Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Nedostatek lidského kontaktu Alík radí dětem

    Kamarádi

    Dobrý den,
    předem děkuji za odpověď a za to že mi věnujete svůj čas. Nicméně mám takový dotaz, nebo spíše bych se chtěla svěřit. Protože mi přijde že kdybych řekla komukoliv v mém okolí tuhle věc, tak by mi nikdo nerozuměl. Vím že v tomto období to nemá nikdo jednoduché, protože je světová pandemie však všichni víme o co se jedná. Ale já mám opravdu nelehké období... Nevím zda jsem vystresovaná ze školy kde mám hodně úkolů a stresu, ale už potřebuji nejaky kontakt, protoze citim ze jsem se dost izolovala od okoli a uz se ani nechci moc setkavat s kamarady, pritom nejaky kontakt potrebuji a chybi mi to. Chtela bych aby se vsechno vratilo zpatky do normalu a mohla jsem zit normalni zivot. Mám kvůli tomu tlaku hrozne zamotanou hlavu a nevim co v zivote chci a nevim jakou ma budoucnost moje aktivita.:(
    Jen bych chtela vedet jak lepe snaset vsechno to okolo nebo neco co by mi pomohlo prosim:(

    holka, 13 let, 17. února

    Ahoj z Modré linky,

    můžu s Tebou jen souhlasit, že situace, ve které všichni jsme, je velmi náročná. Hodně žáků a studentů se ocitlo ve stavu, který těžko zvládají. Nemají kontakt s vrstevníky, škola online je náročnější, než kdyby do ní normálně chodili, chybí možnost sportu, výletů, prázdninových pobytů. Nedivím se, že píšeš, že máš kvůli tomu zamotanou hlavu. Je dobře, že si takto říkáš o pomoc.

    Nikdo z nás nemá moc všechno vrátit zpátky, přála bych všem nám, aby to bylo co nejdříve. Do té doby je ale potřeba se o sebe postarat. Co můžeš o sebe udělat? Zkus si třeba najít jednu kamarádku, se kterou by ses pravidelně vídala. Můžete spolu chodit ven, zkusit si spolu třeba venku zaběhat, zacvičit, tak, jak je to možné. Poslouchat spolu hudbu, hrát nějakou venkovní hru (dají se najít různé šifrovací hry, venkovní únikové hry apod.). S více kamarády si můžete třeba normálně telefonovat, nebo si dělat online setkání, nebo si psát - chápu, že to není ono, ale je to lepší než izolace. Někdy se k tomu musí člověk trochu donutit, protože se mu už ani nechce. Pomáhá určitá pravidelnost - třeba každé úterý odpoledne jdu ven s Terkou, každou středu si voláme s Katkou apod.

    Ty sama se můžeš zkusit pro to, abys to snesla, docela hodně. Každý den si udělat třeba malou radost, na druhý den si naplánovat něco, na co se můžeš těšit (i maličkost, třeba buchta k snídani); hýbat se (třeba při hudbě), zkusit něco tvořit nebo vyrábět (nebo třeba vymalovávat antistresové omalovánky). Pomáhá i hudba, aktivně, pokud se jí věnuješ, nebo poslouchání, třeba i relaxační hudba (kterou najdeš například na Youtube).

    Tvoji rodiče by měli vědět o tom, co prožíváš, mohli byste spolu vymyslet něco, co by tě potěšilo, nebo povzbudilo. Zkus jim o všem říct. A pokud by Ti bylo opravdu těžko, můžeš zkusit vyhledat například školního psychologa, který by měl fungovat nyní i online.

    Držíme palce, abys vše dobře překonala,

    Modrá linka

    Na otázky odpovídají

    pracovníci Modré linky, psycholožky BáraV a Péťa, poradenské centrum Locika, MUDr. Jiří Staněk, MVDr. Přemysl Rabas, bojovníci proti kouření z projektu Nekuřátka, vědecký novinář Pragmatik a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze děti mladší 15 let.

    Kamarádi

    ahoj, mam problem. Na začátku prázdnin se semnou prestala bavit moje kamarádka se kterou jsem se bavila 5 let. Meli jsme spolu tolik zazitku a ted je to pryc. Celá trida me nesnasi protože se snažím vždycky každému pomoct. Když nekomu neco nejde tak se mu snažím pomoct. A za to se mi odvdečí tak, že se na me vykašlou a nepozvou me ani ven. S kamaradem jsem nebyla venku uz od konce školního roku. Všichni si hrají na kamarády a pak me pošlou do prd*le. Prijdu si potom vic zbytecna nez sem. Moje rodina my nadava a ja pak celou noc brecim. Kdyz se nekomu neco stane tak hledam příčinu že jsem to udelala já i když to tak neni. Vzdycky se ze vseho obvinuju i kdyz s tim ani nemam nic spolecneho. Ja nevim co mam delat. Potom mi vsichni rikaji ze jsem tlusta. Zitra mi bude 15, mam 170 cm a mám 51 kg. Neorijdu si tlusta ale vsichni mi to rikaji. Taky me vsichni urazi za to ze mam blond vlasy az do pasu. Prej jsem si je zasekla za kolo kdyz jsem jela autem a zaroven mi vytahli i mozek protoze jsem prej tupa i kdyz mam samy jednicky tak nevim co uz s nima mam delat. Diky za odpoved Sabina.

