Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Jak se zabavit v nemocnici? Alík radí dětem

    Volný čas

    Ahoj, můžu se zeptat, čím se zabavit v nemocnici? Pár nápadů mě napadá, např.
    poslouchat hudbu, dívat se na televizi (nevím, jestli ji tam budu mít), hrát hry na tabletu/mobilu, číst si, ale myslím, že se stejně budu nudit, protože wifi tam nemají. Knížku na čtení nemám... a spolubydlícího si myslím, že taky nebudu mít, k tomu nejsem typ člověka, co si povídá s cizími lidmi jen tak z ničeho, jen když si on se mnou začne povídat, prakticky jsem zdravá, jen mám dráty v rukou na vyndání. :-D A budu doufat, že mi odpovíte do pondělí, protože pak nastupuju do nemocnice.:-> (Předem děkuji za odpověď.)

    holka, 19. února

    Ahoj,
    záleží to hodně na tom, co zrovna tebe baví. Jestliže si budeš brát mobil nebo tablet, tak určitě nic nezkazíš, když v něm kromě písniček a her budeš mít i nějaké pohádky, filmy, seriály nebo cokoli, na co ráda koukáš. Když se člověk chytne nějakého zajímavého seriálu, vydrží u jeho dílů hodiny a hodiny, při kterých čas utíká jako voda. Určitě si ale nezapomeň vzít sluchátka, protože v nemocnicích většinou musí být klid.

    Co se týče čtení... Opravdu nemáš doma žádnou knížku? Nemůže ti nějakou půjčit třeba sourozenec či kamarádka? Případně se zkus zeptat rodičů, zda by nenašli nějakou knížku, která by se mohla líbit i tobě. Pokud nic z toho neklapne, můžeš opět spolehnout na moderní technologie a stáhnout si elektronickou knížku, třeba do toho tabletu.

    Krom čtení můžeš pochopitelně také něco psát. Stalo se ti něco zajímavého? Měla jsi nějaký zvláštní sen? Takový by se ti mohl zdát i přímo v nemocnici. Můžeš klidně i sama vymýšlet nějakou pohádku či příběh. Další možností je cosi jako deníček, kam by sis mohla psát i třeba co zrovna prožíváš a jaké to v té nemocnici je.

    Jestli ráda tvoříš, nezapomeň si kromě papírů na psaní i nějaké volné listy s tužkami a pastelkami (případně dalšími podobnými věcičkami), aby sis mohla malovat. Zabavit mohou i různé skládačky, klidně zase z toho papíru. Když zapojíš fantazii, určitě tě napadne spousta možností.

    Nejspíš jsi někdy slyšela i o různých náramcích přátelství. Jejich výroba je většinou strašně jednoduchá a kromě bavlnek na ně vůbec nic nepotřebuješ. Můžeš zkusit popřemýšlet i nad nimi, dokáží zabavit na poměrně dlouhou dobu. Po návratu z nemocnice bys je pak mohla věnovat třeba kamarádkám nebo rodině.

    A nakonec... společnosti na pokoji se určitě neboj. Proč myslíš, že tam nikoho mít nebudeš? Určitě znáš přísloví, že ve dvou se to lépe táhne. Třeba ještě na pokoji poznáš nějakého fajn človíčka, se kterým si užijete spoustu srandy a i ne zrovna příjemný pobyt v nemocnici ti uběhne, ani nebudeš vědět jak.

    Na otázky odpovídají

    pracovníci linky důvěry Modrá linka, psycholožka BáraV, MUDr. Jiří Staněk, bojovníci proti kouření z projektu Nekuřátka, vědecký nadšenec Pragmatik a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze čtenáři mladší 15 let.

    Volný čas

    Dobrý den, mám dotaz. Nějaký ten pátek už se věnuji kreslení, ale nápady mi dochází čím dál víc a víc. Neumím malovat lidi, vílu nebo něco fiktivního bych možná zvládla. Neumím něco napodobit, takže když si například vezmu knihu a chci napodobit kotě v ní, nakonec z toho vznikne pes úplně jiný. Nevíte kde bych se mohla inspirovat nebo nějaký trik či fígl jak něco vymyslet? Děkuji moc.
    J.

    holka, 10 let, 28. února

    Ahoj, zkus hledat výuková videa na YouTube. Nějaké návody jsem ti našla. Když ale budeš hledat sama, najdeš návodů určitě více.
    Kočka:

    Sýkorka:

    Jablko:

    Obličej:

    Postava:

    Volný čas

    Dobrý den, mohou se projít státní hranice pěšky? Protože cesta vlakem před hranice stojí 66 korun na osobu, ale za hranice 168 a přijde mi to celkem pecka, takže jestli to nejde nějak projít pěšky?

