Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alík radí dětem

    Rodiče

    Ahoj, omlouvám se za druhý dotaz dneska už, ale potřebuji se svěřit. Předpár měsíci jsem se mega naštvala na matku, protože mi vzala mobil ve chvíli, kdy jsem si psala se svým klukem, já jsem mega brečela, protože jsem si s ním potřebovala psát, jelikož mi mega chybí a nemůžu se s ním vidět, protože je z jiného okresu. Prostě jsem chvíli brečela do polštáře, pak jsem to ale nezvládala, trhalo mi srdce při pomyšlení, že se s ním kvůli rodičům rozejdu, jelikož si bude myslet, že ho ignoruji, tak jsem šla so koupelny, zamčela jsem se tam a vzala do ruky nůžky. Prostě jsem se několikrát řízla do ruky. Po celé ruce mi kapala krev, a až mi moje matka začala klepat na dveře ať jdu okamžitě spát, tak jsem si uvědomila, co jsem vlastně udělala. Rychle jsem si přikryla jednu ruku druhou, a vyběhla z koupeln do pokoje, tam brečela a konečně usla.
    Nic ale nikdy nedopadá dobře. Na ruce jsem měla ani ne hluboké, ale viditelné rány, musela jsem nosit mikinu, aby mi je nebylo vidět. Pokaždé ve dne, jsem si říkala, že už to nikdy neudělám, ale nikdy jsem to nedodržela. Každý večer jsem v koupelně brečela před zrcadlem, dívala jsem se na sebe a brečela ještě víc. Pak jsem si opět řezala ruku, otevírala staré rány a dělala i nové-hlubší. Doteď nesnesu pohled na sebe. Nechápu jak můžu mít kluka. Jsem tlustá, mám nos jak havran a kudrnatý vlasy. Tlustý tváře jak křeček, ble. Možná bych si je i uřízla...
    Prostě, jednoho dne máma zjistila, že se řežu. Myslela jsem, že bude naštvaná, ale ne až tolik. Prostě začala po mě řvát, mlátila mě, kam se trefila, steně tak i otec. Jakože obvykle mě mlátí a řvou po mě za s prominutím každou p**ovinu. Ale teď to bylo jiné... chovali se ke mě jak kdybych byla mentálně labilní, nebo psychopat. Křičeli po mě, zahnali mě do rohu, mlátili a když jsem začala křičet a brečet tak pokaždé mi vyhrožovali, že mi dají ledovou sprchu, což se dělá v psychiatrické léčebně, kam mě prý brzo pošlou.
    Neřezala jsem se dál. Nemohla jsem, nechtěla jsem aby mě mlátili. Ale vše se zhoršilo. Byla jsem ještě víc smutná, na všechny jsem byla nepříjemná, dokonce mě kamarád jen trochu urazil a já mu dala hned pěstí, teď jsme už v pohodě ale mega moc mě to mrzí. Teď si krom toho všeho příjdu i zlá. Nechci znít jak takový ty depresivní třináctky, ale nikdo neví ani z půlky, čím si procházím. Dokonce ani moje bff ne. Té sem se přestala zdůvěřovat jelikož vše co jí řeknu skončí u dalších pěti lidí, kteří si ze mě dělají srandu.
    Jednou jsem byla venku. Moje kamarádka tam měla nůž, a já jí ho slepě vytrhla a začala se řezat do ruky. Nevěděla jsem co dělám, smála jsem se jako psychopat a u toho brečela, ale cítila jsem obrovský pocit úlevy, jako když si kuřák dá po dlouhé době cigaretu. Najednou mi ho kamarádka vytrhla, a zeptala se mě, jestli sem ok. Chtěla jsem říct že ano, ale vyklouzlo mi že ne. Rozbrečela jsem se. Matka s otcem na to přišli, a začali mi pro změnu říkat, že to dělám abych je vydírala a týrala, že je prý trestám a prý na trestání rodičů si hledám návody na tik toku, instagramu a tak. Chtěli mi zabavit mobil, ale nakonec to neudělali.
    Vím že tohle celý je úplně typický, třináctkovský a že většina lidí co si to pak přečte v odpovědích na dotazy se tomu budou smát a řeknou si to, co bratr mýho kluka: borka se řeže jen pro zajímavost a předvádí deprese. Ale mě to fakt hodně mrzí, a potřebovala jsem se prostě svěřit, kdyžtak se omlouvám kdybych urazila někoho s ´opravdovými problémy´.

    holka jménem kájuška, 13 let, 6. dubna

    Milá Kájuško,
    Po přečtení tvého dotazu si rozhodně myslím, že to je „opravdový problém“ a určitě není dobře jeho závažnost teď podceňovat. Míváš v sobě tak silné napětí, že ti přináší úlevu dělati si bolest. Funguje to jako ventil pro potlačený vztek, který otáčíš proti sobě sama. Popisuješ chování rodičů vůči tobě, kdy se ti vůbec nedivím, že se v tobě hromadí hodně vzteku a dalších negativních emocí. Pak odsuzuješ sebe sama, nepřijímáš se. Vnímám tam i hodně bezmoci proti jejich tlaku, odmítání, možná ponižování. Sebepoškozování tu může pak být jedinou možnou úlevou. Může to být také způsob jak cítit sebe sama. Děje se to často tam, kde jsou negativní vnitřní pocity tak silné, že jakoby odříznout vnitřní prožívání od vědomí. A to řezání, bolest, kterou to způsobuje, je vlastně takový náhradní kontakt se sebou. Pak je tu také ta touha po bolesti. Když člověk prožívá psychickou bolest, se kterou si neví rady, tak pak je ta fyzická bolest, zástupná možnost jak tu bolest uvolnit. Bohužel, dělá pak člověku také dobře to, když může způsobovat bolest sám sobě. I to má vlastně takovou zástupnou funkci úlevy. U každého člověka je to trochu jiné, proč se to tak děje, proč mu sebepoškozování přináší úlevu. A vždy je potřeba dobře porozumět celkovým okolnostem. To znamená především vztahům, v jakých se nachází, emocím, které to vyvolává, jeho postojům, hlavně sama k sobě. Moc bych ti doporučila abys to nepodceňovala a našla si příležitost o tom mluvit osobně s někým dalším, komu důvěřuješ. Je to závažný problém a je potřeba ho řešit včas. Je dobré na to nebýt sama, mít oporu v někom druhém. Můžu ti také doporučit kontaktovat odbornou pomoc třeba prostřednictvím nějakého chatu, určeného pro děti v krizi. Může to být i ten náš, který má zřízený Centrum Locika. Je to na www.detstvibeznasili.cz. Nebo chat Dětského krizového centra, www.dkc.cz. Tak ti držím palce, ať najdeš brzy cestu ven z tohoto problému a vše dobře zvládneš.
    Poradce Centra Locika

    Na otázky odpovídají

    pracovníci linky důvěry Modrá linka, psycholožka BáraV, poradenské centrum Locika, MUDr. Jiří Staněk, bojovníci proti kouření z projektu Nekuřátka, vědecký nadšenec Pragmatik a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze čtenáři mladší 15 let.