    Sabina14 let, 3. srpna

    Ahoj,
    trochu si říkám, jestli na tebe lidi ze školy trochu nežárlí, píšeš, že máš dlouhé blond vlasy až do pasu, jde ti učení, jsi ochotná pomoci každému v nouzi a máš štíhlou postavu (tvoje váha je úplně v normě). To jsou samé fajn věci, které ti ostatní možná závidí a proto se chovají takhle nepřátelsky. Kvůli tomu se pak někdy člověk může cítit sám. Může být fajn si o těhle věcech popovídat. Pokud někdy budeš mít náladu, probrat svoje trápení s někým dalším, můžeš zavolat na Linku bezpečí (zdarma na čísle 116 111) a probrat s odborníky, co se zrovna ve tvém životě děje. Věřím, že se ve tvém okolí najde nějaká kamarádka nebo kamarád, kteří tvoje přednosti ocení, místo aby tě za ně kritizovali.
    Užívej zbytek prázdnin,
    Péťa

    Kamarádi

    Ahoj, za pár dní jedu k babičce a dědovi na prázdniny a nikoho tam neznám a nevim co tam mám dělat celé 2 týdny. Dáte mi nějaké rady jak se mám seznámit a najít ostatní děti, protože tam skoro nikoho nevidim a nevim jak je mám najít.

    holka, 12 let, 23. července

    Milá pisatelko,
    píšeš nám o tom, že jedeš na 2 týdny k babičce a dědovi. Chtěla by si poznat nějaké děti a nevíš úplně, jak to udělat.
    Nejdřív ti poradím, aby ses zkusila přímo poradit s dědou a babičkou. Můžou mít v místě bydliště spoustu známých, které budou mít děti ve tvém věku. Třeba by vás seznámili oni. Či mě napadá zkusit se jít podívat na nějaké hřiště, koupaliště atp. a zkusit se dát do řeči, když ti bude někdo z dětí sympatický.
    Moc ti přeji, aby sis u dědy s babičkou našla nové kamarády.
    S přátelským pozdravem
    Poradce Centra Locika

    Kamarádi

    Kamarád chce mé fotky

    Ahoj, mám problém, můj kamarád chce abych mu poslala svoje fotky, a já ho mám ráda, ale prostě mu to poslat nechci a nevím jak mu mám říct že mi je to nepříjemný, tak aby se ho to nedotklo nebo aby se nenaštval... on sám mi sám od sebe poslal, když jsme spolu tak nemám problém se svliknout, ale teď když jsme každý někde jinde tak mi není příjemný mu posílat fotky, a nevím jak mu to mám říct...on pro mě dost znamená

    Ahoj z Modré linky,

    naprosto rozumím tomu, že kamarádovi nechceš posílat své fotky. Chci Tě podpořit v tom, abys nedělala nic, co nechceš. Kamarádství není založeno na tom, že jeden pro druhého dělá všechno, co on/ona si přeje. Ale na tom, že spolu kamarádi komunikují, mluví spolu o tom, co cítí, co si přejí, potřebují, co se jim líbí, nelíbí. Kamarád Ti klidně může dát najevo, že by si přál Tvé fotky, ale Ty máš stejné právo to odmítnout. Není na místě, aby se na Tebe kamarád naštval, když mu nevyhovíš, to jak se rozhodneš, je čistě na Tobě. Nemůžeš zcela ovlivnit, jak se zachová, jaká bude jeho reakce. Určitě je dobré mu sdělit, proč své fotky poslat nechceš, že je Ti to nepříjemné. Pokud by na Tebe naštvaný byl, potom by stálo za to zamyslet se, jestli je to skutečně člověk, který stojí za to, aby byl Tvým kamarádem. Člověk, který si něco vynucuje, i když to ten druhý nechce, se nechová jako správný kamarád. Věřím však, že pokud pro sebe tolik znamenáte, potom Tvoje odmítnutí dokáže klidně přijmout. Nepíšeš o jaké fotky se přesně jedná, proto bychom Tě chtěli upozornit, že pokud by se jednalo o fotky nahého těla, tak s ohledem na Tvůj věk, by se mohl Tvůj kamarád dopouštět trestného činu.

    Přejeme Ti odvahu stát si za svým rozhodnutím.
    Modrá linka

    Kamarádi

    Ahoj.... na dnešek jsem byla domluvená s jednou kamarádkou že půjdem ven. Když jsem přišla na místo kde jsme měli sraz tak už jsem viděla že je tam s kamarádkou i moje nejlepší kamarádka. První jsme šli na takovou pyramidy kde jsou na vrchu takové sededla kde se dá posadit a třeba si tam povídat. Moje nejlepší kamarádka se otočila zády ke mně a začaly si povídat s druhou kamarádkou o škole (já s nima teď už do školy nechodím ale chodila jsem) a když jsem za tu asi tři čtvrtě hodinu řekla jednu větu tak na to nikdo nic neodpověděl. Během toho se mě ani jedna kamarádka nezeptala ani to blbé jak se máš ani třeba to co jsem měla na vysvědčení, jenom se bavily spolu o různých zážitcích ze školy. Pak když jsme slezly z pyramidy tak jsem šly na takový ten kolotoč který rozhíbáš když chodíš a obě dvě na to naskočily, bavily se a já tam asi zase čtvrt hodiny jenom stala a když jsem si tam jednou stoupla tak jedna kamarádka odešla asi proto že tam nebylo dost místa a nejlepší kamarádka šla hned za ní. Pak jsme si šly napustit vodu k pítku kde po sobě obě stříkaly vodu ale já jako bych neexistovala. Ještě nejlepší kamarádka říkala kamarádce "Tak je léto a musíme po sobě stříkat vodu ne?". Pak jsme šly zas na pyramidu kde se bavily o tom že na kamarádčině účtě na Instagramu jsou jenom fotky s mojí nejlepší kamarádkou a to jak si pořád píšou a když šli potom na další kolotoč tak už jsem s nima ani nešla a očividně mě nepostrádaly, protože se na mě ani nepodívali. Pak už šli na další hřiště a otráveně že jestli už jdu a já jsem jim řekla že když tak za nima přijdu a nakonec opravdu odešli beze mě. Potom jsem nedostala žádnou zprávu třeba kde jsem ale daly spoustu fotek z dneška jak jsou spolu na sociální sítě. A aby toho nebylo málo, tak jsem zjistila že kamarádka je homofob (nevím proč ale myslím že by lidi měli lgbt+ aspoň respektovat). Myslíte že má cenu se s nima ještě kamarádit? Nechci přijít o nejlepší kamarádku ale zase dneska jsem brečela.... já fakt nevím jestli to má ještě cenu. (ještě jsem neřekla že ony spolu ven chodí často a já jsem se musela sama ptát jestli vůbec se mnou nechcou jít ven). A jak si mám případně najít nové kamarády?Děkuju moc $>

