Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alík radí dětem

    Sourozenci

    Ahoj Alíku, potřebuji poradit!
    Myslím, že už jsem ve věku kdy bych měla mít aspoň trochu soukromí. Mám společný pokoj se svou o 4 roky mladší sestrou. Máme byt takže zvětšit nebo rozdělit pokoj na dva nejde. Přišla jsem sice s nápadem, že každá bude mít aspoň svou půlku oddělenou závěsem, ale bojím se názoru rodičů. Máma to totiž nechápe a navíc to často vezme tak, že si jako nevážím toho co mám protože moje máma byla jedináček a moc si přála sourozence.

    holka, 13 let, 1. dubna

    Milá pisatelko,
    Souhlasím s tebou, že by jsi potřebovala ve svém věku už nějaké soukromí. Je to běžné a úplně přirozené. Ideální by byl vlastní pokoj, alespoň malý. To by měli rodiče pochopit. A vím, že v bytě to je nereálné. Ten nápad se závěsem je dobrý, hodně rodin to tak řeší. To, že chceš získat trochu svého soukromí neznamená přece, že si nevážíš toho, že máš sourozence. To zkus rodičům vysvětlit. A naopak, když budeš mít svůj čas a prostor, budeš pak zase o to raději se věnovat něčemu společnému se sestrou. Sestra je ještě malá ale uvidíš, že i ona za pár let bude chtít to samé, co nyní ty. Tvoje máma byla jedináček a přála si sourozence. To je také úplně pochopitelné a většinou sourozenec opravdu chybí a je moc dobře, když v rodině je víc dětí. Ale máma také nikdy nezažila jaké to skutečně je se sourozencem žít společně v bytě. Má to své výhody i nevýhody a jednou z nich je ten nedostatek soukromí. A to nemusí znamenat, že se sourozenci nemají rádi. Rodiče by vám to měli nějak ulehčit a postarat se o to, aby vám se sestrou bylo v tom malém, společném prostoru dobře. Tak je o to zkus požádat. Tvůj nápad se závěsem je možné, dobré řešení.
    Držím ti palce ať se to brzy podaří,
    Poradce Centra Locika

    Na otázky odpovídají

    pracovníci linky důvěry Modrá linka, psycholožka BáraV, poradenské centrum Locika, MUDr. Jiří Staněk, bojovníci proti kouření z projektu Nekuřátka, vědecký nadšenec Pragmatik a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze čtenáři mladší 15 let.

    Sourozenci

    Společné spaní s rodiči

    Zdravím poradnu,
    Tento dotaz bude ohledně mého mladšího bratra. letos mu bude 10 let, já Teda proti tomu nic nemám ale je tu věc která se mi na bráchovi nelíbí. Často spí u rodičů v posteli, kdyby mu byly 2 tak dobře, ale bude mu 10 a to už je polopuberta. Prostě si myslím že je to na jeho věk ostuda. Párkrát jsem s ním o tom mluvila a jeho důvody jsou: strach z větru ( má jako jediný z nás v pokoji 2 okna a je to u něj slyšet víc) a že je u mámi vždy v bezpečí. Tohle už dělá od 7/8mi let a před tím spal normálně, pokud nebudeme počítat pár astmatických záchvatů. Nechápu ho, já si jsem jistá že je v bezpečí i ve svém pokoji, já totiž spím pár metrů od něj. Vydím to i na rodičích že je to štve, spí u nich skoro každý den. Chtěla bych ho to nějak odnaučit protože vím že kdyby se to dostalo mezi jeho spolužáky tak by se mu mohli začít posmívat.
    Předem děkuji za odpověď☺

    holka, 14 let, 13. dubna

    Ahoj z Modré linky,

    píšeš nám s dotazem, který se týká Tvého bratra. Přijde Ti zvláštní, že v jeho věku ještě často spí u rodičů. Zkoušela ses o tom s ním bavit, ale moc nechápeš jeho důvody. Chtěla bys ho to odnaučit, máš obavy, že by se mu spolužáci mohli posmívat.

    Chtěla bych moc ocenit, že se zajímáš, jak bráchovi pomoct, že chceš přispět k tomu, aby rodiče i brácha byli během noci spokojení. Nevíme, co všechno může za to, že brácha má chuť chodit spát k Vašim rodičům. Možná k tomu přispěly astmatické záchvaty, o kterých píšeš, možná nepříjemný zážitek s větrem, možná jiný nepříjemný zážitek z minula, o kterém ani nemusíš vědět. Možná si prochází těžším obdobím a blízkost rodičů mu nějak pomáhá zvládat situaci, anebo jde o zvyk, který je příjemný. Variant je spousta.
    Je těžké někomu vysvětlovat, že je v bezpečí, i když je to objektivně pravda, protože druhý se v bezpečí zkrátka nemusí cítit. Říkám si proto, že zvykání si Tvého bráchy na to, že spí sám v pokoji může být delší proces, do kterého mají co říct hlavně Tví rodiče. Během té doby můžeš třeba ještě zapřemýšlet, co by se pro něj dalo udělat. Možná mu můžeš nabídnout, že budeš spát poblíž, pokud to jde, aby věděl, že kdykoliv může přijít. Možná byste si mohli udělat nějaký zvyk, společný rituál před spaním (něco si přečíst, něco si říct/popřát), možná pomůže, kdyby měl v posteli nějaký talisman. Těžko říct, co by právě jemu aspoň trochu ulevilo. Napadá mě proto, že je důležité o celé věci začít znovu povídat nejen s bráchou, ale i s rodiči, které to asi taky trápí, jak jsi psala. Každý máme svůj čas na to si na něco zvyknout, někomu to trvá déle, někdo v tom nevidí problém. Přijde mi ale moc fajn, že Tvůj brácha má podporu v Tobě, v rodičích. To pro něj může být velká pomoc i před případnými spolužáky, kdyby se mu posmívali.

