Ahoj,

zdravíme Tě z Modré linky. Píšeš o tom, že máš těžkosti s mladším bratrem, který Ti bere, ničí a schovává věci, a taky Tě osahává. Ty ho pak na oplátku štípáš nebo škrábeš. Rodičům to říkáš, ale nevede to ke změně, která by byla potřeba.

Věřím, že jsi ze situace, kterou popisuješ, nešťastná, a to až tak, že bys někdy byla radši, kdyby bratr nebyl. Říkám si, že v rodinách s více dětmi se stává docela často, že sourozenci k sobě hledají cestu, a někdy je to docela složité. Stojí za to se snažit situaci řešit a je fajn, že si píšeš o radu. Něco na tom můžeš změnit Ty sama, něco záleží na rodičích.

To, co můžeš změnit Ty, je zkusit se s bratrem v klidné chvíli domluvit. Říct mu, že Ti vadí, co Ti dělá, že bys s ním ráda byla v pohodě, a požádat ho, aby své chování změnil. Důležité je také neubližovat mu, ale zkusit se s ním dohodnout (i když věřím, že je to těžké). Pokud se s bratrem nedomluvíte, je další cesta na rodičích.

Těm je potřeba říct to, co jsi napsala Alíkovi. Jak moc Ti vadí, co Ti bratr dělá, jak Ti to ztěžuje život, a hlavně to, že Tě osahává. Rodiče by si to měli ohlídat, k něčemu takovému docházet určitě nemá.

Pokud není možné se domluvit s rodiči, zkus si najít někoho jiného dospělého, ke komu máš důvěru, a kdo by mohl s rodiči mluvit.

Přála bych Ti, aby se vztahy mezi Tebou a bratrem zlepšily a Ty sis mohla sourozenecké vztahy více užívat.

Držme palce,
Modrá linka

Ahoj,

dostala ses do situace, kdy jsi sestře svěřila své největší tajemství a ona to teď využívá k tomu, abys dělala, co chce ona. Ptáš, se, co máš dělat.
Věřím, že je to opravdu nepříjemné a že Tě to může dost trápit. To, že Tvoje sestra zná něco, co může prozradit, jí dává nad Tebou docela velkou moc. Bohužel, je jenom na sestře, jestli tu moc bude užívat, nebo ne. Ty jí můžeš říct, jak se cítíš a co prožíváš, když s Tebou takto zachází, a požádat ji, aby to už nedělala. Ostatní je na ní.
Přemýšlím o tom, jestli do celé situace zapojit dospělé (rodiče, nebo jiné dospělé, ke kterým máš důvěru), a říct jim, co se děje. Ti by mohli se sestrou promluvit a říct jí, že takové chování není v pořádku. Samozřejmě hrozí, že v horším případě budou dospělí chtít, abys jim řekla své tajemství (Ty ale máš právo si jej nechat pro sebe).
Pokud budeš chtít, můžeš si říct o podporu třeba kamarádkám nebo jiným blízkým lidem, abys tu situaci mohla lépe zvládat.

