, který nechce hrát fér. Hráči týmu C neberou ohledy, hrubě faulují a ignorují pravidla a jsou agresivní. Chtějí vyhrát za každou cenu. Bez rozhodčího by tým C mohl dominovat a ovládnout hru. Rozhodčí zde v tomto případě zastupuje instituci, která chrání a udržuje rovnováhu a spravedlnost v hře, tak aby všichni měli stejné šance a mohli hrát fér.

    Levicový libertarián by řekl, že je potřeba mít takového „rozhodčího“ ve společnosti, který zabezpečí, že všichni budou mít stejné příležitosti a nebudou vystaveni nespravedlivosti nebo zneužívání od silnějších hráčů. Tím nechce omezit svobodu jednotlivců, ale naopak zajistit, aby všichni měli skutečnou svobodu a šanci na úspěch.

    Proč některé státy zakazují potrat?

    Politika

    Ahoj, mám dotaz. Proč například v někde v Americe a v Polsku je zakázaný potrat. Protože dejme tomu, že si chce 12letá dívka adoptovat dítě, tak nemůže. Ale když ji někdo znásilní, tak si to dítě musí nechat. Není to nějaká blbost? A taky proč se v Americe může učit o menstruaci až od 7./8. třídy? Většině dívkám menstruace začne v 5. třídě. Děkuji moc předem za odpověď$>

    holka, 14 let, 27. května 2023

    Ahoj,
    to jsou náročné otázky politického charakteru, na které má spousta lidí velmi vyhraněné názory. Zjednodušeně řečeno ti na dotaz, jestli to není nějaká blbost, odpovím, že ano, už jen proto, že prakticky každý politický směr je plný mnoha blbostí a vnitřních nekonzistencí. :-)

    V demokratických státech (nejen v USA) se postupně společnost rozděluje na dva nesmiřitelné tábory. Tento jev probíhá plynule už od konce druhé světové války, politici se postupně učí nemluvit s protivníkem ani pracovně, ani přátelsky, ani zdvořile. Sociální sítě (zejména Facebook) nakazily touto polarizací i běžné obyvatelstvo. Každá půlka společnosti je ochotná některé nesmysly svému názorovému táboru odpouštět (protože my jsme ti hodní) a u opačného tábora je vyzdvihovat (protože oni jsou zlí). Postupně se stav zhoršuje. Je to smutné a v důsledku i docela nebezpečné, když se většina Američanů bojí svých krajanů víc než nepřátelských velmocí. :-c

    Politici konsensus nehledají, nekonečné spory jim do značné míry vyhovují, proto vymýšlejí zákony provokativně jednoduché a nesmyslně hloupé, místo aby poctivě podchytili všechny možné výjimky. Polský zákonodárce nejspíš nepřemýšlí, jestli svým hlasem pro zákaz potratů prohloubí trauma znásilněným nezletilým dívkám, zajímá ho spíš, jestli správně naštve své názorové odpůrce a potěší své voliče. Naopak politik hlasující proti zákazu bude ochotně prosazovat absolutní svobodu potratů pro kohokoliv opět těmi nejjednoduššími argumenty, jako kdyby potrat byl drobný kosmetický zákrok. Nikdo nehledá kompromis, nikdo nepřemýšlí, jestli existuje nějaký způsob, jak protistranu přesvědčit. Stačí si zkrátka dupnout „takhle to má být!“ a nasbírat lajky a nominace a hlasy voličů… :-(

    Rozdělení na dva znepřátelené tábory se děje obvykle podle bohatství, podle vzdělání a podle víry. Bohatší místa (typicky města) bývají liberálnější, vesnice konzervativnější. Vzdělanější lidé většinou mají širší rozhled a nevzdělaní se jimi cítí zahanbeni, manipulováni, nebo přímo podváděni. A co se týče víry… u té už existují tisícileté tradice o tom, kdo je přítel a kdo nepřítel, podle toho, na co kdo věří. O:-)

    V současném Polsku i v USA tvoří křesťané velkou množinu voličů, a proto jedna z polarizovaných stran víc prosazuje to, co považuje za náboženské pravdy, zatímco druhá imponuje čím dál větší množině ateistů. Dlouhodobě historicky vzato se i církve vždy dělily na pokrokovější a konzervativnější křídlo, ale po střetu s myšlenkami osvícenství přijaly během posledních staletí více společensky-konzervativní roli. Koncept moderní sexuální výchovy jim proto jde trochu proti srsti, připadá jim neslušný, nehledě na to, co říkají data a statistiky. Na co všechno křesťané zapomněli, to docela pěkně shrnula následující provokativní noční můra mladého papeže z úvodu stejnojmenného úchvatného seriálu. ;-)

    (Pro pořádek podotýkám, že seriálový papež Pius XIII. je sice výstřední, ale názorově extrémně konzervativní, vnímá katolickou církev jako beton společnosti, se kterým nikdo nehne.)

    Co se týče potratů…

    To je složitá otázka sama o sobě i bez toho, aby zazněla ve zpolarizované společnosti. Neměli bychom nad ní přemýšlet binárně povolit/zakázat, ale spíš do kdy povolit. Těžko se hledá nějaká pěkná a nezpochybnitelná pravda, v který moment přesně vzniká člověk. Máme sice nějaká vědecká pozorování, kdy končí buněčné dělení plodu, kdy mu začíná tlouct srdce, kdy už cítí bolest a kdy alespoň nějak vnímá, ale to jsou jen základní vodítka. :-|

    Každý člověk si může říct, že pro jeho etické cítění je důležité jiné vodítko než pro ostatní lidi. Jelikož ateisté nemají žádný objektivní bod, o který by si mohli vlastní morální pozici neotřesitelně zapřít (mají jen pocit, že nemyslící shluk buněk nepotřebuje speciální práva), mnoho křesťanů říká, že za rozhodující okamžik vzniku člověka považuje samotný začátek těhotenství. Sice mu v tu chvíli netluče srdce, necítí bolest a nic nevnímá, ale možná, že má duši… ať už si pod tím představí kdokoliv cokoliv. Z této úvahy jim pak logicky vyplývá, že potrat = vražda. ;-(

    Mimochodem, před nedávným rozhodnutím amerického ústavního soudu byl potrat v USA legální i v pozdějším věku plodu než v ČR.

