Z poradny Alík radí dětem
Vzhled + rozdělení péče po rozvodu
Jiné téma
Dobrý den mám na vás 3 dotazy
1) připadám si podviživená mám 9 let, 26 kg, a 132 cm. Kamarádky mají třeba i 35 kg a měří třeba i přes 140 cm. Říkáte si proč to sem píšu asi by jste mi řekli že mám jist.. Ale problém je v tom že já jim ale nepřibírám řekla jsem mamce že si připadám podviživená a ona řekla ať jim. Takže bych se chtěla zeptat jak se dá přibrat když jim a skoro nic.
2)Mam na obličeji takové jakoby (já nevím jak to říct) žilky. Od malička je nemám ale prostě posledních 5 let je mám hrozně vidět. Spolužáci se mi za to smějí. Malé žilky má na obličeji každý a já je mám trochu víc. Nevíte čím to je a jak se toho zbavit?
3) rodiče se před půl rokem rozvedli a na začátku to bylo dobré ale když jsme byly u tatky týden stiskalo se nám po mamce ale taťka to tak chtěl. Pak byla mamka s taťkou u soudu a tam jim řekli ať skusi metodu 4 dny u mamky a 3 dny u tatky. Tento měsíc tam jdou znovu. Ale nám to z ségrou připadalo jako moc stěhování ať třeba skusi metodu 5 dnů u mamky a 2 dny u tatky. Mamka řekla ať to řekněme taťkovi ale já se bojím že se rozlobí že se snaží... Nevíte jak se dá jemně taťkovi naznačit že chceme být víc u mamky.
Děkuji moc všem že takhle pomáháte dětem.
Neschledanou
Ahoj,
děkujeme za důvěru, se kterou ses na nás obrátila. Pokusím se níže postupně odpovědět na všechny Tvoje otázky:
1) Některé dívky to tak mají, že jsou od přírody spíše drobnější a hubenější, přestože dostatečně jí. Je dost možné, že se to bude postupně vyvíjet a měnit, jak budeš dospívat. Nejsem doktor, proto Ti takto na dálku nedokážu přesně říct, jestli Tvoje váha z lékařského hlediska spadá do podvýživy a jestli by už bylo dobré, začít výživu řešit s odborníkem. Pokud Tě to trápí, můžeš se domluvit s rodiči a společně to můžete probrat s Tvým praktickým lékařem.
2) Chápu, že si nevíš rady s žilkami, kterých si u sebe posledních 5 let všímáš. Není to něco, za co by se Ti měl někdo smát. Věřím, že Tě to od spolužáků mrzí. Sama znám hodně lidí, které mají v obličeji výraznější žilky, neznamená to ale, že by to nebyli krásní lidé - mají jen něco trošku jinak než ostatní. Ráda bych Tě podpořila, aby ses o tom zkusila poradit s kožní lékařkou, která by Ti mohla doporučit, co by se s tím dalo dělat - například Ti předepsat nějakou vhodnou kosmetiku.
3) Dovedu si představit, že to teď pro Tebe ani pro ségru není vůbec jednoduché, zvykat si na nový způsob života potom, co se rodiče rozvedli. Máte obě právo dát najevo, jak byste si to samy nejvíc přály - tedy, že by Vám líp vyhovovalo být 5 dnů u mámy a 2 dny u táty. Jste to vy dvě, kdo se musí stěhovat z místa na místo, proto je moc důležité, abyste společně s rodiči hledali způsob, jak to udělat, aby Vám v tom bylo dobře. Myslím si, že byste to tátovi mohly povědět upřímně, podobně, jako jsi to popsala nám - ohledně častého stěhování, které je pro Tebe a ségru náročné a třeba i to, že se Vám stýská po mamce. Věřím, že někdy to chce trochu času, než se po rozvodu rodičů vše nastaví tak, aby to dobře fungovalo. Kdybys chtěla víc probrat, jak se kolem toho cítíš, můžeš se nám ozvat na Modrou linku - na chatu, telefonu, Skypu. Kontakty a provozní dobu najdeš na našich webových stránkách www.modralinka.cz.
Zdraví
Modrá linka
Na otázky odpovídají
pracovníci Modré linky, psycholožka BáraV, poradenské centrum Locika, projekt Sbarvouven.cz, NL pro odvykání, student práv Yaboiii, MVDr. Přemysl Rabas, Škola Vitae, vědecký novinář Pragmatik a správci. Občas odpovídá i sám Alík.