Držíme Ti palce,
Modrá linka

Milá pisatelko,

svěřuješ se poradně s tím, že cítíš nenávist ke svým dvěma mladším sestrám a byla by jsi raději, kdyby jsi je neměla. Vadí ti, jak se projevují, žárlíš na ně, cítíš, že by se ti lépe žilo bez nich. Máš právo na své takto negativní pocity vůči sourozencům. A je dobře, že o nich píšeš. Sestry jsou nevlastní, mají jiného otce než ty a jejich otec s vámi žije. Tvé pocity nejsou nijak výjimečné a mnoho dětí na stejném místě jako ty prožívá hodně negativně, když se jejich mámě narodí sourozenci s jiným partnerem. Může v tom hrát roli i to, že ty sama se svým tátou nemáš dobrý vztah a tak ti chybí. Vidíš, že ony dvě se svým tátou vztah mají a můžeš se cítit v této rodině na druhé koleji. Třeba ti to nikdo nedává najevo. Přesto tyto pocity tu mohou být a jsou spíše skryté. Třeba máš pocit, že jsou tvé dvě sestry v rodině víc přijímané, mají je radši než tebe. Může ti být líto, že ti berou tvou mámu. Byly jste s mámou dlouhou dobu jenom vy dvě, myslím byla jsi jediné dítě své mámy. A pak v 8mi letech přišla sestra. A tak můžeš mít teď pocit, že ti „vzala tvou mámu“. Jsou to všechno poměrně časté pocity starších sourozenců, kterým se narodí sourozenec mladší. Můžeš mít prostě pocit, že jim věnuje víc času a pozornosti než tobě, když jsi už oproti nim větší. Můžeš mít pocit, že se ti jejich otec věnuje méně než tobě, že je má radši, když jsou jeho dcery. Tobě navíc tvůj táta může nyní chybět ale nemáš to s kým v rodině sdílet. A tak to může vytvářet takový pocit samoty a nepochopení v této rodině. A to všechno se pak podílí na tom, že nemáš své mladší sestry ráda. Samozřejmě do pozitivního vztahu vůči nim tě nikdo nemůže nutit. Je možné až budou starší a vaše zájmy se více přiblíží a nebude potřeba jim věnovat tolik pozornosti, tak se vaše vztahy zlepší. Jsou pořád hodně malé a potřebují plno péče. Doporučila bych ti si o tom, jak se v rodině cítíš s někým dospělým promluvit. Nejlepší by bylo s mámou, ideální by bylo kdybys u ní našla pochopení a mohly jste se s mámou dohodnout na tom, co bys potřebovala aby ses v rodině cítila stejně tak přijatá jako tvé sestry. Možná ti chybí společný čas, strávený pouze s tvou mámou. Dříve jste ho měly a nyní, když jsou sestry, tak už ne. Možná kdybys více společného času výhradně s mámou, tak by ti tvé dvě sestry přestaly tolik vadit. Zkus i o tom promluvit. S mámou nebo někým dalším dospělým. A zkus si mámě říci o to, co bys potřebovala. Tak ti v tom držím palce, ať se ve tvé rodině cítíš brzy lépe. Poradce Centra Locika.

Milá dívko, 

děkujeme za důvěru. Svěřuješ se poradně se svým trápením ohledně chování tvé mladší sestry vůči tobě. To, co popisuješ opravdu není vůbec pěkné a chápu, že ti v tom vůbec není příjemně. Je to mladší sestra, je možné, že za tím, proč se takto chová je rivalita vůči tobě, možná žárlí na to, že máš víc zkušeností, že jsi starší, že ti třeba některé věci jdou víc a ona se cítí méněcenná, tak to dává najevo tím vybíjením si vzteku a tím, jak se snaží tě ponižovat.  Ale to není samozřejmě omluva proto, aby se k tobě takto chovala. Pokud tě to takto trápí, až ti to znepříjemňuje pobyt doma, tak bych ti doporučila začít tím, že o tom řekneš rodičům. Můžeš jim třeba ukázat nějaký z těch papírků, co ti nechává. Nemusíš přímo žalovat ale můžeš to pojmout jako žádost o radu či pomoc, co s tím máš dělat. Řekni jim otevřeně jak nepříjemné ti to je a že si s tím nevíš rady. Určitě bude lepší, když budeme mít každá svůj pokojíček. Zkus ale také se vůči jejímu chování, které se ti nelíbí chovat tak, že si ho nebudeš všímat. Zkus to ignorovat, přecházet mlčením. Skus předstírat, že ti to nevadí a tak. Jí na tom nejvíc baví ta tvá rozzlobená či jiná reakce. A tak když jí tohle nebudeš dávat, jí by to mohlo přestat brzy bavit. Zkus jen tak v tichosti strhávat ty papírky. Nediskutovat s ní, nehádat se, neobhajovat se apod. Ale také si chraň své hranice a v klidu jí občas  říkej, že ti její chování vadí. Zkus se ale udržet v klidu a nad tím. V tom je teď tvá největší síla. Určitě ale najdi vhodnou chvíli, jak o tom v klidu, bez hádek a ideálně bez její přítomnosti s rodiči promluvit. A třeba si pak promluvíte všichni společně. Třeba najdete způsob, jak se sestrou komunikovat, co vás spojuje, co můžete dělat společně a jak se držet odděleně, když nechcete být spolu. Rozdělíte si povinnosti doma a to, za co která má odpovědnost a co má dělat. V tom by vám nejlépe měli pomoc rodiče. Držím ti v tom palce. Poradce Centra Locika