    holka, 12 let, 10. července

    Milá slečno,
    děkuji za důvěru, se kterou píšeš do naší poradny. Vážím si tvé otevřenosti.
    Píšeš, že jsi měla jít ven s kamarádkou a nakonec tam byla i tvá nejlepší kamarádka. Nikdo se tě tam nevšímal a spíše si byla takový pozorovatel. Ani si neumím představit, jak moc náročné to pro tebe muselo být. Nikomu by nebylo dobře, kdyby se někde cítil jako "páté kolo u vozu".
    Ptáš se, jestli má cenu se s nima ještě kamarádit. Na to ti bohužel neumím odpovědět. Dej na své pocity. Naše intuice se obvykle moc nemýlí. Píšeš, že si potom doma brečela, což určitě není to, co by nám mělo kamarádství přinášet. Kamarádství obvykle přináší zájem o druhého člověka, aktivní zajímání se o toho druhého (třeba i jen tou otázkou: "jak se máš?") a také důvěru, že se na druhého člověka můžeme obrátit, když něco potřebujeme. Kamarádství ale nevylučuje to, že se člověk bude kamarádit s více lidmi a také přátelství může mít horší i lepší období. Zkus se podívat do minulosti, jaký byl dřív váš vztah s kamarádkou a jak ses s ní cítila. Jestliže se cítíš hůř až v poslední době, zkus si odpovědět na otázku, jestli by se o tom dalo s kamarádkou promluvit.
    A kde najít nové kamarády? Nové kamarády můžeš najít třeba na nějakém zájmovém kroužku, ve třídě, přes jiné kamarády atd. Záleží, kde se pohybuješ.
    Moc ti přeji, aby se to s kamarádkou vyjasnilo a ať si najdeš další kamarády, se kterými se budeš cítit skvěle.
    Se srdečným pozdravem
    Poradce Centra Locika

    Kamarádi

    Jak si vymyslet imaginárního kamaráda?

    Ahoj poradno,
    jak si vymyslet imaginárního kamaráda?
    Děkuji.

    kluk, 12 let, 22. července

    Ahoj z Modré linky,

    moc nevím, jak Ti poradit, jak si vymyslet imaginárního kamaráda, protože neznám důvod Tvého dotazu.

    Pokud to byl nějaký školní úkol, je prostě potřeba se zamyslet, o jakém kamarádovi chceš psát, představit si třeba i nějaké konkrétní lidi, kteří mají vlastnosti, které se Ti líbí, nebo právě nelíbí a chceš je své postavě přisoudit.

    Jestliže chceš imaginárního kamaráda, protože se cítíš osamělý, chci Tě raději podpořit v tom, abys svou energii věnoval raději tomu, aby sis našel kamarády opravdové. I když to nemusí být snadné, mít přátele je pro nás důležité a imaginární kamarád je nahradit nemůže. Kamarády nejsnáze můžeš potkat ve škole, při nějakém kroužku, při společné aktivitě. Podpořit Tě mohou třeba rodiče či nějaká paní učitelka, které věříš, vedoucí kroužku.

    Přejeme Ti prima dny.
    Modrá linka

    Kamarádi

    Stýská se mi po spolužákovi

    Ahoj,
    dříve jsem lásku prezentovala jako něco, na co jsem ještě malá, co počká. Teď se to změnilo, v červnu se mi začal líbit spolužák. Jsem si jistá, že on je ten praví. Teď jsem naprosto zoufalá, protože ho ještě měsíc a kousek neuvidím. S láskou ještě nemám zkušenosti, proto se ptám vás: co mám dělat?
    Děkuji za odpověď.

    holka, 10 let, 22. července

    Ahoj,
    naprosto chápu, že se ti po spolužákovi stýská a obávám se, že pokud nejste v kontaktu, nebudeš mít jinou možnost, než počkat, až se zase uvidíte ve škole. Samozřejmě mu můžeš zkusit napsat, nebo zavolat (pokud na něj máš kontakt) a třeba budou podmínky natolik příznivé, že se vám podaří potkat se i dříve - nicméně spoléhat na to samozřejmě nemůžeš. Otázkou také je, zda máte o kamarádství zájem oba dva, nebo jde spíše o jednostrannou záležitost. Pokud jsou však vaše sympatie oboustranné a i on by se s tebou chtěl kamarádit a občas s tebou trávit volný čas, možná se vám podaří setkat už o prázdninách a něco společně podniknout.
    Měj se hezky!
    Bára

    Kamarádi

    Jak se seznámit na táboře?

