Ahoj,
smazat článek nejde. Existují ale jiné způsoby, které závisí na tom, v jakém stavu ten článek je…

Nevydaný článek

Pokud máš článek, který není dokončený, pak máš možnost ho odložit. Odložení znamená, že už na něm nechceš pracovat. Je docela jedno, zda si to za nějakou dobu rozmyslíš, nebo ne. Budeš-li ho chtít dodělat, můžeš si ho z odložených snadno vytáhnout. Pokud ho nikdy chtít dokončit nebudeš, tak nevadí, může být odložený libovolně dlouho. A kdo ví, třeba si to za pár let přece jen rozmyslíš.

Vydaný článek

Tady je to značně složitější. Vydané články totiž nemažeme a ani do nich nechceme moc zasahovat. Pokud máte nějaký pádný důvod, třeba je v daném článku něco hodně osobního, můžeme změnit autora, aby nebylo zjevné, že je váš, případně třeba můžeme dát pryč nějakou soukromou fotku (pakliže je hlavní, tak ji nahradit). Zároveň také můžeme udělat z článku nevyhledatelný. Jedná se ale obecně o možnosti, které nechceme dělat příliš často. A když už je děláme, tak bychom byli rádi, kdyby k tomu byl doopravdy důvod.

Občas se nějací starší uživatelé děsí článků, které tady vytvářeli jako děti. Přijdou jim hloupé a nejraději by je prostě smazali, protože o pár let později vidí svět docela jinak. Rozumíme tomu, že člověk stárne, zlepšuje se a plno věcí se mění. Zároveň je ale vhodné myslet na to, že cokoli, co zvládne napsat mladší dítě, je moc fajn. Kromě toho třeba zrovna u článků můžete pěkně sledovat i svůj pokrok.

Neočekáváme, že třeba 10leté (nebo i 12leté) děti budou psát dokonalé články, a věříme, že i čtenáři jsou si vědomi toho, že jsme dětský web. Chceme, aby tady psaly i samotné děti. Pokud u dětského pisálka věk známe, tak ho i u článku uvádíme, aby tuto informaci měli i čtenáři a podle toho k článku přistupovali.

Kromě toho další děti mnohdy více ocení článek, který je psaný z dětského pohledu, i když to třeba znamená, že jisté věci mírně zjednodušuje. Díky tomu bývá i pro další děti srozumitelný. Když je článek úplně odborný a všechny věci vystihuje dokonale, často to bývá na úkor srozumitelnosti a pro mladší čtenáře pak může být jeho čtení velmi těžké a nemusí mu pořádně ani rozumět.

Rozhodně tedy není potřeba se za cokoli stydět.

Ahoj,
v základu stále platí to, co jsme psali už v roce 2022. Běžně článek více autorů mít nemůže, stejně tak nejde zařídit, aby se zobrazoval na vizitce několika uživatelům.

Pokrokem však je, že libovolný text v kolonce autora už může i kamkoli vést, ale musí to být jeden odkaz. Na nestandardním rozdělení odměny (třeba pro dva uživatele) se pak také domluvit jde. Pro tyto možnosti využijte článkovou rozpravu, kde se s námi stačí domluvit.

Mimo to už mají Alíkoviny i možnost připsat, kdo autorovi s článkem pomáhal, tedy tam jde velmi snadno vyplnit třeba „kamarád“ nebo „kamarádka“ (nebo i hromada jiných možností). V této situaci ale platí, že hlavním autorem zůstává jeden uživatel.

Ahoj,
je to takové hodně různé. Existují témata, kterým více rozumí konkrétní lidé z redakce (třeba paní učitelky škole nebo páni meteorologové počasí), ale pak je taky strašně moc témat, kterým dobře nerozumí nikdo. U těch pak víc spoléháváme na vás a na to, že víte, o čem píšete, protože nemůžeme rozumět všemu. Můžeme vás pak upozornit na něco zjevně nesprávného, ale v základu vám musíme věřit.

