Ahoj,
ty vzniknou tak, že někdo přeloží potíže s tátou/mámou do angličtiny a tváří se u toho natolik božsky světově, že mu čtenářky a čtenáři tiše a uznale nerozumějí. Nic speciálního ten pojem neznamená, není to odborný termín, jen prachobyčejný překlad. Nejsou to žádné konkrétní potíže (ty můžou mít speciálnější pojmenování z říše psychologie nebo psychoanalýzy). To, že člověk zapomíná mluvit srozumitelně, může být jedním z problémů ve vztahu k rodičům.

Alík

P.S.: Teoreticky ještě mummy může být mumie. Takže mummy issues můžou mít i archeologové, když třeba zjistí, že jim někdo před pár staletími vyjedl nalezenou hrobku.

Moc zajímavý dotaz. Barvy jsou fascinující, protože jde o kombinaci fyziky, lingvistiky, biologie a psychologie.
Fyzikálně je barva prostě číslo, frekvence na spektru viditelného světa. Černá barva je obvykle definována jako absence viditelného světla. Dokonale černý objekt by neodrážel žádné světlo, veškeré by pohltil.
Z tohoto pohledu je tma opravdu černá, neboť tma je vlastně nepřítomnost viditelného světla.
Ale zároveň bychom mohli říci, že tma nemůže být černá, protože tma není objekt, a tedy nemůže mít barvu. Barva je totiž vlastností, která vzniká odrazem, pohlcování nebo vyzařováním světla.
Co se týče zavřených očí, vidíme v závislosti na osvětlení kolem nás (a v závislosti na našich očních víčkách) tmavě oranžovou, tmavou červenou, tmavě hnědou, černou apod. Protože náš mozek ale ví, že máme zavřené oči, umí to obvykle interpretovat jako černou barvu. Za zmínku také stojí, že při zavření očí dochází občas k různým optickým iluzím (více na Wikipedii).

Ahoj, nevím, jak na to paní učitelka přišla. Počet lidí na světě vytrvale stoupá a ještě nějakou dobu stoupat bude. O „vymírání lidí“ tedy nemůže být řeč.
Ano, v některých částech světa populace mírně klesá, ale oproti současnému stavu, ne řekněme oproti stavu před sto lety. Když jedeš v přeplněné tramvaji a z tramvaje pak půlka lidí vystoupí, je tramvaj najednou „vylidněná“, ale rozhodně ne prázdná

Ahoj, půjde zřejmě o břitký humor, a humor, který je ještě více břitký, je břitčí (viz Internetová jazyková příručka).

Břitký humor je podle mého tak trochu opak laskavého humoru. Jde tedy o kousavé, jízlivé vtipy. Je to od slova „břit“, tedy „ostří nože“.

Ahoj, musel jsem si to najít
Podle tohoto zdroje je „cap“ (z angličtiny, tedy čtené kep)označení pro lež, nepravdu. A tedy „no cap“ (nou kep) je označení pro pravdu, žádné lži. Tento slang pochází zřejmě z hip-hopu a do „internetového slangu“ se rozšířil v posledních několika letech.

Ahoj Anet, přiznám se, že tuto zkratku také neznám. Našel jsem nějakou definici na celkově nedůvěryhodném webu, podle které se tak slangově označuje někdo, kdo se vyhýbá ostatním lidem. Mohlo by to – ale tady opravdu jen spekuluju – souviset se zkratkou NPC, která v hrách označuje „nehratelné postavy“, tedy postavy, které ovládá počítač.

Obecně bych ale řekl, že ti může být celkem jedno, jak ti ostatní říkají. Vždycky se najdou nějací lidé, co tě budou pomlouvat nebo ti nadávat. Snažit se takovým lidem zavděčit je vyčerpávající a naprosto neproduktivní.