    Hezké společné dny s rodinou přeje
    Modrá linka

    Sourozenci

    Čaute tohle je trochu vážnější téma než ty před tím🙄Můj brácha má holku a s ni se nemáme rádi no a ona mě občas i bije a nadává mi do tlusté krávy a rika ze si nikdy nenajdu kluka ze kdo by mě chtěl..má 18 let a mne je 14 takže si na ni moc dovolovat nemůžu no ale je u nás doma kazdej den a zakazuje mi brát i věci které patří nám takže chtěla jsem si vzít například deku protože u nás spala kamarádka tak aby se měla čím zakryt a ona ze ne a nedala mi ji :/ taky mám kočku a kdykoliv ona přijede tak ji hned chce takže se s ni zamykám v pokoji protože není normální co ona dela...když tu kočku chytne tak ji proste drží u sebe a ona vrci a mňouká ze chce jít pryč ale ona protože je s prominutím piča tak ji nepustí.Dalsi problém je ze mám 5 letou sestru a tu denně navádí aby mi dělala naschvaly takže aby mluvila sprostě aby mi nadávala brala věci z pokoje nebo aby mi vylila vodu do pokoje na zem no myslím si ze už by měla mít trochu rozum v 18 letech ale s jejím chováním ho nedostane nikdy :) když jsem se ji zkoušela bránit tak mě vypla (uspala na 3 minuty nejspíš) já už nevím co mám dělat protože jsem to říkala i rodičům a ty mi nevěří protože ji mají rádi (tahle oni vědi moc dobre co je ona zač ale neřeší to protože to je prece brachova holka)a bracha ji samozřejmě bráni takže to všechno zapira.
    Opravdu je tady klid když tu není aspoň přes noc😬linku bezpečí tam bych neměla odvahu zavolat a nevím proč jsem totiž těžkej introvert ;-( omlouvám
    se ze nepíšu gramaticky správně ale mám na ni takový nervy no nejradši bych ji zmlatila tak že se nepozná ale nejde to.

    holka, 14 let, 10. dubna

    Milá pisatelko,
    Ano, je to vážné téma a je dobře, že jsi o tom napsala. Chování , které popisuješ u přítelkyně bratra bych skoro nazvala šikanou vůči tobě. Využívá své věkové převahy a svého postavení, které díky bráchovi má. Je to nepřípustné, aby se k tobě takto chovala. Ona sama tam je na návštěvě, v bytě, kde jsi doma ty. Úplně chápu, že máš na ní takový vztek, je to oprávněné a je dobře, že ten vztek cítíš. Máš právo jí svůj vztek ukázat, vyjádřit. Ne jít do fyzického konfliktu ale zvýšit hlas a rázně jí říci, že je ona ve tvém bytě, ne ty v jejím a podobně. Je mi jasné, že to teoreticky víš ale je tu něco, co ti v tom brání, je tu něco díky čemu z ní máš velký strach. Přemýšlej o tom a případně si o tom s někým, kdo tě zná popovídej. Možná to není pouze ona, kdo si dovolí se k tobě takto chovat. Možná tu jsou i jiní lidé. Třeba je to tím, jak píšeš, že jsi uzavřená a nemáš odvahu si říci o svá práva. Možná tu bylo něco, co ti v životě vzalo jistotu a sebevědomí, a to se nyní do té situace s přítelkyní bratra promítá. Prakticky bych ti doporučila o tom mnohem rázněji říci rodičům. A říci jim, že se ti to nelíbí a že nechceš se takto cítit v bytě, kde žiješ. Požádej je o pomoc s tím. Také o tom zkus promluvit s bratrem, i jemu to důrazněji řekni. Dej jim najevo, že to myslíš vážně. To nemusí být ve vzteku ale prostě vážně. Vnímej svá práva a zastaň se sebe sama. Možná je to něco, co se potřebuješ teď naučit. A bude to dobré i pro další život. Můžeš také o tom říci někomu dalšímu, kdo je v blízkosti vaší rodiny, komu důvěřuješ. Třeba pro tebe bude znamenat podporu. Přítelkyně bratra na tebe může žárlit, vadí jí, že bydlíš pod jednou střechou s bratrem. Možná i ona sama zažila nějakou šikanu vůči sobě a nyní jí vrací tobě. Jsou tu různé důvody. Ale to hlavní nyní je, abys zkusila překonat strach a rázně se vůči chování této dívky ohradila. Vnímej, že jsi v tom bytě doma ty a ona omezuje tvá práva. Řekni si, „ne, tohle nechci a tohle si nenechám líbit“, a uvidíš, že oni to z tebe také ucítí, když o tom budeš přesvědčená uvnitř sebe sama. A pokud budeš potřebovat o tom víc popovídat, rozebrat to, a píšeš, že jsi spíš uzavřená, tak by ti mohl třeba pomoci nějaký chat pro děti v krizových situacích. Centrum Locika takový má, najdeš odkaz na stránkách www.detstvibeznasili.cz. Podobný chat má také Dětské krizové centrum, také najdeš odkaz na jejich stránkách www.dkc.cz. Určitě podpora a pomoc existuje a uvidíš, že na to nemusíš být sama. I to ti může dát víc síly a podpořit tě v tom sebevědomí.
    Tak ti moc držím palce, ať se tvá situace brzy zlepší a ty najdeš způsob jak si s ní poradit. Určitě se ti to podaří.
    Poradce Centra Locika

    Sourozenci

    Ahoj Alíku a spol.
    Mám hned několik problémů s mým bratrem. Jmenuje se Ondřej.

    1. Je mu 16 let a chodí do prvního ročníku střední školy. Znikým se nestihl seznám protože zavřeli školy. Asi tak třikrát za hodinu dojde za mnou a rodičema a říká ,, Já chci do školy to tak být nemůže chodil jsem tam jenom měsíc všichni jsou úplně b*** " tohle říká. Je mi ho i trochu líto ale už mi leze na nervy. Poraďte mi prosím jak mu mám pomoci.

    2. Už od malička mě neměl rád. Neustále mě bije když se ho na něco zeptám tak neodpovídá zeptám se znovu a furt nic tak trochu zvýším hlas o on na mě vyjede a začne mě bit že na něho namám křičet. Nebo když u nás byla kamarádka tak nás otravoval a já mu řekla ať jde pryč ale on nechtěl tak jsem to řekla mámě a ona nic. Tak jsem zase zakřičela a on mě začal bit. A na Vánoce mě škrábl do krve a to schválně. Nevíte proč to dělá? A jak tomu přejít?

    3. Přála bych si aby mě měl rád třeba aby si občas se mnou zahrál nějakou hru nebo mi pomohl s Angličtinou která mi moc nejde. Co mám udělat proto aby mě měl rád?

    Předem děkuji za odpověď.