    Dobrý den. Potřebuji poradit. Za dva týdny jedu na tábor, kde skoro nikoho neznám. Znám tam jednu holku, které je 16 ale se mnou se nebaví protože jsem podle ní nudná. A pak tam znám ještě jednu holku kterou nemám moc ráda takže s tou se taky nebavím. Nevím jak se mám začlenit do toho kolektivu, protože oni se tam všichni znají a já jsem tam nová. Hrozně se bojím začít hovor, protože jsem dost stydlivá. Jak mám překonat strach a začít se s někým bavit? Děkuji za radu

    holka, 14 let, 19. července

    Ahoj,
    moc dobře rozumím tvým obavám, že do sehraného kolektivu, kde se všichni znají, nezapadneš. Taková situace nikdy není jednoduchá a nejistý by se cítil i člověk, který není stydlivý.
    Na druhou stranu si však myslím, že pokud se budeš projevovat přátelsky, nabízet ostatním pomoc, zajímat se o ně a naslouchat jim, určitě se velmi rychle spřátelíš a najdeš si na táboře nové kamarády. Ptáš se, jak máš překonat strach a začít se s někým bavit. K tomu mohu jen říci, že z mé vlastní zkušenosti nefunguje nic nepřirozeného, k čemu by se člověk musel přemáhat a nutit. Snaž se být proto přátelská a otevřená. Ptej se dětí na táboře, na to co je zajímá, čemu se věnují ve volném čase, jaké mají koníčky a podobně. Tak „prolomíš ledy“ a určitě potom snadno najdeš i další společná témata.
    Přeji ti, aby sis nové kamarády našla rychle a tábor sis užila na sto procent.
    Měj se hezky!
    Bára

    Kamarádi

    dobrý den, v poslední době mě trápí, že moji jakoby kamarádi mě využívají. Bydlím v malé vesnici a z holek jsem tu jen 2 holky, a když jim napíšu, jestli nepůjdou ven tak mi napíšou, že něco musí dělat, a když jdu kolem jejich baráku tak sedí na balkóně a nevím co mám dělat, všichni moji ostaní kamarádi jsou pryč nebo daleko. Jsem z toho dost smutná, dokonce z nich mám deprese a chodím k psychologovi a nevím co mám celé dny dělat, mám sice 9ti letého bratra, ale on semnou nic nechce dělat, dokence jsem přečetla snad všechny články o tom co dělat, když se nudím, ale nic mě nebaví.

    holka, 13 let, 19. července

    Ahoj,
    chápu, že ti kamarádi chybí, tohle je trochu nevýhoda vesnice. Je fajn, že se snažíš oslovit ostatní, aby šli ven. Šlo by domluvit, aby za tebou přijela nějaká kamarádka nebo třeba abys ty odjela na pár dní za ní? Také může být fajn odjet na nějaký tábor. Zkus si o tom promluvit s rodiči a zkuste společně vymyslet, jak by ses mohla zabavit.
    Měj se krásně,
    Péťa

    Kamarádi

    Dobrý den. Obracím se na vás s dalším dotazem. Ráda bych navázala, jak jsem psala o té zamilovanosti. Teď jsem byla na vodě a tam jsme se spolu začali kamarádit. Jsem ráda, ale taky jsem na vodě zjistila že je někdy hodně sprostý, což je věc, která mě hrozně štve. Vím že dnes mluví sprostě každý druhý člověk ale zrovna od něho jsem to teda nečekala. Nevím jestli jsem do něj pořád zamilovaná. Protože už na něho nemyslím tak často a když si na něj vzpomenu, vzpomenu si na něj spíš jako na kamaráda. Už se před ním skoro nestydím. Fakt nevím jestli jsem ještě zamilovaná. Nevyznám se ve svých pocitech. Děkuju moc za radu$>

    holka, 14 let, 9. července

    Milá pisatelko, 

    navazuješ na své téma zamilovanosti. Byla jsi zamilovaná do jednoho kluka, teď jsi měla příležitost ho trochu víc poznat, skamarádili jste se a tebe zamilovanost začíná opouštět. Píšeš, že se nevyznáš ve svých pocitech. Když si to čtu, tak si říkám, že je to vlastně přirozený vývoj. Byla jsi do toho kluka zamilovaná ale ještě jsi ho neznala. Možná jsi o něm měla určité představy, vnímala jsi ho pouze v tom, co ukazuje navenek. Pak ale přišla příležitost poznat víc jak se projevuje, chová, a tebe to od něj spíš odvrací. Ale tak to ve vztazích bývá. Pokud vás k sobě nezačne přitahovat víc i povaha toho druhého, tzv. "dobrý pocit z něj", tak nemá cenu větší sbližování se s tímto člověkem ve smyslu chození.  Často to tak je, že se naše pocity směrem k druhému vyvíjejí a proměňují. Rozumím tomu, že jsi nejspíš byla ráda, že se "to podařilo" a sblížili jste se a jsi teď zklamaná z toho, jaký vlastně je, když jsi ho poznala blíž. Tady ti doporučuju svým pocitům věřit. Třeba nastane  posun v tom, že se poznáte ještě blíž a ty uvidíš jeho další vlastnosti. A přestane ti vadit, že mluví sprostě. Nebo naopak, tě to od něj ještě víc oddálí. A žádný mezilidský vztah není černobílý. Vždy tu budou u druhých vlastnosti, které jsou pro tebe přitažlivé a vlastnosti, které přitažlivé nejsou. Na něco třeba můžeš být víc citlivá a vnímat to a něco ti třeba bude jedno, zatímco někomu druhému by to třeba vadilo. Prostě mezilidské vztahy jsou alchymie. Je to směs toho, co jsme my sami a jaký je ten druhý a výsledek buďto vztahově funguje nebo nefunguje. Je moc dobře, že se nad tím zamýšlíš a přemýšlím o sobě, co se ti líbí a co nelíbí a děláš si v tom jasno. A také je dobře, že si připustíš i své negativní pocity, jsou stejně tak důležité jako ty pozitivní.

