Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Nedostatek lidského kontaktu Alík radí dětem

    Kamarádi

    Dobrý den,
    předem děkuji za odpověď a za to že mi věnujete svůj čas. Nicméně mám takový dotaz, nebo spíše bych se chtěla svěřit. Protože mi přijde že kdybych řekla komukoliv v mém okolí tuhle věc, tak by mi nikdo nerozuměl. Vím že v tomto období to nemá nikdo jednoduché, protože je světová pandemie však všichni víme o co se jedná. Ale já mám opravdu nelehké období... Nevím zda jsem vystresovaná ze školy kde mám hodně úkolů a stresu, ale už potřebuji nejaky kontakt, protoze citim ze jsem se dost izolovala od okoli a uz se ani nechci moc setkavat s kamarady, pritom nejaky kontakt potrebuji a chybi mi to. Chtela bych aby se vsechno vratilo zpatky do normalu a mohla jsem zit normalni zivot. Mám kvůli tomu tlaku hrozne zamotanou hlavu a nevim co v zivote chci a nevim jakou ma budoucnost moje aktivita.:(
    Jen bych chtela vedet jak lepe snaset vsechno to okolo nebo neco co by mi pomohlo prosim:(

    holka, 13 let, 17. února

    Ahoj z Modré linky,

    můžu s Tebou jen souhlasit, že situace, ve které všichni jsme, je velmi náročná. Hodně žáků a studentů se ocitlo ve stavu, který těžko zvládají. Nemají kontakt s vrstevníky, škola online je náročnější, než kdyby do ní normálně chodili, chybí možnost sportu, výletů, prázdninových pobytů. Nedivím se, že píšeš, že máš kvůli tomu zamotanou hlavu. Je dobře, že si takto říkáš o pomoc.

    Nikdo z nás nemá moc všechno vrátit zpátky, přála bych všem nám, aby to bylo co nejdříve. Do té doby je ale potřeba se o sebe postarat. Co můžeš o sebe udělat? Zkus si třeba najít jednu kamarádku, se kterou by ses pravidelně vídala. Můžete spolu chodit ven, zkusit si spolu třeba venku zaběhat, zacvičit, tak, jak je to možné. Poslouchat spolu hudbu, hrát nějakou venkovní hru (dají se najít různé šifrovací hry, venkovní únikové hry apod.). S více kamarády si můžete třeba normálně telefonovat, nebo si dělat online setkání, nebo si psát - chápu, že to není ono, ale je to lepší než izolace. Někdy se k tomu musí člověk trochu donutit, protože se mu už ani nechce. Pomáhá určitá pravidelnost - třeba každé úterý odpoledne jdu ven s Terkou, každou středu si voláme s Katkou apod.

    Ty sama se můžeš zkusit pro to, abys to snesla, docela hodně. Každý den si udělat třeba malou radost, na druhý den si naplánovat něco, na co se můžeš těšit (i maličkost, třeba buchta k snídani); hýbat se (třeba při hudbě), zkusit něco tvořit nebo vyrábět (nebo třeba vymalovávat antistresové omalovánky). Pomáhá i hudba, aktivně, pokud se jí věnuješ, nebo poslouchání, třeba i relaxační hudba (kterou najdeš například na Youtube).

    Tvoji rodiče by měli vědět o tom, co prožíváš, mohli byste spolu vymyslet něco, co by tě potěšilo, nebo povzbudilo. Zkus jim o všem říct. A pokud by Ti bylo opravdu těžko, můžeš zkusit vyhledat například školního psychologa, který by měl fungovat nyní i online.

    Držíme palce, abys vše dobře překonala,

    Modrá linka

    Na otázky odpovídají

    pracovníci linky důvěry Modrá linka, psycholožka BáraV, MUDr. Jiří Staněk, bojovníci proti kouření z projektu Nekuřátka, vědecký nadšenec Pragmatik a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze čtenáři mladší 15 let.

    Kamarádi

    Žárlím?

    Ahoj Alíku, jsem Ema a bydlím v paneláku. Mám tady kamarádku Stáňu, která se mnou nechodí do školy. Mám jí hodně moc ráda, a jsem trochu na ní dokonce závislá. :-D Každý den si voláme a píšeme. Dneska mi taky zavolala, akorát že tam z někým byla. Ta holka byla její kamarádka Anička, která se mi do toho mobilu začala smát, jestli chodím do 1 třídy, kvůli tomu že divně mluvím. Stáňa se mě zeptala jestli nechci k ní, a já zalhala že se musím učit. Začala jsem brečet. ;-( Asi po hodině, mi napsala znova jestli nechci ven. Zrovna jsem jedla, takže jsem mobil neměla u sebe. Když jsem se vrátila zpátky do pokoje, uslyšela jsem jak se někdo dole na společenský zahradě směje. Koukla jsem se z okna, a tam jsem je viděla jak se smáli, a užívali si. Začala jsem ještě víc brečet. V duchu jsem prosila aby odešli, protože čím víc se smáli, tím víc jsem brečela. :-( Neznamená to, že žárlím??? Prosím odpověz...

    holka, 10 let, 24. února

    Ahoj, Emo,

    když si čtu to, co prožíváš, říkám si, že je docela možné, že jde o pocit žárlivosti. To je úplně normální, podobně to někdy měl skoro každý. Z Tvé zprávy vnímám, že Ti možná bylo taky líto, že se Ti Anička do telefonu smála – i to chápu. Přemýšlím, co Tě vedlo k tomu, že jsi Stáně zalhala, že se musíš učit, když Tě pozvala k ní domů - jaké myšlenky Ti kolem toho běžely hlavou. Píšeš, že Stáňu máš moc ráda, jako bys na ní byla skoro až závislá. Je prima, že máš takovou kamarádku. Zároveň Stáňa i Ty můžete mít i jiné kamarádky, tak to obvykle chodí, že postupně poznáváte nové lidi a třeba si rozumíte i s někým dalším. Nemusí to znamenat, že by Tě už neměla ráda, nebo že bys byla špatná nebo horší než ta druhá kamarádka. Myslím si, že klidně můžeš Stáně povědět o tom, jak Ti je a jak se cítíš potom, jak se s Aničkou chovaly. Můžeš to taky zkusit probrat třeba s mamkou nebo taťkou nebo někým dalším, kdo je Ti blízký.