    kluk, 12 let, 15. února

    Ahoj,
    ve svém dotazu neuvádíš nic konkrétního. Ani o který hraniční přechod jde, ani to, zda ti jde o normální situaci, nebo o aktuální karanténu a nouzový stav, ani odkud kam se potřebuješ dostat. Proto se dá odpovědět jen obecně.
    Na některých místech je vlaková jízdenka těsně za hranici opravdu výrazně dražší než těsně před hranici. Ale na některých hraničních přechodech existují i jiné a výhodnější přeshraniční jízdenky než podle základního mezistátního tarifu. Ale protože neuvádíš, o jaké konkrétní místo jde, nemůžeme vědět, zda zrovna tam něco takového je.
    A dovolím si předpokládat, že ti jde o normální stav, protože teď jsou hranice kromě polských poměrně dost zavřené a i do Polska je cestování omezené.
    A ano, existuje mnoho hraničních přechodů pro pěší nebo míst, kde je možné pěšky překročit státní hranici. Tedy za normálního stavu, když není karanténa. A jsou místa, kdy takové hraniční přechody pro pěší jsou v blízkosti železničního hraničního přechodu. Ale kde přesně to je v Tvém případě, to si musíš někde najít, když neuvádíš, o které místo ti jde.

    Volný čas

    Kterou cestou se vydat? Malování se vs. Koně

    Dobrý den modrá linko a spol.....

    Mám jeden velký problém! Když mi bylo 10, byla jsem hodně velká koňařka. Každý kdo mě viděl, si v duchu říkal: To je určitě milovnice koní!! Je mi 11, a najednou mi jako kdyby přeskočilo! Chci se malovat, chci mít psa nebo křečka, ale ve vnitř mě pořád volají koně, a já nevím! Nevím, mám se začít malovat, a zapomenout na koně? Nebo naopak mám chodit jako jsem chodila dřív? Bojím se, že když se začnu malovat, zapomenu na koně! A když budu u koní, tak zase budu marnit čas, protože mi ho rodiče stejně nikdy nedovolí! Jsem hrozně zoufalá! Já vůbec nevím co mám dělat! Mám ještě kamarádku, která se maluje, miluje psy, a má psa. Nevím co mám dělat!;-(;-(:-( Jsem úplně někde jinde, než jsem byla!
    moc děkuji za všechny odpovědi!

    holka 11 let, 27. ledna

    Ahoj,

    mohu Tě uklidnit, že prožíváš to, co většina Tvých vrstevníků v dospívání. Je to období velkého zmatku a nejistoty, nevíš, co si vybrat. Na tuto otázku Ti ale těžko dá odpověď někdo zvenčí, odpovědi na své otázky bys měla a mohla hledat sama v sobě. Zkusit si nelhat a upřímně a otevřeně sama sobě odpovědět, co si žádá Tvé srdce. Nemyslím si, že by čas u koní byl promarněný, naopak. Přátelství se zvířaty a možnost vnořit se do tajů jejich života, je velmi smysluplné a často naplňuje náš život, může nás také nasměrovat k budoucímu povolání. Může se také stát, že se chvíli rozhodneš dělat oboje - koně i malování nebo něco jiného, co je Ti blízké. I to by bylo v pořádku, nejprve si to vyzkoušet, osahat, poté se až rozhodnout. Zkus to vše znovu zvážit, promyslet, poradit se s někým starším, komu věříš. Třeba rodiči, tetou, strýcem, trenérem/trenérkou, učitelem/učitelkou, apod.

    Přejeme Ti čas, příjemně strávený, ať už u koní či jinde.
    Modrá linka

    Volný čas

    Domluva s mamkou ohledně táborů

    Ahoj, mám takový problém a už nevím co s tím, takže jsem se rozhodla napsat sem. Můj problém je prostě to, že jsem si vybrala 2 letní tábory (protože se teď dávají přihlášky) ale moje mamka mě tam nechce pustit. Na jednom z nich jsem už minulý rok byla (letní herecká škola) a tam mě přihlásila asi hlavně proto, že moc nevěděla o co jde, ale teď říká že jsem se tam nic nenaučila a že to bylo proflákaných 14 dní, což není pravda. A teď bych chtěla ještě na parkourový tábor (nemyslím to skákání na koni) ale to kdyz jsem mamce řekla tak mi na to odpověděla že horší tábor jsem si vybrat nemohla a že tam nás nebudou kontrolovat jestli za rohem kouříme ale prý nás to tam budou rovnou učit, což je taky blbost že jo... já bych ale na ty tábory strašně moc chtěla už jenom proto že tam jezdí moje kamarádky a mamka mě chce přihlásit někam kde nikoho neznám...

    holka, 12 let, 25. ledna

    Ahoj z Modré linky,

    píšeš nám o těžkostech s výběrem letního tábora. S mamkou máte jiné představy o tom, na jaký bys měla jet.
    Představuji si, že kvůli těm neshodám můžeš být smutná a nevědět si rady. Je dobře, že si hledáš pomoc. Přemýšlím, jestli se to dá nějak udělat, abys byla Ty i Tvoje mamka s výsledkem spokojená. Říkám si, jestli všechny ty důvody, cos nám psala Tvoje mamka ví – že je pro Tebe důležité, abys na táborech byla s kamarádkami, které znáš a že sis z minulého tábora odnesla hodně zkušeností.

