Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Taťka mě plácá po zadku + výtok Alík radí dětem

    Jiné téma

    ahoj alíku
    promiň že zase píšu ale musím se zeptat

    1. tenhle dotaz je asi nejdůležitější. no už nějákou dobu mě to trápí. taťka mě furt plácá po zadku ale ne jako že by mě mlátil ale spíš takové to poplácání ze srandy. dřív mi to nevadilo teď mi to ale vadí. když jsem se mu to snažila vysvětlit že mi to vadí tak si ze mě akorát utahoval. a pak mě stejně plácal. mě to fakt strašně vadí. už mu to aj vysvětlovala mamka ale on to ne a ne to pochopit. a když jsem mu to říkala snad po stopadesátý tak měl řeči typu ,,já vůbec nevím jestli na tebe můžu šáhnout“. poradíte mi prosím co s tím? jak mám vysvětlit taťkovy že mi to vadí?

    2. další věc je taková dost nepříjemná a už ji mám delší dobu. vždycky když sportuju( ať už běhám nebo jsem na kole atd.) tak mám,, mokrý kalhotky“. mám to po každým sportu. nevím co to je ale vím že jsem se nepočůrala. napadlo mě si vzít intimku ale musela bych to říct mamce a já nevím jak. poradíte mi co to je? a jak mám říct mamce o těch kalhotkách a intimce?

    děkuji za odpovědi
    holka, 11 let

    holka, 11 let, 8. března 2021

    Ahoj z Modré linky,

    úplně chápu, že se Ti nelíbí, že Tě taťka plácá po zadku, i to, že Tě nerespektuje, když mu to říkáš. Chci Tě podpořit v tom, že jenom Ty máš právo rozhodovat o svém těle, o tom, jakým způsobem se Tě kdo dotýká, co Ti je a není příjemné. Věřím, že taťka si to jen neuvědomuje. Je důležité dávat najevo, co chceš a nechceš, co se Ti líbí a nelíbí, nevzdávej to tedy. Klidně taťkovi můžeš ukázat i tuto naši komunikaci, třeba by mu to mohlo pomoct, aby si opravdu uvědomil, že není dobré, aby Ti dělal něco, co Ti není příjemné, i když je to z jeho strany jen sranda. A že si každý zaslouží být respektován.

    Co se týká Tvé druhé otázky, nejsme gynekologové, nemůžeme Ti tedy říct, zda se jedná o běžný výtok či něco jiného. Intimka je dobrý nápad. A k tomu, aby ses mamce svěřila, Tě chci povzbudit, protože je dobré, aby věděla, co se s Tebou děje. Pokud byste měly dojem, že je lépe zkonzultovat to s lékařkou, mamka Ti v tom může pomoci. A jak jí to říct? Úplně stejným způsobem, jako cokoli jiného. Mluvit o tom, co Tě trápí, o svém těle, zdravotních okolnostech, menstruaci i o záležitostech svého těla a intimních věcech se svou mamkou je v pořádku, není se za co stydět. Sdílení toho, co sdílet potřebuješ, s blízkou osobou, které můžeš věřit a která Tě může podpořit a pomoci Ti, je nejen v pořádku, ale je to důležité. Člověk by neměl na to, co ho trápí, o čem pochybuje být sám. I když mu ten druhý třeba nemůže pomoci (a někdy nemůže, mnohdy ale ano), už jen možnost se svěřit přináší úlevu.

    Přejeme Ti bezstarostné dny.
    Modrá linka

    Podpořte prosím Modrou linku!
    Pomohla již v této poradně tisícům dětí.

    Na otázky odpovídají

    pracovníci Modré linky, psycholožka BáraV, poradenské centrum Locika, MUDr. Jiří Staněk, MVDr. Přemysl Rabas, vědecký novinář Pragmatik, student práv Yaboiii, Škola Vitae, bojovníci proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze děti mladší 15 let.

    Jiné téma

    Proč chtějí lidé válku?

    Proč se dějí věci které dějí proč žijí lidé jako Putin nebo Xi jingpinh
    Proč chtějí válku

    kluk, let, 5. srpna

    Ahoj, to je těžký dotaz, a určitě už ti na něj někteří dospělí odpověděli nějakou rádoby moudrou větou jako „tak to je“ nebo „až budeš starší, tak to pochopíš“. Já se pokusím odpovědět ti upřímněji a snad i užitečněji.

    Nejupřímnější odpověď je, že nevím. Nevím, proč ruský prezident Putin rozpoutal válku na Ukrajině. Nevím, proč čínský prezident Xi Jinping eskaluje situaci kolem Tchajwanu. Nevidím jim do hlavy, a nemůžu jim věřit důvody, které oni sami deklarují. Takže prostě nevím, můžu se jen dohadovat a spekulovat.

    Pojďme tedy spekulovat. Proč Putin dělá takové věci, které zjevně způsobují ohromné množství utrpení, smrti a zla? Když přemýšlíme o tom, proč někdo něco dělá, zjišťujeme vlastně, jakou hru hraje, podle jakých pravidel a k čemu se chce asi dostat. V ekonomii se tomu říká „teorie her“, je to taková metafora, která nám pomáhá pochopit složitější chování.