Mladí lidé mají někdy tendenci „upevňovat stádo“ tím, že si všímají každé odlišnosti. Je za tím asi strach z toho, že když bude člověk odlišný, ostatní jej odsoudí. Velká část toho, co lidé (nejen mladí lidé) dělají, pramení z jejich nejistoty a snahy být okolím přijat.

Ahoj, slovo „emo“ je obvykle označením hudebního stylu, který má své počátky v 80. letech v USA. Je to příbuzný punk-rocku a vyznačuje se texty písniček, které zkoumají různé druhy emocí (od toho „emo“), obvykle emocí řekněme temnějších (smutek, deprese, rezignace na sociální kontakty, citlivost, cynismus apod.)

S „emo popkulturou“ jsou pak spojené i styly oblékání nebo líčení. Nejsem expert na make-up, ale jsou to obvykle černé stíny, zvýrazněné řasy, delší vlasy zakrývající část obličeje apod.

Tebe ale zajímá, zda je to „neslušná“ nálepka. Nemyslím si, že je to nějak neslušné, je to prostě označení nějakého stylu. Samozřejmě ale může být slovo použito v nějakém posměšném kontextu. Stejně jako slovo „génius“ je obvykle pozitivní, ale když někdo řekne „ty jsi ale génius, fakt“, cítíme, že to je myšleno ironicky, ne jako pochvala. Nevím, v jakém kontextu jsi to slyšela.

Druhá část, kterou hned dodám, je, že lidé to často přehánějí s nálepkami. Je v pořádku, když se chce člověk s něčím identifikovat (nálepku dáváš sama sobě), ale je hloupé, když chceme dávat nálepky ostatním. Z toho důvodu bych si také vůbec nic nedělal z toho, že mi někdo dává nějakou nálepku (já byl třeba celou základní a střední školu „šprt“ nebo „knihomol“). Lehko se to řekne, já vím Ale lidé mají často chuť si ostatní lidi nějak zařadit, a to, jaké nálepky dávají ostatním, vypovídá spíše o nich a o tom, co zrovna řeší, než o tobě.

Ahoj,
rasismus je jen posuzování člověka na základě rasy. Rusové nebývají rozeznáváni jako speciální rasa, takže nenávist k nim přímo rasismem není. Ale je to pořád druh xenofobie, v principu stejně špatný a zavrženíhodný jako rasismus.

Obecně se krátkozraké plošné odsuzování lidí podle příslušnosti do nějaké skupiny označuje jako bigotnost. Není to příliš používané slovo, asi proto, že nezní moc úderně. Je nadřazené k rasismu, xenofobii, nacionalismu, antisemitismu, sexismu i homofobii. Bigotní lidé nehodnotí skutečné chování jednotlivce, ale zkratkovitě se zaměří na nějakou jeho (zpravidla neměnnou či neovlivnitelnou) příslušnost ke skupině, kterou nemají rádi.

Bigotně se chová třeba ruská vláda, když její komentátoři označují plošně všechny Ukrajince za nacisty. Házet do jednoho pytle všechny Rusy je úplně stejně nemorální.

Člověk si nevybírá, kde a komu se narodí, může si ale vybrat, co si myslí, co říká a zejména co dělá – za to by měl nést odpovědnost. Nesnášet někoho za věci, které nedělá, je trochu hloupé, ne? A myslím, že je to hloupé vždy, za jakékoliv situace, nehledě na válku…

O tom, že Putin zaútočí na Ukrajinu, drtivá většina Rusů nerozhodovala. Nekonalo se žádné referendum. Vypadalo to, že tamní občané byli invazí podobně překvapení jako zbytek světa.

Občas někdo obhajuje projevy nenávisti k Rusům všelijakými statistikami o jejich převažujících názorech, ale ta rozhodující statistika v podobě svobodných demokratických voleb už tam spoustu let neprobíhá, takže skutečný nezkreslený názor tamních obyvatel neznáme. I kdybychom s jistotou věděli, že svému prezidentovi fandí víc jak půlka Rusů (což je sporné), pořád je tam nějaká opozice, která by chtěla tuto nesmyslnou válku zastavit a kterou tvoří také Rusové – ty bychom měli také nesnášet? Proč?