    Kdyby znásilněná nezletilá zabila dítě až po porodu, tak by to asi připadalo špatně i tobě, ne? Polští politici zkrátka rozhodli, že pro ně je rozhodující jiný okamžik než tady v ČR pro nás. Může nám to připadat divné a hloupé a můžeme vymýšlet hypotetické situace a argumenty, kterými by šlo naše severovýchodní sousedy přesvědčit. Ale i při inteligentní poctivé konverzaci nakonec skončíme u složité filozofické otázky, kdy přesně vzniká člověk. Krom toho, jak jsem již zmiňoval v první části odpovědi, politici ve zpolarizované společnosti neradi vedou inteligentní konverzace – nevěří, že jim ochota vést dialog může přinést voliče. :-(

    Ponaučení by tedy mělo být, že volič by měl podobné konverzace aktivně požadovat. Nespokojit se s tím, že si politik silácky a bezohledně dupne na Facebooku.

    Alík

    Nenávist k Rusům

    Politika

    Ahoj, mám dotaz.

    Je také rasismus například nenávist k Rusům?

    holka, 12 let, 9. srpna 2022

    Ahoj,
    rasismus je jen posuzování člověka na základě rasy. Rusové nebývají rozeznáváni jako speciální rasa, takže nenávist k nim přímo rasismem není. Ale je to pořád druh xenofobie, v principu stejně špatný a zavrženíhodný jako rasismus. :-(

    Obecně se krátkozraké plošné odsuzování lidí podle příslušnosti do nějaké skupiny označuje jako bigotnost. Není to příliš používané slovo, asi proto, že nezní moc úderně. Je nadřazené k rasismu, xenofobii, nacionalismu, antisemitismu, sexismu i homofobii. Bigotní lidé nehodnotí skutečné chování jednotlivce, ale zkratkovitě se zaměří na nějakou jeho (zpravidla neměnnou či neovlivnitelnou) příslušnost ke skupině, kterou nemají rádi.

    Bigotně se chová třeba ruská vláda, když její komentátoři označují plošně všechny Ukrajince za nacisty. Házet do jednoho pytle všechny Rusy je úplně stejně nemorální. :-o

    Člověk si nevybírá, kde a komu se narodí, může si ale vybrat, co si myslí, co říká a zejména co dělá – za to by měl nést odpovědnost. Nesnášet někoho za věci, které nedělá, je trochu hloupé, ne? A myslím, že je to hloupé vždy, za jakékoliv situace, nehledě na válku…

    O tom, že Putin zaútočí na Ukrajinu, drtivá většina Rusů nerozhodovala. Nekonalo se žádné referendum. Vypadalo to, že tamní občané byli invazí podobně překvapení jako zbytek světa. :-)

    Statistiky bývají také někdy zkreslené, třeba článek Souhlasíme, ať Putin rozhodne tak, nebo úplně jinak, míní dvě třetiny Rusů ve skutečnosti popisuje, že s jistotou jen 25 % souhlasí s jakýmkoliv rozhodnutím. Ale redakci i čtenářům v diskusi je nejspíš jedno, že nadpis lže. :-(

    Občas někdo obhajuje projevy nenávisti k Rusům všelijakými statistikami o jejich převažujících názorech, ale ta rozhodující statistika v podobě svobodných demokratických voleb už tam spoustu let neprobíhá, takže skutečný nezkreslený názor tamních obyvatel neznáme. I kdybychom s jistotou věděli, že svému prezidentovi fandí víc jak půlka Rusů (což je sporné), pořád je tam nějaká opozice, která by chtěla tuto nesmyslnou válku zastavit a kterou tvoří také Rusové – ty bychom měli také nesnášet? Proč?

    Příležitostně je nenávist obhajována dějinami, poukázáním na fakt, že ruské impérium bylo vždy dobyvačné a drze namyšlené. Totéž ale platí pro úplně každé království v dějinách, dokonce i naši prapředkové před pár tisíci lety sprostě vraždili nevinné a zabírali jejich území. Během středověku bylo obávanou agresivní velmocí Švédsko – z dnešního pohledu nepředstavitelné. Velice výraznou a rychlou proměnou prošly státy, které prohrály druhou světovou válku, zejména Japonsko se proměnilo z brutálního dravce v mírumilovného pacifistu. Národní mentality, ať už si pod tím představuje kdokoliv cokoliv, nejsou vytesané do kamene. Lekce z dějepisu tedy zní, že různým státům trvá různě dlouho, než se poučí ze svých opakovaných krvavých omylů a než pochopí, jak se mají chovat… ale časem to pochopí každý. Proč by zrovna Rusko mělo být výjimkou?

    Ruská státní propaganda ráda zužitkuje citace o tom, jak západní lidé úplně všechny Rusy a všechno ruské nesnáší. Jejím cílem je prohlubování válečných příkopů. Chcete jí pomáhat?

    Nedostatkem bigotního uvažování je, že většinou nenabízí žádné pěkné řešení. Jestliže někdo skutečně nesnáší celý národ, co s tím chce udělat? Jak může takovou závadu opravit, aby byl šťastný? Spáchat genocidu? Postavit vyhlazovací tábory, aby z povrchu zemského odstranil i ženy a děti? Nebo posypat města atomovkami? :-c
    Pokud nic z toho nezní jako správné řešení, tak možná řešíme nesprávný problém. O=

    Pokud nevadí každý Rus, ale jen určité chování u určitých vlivných osob, tak je lepší soustředit hněv na to chování. To jde opravit, vlivné osoby vyměnit. ;-)

    Je úctyhodné, když se člověk nadchne pro spravedlnost, když chce trestat viníky velké křivdy, ale měl by se snažit, aby nevyráběl křivdy nové tím, že se svojí zlostí netrefí. Žádný čin není tak zlý, aby si odsouzení za něj zasloužili nevinní. @)->-