    Rodiče

    Dobrý den,
    mám takový problém, můj biologický táta si našel přítelkyni (nebo je to jeho manželka, nevím to) a mají spolu miminko které se jmenuje Rozárka a já jsem se to dozvěděla až asi před týdnem ale ta Rozárka má už asi 8 měsíců. A navíc se o mě táta nezajímá a to vlastně už asi 10 let. A poslední dobou si to začínám uvědomovat a je mi z toho úzko a taky kvůli tomu nemůžu skoro spát. A mám taky dojem že můj táta nějak psychicky vydírá moji babičku (jeho mámu) protože když chci k ní zajít a napíšu jí o tom SMS tak mi odepíše že se musíme sejít někde jinde než u ní doma (protože bydlí táta s babičkou v jednom domě) a když přijdu neohlášeně tak se babička docela třepe a pořád říká že se musím zeptat táty jestli k ní mužů vůbec chodit na návštěvy ale když moje mamka napíše tátovi zprávu tak táta neodpovídá a mě to všechno strašně moc trápí. Děkuji předem za odpověď.

    holka, 12 let, 10. dubna

    Milá pisatelko,
    Situace, o které píšeš, mezi tebou a tvým biologickým otcem je hodně složitá a věřím, že je pro tebe moc těžká. Odpověď nebude jednoduchá. Ale to, co bych na prvním místě teď chtěla, je tě pochválit za to, že jsi o tom napsala. A moc ráda bych tě podpořila víc a povzbudila k nějakému většímu sdílení, rozhovoru, třeba formou chatu na lince, určené dětem. Nejspíš ti nyní naplno dochází to, že se ti táta nevěnuje, že od tebe odešel. Možná si teď naplno začínáš uvědomovat, že ti chybí vztah s ním. A je to úplně pochopitelné. Správně by jste blízký vztah a důvěru mít měli. Potřebovala by jsi to tak mít a máš na to právo to očekávat. Reálná situace je ale bohužel jinak. Nejspíš to ze své pozice nijak neovlivníš. Něco se stalo mezi tvou mámou a tátou a nejspíš i nějaké další napětí mezi nimi ovlivňuje to, jak se k tobě táta chová. A také to, že nechce abys navštěvovala babičku. Doporučila bych ti aby sis o tom zkusila otevřeně s mámou popovídat. Zeptej se jí na to, buď otevřená, upřímná. Tvou situaci to nejspíš nezmění ale budeš mít více informací a také si víc uvědomíš svou vlastní sílu a dodá ti to sebevědomí. Ptej se dospělých, snaž se získat od nich informace. Neboj se být zvědavá. I oni si musí uvědomit, že to na tebe dopadá a oni by ti v tom měli pomoci, jak to jen nejlépe jde. A tím jim to dáš nejlépe najevo. Zkus mámě otevřeně říci, jak se cítíš, jak ti není dobře. Zkus třeba to říci či napsat i otci. I když moc dobře vím, jak těžké to je. Ale ta tvoje vlastní zvědavost a upřímost je teď, svým způsobem, to nejvíc, o co se můžeš opřít. Sama o sebe. Pak také přemýšlej o tom, s kým dalším o tom můžeš mluvit. Kdo by ti v tom mohl dát citovou podporu, být na tvé straně. Třeba nějaká kamarádka, nebo ještě někdo jiný z rodiny. Ta podpora a pocit, že tu někdo je „na tvé straně“ v takových těžkých situacích také moc pomáhá. Potřebuješ teď cítit, že tu jsou i jiní lidé, kteří tě mají rádi. Zkus proto víc vnímat, kdo takový je a být s ním hodně v kontaktu. Mohlo by ti to pomoci zmírnit ten neklid, kvůli kterému nemůžeš spát. A neboj se upřímně vyjádřit vše co cítíš, třeba i vztek, zanadávat si na otce (i mámu). Máš na takové pocity právo a jsou v tvé situaci úplně normální. Najdi si příležitost, kdy budeš moc o svých pocitech naplno mluvit a vyjádřit je. To tě všechno bude posilovat a pomůže ti to lépe zvládnout tu těžkou situaci. Vnímej vše, na co se můžeš těšit. Co máš ráda, co ráda děláš. Co třeba plánuješ do budoucna. A tak. Je potřeba vnímat i to dobré a příjemné, co ti život v současný době nabízí. I to ti bude dávat sílu. Síla, důvěra v sebe, pozitivní pocity a dobré vazby na druhé lidi, to je teď to nejvíc, co ti může pomoci a uklidnit tě. A když budeš potřebovat můžeš dál své trápení sdílet, buďto zde nebo, jak jsem už psala, na nějakém z chatů pro děti. Třeba na www.detstvibeznasili.cz, což je chat od Centra Locika nebo třeba chat od Dětského krizového centra, www.dkc.cz. Najdeš odkazy na těchto stránkách.
    Tak ti držím palce a přeju hodně sil,
    Poradce Centra Locika

    Rodiče

    Ahojte, potřebuji pomoc a to velkou. Mám dva dotazy, ale oba končí tím, že si něco chci udělat.

    1. Teď v poslední době se mi pořád vrací myšlenky na moje největší trapasy a mě to šíleně sužuje. Když už myslím na něco příjemnějšího tak se mi stejně nějakým způsobem vrátí myšlenky na moje trapasy. V poslední době je to pro mě čím dál těžší a já mám pocit že za chvíli kvůli nim prasknu. Mamce jsem to radši neříkala, některé by totiž nemusela pochopit. A přes psychologa to taky nepůjde. Můj dědek který mě chce jenom pro sebe je psycholog a zná všechny psychology ve městě a hned by se mu doneslo že jsem tam byla.
    2. Teď v poslední době mám pocit že chci být sama sebou a ne moc s rodinou. Ale s mamka mě nutí chodit ještě s ní a s mojí sestrou ven a jsem strašně vysoká a když mě všechni vidí s ní tak je mi strašně trapně. Dívají se po mě už úplně všichni, hlavně teenageři, kteří se mi smějí a kroutí očima. Dokonce už mi to zničilo i první lásku, čekala jsem na mamku před obchodem a já se začala bavit s jedním strašně pěkným a mega hodným a příjemným klukem a on mě měl stejně rád jako já jeho (hodně). Jenže přišla mamka, řekla že jsem daleko od obchodu, že se nemám bavit s takovým budižkničemou a ať jdu. Strašně mě to tenkrát vzalo. A včera jsme zase byli venku a měli jsme před sebou skupinu tak šestnáctiletých teenagerů a jedna holka tam řekla sprosté slovo ale ne zas nějak extra sprosté a mamka to slyšela a nahlas řekla že když takhle budeme mluvit, tak že nás tak potrestá že jsme to neviděli. Všichni to slyšeli a začali se smát a mě bylo šíleně trapě. Za rodiči už jsem byla hodněkrát I s argumenty ale pořád nic. Ani zbytek rodiny me nějak nepodporuje.