    Z Tvé zprávy to zní, že má Tvoje mamka obavy, co tam budeš dělat a aby ses tam nenaučila něco nesprávného. Je přirozené, že má mamka pochyby z něčeho neznámého, když neví, jestli to je pro Tebe dobré. Je možné, že obavy u Tvojí mamky může vyvolat málo informací, které o táborech má. Když o věcech málo víme, často si domýšlíme něco, co nemusí být vůbec pravda. Mohla bys mamce o Tvých vysněných táborech sehnat co nejvíc informací (z webu, od minulých účastníků, mohla by se i spojit třeba telefonicky s organizátory tábora a zeptat se na to, co jí není jasné). Mohla by tak získat větší jistotu, kam Tě to posílá, jací tam budou lidi apod. Možná je ještě dost času na uzávěr přihlášek a měla bys prostor, abys o tom všem ještě s mamkou mohla mluvit. Na druhou stranu můžeš zkusit uvažovat i tak, že tábor, na kterém jsi ještě nebyla a kde není nikdo, koho bys předtím znala, může být nakonec taky skvělým zážitkem a výzvou v tom poznávat nové lidi. Nakonec nemusí být nejdůležitější jakého tábora se budeš účastnit, ale v jaké náladě a otevřenosti novým věcem tam pojedeš.

    Dny podle Tvých představ přeje
    Modrá linka

    Volný čas

    Chci dobrodružství

    Ahoj

    Děkuji na odpověď předešlého dotazu. Mám další.

    Nevím jak to popsat, ale...
    No, prostě nevím.
    Říkám na rovinu. Možná to je divný dotaz. Ale. Chci zažít dobrodružství, je mi jedno jaké, prostě to potřebuju. Nevím ani proč, mohla bych žít normální život. Ale já právě že nechci. Miluju takové ty věci, jako sny, záhady atd. Jenže žiju obyčejný život. Prostě mám mámu, tátu, ségru, normálně se učím, ale...
    Taky pořád sním. Dokážu si udělat sen bez spánku. Ponořím se do své mysli a už tam mám sen. No jo, ale právě že nemám čas. Miluju ten pocit a chci to opakovat. Nemám čas, trávím celými dny učením a hraním s ségrou. Já ani nevím, co vůbec potřebuju. Nevím nic. Vím jenom, že se děje něco divného. Jsem zmatená. Nevím, jak mi můžete pomoct. Ale potřebuju tu pomoc. Jsem zmatená, říkám ještě jednou...

    Dari, hodně hodně zmatená holka, 11 let, 30. listopadu 2020

    Ahoj Dari,

    zažít nějaké dobrodružství je určitě fajn. Zároveň píšeš, že nevíš, co chceš. My Ti nemůžeme poradit, jaké dobrodružství máš zažít. Pro každého je dobrodružstvím něco jiného. Obecně se dá spousta dobrodružství zažít třeba ve skautu nebo nějakém turistickém kroužku, pro někoho jiného je dobrodružstvím vtělovat se do jiných rolí a moc si užije nějaký dramatický či divadelní kroužek, zvláště když se oddáváš dennímu snění. A to Ti i jde. Můžeš si tedy nějaké dobrodružství vysnít. A potom popřemýšlet, jaké máš možnosti uvést je do svého života.

    Dari, trošku se mi zdá, i vzhledem k tomu, cos psala o své závislosti na Alíkovi, že prostě a jednoduše čekáš, až Ti někdo zábavu zařídí a moc energie sama nevynakládáš – nejen pro plnění povinností, ale ani pro svou zábavu nebo dobrodružství. Možná se prostě jen nudíš, a proto bych Ti moc přála, abys přestala brouzdat po internetu či mobilu a začala žít život skutečný, život sám o sobě může být velké dobrodružství. Hrát si se ségrou může být dobrodružství. Věnuj tedy čas sama sobě, naslouchej sama sobě, všímej si toho, co máš ráda, co Tě baví, co bys chtěla zažít, co by mohlo být to Tvé dobrodružství. Můžeš si tuhle otázku položit, vzít papír a prostě jen psát cokoli, co Tě k tomu napadá. Nebo si vzít pastelky, vodovky či cokoli jiného a na to téma malovat, co Tě napadne. Nebo si to představovat, když denní snění Ti jde. Dobrodružství však spočívá v aktivitě, v tom, že člověk překročí svou komfortní zónu – opustí své pohodlí.