Co se týče dalšího rozdělování, tak třeba části série mnohdy řeší jeden člověk, protože už o tom trochu tuší. Občas se to děje i s články od jednoho uživatele, protože bývají v jistém úhlu pohledu podobné, ale není to podmínkou. Když se někomu něco líbí, tak to je kolikrát dostatečný důvod pro to, aby se tomu věnoval. Když se o něco nehlásí nikdo, tak… stejně se tomu nakonec někdo věnovat bude.

U mnoha článků také můžete vidět zásahy od více různých lidí z redakce. Když článek jeden člověk prochází třeba třikrát (nebo klidně i víckrát), tak už je to někdy na zblbnutí. Projít ho jednou, pak poprosit někoho jiného a pak ho třeba i projít znovu může být jednodušší. A obvykle se umíme domluvit a spolupracovat. Víc očí totiž víc vidí.

Nevím, jestli přesně odpovídám na otázku. Nemáme moc pravidla a prostě to víceméně i funguje jen tak, jak nám to vyjde nebo jak se to zrovna hodí nám a našim časovým možnostem.

Ahoj,
vyrobili jsme pro redakci možnost označit Alíkovinu jako nevyhledatelnou. U takto označených článků bude web Alíka říkat robotům, aby si jich nevšímali. Vyhledávače tyto instrukce obvykle poslouchají, ale může jim nějakou dobu trvat, než si změny všimnou.

Podobné opatření jsme před pár roky dělali i s vizitkami a myslím, že to funguje docela dobře.

Dovolím si podotknout, že vyhledávače jsou pro Alíka cenný zdroj návštěvnosti. Zejména díky vtipům k nám proudí tisíce lidí denně, ale občas jsou úspěšným lákadlem i některé články (třeba článek o mě/mně je hodně čtený i po mnoha letech). Na jednu stranu samozřejmě respektujeme touhu po lepší ochraně soukromí, na druhou stranu by nás mrzelo, kdyby článků schovaných před vyhledávači bylo mnoho. Pokud si myslíš, že máš dobrý důvod, požádej prosím redakci o nevyhledatelnost a třeba ti vyhoví.

Ahoj,
ano, jednou ze dvou věcí, které se při vydávání článků snažíme dodržovat, jsou pondělní kvízy nebo tajenky (a taky poznávačky). Tou druhou jsou nedělní články o zvířátkách.

Hlavním důvodem je fakt, že když uživatelé vidí vycházející kvízy/tajenky (případně zvířátka), tak víc z nich napadne nějaký podobný článek vytvořit. Párkrát se nás vedení webu ptalo, jestli nechceme nějaký den v týdnu zavést i články s anketou, protože jde ukázkově vidět, že anketu skoro žádný článek nemá, neboť skoro u žádného článku není vidět. Lidi to pak prostě nenapadne. Kdo ví, možná nám tedy časem zase něco přibyde, stejně jako před pár lety přibyly kvízy.

Pro jistotu jen podotýkám, že se nejedná o nějaká pravidla, přes která by nemohl jet vlak. Jedná se o něco, co se snažíme dodržovat, ale na čem nestojí svět. Pokud takový článek není a žádný nemáme, pak můžeme jednoduše vydat něco jiného, co máme.

Zejména u zvířátek byly dříve důvodem i rozestupy, neboť zvířecích článků chodilo hodně a aby byly články pestré, tak je fajn, když nejsou hned po sobě podobné články. Jedno zvířátko týdně rozestupy hezky zajistilo. Teď už takových článků je značně méně, ale když to jde, tak se pořád snažíme o dodržování, občas i třeba formou zvířecí pohádky nebo něčeho podobného.

Jsme zkrátka perfekcionisté, a to i u věcí, kde je to vlastně úplně jedno. Když něco může být perfektnější, tak… Proč se o to alespoň nesnažit, že ano?

Ahoj,
znamená to, že... čeká na pomocníka. Pomocníkem bývá nějaký uživatel Alíka, který není v redakci, ale v danou chvíli má k nevydanému článku přístup, jako kdyby v ní byl. Konkrétního uživatele můžete najít v souvisejících na konci článku.

Tato možnost existuje proto, že redakce nerozumí všemu... a když tušíme o někom, kdo v redakci není, ale něco o daném tématu ví, můžeme mu takhle článek přihrát, aby se na něj podíval. Stejně tak když nám třeba chce někdo pomoct s opravováním, tak je tohle snadná cesta, jak ho k nějakému článku pustit. U slovenských článků nám takto Lacko5 opravuje slovenský pravopis, kterému nikdo z nás moc nerozumí.