    Zdraví

    Modrá linka

    Kamarádi

    Kamarádka chtěla spáchat sebevraždu

    Ahoj, modrá linko.
    Tento dotaz je opravdu zvláštní ale opravdu se to děje. Je dost těžké to vysvětlit v jedné zprávě ale pokusím se o to. Dříve ve druhé a třetí třídě u nás byla jedna holka... Budu jí říkat Veronika i když má jiné jméno. Veronika vždy byla tak trochu divná. Ve druhé nám vyprávěla že se dívá na nějaký super pořád a já se ptala mámy, zjistila jsem že je to pořád pro dospělé. Ve třeti měla nejoblíbenější knihu Kyticí :-o od čtvrté třídy se odstěhovala do nějakého jiného města ale pořád mi občas píše. Jen tak jednou dvakrát za rok trochu....Už jsme se ale neviděli.

    Nedávno mi napsala že je v Motole na psychiatrii. Protože chtěla spáchat sebevraždu. Nechápu jak se k takovému stylu dostala. Jen jsem ještě dříve věděla že už žije na nějaké divně vesnici půlka její třídy kouří a pije alkohol. Taky když mi píše tak přes slovo sprostě! Prý už se u nich ve škole jednou našli drogy:-c.
    No zpátky k tomu. Teď je v Motole na psychiatrii a já chtěla aby jí bylo lépe. Snažila jsem se jí napsát nějaké povzbuzující věci a více pro ní být online trochu jsme se bavili a ona řekla že těm lidem nevěří že jsou fakt blbý a vůbec s nimi nebude komunikovat. Myslí si že jí život je na nic. Já si zase mislim že by jí tam opravdu pomohli. Jenže nechce je poslouchat a já se o ní bojím. Mám pocit že jí pořád život nebaví a chce se zabít. Nemám ale žádné kontakty na její rodiče a moje máma říká že no jo... Veronika vždycky byla nějaká divná... Ale oni jí pomůžou. Nevím co bych jí měla napsát jak jí povzbudit a vysvětlit aby si vážila života. Vím že mi má být úplně jedno a je to její problém a před tím jsme se už 4 roky skoro vůbec nebavili. Ale ráda bych jí pomohla nevím jak.;-(;-(
    Mě tyhle problémy nejsou blízké a doufám že nikdy nebudou. Mám jedničky jsem šprtka, nehádam se s rodiči a už třetí rok nemám žádnou poznámku. Nikdo z rodiny nekouří a nepiji. Opravdu nechápu jak se dá takhle nedbat na své zdraví... Já ani neříkám žádná slova sprostě. Vůbec! Omlouvám se za velice zmatene vysvětlování. Doufám že to jde nějak pochopit. Řeknu krátce: Veronika se dostala na psychiatrii a chce zemřít já k těmto problémům nemám blízko a vůbec jí nerozumím. Přesto bych jí ráda přemluvila aby měla ráda život a ty lidí (psychologové) si aspoň poslechla.....
    Děkuji za odpověď. A přeji hezký den.

    holka, 13 let, 20. února

    Ahoj,

    chápu, že bys Veronice ráda pomohla. Umím si taky představit, že její "svět" a to, co prožívá, je velmi vzdálené tomu, jak žiješ a na co jsi zvyklá Ty. O to víc mi od Tebe připadá hezké, že se snažíš Veroniku podpořit. Vůbec jsi to nepopsala zmateně, naopak mi to připadá dobře srozumitelné.
    Myslím si, že to nejdůležitější pro ni už děláš - jsi tu pro ni, píšeš si sní, snažíš se jí povzbudit, to je moc důležité - i když se Ti může zdát, jako by "neslyšela" co se jí snažíš říct. Veroniku něco asi hodně trápí a v takové situaci to tak někdy lidé mají, že jim nějakou dobu nejde dbát o své zdraví a vážit si života. Píšeš, že bys ji ráda přesvědčila, aby měla život ráda - bohužel, i když bychom si to moc přáli, takto druhého přesvědčit často není možné. Člověk musí chtít sám. Možná to chce ještě trochu času, než se Veronika začne zotavovat. Víš, že je teď v péči odborníků, kteří jí poskytují základní pomoc a podporu. Neleží na Tobě zodpovědnost za to, abys ji zachránila. Každý je sám odpovědný za svoje životní rozhodnutí. Připadá mi důležité, abys myslela i na sebe - na to, jak velký stres Ti to celé působí. Zároveň je prima, že si s Veronikou někdy píšeš online, věřím, že jí to může přinášet úlevu, i když si třeba budete psát i jen o "obyčejných" věcech a ne přímo o psychiatrii a jejím stavu. Chtěla bych Tě podpořit, abys o tom, jak se kolem toho cítíš mluvila s někým blízkým, komu věříš. Kdybys chtěla, můžeš se nám taky ozvat na Modrou linku - na chatu, telefonu, Skypu. Kontaktovat nás určitě může i Tvá kamarádka. Kontakty a provozní dobu najdeš na našich webových stránkách www.modralinka.cz.