    V tomto případě si můžeme představit, že Putin staví stavebnici. Stejně tak i ostatní státy skládají svoje stavebnice. V 90. letech sáhl Putin po té nejjednodušší stavebnici, aby mu umožnila postavit nějakou věž co nejrychleji a mohl tak ukázat, že je schopný vůdce, který umí Rusko pozvednout z bídy, kterou v 90. letech zažívalo. Tato zjednodušení stavebnice symbolizuje jeho přístup ke koncentraci moci a korupce namísto budování demokratických institucí. No a teď Putin zjišťuje, že tato jednoduchá stavebnice nejde stavět moc vysoko, aniž by se zbořila. Ostatní státy (třeba EU nebo USA) stavějí ze složitějších stavebnic (Merkur, Lego), které se sice skládají pomaleji, ale vytvářejí stabilnější a vyšší stavby.

    Putín má možnost přejít na jiný druh stavebnice, ale to už neumí, protože by musel uznat chybu. A on sám je na tom současném systému příliš závislý. Musí tedy najít způsob, jak se postavit k tomu, že ostatní staví vysoké věže (pokročilou informační a průmyslovou ekonomiku), které on se svou autoritářskou stavebnicí nepostaví. No a jeden ze způsobů je napadnout jinou zemi a vzít jim kostičky. Vzbudit zdání růstu. Zároveň tím zboří věže ostatním (i sobě) a vyvolá tak dojem, že to vlastně není až taková výhra stavět z pokročilejší stavebnice.

    Obecně vzato se to podobá lži. Když člověk řekne nějakou malou lež (včera jsem byl v práci, i když jsem tam nebyl), obvykle se tím jen chce vyhnout nepohodlným otázkám. Ale lež – aby se udržela – vyžaduje další lži. A větší a větší lži. V té situaci je Putin. Už nemůže začít říkat pravdu. Už lže moc dlouho.

    Jiné téma

    Vlasy a kočky

    Ahoj všem, chtěla bych se zeptat na dvě otázky co mi vrtají hlavou. Snad nějak neobtěžuju :)

    1. Proč vlasy nejsou jako houba? (že by se napily vody postupně a ne jen tam kde se namočí) asi je to nepochopitelné ale já nevím jak to vysvětlit :D
    2. Můžou být kočky jiné orientace?

    Já vím zvláštní dotazy, ale…

    Vysa318, 9. srpna

    Ahoj, je skvělé, že se zajímáš o to, jak náš svět funguje. Vůbec se neomlouvej za zvláštní dotazy, právě na těch zvědavost stojí.

    Určitě víš, že houby jsou „porézní“, tedy obsahují póry, do kterých nasají vodu. Vlhkost zároveň ovlivňuje jejich velikost, takže houba se jakoby nafukuje a tím vytváří mírný podtlak vhodný pro absorbování další vody. Oproti tomu vlasy jsou velmi pevné, žádné takové výrazné póry nemají. Namočí se pouze na svém povrchu, který je složený z jemných šupinek.

    K tvé druhé otázce: orientací zřejmě myslíš sexuální preference. Homoxesuální chování (sexuální přitažlivost ke stejnému pohlaví, tedy sameček-sameček nebo samička-samička) je popsáno u řady zvířat (labutí, tučňáků, holubů, delfínů, žiraf, lvů...), ale nenašel jsem zdokumentované zmínky u koček nebo psů.

    Jiné téma

    Chci do jiné třídy + Volba povolání

    Ahojky!
    Chtěla bych do jiné třídy, protože v té mojí nemám kamarády a v té druhé znám spoustu lidí ze školky, ale bojím se jich (teda né všech) ale co si budou myslet o mých známkách? Však já měla dobré známky a najednou trojky a to mi hrozila pětka. Je to už jen poslední rok já vím ale myslím si že když konečně budu ve třídě s někým jiným tak i můj prospěch se aspoň trochu zlepší, třeba by mi mohl někdo z nich i pomoct. Snad největší hrůzu mám z toho co si o mě budou myslet obvzlášť kluci, naštěstí jsou vyspělejší než moje třída ve které jsem teď. A taky to není dané že v té třídě budu. Já se s holkama od nich konečně začala víc bavit (ne všichni jsou teda jako supr jo...) No prostě se bojím ale zase nechci sedět potichu ve třídě, mít sluchátka a celý rok prosedět doma... Pak mě ještě čekají přijímačky a pořád nevím co chci dělat... Nejvíc se mi zamlouvá fotograf abych pak třeba jednou mohla fotit na festivalech Alana Walkera$> Ale... Na druhou stranu chci být ta která je na té stagi a baví lidi hudbou stejně jako Alan (jako nic jsem zatím moc nezkusila ale nevadí..) A pak už mě baví kreslit a jako koníček tancovat... Dobře možná bych ještě chtěla být tou policajtkou...
    Děkuju za odpověď:-P