    Mám chuť si něco udělat 😣 Poradíte prosím? Jsem zoufalá a bezradná. Děkuji moc$>

    holka, 12 let, 20. března

    Milá pisatelko,
    Popisuješ, že se ti stále vtíravě vrací myšlenky na tvé největší trapasy, a sužuje tě to takovým způsobem, že uvažuješ i o tom, že „praskneš“, že to už neuneseš. Tak teď tě chválím za to, že ses svěřila, i když předpokládám, že ani to nemuselo být pro tebe jednoduché psát o tom, co ti není příjemné. Dělá to na mě dojem, že spolu ty dva dotazy souvisí. V tom další dotazu popisuješ, jak se cítíš trapně, když tě máma nutí chodit s ní venku. A druzí se ti smějí, že jsi stále v doprovodu mámy. A pak popisuješ tu scénu kdy ti máma veřejně vynadala za to, že se bavíš s nějakým klukem. A tu další, kdy máma opět veřejně odsoudila tu holku za to, že mluví sprostě. Možná právě proto, kolik toho nyní se děje trapného mezi tebou a mámou se to pak přenáší na tvůj celkový pocit sama ze sebe. Máma tě pořád bere jako malé dítě a moc nerespektuje, že už máš zájmy jiné a záleží ti na tvých vrstevnících a klucích. Řekla bych, že pak z jejího postoje, kdy nechce připustit, že dospíváš, může plynout hodně těch pocitů trapnosti ze sebe sama. A ty pocity pak přitahují neustále dokola vzpomínky na zážitky, které ti nyní připadají trapné. Tak je to takový zamotaný kruh. Jsi na začátku puberty a děje se s tebou hodně fyzických a psychických změn. Je teď moc důležité najít svou osobní identitu, své vlastní sebevědomí a sebejistotu a oddělit se tím od rodičů a zároveň s nimi udržet dobrý vztah. Je to takové hodně bouřlivé období, plné zvratů a různorodých pocitů. Potřebuješ cítit svou samostatnost a nezávislost ale zároveň zůstat v dobrých vztazích s rodiči. Je to bouřlivé i pro rodiče, protože přestávají rozumět tomu, co chceš a kdo jsi. Byli zvyklí na to, že jsi malé dítě a posloucháš je a to najednou se mění a už dítě nejsi. To musí oni pochopit a přijmout. Můžeš teď vnímat, že stejné lidi máš ráda i nenávidět. A je to přirozené. Je teď moc důležité pro tebe vnímat to, co máš opravdu ráda, co tě baví, zajímá, přemýšlet o tom, co dál po základní škole, jaké jsou tvé koníčky a tak. Ujasni si také, které osoby mezi tvými vrstevníky máš ráda, komu důvěřuješ a od koho si chceš raději držet odstup. Teď je důležité vnímat to, co ty sama opravdu chceš a nechceš, co cítíš. Prostě uvěřit sama sobě, najít cestu sama k sobě. Ono to bude přicházet i samo, tím vývojem ale můžeš tomu i napomáhat právě tím, co jsem psala. To víš, že by bylo moc dobře, kdyby sis o tom s někým dospělým mohla popovídat. Nemusí to být ani rodiče ani psycholog. Ale chtělo by to někoho, kdo tě zná a má zároveň od tvé rodinné situace odstup. Prožívá to stejně mnoho dalších dětí ve tvém věku. Pokud budeš potřebovat napsat víc, můžeš se třeba obrátit na nějaký chat, určený pro děti. Třeba i ten náš, na www.detstvibeznasili.cz. Kde to s tebou víc rozebereme. Zvláště ty úvahy nad tím, že to už nevydržíš a něco si uděláš. Za to to nestojí, máš celý život před sebou a zařídíš si ho podle sebe.
    Tak ti držím palce ať se tvá situace brzy zlepší, poradce Centra Locika

    Rodiče

    Ahoj všichni,
    dnes bych se chtěl zeptat zda je možné aby mi rodiče zakázali prázdniny? Takhle to zní divně ale že mi při prázdninách rodiče zakážou hrát na mobilu(nebo jakékoli jiné elektronice) a řeknou mi že se prostě budu celé prázdniny učit. Prosím odpověte rychle. Děkuji.

    kluk, 12 let, 2. dubna

    Ahoj, jsem ráda, že si se obrátil/a na poradnu a Centrum Locika. Z tvého dotazu mi není zcela jasné, jak by tedy měly probíhat tvé prázdniny, zda by si mohl/a chodit ven nebo by si celý den trávil/a jen učením a jak by tě k tomu nutili? Nebo zda by se zákaz týkal jen mobilu a co tím rodiče pak sledují? Rodiče by měli používat jen ty výchovné prostředky, které jsou „přiměřené okolnostem, neohrožují zdraví dítěte ani jeho rozvoj a nedotýká se lidské důstojnosti dítěte.“ (Občanský zákoník § 884). Pokud by tě tedy rodiče nepřiměřeně omezovali v tvém svobodném pohybu a nutili tě sedět jen doma a učit se celý den, zřejmě by to nebylo v tvém nejlepším zájmu jako osoby mladší 18 let a dalo by se proti tomu bránit na příslušném úřadě a to Orgánu sociálně-právní ochrany dětí tzv.OSPODu, který najdeš na městském úřadě. Pokud by tím ale rodiče sledovali nějaký tvůj nejlepší zájem jako např.ochrana zdraví, zbavit tě závislosti na elektronických médiích a snahu zlepšit tvůj prospěch ve škole,...tak mají právo používat takové výchovné prostředky plynoucí z jejich rodičovské odpovědnosti. Bylo by ale lepší si o tom více popovídat a zjistit, co tě konkrétně trápí. Budeme rádi, když nám napíšeš na chat Dětství bez násilí https://elinka.internetporadna.cz/linky/detstvi-bez-nasili. Zdraví tě Centrum Locika

    Rodiče

    Ahoj poradno,

    1. Je mi 11 let, jsem vysoká 160cm a vážím 57kg.... myslíte že tato váha je optimální k mému věku a výšce?
    2. nemám dobrý vztah s mamkou a pomalu se jí bojím říct i, o něčem co bych si chtěla kopit (a kupuje se to jen online a já nemám platební kartu)... Prostě chci poradit jak ten vztah vybudovat, protože už to došlo do takového stavu že ani mamka se semnou nechce moc bavit...a hlavně bych se chtěla začít bavit o těch intimnějších věcech a bojím se protože možná když to řeknu mamce tak mamka tátovi táta babičce a dědovi a bojím se že se mi budou smát...;-(
    3. jak mám tátu donutit aby všem neříkal to co nechci a aby si že mne pořád nedělal srandu? Já mu sice řeknu nedělej to prosím, mně to vadí ale i tak pokračuje nebo se urazí a příště zase znova...