    Zdraví

    Modrá linka

    Kamarádi

    Postrádám sociální cítění

    Zdravím.
    Poslední dobou na sobě začínám pozorovat něco, co přesněji nedokážu identifikovat.
    Často opovrhuji společností jako celkem, nedodržuji společenské normy a hodnoty, porušuji pravidla a podle slov mé učitelky se bouřím proti takzvaným dobrým mravům. Lidé (když se s nima dostanu do kontaktu, kterého se celkem štítím, a z představy potkávaní lidí, ať už jen na ulici, v divadle, nebo kdekoliv, se mi svírá srdce, a zvedá žaludek.) taky často tvrdí, že jsem zahleděná sama do sebe, což je částečně pravda, uznávám, ale co je mi potom, že můj bratr má nějaký problém, mě se to netýká. Také jsem zjistila, že postrádám jakoukoliv empatii vůči ostatním lidem, je mi jedno, že moje rodina plánovala dovolenou, na kterou nakonec jedou samy, protože já o to nemám zájem, i když jsme tam měli slavit moje narozeniny. Taky by se dalo říct, že postrádám sociální cítění.
    A tak se po dlouhém přemlouvání musím přiznat, že já nemám tušení, co si o tom všem myslet.

    holka, 14 let, 19. února

    Ahoj,

    poslední dobou u sebe pozoruješ chování, ze kterého jsi sama zmatená - vnímáš to tak, jako bys postrádala sociální cítění, empatii, chuť vídat se s druhými lidmi. Pří čtení Tvé zprávy jsem přemýšlela, co z toho, co jsi popsala, o Tobě řekla Tvoje učitelka a co vnímáš Ty sama. Rozumím, že nevíš, co si o tom všem máš myslet. Takhle na dálku nedokážu přesně určit, co to znamená. Říkám si, co dalšího se Ti poslední dobou v životě děje a s čím by tahle změna mohla souviset. Připadá mi taky důležité zamyslet se nad tím, jak jsi to v tomhle ohledu měla dříve - jestli spíš podobně anebo jinak. Chtěla bych Tě podpořit, aby sis o tom, co prožíváš, zkusila promluvit s někým, komu věříš. Pokud by ses v tom celém chtěla víc zorientovat, mohla by pomoci psychoterapie, kde se vše dá probrat podrobněji. Můžeš se nám taky ozvat na Modrou linku - na chatu, telefonu, Skypu. Kontakty a provozní dobu najdeš na našich webových stránkách www.modralinka.cz.

    Zdraví

    Modrá linka

    Kamarádi

    Nikdo se se mnou ve škole nebaví

    Ahoj Alíku a spol.
    Takže nevím co mám dělat když nikdo ze školy se s semnou nebaví;-(.
    Možná je problém že jsem na půl romka.
    Přeji krásný zbytek dne.

    Janet11, 15. února

    Ahoj Janet (krásné jméno!),

    mrzí mne, že se s Tebou ve škole nikdo nebaví. Věřím, že Tě to hodně trápí. Nevím, zda Ti budu schopná na tuto otázku odpovědět takto na dálku po internetu, protože Tě neznám a nevím, jak to vypadá u Tebe v kolektivu. Ale nabídnu Ti, co mě k tomu napadá.

    Myslím, že je hodně těžké být v kolektivu, kde máš pocit, že se s Tebou nikdo nebaví - a možná o to těžší, když nevíš přesně proč. Může být fajn to zjistit, abys věděla, na čem můžeš případně pracovat. Můžeš se zkusit zeptat dospělých, svého třídního učitele/učitelky, nebo též přístupnějších spolužáků, jaký je jejich pohled na to, co se ve třídě děje. Také i Ty můžeš pozorovat, jak na Tebe různí spolužáci reagují, a co se děje, když v komunikaci s nimi zkusíš něco nového.

    V jakémkoli vztahu, i kamarádském, jsou vždy dva lidé a oba musí projevit snahu ze své strany, aby vztah fungoval. Chování druhých moc neovlivníš, ale můžeš se zaměřit na to, co můžeš dělat Ty. Nevím, jak se ve třídě projevuješ, ale neboj se navázat konverzace. Někdy, když čekáme, že se jako první ozvou ti druzí, tak můžeme čekat opravdu hodně dlouho. Zároveň je důležité nebýt moc “vtíravá”, tedy respektovat prostor spolužáků a nezahlcovat je. Také můžeš trénovat své schopnosti naslouchání, stát se dobrým posluchačem, zajímat se o své spolužáky a učit se empatii vůči nim. Tyto schopnosti se Ti budou hodit celý život. Někdy ale i přesto, že děláme všechno správně, se nedaří navázat vztah s druhými lidmi. Může to být dáno jejich přístupem, ale i tím, že jste možná prostě každý jiný. Pokud by Tě to stále trápilo, neboj se požádat o pomoc někomu, komu důvěřuješ. Nějakému dospělému, učitelce, nebo školnímu psychologovi/psycholožce, pokud na škole máte. Je možné, že mají do situace větší vhled. Kdyby sis o tom chtěla více popovídat i s námi, tak kontakty na nás najdeš na www.modralinka.cz, máme i chat.