    Alík

    Jak přispět na obranu vlastní země

    Politika

    Ahoj, mám menší problém
    Kdyby Rusko zaútočilo na Česko (prosím neříkejte mi že se to nestane, ráda plánuji dopředu) tak bych ráda bránila naší zemi. Problém je že já nedokážu zabít člověka (jsem křesťanka a je to nenormální). Jsou i jiné způsoby jak chránit zemi?

    holka, 11 let, 1. března 2022

    Ahoj, díky, že píšeš s takovým dotazem. Je smutné, že nyní děti musí přemýšlet o takovýchto věcech, ale to není tvoje vina. Jak říkáš, chceš být připravená, a já to naprosto chápu, to je pragmatický přístup.
    Píšeš také, že jsi věřící křesťanka a že bys nechtěla po nikom střílet. I to naprosto chápu. To, co vidíme na Ukrajině po vpádu ruských jednotek, to jsou otřesné scény.
    Vidíme ale také ochotu lidí si pomáhat, ochotu chránit slabší, ochotu přispět jakkoli k obraně. Je spoustu způsobů, jak přispět. A ani nemusíme čekat na to, až bude válka. Napíšu ti, jak o tom přemýšlím já: každou diskuzí s ostatními, tím, jak se každý den chováme v kontaktu s ostatními lidmi, pomáháme bránit naši zemi (a svět vůbec) před zlem.
    Zlo má prostor tam, kde nikdo nemá odvahu nebo odhodlání dělat dobré věci. Postavit se zlu neznamená obvykle vyjít se zbraní do ulic (ačkoli i to je v extrémním případě racionální a správná volba). Obvykle stačí, že nestrpíme zlo ve svém okolí, pracujeme na tom, abychom rozuměli sami sobě i světu, učili se s ostatními komunikovat a vyjednávat, dodržíme své slovo a jsme spolehlivými partnery pro lidi kolem sebe. Čím více se na sebe lidé mohou spolehnout, tím menší šanci někdo má vrazit mezi ně klín.

    Politika

    Poslední půlrok na sobě pozoruji že kdykoliv slyším nebo vidím někde napsané slova např. "Komunismus" nebo "nacisté" nebo "druhá světová válka" či podobná slova tak mám chuť brečet, začnu se kousat do jazyka nebo se štípat abych nebrečela. Je to pro mě těžké obzvláště ve škole kde se o těchto tématech bavíme. I když sem je psala sem bylo to pro mě těžké. Jak se toho mám zbavit?
    Předem děkuji za odpověď.

    holka, 11 let, 16. února 2022

    Ahoj,
    na tato témata je citlivých spousta lidí. Během těchto dob se děly hrůzné věci a spoustu lidí to rozpláče i v dnešní době. Chápu, že pro tebe může být těžké zadržet pláč, když se o těchto tématech bavíte ve škole. Zkus to brát jako něco, co se prostě musíš naučit, stejně jako spoustu dalších věcí v dějepisu, soustřeď se na letopočty, jména a už méně na to, co se tam dělo. Za chvíli překlenete tato období a vrhnete se zase na jiná témata a bude dobře.
    Držím palce, ať to dobře zvládneš.
    Péťa

    Proč holka může mlátit kluka, ale naopak ne?

    Politika

    Dobrý den, chtěl bych se zeptat, proč holka může mlátit kluka (já to nejsem), ale kluk ne? Neměly by být stejná práva?

    kluk, 14 let, 23. listopadu 2021

    Ahoj,
    nikdo nemůže mlátit nikoho, zákony v tomto nedělají mezi lidmi rozdíly. Přijde mi podivné, že se ptáš na právo někoho mlátit :-c … spíš bych řekl, že kluk naopak má – stejně jako holka – právo nebýt mlácen.

    Pokud odhlédneme od základní právní roviny, tak je tu samozřejmě ještě jakási lidská rovina, kdy společnost odsuzuje ostřeji lidi, kteří zneužívají svoji převahu vůči slabšímu – a nemusí to být jen fyzická síla. Tradičně bývají ženy vnímané jako slabší než muži, děti slabší než dospělí, důchodci slabší než lidé v aktivním věku, nemocní slabší než zdraví, nevycvičení lidé slabší než vycvičení, občan slabší než úřad atd. – takže tyto skupinové stereotypy můžou mírně vychýlit posuzování spravedlnosti. Ale to vychýlení nemusí být velké a nejsou to absolutní metriky.

    Ke zmíněným stereotypům existuje spousta protipříkladů, můžou existovat různé pohledy, jak převahu posuzovat, někdo rozhoduje podle pocitů, někdo chladným rozumem. Pokud běžného kluka zmlátí kulturistka vytrénovaná v bojovém umění, tak bude asi očividné, že to nebyl férový souboj a bude její jednání všeobecně posuzováno přísněji, přestože je holka.

    Mezi antropology dodnes nepanuje jasná shoda, proč lidé na rozdíl od některých jiných primátů tvořili odjakživa spíš patriarchální uspořádání. Příčinou pravděpodobně nemohla být jen fyzická síla.

    Tradiční role mužů a žen se v průběhu času postupně vyvíjejí směrem k vyšší rovnoprávnosti a některým ženám logicky nevyhovuje, pokud jsou povrchně zařazované do škatulky slabších. Nicméně pokud se muž a žena perou, statisticky vzato bývají ženy mnohem častěji obětí než útočníkem, s tím asi žádná pokroková filozofie jen tak nehne. Základní tradiční představu, že džentlmen dámu ani květinou neuhodí, nejspíš nikdo z veřejného povědomí nevymaže. @)->-

    Ale pořád platí, že násilí je odsouzeníhodné tak jako tak (vyjma případů, kdy zastavuje jiné násilí). Nepřijde mi rozumné utápět se v rozsáhlých úvahách, kdy je více horší a kdy je méně horší, to pak člověk snadno sklouzne k tomu, že zarputile obhajuje pachatele/pachatelku mnohem víc, než by si zasloužil/zasloužila. Každý, kdo se do podobného moralizování pouští, by měl myslet především na oběť. Cílem by podle mého názoru mělo být co nejméně utrpení, nikoliv co nejlepší rovnice pro výpočet, jak se mají lidi správně mlátit. :-)

    Alík

    Bude 3. světová válka?