    Předem děkuji za odpověď a pomoc

    Alíkova kamarádka :-)

    holka, 11 let, 28. března

    Milá pisatelko,
    K tvému prvnímu dotazu ohledně výšky a váhy ti nemohu odpovědět. Raději se obrať na svého dětského lékaře a zeptej se jeho.
    Pokud jde o tvé další dotazy. Popisuješ, že nemáš dobrý vztah s mámou. Bojíš se jí říci o něco, co by sis chtěla koupit a bojíš se s ní mluvit o intimních věcech. Máš strach, že o tom bude mluvit se všemi dalšími členy rodiny. A pak je tu také dotaz ohledně chování otce k tobě. I on tě nebere vážně, dělá si z tebe legraci a nerespektuje to, že se ti to nelíbí. Víš, mám z obou těch dotazů pocit, že tě rodiče stále berou jako malé dítě. Ale ty se tak už necítíš a rodiče to nevnímají. Je ti 11let, pomalu na tebe přichází puberta a to způsobuje hodně vnitřních i vnějších změn, na těle i psychice. Rodí se v tobě větší uvědomění sebe sama, toho, co chceš a nechceš, jaká jsi a kdo jsi. Možná to nyní chce nějaký čas, než to rodičům skutečně dojde, že už tě nemohou brát jako malé dítě. A že, teď už musí víc respektovat tvá přání, pocity a názory. I rodiče si musí zvyknout na to, že jejich děti už nejsou zase takové děti a „dorůst“ spolu s nimi. Tobě ale zároveň doporučuju nepřestávat rodičům říkat, jak se cítíš a co si přeješ a nepřeješ. To své místo v rodině si spoluvytvářet sama. Mluv o tom otevřeně se svou mámou, i s tátou. Máš na to právo a je to tak správné. Učíš se tím i důležité schopnosti pro svůj dospělý život. A můžeš o tom třeba také víc mluvit se svými vrstevníky, jak to mají doma oni. Možná budeš překvapená kolik dalších tvých přátel řeší doma vlastně podobné věci. A to ti bude dávat trochu odstup a sílu. Věnuj se svým zájmům a koníčkům. To ti dá energii a odvede pozornost od toho, co se děje doma. Moc tě také chválím za to, že jsi napsala a sdělila to, i to je první důležitý krok, jak se učit mluvit o sobě a jasně hájit sebe sama. Pokud budeš potřebovat můžeš klidně napsat víc, případně využít nějaký chat (třeba Dětského krizového centra, Centra Locika – www.detstvibeznasili.cz, chat SOS Centra), kde budeš mít možnost to vše podrobně rozebrat.
    Tak ti přeju hodně sil a ať se brzy tvá situace zlepší.
    Poradce Centra Locika

    Rodiče

    Ahoj Alíku, mám 2 problémy první je že se rodiče neustále hádají a myslím, že se chtějí rozvést, táta každou noc spí v maringotce kterou máme na zahradě a dokonce mu tam musím nosit i jídlo, máma už ho prý nechce ani vidět, nevím proč se tak hádají a strašně mi to vadí... :( Druhý problém je, že mám problém s nadměrnou plynatostí a hrozně se za to stydím nikomu jsem to neřekl a hlavně nevím jak by reagovali :/ Nemám v jídelníčku nic co by mě takto nadýmálo. Nevíš čím by to mohlo být už mě to dost trápí a ani nevím zda na to existují i nějaké dětské léky :-(

    Kluk skoro 14 let, 26. března

    Milý pisateli,
    Píšeš, že ti moc vadí to, jak se rodiče hádají, nejspíš se rozcházejí a ty vlastně ani nevíš proč. Úplně chápu, že to vnímáš takto negativně, je to pro děti v rodině vždy hodně nepříjemné. Ohrožuje to jejich pocit bezpečí, důvěry a základní jistoty v rodině. Bere jim to řád, na který byly zvyklé. A určitě je tu i podvědomá otázka, na čí stranu tě to táhne víc, k otci nebo matce, komu v tom sporu víc věříš. Možná to dokonce rodiče chtějí od tebe nějakým způsobem slyšet. Nosíš jídlo tátovi do maringotky na zahradě. Požádal tě o to on nebo máma, protože ho nechce ani vidět? Jaký je mezi nimi skutečně problém by ti měli říci oni. Základním způsobem ti to vysvětlit, co se děje. Doporučila bych ti se na to rodičů výslovně zeptat. Měli by si uvědomit, že se to všechno netýká pouze jich ale také dětí v rodině. A také se zkus nyní hodně zaměřovat na to, co máš rád ty sám. A na to, co ti tzv. dává sílu a uklidňuje tě. Třeba nějaký tvůj sport, aktivity venku, kamarádi, kontakt s jiným členem rodiny a podobně. Je teď moc důležité posilovat to, co tě drží, vytváří tvou psychickou odolnost. To ti pomůže tohle náročné období překonat a vyrovnávat se s tím, co přijde. Pokud by jsi měl pocit, že to už nezvládáš, tak se neboj říci si o pomoc. Třeba na nějakém chatu nebo lince důvěry pro děti. Je to vždy lepší, než si to v sobě nést dlouho.
    A k tvému druhému problému, myslím si, že to bude mít tzv. psychosomatický původ. Že je to nejspíš propojené s tím, co zažíváš doma. Ta situace doma vytváří v tobě napětí a předpokládám i hodně vzteku nebo úzkosti. Emoce jsou propojené s tělesnými procesy. A tak se to odráží v tom, co popisuješ. Tady by mohlo pomoci to celkové uvolňování napětí, jak o tom píšu v první části odpovědi. Hodně o tom, co se s tebou děje, co prožíváš, jak ti je, mluv s někým, komu důvěřuješ. Nedrž to v sobě.
    Přeju hodně sil, abys tohle období dobře zvládnul,
    Poradce Centra Locika

    Rodiče

    Jak se svěřit se sebepoškozováním?