    Nevím, jeslti příčinou toho, že se s Tebou nikdo nebaví, je skutečně to, že jsi napůl romka. Podle Tvé zprávy to ani Ty nejspíš nevíš. Je pravda, že někteří lidé mají předsudky, které jim můžou bránit v tom, poznat, jaká opravdu jsi. Chci Tě ale, Janet, povzbudit, aby ses nebála být vždycky sama sebou. Skuteční kamarádi Tvou opravdovost ocení a budou Tě mít rádi pro Tebe, jaká jsi. Takových kamarádů nebývá moc, ale když je najdeš, stojí to za to. Někdy to chce ale čas.

    Přejeme Ti v tomto počínání co nejvíc úspěchů.
    Modrá linka

    Kamarádi

    Osmiletý gympl a kamarádky

    Ahoj poradno,
    Jak už jsem sem jednou psala;chci jít na osmileté gymnázium,a dnes o tom začal náš učitel mluvit a mě se sevřel žaludek a třesu se a bojím se že ty příjímačky nedám.Pořád mám stres a když si lehnu začnu na to myslet a úplně mi zdřevěnají nohy.Na pedagogicko-psychologické poradně nám řekli,že na to mám ale teď nějak nevim...
    Ale ještě se bojím jedné věci;že když se na ten gympl dostanu,tak že nezapadnu až teď jsem si uvědomila,že odejdu od nejlepších kamarádek co jsem kdy měla a kvůli učení na ně vlastně ani nebudu mít čas.Jedna kamarádka chce ale chce úplně na jiné než já.Jak se stím vším mám vyrovnat?;-(
    Děkuji za odpověď
    Emaeiffel

    holka, 11 let, 13. února

    Ahoj Emaeiffel,

    píšeš o strachu z přijímaček a ze ztráty kamarádek. Strach je přirozený pocit, který velmi často provází téměř každého z nás, obzvláště když máme nepříjemné zkušenosti z minulosti nebo nám na něčem hodně záleží. A protože Ty o strachu píšeš opakovaně, chci Tě znovu podpořit, abys na své strachy nebyla sama, svěřila se rodičům (klidně jim ukázala naši opakovanou komunikaci, aby pochopili, že opravdu potřebuješ pomoct). A spolu s rodiči se můžete obrátit i na pomoc psychologickou. Je skutečně důležité, abys na to vše nebyla sama.

    Rozumím i Tvým obavám, že přijdeš o kamarádky. Nejprve Tě chci povzbudit, odchod na jinou školu ještě nemusí znamenat konec předchozího přátelství. Můžete se s holkama dál vídat po škole, o prázdninách, navštěvovat se o víkendech. A navíc dostaneš šanci poznat i nové kamarádky a kamarády. Tvým obavám, jestli zapadneš, rozumím. Ale nelze nic jiného, než se s nimi někomu svěřit, mít o nich s kým mluvit, najít si podporu, abys o tom zbytečně nepřemýšlela, protože to moc nepomáhá. Můžeš si o tom třeba s rodiči promluvit, dohodnout se s nimi, co Ti může pomoct, abys zapadla. Ale dopředu nic vyřešit nelze. Řešit situaci může teprve, až když skutečně nastane. Mnohdy se to, čeho bojíme, vůbec nestane. A i pokud se to stane, ta situace nám často sama napoví, jak ji řešit.

    Svěř se tedy rodičům nebo někomu, komu věříš, aby se Ti dostalo podpory
    Modrá linka

    Kamarádi

    Nemám kamarády

    Ahoj alíku,
    mám problém že némám žádné kamarády.A to už chodím do 5 třídy.Problém je v tom že nemůžu najít nikoho s kým bych si rozuměl ideálně jít do jiné třídy takže do matematické ale tam se mi nechce.Vždycky je mi líto že nemám žádné kamarády když vidím jak jsou všichni s kamarády šťastní.

    Děkuji zs odpověď a hezký den.;-)

    kluk, 11 let, 12. února

    Ahoj z Modré linky,

    umím si představit, že je Ti líto, že nemáš kamarády, komu by nebylo. Mít kamarády, se kterými si rozumíme, je moc fajn a je to přirozená lidská potřeba. Píšeš, že by řešením bylo jít do jiné třídy, což je matematická. Pokud nejsi úplně na matematiku, rozumím tomu, že se Ti do toho nechce. A ani to není nutné. Chápu, že je fajn mít kamarády přímo ve třídě, ale když se najdou kamarádi třeba v jiné třídě nebo prostě někde jinde, je to taky fajn. Možná se můžete potkávat o přestávkách, případně po škole. Kamarády získáváme postupně tak, že se bavíme s lidmi kolem sebe. Snazší je to při volnočasových aktivitách, koníčcích, protože máme společné zážitky a témata. Ale společné zájmy ani mít nemusíme a ani se na všem shodnout. Je to výhodnější. Ale někdo, kdo má jiné zájmy a jiné názory, nás může obohatit, můžeme se od něj naučit, co sami neznáme. Je pravda, že v současné situaci je obtížnější si hledat kamarády. O to více Tě chci povzbudit, abys na to vše nebyl sám. Svěř se svým blízkým, těm, kterým věříš. A sdílej s nimi, v čem je pro Tebe obtížné si najít kamarády, ptej se jich, jak si kamarády našli oni. Mohou Tě podpořit, poradit Ti. Už to, že nebudeš se svými pocity sám, pomáhá.