    Politika

    Ahoj, moc mě zajímá, jestli bude 3. světová válka.

    kluk, 12 let, 9. října 2021

    Nebude.
    A basta!
    Právě teď jsem to všem velmocem zakázal. ;-D

    Obávám se, že ani psychologové, ani lékaři, ani odborníci na zvířátka, ani odborníci na kouření, ani odborníci na školství, ani odborníci na vědu ti nemůžou na podobnou otázku dát správnou odpověď, v týmu žádného cestovatele časem nemáme. Pokud se ptáš jen na náš subjektivní názor, tak se prosím neptej.

    Kdybys ale chtěl třetí světovou vyvolat, tak spouštěcí kódy k jaderným hlavicím jsou .

    Alík

    Co studují politici

    Politika

    Ahoj,

    1. Mám dotaz. Chodím do osmé třídy, brzy do deváté a ještě vůbec nevím, na kterou střední školu bych chtěl jít. Vůbec nevím, co chci v budoucnu dělat za práce. Myslím na takové větší povolání, například vlastnit nějaké své firmy, z kraje být třeba i trošičku menším politikem, abych taky mohl „kecat“ do té vlády O:-):-D atd. Jaká střední škola by pro mě byla nejvhodnější, podle toho, co jsem tu napsal? A ...
    2. Chci se zeptat, jen tak pro zvědavost, jestli třeba nějaký politik, nebo i premiér, nebo prezident může mít jen střední školu (nebo gymnázium), nebo musí mít povinně i vysokou školu? :->

    Díky za odpovědi předem...

    pankluk, 14 let, 25. května 2021

    Ahoj, je skvělé, že se zajímáš, co dělat v životě a co k tomu studovat. A mám pro tebe dobrou zprávu: není žádná jedna škola nebo jeden obor, který je nutný nebo vyžadovaný pro kariéru v politice. Naopak, když se podíváš do poslanecké sněmovny nebo na místní a krajské úřady, najdeš tam zastupitele ze všech různých oborů a s různým vzděláním: právníci, lékaři, ekonomové nebo podnikatelé. A také herci, sportovci apod.
    Není žádná škola, kterou „musíš“ vystudovat na to, aby ses stal politikem. Takže skutečně může mít prezident jen střední školu, v podstatě klidně jen základní, když na to přijde.
    Praxe je ale taková, že politik usiluje o důvěru veřejnosti. A vysokoškolský titul je pro část veřejnosti zárukou, že má daný člověk (kterého osobně neznají) alespoň nějaké schopnosti. Takže titul není nutný, ale pomůže.
    Nezapomínejme na to, že vysoká škola není jen titul. Můžeš se na ní naučit důležité dovednosti, osvojit si práci s informacemi a najít úplně nové věci a učit se je od skutečných odborníků. Doporučoval bych tedy výběr školy spíše podle toho, co tě baví, než podle toho, že míříš do politiky.
    Je ale řada aktivit, do kterých se můžeš pustit už teď. Podívej se po nějaký debatních klubech nebo modelu Spojených národů, jsou to takové „hry na politiku“ a vyzkoušíš si, zda tě to baví. Můžeš také studovat politologii nebo veřejnou správu, ne že by ti to umožnilo vstup do politiky, ale mohlo by tě to zajímat.

    Jmenování vlády a premiéra

    Politika

    Ahoj, chtěl bych se zeptat někoho, kdo rozumí politice, jak se volí premiér. Je to tak, že když je zvolen nový prezident, tak si zvolí společně s poslanci nového premiéra a ten si společně s poslanci zvolí úplně nové ministry? Nebo jak to chodí?
    A jak se volí poslanci do poslanecké sněmovny? To se vymění všech 200?
    Děkuji za odpověď. :-)

    kluk, 13 let, 12. dubna 2021

    Ahoj,
    do Poslanecké sněmovny se jednou za 4 roky a volí se tam všech 200 poslanců. Volí se tam podle politických stran, takže z každé kandidátky se tam dostane počet poslanců podle výsledku té politické strany, a když některý poslanec během volebního období skončí, je nahrazen kandidátem z téže kandidátky.
    Po volbách dojde k ustavení nové Poslanecké sněmovny, a potom dosavadní vláda musí podat demisi a jedná se o nové vládě.
    Premiéra jmenuje prezident republiky, a potom jmenuje i celou vládu, ta vláda však musí získat důvěru Poslanecké sněmovny. Proto rozumný prezident jmenuje premiéra a vládu s ohledem na výsledek voleb tak, aby ta vláda měla šanci tu důvěru Sněmovny získat.
    Pokud nová vláda důvěru nezíská, prezident jmenuje jiného premiéra a proběhne další pokus o sestavení vlády, která opět musí požádat Sněmovnu o důvěru.

    Prezident republiky je volen jednou za 5 let a po jeho zvolení žádné změna vlády není nutná.

    Ke jmenování nové vlády může dojít i v případě, že v průběhu volebního období Sněmovna vyjádří vládě nedůvěru.

    Za normálních okolností je tedy složení vlády včetně jejího předsedy závislé na Poslanecké sněmovně a ke změně vlády musí dojít vždy po volbách do Polsanecké sněmovny. Po volbě prezidenta ke změně vlády dojít nemusí.

    Sdílení hákového kříže

    Politika

    Dobrý den, na třídní skupině začali spolužáci (dva kluci) spamovat hákový kříž (nacizmus) a někdo tam napsal komunistický znak a pak se to hrotilo. Jedna holka tam napsala ať toho nechají a jeden z tech nacistů jí poslal do plynu. A napodlo mě, není šíření nacizmu nelegální? Jaký by měli postih ty dva kluci? Kde bych mě jel popřípadě nahlásit?