    Přejeme Ti tedy, aby byl Tvůj život dobrodružstvím sám o sobě
    Modrá linka

    Volný čas

    Nebaví mě klavír

    Ahoj. Ve 2tř. se mě mamka zeptala jestli chci hrát na klavír. Řekla jsem ano, po roku hraní stejných písniček se mi klavír strašně znechutil. Už ani nemám chuť hrát jakoukoliv moderní píseň. Když jsem mamce řekla že už hrát nechci tak řekla že o tom nehodlá diskutovat. Snažila jsem se jí to říkat častěji, ale vždy odpověděla to samé. Nevíte co bych měla dělat?

    holka, skoro 11 let 5tř., 10. listopadu 2020

    Ahoj,

    píšeš, že Tě přestalo bavit hrát na klavír, ale mamka se o tom s tebou nechce bavit. Ptáš se, co máš dělat.

    Jestli dobře počítám, tak teď hraješ třetím rokem. Asi už obstojně poznáš noty, držíš rytmus, prsty už se také dokáží svižně pohybovat a lehce najít správné tóny. Přemýšlím, zda dotazem, co dělat, máš na mysli, jak nepřijít o získané dovednosti a co udělat proto, aby tě hraní znovu začalo bavit, nebo jak to udělat, abys nemusela hrát vůbec. Předpokládám, že do konce pololetí je výuka zaplacená, tak by byla škoda ji nevyužít a třeba se nesvěřit učitelce a společně se ještě nepokusit najít písničku, třeba z filmu, která by tě bavila. Můžeš se o radu a pomoc také obrátit na někoho dalšího, komu důvěřuješ. Třeba tátu či prarodiče, aby Tě podpořili u mamky.

    Jen ještě bych chtěla říct, že mnoho dětí, když dospěly, byly nakonec vděční svým rodičům, že je nutili hrát na nástroj, ať už se staly úspěšnými interprety nebo se hudební nástroj pro ně stal celoživotním zájmem a podporou v nelehkých dobách života.

    Přejeme Ti splnění Tvých přání.
    Modrá linka

    Volný čas

    Už mě to nebaví ve skautu

    Ahoj
    Mám takový problém.
    Je to dost komplikované takže to DOST zkrátím. Byla jsem v létě na skautském táboře. Byl tam strašně moc otravný kluk, pořád mlel o nějakých blbostech a zpíval si. Já z kamarádkou jsme si vymyslely takový taneček k jedné jeho písničce. Ono je to fakt dlouhé, ale skončilo to tak, že na mě s kámoškou všichni čuměli jak na úplný deb.li, protože jedna holka úplně překroutila pravdu...Já to sem nechci psát celé.

    No prostě ted na schůzkách nás vždycky posadí co nejdál od sebe, skoro nikdy nějakou hru nehrajem spolu, když řeknem jedno slovo, tak na nás všichni řvou...Jindy než na schůzkách se nevídáme maximálně tak na chodbě ve škole.

    Asi tam přestanu chodit.
    Ne jenom kvůli tomu, ale se nám vystřídal vedoucí a přišli noví...Už mě to tam prostě moc nebaví.

    Prosím pomozte mi
    (PS-pardon za chyby)

    Ahoj,

    z Tvého dopisu mně není úplně jasné, zda Tě to na schůzkách skautu už nebaví doopravdy nebo je to kvůli tomu, že se tam míjíš s kamarádkou. Nedorozumění se vždy dá vyjasnit otevřenou, upřímnou komunikací. Napravit to překroucení pravdy. Proto se neboj promluvit s vedoucími o tom, co se Ti na schůzkách teď (ne)líbí, to je moc důležité, popř. Ti mohou pomoci rodiče. Dohodnout se na tom můžeš i s kamarádkou, můžete postupovat společně, myslím, že vaši vedoucí na váš názor budou brát ohled. Vztahy jsou často velmi složité, bývají křehké, proto je třeba o ně pečovat a nedorozumění je třeba si vysvětlit.

    Zkus se o tom pobavit i s rodiči či některými dospělými, komu věříš, jak oni to vidí. Znají Tě, tak mohou spíše poradit.

    Přejeme Ti barevný podzim a příjemné chvíle s kamarádkou.
    Modrá linka

    Volný čas

    Housle

    Ahoj poradno,
    mnohokrát jste mi pomohli a já si toho moc vážím, proto vám píšu další dotaz. Chci hrát na housle. Ale je mi 12. Má to smysl? Hrála jsem 2 nebo 3 roky na klavír, ale skončila jsem, protože mě to nebavilo. Opravdu bych na ně chtěla moc hrát, ale bojím se že mi to rodiče nedovolí, protože jsem se všemi kroužky skončila. Budu ráda za JAKOUKOLIV odpověď.

    holka, 12 let, 11. července 2020

    Ahoj,

    děkujeme za pozitivní zpětnou vazbu, jsme rádi, že jsme Ti už mnohokrát pomohli, tak alespoň víme, že naše práce má smysl.