    Fajn dny Ti přeje
    Modrá linka

    Kamarádi

    Nová škola

    Dobrý den,
    vím, že už tu podobný dotaz je. Ale myslím si že ten můj se přece jen odlišuje...
    Ale k věci. Ve škole mám dvě nejlepší kamarádky, A a B. Ale mám takový problém. Kamarádka B chce odejít na víceleté gymnázium, zatímco kamarádka A chce zůstat na naší škole. Vím že je to až za dva roky, nebo za jeden a půl, ale hrozně se bojím. Mám obě svoje kamarádky stejně ráda a nerada bych o žádnou z nich přišla;-(. Mám z toho hrozný pocit, nedokážu si život bez jedné z kamarádek představit.;-( Předem děkuji za odpověď.

    holka, 9 let, 10. února

    Ahoj,

    věřím, že Tě trápí představa, že by jedna z kamarádek šla na jinou školu, a Ty by ses s ní vídala méně než teď. Je prima, že máš kolem sebe takové kamarádky, se kterými je Ti tak dobře. Nedokážu Ti říct, jak to bude, kdo na jakou školu nakonec půjde. Říkám si, že i kdybyste každá byla na jiné škole, nemusí to hned znamenat, že kamarádku ztratíš - můžete se vídat po škole, o víkendu anebo společně třeba chodit na nějaký kroužek. Chtěla bych Tě podpořit, abys s někým sdílela to, co Tě trápí. Ať už přímo s kamarádkami anebo třeba s mamkou a taťkou anebo někým dalším z rodiny. Když se někomu svěříme s tím, čeho se bojíme, často to přinese alespoň trošku úlevy. Jak píšeš, možnost víceletého gymnázia je něco, co Vás čeká až za delší dobu - nyní si pořád můžete užívat jedna druhé a podnikat spolu věci, které Vás baví.

    Zdraví

    Modrá linka

    Kamarádi

    Ztratím kamarádku odchodem na střední?

    Dobrý den měla bych menší dotaz.
    Já a moje kamarádka jsme si velmi blízké a já bych bez ní asi nemohla ani dýchat. Ale je tu takový problém pokaždé když mluvím o střední škole tak se prostě bojím co s námi bude až tam půjdeme, vypadá jako by ji to vůbec netrápilo, že se už pak spolu nebudeme bavit. A vlastně když už se nebudeme bavit tak mám i problém si najít přátelé už od první třídy mě všichni jen kritizovali (tím myslím spolužáci) a pokaždé když k nám přišla nějaká nová holka tak jsem se s ní seznámila byli z nás nejlepší kamarádky a pak odešla na jinou školu (a tohle už se mi stalo čtyřikrát) a celkově nemůžu spát jelikož na to stále myslím.

    holka 13 let, 8. února

    Ahoj z Modré linky,

    chápu, že Tě mrzí představa, že bys mohla přijít o kamarádku. Přátelství ale nemusí skončit tím, že budete chodit každá na jinou školu. Jestliže si opravdu rozumíte, nic nebrání tomu, aby vaše přátelství pokračovalo.

    Píšeš, že nemůžeš spát, protože na to stále myslíš. Rozumím Tvým obavám, když se Ti opakovaně stalo, že Tvé kamarádky odcházely na jiné školy. Chtěla bych Tě však podpořit v tom, abys zbytečně nepředbíhala událostem a raději si užívala toho, že ještě spolu s kamarádkou do školy chodíte. Čím více své přátelství budete teď upevňovat a užívat si je, tím pevnější bude.

    Pokud jde o navazování nových přátelství – zdá se v tom problém nemáš, už jsi jich navázala dost, i když Ti vnější okolnosti nepřály. Nemáš tedy důvod se toho bát. Pokud i přesto máš nějaké pochybnosti, zkus se obrátit na lidi kolem sebe, kterým věříš, a povídej si s nimi, jak oni navazují nová přátelství, co si myslí, že je pro navazování přátelství důležité, jaké mají zkušenosti. I to Ti může být k užitku.

    Přejeme Ti hezké zimní dny
    Modrá linka

    Kamarádi

    Ahoj poradno,
    dneska spím u kamarádky. Znám se s ní od září a její rodiče jsem ještě nepoznala. Viděla jsem jen její mamku. Spím u ní poprvé, ale mám strach, že na mě její rodiče budou mít špatný názor.
    Jak se mám seznámit s jejíma rodiči. Když jsem spala u jiné kamarádky, tak mě to netrápilo, protože její rodiče jsem znala dlouho, ale její kamarádky rodiče vůbec neznám. Mám strašný strach.

    holka, 12 let, 5. února

    Ahoj,
    pokud se budeš chovat slušně, pak určitě uděláš dobrý dojem. Nezapomínej na kouzelná slovíčka – prosím, děkuji, dobré ráno, ...
    Při hře v pokojíčku nekřičte. Nezapomeň se před spaním umýt a vyčistit si zuby.