Milá dívko,

svěřuješ se poradně s tím, že ti vadí chování tvých sourozenců vůči tobě. Popisuješ chování svého mladšího bráchy, který ti zřejmě dělá ostudu na zastávce autobusu, když křičí a má na tebe narážky ohledně kluků. Rozumím tomu, že je to velmi nepříjemné chování a že ti to pochopitelně vadí. Ideálně by to měli řešit tví rodiče. A domluvit bráchovi aby se takto vůči tobě nechoval. Zkus je o to požádat. A ty sama zkus bratrovo chování co nejvíce ignorovat, dělat jako když se nic neděje, přehlížet to. On to nejspíš dělá kvůli tomu, že vidí, že tě provokuje a ty na to reaguješ. A líbí se mu ta tvoje reakce. Když mu jí nebudeš poskytovat, tak on nebude mít motivaci to dělat a přestane ho to bavit. Zkus se třeba vždycky otočit nebo dělat, že se věnuješ něčemu jinému. S někým se bavit a tak. Můžeš také zkusit odvést bratrovu pozornost někam jinam. Třeba tím, že se ho na něco zeptáš, co měl on ve škole nebo co bude dělat odpoledne. Mluv s ním klidným tónem, jako by se nic nedělo. Odveď pozornost k něčemu jinému. Tím ho nejlépe odradíš od toho jeho křičení, které ti je na veřejnosti nepříjemné.
A pokud jde o tvou sestru, i zde bude nejlepší o tom v klidu promluvit s rodiči. Popiš jim to, co píšeš zde do poradny. Popiš jim, jak vnímáš změny u své sestry a požádej je o to, aby ti pomohli s tím, co ti tak narušuje tvé soukromí ze její strany. Sama zkus hádky nerozvíjet, neprovokovat, neodpovídat na ně. I tady zafunguje nejlépe to, když tomu nebudeš dávat tolik své pozornosti a budeš to víc ignorovat. Zaměř se na své kamarádky a své zájmy a na to, co ráda děláš. A tomu nepříjemnému ze strany sourozenců věnuj pozornosti co nejméně. Tím se tomu nebude dávat „palivo“ a mohla by se situace zklidnit. Držím ti palce. Poradce Centra Locika

Ahoj z Modré linky,

během dvou let se Ti v životě a v Tvém okolí seběhlo několik událostí, které Tě zasáhly. Nová partnerka Tvého bratra, oddálení se od Tvého nevlastního bráchy, sestřino nové miminko a svatba sestry. Už toho je moc a chtěla ses nám vypovídat. To naprosto chápu a je dobře, že na to nezůstáváš sama.

Říkám si, že mezi Tvými sourozenci a Tebou je dost velký věkový rozdíl, a to může být někdy nepříjemné v tom, že nikoho podobně starého v rodině nemáš, a že vidíš a už takhle brzy zažíváš spolu se sourozenci události, které jsou typické pro starší věk. Představuji si, že se v tom můžeš cítit osaměle, smutně. Možná jsi byla zvyklá na víc pozornosti od Tvé rodiny a teď Ti přirozeně chybí. Je normální, že každý člověk, který žije ve společnosti, touží po pozornosti, aby ho někdo vnímal, všiml si a zajímal se o něj – a v dětství a dospívání to potřebuje silně. Proto Tvoje potřeba po pozornosti je úplně pochopitelná. Vypadá to, že váš rodinný kruh se rozšiřuje a každý si v něm hledá nové místo – proto možná i u sebe cítíš, že je něco jinak, že se pozornost rozprostírá i více mezi ostatní a nové členy. Jsou to změny, které k životu i dospívání patří a ty jsou často ze začátku těžké.