    Máš-li chuť se pustit do hraní na housle, držíme Ti pěsti, aby Ti to vyšlo. Pokud to nezkusíš, nebudeš vědět, zda je to opravdu to pravé pro Tebe. Nemohu se ale vyjádřit za Tvé rodiče, neznám je, tak netuším, jak Tvé přání budou brát a jak zareagují. Je na Tobě, aby ses sama nebo s někým ze širší rodiny, kdo by Tě podpořil, pokusila rodiče o své touze a svém snu přesvědčit.

    Přejeme Ti, ať se Ti Tvůj sen splní.
    Modrá linka

    Volný čas

    Strach z tábora

    Dobrý den, jedu na 17. denní tábor a mám z toho strach. Nevím proč, ale asi proto že mojí sestře se kterou tam jedu se pořád stýská po rodičích a když se stýská jí, tak i mně,protože jsme dvojčata. Co mám dělat abych se nebála? A aby se mojí sestře nestýskalo?
    Prosím odpovězte co nejdřív zítra odjíždím na ten tábor.
    Předem děkuji za odpověď.

    holka, 12 let, 8. července 2020

    Ahoj,
    Tvému strachu z tábora a odloučení od rodičů rozumím a prožívá to tak hodně dětí, je totiž přirozené, že se dětem někdy stýská po rodičích. Připadá mi fajn, že jedete na tábor se sestrou, dvojčetem a tak se můžete vzájemně podporovat a nebýt na to samy. Můžete se společně domluvit, že si zkusíte tábor co nejvíce užít, už toto rozhodnutí Vám pomůže nevidět jen negativa.

    Většina dětí si nakonec tábor docela užije a rády se na něj vrací. Možná se můžete dopředu se sestrou domluvit, co Vám pomáhá, když vás stesk přemůže, co budete dělat, abyste na rodiče tolik nemuseli myslet. S rodiči se můžete dohodnout, že Vám napíší dopis nebo více dopisů a pošlou balík, je to moc příjemné vědět, že něco od nich dostanete a že na Vás myslí. I Vy můžete rodičům napsat, zkusit se zaměřit na to, co na táboře funguje a dopisem je i trochu pobavit. Také si můžete vzít z domu něco, co máte rády, třeba plyšáka, oblíbenou knihu, to záleží na Vás, co myslíte, že při stýskání může pomoci. Je dobré také vědět, že jde jen o 17 dní, které docela rychle uběhnou, možná najdete nové přátele a někdy se dokonce stane, že se potom zase stýská dětem po táboře.

    Přejeme Ti, aby sis tábor co nejvíce mohla užít.
    Modrá linka

    Volný čas

    Nemáme peníze

    Ahoj Aliku....Asi půjdu rovnou k věci :((No nikdy jsme nebyli nejbohatší ale už mě štve že nemůžu na školní výlety, školní pomůcky kupujeme dlouho šesity atd..ale chodím do kroužku kde jsou tábory které samozrejmě stojí peníze...No a věděla jsem že se trenerka po korone bude ptát kdo jede na tábor a proto jsem tam odmítla jít...Věděla jsem že nemáme peníze a nemůžu tam
    Ale teď jsme z toho smutná moc jsem tam chtěla :( na žádném jsem nebyla a když jsem to mamce řekla mi že jsem cíťa
    Dělají se tam technické stupně a teď mají všichni lepší stupeň než já a stydím se tam už ukázat..
    Prostě nevím co už dělat 😭😭 Nebaví mě být ta která nemá peníze.. Zrovna když to píšu brečím z toho 😭

    holka, .. let, 5. července 2020

    Ahoj,
    moc mě mrzí, že jsi smutná z toho, že doma nemáte peníze na to, abys mohla jet na tábor. Chápu, že to není vůbec jednoduché a zasloužila by sis být tam, kde se můžeš zlepšovat v tom, co Tě baví a zajímá.
    Nevím, jestli se to dá ještě letos zachránit, ale možná pro příští rok by Ti některé informace mohly pomoc. Rodinám, které mají potíže s penězi, mohou pomoci některé sociální dávky. Nevím, jestli je rodiče čerpají, ale možná by stálo zeptat se na to, zda byste nedostali příspěvek právě na tábor nebo na kroužek. Informace mají na Úřadech práce, kam by se mohla máma jít zeptat. Existují i nadace, které přispívají dětem na tábory, ví o nich i sociální pracovníci, kteří se zabývají pomocí rodinám s dětmi. Některé tábory nabízí i slevu pro sociálně znevýhodněné rodiny, vše by ale musela zjistit mamka nebo taťka. Pokud by si přáli to s námi probrat, mohou se obrátit přímo na Modrou linku (www.modralinka.cz).

    V některých rodinách funguje i to, že se domluví, že tábor dostaneš jako dárek třeba k narozeninám, Vánocům apod. Občas vypomohou i babičky nebo dědové, tety, i pro ně je to příjemné vědět, co by Tě nejvíce k narozeninám a Vánocům potěšilo. Zkus to nějak promyslet a pobavit se o tom doma, třeba něco vymyslíte. Můžeš rodičům ukázat i naši odpověď, pokud si myslíš, že by to pomohlo.