Kromě čekání na pomocníka se můžete setkat ještě mnohem výjimečněji i se stavem čeká na odborníka, který je v principu podobný, ale nečeká většinou na nějakého běžného uživatele, ale na někoho, kdo je skutečně odborníkem na dané téma. Může to být klidně i ve chvílích, kdy si nejsme jisti, jestli je článek v pohodě pro děti.

Píšeš, že jsi to viděl několikrát... Můžeš mi prosím napsat do pošty, kde všude? Máš to teď u jednoho článku, ale nějak mi nejsou jasné žádné další případy.

Ahoj,
protože 1 článek denně pěkně odpovídá množství článků, které nám přicházejí. Máme období, kdy jich chodí víc (jako třeba teď, tedy je čekání o něco delší), ale na druhou stranu jsou i období, kdy jsme rádi, že nějak vyšmoulíme ten jeden. Kromě toho jsou časově omezené i možnosti redakce.

Troufám si tvrdit, že vydávat 3 články denně bychom zvládli možná tak týden, kdybychom hodně šlápli do pedálů... Ale pak bychom neměli vůbec nic a žádné vydávání by nebylo. To nám nepřijde optimální, raději budeme vydávat články po jednom a věnovat jim dostatek pozornosti, aby byly co nejlepší (ne jen co nejrychleji vydané).

V každém případě ale platí, že o všech článcích, které nám předáte, víme. Nemůžeme na ně zapomenout, nejde je přehlédnout, ukazují se nám v seznamu, kde budou, dokud je nevyřešíme. Ke všem vašim článkům se tedy dostaneme, o to se bát nemusíš. Stačí trocha trpělivosti, uvidíš, že pak i výsledek bude stát za to.

Jinak celkově o vydávání článků nejen teď, ale i dřív, kdy jich někdy bývalo víc, je tady jeden starší dotaz.

Můžeš. Počet článků na vyhlášené téma není omezený, akorát tě může omezovat platnost tématu a limit dvou neposouzených článků. Dva jsou tedy v pohodě, pokud zrovna nepíšeš žádný další, ve zbylých případech, kdy by jich někdo náhodou chtěl psát ještě víc, doporučuji se do toho pustit včas, ať není třeba na poslední chvíli řešit, že víc článků vložit nelze.

Pokud chcete víc psát na vyhlášené téma a píšete zároveň i něco jiného (co nespěchá), zvažte možnost si článek odložit. Po vyřešení spěchajících článků (třeba právě na vyhlášené téma) si ho můžete zpátky obnovit a dokončit.

Ahoj,
proces vydávání článku bohužel takhle strašně jednoduše nefunguje. Ty jsi svůj článek vůbec nevydala a udělat to ani nemůžeš. To děláme až my v redakci.

Jak vypadá cesta nového článku?

• Prvním krokem je článek napsat a dokončit. Pokud hotový není, stačí mu dát stav, že je rozpracovaný. Jakmile hotový je, zbývá ho předat redakci.
• Tím se článek dostane na seznam neposouzených článků, které čekají, až se jim redakce bude věnovat. Jakmile se k danému článku někdo dostane, můžou nastat dvě možnosti. Začnu tou, která je hlavně u prvotin častější.
• Někdo z redakce si s tebou pod článkem začne povídat v rozpravě. To je taková malá diskuze, kterou vidí pouze autor článku a redakce. V ní se řeší samotný článek – co je v něm potřeba upravit, aby mohl vyjít, jak by ho šlo vylepšit, aby byl lepší a hezčí a měl pak větší úspěch u čtenářů... Pokud se ti objeví v rozpravě připomínky, článek se ti vrátí a bude na tobě, abys ho podle nich zkusila vylepšit. Když ti cokoli nebude jasné, určitě se neboj v rozpravě odepsat, můžeš tam psát také a redakce ti ráda pomůže, s čím budeš potřebovat.
• Článek, který už vypadá dobře, začne redakce zpracovávat. Opraví v něm chyby, doladí všechno potřebné a bude se snažit ho dostat do stavu, kdy půjde vydat. Může se stát, že se tě také ještě na něco doptá nebo ještě narazí na něco, co by sis mohla sama dodělat.
• Výsledkem tohoto procesu je pak vydatelný článek, ten už je ideálně bez chyb, správně naformátovaný a kompletně připravený na vydání. Může už čekat jen na to, až bude vhodná chvíle ho vydat.
• Úplným závěrem pak je samotné vydání, po kterém ještě o nějakou dobu později následuje kačková odměna. Ta je ale až tím úplně posledním.