Píšeš o strachu z mluvení před dospělými – i když to je třeba před Tvou sestrou. Je mi líto, že Ti tato komunikace není příjemná. Asi je za tím spousta věcí, které to ovlivňují, možná stres, možná nejistota v nových situacích, možná nedůvěra v některé dospělé, samotné dospívání a změny s ním spojené a mnoho dalšího. Často jsou ale období, kdy to prostě jde hůř a kdy lépe a během toho se učíš, jak a co Ti v podobných situacích funguje/pomáhá. Nemusíš se za to vinit, někdy se stává že „ztuhneme“. Můžeš se zamyslet nad tím, jestli a kdy to bylo, že se Ti mluvilo s nějakým dospělým dobře. Můžeš zkusit znovu zažít podobnou situaci – možná to povídání bylo o tématu, které máš ráda, možná to bylo díky samotnému člověku, který na Tebe působil příjemně aj. Nevím, jak to máš s rodiči, psala jsi o tátovi, který si Tě všímal, když jsi potřebovala. Možná by ses mu mohla svěřit s tím, co teď zažíváš – pochopení od blízkého je často obrovsky úlevné. Zasloužíš si, aby o tom věděl ještě někdo a mohl Tě podpořit, když budeš potřebovat. Ať už to bude někdo z Tvých rodičů, jiných blízkých či kamarádů – neboj se jim svěřit a říct si o pomoc, o pozornost. Tvé okolí Ti to pravděpodobně nedělá záměrně, ale třeba to neměli vůbec šanci zjistit, nezaměřili se na to – můžeš se jim ozvat a dát signál, že je pro Tebe něco špatně.
Chápu, že bys ráda měla někoho při sobě, ke komu bys měla blízko - přála bych Ti, abys časem našla přítele, který Ti to nabídne, anebo dobrou kamarádku, u které najdeš pochopení. Nezapomínej dělat věci, které Ti dělají radost a u kterých se cítíš svá - ať už to je nějaký sport, procházky, kreativní tvorba, hudba aj. I tyhle obyčejné věci ovlivňují Tvou náladu k lepšímu.

Hezké prázdniny plné fajn zážitků přeje
Modrá linka

Milá dívko,

obracíš se na poradnu s tím, že si nevíš rady s chováním svého bráchy. Přijde ti, že ti stále leze do soukromí, bere ti mobil nebo poslouchá s kým si voláš. Máš pravdu, že jsi ve věku, kdy své soukromí začínáš víc a víc potřebovat. A rozumím tomu, že ti jeho chování vadí. A nejspíš na chování svého bratra začínáš být i víc citlivá a to, co si mohl dovolit ještě nedávno, ti začalo teď vadit. A je to úplně pochopitelné. Vztah mezi tebou a bráchou se teď začne měnit. Ty jdeš do puberty, on je nejspíš ještě víc dítě. Předpokládám, že je mladší než ty. Doporučila bych ti to bráchovi stále říkat, opakovat mu to, že si tohle nepřeješ a své soukromí si hlídat. On na to musí přijít. A postupně, jak se i on bude měnit a bude starší, tak se bude přibližovat tomu, v čem jsi nyní ty. A také začne víc vnímat své soukromí a potřebu mít své kamarády, do kterých mu nikdo nezasahuje. Zkus o tom v klidu promluvit s rodiči a vysvětli jim, v čem ti chování bráchy vadí a požádej je, ať se také zastanou tebe. I ty potřebuješ respekt k tomu, co potřebuješ. Tak ti v tom držím palce. Poradce Centra Locika