    Dobrý den. Mám dotaz jak bych měla mámě říct že jsem se kdysi řezala a jestli jí to vůbec říkat. Mám tušení že by se ptala proč jsem se řezala a tak, a mě připadá že můj začátek je trochu trapný a uplně zbytečný. (požkozovala jsem se ještě dřív ale to jsem se jen mlátila (nikdy jsem neměla modřiny)) Začalo to tím že jsem si hrála s plechovkou a zvrtlo se to a já si ostrou hranou začala přejíždět zápěstí.(měla jsem jen podrážděnou kůži po tom žádné jizvi nemám) Nakonec jsem se svěřila kamarádce (důvěřovala jsem jí protože jsem ji pomáhala aby se nezabila kvůli těžkému stavu v rodině)takže mi pomohla a já se z toho dostala ale asi po 5 dnech mi bylo hodně blbě psychicky a dostala jsem abstinenční záchvat a já vzala do ruky zalamovací nůž a udělala si pár nevinných škrábanců. A koloběch zase začal vždy ve mě byli dvě stránky jedna co mermomocí nechtěla a druhá co zase to nutně potřebovala (šílela jsem z toho když jsem byla mimo dosah nože převišovala potřeba se pořezat a když už jsem měla připravený nůž tak druhá stránka zesílila a já nevěděla kudy kam (v našem domě je málo soukromí takže tyto stavy jsem měla v noci a protože v pokoji nemám wifi a kdybych šla na počítač tak ostatní vzbudím a já budu mít prušvych a jyný způsob odreogávání my nepomáhal) pak jsem se odhodlala ařekla to kámošce a přestala jsem, za nedlouho však přišel nátlak jak ze školi tak z rodiny a já zase začala ale nově s žiletkyma (kamarádce jsem se to už neřekla měla jsem strach z její reakce) brzo jsem přestala ale tentokrát mám na lokti vyditelné jizvy a mám strach že si toho všimnou a já to budu muset pracně vysvětlovat, Chtěla bych to mámě říct ale ona je tajemná a mívá ruzné reakce skoro vždy dojdu k tý horší reakci. Přemýšlela jsem v jaký čas jí to mám říct i ty kdy je v klydu a jsme sami mám pochybnosti protože při představě jsem vždy v nevýhodné pozici. Mám taky strach že sy bude myslet že je to kvůli tátovi (s tátou jsou potíže (alkohol drogi deprese toha se zabít) já jsem se s tím smířila a většinu času to beru v pohodě) ona však nevidí že ani ona tomu moc nepomáhá. A tátovi se to i přez náš blízký vztah bojím říct on se bojí abych neskončila jako on a on se prý taky chvýli řezal a mám strach že by ho to zníčilo. Mám taky obavy z otázky kvůli čemu jsem se řezala když se tak zamyslím tak bych to posala takhe jeden pramnek je jeden problém jeden je sylnější druhý slabší a takových je hodně a ty se pak spojují do jednoho velkýho a já pak vlastně nevím z čeho moje touha po sebepožkozování a uvolňování stresu smutku napětí atd. Často dojdu k závěru že jí to nebudu říkat vůbec. (dokonce jsem o tom psala do deníku ale znám mojí mámu jednou my omilem vlezla do správ a tak se na jednu rovnou kokla a narazila na jediný vulgární slovo v celích esemeskách, nebo ze zvědavosti nakoukla do mého deníku (není to tak ůplně deník ale je to pořád moje sokromí a částečně i nitro) a musela narazit na jediný opravdu jediný obrázek jak dva lidi dělají to. A z toho pramení další obava že se bude mynulost opakoval a narazí na pasáž kde o své bolesti pšu a přehlédne část kde píšu že jsem z toho venku. Omlouvám se že je to tak dlouhý

    holka, 13 let, 23. března

    Ahoj z Modré linky,

    děkujeme za důvěru, se kterou se nám svěřuješ. Za délku se vůbec nemusíš omlouvat. Některé věci potřebují a zaslouží si dlouhé povídaní. Musela sis s tím dát práci. Říkám si, že možná nebylo vůbec jednoduché všechno to, co se Ti honí hlavou, sepsat. Cením si toho.
    Popisuješ, jak u Tebe sebepoškozování začalo, jak ses s tím vypořádávala. Píšeš o Tvé mamce a Tvém tátovi, mrzí mě, co se mu teď děje. Píšeš o koloběhu, který jsi zažívala, měla jsi chuť se pořezat, zároveň něco v Tobě Ti to nedovolovalo. Je mi moc líto, čím jsi procházela. V takových chvílích by sis zasloužila podporu a pomoc, někdy na to člověk sám zkrátka nemá dost síly. Nevíš přesně, odkud se Tvoje touha po sebepoškozování bere, popisuješ to jako více malých či větších pramínků, které se slévají v jeden velký. Lze pak těžko rozeznat, kde který začal a proč vůbec vznikl. Přijde mi, že jsi to napsala dost přesně, asi i v Tvém příběhu je to teď těžko rozpoznatelné, co a kdy to spustilo. Většinou to tak bývá, že se schází víc věcí, které zesilují stres a smutek, který jsi potřebovala uvolnit, jak píšeš. Není proto jednoduché odpovědět na otázku, proč jsi s tím začala. Přijde mi, že jsi k sobě obrovsky vnímavá, to není každý v Tvém věku. Mrzí mě, že jsi Tvůj smutek a stres musela uvolňovat přes sebepoškozování. Zasloužila by sis, abys našla jiné způsoby, jak si ulevit. Ony totiž existují a jsou dlouhodobě funkční, více nápomocné a neohrožující Tvé zdraví.

    Píšeš, že by ses chtěla mamce svěřit s tím, že ses sebepoškozovala. Dokonce už jsi i vymýšlela, kdy a jak by to šlo. To je moc dobře. Zároveň bych chtěla ocenit, že ses později dokázala svěřit kamarádce, která Ti s tím pomohla, už s tím máš tedy zkušenost. Mamka to ale stále neví a máš obavu, aby nenarazila znovu na Tvůj deník. I když se to může zdát opravdu těžké, chtěla bych Tě moc podpořit, aby ses s tím svěřila. Ať už to bude Tvá mamka, anebo jiný dospělý, kterému důvěřuješ. Pokud budeš mít lepší podporu v někom poblíž, budou se Ti lépe snášet případné další těžší dny, jestli přijdou. Tak moc si to zasloužíš. Možností se na někoho obrátit je naštěstí hodně. Nemusí to vědět jen někdo z Tvé rodiny, ale taky odborník – psycholog, se kterým by ses mohla pravidelně scházet, celou věc řešit podrobněji, postupně tak rozplétat ty pramínky, ve kterých se nevyznáš a hledat způsoby, jak si ulevit od bolesti bez sebepoškozování. Možná máte na škole školního psychologa, kterému se můžeš ozvat sama anebo s mamkou klidně i online. Můžete taky ve vašem nejbližším městě najít psychologa, který se věnuje dětem, ke kterému se můžeš objednat. Pokud bys chtěla celou věc víc probrat a naplánovat, co a jak dál jsme tu pro Tebe na Modré lince (https://www.modralinka.cz/), non-stop pak funguje Linka bezpečí (https://www.linkabezpeci.cz/). Neboj se ozvat, nemusíš na to být sama.