    Lucie, 11 let, 7. dubna

    Milá Lucie,
    Trápíš se kvůli vztahu bratra k tobě. Bratr je o 5let starší a je díky tomu, dá se říci, v jiném světě než ty. Je to tak normální. Tím, jak budeš dospívat také, tak se ten „psychický rozdíl“ mezi vámi bude zmenšovat. A přiblížíte se k sobě. Ale to je pouze jedna stránka věci. Popisuješ pak to, že tě nemá od mala rád a ptáš se, proč to tak je. A co máš proto udělat. V tom by bylo nejlepší se zeptat přímo jeho. Můžeš se ho otevřeně zeptat a říci mu o tom, že tě jeho vztah k tobě trápí a přála by sis aby to bylo jinak. Můžeš o tom třeba i říci rodičům a zeptat se na jejich názor a případně je požádat aby vám s tím s bratrem pomohli. Celkově se ale domnívám, že ten důvod je prostě váš věkový rozdíl, pak i to, že ty jsi dívka a on kluk, tak máte oba jiné zájmy. Může také žárlit, že se rodiče víc věnují tobě, když jsi menší a tak podobně. Za to ale ty nemůžeš, to nejde ovlivnit. Proto to je potřeba to i přijmout, že to tak je a být sama sebou. Soustředit se na sebe, na to, co máš ráda ty, na své vztahy a zájmy. A nevšímat si toho tolik. Odvést od toho pozornost. Budeš se divit ale to pak přitáhne zájem druhého často mnohem víc než když se zabýváme tím, jak způsobit aby nás měl druhý rád. V tom je nejlepší prostě ukázat kdo jsme, jak cítíme, co prožíváme, co nás baví a zajímá. Možná se cítíš být ve stínu staršího bratra. Možná máš pocit, že on je silnější, schopnější, kluk, že třeba rodiče naopak dávají přednost jemu, srovnávají vás. I to se v rodinách děje. Pokud to tak je, pak ti opět doporučuju víc vnímat to, že jsi prostě jiná, nesrovnávat se s bratrem, každý jste jiná osobnost, každý jste zajímavý a v něčem dobrý. Tak to k tvému dotazu, co dělat aby tě bratr měl rád a víc se ti věnoval. Pak je tu ale také to, jak popisuješ, že tě bije. To dobře není. To mu nedovol a je moc dobře, že se proti tomu bouříš. Tady je i na místě rodiče upozornit a požádat je ať ti s tím pomohou, že ti jeho chování vadí. To není žalování, to je prostě to, že si zajistíš, aby ti druzí nedělali něco, co nechceš. Je potřeba bratrovi jasně říci, že si to k tobě dovolovat nesmí. Už pro tu jeho silovou převahu, jako staršího a jako kluka. To klidně požádej o pomoc rodiče, měla by to být jejich zodpovědnost. Učíš se tím hájit sebe sama. Pokud budeš potřebovat o tom napsat víc a s někým to víc rozebrat, můžeš se obrátit třeba na nějakou chatovou linku. Třeba chat Dětského krizového centra nebo náš chat na www.detstvibeznasili.cz. Najdeš informace na těch stránkách.
    Tak ti moc držím palce, přeju hodně sil ať se tvá situace brzy zlepší a ty si najdeš cestu k úlevě. Poradce Centra Locika

    Sourozenci

    Jak pomoci mladší sestře zapadnout ve třídě

    Ahoj, předem vám všem chci moc moc poděkovat, co tu pro všechny děláte, je to úžasné, a já doufám, že to víte.
    Dlouho uvažuju o tom, jestli sem napsat, nebo ne, ale dnešní událost mě přiměla to udělat. Mám o tři roky mladší sestru (přirozeně je maličko rozmazlená, a občas jí rodiče malinko nadržují, ale takhle je to skoro všude, tak se tím moc netrápím), i přesto, že se občas hádáme, jí mám moc ráda, a v podstatě celý svůj život (nejspíš stejně, jako většina starších sourozenců) toužím po tom, aby ke mě vzhlížela. Ale poslední dobou vzhlíží spíše k mým dvěma nejlepším kamarádkám- moje sestra je hodně kreativní, produktivní a talentovaný člověk, takže si pořád vymýšlí, co by mohla vytvořit (např. už s mým tátou nahrála a nazpívala dvě písničky (jen pro rodinu a kamarády, ale i tak je dobrá) a dneska vymyslela, že bude točit film. Pomáhala jsem jí s tím, a tak mi navrhla, jestli bych nechtěla být hlavní role, (chci být herečka, tak mi to udělalo moc velkou radost) ale po chvíli řekla, že by asi měly být hlavní role mé kamarádky, prý by to bylo lepší...Byla jsem s tím docela v pohodě, přece jenom je to její film, tak ať si o něm rozhoduje sama, ale nakonec mě z filmu vyřadila úplně, a udělala ze mně svou asistentku, což už mi trochu vadilo, protože jsem si uvědomila, že mě už dávno nevnímá jako svou starší sestru, ale spíš jako kamarádku, s kterou se na nakázání rodičů musí bavit, a já nechci, aby to tak bylo, protože jí mám moc ráda, a nechci jí ztratit.
    Další věc, s kterou bych se vám ráda svěřila, se taky týká mé mladší sestřičky. Už od narození je postižená DMO (nic vážného, normálně chodí, a většinu věcí zvládá lépe, než ostatní zdraví lidé) a kvůli našemu stěhování musí chodit do nové školy, kde ale nemá skoro vůbec žádné kamarády. Kluci z její nové třídy ani neví, jak se jmenuje, a holky...by se s ní možná rády bavily, ale je tam jedna, která mojí sestřičku v podstatě šikanuje- vykládá o ní, a jejím postižení ošklivé věci, a znemožňuje jí dostat se do party holčiček, s kterými by se ráda kamarádila... Vím že jí to hodně trápí. Rodiče o tom ví, ale ani přes stěžování třídní učitelce se to nezlepšilo. Myslíte, že je nějaký způsob, jak bych jí mohla pomoct i přes to, že chodím do jiné školy, než ona?
    Předem děkuju za případnou odpověď, a omlouvám se, jestli jsem zabrala váš čas, a tohle je jen nedůležitá věc, ale obě mě docela trápí, a ráda bych je vyřešila...$>

    holka, 12 let, 3. února

    Ahoj,

    předně Ti chci napsat, že mně Tvé starosti vůbec nepřipadají nedůležité, za druhé bych chtěla ocenit Tvůj vztah k mladší sestřičce, takový se hned tak nevidí. Moc se mně líbí, jak Ti leží na srdci její spokojenost.

