Ahoj z Modré linky,

píšeš o několika věcech, které Tě teď trápí. Je pro mě pochopitelné, že je toho na Tebe hodně (zvlášť když to trvá už 3 měsíce), a je moc dobře, že si píšeš o podporu. Přijde mi velmi důležité, jak říkáš, že se nedokážeš soustředit a máš úzkosti. Ty se u každého projevují jinak, a tak je mi líto, že se Ti nedostává takového pochopení, jaké bys potřebovala. Chápu, že pokud jsi teď po delší době ve škole, je to pro Tebe možná ještě náročnější. Přemýšlím, jestli jsi o svých pocitech mluvila třeba s rodiči nebo školním psychologem. Mohli byste společně vymyslet další kroky, aby se Ti ulevilo. Někdy může být těžké o tom začít mluvit, zvlášť pokud máš zkušenost s tím, že „všichni tvrdí, že úzkosti přece vypadají jinak“. Ale chtěla bych Tě povzbudit, abys našla někoho, komu věříš a zkusila se mu svěřit. Případně můžeš ukázat i to, cos psala nám a naši odpověď.

Někdy se stává, že lidi, kteří mají úzkosti, se snaží o to víc pomáhat ostatním. A pak bývá těžké pro okolí poznat, co přesně se v tom dotyčném děje. Chtěla bych Tě podpořit v tom, aby ses nebála si o podporu říct Ty a dávala ji sobě i sama. Někdy je v pořádku ostatní chvíli nepovzbuzovat a zaměřit se na to, jak je Tobě, co Ty teď potřebuješ, co by teď Tobě udělalo radost a zlepšilo den.

Zároveň píšeš, že se Ti někdo svěřil, že chce spáchat sebevraždu. To je hodně vážná věc a chápu, že to jen tak nedostaneš z hlavy. Říkám si, že mu/jí můžeš dát kontakt na Modrou linku, aby pro sebe i on/a mohl/a najít podporu.

Také píšeš o tom, že si z Tebe někdo dělá srandu a nechápe, že Ti to ubližuje. Je důležité se umět zasmát sám sobě, ale jsou citlivá místa, která bolí, a těm se smát někdy nejde. Je v pořádku říct, že si ze sebe ráda srandu v něčem uděláš, ale tohle je oblast, kde si ji dělat nechceš a je Ti to nepříjemné. Případně to je věc, se kterou se můžeš také svěřit psychologovi ve škole nebo rodičům a můžete spolu vymyslet, jak se v takových situacích bránit.

Můžeš se obrátit i na nás, třeba přes telefon nebo chat, jsme Ti otevřeni (více na www.modralinka.cz).

Přejeme klidnější dny.
Modrá linka

Ahoj,

je moc fajn, že myslíš na kamarádku a chceš jí pomoci. Chápu, že Tě představa řezání děsí. Píšeš, že kamarádka navštěvuje psychologa. Psycholog jí může se sebepoškozováním také pomoci. Zkus kamarádku podpořit, aby se otevřela svému psychologovi a sebepoškozování s ním probrala. Málokdo se totiž dokáže zbavit řezání sám, bez pomoci odborníka. Může se také svěřit někomu dalšímu dospělému ve svém okolí, komu důvěřuje, stejně tak i Ty. Třeba oblíbené učitelce, školní psycholožce, tetě, vedoucí kroužku, atd. Obě můžete zavolat k nám na linku.