    Ahoj,
    bohužel v poradně neodpovídá nikdo s právním vzděláním, takže se ti mohu pokusit odpovědět jen z laického pohledu - ovšem s tím, že skutečně nejsem právník a netuším, jak by takovou záležitost posuzoval profesionál.
    Na internetu jsem našla, že je trestné založení, podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka. Na druhou stranu, pokud se jedná o tvé vrstevníky, ještě nejsou trestně odpovědní a popravdě si nejsem ani jistá, jak by se takové chování v praxi řešilo u dospělých osob. Čímž ovšem samozřejmě nechci říci, že je takové chování v pořádku a mělo by se tolerovat. Na tvém místě bych si proto o celé situaci promluvila s nějakým dospělým (například s rodiči, učitelem apod.) a nechala na nich, aby ji zkusili nějakým způsobem vyřešit. Každopádně je skvělé, že nejsi lhostejný k tomu, co se děje kolem tebe a vnímáš nevhodnost takového chování.
    Měj se hezky!
    Bára

    Jak se finguje smrt?

    Politika

    Dobrý den všichni.
    Mám dotaz, jaké to je zfalšovat smrt? Koukal jsem totiž na jeden takový film, kde zfalšovali vlastní smrt. Ten film se jmenoval 6 underground: Tajné operace, jestli to někdo znáte. A mě zajímá, jaké to je zfalšovat vlastní smrt. Jak si seženu novou identitu? Kde budu brát peníze? Budou mě hledat policisté? Budou mě hledat celosvětově nebo jenom státní pátrání? Četl jsem si, že musím být nezvěstný 1 rok a potom budu prohlášen za mrtvého. A co budu potom dělat? A jak dlouho trvá pátrání? Ne, že bych chtěl zfalšovat vlastní smrt, ale jenom mě to zajímá.

    Předem děkuji za odpověď.

    kluk, 13 let, 10. ledna 2021

    Ahoj,
    díky za zajímavý dotaz. Jestli dobře chápu, ve zmíněném filmu zfalšoval svoji smrt miliardář, který na tuto zábavu mohl vynaložit asi více prostředků, než by mohl běžný člověk.

    Co se týče nové identity, je otázka, co si pod ní představuješ. Identita není nějaká všeobecná vlastnost člověka, se kterou se narodíš, ale spíš vztah, že tě někdo nějak rozeznává. Vůči sobě máš pořád stejnou identitu, budeš pořád vědět, že ty jsi ty, nehledě na nějaké falšování smrti (pokud neztratíš paměť). Vůči městským lázním, kde by sis chtěl zřídit roční permanentku, můžeš mít identitu jakoukoliv, můžeš si na kartičku napsat Ferdinand Mravenec a nikdo asi moc neřeší, jestli je to tvé rodné jméno… a další den si můžeš zaplatit druhou permanentku třeba na jméno Brouk Pavlík a nikdo nejspíš nebude zkoumat, že máš novou identitu a že můžeš teoreticky přijít do bazénu dvakrát, důležité z pohledu provozovatele je, zda jsou obě permanentky zaplacené. :->

    Za jakousi hlavní identitu se běžně považuje identita, kterou si hlídá státní aparát. Ale i ten to většinou posuzuje jen z těch pohledů, které se ho nějak přímo dotýkají – jestli platíš správně daně, jestli máš zdravotní pojištění (to si může řešit sama zdravotní pojišťovna odděleně), sociální pojištění (+ naopak, jestli si nenárokuješ dávky/důchod navíc), jestli nejsi hledaný kvůli nějakému zločinu a/nebo kvůli pohřešování – z těchto pohledů je pro stát důležité pohlídat, kdo jsi. Nepočítám-li matriky, důsledněji tě hlídá až od věku 15 let, kdy ti přiděluje občanský průkaz a považuje tě za trestně odpovědného. Spousta dalších institucí a firem spoléhá na to, že tvá identita vůči státu je neměnná – třeba když si půjčuješ peníze, nebo když podepisuješ nějakou smlouvu (pracovní, koupi nemovitosti atd.), občanský průkaz všem říká vyloženě cosi jako „Česká republika zná tohohle chlápka pod jménem Jan Novák, takhle vypadá, narodil se 1. 1. 2006 ve Lhotě“.

    Pokud zmizí člověk, který vůbec nikomu nic nedluží a nic po státu nechce, nikomu nechybí, nikdo ani neoznámí, že se pohřešuje, tak si toho státní aparát nejspíš ani nevšimne. Může třeba předpokládat, že se spořádaně odstěhoval do jiné země. Pokud se někdo pohřešuje a hledá ho policie, tak je samozřejmě otázka, jak dobře se schovává a jak moc důkladně je hledaný. Celosvětově známý terorista bude určitě v horší pozici než potulný bezdomovec. Jestli chce skutečně začít nový život s novým jménem a nikdy se nevrátit, tak je celkem jedno, jestli a kdy je dotyčný prohlášený za mrtvého.

    Pro stát je pochopitelně důležité, aby mu občané ve svých identitách nedělali moc velký zmatek, proto je padělání občanských průkazů (a řidičáků apod.) trestným činem a stejně tak používání padělků – za obojí hrozí tři roky ve vězení. Průkazy mají spoustu ochranných prvků, aby padělání nebylo snadné a aby si poctivý občan takový plán rozmyslel. Pokud se člověk nepohybuje běžně v kriminálních sférách a chce si pořídit falešné doklady, hrozí mu, že narazí na falešného padělatele – na někoho, kdo mu výrobu padělku slíbí, nechá si za ni zaplatit, ale doklady nedodá, nebo dodá snadno rozpoznatelný zmetek. Poškozený totiž nemůže křičet „Pomoc, policie, tento člověk mi slíbil vyrobit padělanou občanku a podvedl mě!“ – to by dostal za mříže zejména sám sebe. :-)

    Maličko méně kriminální cesta k novým dokladům vede přes všelijaké imigrační postupy, ideálně v nějakém jiném státě. Jinými slovy: prolhat se oficiální cestou ke zbrusu novým pravým dokladům, které vydá přímo státní aparát v domnění, že je dává nuznému uprchlíkovi z jiné země. Skoro každý stát má do určité míry otevřené dveře cizincům. Člověk ale musí mít pevné nervy, hodně dobré znalosti místních předpisů a musí mít připravené neprůstřelně správné odpovědi na spoustu dotěrných otázek. Pokud by byl v nějakém sousedním státě pohřešovaný, nejspíš bude chycen. Ale kdyby azyl dostal, má nejspíš jednou provždy vyhráno.