    Potato, 29. července

    Ahoj z Modré linky,

    umím si představit, že bys chtěla chodit do třídy, ve které si budeš se spolužáky více rozumět. Jaké jsou případné možnosti přestupu do jiné třídy, to musejí probrat rodiče ve škole. Pokud s tím tedy souhlasí, asi přestoupit můžeš. Jak však sama píšeš, bude to změna. Zvaž si tedy, zda ji skutečně chceš podstoupit. Možná by ses se spolužáky z vedlejší třídy mohla bavit o přestávkách, abys nemusela sama sedět v lavici. A doma rozhodně sedět nemusíš, po škole se můžeš vídat s kým chceš, bez ohledu na to, do jaké třídy chodíš. O všech kladech i záporech případného přestupu je dobré mluvit s lidmi kolem sebe, lépe si tak uvědomíš, zda o to opravdu stojíš. Napadá mě ale, jestli jsi vše neměla řešit už o prázdninách, abys rovnou do druhé třídy nastoupila, přestup v průběhu roku je možná komplikovanější.

    Pokud jde o rozhodnutí, kam na střední školu, v každé škole je výchovná poradkyně, na kterou se můžeš obrátit. Nebo bys vše mohla probrat také se školní psycholožkou (psychologem), pokud ve škole máte. I v tomhle případě je dobré bavit se s lidmi kolem sebe, naslouchat tomu, co baví je, jak se rozhodují nebo rozhodovali oni. Může Tě to inspirovat a napovědět Ti, co by mohlo bavit Tebe. A samozřejmě je důležité přihlédnout k tomu, jestli jsi více nadaná třeba matematicky nebo na jazyky. Je dobře, že víš, co Tě baví, a za tím můžeš jít i tehdy, když to nebudeš studovat na střední, takže se nemusíš bát, že by tím rozhodnutím bylo všechno dané. Spousta lidí dělá něco úplně jiného, než co studovala.

    Přejeme Ti prima poslední školní rok.
    Modrá linka

    Jiné téma

    Bojím se, že neusnu

    Ahoj Aliku, moc se omlouvám,že ruším ale mám problém.
    Je mi 13 a většina dětí v mém věku chodí pozdě spát třeba ve 3 ráno
    No a teď pojedu na soustředění s holkama kterým je 15. No a já se bojím, že neusnu...co mám dělat?

    Holka1111, 1. srpna

    Ahoj,
    jestli tomu dobře rozumím, máš strach z toho, že ostatní holky budou chodit spát později, než jsi ty zvyklá a bojíš se, že nebudeš moci spát. Je samozřejmě vždy velmi nepříjemné, pokud tě někdo ruší, přestože ty bys ráda spala. Myslím ale, že se s ostatními holkami můžeš domluvit a slušně je požádat, zda by si například nemohly jít povídat do jiného pokoje, kde jejich ponocování nebude nikomu vadit. Pokud jim vysvětlíš, že jsi zvyklá chodit spát dříve a poprosíš je, aby to respektovaly, věřím, že ti vyhoví. Jde o naprosto legitimní a slušnou žádost, kterou je nijak neurážíš, ani neomezuješ.
    Měj se hezky!
    Bára

    Jiné téma

    Ahoj poradno mám 2 na sebe navazující problémy

    1. Ve škole jsem měla spolužačku, budu jí říkat E. E je z Ukrajiny a skoro všichni kromě mě a ještě jedné holky která si jí nevšímala na ní byli zlí, a svedli na ní všechno co jenom trochu šlo. Já bych se s E ještě někdy ráda potkala, ale máma si myslí že se Ukrajinci chovají jako kdyby jim to tu patřilo (ale jsou vyjímky), táta si myslí že chtějí aby jsme se podřídili my jim (taky jsou vyjímky třeba E) a mladší sestra si myslí že jich je tady moc (s ní souhlasím).

    2. Kdykoliv jsem na telefonu (většinou na Alíkovi) tak za mnou sestra přijde a začne se ptát: Co dělám? Jestli jí dám telefon (můj)? Proč jí ho nedám?... A poslední co řekne když jí ho nedám je „Ty se zajmáš jenom o E" i když to tak není a s E mě pořád otravuje.

    1. Jak jim říct že E je úplně normální holka, i když si všichni myslí Ukrajinci a Ukrajinky jsou špatní?
    2. Jak říct ségře že mi vadí když mě otravuje s E?