    Pokud Tvou mladší sestřičku ve škole někdo šikanuje, ať už kvůli DMO či kvůli čemukoliv jinému, měli by zasáhnout rodiče a podpořit Tvou sestru, domluvit se s učitelkou. Pokud se to přes zásah učitelky a rodičů nepodařilo, nezbývá než se o to pokoušet znovu. Nikdo nemá právo se druhému, zejména slabšímu, posmívat nebo mu jakkoliv ubližovat, a to ani slovně - pomluvami, nadávkami…
    Co se týká projektu filmu, myslím, že bys klidně sestře mohla říct, že máš zájem zahrát si nějakou roli. Otevřenost je důležitá. Možná neví, jak moc Ti na tom záleží.

    Přejeme vám oběma hodně kamarádů, ať vyjde projekt filmu a sestřička získá kamarádky, po kterých touží.
    Modrá linka

    Sourozenci

    Jak si hrát s mladším bráškou?

    Ahoj poradno, chci se zeptat, jestli nemáte nějaký tip na hraní si s mladším sourozencem. Mám pětiletého brášku, a dost často se hádáme. Taky nejsem moc ráda že je pořád přilepený na svém tabletu. Když se nudí, dokáže hrozné věci, a chtěla bych s ním vycházet líp. Děkuji za odpověď. Holka:-D

    holka, 10 let, 19. ledna

    Ahoj,
    je skvělé, že přemýšlíš o tom, jak bys mohla s bráškou lépe vycházet, i o tom, jak bys ho mohla odlákat od tabletu. Myslím, že v tvém věku takové uvažování není úplně běžné a zaslouží si velkou pochvalu. Neznám sice tvého bratra, ale z vlastní zkušenosti vím, že děti v tomto věku jsou vděčné za každou pozornost a aktivitu, kterou pro ně někdo vymyslí. Sama mám dvě o hodně mladší sestry a když jsem byla ve tvém věku, moc mě bavilo vymýšlet pro ně různé hry - například si pamatuji, že jsem si s nimi hrála na cestu kolem světa (ve skutečnosti to byla cesta po domě a každá místnost byla jeden světadíl), dělala jsem jim šipkovanou, která končila nalezením „pokladu“, a spousty dalších her. Myslím, že když zapojíš svou fantazii, určitě tě napadne nekonečné množství her a aktivit, které společně můžete podnikat. A jsem si jistá, že tvůj bráška brzo zjistí, že je s tebou mnohem větší zábava než s tabletem a váš vztah se bude zlepšovat.
    Měj se hezky!
    Bára

    Sourozenci

    Hádky se sestrou

    Ahoj poradno,
    Mám takový menší problém a to je že se pořád hádám se sestrou.Já si třeba jenom du do kuchyně pro jídlo a zeptám se jí jestli chce taky něco vyndat ona,ale po mě začne řvát ať jí nechám být a ať se starám o sebe ,a já jsem pak z toho smutná.Nebo ona koupí konzervu pro kočku a já jenom řeknu že je nekvalitní,protože má málo masa,a ona po mě začne řvát že ona za to nemůže že se prodávají nekvalitní věci pro zvířata.Jednou psala úkoly do školy a nešlo jí to já se jí nabídla že jí pomůžu ona ale řekla ať vypadnu že jsem mladší,hloupější a že když jsem mladší nemohu to vědět ,ten večer jsem brečela mrzelo mě to že jí chci pomoct a ona mě akorát uráží. Já se kvůli tomu trápim a nevim jak jí mam říct že to nemyslim zle.Utěšuji se tim že du třeba ven s mojí fenkou,protože když je ta karanténa tak se nevýdám s kamarády tak se svěřuji své fence u ní mam pocit že mi rozumí.
    Naše rodiče jsou v práci a vrací se až v 16.00 hodin když vidí že se hádáme snaží se aby jsme se nehádali,ale když jsou v práci tak se vždycky najde proč se hádáme.A když nemam online hodiny tak trávim čas se svojí fenkou v lese kde nejsem se sestrou ,ale jelikož je zima tak tam nemohu být celý den tak se hádkám nevyhnu.
    Omlouvám se za dlouhý dopis ale chci aby jste to pochopili.
    Moje otázka zní jak mám sestře vysvětlit že se nechci hádat?
    A jak jí mam vysvětlit že hádkami se nic nevysvětlí?
    ( hádá se často i se svými kamarády je hrozně výbušná)

    Předem děkuji za odpověď

    Jinak mě je 12 skoro 13 a sestře je 16

    holka, 12 le, 19. listopadu 2020

    Ahoj,
    píšeš nám o svých konfliktech se sestrou. Jako první věc mě napadá, že sestře to, že se nechceš hádat, můžeš vysvětlit stejně, jako nám v dopise. Popsala jsi to přesně. Možností je také dát jí přečíst tento svůj dopis. Říkám si, že teď žijeme v náročné době, kdy se nemůžeme vídat reálně se svými kamarády a to zvětšuje podrážděnost a nervozitu. Napadá mě zkusit si se sestrou promluvit v klidu a otevřeně o tom, jak to má ona, jestli vidí ve vašich sporech stejný problém, jako Ty. Můžete se o tom někdy pobavit všichni, i s rodiči.

    Zkuste se sestrou spory dále nerozvádět, nepokračovat v nich, učit se říct si stop. Můžete si na to i vytvořit (třeba společně s rodiči) svá vlastní pravidla, jak postupovat, když propukne hádka. Na to ale musíte být obě dvě, nestačí, aby sis jenom Ty sama přála se nehádat, totéž by si musela přát i sestra, pak by se vám to mohlo povést. Možná má sestra výbušnou povahu a reaguje na Tvé poznámky nepřiměřeně a třeba si to ani sama neuvědomuje, co to s Tebou dělá. Proto je fajn pokusit se o tom někdy v klidu pobavit, klíč k porozumění je ve vzájemné komunikaci.