Přejeme vám, ať jste v „boji“ se řezáním úspěšné.
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

svěřuješ se nám se svými pocity prázdnoty, s tím, že neprožíváš radost jako dřív. Je dobře, že s těmito svými pocity nezůstáváš sám a hledáš si pro sebe podporu. V období dospívání se naše pocity často mění a mohou nás zaskočit. V životě je důležité učit se svým pocitům naslouchat, učit se jim porozumět a zacházet s nimi. Chci Tě tedy podpořit v tom, aby ses svěřil ještě někomu dalšímu, možná lépe dospělému, ve svém okolí, komu věříš. Už sdílení toho, co prožíváme, může být úlevné. Také se tímto sdílením učíme lépe svým pocitům porozumět, uvědomujeme si, jak svět prožívají jiní lidé, i to, jak je možné se svými pocity vyrovnávat. Někdy se může stát, že jsou naše pocity natolik silné či nepříjemné, že potřebujeme na nějakou dobu i podporu oborníka. První krok jsi už udělal tím, žes napsal. Chci Tě povzbudit v tom, abys udělal i ten další a obrátil se na někoho ve svém okolí. Třeba rodiče, školní psycholožku (psychologa), pokud na škole máte, nebo nějakou oblíbenou paní učitelku (učitele).

Veselejší dny Ti přeje
Modrá linka

Ahoj Vaso,

je dobře, že si pro sebe hledáš pomoc. Z Tvé zprávy však víme příliš málo, abychom Ti mohli napsat něco konkrétního. Jestliže Tě trápí něco, co se týká rodičů a bylo by možné s nimi o tom, mluvit, chci Tě podpořit, abys s nimi pomluvil. Jestliže máš dojem, že s rodiči mluvit nemůžeš, zkus se obrátit na někoho jiného z rodiny, komu věříš. Nebo se můžeš obrátit na školní psycholožku (psychologa), pokud ve škole máte, či nějakou oblíbenou paní učitelku (učitele). Také můžeš kontaktovat Modrou linku, buď prostřednictvím chatu, Skype, či telefonu. Pokud skutečně trpíš depresemi, je důležité, aby se Ti dostalo podpory, kterou potřebuješ.

Klidné dny Ti přeje Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

píšeš nám o mnoha obtížných věcech, které se Ti nyní v životě dějí. Doma často slýcháváš dost necitelné poznámky o tom, jak z Tebe nikdy nic nebude. Ve škole se Ti smějí kvůli oblečení, také Tě trápí, jakým způsobem na Tebe civí spolužák. Píšeš také, že se nelíbíš sama sobě, připadáš si strašně hubená. Špatně se Ti usíná, někdy si ryješ nehty do kůže, už Tě i napadlo, jaké by tu bylo nebýt, zda by si vlastně někomu chyběla. Přemýšlela jsi o tom svěřit se psycholožce, nakonec ses ale rozhodla zvolit jako prvního Alíka.

V prvé řadě chci zmínit, že si vážím důvěry, kterou jsi do své zprávy vložila. Vnímám, že v poslední době prožíváš řadu těžkostí, a je moc dobře, že ses to rozhodla někomu říct. Zároveň se domnívám, že naše odpověď samotná nebude v tak náročné situaci, kdy sama sobě ubližuješ a napadají Tě i sebevražedné myšlenky, úplně stačit. Jsem moc rád že píšeš, a chtěl bych Tě podpořit v tom, abys zkusila vyhledat i zmíněnou pomoc psycholožky, moc bych Ti totiž přál nemuset na to všechny být úplně sama. Může jít o soukromou psycholožku, kterou by Ti, jak správně píšeš, museli zprostředkovat rodiče, nebo o školní - k té bys, pokud ji na škole máte, mohla zajít i bez rodičů. Některé školy dávají rodičům podepsat na začátku školu souhlas, že jejich dítě může pomoc psychologa využívat. Možná to tak máte taky a povolení je už podepsané. Každopádně zajít za školním psychologem či psycholožkou se dá i bez toho.
Píšeš nám, že nemáš sama sebe ráda. Říkám si, že to musí být hrozně těžké mít se ráda, když doma běžně slýcháváš, jak si zbytečná si a že s Tebe nic nebude. Myslím si, že dospět ke spokojenosti se svým vzhledem je složitá cesta pro každého z nás, o to těžší pak, když nám ji naše okolí nijak neusnadňuje. Přál bych Ti být k sobě v tomto ohledu vlídnější a věřím tomu, že časem se Ti podaří docenit věci, které se Ti na sobě naopak líbí.