    Držím Ti palce, hezčí dny pro Tebe i celou Tvou rodinu přeje
    Modrá linka

    Rodiče

    Ahojky Alíku, prosím Tě o radu. Poslední dobou se už hrozně kvůli pandemii nudím, jsem zoufalá nevím kdy tahle doba skončí, do toho je škola, kde polovinu věcí nechápu a celkově už to nezvládám. Jdeme tedy k věci, od rodičů poslední dobu slyším jen, jaká jsem krá*a, jak jsem líná, jak všechno flákám atd ,(i když si myslím že to moc pravda není).Nic mě nemotivuje, nikam se nemůže a nemám náladu nic dělat. Mě tohle od rodičů hrozně mrzí a nevím co s tím mám dělat, nemám nikoho za kým bych mohla jít. Myslím si že mi není nijak pomoci....Ale i tak předem moc děkuji.

    zoufala holka, 17. března

    Milá pisatelko,

    Nejprve tě chci uklidnit, že každý problém má své řešení a možnost jak s tím druhému pomoci. A těch možností pomoci je několik. Můžu ti nyní dát konkrétní rady. K tomu bych ale potřebovala o tvém problému vědět víc podrobností. Mohu ti také napsat určitou úvahu, jak nad tím, co píšeš, přemýšlím a tím tě nasměrovat k tomu, abys ty sama lépe svému problému porozuměla a přišla na to, co by ti mohlo pomoci. Chci ti nyní také vyjádřit podporu. Pandemie je teď veliký a těžký problém. A dětí, které se trápí podobnými věcmi jako ty je hodně. Píšeš o tom, že se už nudíš doma kvůli pandemii, jsi zoufalá a nevíš, kdy to skončí. Je dobré si krátit čas tak, že se zaměříš na věci, na které nemáš běžně čas. Třeba se něco nového učit, vytvářet, plánovat něco, co po skončení pandemie uděláš, podnikneš atd. Určitě najdeš hodně dalších rad na internetu.
    Víc tě ale asi trápí to, jak se k tobě chovají rodiče. Zajímalo by mě jestli chování rodičů se nyní zhoršilo až díky té situaci pandemie, kdy ti přestala jít škola. Píšeš, že je to poslední dobou. Bylo to před tím jiné? Pokud ano, pak je určitě další otázka, a to z jakého důvodu se rodiče takto změnili. A taková první rada by nyní byla si s nimi o tom zkusit pořádně promluvit. Zeptat se jich, vyjádřit jim to, že tě to mrzí, říci jim o tom, že tě samotnou situace pandemie velmi zatěžuje.
    Nebo se rodiče takto k tobě chovají již dlouhodobě a pandemií se to třeba pouze vyostřilo? Pak by se další rady, co dělat, odvíjely od toho, kdy to začalo a jaké byly v té době okolnosti? Zkus se nad tím vším sama dobře zamyslet. Nejlepší řešení jsou ta, která přijdou od nás samotných. Vnímej to, že by jsi ráda svou situaci změnila, že už to takto nechceš. I to ti dá sílu a odvahu říci si o pomoc. Nejlépe ti s tím pomůže někdo, kdo zná tebe a tvou rodinu a ke komu máš důvěru. První krok je vždy o tom, co tě trápí začít mluvit. Třeba s babičkou, tetou, někým ve škole apod. Umíš si představit, že o tom promluvíš i s rodiči? Vědí o tom, co tě trápí? Máš třeba sourozence, se kterým by se o tom dalo mluvit a sdílet to? Třeba budeš překvapená jejich reakcí. Nebo přijde podpora odněkud odkud by jsi jí nečekala. Prostě se nyní neboj a komunikuj s druhými o tvé situaci. Přijde ti určitě hodně další podnětů, nápadů i podpory.
    A pokud budeš chtít o tom psát víc a za pomoci někoho dalšího se v tom problému více vyznat, a najít tak cestu jak s tím dál, nabízí se i řada chatových možností. Můžeš se třeba přihlásit i na našem chatu, www.detstvíbeznasili.cz, bude se ti tu někdo z našich konzultantů blíž věnovat a povede tě v tom.
    Zatím ti přeju ať se tvá situaci brzy zlepší,
    Konzultant Centra Locika

    Rodiče

    Ahoj Alíku, Modrá Linko. Rodiče se v poslední době hodně hádají jen kvůly penězům opravujeme dům a mamka taťku vyjela že mu tam nějaký kamarád pomohl. Já si myslím že by měla by spíš ráda když někdo přijde pomoct. Nenechá tátu ani domluvit, táta se snaží abychom se do léta přestěhovali ale mamka to vůbec neocení. Bojím se jak to bude dál😢. Vždycky když se takhle hádají trvá to jen chvíly a taky se za chvíly uklidní, dnes se už hádají celkem dlouho a táta radši ustoupil a odjel si vyčistit hlavu. Bojím se za mamkou jít že na mě vyjede kvůly úplný prkotině. Nevím co mám dělat bojím se že se rozvedou😟

    holka, 12 let, 13. března

    Ahoj,
    poslouchat hádky mezi rodiči není jednoduché. Rozumím, že si děláš starosti a bojíš se, co bude dál. Rodiče jsou někdy tak zabraní do dohadů, že si asi nevšimnou, jak se tím vším trápí děti. Je ale moc důležité, aby to věděli. Vědí rodiče, jak se cítíš? Je jim možné o svých starostech říct? Píšeš, že se bojíš, že na tebe mamka vyjede kvůli prkotině. Zkus například začít tím, že by sis s ní chtěla promluvit o něčem důležitém. Aby věděla, že se o žádnou prkotinu nejedná. Nebo by se ti možná by se začínalo lépe mluvit s tátou. 

    Když je možné o starostech mluvit, hned jsou alespoň o trochu lehčí. 

    Držím palce,

    Centrum Locika

    Rodiče

    ahoj. mám problém s tátou. nevím co dělat. při jakémkoliv malém problému na mě řve a někdy mě i bije ale nikdy to není jen tak bezdůvodně ale od té doby co si na mě zasedla učitelka tak mám problémů více a více (jsem na gymplu v primě neboli 6. třídě). dnes učitelka napsala že jsem nepozorný v hodinách i když jsem jen v jedné hodině měl problém s wifinou a učitelka mi řekla že lžu. dnes napsala tátovi že jsem nepozorný a že v hodinách nic nedělám atd. ... táta mě seřval a řekl mi že mi nedá ani korunu na vysokou a že se na ni ani nedostanu. nebude mě omlouvat za takové věci a že k mámě s tím nemám chodit.ani ven do garáže s ním nemůžu jít. začal jsem kvůli rodičům chodit k psycholožce a na minulém sezení jsem se tam rozbrečel protože jsme si uvědomil co všechno mi táta udělal a tak si ho psycholožka pozve příště. nevím co mám nyní dělat. kdyby jste potřebovali větší info mohl bych vám napsat znovu. Vláďa