    Držíme palce, aby ses v budoucnu mohla na tábor dostat.
    Modrá linka

    Volný čas

    Zájem o autora PC her

    Ahoj poradno,
    už dlouho na internetu sleduji vše o jednom tvůrci her
    a neustále mně otravuje myšlenka, že bych ho chtěla vidět osobně a už si pomalu připadám jak nějaký blázen.
    Máte nějaký nápad, jak přestat mít takové myšlenky? Potřebuju pomoc, protože nevím, jak se toho zbavit a hrozně mně to štve.
    Předem děkuji za odpověď

    holka, 13 let, 25. června 2020

    Ahoj,

    můžeš zkusit jít za svým snem a alespoň něco z něj uskutečnit. Najít na tvůrce her kontakt, napsat mu a třeba si s ním začít i dopisovat. Určitě by taková korespondence zmírnila napětí, které nyní pociťuješ.

    Zkus myšlenkám, které Tě štvou, nevěnovat pozornost, nedávat jim svou energii a sílu, když to dokážeš, ty myšlenky jak přijdou, tak i odejdou. Nechej je odplynout jako oblaka na nebi.
    A pokoušej se odvést svou pozornost jinam Neznám Tě, nevím, co Tě baví, jaké máš zájmy. Odvést pozornost může jakékoliv tvoření, malování, vyšívání, vaření, pomoc mámě v kuchyni, číst zajímavé knihy, domluvit se s kamarádkami na vycházku a co nejvíc pobývat venku a sportovat. Podstatné je, plně se soustředit na přítomný okamžik, na to, co děláš tady a teď.

    Přejeme Ti příjemné léto s krásnými zážitky v přírodě.
    Modrá linka

    Volný čas

    Zdravím poradno, píšu reakci na Vaši odpověď na můj dotaz, kdo jsem, poznáte jak z dotazu, a kdyby přeci jen ne, tak jsem se podepsala stejným unikáním podpisem jako minule..

    Proč se máma staví k mému čtení tak odmítavě netuším, nikdy mi nebyla schopna poskytnout rozumnou odpověď, když jsem se jí zeptala, proč sestřiny záliby podporuje a moje ne. Řekla mi jen, že to není pravda, a že je přeci ráda, že čtu, což ale pravda není, vzhledem k tomu, co jsem psala v minulém dotazu. Já chápu, že jim může připadat divné (nevím, jak lépe to nazvat), že jsem mentálně jinde, než odpovídá mému věku, ale i tak mne jejich zákazy značně omezují na životě.

    Ukázat mámě můj dotaz mi nepřijde jako dobrý nápad, takže to radši ne.

    O tom, jak se k tomu staví máma píšu proto, že ona má v naší rodině hlavní slovo, to ona rozhoduje. Pokud to tedy nejsou věci, týkající se celé rodiny, ale mě, rozhoduje máma (táta v těhlech věcech rozhoduje jen o sestře, co se mě týče, nemají jeho slova žádnou váhu, máma jeho návrhy vždy smete ze stolu).

    Co se zákazu chození do knihovny týče, je to myšleno teď, v době mimořádných opatření. Sestřiny kroužky se přitom zvažovaly, ale moje knihovna byla smetena ze stolu hned, jak jsem ji navrhla. A mámu nepřemluvím, protože se já se já ani sestra nevracíme nikam (ani do školy, i když možný návrat do ní se týká pouze sestry), takže by to vůči ní bylo dost nefér.

    E-knihy moc ráda nemám, radši jimi normálně listuji a držím je v ruce, ale i to jsem ochotna skousnout, problém je, že jsem nenašla skoro žádné, které by mne zaujaly. A to jsem pátrala opravdu pečlivě! A audioknihy, tak ty už vyloženě nesnáším, poněvadž moje základní pravidlo zní: Nejdřív kniha, pak film!, takže si knihu nejdřív přečtu a pak mne štve, že ty postavy mají jiný hlas, než jsem si představovala. Ale pokud je mi ten hlas sympatický (což bohužel velmi často není), tak si umím i audioknihu opravdu. Někdy minulý týden jsem našla mou oblíbenou knihu jako audio, namlouvají ji mí oblíbení herci, takže ten hlas by mi sympatický byl, hlavním problémem je však to, že jsem se pár dní nato, mi ji máma zamítla, když jsem si ji chtěla objednat (v minulém dotazu máte podrobnosti), tak mi ji máma zamítla, stejně jako celé nakladatelství (vím, že se dost opakuji). Já jsem ji totiž sehnala jako e-knihu zdarma, ale hrozně bych si přála, mít ji i v papírové podobě. Takže pochybuji, že když se mámě nezdá kniha, že mi dovolí, objednat si tu audio, i když bych ji opravdu chtěla. A jak zmiňujete, že se audioknihy také často dají sehnat ke stažení zadarmo, tak jsem jich zdarma našla jen opravdové minimum, ale možná hledám špatně, kdo ví.