Co se týče Tvého spolužáka, představuju si, že to může být dost nepříjemné, když na Tebe často civí a chodí za Tebou, přestože si to nepřeješ. Jestliže se kvůli tomu cítíš ve třídě zle, mělo by se Ti dostat zastání. Myslím, že v takové situaci by měl zasáhnout nějaký učitel, a může být fajn zkusit to říct nějakému, kterému věříš.

Když je člověku dlouho takto špatně, je bohužel přirozené, že jej napadají i myšlenky na sebevraždu, a je moc dobře, že Ty o tom dokážeš takhle statečně mluvit. Zmiňuješ toho ještě víc, až si říkám, že jsi velmi statečná, že to takto zvládáš. Pokud jsi od této odpovědi nezískala to, co jsi od ní potřebovala, nebo by sis přála kterékoliv z těch témat probrat do větší hloubky, neváhej se na nás obrátit - fungujeme nonstop telefonicky (608902410) nebo ve vybraných časech na chatu (modralinka.cz). Můžeme spolu také probrat, na koho dalšího by ses mohla obrátit, pokud by Ti výše navržené možnosti nesedly. Jak jsem zmínil výše, je důležité nebýt na takto těžké věci úplně sama.

Držíme palce,
Modrá linka

Ahoj,

Moc hezky jsi popsal svoje trápení, mám pocit, že jsi hezky vystihl, jak funguje stres. Úplně stejně jako se nabaluje sníh na kutálející se sněhovohou kouli, až se z ní stane lavina, nabaluje se i u Tebe jeden problém na druhý a brání Ti v tom, se alespoň trochu uvolnit. Neustálý stres Ti brání normálně fungovat, přiměřeně se stravovat, spát. Mrzí mne, že máš takové trápení a je mně líto, že nemáš ve svém okolí nikoho, komu bys věřil natolik, abys s takovou osobou mohl své starosti sdílet. Obávám se, že bez sdílení se řešení Tvého trápení neobejde. Nepíšeš, jak dlouho zmíněný stres trvá. Působením dlouhodobého stresu je možné i onemocnět, proto bys měl svůj stav zkonzultovat s Tvou praktickou lékařkou/lékařem, která/ý by Ti poradil/a, jak dál. Nejrozumnějším řešením je proto svěřit se rodičům a spolu s nimi se obrátit na odborníky, např. už výše zmíněného praktického lékaře, psychologa či výživového poradce. Je důležité vyšetření neodkládat, jinak by mohlo dojít k prohloubení Tvých potíží. Kontaktovat můžeš jak nás www.modralinka.cz, tak také centrum Anabell, kde by s Tebou probrali vše v souvislosti se stravováním.

Přejeme Ti, ať se Ti daří.
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

děkujeme za dotaz, který jsi poslala Alíkovi. Píšeš toho více - o učitelce, knížce, kterou čteš a která má v názvu zmíněn satanismus, ale hlavně o vzteku, který Tě ovládá, o tom, že máš pocit neuspořádaných myšlenek a také pocit, jako bys nepatřila do tohohle světa. Ptáš se, jestli je to přechod, který zažívá každý.

Oceňuju, že dokážeš upřímně a otevřeně popsat, co se s Tebou děje. V období dospívání se opravdu stává, že mladý člověk prožívá vnitřní zmatek i pocity naštvání a vzteku, tedy určitý přechod. Pokud to ale přesahuje určitou míru, pocity jsou hodně silné, nebo trvají hodně dlouho, tak by opravdu bylo pomocí vyhledat psychologickou pomoc. Začít můžeš u školního psychologa, kterému povíš, co se s Tebou děje a jaké máš pocity, a budete hledat cesty k tomu, abys více rozuměla sama sobě a bylo Ti lépe.
Z toho, co píšeš, není poznat, jakou knížku čteš, ale to, co k nám přichází (co čteme, na co se díváme, co zažíváme…) na nás má určitě vliv. Možná by pomohlo i to, kdyby sis pro četbu vybrala knížku, která spíše uklidňuje a přináší pozitivní pocity, než tu, která má v názvu satanismus.
Pokud bys potřebovala, můžeš se obrátit i přímo na Modrou linku, ať už telefonicky, nebo prostřednictvím chatu. Všechny kontakty najdeš na www.modralinka.cz.