    Přejeme Ti doma klidnější atmosféru.
    Modrá linka

    Sourozenci

    Brácha se chová jinak - karanténa

    Ahoj!Tak nevím kde začít.Vždycky jsem s bráchou skvěle vycházel.Možná i pro to ,že v okolí nejsou ,žádné stejně staré děti.Kromě 2 holek dvojčat ty jsou věkem mezi námi,ale po různých prúšvihách co na nás hodili s nimi nekamarádíme.Třeba kopali jsme s míčem a jedna z nich vysklila okno.Hodily to na nás.Nebo čmárali po zdi chytili je a svedli na nás ,že je prý navádíme.Takže naši museli zaplatit škody.Navíc mluví sprostě samá hrozná slova,ale před dospělíma si dávají pozor.Jednou jsme viděli jak jedna z nich nakopla kočku.
    S bráchou jsme byli prostě i nejlepší kamarádi .Oba nás baví vaření,spolu jsme lepili model letadla,jezdime na kole hrajem dámu,skoušíme šachy,ty mě teda nejdou,hrajem i jiné deskovky,karty,naše století a podobně.
    Teď se brácha(bude mu13let a mě 10let) pořád vzteká ,stačí něco málo mu říct a už je zle.Navíc začíná kašlat na školu,on který se nemusí namáhat a nosil samé 1.Teď dostal N místo blbé známky a je mu to jedno.
    Naši se teď taky hádají a to vždycky spolu všechno dělali a i se mnou všechno zvládli bez křiku a ,že se mnou to mají těšké.Mám ADHD .a i když každe ráno polykám prášek Strateru tak jsem stejně divočejší než jiné děti.Jen těch doktorů co za rok kvůli mě obejdem,neurologa,alergologii,gastroenterologii,psycholožku,psychiatra(ten teď ukončil ordinaci,za měsíc mě dojdou prášky,děcká doktorka je prý předepsat nemůže a jiného dětského psychiatra nemůže máma sehnat).
    Babička byla vážně nemocná a když nečekaně zemřel děda který se o ní staral.Tak ,aby nemusela být v nemocnici táta předělal koupelnu a záchod a mamka se o babičku starala.Po půl roce babička zemřela a máma nemohla najít
    práci i ted má jen brigádu v supermarketu.Táta dělá ve firmě co dodává potraviny do restaurací a jídelen,takže nyní skoro bez práce.Bydlíme na vesnici ,nemáme auto a o víkendu k nám nic nejezdí.Takže máma zatím jezdí do práce na kole.Jak jsme všichni doma tak si lezeme na nervy.Mám pocit ,že se naši bojí,že nebudem mít peníze.nevím jak se mám chovat. Díky za odpověď.Ahoj

    kluk, 9 let, 17. října 2020

    Ahoj,

    píšeš o vztahu s bráchou a o tom, co se poslední dobou děje ve Tvé rodině. Mrzí mě, že to teď máte doma takhle náročné, věřím, že je to teď pro spoustu rodin těžká situace, která přináší spoustu stresu. Najednou musíme být znovu všichni mnohem víc doma a je úplně normální, že si po nějakém čase navzájem trochu začneme "lézt na nervy". Umím si taky představit, že rodiče trápí, jak dál vyjdete s penězi, a celkově je to pro ně teď stresující. Někdy se stává, že v takových chvílích se lidé víc hádají a třeba si i řeknou věci, které tak úplně nemyslí. Nepokládáš nám konkrétní otázku, proto Ti spíše napíšu, co mě napadá k tomu, co jsi napsal.

    Věřím, že Tě bráchovo nové chování překvapilo, mrzí Tě a nevíš si s ním rady. Píšeš, že je mu 13, v takovém věku je to, co popisuješ, docela časté - vztekání i menší zájem o školu. Může to souviset s dospíváním, v tomhle věku se klukům mění tělo, začínají mít jiné zájmy a často nějakou dobu trvá, než se všemi těmi změnami člověk popere. Říkám si taky, jestli to jak se chová, nesouvisí se současnou situací kolem koronaviru - nemůžete chodit do školy, tolik se vídat s kamarády a podobně. Chtěla bych Tě podpořit, abys s bráchou, mamkou i taťkou, mluvil o tom, jak se teď cítíš a o tom, co Tě trápí. Když se někomu svěříme, často nám to přinese úlevu. Je prima, že máš tolik zájmů (vaření, lepení, deskovky), kterým se můžeš věnovat i v karanténě. To je důležité, že můžeš trávit čas něčím, co Ti přináší radost, může to pomoct překonat tohle náročné období.
    Kdybys chtěl, můžeme to všechno probrat podrobněji na Modré lince - na chatu, telefonu, Skypu anebo WhatsAppu. Kontakty a provozní dobu najdeš na našich webových stránkách www.modralinka.cz.

    Moc vám držíme palce,

    Modrá linka

    Sourozenci

    Rodiče zvýhodňují mladší sestru

    Milá poradno,
    poradíš mi prosím, co dělat, když rodiče zvýhodňují mou osmiletou sestru (budeme jí říkat V)?

    ~

    Já například ležím na zahradě v trávě, ona přijde a jen tak, bezdúvodně, mě kopne do břicha. Já na ni vyjedu, ať se uklidní a ona mi to vrátí sprostým slovem na čtyři písmena (to sem opravdu psát nebudu), rodiče to oboje slyší i vidí, ale sestře jen řeknou, ať si mě nevšímá, kdežto na mě křičí, že jsem na ni hnusná a ať se uklidním, jinak že mi nafackují...

    Nebo jde do mého pokoje (klíč bohužel nemám, rodiče nechtějí, abych se před ní zamykala), i když jsem jí už milionkrát řekla, ať tam nechodí, já jí v klidu řeknu, ať jde pryč, že tam nemá co dělat. Pryč nejde, tak to zopakuji a ukážu ke dveřím. Stále nejde, a ještě se na mě hloupě šklebí, protože ví, že s tím nemůžu nic dělat (když ji vystrčím ven, budu potrestána za to, že jí ubližuju, když na ni zakřicím, bude mi nespravedlivě odebrán mobil za to, že jí nadávám). Takhle to opakuji několikrát, vždy v klidu řeknu, ať jde pryč a ukážu ke dveřím. Když tam takhle prudí už deset minut, tak už se neovládnu a zakřicím, ať vypadne. V tu ránu tam jsou máma s tátou, ji utěšují, a já dostanu facku. Kvůli tomu nemám žádné soukromí, protože ona takhle může přijít ke mně úplně kdykoli, hrabat se mi v šuplících, policích a kdekoli jinde, a nikdy jí rodiče nevypadají, ale když já přijdu do jejího pokoje jen proto, abych vrátila to, co nechala u mě, když tam zase byla otravovat, tak na mě hned řvou, co si to dovoluju, proč tam lezu a otravuju V. A ona se na mě přitom hloupě šklebí...