    PS: Mockrát děkuji za bleskovou odpověď u minulého dotazu, velmi mile mne překvapila >X<-

    holka, necelých 12, mentálně však v rozmezí 15 až 17 let, 19. května 2020

    Ahoj,

    přečetla jsem si Tvé vysvětlení, chápu to tak, že bylo pro Tebe důležité nám objasnit, jak to doma máte. Ještě jednou musím vyjádřit podivení nad tím, že moc nerozumím tomu, proč máma tak přísně rozhoduje o Tvém koníčku, o tom, co je pro Tebe ze čtení vhodné a co ne a proč ani táta nestojí někdy na Tvé straně. Doufám ale, že se už vše postupně pro Tebe dostane do normálu, protože nouzový stav skončil a vše se bude rozvolňovat. Možná i máma časem povolí do knihovny zajít. Také si říkám, zda by Ti v tom nemohla pomoci třeba babička, teta nebo někdo jiný z rodiny na koho mamka trošku dá, když přes tátu to moc nejde. Přimluvit by se mohla i sestra, pokud máte dobrý vztah a rozumíte si.

    Napadla mne ještě jedna věc, možná by se teď daly reálné knihy půjčit od sousedů, kamarádů, někoho dalšího… možná někoho v okolí máš, kdo je také fanda do čtení a tak by sis mohla svůj koníček užívat alespoň takto. Knihy z Tvého nakladatelství si můžeš přát od rodiny za vysvědčení, k narozeninám apod. Někdy také rodiče ustoupí ze svých názorů, když se jim děti snaží pomoct, například s úklidem, vzít si na starost nějakou domácí práci pravidelně, je to jen další nápad, který můžeš zkusit. Možná Tě napadne něco dalšího, svoji rodinu dobře znáš a tak víš nejlépe, co by mohlo zafungovat.

    Držíme palce, aby ses mohla ke knihám zase brzy dostat tak, jak potřebuješ.

    Modrá linka

    Volný čas

    Vím, že můj problém bude asi považován za naprostou banalitu, takže tím poruším 5. pravidlo poradny, a také se nerada se svými problémy komukoli svěřuji, ale i tak se chci zeptat...

    Je mi jasné, že až bude zveřejňena odpověď na můj dotaz, tak pár lidem tady dojde, že se ptám já, protože už jsem se o tom při dopisování v poště zmínila, ale to je teď jedno. Ono je to totiž takhle...

    Já nemám moc koníčků ani zálib a nerada se bavím s lidmi, je mi to hrozně nepříjemné (takhle po síti je to něco jiného). Snad jediná věc, co mě baví, je čtení YA. A problém je, že rodiče mě ani v mém koníčku nepodporují, zatímco sestru ano. Chvilku vydržte, vysvětlím. Nejprve mi stanovili limit, že knih z knihovny si smím půjčit maximálně 10, což mne nehorázně naštvalo, poněvadž sestru vozí na všemožné závody a soutěže s jejím tanečním kroužkem, platí jí soustředění, kostýmy a všechno, dohromady to dává několik tisíc, a já od nich chci (narozdíl od sestry), pouhých 50 korun za každoroční poplatek za půjčování (nedostávám žádné kapesné, ani peníze za vysvědčení, takže to nemám z čeho zaplatit) a možnost půjčit si kolik knih chci. Z knihovny i do ní se dopravím sama a od nich nechci nic jiného, než těch stupidních 50 korun. No, s tím jsem se tak nějak smířila, pak ale přišla rána druhá...

    Když mi teď v karanténě dovolili objednat si jednu knihu za 99 korun (v jednom nejmenovaném obchodu byly, a možná ještě pořád jsou, slevy) a jednu s dopravou zdarma, radovala jsem se, že si konečně přečtu knihy, na které mám už dlouho zálusk, jenže máma mi zakázala všechny knih z nakladatelství Yoli, vlastně celé to nakladatelství zavrhla, prý jsou ty postavy na mě moc staré, a že bych z toho neměla rozum a chtěla zažívat to, co oni. Nesmysl! Máma ale nechce pochopit, že mentálně jsem úplně někde jinde než fyzicky, a že a životě jako z knih zásadně jen sním a nepřeji si ho převést do reality (no dobře, u jedné knihy ano, ale o tom máma neví, a navíc je to vyjímka potvrzující pravidlo)... Takže si nesmím objednat žádnou z knih, kterou bych chtěla. Ale to ještě není všechno...

    Teď, když se konečně otevřely knihovny, jediná věc, kam jsem se těšila, až skončí ta karanténa, tak mi do nich máma zakázala chodit a já nemám co číst...