Přejeme klidnější dny,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

vážím si toho, že takhle otevřeně píšeš o tom, co teď prožíváš. Z Tvého psaní vnímám, že už několik měsíců prožíváš velmi těžké období. Nejdříve se ptáš, jak se zbavit deprese. Říkám si, že je nejdůležitější nebýt na to sám. Píšeš, že nemáš odvahu se svěřit nikomu z rodiny a chápu, že je někdy těžké o takových věcech mluvit s těmi nejbližšími. Na druhou stranu právě rodiče (nebo někdo jiný dospělý z rodiny) Ti mohou nejlépe pomoci, protože Tě nejvíce znají a také Ti mohou zařídit odbornou pomoc, kterou by sis zasloužil. Mohli byste najít nějakého psychiatra/psychologa, který by s Tebou probral, co Tě trápí a společně byste mohli přijít na to, co by Ti teď pomohlo. Případně by Ti mohl dát nějaké léky, které by mohly dočasně ulevit. Je úplně v pořádku takovou podporu využít. Více dětí/dospívajících okolo rozchodu rodičů prožívá náročné období a je velmi dobré, když je tím provede nějaký odborník. Přemýšlím nad tím, co by Ti pomohlo, aby pro Tebe bylo snazší se rodičům svěřit. Napadá mě, že jim můžeš ukázat svůj vzkaz nám a naši odpověď nebo to probrat s kamarádem/kou a „natrénovat si“, jak jim to říct. Další možností je třeba vyhledat školního psychologa, pokud na vaší škole máte, a poradit se o tom s ním, nebo, jak jsem již zmínila, s kýmkoli jiným z rodiny, komu věříš.
Také jsou věci, které teď pro sebe můžeš udělat sám. Například snažit se dělat věci, které máš rád, které máš aspoň trošku chuť dělat. Můžeš trávit čas se svými kamarády, podívat se na oblíbený film, seriál, dát si k jídlu něco, co máš rád. Když se Ti chce brečet, je dobré si to dovolit a vypustit to, co se v Tobě nastřádalo. Zmiňuješ i to, že čas od času myslíš na sebevraždu, ale vždy si to rozmluvíš. To bych chtěla moc ocenit. Chápu, že člověka někdy napadne, že by to bylo možná nejjednodušší řešení, když je toho všeho kolem nějak moc. Ale kdyby to opravdu udělal, už se to nedá zvrátit. Když si člověk dá čas a hledá cesty z těžkého období ven, zjistí, že tam jsou. Někdy blíž, než by čekal. Tak bych Tě chtěla moc povzbudit k tomu, abys to nevzdával, mluvil o tom jak se cítíš se svými blízkými a věřil, že svou cestu z toho najdeš.

Druhou Tvojí otázkou je, jak více komunikovat se svojí kamarádkou. Je moc fajn, že máš někoho, kdo Ti dokáže zlepšit náladu. Nevím, jak přesně vaše kamarádství vypadá a jak ho vnímá ona, ale Ty bys s ní rád byl v kontaktu víc. Zároveň jí nechceš moc psát, tak mě napadá, že se jí můžeš zeptat, jestli by s Tebou nechtěla jít třeba ven, někam do kavárny nebo vymyslet jiný způsob, jak vytvořit prostor, kdy byste si mohli povídat a strávit spolu nějaký čas.
Kdybys chtěl to, co prožíváš, ještě více probrat s námi, určitě jsme Ti otevření. Lepší je nám zavolat nebo naspat na chat, kde se můžeme vzájemně doptávat (více na www.modralinka.cz).