Milá pisatelko, 

ptáš se poradny, co máš dělat s tím, že tvůj starší bratr využívá situace, kdy ti je vidět pod tílko a dívá se na tvá nahá prsa. Tvůj bratr je ve věku, když kluky ženské tělo velice zajímá a hledají každou příležitost jak si ho prohlédnout, seznamovat se s ním. Tak to vnímám jako poměrně normální, že kouká i po tobě, ač jsi jeho sestra. Nemyslím si, že by to mělo znamenat, že by chtěl i něco víc. Myslím si, že to pouze přitahuje jeho zrak a dělá to tak trochu nevědomě. Rozumím, samozřejmě, i tomu, že je ti to nepříjemné a že to zasahuje do tvého soukromí. A zvláště pak ti to může být nepříjemné, protože jde o tvého bratra. Znáte se od narození a on na tobě nyní pozoruje, že se začínáš měnit, vyvíjet se. Asi bude pro vás pro oba nyní více potřeba, aby jste si začali chránit své soukromí před tím druhým. Je hodně pochopitelné, že teď už ti to vadí, když na tvé  tělo kouká. Dřív ti to třeba vůbec nepřišlo divné, byly jste oba děti. Doporučila bych ti mu to otevřeně říci. Řekni mu, že ti to vadí, že je ti to nepříjemné, když se ti dívá pod tílko. Upozorni ho na to. Třeba si to neuvědomuje a dělá to automaticky.  A zároveň zkus to dělat tak, aby  možnost  vidět tě nahou už neměl, chraň své intimní části těla  před zrakem druhých sama. Tak ti přeju, aby se to brzy zlepšilo a nemusela ses cítit nepříjemně jak doma, či v jiném prostředí. Poradce Centra Locika

Ahoj,
chápu, že máš o sestru strach, když vidíš, že jí tak málo. Zkus jí říct o svém strachu, že máš obavy, když vidíš, jak se stravuje. Zeptej se, proč jí tak málo. Pokud bys měla velký strach, můžeš se s ním svěřit některému z učitelů, kterému věříš. Klidně to zkus ještě jednou připomenout rodičům, jen asi vynech slovo anorektička, když jim to posledně vadilo…
Držím palce, ať je to brzy lepší.
Péťa

Ahoj z Modré linky,

sdílíš se sestrou pokoj, ale ráda bys měla samostatný. Omezuje Tě to v tom, že si třeba nemůžeš zvát kamarádky, někdy máš špatnou náladu a ráda bys měla soukromí, aby ses mohla vybrečet. Mámě jsi říkala, jak by šel pokoj oddělit, ale zatím se nic nestalo. Rozumím Tvé potřebě soukromí, ta je úplně pochopitelná, a je mi líto, že to teď zažíváš jinak. Zní mi fajn, že jsi už zkusila něco udělat, aby se to změnilo. Říkám si, jestli Tvá máma anebo někdo další z rodiny ví, že Ti na tom opravdu moc záleží. Někdy musíme informaci říct druhému víckrát, než se k němu opravdu dostane a zamyslí se nad ní. Proto bych Tě chtěla podpořit, ať to ještě jednou zkusíš probrat s mámou, ať uslyší, že je to pro Tebe důležité. Neboj jí říct ty důvody, o kterých nám píšeš. Napadá mě, že možná i Tvá sestra by ocenila, kdyby měla oddělený pokoj. Můžeš jí to zkusit navrhnout, probrat to s ní a poprosit o to společně mámu. Možná spolu vymyslíte ještě další způsoby, jak by se to dalo udělat, aby to dobře fungovalo a nebylo to třeba moc náročné nebo drahé. Existuje více možností. Celé to domlouvání může trvat déle a nemusí se hned povést, proto bych Tě chtěla podpořit, ať si pro sebe hledáš Tvé místo, kde se budeš cítit aspoň trochu v soukromí, když ho budeš potřebovat. Může to být nějaké jiné místo v domě, na zahradě, v Tvém oblíbeném parku, v jiné části města, u kamarádky, u jiných příbuzných apod. Soukromí a bezpečno jde někdy pocítit i když vnější okolnosti nejsou ideální. Třeba když člověk zůstane víc sám se sebou, věnuje pozornost tomu, co se mu zrovna honí hlavou a tomu, co cítí. Přála bych Ti, aby Tě nikdo nerušil ani v Tvé hlavě, v Tvém těle a celkově, když si to nepřeješ.