Příležitostně je nenávist obhajována dějinami, poukázáním na fakt, že ruské impérium bylo vždy dobyvačné a drze namyšlené. Totéž ale platí pro úplně každé království v dějinách, dokonce i naši prapředkové před pár tisíci lety sprostě vraždili nevinné a zabírali jejich území. Během středověku bylo obávanou agresivní velmocí Švédsko – z dnešního pohledu nepředstavitelné. Velice výraznou a rychlou proměnou prošly státy, které prohrály druhou světovou válku, zejména Japonsko se proměnilo z brutálního dravce v mírumilovného pacifistu. Národní mentality, ať už si pod tím představuje kdokoliv cokoliv, nejsou vytesané do kamene. Lekce z dějepisu tedy zní, že různým státům trvá různě dlouho, než se poučí ze svých opakovaných krvavých omylů a než pochopí, jak se mají chovat… ale časem to pochopí každý. Proč by zrovna Rusko mělo být výjimkou?

Nedostatkem bigotního uvažování je, že většinou nenabízí žádné pěkné řešení. Jestliže někdo skutečně nesnáší celý národ, co s tím chce udělat? Jak může takovou závadu opravit, aby byl šťastný? Spáchat genocidu? Postavit vyhlazovací tábory, aby z povrchu zemského odstranil i ženy a děti? Nebo posypat města atomovkami?
Pokud nic z toho nezní jako správné řešení, tak možná řešíme nesprávný problém.

Pokud nevadí každý Rus, ale jen určité chování u určitých vlivných osob, tak je lepší soustředit hněv na to chování. To jde opravit, vlivné osoby vyměnit.

Je úctyhodné, když se člověk nadchne pro spravedlnost, když chce trestat viníky velké křivdy, ale měl by se snažit, aby nevyráběl křivdy nové tím, že se svojí zlostí netrefí. Žádný čin není tak zlý, aby si odsouzení za něj zasloužili nevinní.

Alík

Ahoj,
myslím, že je to jistý druh vtipu. Nebo spíš pokusu o vtip.
Většinou není příliš úspěšný a nikdo se mu nesměje.
Jen tvoje máma!

Viz Jaký máte názor na hlášku tvoje máma?

Dovolím si podotknout, že to není nic nového, základními školami tyto hlášky kolují už strašně moc dlouho. Je docela možné, že je slýchal i tvůj táta.

Alík

Ahoj, díky za překvapivý, a překvapivě zajímavý dotaz.
Především si připomeňme, že různá slova mohou mít různé významy v různých kontextech. I slova, která jsou k sobě synonymická (mají stejný nebo velmi podobný význam) se pak mohou lišit způsobem použití. Použití se navíc mění v čase. Třeba „telefon“ a „mobil“ jsou v dnes řadě situací zcela zaměnitelná slova (“Zapomněl jsem si doma telefon/mobil. Jdu si koupit nový telefon/mobil.“) Ale před 25 lety se „telefonem“ myslela pevná linka, zatímco mobil byl ještě ne až tak obvyklý přístroj, zdaleka jej neměl každý. No a i dnes najdeme případy, kdy můžeme říci „telefon“ a nedává smysl říci „mobil“, třeba „u telefonu Novák“ ( „u mobilu Novák“ asi nikdo neříká).
A teď k tomu tvému bahnu/blátu.
Podívejme se, jak tato slova definuje Ústav pro jazyk český.
Bahno: 1. jemná, vodou rozměklá půda, 2. společensky závadné prostředí
Bláto 1. hlína a prach rozmočené vodou, 2. přeneseně zlá situace

Vidíme, že první význam je u obou slov velmi podobný. Je to hlína nebo půda, která je vlhká, měkká až rozmočená. Takže by se dalo říci, že bahno bude častěji odkazovat na větší rozmočené plochy, zatímco bláto může odkazovat i na tu samotnou hmotu. Ve většině případů lze ale oba významy zaměnit: Brodil se v blátě/bahně. Auto zapadlo do bláta/bahna. Nánosy bahna/bláta.