Přejeme Ti hodně odvahy.
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

píšeš, že potřebuješ poradit. Od malička jsi introvertní, nemáš ráda přítomnost více lidí a poslední dobou se do takových situacích bohužel dostáváš. Je Ti v nich zle, motá se ti hlava a vše začíná být nereálné. Do toho se poslední dobou cítíš divně, nemáš důvod být šťastná, nebaví Tě žít a nemáš emoce. Někdy si říkáš, že nechceš žít a nebaví Tě to. Chtěla by ses toho zbavit.
Jsem rád, že jsi v takhle těžké situaci byla schopná sebrat sílu a odvahu a napsat o pomoc. To, co popisuješ, vůbec nezní lehce a mrzí mě, že se takto cítíš. Lidé se občas dostanou do situací, kdy je jim velmi těžko a třeba ani v danou chvíli nevidí jak z toho ven. Věřím ale, že takové stavy nemusejí trvat věčně, a že je možné znovu cítit radost do života, když člověk najde sílu říci si o pomoc. K tomu bych chtěl moc podpořit i Tebe.
Ty jsi už dokonce první krok udělala - napsala na Alíka. Přemýšlím, jestli je v tvém okolí někdo další, ideálně dospělý komu věříš, komu by si o tom mohla říct? Možná jeden z rodičů, babička, děda, teta, nebo třeba oblíbená učitelka ve škole? Jednak by si s nimi mohla sdílet jak se cítíš, a také byste spolu mohli hledat odborníka, který by ti s tvým trápením mohl pomoci. Možná máte třeba ve škole psychologa, ke kterému bys mohla zajít. Mluvit se o tom dá také třeba s praktickou doktorkou. Obrátit se můžeš také na nás nebo kteroukoliv jinou linku důvěry, ať už chatem nebo telefonem. Všechny možnosti jak nás kontaktovat najdeš na stránkách www.modralinka.cz
Zároveň bych Tě chtěl podpořit v tom zkoušet dělat aktivity, které máš ráda, a nebo si je dělala ráda dříve. Je důležité takové činnosti v životě mít a nacházet i v nepříjemných období malé ostrůvky radosti, úlevy nebo odpočinku.
Doufám, že si v odpovědi alespoň trochu nalezla to, co jsi potřebovala.

S přáním lepších dní,
Modrá linka

Ahoj,

oceňuji Tvou upřímnost a odvahu, se kterou jsi napsala. Je moc dobře, že hledáš způsoby, jak přestat se sebepoškozováním. Tvůj dotaz je velmi stručný, neuvádíš skoro žádné informace. Proto má odpověď bude spíše obecná nabídka možností, snad pro Tebe bude něco z toho užitečné.

Hned na úvod Ti chci říct, že neexistuje jeden univerzální a spolehlivě účinný postup, jak se sebepoškozováním přestat. Každý člověk je individuální, každého k sebepoškozování vede jiná situace, každý prožívá něco jiného a tak i cesta ven může být různá. Kdybychom spolu mluvily, zajímalo by mě, jak dlouho se sebepoškozuješ, jestli jsi třeba už i sama zkoušela nějaké postupy, jak přestat, jestli něco někdy fungovalo, i kdyby jen jednou. To jsou otázky, nad kterými se můžeš sama zamyslet.
Často lidé v sebepoškozování nacházejí úlevu od některých pocitů. Může to být strategie, která určitou dobu dobře funguje, avšak časem většině lidí začne vadit a chtějí se jí zbavit. Zdá se, že to je teď i Tvůj případ. Mohlo by pro Tebe být užitečné přemýšlet o tom, jaké pocity a potřeby u sebe vnímáš ve chvíli, kdy máš chuť si ublížit. Pokud by se Ti to podařilo zjistit, můžeš pracovat s tím, jak jinak bys mohla v danou chvíli své potřeby zajistit. Některým lidem pomáhá věnovat se činnosti, u které dokáží na nepříjemné nutkání zapomenout. Je nějaká taková činnost, která Tě „pohltí“? Může to být cokoliv - poslech hudby, malování, tanec, jít si zaběhat. Kdyby bylo nutkání velmi silné, můžeš zkusit přejíždění kostkou ledu po místě, kde by sis chtěla ublížit, nebo dát na zápěstí gumičku, silou natáhnout a na zápěstí ji pustit. Někomu pomáhá i fixou kreslit náznaky říznutí anebo se štípat.