    Nebo jsem na trampolíně, čtu si a ona je doma. Pak ale zaregistruje, že jsem venku, hned za mnou běží, kope do mě, mlátí mě, bere mi brýle, takže pak vůbec nevidím a tahá mě za vlasy tak moc, že mi je málem vyrve z hlavy. Já ji v obraně lehce plesknu přes ruce, ať se kouká uklidnit, a ona mi dá do zad takovou herdu, že mi vyrazí dech a následně začne brečet (umí se rozbrečet kdy chce), takže přisprintují rodiče, utěšují chudinku V, jaká jsem prý nespravedlivá a ona jim za falešného vzlykotu vyjmenovává všechno co udělala s tím, že jsem to udělala já.

    Také rodiče pořád tvrdí, že když spolu máme nějaký konflikt, tak za nimi máme přijít, že oni ten spor spravedlivě vyřeší. Jenže problém je, že když za mimi jdu, tak jen řeknou, ať si V nevšímám, ani mě nevyslechnou, nejdou to řešit, nic, prostě mi jen řeknou, ať si jí nevšimám. Oni totiž nechápou, že tím se ten spor, vůbec nevyřeší, a že k ničemu nebude, když to budu poslušně snášet, protože ignorování z mé strany je pro V signálem k tomu, aby na mě byla ještě hnusnější, jelikož tím, že ji budu ignorovat jí dám najevo, že mi její chování vadí.
    Když za nimi přiletíme obě naráz, tak nám také nic neřeknou, jen aþ se nehádáme, aže si té druhé nemáme všímat. Vůbec se nezajímají o to, která z nás co udělala, proč to udělala, a ani nepotrestají právoplatného viníka, protože ho ani nehledají.
    A když už nás jednou za sto let vyslechnou, tak sestra překrucuje pravdu a osočuje mě z toho, co ve skutečnosti udělala ona. A pokud se ozvu, že to není pravda, tak V začne brečet, že jsem na ni zlá, nikam to celé nevede, jelikož sestra lže, až hanba, a naši vždy neprávem potrestají mě.

    ~

    Mnohdy u podobných dotazů radíte, ať si tázající promluví s rodiči, když budou mít dobrou náladu a sourozenec u toho nebude, jenže to jsem už mnohokrát zkoušela a vždy se to setkalo s neúspěchem a rodiče mi například sebrali mobil za to, že prý lžu a tvrdím o V hnusné věci, které ona by mi určitě nikdy neudělala, protože je narozdíl ode mě hodná holčička, nebo ať sourozenci v klidu opakují, co jim vadí, jenže to naopak V podněcuje k tomu, aby s tím pokračovala.

    Prosím poraďte, už jsem z tohoto zacházení opravdu zoufalá a brečím kvůli tomu, často v noci do polštáře, protože když brečím přes den, tak mi všichni opakují, ať se nechovám jako malá a nebrečím...

    holka, necelých 12, mentálně však v rozmezí 15 až 17 let, 17. června 2020

    Zdravíme Tě z Modré linky,

    vztahy v rodině jsou něčím, co je v životě člověka opravdu důležité. Rozumím tomu, že Tě trápí vztahy u vás doma a že by sis přála, aby se rodiče chovali stejně k Tobě i sestře.

    Podle toho, co píšeš, se zdá, že jsi toho už hodně zkusila, aby se situace u vás doma změnila. Otevřená komunikace je opravdu tím základním, co pomáhá. Pokud to u vás tak není a Ty u rodičů opakovaně nenacházíš pochopení, je možné si „přizvat“ někoho zvenčí. Může to být babička, dědeček, teta, strýc, rodinný známý nebo známá, třídní učitelka – někdo, ke komu máš důvěru a můžeš se mu svěřit s tím, co prožíváš. S ní nebo s ním byste se mohli domluvit, že osloví rodiče a stane se určitým prostředníkem mezi nimi a Tebou. Vím, že to není jednoduché, ale moc možností v tomto případě není. Ještě by samozřejmě bylo možné opravdu si sestry nevšímat, zavřít se do své bubliny (představit si ji kolem sebe, představit si to, že Tě chrání a poskytuje Ti soukromí a bezpečí) a najít v ní svůj klid a pohodu.

    Možná se Ti teď nebude moc líbit, co Ti napíšu, ale můžeš se také zkusit přiblížit sestře a najít s ní „společnou řeč“ – samozřejmě, pokud je to možné. Věřím, že to vše, co je mezi vámi, Tě pěkně štve, ale vaše sblížení by mnoho řešilo. Pokud bys chtěla, najdi něco, co máte společné, dělejte společnou činnost, hledejte společné zážitky – třeba jen na chvíli. To může trochu posílit a vylepšit váš vztah.

    Určitě se také můžeš obrátit na školního psychologa, pokud jej ve škole máte, se kterým můžeš všechno probrat více do hloubky a který, s tvým svolením, může promluvit s Tebou i s rodiči.

    Přejeme co nejhezčí dny.

    Modrá linka

    Sourozenci

    Mladší bratr ubližuje

    Ahoj. Mám bratra který mě pořad bije a občas mě i osahává. Máma mi to nechce věřit,protože je mu 10. Jako kluk je ale mnohem silnější a taky větší. (V 13 letech měřím 144 cm,mám růstovou vadu). Co s tím mám dělat? Nic mu nedělám. Prostě jen sedím, hraju na monilu a on příde a praští mě. Děkuji za odpověď.
    Julča

    holka, 13 let, 14. června 2020

    Ahoj,

    věřím, že Tě trápí, když Tě bratr často bije a někdy i osahává. Dovedu si představit, že může mít docela velkou sílu už v deseti letech a nemusí být lehké se mu ubránit. Nikdo nemá právo Tě bít ani osahávat. Připadá mi důležité, aby o tom, co se děje věděl někdo dospělý, hlavně máma a táta. Rodiče mají povinnost postarat se o to, aby ses doma cítila dobře a nikdo Ti neubližoval.
    Můžeš to zkusit mámě znovu popsat, co se Ti děje, třeba jí i dát přečíst zprávu, kterou jsi nám napsala a naši odpověď. Můžeš se případně svěřit někomu dalšímu z rodiny, třeba tetě nebo babičce. Pokud bys všechno chtěla probrat podrobněji, můžeš se nám ozvat na Modrou linku, kontakty najdeš na našich stránkách www.modralinka.cz.