    Předem děkuji za odpověď $>

    holka, 11 let, 21. července

    Milá dívko,

    obracíš se na poradnu s dotazem ohledně setkání s ukrajinskou spolužačkou. Z toho, co píšeš, vnímám, že narážíš na rozpor mezi tím, jak by ses k ní chtěla chovat ty a jak se k ní chovají spolužáci. A také narážíš na názory na Ukrajince v naší zemi ze strany tvých rodičů, se kterými ve všem nesouhlasíš. Ty sama považuješ E za úplně normální holku a máš chuť se s ní normálně bavit. Názory dospělých v tomto moc neovlivníš a nezměníš. Můžeš ale určitě sama za sebe se chovat k E tak, jak chceš ty, nezávisle na tom, co si o tom rodiče či spolužáci myslí. Tím jim dáš nejlépe najevo, že tvůj postoj k ní je jiný a tvoje zkušenost s E také. Stůj si za tím, jak to máš s E ty a neměň chování k E podle toho, co si kdo myslí. A pak můžeš mluvit o své zkušenosti s E, o tom, že kontakt s ní je fajn a že se s ní chceš i nadále normálně bavit.
    A k tomu tvému druhému dotazu. Vadí ti, že ti sestra vyčítá, že se věnuješ pouze E a nikomu jinému. Ale používá to pouze jako záminku, když jí odmítneš říci, s kým si píšeš. Doporučuju ti abys to sestře jednoduše zopakovala, že ti to vadí a že tě nemá s E otravovat. Nemusíš jí to víc vysvětlovat, obhajovat se a tak podobně. Prostě jí řekni že to tak není, že si nepíšeš s E. A třeba jí nabídni, pokud si chce s tebou o E popovídat, tak klidně můžete. Nabídni jí, že si s ní popovídáš o své zkušenosti s E a klidně i o tom, že si hledáš cestu k tomu, jak si s ní udržet kontakt a s čím se u toho potýkáš. A když se pak bude opět dožadovat tvého telefonu a informace s kým si píšeš, tak jí odkaž na váš rozhovor, s tím, že jsi jí to už řekla a je to stále stejné. I zde si stůj za svým a nenech se chováním své sestry odklonit od toho, co je pro tebe důležité. Tak ti v tom držím palce. Poradce Centra Locika

    Jiné téma

    Dobry den, pristi rok bych si chtela udelat ridicak na skutr AM, ktery se da ridit uz od 15ti let (samozdrejme se souhlasem rodicu), ale chtela bych se zeptat jestli uz nekdo tady ridicak mel nebo ma aby mi rekl jak ty zkousky a to vsechno kolem toho probiha, videla jsem jedno video kde kluk jel na skutru a za nim jel v aute instruktor s dalsim zakem a tak ho kontroloval, ale nevim jestli to tak je vsude. Ve svem okoli nikoho nemam kdo by mel ridicak na skutr AM a na internetu jsem hledala, ale nic jsem nenasla. Dekuji predem.

    holka, 14 let, 28. července

    Ahoj,
    Funguje touplne stejne jako by sis delala ridicsky prukaz na auto v 18 letech. Nejprve budes chodit na teorii, kde te nauci znacky a jak se chovat na silnici, pak zacnes praktickou vyuku - nauci te ridit, kdy pojedes na jedne motorce a Instruktor za tebou na druhe. (Skrz vysilacku se s tebou v helme bude domlouvat a instruovat te) no a az splnis potrebny pocet odjezdenych hodin, napises si pisemny test a kdyz budes uspesna, pripusti te k jizdam. Pokud neudelas zavaznou chybu, poslou te na urad podat si zadost o vydani ridicskeho prukazu.

    Jiné téma

    Pěvecký talent po pubertě

    Ahojj Alíčku chci se zeptat, jestli klukům zůstává pěvecký talent i po mutaci?
    Jestli pokud dřív OPRAVDU uměli zpívat. tak jestli jim to vydrží nebo jestli záleží jak mu povyroste hrtan?
    Dík za odpověď

    Ahoj,
    to je velmi zajímavý dotaz. Nejsem však bohužel odborníkem na zpěv, proto ti mohu odpovědět jen z laického hlediska. Pokud je mi známo, pěvecký talent se skládá z několika faktorů. Mimo jiné je to hudební sluch, schopnost pracovat s hlasem, jeho posazení, zabarvení, rozsah a tak dále. Některé z těchto faktorů zůstanou stejné i po pubertě, kdy je mutování dokončeno, a jiné se změní. Je jasné, že například hudební sluch nebo pěveckou techniku dospívání nijak nepoznamená, zatímco zabarvení hlasu ano. Takže záleží na tom, co si představuješ pod pojmem „opravdu uměli zpívat“. Jestliže se bavíme o technice zpěvu, tak tu dospívání nijak neovlivní. Jde o dovednost, kterou někteří lidé mají (respektive se ji naučili), a zkrátka ji umí. Otázkou samozřejmě je, jestli se onomu zpěvákovi bude líbit podoba, kterou jeho hlas po pubertě získá.
    Měj se hezky.
    Bára