    Kamarádi

    Závidím

    Ahoj, já bych se vás chtěla zeptat na jednu otázku. Já totiž mám instagramovou fanpage (fanouškovskou stránku) na jednu moji oblíbenou skupinu. Ono jich tak je stovky na tu skupinu. Ale ona tam je jedna holka, dřív to byla určitě jedna z nejslavnějších a do teď je i nejoblíbenější. Všude kde třeba označují nejoblíbenější fanpage, tak jí mají všichni na prvním místě. Dřív měla hrozně moc liků (srdíček) ale zablokovali jí účet asi s třemi a půl tisíci sledujících. Začíná od znovu a je to asi necelý půl rok a už má pomalu víc jak já která to sbírá (v květnu to budou dva roky) rok a půl. Já mám cca na svých příspěvcích max 150 liků a to se musí stát zázrak. Jenže ona má úplně normálně a běžně 200, 300 liků. A to i na úplně běžném editě který může být hotový třeba za 20 minut, ale já se s tím třeba štvu 3hodiny a mám tam třeba 50liků. (Mám 1560 follow cca) taky skoro na každém příspěvku má like od té skupiny a od těch členek. Ona už těch liků má tolik, že si toho ani nevšimne a třeba veřejně nepodekuje. A taky si jí jedná holka (bývalá členka té skupiny) všímá úplně nejvíc. Ona sice říká že si vsech svých fanoušků všímá stejně, ale když se podíváte, tak i blbci dojde že ne. Ona jí sledujte i na fanpagi, ale i na soukromém účtu, likne jí snad každý příspěvek (a to říká že nelikuje všechny) a mám pocit že jí nadržuje. nemyslím to proti ní vůbec nějak špatně (proti tý fanpagi), ona si to zaslouží, je hodná, milá ochotná... Prostě úžasný člověk. Ale teď se naskytl ten problém. Já na ní úplně hrozně žárlím. Dobře, možná trochu závidím. Já jí sice píšu jak jí to přeji, ale to není pravda. Já nechci aby to vyznělo že ona si to nezaslouží a že já jsem ta lepší co musí mít všechno.to rozhodně NE. Já normálně nežárlím, ale v tohle případě ano..já bych se jí to chtěla naučit přát. Ona si to zaslouží, ale já to prostě neumím myslet upřímně. Děkuju a snad jsem řekla vše

    holka, 12 let, 23. ledna

    Ahoj z Modré linky,

    z Tvých řádků je patrné, že opravdu té holce trochu závidíš. Moc se mi líbí, že si to dokážeš přiznat. A že i přesto, že jí závidíš, uznáváš, že si ta holka zaslouží mít hodně liků a chceš jí to přát. Mnohdy v životě se nám stane, že na někoho žárlíme nebo někomu něco závidíme. Takovým pocitům se ne vždy ubráníme. To důležité však je, že z nich nemusíme jednat. Tedy nemusíme se k člověku, kterému závidíme chovat ošklivě, nemusíme se snažit mu překazit jeho úspěch nebo štěstí. Prostě se k němu můžeme chovat tak, jako bychom mu to přáli, i když to tak nedokážeme upřímně cítit. Tím, že tak budeme chovat, se může stát, že si skutečně uvědomíme, že je to fajn člověk, že si to zaslouží a začneme mu to přát upřímně. I pokud by se tak nestalo, můžeme se k němu zkrátka chovat hezky a slušně.

    K tomu, abychom nemuseli závidět, pomáhá věnovat se tomu, co nás baví a těší, být s lidmi, které máme rádi, prostě se snažit být co nejspokojenější.

    Přejeme Ti tedy více spokojenosti,
    Modrá linka

    Kamarádi

    Osamění

    Ahoj Alíku a týme,
    Mám problém že jsu neustále smutnej.Vždycky před spaním strašně přemýšlím a pak mi nejde usnout a jdu spát třeba v 0:15.
    Prostě mi přijde že už si neumím dělat radost z maličkostí jako dřív.Řek bych že hlavní problém je v tom že nemám žádné kamarády ale tak to bylo vždycky už ve školce.Nejspíš proto že si s nikým nerozumím.Například se vždycky kluci ve škole o přestávce perou a já jenom sedím dívám se na ně a přemýšlím proč to dělají.S holkami si rozumím víc ale v dnešní době je složité mít kamarádku.Jen co máte kamarádku si z vás všichni dělají srandu že spolu chodíte atd. Což by mi ani nevadilo prostě bych si řekl že jsou blbci že se tomu smějou a nechal bych to plavat.Ale problém je že se potom s váma ani ta holka kamarádit nechce když ví co by to mělo za následky.... Někdy mám pocit že je dobrý žít takovej samotářskej život ale někdy ten pocit zase nemám.Kamarády jsem nikdy neměl ani ve školce.Hodně často si povídam v duchu sám se sebou vzhledem k tomu že nemám s kým.Už mě napadlo že by nebylo od cesty jít s tím za psychologem ale stydím se to říct a ani nevím jak to říct..Navíc s tímto jsem měl problém již delší dobu ale potom co jsem
    se zamiloval do jedné holky a ta potom řekla že už si se mnou nechce psát se to o hodně zhoršilo.Sice už jsme se zase dali dohromady ale kdybych seděl u tho psychologa a on by se mě ptal kdy to začalo a já bych mu to řekl tak by to nejspíš mohl říct např. rodičům a to nechci.S tou holkou jsme v kontaktu online píšeme si voláme si ale nikdo o tom neví a je to jedinej můj člověk mimo rodinu na kterýho se můžu obrátit.Také mě celkem ničí že se s ní nemůžu vidět na živo.Že spolu třeba nemůžem zajít na procházku nebo tak něco.Jenže bydlí strašně daleko a dřív než v 16 se s ní asi neuvidím.Na tábory přes léto nejezdím protože moje máma je učitelka a léto trávíme u babiček nebo třeba u moře atd. s mámou,ségrou a s tátou když si vezme volno.A i kdyby tak stejně od sebe bydlíme 130 kilometrů.