    Zdraví

    Modrá linka

    Sourozenci

    Nedostatek spánku

    Dobrý den,
    každý den řeším jeden vážný, ale vlastně úplně absurdní problém. Vždy, když jdu spát, tak nemohu usnout kvůli hluku, který vydávají moji sourozenci, jako je např. zpívání si, pouštění si hudby nahlas nebo velmi hlučné povídání. Ano, takto to zní možná dost vtipně, ale mě už to štve několik měsíců. Moji sourozenci chodí spát o mnoho později než já. Už jsem to několikrát říkala rodičům, aby se jim to snažili vysvětlit, aby nevydávali žádné hlasité zvuky, ale bohužel, nic se nezměnilo. I přesto, že jim to rodiče každý den připomínají, mám spíše pocit, že ted ten hluk dělají spíše cíleně. Já kvůli tomu nemohu usnout, usnu opravdu až pozdě a tím se celý den cítím unavená (například včera jsem spala tak maximálne 5 hodin, což je velmi málo). Chtěla bych jen podotknout, že problém se spánkem, jako takovým jsem nikdy neměla. Já se omlouvám, že sem píšu takovýto divný dotaz, ale kvůli tomu mému (ne)spánku se mi vše zhoršilo, třeba akné (které mě vůbec netrápilo) - domnívám se, že je to kvůli stresu, který zažívám už několik hodin před spánkem, a přemýšlím, jestli ta dnešní noc bude stejná jako ta včerejší. Můj životní styl je stále stejný jako kdykoli předtím (nikdy jsem například nejedla žádné nezdravé věci, takže ze stravy akné určitě nění). A hlavně se sourozenci se moc domluvit nejde, ted máme mezi sebou období, kdy jsou na mě trošku jiní, například mi říkají různé narážky, jen tak, docela sprosté narážky. Rodiče se snaží, aby mi něříkali nic špatného, ale marně. Ted to vypadá, jako že Vám píše nějaké miminko které nemůže usnout, ale když by toto zažíval kdokoli jiný, tak si myslím, že by se tato reakce moc nelišila od té mé. Já vám předem děkuji za jakoukoli radu, protože ted uvítám cokoli.

    Ahoj,

    to, co Tě trápí, mi vůbec nepřipadá absurdní ani divné - naopak mi připadá úplně normální, že hledáš cesty, jak si dopřát více spánku. Jak píšeš, také si myslím, že většina lidí v Tvé situaci by reagovala podobně. Navíc nedostatek spánku a následná únava dokáže ovlivnit spoustu věcí v každodenním životě. Byla by také škoda, celý den prozývat a být vyčerpaná, máš právo si dny užívat naplno. Je dobře, že se snažíš hledat řešení. Chtěla bych Tě podpořit v tom, abys o tom i nadále mluvila s rodiči, vysvětlila jim, jak vážný je to pro Tebe problém. Napadá mě, že bys jim mohla dát třeba i přečíst zprávu, kterou jsi nám napsala. Můžete společně vymyslet, jak by se to ve Vašem bytě anebo domě dalo udělat, aby Tě sourozenci tolik nerušili. Nevím, jak to u Vás doma vypadá - ale jednou z možností by bylo také spát v jiné místnosti (nebo v co nejvzdálenější místnosti) tak, abys měla co nejvíce klidu. Rodiče jsou odpovědní za to, abys doma měla co možná nejlepší podmínky pro zdravý vývoj. Pokud z nějakého důvodu nepomáhá domluva, aby byli sourozenci večer potichu, napadá mě také možnost vyzkoušet pěnové špunty do uší, které dokážou hluk dost tlumit (dají se sehnat v lékárně, drogerii nebo na internetu).

    Držíme palce,

    Modrá linka

    Sourozenci

    Ahoj. Hrozně mi vadí, že mě mladší bratr pořád hodnotí. Třeba se mi směje, že mi rostou prsa nebo mi sprostě nadává a když u nás byla moje kamarádka tak když odešla hrozně nadával, že sem furt chodí moji kamarádi přitom to byla první kamarádka která u nás byla. Jeho kamarádů už tu bylo hodně. Já mu nic nedělám ani mu sprostě nenadávám, protože to nemám ráda. Nebo příde ke mně do pokoje a na něco se mě zeptá a když mu odpovím záporně (což on slyšet nechce) tak mi řekne ,,No dobře ty jedna krávo, jseš pěkně blbá." nebo něco podobného. Ale jinak je v pohodě.
    Řekla jsem to babičce a ona na to ,,No ty na něj taky nejsi hodná." což si myslím, že není pravda a nikomu dalšímu to nechci říct. Mamce proto, že nemá čas a taťka 1. není skoro doma, 2. myslím si, že mě nemá rád (že má radši právě toho bráchu). Kdybych měla sestru tak bych to řekla asi jí jenže žádnou nemám. Achjo. Už nevím co mám dělat. Někdy se chci zabít, protože si myslím, že mně nikdo nemá rád. Prosím poraďte.
    Děkujííí

    holka, 12 let, 17. května 2020

    Ahoj,

    mrzí mě, že se k Tobě brácha chová tak, jak popisuješ. Chápu, že Tě to trápí o to víc, když pro sebe teď v rodině nemáš takovou podporu, jakou bys potřebovala. Umím si představit, že je to se sourozenci často těžké. Je docela možné, že se Váš vztah bude časem vyvíjet a měnit sám od sebe, jak budete dospívat. Zároveň máš právo na to, aby ses doma cítila fajn a je v pořádku, dát najevo, že se Ti nelíbí, jak se k Tobě brácha chová.
    Píšeš, že se chceš někdy i zabít - to mi zní vážně. Moc bych Ti přála, abys na to nebyla sama a zkusila hledat jiné možnosti. Připadá mi důležité, aby o tom, co prožíváš, věděl někdo dospělý, aby Ti pomohl s tím, co Tě tak tíží. Odpovědní za to, aby ses doma cítila dobře, jsou hlavně Tvoji rodiče. Máš proto právo na to, aby si udělali čas a probrali s Tebou, co Tě trápí. Společně byste se mohli dohodnout, co by se dalo dělat. Říkám si, že bys jim klidně mohla dát přečíst Tvůj dotaz, který jsi nám napsala, a naši odpověď - nevím, ale jestli Ti to připadá jako dobrý nápad.
    Kdybys chtěla všechno probrat podrobněji, můžeš se nám ozvat na chatu, telefonu anebo Skypu. Kontakty najdeš na našich webových stránkách www.modralinka.cz.