    Jiné téma

    Cítím se příšerně, nenávidím se

    Milá poradno,
    nikdy by mě nenapadlo, že tady budu psát, ale vypadá to, že život je plný překvapení. Nejdříve raději trochu nastíním, v jaké situaci se nacházím, mám totiž pocit, že ta je sama o sobě celkem komplikovaná, a tak se do ní snad tolik nezamotám. Chodím na šestileté gymnázium a po prázdninách nastoupím do sekundy. Rozhodnutí jít na gymnázium, je jedno z mála rozhodnutích, kterého nelituji, ba naopak jsem za něj vděčná. Na minulé škole jsem byla opravdu nešťastná. Nikdy jsem si nenacházela snadno kamarády. Na prvním stupni jsem se začala kamarádit s jedním klukem, protože jej paní učitelka posadila vedle mně - byla to celkem náhoda. To on se se mnou začal bavit. Nebýt něj, bych asi ani na prvním stupni neměla kamarády. Díky němu jsem se začala trochu bavit i s jinými dětmi. No, ale pak přišel druhý stupeň. Na druhém stupni se naše třída rozdělila a já jsem skončila v jiné třídě, než ten můj jeden dobrý kamarád a ostatní děti, které bych asi mohla nazvat kamarády. Nutno podotknout, že jsem se s dětmi ze školy vlastně nikdy pořádně nebavila mimo školu ani s tím jedním kamarádem. A tak jsem vlastně ty dva roky na druhém stupni (než jsem se naštěstí dostala na gymnázium) byla sama. V kroužcích jsem se nikdy s nikým neskamarádila. Na gymnáziu jsem začala být trochu šťastnější. Našla jsem si jednu dobrou kamarádku a s pár dalšími dětmi se taky celkem kamarádím. I na gymnáziu se sice pořád cítím vystresovaně, ale necítím se tam tak sama Jenže teď, když přišly prázdniny, se cítím zase úplně příšerně. Opravdu příšerně. Pořád přemýšlím nad věcmi, které jsem kdy udělala špatně, situacemi, ve kterých jsem se ztrapnila a skutečně mě to štve. Někdy mám pocit, že nejlepší věta, která by to shrnula je, že se nenávidím. Někdy sama sebe biju pěstmi do ramen. Nevím, ale díky té bolesti mám pocit, že se alespoň chvíli cítím... dobře. Zní to asi opravdu absurdně, ale lépe to popsat neumím. Přemýšlela jsem o marihuaně, že bych se pak třeba cítila lépe. Jen přemýšlela. Mám pocit, že všechno v životě je strašně těžké a nemám žádnou motivaci a energii.

    Za jakoukoliv radu budu opravdu vděčná. S rodiči toto nechci řešit, je mi to nepříjemné.

    Opravdu se předem omlouvám za jakékoliv nesrovnalosti nebo nepříjemnosti, které by mohly nastat. Omlouvám se za jakékoliv pravopisné chyby, délku této zprávy a cokoliv, co jsem mohla udělat/napsat lépe.

    holka, 14 let, 24. července

    Ahoj,

    děkujeme Ti za důvěru, se kterou ses nám svěřila. Popsala jsi, co teď ve svém životě prožíváš, jak to máš s kamarády, jaké myšlenky, obavy, pocity Ti běží hlavou. Teď v létě je to pro tebe hodně těžké, cítíš se příšerně. Neustále přemýšlíš nad tím, kde a jak jsi selhala. Máš pocit, že se nenávidíš. Přemýšlíš nad různými cestami, jak si o takových pocitů ulevit, někdy se biješ pěstmi do ramen anebo přemýšlíš o marihuaně. Chybí Ti motivace a energie.

    Když si čtu Tvoje řádky, chtěla bych začít tím, že se vůbec nemáš za co omlouvat. Vše jsi napsala srozumitelně, Tvůj dotaz není ani příliš dlouhý, ani jsem si nevšimla žádných pravopisných chyb. K tomu mě napadá, jestli to vlastně podobně i nefunguje v Tvém životě - zatímco přemýšlíš o tom, co jsi udělala špatně anebo kdy ses kde a jak ztrapnila, ostatní z toho vůbec nemusí mít stejný dojem. Dost možná jim Tvoje jednání připadá v pohodě a ani je nenapadne ho hodnotit. Někdy každý z nás udělá nějakou chybu anebo se ztrapní, to je velmi lidské - neznám žádného člověka, kterému by se to nikdy nestalo. Navíc trapasy někdy dovedou být i docela vtipné, někdy stojí za to se tomu zasmát, ale neobviňovat se z toho. Chápu, že se mi to takhle na dálku lehce píše, a že zároveň nemusí být vůbec lehké se pocitu nenávisti sama k sobě zbavit. Napadá mě, že v situaci kdy začneš přemýšlet o tom, co se kde nepovedlo a jak ses ztrapnila, by ti mohlo pomoct udělat něco, co Tě přivede do kontaku se svým tělem – plavání, jóga, běh nebo třeba i obyčejné ležení ve vaně. Takové spojení s tělem totiž dokáže odvést pozornost od myšlenek (které ani nemusejí být pravdivé) a tím přinést úlevu.
    Moc bych Ti přála, abys na sobě mohla vidět i pozitivní věci, aby ses mohla radovat s věcí, které máš ráda, z aktivit, které Tě baví. A abys sis přitom nemusela ubližovat bitím se do ramen ani zkoušením marihuany - z praxe víme, že marihuana z dlouhodobého hlediska přináší spíš řadu problémů. Chtěla bych Tě podpořit, aby ses zkusila zamyslet nad tím, co se Ti na sobě líbí, co se Ti daří. Zkus si třeba na papír napsat aspoň 10 takových věcí, klidně maličkostí. Můžeš si k tomu vzít na pomoc Tvoji kamarádku nebo další přátele. Uvidíš, že Ti tam třeba napíšou i věci, které by Tě na sobě nenapadlo ocenit. Mně třeba připadá skvělé, že se ve svém životě dokážeš aktivně rozhodovat tak, že Ti to přinese něco dobrého, jako v případě rozhodnutí jít na gymnázium.
    Je moc fajn, že sis našla dobrou kamarádku - je prima mít takového parťáka, se kterým se můžeš smát ale i třeba sdílet svoje trápení. Celkově hodně píšeš o kamarádech, o tom, že ses dříve cítila osamoceně. Chápu, že je pak člověku smutno a jsem ráda, že už se tak necítíš. I za to se můžeš pochválit, jak se Ti teď daří udržovat přátelství.
    Když někomu chybí motivace nebo energie, je dobré se zamyslet nejdřív nad základními věci, jako třeba, jestli dost spíme, máme dostatek pohybu venku, pijeme dost tekutin nebo dobře jíme. A řekla bych, že potom jde hlavně o to, jestli věnujeme dost času tomu, co nás skutečně baví a přináší nám radost. Pro někoho to může být sport, tanec, malování, čtení, vytváření něčeho, psaní deníku...To nám často dovede nabít baterky.