U přenesených významů je ale vidět rozdíl. Bahno označuje nějaké větší společenské kontexty (morální bahno, bahno společnosti, zabřednout do bahna skandálu). Bláto je naopak menší, lokalizované (házet na někoho bláto/špínu, dostat se z bláta do louže).

Nejkrásnější ale na jazyku je, že významy slov můžeme využívat, spřádat a proplétat. Můžeme schválně použít jiné slovo, než které se nabízí, nebo si s významovými rozdíly hrát. „Házeli na něj bláto, ale jemu to nevadilo, protože od lidí zabředlých v bahně nelze nic jiného čekat.“

Ahoj,
je to pravda. Tato přídavná jména jsou odvozena od dvou podstatných jmen. Slovo standard značí něco běžného, obvyklého. To druhé slovíčko je standarta, což označuje vlajku (třeba prezidentská standarta). Slovo standart pak je druhým pádem množného čísla od té již zmíněné standarty.

Přídavné jméno standardní nijak nesouvisí s vlajkami ani ničím podobným, ale souvisí se standardem, tedy obvyklostí, a právě proto se v něm píše d a nikoli t.

Ahoj,
není to přímo slovo, ale spíš zkratka z anglického „What the fuck?“

Slovo fuck (vyslovované jako [fak]) patří mezi sprostá slova, je to vulgarita, která má spoustu významů. Tam, kde Češi sahají po sexuálně expresivním výrazivu, nebo po toaletně fekálních slovních obratech, nebo nábožensky hříšných pojmech, tam Angličané a Američané většinou jen nudně fuckujou. Ona je angličtina docela jednoduchý jazyk, takže ani anglické nadávání nedosahuje pestrosti a údernosti češtiny. Proto si pomáhá různými slovíčky okolo, které pomáhají posluchačům rozluštit kontext, aby mohli být správně pohoršeni, uraženi či nadšeni.

Místo anglického [vo-d-fak] by tedy sprostě hovořící Čech utrousil nejspíš:

Co to kurva je?

To zní mnohem drsněji, ne? Lze tedy říct, že fuck je v tomto případě přeložitelný na české slovo, které označuje nemravnou ženštinu nabízející sexuální služby za peníze. Nebo by tam místo ní slušněji šlo říci také sakra nebo kruci.

Skutečný význam toho úsloví v češtině i angličtině může být:

• nechápavý údiv
• pohoršený údiv
• smutný údiv
• naštvaný údiv
• vyděšený údiv

Kvůli jednoduchosti angličtiny je snadné naučit citlivá ouška, aby vnímala slovo fuck v jakémkoliv kontextu. Zřejmě i to je jeden z důvodů, proč se angličtina vyžívá ve zkratkách. Když z fuck zůstane jen f, nejspíš už nepůsobí tak vulgárně a nepřátelsky.

• WTF? = what the fuck = co to kruci je?
• STFU = shut the fuck up = zavři pusinku
• FU = fuck you = trhni si
• FML = fuck my life = já jsem ale vůl/kráva
• OMFG = oh my fucking god = bože můj!
• MILF = mother I would like to fuck = sympatická mamina

Teď už mě správci pronásledují s koštětem. Vulgarity na dětský web nepatří, já vím, já vím… ale vždyť je to nevinná otázka … jauvajs!

WTF se neříká!

Alík

Ahoj,
to je ale zapeklitá otázka.