Chci také zdůraznit, že je dobré na sebe netlačit a nedávat si příliš velké cíle. Obvykle není možné přestat ze dne na den. Každé ublížení, které se Ti podaří zvrátit je úspěch, ale i kdyby sis někdy znovu ublížila, neznamená to selhání, děje se to tak skoro všem. Je také vhodné, abys na to nebyla sama a měla někoho, s kým můžeš sdílet, čím procházíš. Třeba rodiče, prarodiče, jiného příbuzného anebo i oblíbenou učitelku. Některé školy mají školní psycholožku/psychologa, i to je vhodný člověk, se kterým o tom mluvit. První návštěva obvykle může být bez vědomí rodičů. Pokud takového odborníka ve škole nemáte, rodiče Ti mohou psychologa/psycholožku zajistit i mimo školu. Pokud bys cítila, že sama přestat nedokážeš, neboj se psychologa/psycholožku vyhledat, zasloužíš si pomoc. Pokud by v Tvém okolí nebyl nikdo, s kým bys o tom mohla mluvit, můžeš se ozvat znovu i nám, lépe ale na telefonu nebo na chatu, kde můžeme jít více do hloubky (www.modralinka.cz).

Držíme Ti palce,
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

píšeš nám s tím, že je pro Tebe těžké přestat se řezat. Vážím si toho, že ses dokázala svěřit a našla jsi odvahu v tom nebýt sama. Zasloužíš si v takových chvílích podporu a pomoc. Představuji si, že je možná více věcí, které Tě tíží, ze kterých nevíš aktuálně „jak ven“. Píšeš, že řezání je pro Tebe v tuto chvíli jediná věc, co dokáže pomoct. Moc bych chtěla ocenit, že s tím chceš přestat, a přemýšlíš nad tím.
Ráda bych Tě povzbudila k hledání a zkoušení jiných způsobů, které Ti dokáží ulevit a neublíží Ti. Existují. Bývá to náročné, ale je to určitě možné a mnohým se to dobře daří. Říkám si, že na začátek je moc fajn, že si to uvědomuješ a že to chceš změnit. Přijde mi výhodné mít plán, co zkusit dělat, když přijdou myšlenky na to si ublížit, můžeš si ho zkusit sepsat a pak jen dle něj jednat. Zařadit si tam můžeš to, co Ti je blízké a neublíží Ti. Možná v tu chvíli budeš mít chuť dát si sprchu (teplou nebo naopak studenou), možná se budeš potřebovat víc hýbat, skákat, bouchat do polštáře, vykřičet se, nahlas zpívat, mačkat měkký balónek, vyběhnout ven do parku, čmárat, možná budeš chtít někomu blízkému zavolat, možná se budeš chtít zhluboka prodýchat a mnoho dalšího. Další tipy, nácvik dýchání a seznam pomoci najdeš v aplikaci Nepanikař, stojí za to si ji stáhnout a vyzkoušet. V náročných situacích, kdy se snažíš nutkání přečkat (bývá to pár desítek minut) a pak i dlouhodoběji, by sis zasloužila nebýt v tom sama.

Možná to zní teď náročně, ale chtěla bych Ti dodat odvahu, aby ses svěřila někomu, komu důvěřuješ – možná to jsou Tví rodiče, někdo jiný z rodiny, učitelka ve škole, školní psycholožka, starší kamarádi. Když o tom budou vědět, mohou být lépe připraveni Ti pomoct a společně s Tebou hledat dlouhodobější úlevu. A to si moc zasloužíš. Jsme tu pro Tebe anonymně i na Modré lince (https://www.modralinka.cz/) anebo se můžeš ozvat na Linku bezpečí (https://www.linkabezpeci.cz/).