    Děkuji za odpověď a přeji hezký zbytek dne.

    kluk, 11 let, 22. ledna

    Ahoj,

    píšeš nám o tom, jak se poslední dobou cítíš. Připadáš si smutný, nedaří se Ti usnout, protože Ti hlavou běží spousta myšlenek. Myslíš si, že to souvisí s tím, že nemáš kamarády – víc si rozumíš s holkami, takové přátelství ale často komplikují reakce ostatních. Přátelíš se s jednou holkou, nemůžete se ale moc vídat osobně. Přemýšlíš, jestli by nepomohlo návštěva psychologa. Nepokládáš nám konkrétní otázku, proto Ti spíše napíšu několik svých postřehů, které mě napadají k tomu, co jsi napsal.
    Všechny pocity, které popisuješ, jsou normální a přirozené. Někteří lidé nepotřebují být pořád obklopení lidmi a zapojovat se s klukama do rvaček, tolik jim nevadí samota – neznamená to ale, že si nepřejí mít blízkého přítele, se kterým si budou rozumět. Dovedu si představit, že začít kamarádit s holkou někdy není jednoduché, protože v tom ostatní hned vidí něco romantického, což může později odradit i jednoho z kamarádů, aby se s tím druhým vídal. Pokud ale najdeš někoho, s kým je Ti dobře, říkám si, že stojí za to o přátelství trošku zabojovat – upřímně si s tím kamarádem promluvit o tom, jak to, co se kolem Vás děje, prožíváte, a jak by se to dalo vymyslet, aby Vám bylo ve Vašem přátelství dobře. Je prima, že si píšeš a voláš s holkou, do které ses zamiloval. Chápu, že Tě trápí, že se nemůžete vidět. Bohužel, Ti v tomto nedokážu poradit, jak to udělat – nevím, do jaké míry by Vám třeba Tvoji anebo její rodiče vyšli vstříc v tom, abyste se občas mohli vidět osobně. Napadá mě možnost si o tom s nimi zkusit promluvit, nevím ale, jestli je to pro Tebe přijatelné.
    Co se týče problému s usínáním, někdy pomůže, když si před spaním chvilku čteme knížku, posloucháme nějakou povídku anebo si třeba uvaříme bylinkový čaj (z meduňky nebo levandule).
    Ohledně návštěvy psychologa – ano, i to to je možnost, kam se obrátit, když si člověk s tím, co prožívá, neví rady. Ráda bych Tě v tom podpořila. Nevím přesně, čeho se týká Tvoje obava z toho, co by mohl psycholog říct rodičům. Obvykle to ale nebývá tak, že psycholog říká rodičům úplně všechno, co se na sezení dozví – můžeš se s ním předem domluvit na tom, co jim musí říct. Pokud chceš, můžeš se taky ozvat nám na Modrou linku, kde bychom mohli vše podrobněji probrat - na chatu, telefonu, WhatsAppu anebo Skypu. Kontakty a provozní dobu najdeš na našich stránkách www.modralinka.cz.

    Zdraví

    Modrá linka

    Kamarádi

    Spor mezi kamarádkami v partě

    Ahoj,
    Byla jsem s kamarádkami na odpoledce a jedna holka tam donesla bonbony.Jenomže kamarádce nedala ani jeden-prostě ji odmítala dát. Ptaly jsme se ji proč ale ani neodpověděla.Druhý týden ta které nedala přišla později, ale Anička(ta která ji nechtěla dát) tam čekala než přijde.Potom přišla a Anča ji začala mě zavolala protože mi musela něco ,,důležitého´´říct.Přitom tam sprostě nadávala na ostatní holky.Samozřejmě jsem to řekla holkám ale Kiki(Ta která nedostala bonbon) si to nenechala líbit a řekla jenom Aničce a je nechá na pokoji a Anča zavolala svojí mámě a nutila Kiki aby si s ní zavolala.Donutila svou mámu aby Kiki seřvala. Kiki ale řekla samosebou ne.
    Nemluvím jen za naši rozpadlou partu, ale za celou třídu-jak jim máme říct, že se mají nechat na pokoji?Předem strašně moc děkuji za odpověď.
    Emaeiffel

    holka, 11 let, 21. ledna

    Ahoj Emaeiffel,

    píšeš nám o tom, jak to teď je ve Vaší partě a třídě. Nejsem si jistá, jestli jsem správně pochopila, co přesně se děje a jestli Ti tak dokážu poradit tak, aby Ti to bylo užitečné. Vnímám, že v tom je důležitý spor mezi Ančou a Kiki, kdy se Anča z nějakého důvodu chová ke Kiki špatně. Nedokážu takhle na dálku poznat, proč se tak chová anebo jak přesně by se to dalo udělat, aby se holky "nechaly na pokoji". Zároveň si říkám, že mi připadá v pořádku, když jim s ostatními řeknete, jaké to pro Vás je, když mezi sebou mají konflikt, že se bojíte, jak to dál bude s Vaší partou a atmosférou v celé třídě. Pokud by se to nelepšilo, můžete to celé probrat třeba se školním psychologem, pokud ho ve škole máte, anebo s vaším třídním učitelem.

    Zdraví

    Modrá linka

    Kamarádi

    BFF

    Ahojky, mám kamarádky a jen jedna je BFF(Terka). A pak jedna je obyčejná kamarádka (Nela)ale myslí si že ji mám za BFF, ona mě sice za BFF má ale já ji ne. Zkusím to nějak lépe sepsat. Moje pravá BFF (Terka) máme se za BFF obě dvě. A pak má kamarádka (Nela). Nela si myslí že já ji mám za BFF, ona mě sice za BFF bere ale já ji beru za normální kamarádku. Nejhorší je to že já neumím říct Ne takže já ani neumím říct nejsi moje kamarádka a to je ten problém nevím jak ji to říct. Nemůžeme s Terkou ani nosit BFF náhrdelníky. A nás (mě a Terku) to už přestává bavit. Terka je prostě něco víc nevím jak to vám více vysvětlit a už vůbec to neumím vysvětlit Nele. Prosím poraďte.

    PS: omlouvám se za hodně slov BFF

    děkuji V.