    kluk, 11 let, 10. března

    Milý Vláďo,
    Popisuješ ve svém dotazu to, že máš stále více a více problémů, od té doby co si na tebe zasedla učitelka. A tvůj táta na to reaguje velmi přísným jednáním vůči tobě. Co začalo dříve? To chování učitelky vůči tobě nebo tátovo chování? Děláš chyby ve škole díky tomu, že se k tobě táta nechová dobře a jsi pak třeba víc nepozorný a v napětí? Nebo je to naopak a táta se vůči tobě začal chovat takto až po té, co začalo to chování učitelky. Je dobré si toto ujasnit abys mohl najít možnou příčinu a lépe pak najít něco, co by ti pomohlo. Také je tam důležité to, co píšeš, že chodíš k psycholožce. Z jakého důvodu k ní chodíš? Kvůli problémům ve škole nebo kvůli vztahům s rodiči? Nejspíš ti to museli rodiče domluvit, abys tam mohl začít chodit. Co tedy byla ta příčina, máš v tom jasno? A kdy to začalo? Kdybychom spolu mluvili osobně, tak bych se na podobné otázky ptala. Teď ti je píšu, protože ti třeba pomohou v tom všem se lépe vyznat. To samo o sobě moc pomáhá, když si to sám pro sebe utřídíš. Získáš tím i určitý odstup. Určitě bych ti ale doporučila si o tom promluvit s někým dalším, kdo zná tebe i tvou rodinu. Ptej se na to, co by bylo nejlepší teď dělat dál své psycholožky. Je moc dobře, že jí máš a můžeš k ní chodit. Mluv o tom, co tě trápí, tím nastartuješ vlastní porozumění té situaci a vlastní nápady, co ti nejlépe pomůže tu situaci zvládnout. Nemůžu ti teď napsat nějaké úplně konkrétní rady, protože na to vím o tvé situaci moc málo. Ale určitě vnímám, že fyzické tresty ze strany tvého otce, za to, že máš problémy ve škole, rozhodně nejsou dobře a otec by se k tobě takto chovat neměl. V tom bych tě chtěla povzbudit, abys o tom víc dál mluvil s lidmi, kteří jsou kolem tebe. Také by bylo dobře, říci o svém trápení mámě, neboj se toho, že si to otec nepřeje. Důležité je to, co potřebuješ teď ty. A jeho chování dobré není, máma by ti v tom mohla třeba pomoci. Pokud budeš chtít napsat víc, tak klidně můžeš. Přeju ti ať se věci brzy zlepší a ty najdeš sám svůj způsob jak si s tím poradit.
    Zdraví tě, poradce Centra Locika

    Rodiče

    Potřebuji podporu od mámy

    Zdravím všechny,
    mám takový problém. V listopadu minulého roku mi zemřel tatínek, a od té doby jsme jenom tři. Všimla jsem si , že když třeba můj bratr potřebuje pomoci, nebo si jen chce popovídat, máma mu hned vyhoví. Ale když bych potřebovala podporu já, máma mi řekne že nemá čas. Hodně mě to trápí, co mám dělat?

    holka, 12 let, 9. března

    Ahoj,
    zdravíme Tě z Modré linky. Je mi moc líto, že Ti zemřel tatínek, věřím, že to není vůbec jednoduché pro Tebe i další členy vaší rodiny.
    Píšeš, že Tě trápí, že máma dává více pozornosti a podpory Tvému bratrovi, a ptáš se, co máš dělat. Chci ocenit, že jsi napsala Alíkovi a řekla si o pomoc.
    Podporu a pozornost si zasloužíš a opravdu potřebuješ. Chci Tě povzbudit, abys udělala další krok - řekla to mámě. Vím, že to nemusí být lehké - můžeš to říct v klidné chvíli, mluvit o tom, že Tě to trápí. Kdyby pro Tebe bylo těžké to říci, můžeš jí napsat i dopis, nebo jí dát přečíst tohoto Alíka třeba i s naší odpověď. Máma pak bude vědět, jak situaci vnímáš, a to je důležité. Možná Ti poví, jak to má ona, třeba že z nějakého důvodu vnímá větší potřebu pozornosti u Tvého bratra, že se teprve společně učíte být bez táty a není to lehké pro nikoho z vás.
    Kdyby bylo potřeba, můžeš se také obrátit na někoho blízkého ve Tvém okolí (pokud někdo takový je) - někoho z příbuzných, známých apod. Můžeš jej požádat o podporu, nebo i o to, aby s mámou promluvil.
    Můžeš se také (sama, nebo i s mámou) podívat na stránky organizací Vigvam nebo Jinej svět, obě se věnují pomoci dětem, kterým někdo umřel.

    Přejeme co nejklidnější dny,
    Modrá linka

    Rodiče

    Neshoda s mamkou

    Dobrý den. Chtěla bych si objednat nějaké oblečení, ale máma mi to nedovolí. Poslední dobou si objednává věci jen pro sebe a když jí řeknu, že chci něco já, tak mi to zamítne. Co mám dělat? Nebo jak ji mám přesvědčit?;-(

    holka, 12 let, 6. března

    Ahoj z Modré linky,

    díky za důvěru, se kterou se nám svěřuješ. Popisuješ, že by sis chtěla objednat nějaké oblečení, ale mamka Ti to nedovolí. Ptáš se nás, jak ji přesvědčit.
    Úplně rozumím, že by sis občas ráda objednala nové oblečení, které se Ti nejen líbí, ale třeba ho i potřebuješ. Nepíšeš, proč přesně mamka odmítá Tvou prosbu. Nevím, jaké v tomu má důvody, ale může jich být spousta. Možná jí přijde, že máš oblečení dost, možná nemáte dost peněz na oblečení, které není nutné. To netuším, ale když zjistíš od mamky víc, snad to bude srozumitelnější. Napadá mě, jestli jste se o tom vlastně bavily víc? Pak by možná bylo jednodušší porozumět tomu, proč je to pro mamku problém a taky s tím něco zkusit udělat. Možná máš v rodině někoho jiného blízkého, třeba sestru, tátu, tetu, kterým by se dalo svěřit, že se v tom s mamkou neshodnete. Mohla bys je poprosit, abyste spolu mamku oslovili a zkusili si celou věc vyjasnit, možná připomenout, že se objeví, anebo už jsou věci, které opravdu potřebuješ koupit. V dnešní nabídce existuje spousta obchodů. Některé jsou dražší, někde seženeš podobně kvalitní věci levněji, některé věci jsou z druhé ruky a taky slouží ještě skvěle. Přála bych Ti, abyste s mamkou nejen v tomto tématu našly shodu, zasloužíš si to.

    Hodně štěstí v dalším kroku přeje
    Modrá linka

    Rodiče

    Mamka nemá práci a pije

    Dobrý den,poradno. Už jsem Vám jeden dotaz posílal. Dnes,stejně jako předtím mám stejný problém. Mamka někdy v červnu pila,protože nemohla do práce (kadeřnice),kvůli koronaviru. Teď je to tu zase. Vidím mamku opilou třeba dvakrát týdně,někdy už odpoledne. A já se chci zeptat. Je toto alkoholismus? Děkuji za všechny odpovědi.