Určitě tedy je vhodné se na svůj článek občas podívat, jestli náhodou nemáš v rozpravě nějaký vzkaz. Pokud máš, tak na něj zareaguj, ať už úpravou článku nebo reakcí v rozpravě.

Zároveň můžeš nahoře sledovat i stav. Článek, který na pozornost redakce teprve čeká, je neposouzený, jakmile se mu věnuje redakce, je zpracovávaný. A konečně když je hotový, stane se z něj vydatelný. No a pak už jen dostane datum.

Jedná se o takový komplikovanější proces, který je však nutný pro to, aby tady vycházely články, které za něco stojí. Vyhneme se tak kradeným textům, všelijakým nesmyslům a v horším případě i nevhodnostem.

No a konečně pak můžeme dětem pomoct dát dohromady něco pěkného. Je totiž zcela pochopitelné, že třeba ti mladší ještě neovládají skvěle češtinu, že nováčci potřebují pomoct s tím, jak má článek vypadat nebo jak si v něm třeba i hrát s písmenky. Na to tady totiž máme parádní Alíkův značkovací jazyk, který umožňuje dělat různé psí kusy, a to nejen kvízy, ale i třeba používat barvičky, různé druhy písma, vytvářet ankety a tajenky a blbnout s odkazy... Je toho hrozně moc a je to jednoduché, ale ze začátku to chce se s tím trochu seznámit.

U tvého článku už se v rozpravě něco objevilo, tak se tam můžeš jít podívat a držím palce, ať se ti podaří článek dotáhnout. Když budeš s čímkoli potřebovat pomoct, stačí se tam ozvat.

Ahoj,
je to přesně tak, že v současné době přetrvává období, kdy máme článků opravdu hodně. Naši pozornost aktuálně mají víceméně samé články ještě z března, některé i starší.

Co se týče novějších článků, tak u nich máme automatické brzké upozornění na první pokusy, tedy články od nováčků, kteří ještě s psaním tady zkušenosti nemají. Velmi často takové články vyžadují nemalé úpravy a je fajn, aby byly vrácené co nejdřív, protože to zvyšuje pravděpodobnost, že se jim autor ještě bude věnovat.

Kromě toho taky rychleji vracíme další články, které zjevně potřebují zásahy autora, aby si je mohl v té době, kdy budou čekat, ještě vylepšit. Jinak články od zkušenějších autorů, které vypadají bezproblémově (případně od autorů, kteří toho píší hodně a mají třeba i čekající články mezi vydatelnými), čekají delší dobu, protože nebývá moc potřeba je vracet, maximálně kvůli nějaké drobnosti, která je zpravidla vyřešená velmi rychle.

Doba čekání tedy je různá a závisí na více faktorech, může to klidně být i v řádech týdnů. Určitě se ale nemusíte bát, postupně se vždycky dostaneme ke všemu. A pokud máme jakékoli připomínky, najdete je vždycky v rozpravě. Tvůj článek se taky dočká, i bych řekla, že se začne zpracovávat už docela brzy.

Ahoj,
určitě ne. Žádné články nikdy nemažeme, k odloženým se vždycky jde vrátit, klidně i za pár let.

Ta možnost existuje hlavně kvůli tomu, abyste neměli hromady rozpracovaných článků, ale měli jste důvod víc přemýšlet nad menším množstvím z nich. Pokud je chcete dodělat, tak super, ale dodělejte je dřív, než sem nahrajete spoustu dalších. Jestli je dodělat nechcete, tak je to sice škoda, ale alespoň je tedy odložte. A časem si to můžete třeba rozmyslet.