    Zasněžená holka, 15. ledna

    Ahoj z Modré linky,

    píšeš nám s dotazem, jak vysvětlit kamarádce, že máš jako úplně nejlepší kamarádku jinou slečnu než ji. Je pro Tebe těžké jí to povědět a zároveň už Ti (vám) vadí, že to neví.
    Přijde mi moc cenné, že máš kolem sebe kamarádky, a dokonce vnímáš velkou blízkost k jedné z nich, kterou považuješ za nejlepší kamarádku. Nejlepší kamarádství vám nikdo nevezme. Je přirozené, že k jednomu cítíš větší náklonnost než k druhému, to se těžko vysvětluje, jak píšeš. Jste si blíž a obě to cítíte.

    Kamarádství, ani to nejlepší, nejde přikázat. Pravděpodobně to cítí i Tvá druhá kamarádka Nela. Je na Tobě, jestli to budeš chtít Nele říct jasněji. Říkám si ale, že není nutné říkat „nejsi moje kamarádka“, mohlo by ji to zranit. Zároveň píšeš, že to Tvá kamarádka vlastně je, jen ne nejlepší. Nemusí to být "buď budeme nejlepší kamarádky, anebo se nebudeme bavit vůbec". Vnímám taky, že nejlepší kamarádka nemusí být jen jedna, ale může jich být víc. Vztahy se mění a vyvíjejí, proto je možné, že i Nela potká, nebo už potkala svoji spřízněnou duši. Říkám si, že se tyto věci poznají a vycítí ze situací, které se přirozeně dějí, nepoznají se jen ze slov. S nejlepším kamarádem/kamarádkou, pokud to je možné, trávíš třeba víc času než s ostatními kamarády. Taky můžeš cítit větší vzájemnou důvěru, nebojíte se svěřit a probírat věci, které vás trápí. Napadá mě, že si můžete s Terkou naplánovat setkání a aktivity jen pro vás. Vyjít si třeba ven na procházku, setkat se u některé z vás doma, něco si zahrát, anebo cokoliv dalšího, co rády děláte.

    Myslím si, že každý kamarád/ka je moc vzácný/á. Může nás naučit něco jiného a nového než druzí. Může odlišně vnímat to, o čem si povídáte a povědět svou jinou zkušenost. S některými kamarády máme společného koníčka, podobný pohled na svět, oblíbenou část města/přírody, kam chodíte apod. Je obohacující mít různé kamarády a kamarádky, čím pestřejší, tím se toho můžeš víc naučit a zažít. Neboj se to, co v přátelství prožíváš, probrat také s mámou nebo někým dalším blízkým - možná i oni ve Tvém věku řešili podobné problémy a můžou Tě podpořit.

    Hezké dny s kamarády přeje
    Modrá linka

    Kamarádi

    Problém s kamarádkou

    ahoj zdravím poradnu mám dotaz kvůli kamarádkám
    já a moje nej kamarádka jsme se bavily normálně ale jednou přišla jedna holka z její třídy a všechny nás rozhádala ted mám pocit že se mě snaží odstrčit od mojí bff furt se hádáme a ona mi lže když mi pak napíše tak jsou to omluvy a nadávky na ní ale druhý den už se s ní zase baví a když o ní něco mé bff napíšu tak mi pak volá její mamka že její dceři nadávám ta přitoulaná holka je jedináček. moje bff je moje jediná kamarádka se kterou se bavím už 3 roky v září už to budou 4roky ale už nevím jestli je to pravá kamarádka a nevím co mám dělat???
    poté mě trápí to jak si já najdu kamarády jsem jako malá duše ve velkém těle je mi 13 a jsem zvláštní pozice ráda čtu a dělám věci co 13 a 14 letý děti moc nedělají. lidi mě moc nemusí
    můžete mi poradit ? jetsi ano budu moc ráda děkuji moc

    problém s kamarádkami 13 skoro 14 let, 18. ledna

    Ahoj z Modré linky,

    chápu, že Tě chování kamarádky zklamalo. Většina lidí je smutná, když ztrácí kamarády. Jestli je to pravá kamarádka, nemůže posoudit nikdo jiný, než Ty. Neumíme Ti poradit, jak získat kamarádku zpět, pokud ona sama nebude chtít. V kamarádství je důležité spolu upřímně mluvit o svých pocitech, přáních, o tom, co je člověku příjemné a co mu naopak vadí. Můžeš se své kamarádky zkusit na rovinu zeptat, jak to s Vaším přátelstvím vidí, a také jí dát najevo, za jakých okolností s ní chceš dál kamarádit. Protože, pokud se chová tak, že Tě to zraňuje, je Ti to nepříjemné nebo je to pro Tebe nepochopitelné, souhlasím s Tebou, že to není přátelství, o které by člověk stál.

    Co se týká Tvé druhé otázky, věřím, že pokud máš jiné záliby a povahu než Tví vrstevníci, může pro Tebe být obtížnější si nacházet přátele. Chci Tě však povzbudit, abys byla trpělivá a sama sebou, protože teprve potom můžeš potkat kamarády, se kterými si budeš opravdu rozumět. Možná, že si je najdeš mezi staršími, se kterými toho budeš mít více společného. A možná potkáš někoho ve svém věku, kdo to bude mít podobně jako Ty. V každém případě je dobré nebýt na tyto své starosti sama, mít někoho, s kým o tom můžeš mluvit, radit se ohledně vztahů. A jestliže se Ti mezi vrstevníky hledá hůře, je fajn mít takového blízkého člověka mezi dospělými, ať už to bude někdo z rodiny, oblíbená paní učitelka, které se můžeš svěřit, třeba si občas můžeš popovídat i se školní psycholožkou (psychologem), pokud ji ve škole máte.

    Přejeme hezký zimní čas
    Modrá linka