    Co se týče peněz, ty nemusí být nutně vázané na identitu, i když finanční úřady mají rády jasno v tom, kdo co má. Třeba peníze v hotovosti (tedy bankovky a mince) uložené v nějakém pronajatém bezpečnostním sejfu asi nikdo hned tak nevysleduje. Některé kryptoměny na internetu dovedou také udržet hodnotu docela anonymně a peníze z nich může vybrat kdokoliv, kdo zná heslo. Takže pokud člověk má něco naspořeno a před svým zmizením si to uklidí tak, aby to nikdo nenašel… tak si to může jeho nové já najít.

    Jinak ale samozřejmě pokud nebožtík není milionář, jako byl hlavní hrdina zmíněného filmu, tak musí i po své zfalšované smrti nějak pracovat, aby měl peníze na jídlo, na bydlení a tak podobně. Pokud v původním životě poctivě získal vysokoškolský titul, nyní už ho nemá, musel by buď vystudovat znovu, nebo zase nějak podvádět.

    Z hlediska filmových a seriálových scénáristů je předstírání smrti vždycky ohromně zajímavá zápletka nebo šokující zvrat, ale ve skutečném životě to až takové žůžo nebude. Člověk se stane uprchlíkem před svojí minulostí, ztratí tím spoustu věcí, které mají určitou peněžní hodnotu (auto, dům, podíl ve firmě) i sentimentální hodnotu (trofeje ze soutěží, dárky od blízkých), nemůže bezpečně navázat kontakt se svými přáteli, s rodinou, musí si dávat velký pozor, aby o své minulosti nikdy nemluvil (ani třeba v opilosti)… je to sice pořád lepší než skutečná smrt, ale myslím, že to nikdy nejde vnímat jako nějakou výhru. :-(

    Na většinu problémů v životě existují mnohem snazší řešení než nafingovat smrt a začínat znovu.

    Alík

    Chci uznat vlastní stát

    Politika

    Zdravím všechny, nejspíš si budete myslet že jde o úplnou hloupost, ale pro mě je to důležité. Strávil jsem na tom totiž spoustu času. Jde o to, že jsem si s kamarády založil stát jako hru ať se bavíme, ale postupem času jsme se začali vyvíjet a brát to vážně. Takže teď už máme občanství, pasy, ústavu, vládu, zákon, prostě vše. Jenže chceme být doopravdový stát, uznaný a mít své vlastní malé území. Přemýšlíme jestli zažádat vládu ČR o území na kterém jakoby jsme a stát se klidně součástí ČR a nebo dokonce samostatným státem. Prostě by jsme chtěly být uznaným státem. Jestli dokážete odpovědět, tak předem děkuji.

    kluk, 13 let, 30. listopadu 2020

    Ahoj,
    je to docela nevšední otázka, která ale skutečně není tak absurdní, jak by se na první pohled mohlo zdát. Vlastně mi přijde docela dost zajímavá. ok

    Sice je tvůj stát jen jakýsi virtuální útvar v hlavách určitého množství lidí, ale totéž by se dalo říct skoro o každém státu. Neexistuje žádný objektivní materiální základ pro státní území, všechny státy jsou jen vzájemná dohoda, obrazně řečeno jen čáry v písku… a kdyby někdo vymazal paměť všem lidem na planetě a vygumoval hraniční kameny a ploty a zdi, nikdo by nevěděl, na čí území patří. Hranice mezi státy a kraji a okresy sice může vést třeba podél řeky nebo pohoří, ale samotná řeka nebo pohoří není vždy automaticky hranice – k tomu je vždy nutná vzájemná domluva lidí okolo.

    Česká republika je tedy také jen myšlenkový koncept, i když má dlouhou nezpochybnitelnou tradici. Její existenci sice uznávají miliardy lidí, ale je to pořád jen myšlenka. Když nějakému zamědělci uteče kráva a přeběhne hranici, tak z jejího pohledu se vůbec nic moc nezmění, tráva jako tráva, jen lidi v tom vidí mezinárodní incident. :-D

    Přestože jakákoliv dohoda o uznání svrchovanosti určitého celku působí jako sentimentální politické gesto, má praktické důsledky – ostatní okolo tím říkají „bereme na vědomí, že tady platí tvoje pravidla, tvé zákony, tvůj pořádek“. Pak s tímto uznaným celkem můžou navázat diplomatické styky a postavit si tam třeba velvyslanectví, které může přímo na místě dojednávat různé mezinárodní smlouvy, sžívat se s místní kulturou a podobně.

    Pokud by Česká republika uznala, že máš vlastní stát, co si myslíš, že by to reálně znamenalo? Mám pocit, že v tom vidíš jen tu sentimentální rovinu, že by ti to přišlo jako povzbudivé gesto. Bral bys to spíš jako signál „ti kluci to mají ale krásně promyšlené!“… a ne jako „respektujeme jejich nárok na tento prostor, ať si v něm vládnou, jak chtějí, nám je to skoro fuk“. Pokud tvůj nárok na území někdo neuznává, chce tím zpravidla říct, že si myslí, že tvé území patří jinému existujícímu státu. Říkáš-li, že se tvůj stát klidně může stát součástí ČR, tak to uznání postrádá význam, ne? Neuvedl jsi nic, v čem by tvá autonomní oblast měla být speciální… nic, čím by se měla vymykat českému právnímu pořádku.

    Z jiného úhlu pohledu bych ještě měl zmínit, že státy většinou nevnímají nový stát ve svém nitru jako vítaného pokračovatele, jako roztomilé miminko, které si zaslouží podporu a péči, ale berou je spíš jako nebezpečný nádor, který ohrožuje přežití celku. Separatisté zpravidla říkají „my neuznáváme centrální vládu, budeme si vládnout sami B-), smiřte se s tím!“ a centrální vlády reagují obvykle hodně podrážděně: „:-o Tůdle!