    Pokud bys to, co teď prožíváš, chtěla probrat podrobněji, víc prostoru bychom na to měli u nás na Modré lince - na chatu, telefonu anebo Skypu. Kontakty a provozní dobu najdeš na našich stránkách www.modralinka.cz.

    Držíme Ti palce,

    Modrá linka

    Jiné téma

    Letošní léto & více trápení

    Zdravím Alíku a spolek! Už dlouho uvažuji jestli sem napsat nebo ne, ale právě je skoro deset hodin, já sedím s notebookem v posteli, bez naděje jít něco dělat. Kdybych měla počítat kolik mám kamarádu tak to zpočítam na jedné ruce, dva. Má dva kamarády, můžu za to já? Ani ne za půl roku je mi 15 a já se cítím jak na 10. Můj život v poslední době není úplně skvělí tak mě napadlo že si propíchnu nos (nostril) že to vyřeší všechny mé problémy, ale příjde mi že to doneslo spíše další problémy. Co na to řeknou ostatní? Co když se to nebude líbit nikomu ve škole? a proč mi příjde že do školy vůbec nezapadám, jejich vtipy ve stylu „tvoje máma“ Mi nepříjdou ani vtipné. Co je semnou špatně? Taky bych mohla zmínit že v poslední dobou bojuji se svoji orientací a to že se mí hnusí kluci a nepřijdou mi ani trochu atraktivní mě začíná vadit. Jednou to řeknu mamce a co ona ? Co když už se na mě nikdy nepodíva stejně a uvidí ve mě jiného člověka. A poslední věc, proč bych teď i radši byla ve škole než abych trávilo tohle léto? Začína mi extremně moc vadit. Celý můj den probíha: Vstanu, udělám si hygienu, zapnu notebook stravím na něj celý den, večerní hygiena a spánek. tohle už se opakuje 24 dnů v kuse. No nic už to tady radši ukončím, nechci až tak moc obtěžovat i když toho mám na srdci až moc....

    holka, 14 let, 24. července

    Ahoj,

    děkujeme za důvěru, se kterou jsi nám napsala. Vnímám, že je toho teď víc, co Tě trápí. Je moc fajn, že ses rozhodla napsat a nebýt na to sama, když poslední týdny nevíš kudy kam. Píšeš, že máš jenom 2 kamarády, cítíš se spíš na 10 než na 15. Trápí Tě, co ostatní řeknou na propíchnutý nos a taky na to, že Ti nepřijdou atraktivní kluci. Hlavou Ti běží spoustu obav, spoustu otázek, které začínají: „Co když...“. Nelíbí se Ti tohle léto a to, že většinu dne jsi u notebooku. Nepokládáš nám konkrétní dotaz, proto Ti spíše napíšu pár svých postřehů k tomu, co jsi napsala.

    Co se týče toho, kolik máme kolem sebe kamarádů, v tomhle to může mít každý trochu jinak. Někdo je více společenský, někdo zase rád tráví čas s menším počtem lidí anebo i o samotě. Záleží tedy na tom, jak bys to Ty sama chtěla a potřebovala - ne na tom, jak to mají lidi okolo Tebe. Napadá mě taky, že někdy mohou být 2 dobří kamarádi lepší než 10 povrchnějších přátelství s lidmi, se kterými si třeba až tolik nerozumíte. Pokud máš pocit, že nemáš dost kamarádů, neznamená to automaticky, že je s Tebou něco špatně - možná jsi prostě ještě na ty další správné kamarády ještě nenarazila. Pokud by si chtěla, možná bys mohla jít potencionálním kamarádům trochu naproti - třeba tím, že by ses přihlásila na nějaký tábor nebo do nějakého nového kroužku, který by Tě bavil. Nevím, jestli by Ti to dávalo smysl, každopádně věřím, že se nakonec situace zlepší.
    Je úplně v pořádku, když Ti nesedí humor Tvých spolužáků, nemusíš se do toho nutit, někdy se to tak stane, že nám nějaký kolektiv lidí úplně nesedne. Opět to neznamená, že by s Tebou bylo něco špatně. Ani to, že se cítíš spíše na 10 než na 15 – takové pocity se většinou během dospívání dost mění. Nepíšeš, v čem konkrétně se to projevuje, proto se Ti k tomu teď nedokážu vyjádřit víc konkrétněji.