    Kluk/13 let., 7. března

    Ahoj,

    chápu, že Tě trápí, když mamku znovu několikrát do týdne vídáš opilou. Na otázku, jestli je to alkoholismus, se takto na dálku těžko odpovídá. Pokud je pití spojené se zaháněním smutku, a navíc se objevuje pravidelně i několikrát týdně, může opravdu jít o závislost na alkoholu. V takové chvíli je důležité, aby si člověk sám uvědomil, že je to problém, a aby pro sebe měl dostatečnou podporu, od svých blízkých i od odborníků. Nevím, jestli jsi nakonec měl možnost s tátou na toto téma mluvit anebo ne. V tom bych Tě chtěla podpořit, abys jemu i mamce pověděl o tom, jaké to pro Tebe je, když mámu často vidíš opilou. Můžeš se taky svěřit někomu dalšímu z rodiny, komu věříš, anebo třeba školnímu psychologovi, pokud ho ve škole máte. Pokud bys chtěl, můžeme to celé probrat podrobněji, na Modré lince - na chatu, telefonu, Skypu. Kontakty i provozní dobu najdete na našich stránkách www.modralinka.cz.

    Zdraví

    Modrá linka

    Rodiče

    Ahoj Alíku a spol.,
    prosím o rychlou odpověď, i když tuším, že toho máte asi hodně, ale toto hodně spěchá.
    Jedna moje kamarádka má tátu, který jí, její mamce a sourozencům neustále nadává, je na ně ošklivý, vyhrožuje jim a chová se naprosto příšerně. Když byla moje kamarádka a její sourozenci menší, pořád je vodil jenom do kostela a zacházel s nimi jako s kusem hadru. Kamarádka si na to neustále hodně stěžuje, svého otce dokonce nenávidí a kolikrát, když si spolu voláme (vzhledem k nynějším opatřením se totiž nemůžeme setkat), tak je u nich doma slyšet řev, jak se její rodiče hádají.
    Oni už se údajně v říjnu minulého roku rozvedli, ale kamarádčin táta pořád odmítá odejít a říká, že je na pokoji nechá pouze pod podmínkou, že mu rodina dá dva miliony, protože zřejmě nemá kam jít. To je samozřejmě nesmysl, jelikož dát někomu jen tak dva miliony si může dovolit málokdo.
    Moje kamarádka, jak už jsem zmiňovala, si na to hodně stěžuje a je z toho nešťastná, ani její mamka neví, co si počít. Otec se tam pořád drží a zdá se, že neexistuje způsob, jak se ho zbavit. Já vím, že by ho prostě mohli vyhodit na ulici, ale to je takové příliš surové a navíc by se určitě stejně vrátil a dělal další problémy. Ano, také by si mohli najmout advokáta, ale to je pro ně příliš drahé, takže tato možnost tu není.
    Vážně bych chtěla kamarádce a její rodině pomoci, protože je mi jí vážně hodně líto a nechci, aby kvůli tomu byla smutná. Trochu se to poznamenává i na její psychice, je taková hodně tichá před lidmi (více než předtím) a kromě mě skoro s nikým nemluví.
    Mohli byste mi prosím poradit, co bych mohla udělat, abych kamarádce pomohla zbavit se jejího „táty“?
    Předem velmi děkuji za radu.

    holka, 13 let, 7. března

    Zdravím Tě z Centra LOCIKA, milá tazatelko! Je moc dobře, že se snažíš své kamarádce pomoci. Nejlépe jí podpořit tím, že s ní budeš v kontaktu a vyslechneš ji, když to bude potřebovat. Je pro ni důležité, aby své trápení nedržela v sobě. Pomoci by jí mohlo také promluvit si o tom, co se u nich doma děje a hlavně o tom, co ona sama prožívá a čím se trápí s nějakým odborníkem. Děti s podobnými starostmi se často obracejí na chat Centra LOCIKA, můžeš to zkusit své kamarádce taky doporučit. Na chat se dostane kliknutím sem https://elinka.internetporadna.cz/linky/detstvi-bez-nasili v úterý od 13 do 17, ve středu od 9 do 12, ve čtvrtek do 13 do 17 a v pátek od 9 do 12hodin.
    Zároveň je třeba, abyste Ty i kamarádky věděly, že odstěhování jednoho z rodičů od rodiny je věcí dospělých. Existují poradny, kde mohou pomoci i právně a zdarma. Důležité je, aby věděla, že za situaci doma nemůže a ani nenese odpovědnost za to, co se mezi rodiči děje.

    Měj se hezky a držím palce, ať Tvoje kamarádka i její máma brzy dostanou odbornou pomoc.

    pracovnice Centra LOCIKA

    Rodiče

    zdravím poradnu mám takový problém
    jednou jsem se mamky zeptala jestli se mohu koukat sama v pokoji na film dovolila to ale je od té doby jiná je ke mě škaredější a chrání jenom mého bratra když mu něco řeknu a mamka to slyší dá mi hned zaracha když on něco mě řekne mamka řekne že je to má chyba a vše mi zakáže už nesmím ani číst knihy
    rve mi to srdce zakázala mi i chodit ven s kamarádkami vzala mi telefon a už ho u sebe nemám asi týden na notebook chodím jen když se mám učit. a doma takto tedy jenom sedím a nebo uklízím a učím se když jsem se jí zeptala co se děje mamka mi řekla že mám být ticho a zeméct tady udělala jsem to a pak mi řekla že mám jít znovu zaméct . už jsem to říkala tatkovi ale řekl at si to řeším sama připadám si velmi samotná nevím co mám dělat můžete mi poradit prosím ?

    elizabeth 13 let, 2. března

    Ahoj Elizabeth,

    pocit samoty není lehký, tím spíše v dnešní době. Je moc dobře, že sis napsala o pomoc. Rádi tě vyslechneme na našem chatu, kde je možné vše pořádně probrat a zamyslet se, co s tím.
    Na chat se dostaneš kliknutím sem https://elinka.internetporadna.cz/linky/detstvi-bez-nasili ve dnech a časech:

    úterý 13 - 17
    středa 9 - 12
    čtvrtek 13 - 17
    pátek 9 - 12

    Pokud by ti časy nevyhovovaly, můžeš napsat také na jiné chaty, které jsou v provozu v jiných časech:
    https://www.linkabezpeci.cz/sluzby/chatuj-s-nami/ - na Linku bezpečí můžeš také zavolat (https://www.linkabezpeci.cz/sluzby/zavolej-nam/), jsou tam každý den celý den.
    https://elinka.internetporadna.cz/linky/ld-dkc - můžeš také zavolat (https://www.ditekrize.cz/dkc/linka-duvery-detskeho-krizoveho-centra/), jsou tam každý den celý den.

    Měj se moc hezky

    Tým chatu Centra LOCIKA