Dotazy mohou pokládat pouze děti mladší 15 let.
Jak se smířit se smrtí Liama
Jiné téma
Ahojky..
Myslím že tato informace nikoho neminula - Liam Payne - člen bývalé skupiny One Direction byl včera (16.10.) nalezen mrtev po pádu z 3 patra hotelu. Jsem sice generace které bylo jen pár let když se rozpadli ale přesto mě jeho smrt opravdu zasáhla. Posledních pár měsíců jsem 1D hodně poslouchala a zajímala se o ně, doufala že se zase dají dohromady a celkově se zajímala o ty členy jako takové, poslouchala jejich sólo písničky a sledovala jejich cestu aktuálním životem. Nejvíce mě zaujal Harry Styles, což je asi jediné štěstí jelikož jinak bych ze smrti Liama byla opravdu hodně mimo. Dnešní ráno jsem celé pobrečela, mám pocit že uvnitř mě něco zemřelo a nebo se minimálně roztříštilo na miliardy kousků které pokud někdo posbírá, nebude schopen je dát dohromady. Jsem z toho opravdu špatná a nedokážu si představit co bych dělala kdyby na jeho místě byl Harry, jelikož o Liama jsem se tolik nezajímala. Potřebovala jsem se hlavně svěřit ale ráda bych i nějakou radu jak se s tím co nejlépe vypořádat. Děkuji za váš čas.
Ahoj z Modré linky,
věřím, že Tě zpráva o úmrtí zpěváka velmi zasáhla. Pokud 1D ráda posloucháš a jsi jejich fanynka, přijde mi pochopitelné, že teď v souvislosti s Liamovou nečekanou smrtí cítíš různé pocity. Přeci jen, díky svým písním a dohledatelným informacím o jejich životech, nám můžou být naši oblíbení zpěváci velmi blízcí. I když se neznáte osobně, dovedu si představit, že ve Tvém životě členové 1D hrají velkou roli. Je v pořádku si dát prostor na vyrovnání se s Liamovou smrtí a pobrečet si - pláč někdy od tíživých pocitů dokáže ulevit. Někdy může pomoci se i ze svých pocitů vypsat například do deníku. Nebo se i s Liamem pomyslně rozloučit - například zapálit za něj svíčku, vyhradit si pár minut, kdy na něj zavzpomínáš.
I když se hudební skupiny rozpadají a zpěváci ze světa odcházejí, důležité je, že jejich písničky tu navždy zůstávají. A díky tomu Ti 1D mohou i nadále přinášet radost a potěšení ve chvílích, kdy to budeš potřebovat.
Pěkné dny,
Modrá linka
Nikdy nevím, co na sebe
Jiné téma
Ahoj.
Nevím co na sebe. Praktický nikdy. Většinou mám sukni, ale ty už jsou mi malé. Mamka nedávno přinesla tašku jejích a tetiných starých riflí. Jenomže buť mi jsou dlouhé nebo široké v pase, což by spravil pásek ale pak si připadám tlustá a s velkým zadkem.
POMOC
Já upřímně nezvládám vymýšlet outfit do školy každý ráno.
Ahoj z Modré linky,
je fajn že si umíš říct o pomoc, když si nevíš rady.
Píšeš, že si nevíš rady s tím, co máš nosit, protože Ti současné oblečení nesedí a nové, které mamka donesla, taky není úplně ideální.
V průběhu dospívání se naše těla mění, oblečení nám nemusí sedět tak, jako dřív, a může se měnit i Tvůj styl a to, co bys ráda nosila a v čem se cítíš dobře. To je úplně v pořádku. Přemýšlím nad tím, čeho přesně se Tvůj problém týká a napadá mě několik věcí, které Ti můžu poradit. Pokud bys potřebovala dokoupit oblečení, ve kterém se budeš cítit dobře, můžeš poprosit mamku, abyste vyrazily na nákup společně a pár kousků můžeš doplnit. Je fajn přemýšlet i nad tím, co se dá s čím kombinovat a třeba zjistíš, že máš doma věci, které Ti sedí, máš je ráda a sama sobě se v nich líbíš.