    Tak ti přeju pěkné léto a hezká přátelství kolem sebe,

    s pozdravem, 

    Poradce Centra Locika

    Kamarádi

    Ahojky všichni , chtěla bych radu; nikdo mě nemá rád a všichni se mi smějí , a mamka říká , že to je tím že nejsem populární , tak jsem se chtěla zeptat , jestli to tím může být , případně jak to napravit. Díky za odpověď:-)

    holka, 6. července

    Milá pisatelko, 

    svěřuješ se poradně s velice osobním trápením, tak si ceníme tvé důvěry, s jakou se na nás obracíš. Vnímáš, že tě nikdo nemá rád a všichni se ti smějí. A ptáš se jestli to může být tím, že "nejsi populární", jak ti říká máma. Je mi líto, že tohle prožíváš. Vždy, když zažíváme pocity, že se nám všichni smějí a nemají nás rádi, tak to vychází z velkých pochybností o sobě samé. To jak na nás reagují druzí často ukazuje na to, jaký máme vztah sami k sobě. Vím toho o tobě jen moc málo. Ale z toho, co píšeš usuzuju, že nejspíš budeš mít  snížené sebevědomí, cítit se nejistě. Nejspíš si ty sama sebe nevážíš, nemáš se ráda a nebereš sama sebe vážně. Možná jsi uzavřená a s druhými komunikuješ málo nebo nějakým způsobem, kterému nerozumí. Tady bych asi hledala původ toho, co ty pak navenek prožíváš jako odmítání  ze strany druhých. Moc by bylo fajn tomu v sobě lépe porozumět. Naše sebevědomí a sebepřijetí se utváří ve vztazích s nejbližšími osobami, které od narození máme, tedy mámou a tátou, především.  Předpokládám proto, že se ve tvém dětství nejspíš stalo nebo děje něco, co tvou sebejistotu narušuje, zraňuje, něco co ti bere pozitivní vztah sama k sobě. Proto by to nyní chtělo tomu porozumět blíž a najít způsob jak v sobě probudit sebedůvěru a dobrý vztah sama k sobě. To je začátek všeho dalšího ve vztazích s druhými. Myslím, že bys nyní potřebovala podporu a povzbuzení a nasměrovat k něčemu, co máš ráda, co tě baví, v čem jsi dobrá. Každý člověk má svou hodnotu, je něčím jedinečný, má své pozitivní  a silné stránky i negativní a slabé stránky. Na každém člověku je něco, co druzí mohou mít rádi, co se jim líbí a co přitahuje. I to, co je nepřitahuje. Ale takto to má úplně každý. U tebe z nějakého důvodu převažuje ten negativní pocit a vztah sama k sobě. 

    Pokud to půjde, zkus si o tom s tvou mámou pohovořit víc. Odpověď, že "nejsi populární" je málo a velice zjednodušující. Bylo by lepší, aby ti to víc vysvětlila, jak to ona vidí a pomohla ti najít něco, co by se s tím dalo dělat. Je to přeci jenom člověk, který tě zná nejlépe. 

     A pokud  rozhovor s mámou není možný, tak bych ti doporučila najít někoho, kdo ti v tom porozumění sobě samé pomůže. Někoho jiného z rodiny, komu důvěřuješ. Nebo třeba  by to mohl být školní psycholog. Můžeš také napsat víc, anonymně, na chat, určený pro děti v náročných situacích. Můžeš třeba využít i ten náš, od Centra Locika. Je na www.detstvibeznasili.cz. Tady bys měla možnost o tom napsat víc a nějaký z poradců by ti pomohl lépe porozumět tomu, co se děje - v tobě a ve tvých vztazích s druhými. 

    Pokud budeš potřebovat a chtít napsat víc do poradny, tak také opět můžeš. Držím ti palce ať ti může být brzy lépe sama se sebou i ve vztazích s druhými. Zkus víc věřit sobě samé a své hodnotě.
    S pozdravem,
    Poradce Centra Locika