Podobně jako u spousty jiných slangových výrazů bych doporučil promluvit si o tom s tím, kdo ti to sděloval. I pokud tě chce urazit, tak je nejspíš hlavně v jeho zájmu, abys věděla, že tě uráží, ne?

Zejména na internetu je čím dál snazší sklouznout do nějaké skupiny, která hovoří svojí řečí, které nikdo jiný nerozumí. To se pak někdo ptá, jestli je holka hot, nebo reaguje na přání sérií dvojitých véček…

Co znamená L… ještě, že máme Wikipedii. Možná tedy jsi:

• aminokyselina leucin – jsi součástí života!
• indukčnost – vytváříš magnetické pole, když jsi pod napětím?
• litr – to bys musela být malinká.
• mezinárodní poznávací značka Lucemburska – jestli jsi tohle, tak gratuluji k mezinárodnímu úspěchu!
• padesátka římskými číslicemi – ale píšeš, že ti je VIII let.
• autoškola – asi chce lekci řízení automobilu.
• detektiv v anime seriálu Death Note – zná ten seriál?
• evangelium podle Lukáše – máš 1151 veršů?

Hmm. Asi zase musíme do angličtiny.
Může to znamenat loser, tedy česky prohrávající, smolař, ztracený případ. Ale proč to někdo potřebuje zkracovat a používat v češtině… to asi nepochopím.

Jestli tě uráží, že jsi byla prohlášená za L, odpověz mu, že je Q.
Sice nevím, co by to mohlo znamenat, ale určitě se nějaký negativní význam v nějaké řeči najde. Můžete takhle projet celou abecedu.

Alík

Ahoj,
bude to nejspíš podobný případ, jako nedávno hot – tvá kamarádka pravděpodobně zapomíná mluvit česky. Nebo usnula na klávesnici.

Tipnul bych si, že anglické awww je české ó. Jako citoslovce nějakého druhu úžasu nebo… no, prostě óooo. V angličtině i češtině může mít různou intonaci, takže není úplně jisté, jestli je to , nebo , nebo , nebo .

Napsat několik óček možná připadá kamarádce moc složité, tak píše raději áčko a dvojité vé a dvojité vé a dvojité vé… a doufá, že si to nějak v hlavě přeložíš a nepřečteš si to jako [hafff] nebo něco takového. Příště jí zkus citlivě vysvětlit, že nerozumíš řeči jejího kmene.

Možná ani neví, že jí ostatní nerozumí. Já bych určitě chtěl, aby mi ostatní říkali, když něčemu, co říkám, nerozumí. Znáš pohádku Císařovy nové šaty? Ta názorně ukazuje, jak lidé ze strachu o svoji pověst a společenský status raději mlčí, než aby poukázali na naprosto zjevný nedostatek, že císař pán est nu! Přeloženo z francouzštiny: je nahý!

Alík

Ahoj,
předně bych chtěl zmínit, že by ses neměl bát zeptat přímo spolužačky, co se pokoušela říct. Spousta dnešních dětí se na internetu uzavírá do různých společenských bublin, z nichž pochytávají návyky, které jsou pro zbytek světa naprosto nesrozumitelné nebo nepochopitelné… a to nejen pro (typicky nechápavé!) dospělé, ale bohužel i pro ostatní děti.

Přebírání všelijakých anglických pojmů patří mezi tyto zvláštní návyky. Myslím, že pokud na české škole žákyně českého původu promlouvá k ostatním jakousi směsí češtiny a angličtiny a někdo jí nerozumí, je to především její chyba. Nemusí si ani uvědomovat, že klade na posluchače zbytečně přemrštěné nároky, možná jí zatím nikdo neřekl, že má tuto moderní vadu řeči a že by měla hovořit ohleduplněji. Takže pokud nevíš, co říká, je vhodné ji nějak citlivě vyzpovídat, co se vlastně pokouší vyjádřit. Nemusíš se tvářit jako udatný národní obrozenec, ale neměl by sis připadat jako zakřiknutý cizinec. S velkou pravděpodobností společně najdete všeobecně srozumitelnější pojem, protože spolu nejspíš mluvit chcete, ne?