    Zdraví

    Modrá linka

    Sourozenci

    Ahoj,
    mám takový problém. Mám dvě mladší sestry a ta starší 8let je na mě pořád zlá. Zní to divně, protože já jsem nejstarší, ale pořád mi dělá naschvály. Vždycky na mě z ničeho nic začne třeba křičet (to nikomu nevadí) já jsem na ni hodná a když už mě to začne trochu štvát tak na ni zakricim nazpět, ne žádná sprostá slova nebo něco urážlivého, ale to už na mě začnou křičet rodiče, co si to dovoluju, a pak mi dlouho vysvětlují proč jsem na ni tak ošklivá atd. Já už to nevydržím a začnu brečet, protože mi je to líto a nelíbí se mi jak mě rodiče pořád pomlouvají, a to mě zase rodiče začnou pomlouvat proč brečím, jak nic nedokážu vydržet.
    Stejně tak si moje starší sestra začne hrát s tou nejmladší 5 let ,to mi nevadí, ale pak ji třeba začne pusinkovat, objímat, křičet na ni, bouchat ji atd. prostě dělá všechno co se jí nelíbí a já mám svou nejmladší sestru ráda takže tu starší třeba odstrčil nebo ji okrřinu a to mě začnou rodiče vysvětlovat proč jsem na svou sestru zlá.
    Taky mi rodiče pořád říkají, že jsem kravka, nebo autista. Všem známým říkají jak jsem pitomá a že nic neumím. Poslední dobou pořád brečím a nikomu z rodiny se nemůžu svěřit, protože moji sestru všichni naprosto milují.
    Prosím pořád mi a děkuji za přečtení tehle dlouhé zprávy.
    Měj se pěkně
    Eva

    holka, 12 let, 8. května 2020


    Ahoj,

    chápu, že Tě trápí, jak se k Tobě chovají mladší sestra a rodiče. Věřím, že Ti takové naschvály nejsou příjemné a že Ti je líto, když se Tě rodiče nezastanou.
    Dovedu si představit, že s mladšími sourozenci to často nebývá lehké. Je docela možné, že se časem Váš vztah bude vyvíjet a měnit sám od sebe, jak budete obě dospívat. Zarazilo mě, že Ti rodiče pořád říkají, že jsi "kravka a autista". To mi nepřipadá v pořádku, něco takového by se dít nemělo. Chápu, že je Ti z toho často do breku. Máš právo cítit se doma dobře a Tvoji rodiče by měli řešit to, když Tě něco trápí.

    Připadá mi důležité, abys pro sebe měla podporu a mohla se někomu svěřit - třeba oblíbenému učiteli anebo školnímu psychologovi, pokud ho na škole máte a je možné se s ním spojit i teď během karantény. Také si říkám, jestli ve Vaší rodině přeci jen není někdo, komu věříš a kdo by Tě mohl podpořit, třeba teta nebo babička. Můžeš se také ozvat nám na Modrou linku - na náš chat, telefon anebo Skype. Měli bychom možnost všechno probrat podrobněji než takto po emailu. Kontakty a provozní dobu najdeš na našich webových stránkách www.modralinka.cz. Přemýšlím také, jestli máš kolem sebe nějakou kamarádku anebo kamaráda, s kým by sis o tom mohla popovídat. Když se někomu svěříme, může nám to přinést úlevu.

    Hodně síly přeje

    Modrá linka

    Sourozenci

    Ahoj, mám starsi sestru a pořád mě provokuje a dělá mi naschvály. Přiznávám že taky na ní nejsem úplně nejhodnější ale stejně. Chtěl bych to změnit. Prosím poraďte mi. Díky moooc
    Omlouvám se ale omylem jsem udělal chybu ve jménu. Má tam být kluk 8 let.

    kluk, 1let, 7. prosince 2019

    Ahoj z Modré linky,

    chápu, že Tě štve, když Tě sestra provokuje. Hádky i provokace jsou často součástí sourozeneckého vztahu. Je moc fajn, že to chceš změnit, že Ti na tom záleží. Obecně je dobré o tom, co se nám nelíbí, mluvit. Můžeš si tedy o tom se sestrou zkusit promluvit - říct jí, jaké to pro Tebe je, když se k Tobě tak chová a co bys chtěl, aby se změnilo. Pokud by to nepomohlo, zkus se obrátit na někoho ve svém blízkém okolí. Nejlépe na rodiče, případně na nějaké jiné příbuzné, kteří Ti mohou poradit lépe, neboť my neznáme Tebe ani Tvou sestru. Podpořit Tě může např. i některý z učitelů, kterému důvěřuješ, nebo školní psycholog.

    Přejeme Ti hezký advent
    Modrá linka

    Sourozenci

    Jak přesvědčit rodiče aby mi adoptovaly brách vadí mi že nemam sourozence ?? a mamka tehotná být nemuže ( prosím o co nejvíce zpusobu )

    Dekuji za pomoc

    smutný kluk, 12 let, 3. prosince 2019

    Ahoj,

    chápu, že bys sis moc přál sourozence, věřím, že Tě to trápí. Adoptovat dítě je vážné rozhodnutí, které musí udělat rodiče a vzít přitom v úvahu spoustu věcí. Je to také docela složitý proces, který může trvat dlouho. Umím si představit, že Ti brácha chybí, bohužel, Ti ale zaručenou radu, jak přesvědčit rodiče, dát nedokážu. Každý člověk je jiný a jinak se rozhoduje. Tvoje rodiče neznám, proto nevím, do jaké míry jim adopce připadá přijatelná. Říkám si, že si můžeš zkusit s mamkou a taťkou upřímně promluvit o tom, co Tě trápí - společně můžete zkusit vymyslet, co by se dalo podniknout, aby ses cítil lépe. Napadá mě pro začátek třeba častěji se vídat s kamarády, nebo bratranci a sestřenicemi, třeba společně podnikat nějaké výlety, navštěvovat se a podobně.

    Pěkné dny,

    Modrá linka