    Poradíte mi tedy prosím, co mám s mámou dělat? Jakýkoli pokus o rozumnou konverzaci utne s tím, že o tom se nehodlá bavit, a když se zapře, tak s ní nikdo nehne. Už jsem opravdu zoufalá, bez knih jsem jako bez duše, a máma se pořád diví, co mi je, ale když jí řeknu důvod, tak mi nevěří...

    PS: Vím, že můj dotaz je naprostá banalita, nikoho nezajímá, je totálně nepřehledný a nepochopitelný, a bude smazán.

    holka, necelých 12, mentálně však v rozmezí 15 až 17 let, 17. května 2020

    Ahoj,

    věřím, že Tě trápí, když nemáš dostupné to, co Tě nejvíc baví. Nevnímám Tvůj dotaz jako banalitu. Řekla bych, že asi každý by byl nešťastný, pokud by mu nebylo umožněno dělat to, co má úplně nejraději. Však píšeš, že jsi bez knih "jako tělo bez duše", a to vůbec nezní banálně.

    Souhlasím s Tebou, že se sestrou máte stejné právo mít od rodičů podporu v tom, co Vás nejvíc baví. Tvoje rodiče neznám, proto nedokážu říct, proč se se k Tvému čtení staví tak odmítavě. Umím si představit, že pro některé rodiče může být těžké, když je dítě mentálně vyspělejší, než je jeho skutečný věk, a nejsou si jistí, jak s tím naložit. To může souviset i se strachem, aby je knížky pro starší děti nějak negativně neovlivnily. Píšeš, že jakýkoliv pokus o konverzaci s mamkou nedopadl dobře. Napadá mě tedy, jestli bys jí ve chvíli, kdy bude mít dobrou náladu, třeba nemohla dát přečíst dotaz, který jsi nám napsala a naši odpověď. Nevím,ale, jestli Ti to bude připadat jako dobrý nápad - uvidíš, jak Ti to bude znít. Píšeš hlavně o tom, jak se ke Tvému čtení staví mamka. Přemýšlím, jestli by se nedalo promluvit i s tátou - anebo s někým dalším z rodiny (možná s babičkou, dědou, tetou...?) Společně byste se mohli pokusit najít alespoň nějaký kompromis. Co se týče zákazu chodit do knihovny - nejsem si jistá, jestli to myslíš tak, že Ti to mamka zakázala kvůli riziku nakažení se koronavirem. Pokud ano, můžeš zkusit navrhnout, jaká hygienická opatření bys mohla podniknout, abys taková rizika co nejvíc snížila.

    Pokud by se Ti nedařilo rodiče přesvědčit, napadá mě možnost poohlédnout se na internetu - na některých stránkách knihoven anebo databází knih jsou dostupné také e-knihy zdarma, tato možnost se začala více objevovat teď během karantény. Nevím ale, jestli jsi jsi zrovna fanouškem e-knih. Je také možnost poslouchat mluvené slovo (různé povídky, rozhlasové hry anebo celé audioknihy), i to lze často dohledat zdarma.

    Držíme palce,

    Modrá linka

    Volný čas

    Ahoj Alíku a spol.
    Už asi od 2. třídy strašně moc chci chodit do jednoho dramaťáku. Moc mě baví herectví a děti z tohoto dramatáku hrají i ve filmech a jezdí na různá představení po celém světě. Mamka mi každý rok slibovala, že ten příští rok tam klidně můžu chodit. Tento rok už jsme tam konečně zavolali, ale oni nám řekli, že mají plno. Bojím se, že tam prostě už nikdy chodit nebudu. Mamka platí jenom kroužky, které mají nějaký smysl, a proto by neplatila nějaký dramaťák, ve kterém se hraje jen tak pro zábavu. Nevíte co mám dělat? Já prostě zbožňuju herectví.
    Předem děkuji za odpověď.

    holka, 11 let, 4. května 2020

    Ahoj,

    líbí se mi, že máš koníčka, který Tě baví a je Tvým snem. Je škoda, že Ti nyní nevyšel dramaťák, do kterého jsi chtěla chodit.

    Přemýšlím, co by se dalo dělat. Mohla by ses zeptat, zda bys mohla být v kroužku náhradnicí a „hlídat“ si v něm místo. Napadá mě také, že bys mohla zkusit hledat jiný kroužek, který by vyhovoval Tobě i mamce. Nevím, kde bydlíš, ale zkus hledat možnosti ve svém okolí. Poohlédnout by ses mohla i po nějakých dětských rolích, třeba v nejbližším divadle, nebo třeba zkusit kompars či malou roli při natáčení filmu apod., samozřejmě se souhlasem rodičů.

    Můžeš také zkusit vymyslet a uspořádat představení pro své blízké, třeba úplně krátké, kde bys využila toho, co Tě baví. Možná by i to mamce ukázalo, jak moc po herectví toužíš, a ona by se na cestě za Tvým snem mohla více podílet.

    Držíme palce,

    Modrá linka