Čeština pojem hot mimochodem zná, ale je to povel pro koně k zatočení doprava. Slovo čehý je povel k zatočení doleva a prr k zastavení. Otázka spolužačky by však s tímto citoslovcem nedávala moc smysl, ani kdyby tvoje holka byla kobyla.

Musíme tudíž přeci jen hrábnout do angličtiny… hm, koukám do slovníku a je nacucaný vším možným, co může hot znamenat. Není divu, že britské impérium kdysi ovládlo půlku světa, když jeho občané mezi sebou hovoří tak pokročilou šifrou, jako je angličtina. Pojďme si projít jednotlivé významy, ve kterých by tvá holka mohla být hot:

1. Horká, rozpálená, vřelá – že by si spolužačka chtěla na tvé holce osmažit večeři?
2. Pikantní, ostrá, pálivá (u jídla) – snad si spolužačka nemyslí, že jsi lidožrout?
3. Aktuální, nejnovější, žhavá novinka – když se tvá holka narodila, tak to nejspíš byla velká událost, ale teď už si na její existenci všichni v okolí nejspíš zvykli, možná kromě tvé spolužačky?
4. Hojně vyhledávaná, velice zajímavá – chce vědět, jestli o ní jeví zájem i jiní lidé než ty?
5. Vytvořená za tepla (jako třeba železná trubka) – ponechme raději bez komentáře.
6. Ukradená – co když je tvá holka horký lup?
7. Čerstvá, silná, výrazná – a co když je lupu na horké stopě policie?
8. Krajně nesnesitelná, ožehavá – zkrátka situace, od které se chce každý hodně rychle distancovat, ale jen ty jediný ji považuješ za svoji holku.
9. Tvrdá a nelítostná – hm, že by ji brala jako konkurenci?
10. V říji – ví spolužačka, že tvá holka je člověk a že u lidí to funguje jinak?
11. Radioaktivní – možná spolužačka nenápadně mezi řečí změřila dozimetrem, že vyzařuješ krom pocitů štěstí a spokojenosti i nějaké gama záření, a pátrá po zdroji.
12. Vedro – pro někoho to je jen otravné počasí, pro jiného holka…
13. Dychtivá, nedočkavá – třeba, že se často těší do školy a tak podobně?
14. Vášnivá, náruživá, zanícená – že se těší ještě víc, než kdyby byla dychtivá!
15. Bombastická, super, skvělá – zkrátka jestli existuje vůbec nějaký důvod, proč je tvoje holka tvoje holka. To by od tvé spolužačky nebyla příliš důmyslná otázka.
16. Svůdná, smyslná, přitažlivá, sexy – sice to není o moc jiná otázka než u předchozího významu, ale v kontextu komentování jiných lidí to je nejpravděpodobnější význam.

Spolužačka se tě tedy nejspíš ptala, jestli ti tvá holka připadá přitažlivá. Toť vše. Mohla použít toto české slůvko. Nebo atraktivní, to zní také docela libozvučně, je to mnohem přítulnější výraz než vyhrknutá slabika hot.

Nic o tvé situaci nevím, ale pokud jsi na dotaz opatrně odpověděl, že nevíš, tak teď nejspíš spolužačka pochybuje, zda nějakou holku máš. Takhle to dopadá, když si lidi nerozumí, ale stydí se to přiznat…

Než si začneš vyčítat „jejda, já jsem ale kůň!“, vzpomeň si, že kůň by na tvém místě neodpověděl vůbec, ale zatočil by doprava.

Alík

P. S.: Ještě je možné, že je spolužačka větší světoběžnice, než předpokládáme, a půjčila si pojem ze švédštiny, kde hot znamená hrozbu či ohrožení…