Držíme palce, ať jdou věci podle Tvých představ,
Modrá linka

Ahoj Johy,

ptáš se, jestli je Tvá sestra rozmazlená. Protože ji neznám, nemohu to posoudit. Jestliže dostává drahé dárky a je na to zvyklá, může být opravdu náročnější a toto vše vyžadovat. Možná ale cenu dárků nevnímá a prožívá radost z toho, že dostala něco, co ji těší. Co mi však připadá důležité je, abys nezůstávala se svými pocity sama, zvláště když jsi smutná. Jak už jsme Ti psali i minule, je důležité o svých pocitech, myšlenkách i prožitcích se svými blízkými mluvit. Možná ani rodiče nedávají sestře dárky podle ceny, ale podle toho, co si přeje. A možná, že pokud s nimi moc nemluvíš, nevědí pořádně, co by sis přála Ty. Chci Tě tedy znovu podpořit v tom, abys zkusila s rodiči mluvit o tom, co Tě trápí. A pokud ne s rodiči, potom s někým dalším z rodiny nebo třeba s nějakou oblíbenou paní učitelkou ve škole, či školní psycholožkou (psychologem), pokud ve škole máte.

Přejeme Ti radostnější dny.
Modrá linka

Ahoj,
mít mladšího sourozence je někdy opravdu dřina. Ségra nejspíš ještě moc nerozumí tomu, jak ti svým chováním ubližuje, myslím, že se to změní, až trochu povyroste. Pak to bude větší parťačka, než je teď. Je úplně v pořádku, že jí teď zrovna nemiluješ, když je to taková trapitelka. Zkus to s ní ale nevzdávat.
Promluv si s rodiči o tom, že bys potřebovala víc času bez ségry, že je toho na tebe občas prostě moc…
Držím palce, ať je to se ségrou brzy snazší.
Péťa

Ahoj z Modré linky,

svěřuješ se nám se dvěma věcmi o Tvém bráchovi. Dělá Ti starost, že málo jí ve školní jídelně a taky to, že si jako sourozenci teď úplně nerozumíte, často se hádáte. Ptáš se nás, co zkusit, aby se to zlepšilo.

Je od Tebe hezké, že Ti záleží na tom, aby brácha dobře a dostatečně jedl. Zkouším si představit, že jestli mu dělá radost bavit ostatní lidi kolem, tak klidně zapomene na jídlo, na které pak nezbyde čas. Říkám si, že jestli se to děje jen někdy, tak je to věc, která nějak hodně nevadí. Proto by bylo fajn zjistit, jestli se to děje vždycky, anebo jsou i dny, kdy se normálně nají. Nevím, jestli se potkáváte během oběda každý den, anebo by ses to lépe dozvěděla spíš přes někoho. Zeptat se můžeš rovnou bráchy, paní družinářky, anebo třídní učitelky, pokud tam s nimi taky chodí. Není ostuda se na to zeptat, protože sis toho všimla a dělá Ti to starost. Chtěla bych Tě podpořit, aby ses o celé věci poradila i s rodiči. Je to důležitá věc, není to žalování. Můžete si všimnout, jak jí brácha doma a pak se pobavit o tom, jak jí ve škole. Možná, že si brácha sám málo uvědomuje to, že jídlo ve škole zanedbává, proto to musí první "zjistit", aby se na zlepšení mohl soustředit on i jeho okolí. Rodiče by pak mohli lépe komunikovat i s paní družinářkou, pokud by chtěli.