    Chápu, že pochybnosti o své sexuální orientaci s sebou mohou přinést dost obav, včetně toho, jak to celé přijmou ostatní. Pokud se ještě necítíš na to, aby ses s tím svému okolí svěřila, je to v pořádku, můžeš si na to nechat tolik času, kolik budeš potřebovat. Kdybys chtěla, tomuto tématu se věnuje třeba projekt S barvou ven, můžeš se na to podívat (tady je odkaz: https://www.sbarvouven.cz/).

    Ohledně letošního léta – nevím, jak by mělo vypadat, aby se Ti líbilo, ani co bys potřebovala, abys netrávila čas jenom u notebooku. Napadá mě zkusit si sepsat na papír jiné činnosti, které Ti přináší radost, zajímají Tě a zkusit v nich udělat alespoň první krok? Můžeš s tím trošku experimentovat a zkoušet, jaký režim dne Ti vyhovuje, co kdy ráda děláš, objevovat nové věci. I malý krůček vpřed se počítá.

    Pokud bys to, o čem píšeš, chtěla probrat podrobněji, můžeš se nám ozvat na Modrou linku – na chatu, telefonu, Skypu anebo WhatsAppu. Kontakty a provozní dobu najdeš na našich webových stránkách www.modralinka.cz.

    Zdraví

    Modrá linka

    Jiné téma

    Politý notebook

    Dobry den,
    obracim se na Vás s rapidním dotazem,
    na Notebook jsem dnes trochu vylil čaj, (jen do čtvrtiny plochy klavesnice a trochu za ní, kde je takový ten podlouhlý kanálek.) ,
    On stále funguje, všechny funkce a písmena jdou, ani se nevypl, nic......
    notebook byl hned vysušen ručníkem. Někde psali, že se má jít hned do servisu , ale to se spíš má dělat, když třeba spadne do vany? ....
    Děkuju a krásný denn

    klučík, 22. července

    Ahoj, protože notebook funguje dál, napadají mne dvě možnosti. Buď máš notebook, který má odvod kapaliny z prostoru klávesnice (takový žlab s výtokem na spodní straně), měly to třeba některé ThinkPady. Nebo, a to je pravděpodobné, jsi měl zkrátka štěstí a nedošlo ke zkratu. I tak ale kapalina může odstartovat korozi. Radil bych nechat notebook v servisu prohlédnout. A předem se s nimi domluvit, kolik můžeš dát za opravu a kolik už by pro tebe bylo moc.

    Jiné téma

    Strach z odběrů krve

    Ahoj poradno, včera mi zjistily že mám moc kyseliny močové ( asi 420 ) .Když jsem byla na odběrech tak mi krev netekla, sestřička s tou jehlou ani nic nedělala ale hrozne moc to bolelo, ale nikdo mi nevěřil, každopádně jsem odběry přežila a teď když jsem zjistila že budu muset na další tak jsem se rozbrečela, já už prostě nechci a nikdo mi nevěří že to bolelo. Jak mám udelat to abych se tolik nebála? Nebo proste co mám dělat ?:-(

    holka, 11 let, 18. července

    Ahoj z Modré linky,
    píšeš nám o tom, že Tě hodně bolel odběr krve, ale přežila jsi ho. Teď se zjistilo, že budeš muset jít na další odběry. Ptáš se, co máš dělat, aby ses tolik nebála.
    Především Tě chci ujistit, že Ti věřím, že Tě odběry bolí. Někteří lidé jsou citlivější a některý odběr může být opravdu bolestivý. Odběry hůře snášejí i někteří dospělí.
    Co by Ti mohlo pomoci? Před odběrem i při něm se soustředit na dýchání, dýchat do břicha, klidně si u toho počítat. Jednak to pomůže zklidnění, také ale odvedení pozornosti. Někomu pomůže, když má zavřené oči, jiný zase chce všechno vidět a „mít tak pod kontrolou“. Některým lidem, zvláště dětem, pomáhá, když můžou u odběru ležet - můžeš si o to říct.
    Také může pomoci, když si řekneš, že to za chvíli přejde a že tu chvíli přečkáš, a také, že už jsi to jednou zvládla.
    Můžeš se také informovat o znecitlivujících mastích nebo gelech, které se mohou před odběrem namazat na kůži.

    Přejeme, aby všechno dobře dopadlo.
    Modrá linka

    Jiné téma

    Bojím se ztráty mazlíčka

    Ahoj.
    Bojím se o strátu mazlíčka. Máme doma fenu jmenuje se kesinka, a máme ji doma asi už deset let a začala se chovat divně. Čím dál méně jí a pije, nechce si hrát, je bez energie a celý den se jen váli u auta ve stínu a divá se okolo. Mám strach že za chvíli zahyne;-(. Bojím se toho a nemůžu na to přestat myslet. Vždy jsem jí měl rád a mám k ní nádherný vztah a kdyby jsem ji stratil, tak by to nebylo ono. Zažil jsem s ní spoustu skvělých zážitků a mám spoustu vzpomínek anechci ji stratit. Nevíte jak se přestat bát ztráty mazlíčka? Předem děkuji za odpověď.
    S pozdravem psymilujcí dančés.$>