Ahoj,
šlo, ale určitě to dělat nechceme. Pak by vlastně úplně postrádalo smysl, aby tenhle stav existoval, protože by fungoval stejně jako rozpracované články.

A teď už k tomu, co je ten stav zač...

Dolaďované jsou jednoduše řečeno články, s nimiž to redakce vidí dobře. Jsou vrácené třeba kvůli nějakému ne úplně nezbytnému vylepšení či kvůli menším úpravám a drobnostem. Pokud si je vyřešíte sami nebo článek zlepšíte, můžete dostat vyšší kačkovou odměnu (u vylepšení za to, že máte článek lepší, u úprav za to, že nám šetříte práci).

Na druhou stranu pokud si to něco sami nevyřešíte, tak to obvykle u dolaďovaných článků můžeme vyřešit my. To se dost hodí ve chvílích, kdy je článků nedostatek, protože tam můžeme něco vytáhnout a prostě to dokončit. Zabere nám to sice třeba víc času, ale budeme mít článek.

Kromě toho jsou tam často články, s nimiž už redakce nějakou práci měla, třeba už to i celé procházela a opravovala. Nemyslíme si, že by bylo fér, abyste si jen tak mohli článek, s nímž už jsme se dost zabývali, prostě odložit. Náš čas taky není nekonečný a zrovna zpracovávání článků ho umí sežrat opravdu hodně.

Rozhodně teď nejsme ve stavu, kdy by článků byl nedostatek (naopak jich stále máme spoustu), takže možná budeme trochu mírnější v tom, co vám ještě odložit umožníme, když jde primárně jen o náš čas. Nejjednodušší pak je se prostě zeptat v rozpravě.

Nikdo ale taky neříká, že se dolaďovanému článku musíte věnovat. Stává se nám, že tam články visí i nemálo měsíců a neděje se s nimi vůbec nic. Pak i sami řešíme, co teda s nimi, jestli je odložit, nebo je dodělat.

Není to tedy tak, že byste na těch článcích museli pracovat, ale spíš náznak toho, že nám přijde, že byste mohli a že by to bylo fajn, protože by to potom mohlo stát za to. Tedy by mohlo být vhodné minimálně přemýšlet nad tím, jestli to fakt dotáhnout nechcete. Jistě už jste s tím totiž měli dost práce i vy.

Můžeš.

Ale piš ho prosím opatrně, s ohledem na objektivní skutečnost, ideálně i s nějakou rozumnou argumentací. Spousta konspiračních teorií je v základu celkem hloupá, ale na první pohled přesvědčivá (ty málo přesvědčivé se totiž nešíří, je to krásná ukázka evoluce memů). Máme nějakou odpovědnost za to, co dětem sdělujeme, nechceme jim blbnout hlavy.

Nechceme ale ani předstírat, že žádné skutečné konspirace neexistují, historie je plná protipříkladů. (Třeba počítačový virus Stuxnet určitě vyžadoval zatraceně precizní souhru mnoha expertů.)

Proti nějaké výchově ke kritickému myšlení rozhodně nic nemáme.

Ahoj,
určitě můžeš ve videu povídat, dokonce by to bylo i mnohem lepší a zajímavější než prosté video z hraní. Věřím, že i redakce by to ocenila nějakou pěknou kačkovou odměnou.

Co se týče hudby ve videu, to je mezi tebou a YouTubem, co a jak ti dovolí. Nám je to celkem jedno, u nás to video nahrané nebude. Jen pozor na to, že kdyby YouTube dodatečně vyhodnotil, že si myslí, že porušuješ něčí autorská práva, tak ti může video umlčet. Bývá bezpečnější neriskovat. (Samozřejmě hudba ze hry většinou nevadí, i když i na tu se vztahují autorská práva.)

Hodně štěstí s psaním.

Ahoj,
jako odkaz na YouTube. Musí to ale být skutečně YouTube a je třeba vložit jen samotný odkaz (na vlastní řádek). Občas nám tam někteří přidávají AZJ. To sice vytvoří odkaz, ale neumožní zobrazit video rovnou v článku, což rozhodně je žádoucí. Proč by totiž měl člověk kvůli němu chodit někam jinam, když ho může mít rovnou tady?