Držíme palce, ať si brzy najdeš účinnou pomoc,
Modrá linka

Ahoj Vixy,

píšeš nám, protože Ty i Tví kamarádi si všímáte, že na tom nejsi psychicky nejlépe. Zajídáš emoce a když to nepomůže, někdy se i řežeš. Moc oceňuji, že ses rozhodla nám napsat a hledáš si pro sebe pomoc. Vidím, že Ti Tvá situace není lhostejná.
Je mi líto, že teď tohle v životě prožíváš. Představuji si, že je to moc náročné. Jsem ráda, že máš kolem sebe kamarády, kteří o Tebe mají starost, asi se jim i můžeš svěřit. Je také dobře, že jsi napsala nám, když si nevíš rady. Velmi oceňuji, jak nad svou situací přemýšlíš a že Tě i napadá, že by Tvé potíže s jídlem a řezáním mohly pramenit z toho, co se Ti děje ve škole. Opravdu to tak může být, i když s jistotou Ti to říci nedokážu. Představuji si, že může být zraňující denně se potkávat s tím, že Ti spolužáci nadávají a učitelky Tě nemají rády. Takové chování si nezasloužíš a není to v pořádku. Píšeš, že už nevíš, co máš dělat. Připadá mi důležité, abys na to nebyla sama a abys pro sebe měla odbornou pomoc.

Tví rodiče ví o řezání. Přemýšlím o tom, jak na to asi reagovali, zda jste spolu mluvili o tom, jak se cítíš a co se Ti děje ve škole. Tvoji rodiče by měli vědět, co ve škole prožíváš, protože by mohli podniknout nějaké kroky, například promluvit s paní učitelkou. Škola by měla zajistit, aby se k Tobě spolužáci chovali s respektem a nenadávali Ti. Současně Ti rodiče mohou zajistit psychologickou pomoc. Díky takové pomoci bys mohla lépe porozumět svým pocitům a naučit se s nimi postupně zacházet tak, abys nemusela sahat po jídle nebo řezání. Možná máte ve škole i školní psycholožku/psychologa? Tam bys mohla jít na první návštěvu i bez vědomí rodičů. Svěřit se můžeš také jakémukoliv dospělému, ke kterému máš důvěru, může to být i jiný příbuzný anebo třeba i vedoucí kroužku. Pokud by nikdo takový nebyl, i my jsme Ti nadále otevřeni, lépe však na telefonu nebo chatu, kde se můžeme vzájemně doptávat a jít více do hloubky (www.modralinka.cz).

Držíme Ti palce, abys pro sebe našla pomoc, kterou potřebuješ.
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

děkujeme za důvěru, se kterou se nám svěřuješ. Píšeš o tom, že Ti nebylo dobře po těle, měla jsi problém se nadechovat. Ráda by ses tomu do budoucna vyhnula. To, o čem nám píšeš, mi zní vážně. Rozumím tomu, že to nechceš zažít znova a chceš udělat něco pro to, aby to mohlo odeznít úplně. Zní to, že jsi v té chvíli zažívala velký nával emocí – smutek, úzkost, možná bezmoc a další. Říkám si, že spouštěčů, proč se to stalo, mohlo být více. Možná už toho všeho bylo na Tebe prostě moc, možná jsi nevěděla, co dál, dlouhodobě Tě něco tížilo a tělo už si nevědělo rady a zažilo takovou velkou úzkost, která se projevila i v Tvém dýchání. Tělo potřebuje odpočinek a oddech od situací, kdy bylo v napětí a zažívala jsi něco příliš stresujícího.
Zkus se teď opravdu nepřetěžovat. Můžeš si dovolit dát sebe na první místo a mít celkově víc prostoru pro relaxaci, odpočinek, zaměření se na své potřeby a na to, co máš a děláš ráda ve volném čase. Možná ráda tvoříš, chodíš ven, tančíš, zpíváš, kreslíš, můžeš se vypsat do deníku z Tvých myšlenek a pocitů. Můžeš se učit víc pracovat s dechem a vědomě jej ovládat. V aplikaci Nepanikař najdeš užitečné tipy. Neboj se říct o podporu z okolí. Říkám si, že by i rodiče rádi věděli, co se Ti stalo, co prožíváš, i když třeba nejste zvyklí o tom mluvit, zkus se jim svěřit, dát tomu šanci, můžou Ti taky pomoct najít odbornou pomoc. Komu jinému by sis uměla představit se svěřit? Může to být někdo jiný blízký z rodiny, někdo ze školy – učitel/ka, možná máte na školní psycholožku, která je zvyklá řešit podobné situace. Může s Tebou nacvičit, co v takových situacích dělat, naučí Tě pracovat s dechem. Nemusíš na to být sama.
Pokud by se u Tebe tento nepříjemný stav opakoval, tak se určitě obrať pro pomoc znova. Jsme tu pro Tebe i na Modré lince na telefonu nebo chatu (https://www.modralinka.cz/) pro podrobnější popovídání.