    Kamarádi

    Ahoj, potřebovala bych poradit a napsat sem je asi nejsnazší způsob.
    Jsem v osmé třídě a i když už je konec roku, začala jsem mít problém s kolektivem ve třídě. Vždy jsem byla spíš ten člověk co má pár blízkých přátel a jinak nemá moc zájem o nějaké větší zapojování, jenže teď mi přijde, že mi to začíná vadit. Ve třídě se bavím s většinou holek až na takovou jednu čtveřici co sedí u okna. Tedy přesněji se třemi se nebavím skoro vůbec a s tou čtvrtou si sice často voláme, ale ve škole spolu skoro nepromluvíme. Tyhle holky se po distanční výuce začaly dost bavit s klukama co sedí před nimi. Přišlo mi pak, že se kluci baví hlavně s nimi, ale někdy se i nějak baví s dalšími holkami ze třídy i když ne tolik, ale stále ano. Se mnou se nebaví ale vůbec a ještě k tomu mi teď kamarádka se kterou jsem měla jít po vysvědčení do kavárny oznámila, že je jedna holka z té čtveřice a ještě ti tři kluci ji pozvali, ať jde s nimi. Podle toho co říkala to znělo jako, že by radši byla s nimi než se mnou. Já opravdu nevím co dělám špatně, protože se snažím více bavit v celém kolektivu a stále se se mnou baví jen některé holky a kluci prostě ne. Myslíte, že se chovám nějak špatně, když si mě vůbec nevšímají? A jak se mám tedy chovat aby jsem lépe zapadla? Kluky jako kamarády jsem dříve měla, takže nějak hrozná asi nejsem, jen bych se vážně chtěla více bavit s celou třídou a ne jen se skupinkou na kterou jsem zvyklá. Poslední dobou si říkám, že je stejně konec roku a příští rok už přijímačky, takže brzo vypadnu na střední, ale přesto mě to stále štvě a chtěla bych takovou tu pohodovou třídu kde se normálně bavíme mezi sebou.
    Omlouvám se, že je dotaz tak dlouhý. Prostě jsem se z toho potřebovala vypsat a chci taky vidět názor někoho jiného. Předem děkuji za odpověď :)

    holka, 14 let, 28. června

    Milá pisatelko, 

    za důvěru, se kterou se obracíš na poradnu. Popisuješ své trápení kvůli vztahům ve třídě, které se po období distanční výuky změnily. Pozoruješ, že se určitá skupinka vám holek víc baví se skupinkou kluků a víc vnímáš, že se kluci nebaví téměř vůbec s tebou. A navíc je tu kamarádka, která dala přednost akci s nimi než s tebou. Na jednu stranu se ptáš, co máš dělat aby si tě víc všímali také kluci. A mrzí tě, že se třída spolu už nebaví celá ale vyhraňují se skupinky. To, co popisuješ je poměrně časté dění ve třídě v tvém věku. Třída se začíná rozdělovat. Je to proto, že přicházíte víc do puberty a víc se u vás "vybarvuje osobnost", tak už si přátele víc vybíráte, nesedí vám každý jako kamarád. Potřebujete víc osobní přátelství než plošná kamarádství v rámci třídy. Je možné, že i ty sama to tak máš. Co  třeba když i ty sama budeš teď u sebe víc vnímat, jaké osoby ti ve třídě jsou sympatické a proč a které nejsou. Zkus i ty  víc prožívat sama sebe, buď v tom sebevědomá a jistá tím, co chceš a co nechceš. I to je něco, co z tebe druzí budou vnímat a nejspíš k sobě přitáhneš osoby, které k tobě "patří". Myslím si, že období "dětských, neutrálních" vztahů díky tvému věku už končí. Tak to prostě zkus přijmout jako důležitou změnu a vývoj. 

    A pak do toho samozřejmě vstupují vztahy s druhým pohlavím. Vnímám, z toho, co píšeš, že je tvoje otázka hlavně o tom, z jakého důvodu se s tebou nebaví kluci. Možná  právě díky tomu víc pociťuješ, že ve třídě už nejsou vztahy, kdy se všichni bavili se všema v rámci celého kolektivu. A vztahy ve třídě se víc rozdělují do skupin. Opět ti musím říci, že je to tak přirozené. Ale úplně chápu a věřím ti, že se kvůli tomu trápíš a není ti ve třídě dobře. Doporučila bych ti abys to nyní nebrala tak osobně, jako, že ty děláš něco špatně. Nejspíš zatím nemáš chuť se bavit pouze v úzké skupince, nejsi na to nastavená. Třeba i tebe samotnou to začne po prázdninách přitahovat k určité skupině lidí ve třídě, protože si budete něčím  víc rozumět, budete naladění na to stejné. A stejně tak se ti třeba zatím ještě ve skutečnosti nechce víc navazovat kontakty s kluky a je ti lépe v těch neutrálních vztazích. A naopak ta skupinka holek, se kterou se ti kluci baví to má v tomto jinak. Nemusíš to brát jako něco ˇvíc" nebo "míň", prostě to mají teď nastavené jinak. 

    Zaměř se u sebe na to, čím jsi ty specifická, co je u tebe osobité, zajímavé. Vnímej své zájmy, koníčky, vnímej jaké jsou tvé názory a pocity, co máš ráda, co by sis  přála atd. A právě díky tomu budeš pak víc vysílat sebejistotu a "sebe- vědomí" - tedy "vědomí sebe sama". A tím budeš k sobě přitahovat pozornost lidí, jaké ty sama si přeješ. Zkus být k druhým  otevřená, pravdivá, buď tím, čím opravdu jsi a nepředstírej nic jinak jen proto aby se s tebou bavilo víc kluků.  Vyjadřuj co si myslíš a co cítíš, tím budeš nejlépe sama sebou a právě to je nejlepší způsob jak s druhými navazovat kontakt. 