Je mi líto, že nemáte s bráchou takový vztah, jaký bys chtěla. Z Tvé zprávy zároveň čtu, že Ti na bráchovi záleží, a že bys chtěla váš vztah zlepšit. I když Ti to teď mezi vámi připadá špatné, neznamená to, že už to tak musí zůstat. Ani sourozenecký vztah není jen tak "od přírody" pořád dobrý, ale musí se do něj vložit trochu energie, aby dobrý mohl být. Často tomu pomáhají společné zážitky, společné hry, tvoření, procházky, sporty, zpívání, cokoliv Tě napadne a děláte to oba rádi. Ty ho znáš dobře jako sestra, na něco určitě přijdeš. Vánoční čas je dobrá příležitost mu dát nějaký dárek od srdce anebo naplánovat něco, co budete dělat společně. Možná taky najdeš vhodnou chvíli bráchovi říct, že Tě mrzí, jak to mezi vámi teď je. Může být těžší o tom začít mluvit, ale může to být úlevné pro vás oba. Možná bude překvapený a uslyšíš i jeho pohled, třeba to má podobně. Anebo můžeš všechno to, co máš na srdci nahrát na mobil/napsat mu dopis a pak mu to předat. Je víc možností, můžeš si vybrat to, co Ti je nejbližší. Může být nápomocné se svěřit nějaké své kamarádce, která má taky sourozence a inspirovat se od ní - pobavit se, co podniká ona se svými sourozenci, aby se spolu měli dobře.

Držíme ve všem palce a taky přejeme hezké vánoční svátky
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

píšeš, že Tě trápí to, že si s Tebou sestra nehraje a že Ti lže, že se musí pořád učit. Taky bys rád hrál na počítači hry, ale není to možné, protože si sestra na počítači něco píše.

Je dobře, že hledáš cestu k tomu, aby Ti bylo se sestrou dobře. Nedivím se, že Tě situace trápí. Vztahy se sourozenci dokážou pěkně potrápit nebo pozlobit.

Podle toho, co píšeš, předpokládám, že jsi už něco zkoušel - domluvit se sestrou, žádal ji, aby si s Tebou hrála. Pomoci by mohlo, kdybys jí řekl, že Tě situace trápí - tak, jak jsi to napsal Alíkovi. Možná bys se mohl zkusit s ní domluvit, aby si s Tebou hrála třeba nějakou chvíli - čtvrt nebo půl hodiny, to by její program nemuselo moc narušit. Můžeš se jí taky zeptat na to, co by ji bavilo s Tebou dělat, a pak se tomu společně věnovat. Důležité také není jenom to, co řekneš - ale i to, jak to řekneš - mělo by to být slušné požádání nebo poprošení.

Můžeš se taky zkusit domluvit na střídání u počítače, abys měl možnost si hrát hry. Nevím, co sestra dělá, když si něco píše, může psát i něco do školy, ale taky samozřejmě nemusí. Můžeš jí zkusit navrhnout, že bys na počítači byl Ty určitý čas a pak jste se prostřídali.

To, co by mohlo situaci opravdu řešit, je obrátit se na rodiče, klidně jim dát přečíst tohoto Alíka, a poprosit je, aby Vám v domlouvání se nějak pomohli. Jsou to oni, kteří Vás mají na starost a mají větší možnost s takovými situacemi "pohnout".

Držíme Ti palce.

Modrá linka

Ahoj,
to, co zažíváš musí být opravdu hodně nepříjemné. Píšeš, že ti rodiče nevěří, proto si říkám, že by možná bylo fajn promluvit si o tom ještě s nějakým jiným dospělým. Třeba se školním psychologem nebo s někým z učitelů. Je daleko snazší, když ti s hledáním řešení někdo pomůže. Sebepoškozování určitě není řešení! Zatím můžeš bráchovi připomenout, že tě to bolí a požádat ho, aby s tím přestal.
Držím palce!
Péťa