Držíme palce, ať si brzy najdeš podporu a účinnou úlevu. Co nejhezčí dny přeje
Modrá linka

Ahoj,

ráda bys věděla, proč se Ti rychle mění nálada. Tvůj dotaz je velmi stručný a neuvádíš mnoho podrobností. Například jak dlouho to u sebe pozoruješ nebo v jakých situacích se Ti to stává. Nedokážu Ti říct, čím to je, potřebovala bych znát více informací o Tobě a o tom co prožíváš. Je ale možné, že ani tak by se na to nedalo jednoznačně odpovědět. Mohu Ti pouze obecně říct, že každý z nás je jiný, každý prožíváme emoce po svém, někdo je dává více najevo, někdo naopak skoro vůbec. Je to tak v pořádku. Jsi navíc ve věku, kdy Tvé tělo i psychika prochází mnoha změnami a výkyvy nálad se mohou objevovat. Přemýšlím o tom, jak se ohledně toho cítíš, jestli Tě to třeba nějak omezuje doma nebo ve škole. Pak by stálo za to věnovat tomu pozornost. Pokud Ti to dělá starosti a ráda bys o tom více mluvila, ozvi se nám spíše na telefonu nebo na chatu, kde můžeme jít více do hloubky a vzájemně se doptávat. Rádi o tom s Tebou budeme mluvit.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

myslím, že je moc dobře, že o sobě přemýšlíš a snažíš se najít vysvětlení pro věci, které zažíváš. Zároveň je fajn, že výsledek z internetových testů bereš trochu s odstupem. Diagnostika jakékoliv duševní poruchy je komplexní věc, je třeba se dívat na to, jak konkrétně je tvůj život ovlivněn, vyloučit jiná vysvětlení, a podobně. Věrohodný posudek tak může dodat pouze odborník, a všechny internetové testy je třeba vnímat jen orientačně.
Máš-li obtíže, které Ti komplikují život a jinak si je nedokážeš vysvětlit, rád bych Tě podpořil v tom se s výsledky testů obrátit na mámu a požádat ji o zprostředkování vyšetření. ADHD se u dívek většinou projevuje jinak, než u chlapců, i proto je možné, že to v pedagogicko-psychologické poradně mohli přehlédnout, obzvláště, pokud se vyšetření týkalo něčeho jiného. Plnohodnotné vyšetření může provést pouze dětský psychiatr, prvním krokem ale může být i obrátit se s mámou na Tvého dětského lékaře. Ten Tě zná, může tak vyloučit jiné příčiny, a následně vás někam nasměrovat, bude-li to třeba. Užitečné informace, na koho se obrátit, se můžeš dočíst například zde: adhd-galen.cz/adhd_uk_11.php .

Přejeme Ti, ať najdeš odpovědi na své otázky,
Modrá linka