    Možná v tom nyní hraje roli opravdu nějaké tvé zranění tvého sebevědomí, tvé sebejistoty.  Většinou si taková "zranění" neseme ze své rodiny, z našich dětských vztahů. A nemusíme o tom dlouho vědět, až když začneme víc "potřebovat" své sociální dovednosti a navazovat komplikovanější vztahy s druhými, tak se to začne ukazovat. Nejčastěji právě jako prožitek nejistoty, pocitu méněcennosti, nezajímavosti a pod. Zkus i o tom v sobě přemýšlet, vnímej jak se celkově mezi druhými cítíš, jak navazuješ vztahy a co by ti pomohlo, co by jsi v tom potřebovala. A řekni si i to, že každý si v sobě nese nějaká svá trápení a nejistoty.  A není to tedy nijak "špatné" když se necítíš v některých vztazích dobře. Prostě tak to máš. Začni s tím poznáním a přijetím sebe sama. Třeba by ti v tom mohl pomoci rozhovor s někým dospělým, komu důvěřuješ. Třeba by to mohl být i školní psycholog. Můžeš také napsat znovu do poradny nebo můžeš využít nějaký chat určený pro děti v náročných situacích. Třeba i ten náš od Centra Locika, je na stránkách www.detstvibeznasili.cz.  Zde můžeš podrobně popsat co tě trápí a bude s tebou o tom někdo anonymně "mluvit" (psát) a třeba ti i poradí nějaké další důležité kroky. 

    Tak ti držím palce, ať najdeš brzy cestu ze svého trápení a budeš se vracet po prázdninách do třídy s novou radostí, 

    Poradce Centra Locika

    Kamarádi

    Skvělá kamarádka

    Ahoj,
    dneska to bude trochu jiný dotaz, zařadila bych ho do oddělení kamarádi.

    Takže...minulý rok jsem nastoupila na gympl a našla jsem si tam skvělou kamarádku. Mám ji ráda, chodíme na návštěvy, píšeme si. Na tom není nic špatného, ale čím déle se kamarádíme, tím víc si všímám, jak jí všechno jde a mně ne. Úžasně hraje na příčnou flétnu, dělá grafiku, píše příběhy, dobře hraje florbal, lyžuje, jezdí na snowboardu, na v minulém dotazu zmíněném wattpadu ji mají všichni rádi, je tam hrozně oblíbená, hezky zpívá...jde jí všechno, na co sáhne. A já jí to závidím. Vedle ní si připadám méněcenná. Tento rok jsem navíc měla na vysvědčení poprvé dvojku, přesněji dvě dvojky, a ona má stále samé jedničky. Před ní se to snažím moc nedávat najevo, ale doma z toho bývám smutná. Jak z toho ven / co bych měla dělat? Děkuji za odpověď $>

    holka, téměř 13 let, 1. července

    Ahoj,

    svěřila ses nám s pocity, které teď zažíváš ohledně své dobré kamarádky.
    Je prima, že jsi našla parťačku, se kterou si dobře rozumíš. Pocit, že někomu závidíš, je do jisté míry normální, asi by se nenašel nikdo, kdo nikdy nic takového necítil. Věřím, že je z toho člověk smutný, když má pocit, že se mu nedaří, zatímco tomu druhému jde spousta věcí a hodně lidí ho obdivuje. Připadá mi hodně důležité, aby ses zaměřila na to, co je hezké na Tobě. Určitě to nebude tak, že by se kamarádce dařilo všechno a Tobě nic. Možná si u sebe teď nevšímáš něčeho, co považuješ za samozřejmost. Napadá mě, že se jí můžeš zeptat, v čem vidí naopak ona Tvoje silné stránky, co se jí na Tobě líbí. Zkus si třeba udělat seznam alespoň 10 takových věcí.
    Je moc fajn, že se navzájem s kamarádkou máte rády – mít takového parťáka, který je hodně činorodý, je prima i v tom, že se od něj můžeme sami něco naučit, něčím se inspirovat. Může Ti třeba pomoct s něčím, čemu by ses taky chtěla věnovat.

    Zdraví

    Modrá linka

    Kamarádi

    Jak si najít kamarády?

    Ahojky všichni,chtěla bych se zeptat,jak si správně najít kamarády,popř. se s nimi správně seznámit aby se se mnou bavili a neubližovali mi.

    Díky za odpověď.

    holka, 30. června

    Ahoj,
    obávám se, že na tvou otázku neexistuje jednoduchá a univerzálně platná odpověď. Neexistuje totiž jediný možný způsob, jak si najít kamarády, který by platil pro všechny. Většinou si však lidé hledají kamarády mezi lidmi, s nimiž mají něco společného a spojují je nějaké společné zájmy či charakteristiky. Takové lidi můžeš najít například v kroužcích, sportovních týmech, oddílech a podobných uskupeních, která se věnují volnočasovým aktivitám. Pokud tedy navštěvuješ nějaký kroužek, je to určitě ideální příležitost najít si tam také kamarády, protože vás budou spojovat společné zájmy. O prázdninách potom můžeš navázat nová přátelství například na táborech, kde se obvykle také účastníci hodně sblíží. Ale obecně se dá říct, že dobrého kamaráda můžeš potkat naprosto kdekoli. Je potřeba zůstat otevřená, vnímavá, zajímat se o ostatní a být přátelská Potom se k tobě budou i ostatní chovat podobně a určitě se mezi nimi najdou i lidé, kteří se stanou tvými dobrými kamarády.
    Měj se hezky!
    Bára