    Jen poměrně málo států v historii se rozpadlo zcela dobrovolně a pokojnou cestou – jako třeba Československo. Často bývá rozpad dramatičtější, vymezený nějakým národnostním složením (viz třeba odtržení Kosova od Srbska) nebo náboženským názorem (viz Nebeská říše velkého míru vzniklá uvnitř Číny). Některé státy se chtěly rozpadnout vyloženě kvůli názorům na politické otázky – třeba v 18. století si britské kolonie v Americe vybojovaly nezávislost a v 19. století se jih USA obával, že mu federální vláda zkusí zakázat otroctví, což tehdy vedlo k občanské válce, protože sever nechtěl toto odtržení uznat.

    Speciálním úkazem je Liberland, státeček založený českým politikem na sporném území, o kterém si Srbové myslí, že patří Chorvatům, a Chorvaté, že patří Srbům. Když se k území nikdo nehlásí, znamená to, že si ho může kdokoliv zabrat…? :-D
    Žádný stát existenci Liberlandu neuznává, nikdo ho nebere moc vážně.

    Předpokládám, že tě tato moje odpověď nejspíš moc nepotěšila. Ale to vůbec neznamená, že hrát si na stát a přemýšlet nad zákony je ztrátou času. Naopak! Je moc fajn, když o podobných otázkách lidi víc přemýšlejí! ok
    Třeba to jednou dotáhneš do politiky. ;-)

    Alík

    Skutečný původ covidu

    Politika

    Ahoj,
    každý tvrdí něco jiného. Jeden, že koronavirem se nakazil jeden člověk po konzumaci hada, další netopýra, další tvrdí, že je koronavirus uměle vypuštěn z Číny s nějakým úmyslem, další, že koronavirus omylem unikl z čínské laboratoře a ta poslední je, že Číňané dlouho onen koronavir zkoumali a snažili se ho zmutovat (ač mi je teprv tolik, kolik mi je, tak mi to přijde dost nepravděpodobné). Všechny tyhle teorie se šíří po škole jako onen vir, ovšem jsou to jen teorie lidí z kvinty a nahoru, ne od učitelů, kteří by o tom třeba mohli něco vědět. Na netu jsem odpověď hledala tak, bohužel mi to taky našlo miliony výsledků; každý trochu jiný.
    V létě jsem dokonce chvíli uvažovala o tom, že zde žádný covid není (blbost).
    Ale teď už přímo k dotazu - ví se, jak se covid dostal mezi lidi? Pokud skutečně Čína vypustila covid s úmyslem, tak s jakým?
    (pochopím, když odpověď nedostanu. Z komunistické země se toho moc do zahraničí nedostane...)
    Předem děkuji za odpověď,
    M.

    M., 12 let, 17. září 2020

    Ahoj,

    rozumím, že není snadné vyznat se v šumu informací, které kolem pandemie jsou. Sám z toho mnohdy nejsem moudrý. :-[)

    Bohužel ani tradiční seriózní média nedovedou dodat ucelený pohled, ze kterého by běžný smrtelník získal pocit, že dobře rozumí, co se proč děje. Všechna média – tradiční, alternativní, sociální i veřejnoprávní – totiž čím dál usilovněji bojují o pozornost svých čtenářů a diváků. Během zmatku, kdy jsou všichni ohromně zvědaví a nikdo pořádně nic neví (včetně státních institucí), dostává každý útržek, který smrdí senzací, mnohem větší prostor, než by si zasloužil. Ve skutečnosti ale právě teď server Alík.cz jako první na světě odhalil pravdu, že virus covid-19 vznikl z nadrcených kostí utopeného vlkodlaka! :-c:-D

    Na ucelenější pohled je zapotřebí nadhled a většinou i nějaký časový odstup. Pokud chceš vyvážený stručný přehled aktuálních poznatků, doporučím ti obrátit se s důvěrou paradoxně na encyklopedii, kterou může upravovat každý – tedy na Wikipedii, na tamní popis covidu. Pokud na Wikipedii nějaká informace vydrží delší dobu, nejspíš ji komunita zkušených editorů považuje za dostatečně věrohodnou a podloženou důvěryhodnými zdroji. Momentálně jsou tam zmíněné i všechny nepodložené teorie (kromě té vlkodlakové, kterou víme jako první!) a píše se tam, že podle studie v časopisu Nature je původ viru přirozený a jeho mikrobiologická stavba je z 85 % shodná s netopýřím virem.

    Čínská vláda se snaží omezovat toky informací, ale její kroky nemusí nutně znamenat, že chce zamaskovat únik z laboratoře nebo přímo vývoj biologických zbraní. V době, kdy komunikaci tak důsledně neomezovala, vyplavalo na světlo několik informací, které jí dělaly ostudu. Je dost dobře možné, že ani tamní politici si nejsou jistí, jak přesně nákaza vznikla a neříkat skoro nic se jeví jako nejvýhodnější taktika. Jistě jsi v nějakém filmu slyšela, jak policie zatýkaného upozorňuje „všechno, co řeknete, může být použito proti vám“… u totalitních států je to bohužel podobné. Jaká je šance, že říkat pravdu jim nějak pomůže? Celý svět by se dozvěděl, že topí vlkodlaky! 8-o;-)

    Přijde mi extrémně nepravděpodobné, že světovou pandemii někdo chtěl způsobit úmyslně. Pokud je současný chaos důsledkem nějakého spiknutí, tak je to strašně odfláknutá konspirace, která rozhodně nevyšla podle plánu. Jednak není moc zřejmé, kdo by na celosvětové krizi mohl plánovaně vydělat, jednak nikdo nemohl spolehlivě předvídat, jak se situace vyvine. Virus by býval mohl klidně zmutovat v něco mnohem horšího, nebo by mohl přimět méně inteligentní politiky ke krokům, které způsobí začátek světové války (zpočátku byl pandemií velmi zasažený Írán, který má jaderné zbraně).

    Úmyslně a sebevědomě rozehrát šachovou partii s milionem figurek, která se může po pár tazích proměnit v boxerský zápas – jestli tohle dovedl někdo naplánovat… to by spisovatel Isaac Asimov zíral, bylo by to první využití sci-fi konceptu psychohistorie v praxi.