    kluk, 13 let, 21. července

    Ahoj,
    to je velmi těžká otázka. Úplně rozumím tvým pocitům. Rozumím tomu, že se bojíš, že váš rodinný pes zajde a že při tom pomyšlení cítíš obrovský smutek. A je to tak zcela normální. Každý člověk se bojí smrti. Strachujeme se, že se stane něco našim blízkým, jsme smutní, když zemře někdo, koho jsme měli rádi - a smutek samozřejmě cítíme, i když uhyne zvíře, které bylo naším mazlíčkem.
    Smrt je bohužel součástí života a nedá se s tím nic dělat. To, co ale můžeme ovlivnit, je způsob, jak se k těmto obavám a smutku postavíme. Můžeme samozřejmě trávit dny strachováním se a trápením, ale pak promeškáme ten zbylý čas, který máme k dispozici. Anebo se můžeme snažit využít onen čas na maximum, abychom si onoho člověka (nebo zvíře) užili, co nejdéle to jde.
    Nikdo ti bohužel neporadí ani nezařídí, aby ses přestal bát ztráty svého oblíbeného psa. Ale můžeš se soustředit na přítomné okamžiky a snažit se užít si je co nejvíc. To znamená být se svým psem často a podnikat ty aktivity, které ještě zvládne. Možná objevíš i nějaké nové, které jste zatím neprovozovali (například znám celou řadu lidí, kteří si se svými psy povídají atd.). Samozřejmě bohužel nezabráníš tomu, aby jednou přišel den, kdy se budete muset rozloučit. Ale až ten den nastane, budeš vědět, že jste čas, který vám byl vyměřený, strávili společně na maximum.
    Držím ti moc palce!
    Bára

    Jiné téma

    Svědomí

    Ahoj aliku a spol.
    Posledni dobou mam vycitky svedomi treba kvuli tomu ze jsem lahala ale (vetsinou) jsem musela jinak by me nekdo ztrapnil atd. nevim co mam delat. :(

    holka, 11 let, 16. července

    Ahoj,

    napsala jsi nám krátký upřímný dotaz. Týká se toho, že máš poslední dobou výčitky svědomí kvůli lhaní apod. Nevíš, co máš dělat.

    Vnímám, že máš citlivé svědomí, a i když to takový člověk má v něčem těžší, je to dobře. Svědomí je tu proto, aby hlídalo, jak se chováme vůči lidem a světu. Co se týká lhaní, říká se, že „lež má krátké nohy“ - nejenom že lhaní není v pořádku, ale také se nevyplácí. Rozumím ale tomu, že někdy člověk vnímá, „že to jinak nejde“, nebo mu někdy něco „ujede“, ještě než si vše rozmyslí.

    Když nám svědomí říká, že například zalhat byla chyba, není třeba se nad tím dlouho trápit, ale spíše si říct, co udělám příště jinak. Minulost neovlivníme, ovlivníme jenom to, co je teď a bude v budoucnu.

    Pokud jsme někomu ublížili, je dobré se mu omluvit, člověku je pak většinou lépe a svědomí ho nemusí trápit, protože se svoje chování snažil napravit.

    Pokud by Tě svědomí trápilo příliš dlouho nebo příliš silně, můžeš se někomu svěřit - někomu blízkému, nebo také i psychologovi (třeba i školnímu).

    Držíme palce,

    Modrá linka

    Jiné téma

    Jak si zapamatoval levou a pravou

    Ahoj Alíku, mám problém, stále si nedokážu zapamatovat levou a pravou stranu, mohl by jsi mi prosím poradit

    Takový jednoduchý trik: dej před sebe obě ruce, jako kdyby ses chtěl opřít o zeď. Palce dej co nejdále od ukazováčků, ukazováčky namiř vzhůru.
    A teď se podívej na ukazováčky a palce. Na jedné ruce bude ukazováček a palec dohromady dávat písmeno L. To je tvoje LEVÁ ruka, začínající písmenem L.

    Jiné téma

    Můžu chodit v švagrovství?

    Ahoj Alíku a spol.
    Mám možná trochu neobvyklý dotaz, ale chtěla bych se zeptat jestli bratr přítele mé sestry by byl považován za mého příbuzného pokud by se sestra a její přítel vzali. Jestli bych s ním mohla chodit, nebo ne. Jestli by se to považovalo za incest.
    Předem děkuji za odpověď. :-)

    holka, 14 let, 11. července

    Ahoj holko,

    to, co zmiňuješ je fakt zajímavý dotaz! Pojďme se na něj podívat.

    Občanský zákoník zná pojem „švagrovství“. Ten by nastal, pokud by Tvá sestra uzavřela manželství s jejím přítelem. Zákon sice říká, že v jaké linii a v jakém stupni je manžel příbuzný s členem jeho vlastní rodiny, v takové linii a stupni je s daným členem sešvagřen manžel druhý, ale nenastává tady příbuzenství. Pokud bys chtěla, mohla bys být manželkou bratra manžele Tvé sestry nebo s ním chodit. Neuplatní se tedy ani ustanovení trestního zákoníku o incestu (soulož mezi příbuznými).

    Měj se hezky!