    Kamarádi

    Dobrý den.
    Mám malý a možná takový nevýznamný problém.
    Takže...když jsem si začala povídat s jednou holkou přez jednu hru a ona se zeptala kolik mi je a já řekla že 12 tak ona furt že jsem noob a mimino, bylo mi to líto takže se bojím i tady na Alíkovi komukoli říct svůj věk.
    Prosím pomozte mi jak to přestat vnímat nebo si z toho nic nedělat.
    Děkuji vám za vaši pomoc ♡

    holka, málo let, 28. června

    Ahoj,
    věk je charakteristika, která nás provází celý život. Zkrátka k nám patří a společně s námi roste. To, jestli si přijdeme mladí nebo staří závisí nejspíš nejvíc na tom, kdo je kolem nás. Tak se může stát, že si někdy člověk přijde staře a někdy mladě, i když mu je pořád stejně - třeba 12 let. Dvanáctiletá holka si může připadat moc malá, když hraje hru, kde jsou skoro všichni starší. Ale stejně tak si může připadat stará, když čeká ve frontě na oběd společně s třídou prvňáčků. Jestli tě holka ve hře uráží kvůli věku, zkus jí říct, že ti to vadí a popros jí, ať toho nechá. Pokud by to pokračovalo, asi to nebude ta pravá holka na kamarádění. Pamatuj, že nikdo nemá právo být na tebe zlý kvůli tomu, kolik ti je let.
    Měj se krásně,
    Péťa

    Kamarádi

    Ahojky, jsem to opět já.
    Mám takový menší dotaz. Podařilo se mi udělat příjímací zkoušky na gympl, stejně tak mé kamarádce a dalšímu klukovi od nás ze třídy. Zbývá mi tak tedy jen posledních 8 dní s mojí třídou. Přijde mi že čas strašně rychle letí, že ještě před chvílí jsme byli malí prvňáčci a nyní se společně loučíme. Uběhlo to strašně rychle, a přesto že jsem některé své spolužáky nemusela a stěžovala si na ně, nyní se mi od nich nechce odcházet. Přijde mi že od první do páté třídy bylo vlastně zbytečné budovat si přátelské vztahy když z 18 (beze mne) žáků budu vídat 2. Sice ano, budu se svými kamarádkami v kontaktu nebo se alespoň budu snažit. Ale i tak mi to přijde smutné... I když jsme byli strašně špatně daná třída. Děti které potřebují půl hodiny na jedno cvičení a pak děti co to mají za pět minut a mě to absolutně nevyhovovalo. I když... Přestože polovinu třídy jsem nemusela a nemusím, je mi smutno když pomyslím že od září budu muset začít znova. Adaptovat se v novém prostředí, najít si kamarády, zvyknout si na učitele a vyrovnat se s tím že už to není jako na základce. Mezitím dřív, na prvním stupni jsem se vracela do třídy kterou znám, ke své stejné třídní učitelce, ke svým spolužákům které znám a kamarádím se s nimi. Nyní, od září to bude úplně jiné, nový život atp. Už dlouho jsem chtěla začít žít nový život, ale trochu se bojím. Bojím se že do kolektivu nezapadnu, a budou mě tam šikanovat. Těším se tam ale zároveň se bojím. Je mi strašně smutno, když pomyslím že si budeme vyprávět zážitky z prázdnin a už to nebude takový... no jak bych to řekla...nebude to prostě jako dřív, jako ve stylu naší třídy. Čeho se taky hodně obávám je počet žáků, ve třídě nás bude 30 což je oproti 19 dětem v naší třídě(i se mnou) dost. Je normální že se bojím? Je normální že jsem smutná že už svojí třídu nikdy neuvidím? Někdy mi přijde že by bylo lepší kdyby žádný osmiletý gympl neexistoval a člověk by se svojí třídou šel celou základku. Ale pak by mě to asi štvalo... Achjo... Mojí třídu se mi opouštět nechce ale na gympl chci taky.

    Bezradná Klára, 20. června

    Milá Klárko,

    děkujeme za důvěru, se kterou píšeš do naši poradny.

    V první řadě gratuluji, že se ti podařilo udělat přijímací zkoušky na gympl.

    Vzpomínáš na časy, které si prožila na základní škole a na to, jak rychle to uteklo. Máš také strach z toho, co budu teď. Co se bude dít na gymnáziu.

    Chci ti napsat, že je úplně normální, že si takhle rekapituluješ, co bylo a že na to vzpomínáš s nostalgií a hodnotíš. Strach z toho, co přijde, je také úplně normální. Ten má člověk po celý život. Mají ho dospělí, když nastupují do nové práce atp. Člověk se těm změnám nevyhne, a i když by si teď nenastoupila na osmiletý gympl, čekaly by na tebe v životě zase jiné změny. Změny jsou součástí života každého člověka.

    Se spolužáky ze základní školy, se kterými si rozumíš, se můžeš určitě vídat a věřím, že vám jednou za čas může dopadnout třídní sraz, kde se můžete sejít v co největším počtu a společně zavzpomínat na staré časy.

    Pro to, aby se trochu snížil tvůj strach z neznáma ti doporučím, ať se zkusíš na facebooku kouknout, jestli už není vytvořená nějaká facebooková stránka vaší budoucí třídy. Můžeš ji také sama založit. Seznámila by ses aspoň prozatím s některými spolužáky on-line cestou a věřím, že to seznámení v tváří tvář by pak bylo snazší.

    Ještě nakonec poznamenám, že přestup na gympl bude nový pro všechny tvé budoucí spolužáky. Budete v tom spolu a věřím, že se i gympl stane časem rutinním prostředím jako byla základka, kde si pak už všechny znala a věděla co můžeš čekat.

    Moc ti přeji, ať se ti na gymnáziu líbí a ať do nové životní etapy vstoupíš tou pravou nohou.

    S přátelským pozdravem

    Poradce Týmu Locika