    Zamyslel bych se nad tím, jak moc je znalost skutečného původu důležitá. K vyléčení pacientů nebo k nalezení vakcíny to nejspíš nepomůže, ukazovat rozzlobeně prstem na Čínu můžeme tak jako tak. Ponaučení si z toho žádné nevezmeme, protože syrové netopýry nebaštíme (nebo o tom nevíme 8-P), biologické zbraně nevyvíjíme (nebo o tom nevíme ]:-)) a vlkodlaky nikdy netopíme, ale šlechtíme z nich učitele tělocviku. :-)

    Alík

    Mír i bez peněz

    Politika

    Alíku, mám otázku, mohli bychom někdy v budoucnu žít bez peněz, myslím tím, že bychom mohli žít v míru i bez peněz? Ale i přesto bychom všichni pracovali.

    kluk, 12 let, 9. srpna 2020

    Ahoj,
    to je hodně složitá otázka, nad kterou už dlouhá staletí přemýšlejí mnohem chytřejší tvorové, než jsem já. Historická zkušenost naznačuje, že peníze a volný trh způsobují mír.

    Představ si dva hypotetické státy: Krtečkovo-Myškovou federativní republiku (KMFR) a Šmoulistánské království (ŠK). Šmoulové vyrábějí jahůdky, které chutnají i krtečkům, a krtečkové umějí stavět z hromádek zeminy kvalitní obranné zátarasy, které by se hodily šmoulům proti vojenským výpadům kocourů ze sousední Gargamelské demokratické republiky (GDR).

    Pokud se KMFR rozhodne, že zaútočí na ŠK, spotřebuje při tom hodně úsilí a životů a možná ovládne jahůdkové keříky (pokud je šmoulové partyzánsky nezničí), navíc tím získá i možný problém v podobě sousední GDR. :-(

    Mnohem výhodnější je uzavřít se šmouly smlouvu o spolupráci: „vy nám dáte jahůdky, my vám postavíme obranné zátarasy“. Pokud tato dohoda klapne, obě strany dodržují slovo a mají z ní dobrý pocit, začnou později přemýšlet i o dalších obchodech – třeba si fintivé myšky všimnou, že šmoulové mají různě barevné domečky, nabídnou jim své kuchařské recepty výměnou za různobarevné laky. Takto ve skutečnosti vzniká mír. Není to vítězství vzletných proslovů romantických snílků, ale logický důsledek toho, že spolupráce přináší mnohem větší užitek než násilné přemožení. Pro dva spolupracující státy už pak třetí stát, který spolupracovat nechce, nepředstavuje tak velkou hrozbu. Nakonec to třeba jednou pochopí i diktátor Gargamel. :->

    Jak s tím vším souvisejí peníze? Pokud chceš uzavřít nějaký výměnný obchod, musíš nějakým způsobem počítat s hodnotou věcí a činností. Kolik jahůdek jde směnit za jeden metr obranného zátarasu? Za kolik receptů jde vyměnit barevný lak? Je červený lak cennější než zelený? Peníze ti umožňují tyto otázky lépe vyčíslit a najít i jiné možné postupy obchodování, třeba směňovat recepty od myšek za šmoulí jahůdky pro krtečky. ;-)

    Obchodní vztahy založené na penězích možná vypadají na první pohled ošklivě a chladně, dalo by se o nich říct, že postrádají duši. Chybí jim však nejen vzájemná náklonnost a láska, ale i odpor a nenávist. Šmoulové můžou mávnout rukou nad tím, že jsou krtečci věčně špinaví od hlíny, a myšky zase mlčky přehlédnou, že mají šmoulové směšně modrou barvu kůže a příliš patriarchální uspořádání společnosti. Všichni se soustředí raději na společný zájem, ne na osobní dojmy. Byznys je byznys.

    Poučení, které plyne z hypotetických států KMFR a ŠK, platí nejen pro státy, ale i pro menší celky. Dokonce i pro vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Současné pojetí placeného zaměstnání je mnohem lepší, než bývalo kdysi nevolnictví nebo otroctví. Nejen, že je důstojnější a ohleduplnější podřízenému za rychlou práci platit než ho za pomalou bičovat, ale je to i pro všechny zúčastněné v důsledku výnosnější. Příměří mezi podnikatelem a pracovníky není tedy jen slušné a hezké, ale i chytré. O:-)

    Na druhou stranu musím zmínit, že není pravda, že úplně volný trh vyřeší všechno úžasně. Někdy musí větší celek (město, kraj, stát, unie států) nastavit pravidla, aby jednotlivé menší celky neměly motivaci k extrémním postupům, které by nakonec všem uškodily. Viz učebnicový příklad tragédie obecní pastviny.

    Dalo by se namítat, že lidstvo zatím není dostatečně schopné nastavit správně celosvětová pravidla. Pokud pár desítek jedinců dokázalo nahromadit větší jmění, než má v součtu celá chudší polovina planety, nevypadá to úplně spravedlivě. Ale nejspíš to nebude ten druh nespravedlnosti, který by vedl k ozbrojeným šarvátkám. Těch pár miliardářů pravděpodobně krveproliltí nechce.

    Těžko odhadovat, jaké nové výzvy přinese budoucnost. :-|
    Spousta činností bude nejspíš zautomatizovaná. Podle předpovědí některých ekonomů hrozí v příštích desetiletích až 40% nezaměstnanost, nikoliv proto, že by lidé nechtěli pracovat, ale proto, že neumí nic, co by dokázali dělat lépe než stroje. Před sto lety si dělníci připadali vykořisťovaní, nyní hrozí, že budou naprosto nepotřební. Jak takový vývoj zacloumá s kapitalismem? Bude stále existovat nějaké chytré a zároveň slušné řešení? Těžko říct… snad to někdo nějak chytře vymyslí. ;-D

    Alík

    P. S.: Na tvoji otázku existuje ještě jedna morbidní možná odpověď: pokud by všichni lidé na světě až na jednoho zemřeli, tak ten pak bude žít v míru a bez peněz a bude muset pracovat, aby přežil. Ale to asi není ta utopie, kterou bys chtěl. :-D