Dál mě napadá, že je fajn chystat si oblečení dopředu, a ráno doladit detaily, aby ses cítila dobře dle své nálady daný den. Zároveň si říkám, že se nám občas děje i to, že máme ve skříni plno věcí a je fajn čas od času projít všechno, vytřídit, co nám nesedí nebo nám v tom není dobře, tím pádem se Ti bude i líp vybírat to, co si budeš chtít obléct. Zmiňuješ, že Ti Tvůj zadek přijde v nějakých kalhotách velký. Přemýšlím nad tím, jestli to je Tvůj kritický pohled, nebo je to třeba způsobené střihem, který Ti nesedí. Existuje velké množství střihů kalhot i sukní a můžeš při zkoušení zjistit, že Ti něco padne víc a v něčem se sama sobě tolik nelíbíš. Je fajn hledat si takové oblečení, ve kterém se sama sobě budeš líbit a bude Ti v něm dobře.
Pokud pro Tebe bude výběr oblečení stále výzva, můžeš poprosit o radu mamku nebo jinou ženu v rodině, aby Ti s tím pomohla. Je fajn se poradit i s kamarádkami a nebýt na to sama.
Přejeme Ti, ať je výběr oblečení zábava
Modrá linka
Nechci přijít o svůj nový pokoj
Jiné téma
Ahoj
Takže chtěla bych se svěřit. Asi před půl rokem jsem dostala svůj nový pokoj na půdě(bylo to v létě) a bylo to super. Konečně jsem neměla pokoj se sestrami a měla jsem soukromí. Sestry mi tam sice někdy chodili ale to jen občas. No a teď mě musela mamka nedávno odvézt že školy kvůli tomu že mě začali bolet záda, kvůli tomu že tam spím na matraci. No a protože jsme navíc k tomu nemocná, mamka mi řekla že když se nepřesťehuju nebudu moct chodit do tanečního kroužku. Ale já už nemůžu znovu bydlet se svými sestrami, je to zaprvé strašně ponižující protože jsem už dost stará na to mít vlastní pokoj a zadruhé si sem ani nemůžu zvát kamarádky a nemůžu být na telefonu protože by mě napraskaly. Prosím poraďte mi co mám dělat
Ahoj z Modré linky,
píšeš nám o situaci s pokojem a Tvým aktuálním zdravím. Jsi moc ráda za vlastní pokoj a nerada by ses odtud stěhovala zase zpátky. Mamka to po Tobě ale chce.
Nepíšeš, jestli chce Tvé přestěhování natrvalo anebo jen po dobu Tvé nemoci. Můžeš si zkusit ověřit, jestli jsi mamku dobře pochopila a jak to se stěhováním myslela. Mrzí mě, že Ti teď není dobře a zároveň řešíš nepříjemnou situaci. Říkám si, že možná má Tvoje mamka o Tebe teď, když jsi nemocná, větší starost, a proto by Tě měla u sebe raději blíž, aby věděla, jak se Ti daří. Zároveň je pochopitelné, že máš svoje důvody, proč bys raději zůstala ve svém novém pokoji. Můžeš se jí zeptat i na ty její, proč by byla radši za stěhování.
Až bude vhodná chvíle a budete třeba samy, neboj se mamce opakovat, že Ti na tom opravdu záleží a proč to chceš – podobně, jako jsi napsala nám. Když jí to bude srozumitelnější, snad bude větší prostor se na tom dohodnout. Můžeš jí třeba navrhnout i přestěhování „jen“ po dobu nemoci anebo to, že si přispěješ na postel/novou matraci, abys nespala jen na matraci anebo jiná další opatření, aby se mohly zmírnit její obavy. Můžeš probrat s mamkou jakékoliv další nápady ohledně toho máš, aby věděla, že Ti o to opravdu jde.
Držíme palce, aby to pokračovalo podle Tvých představ a zároveň jste si v tom s mamkou porozuměly.
Modrá linka
Potřeba vynikat mi komplikuje život
Jiné téma
Ahoj Alíku a spol
Mám hodně problémů s přijmutím sama sebe. Už dřív jsem psala o svých problémech ve škole, které mi a psychice moc nepřidali. Mám 158cm a vážím 38 kg a i když vím že je to málo a všichni mi to říkají chtěla bych zhubnout. Chodím na balet kde jsem v naší skupině nejstarší i tak jsem tam ale většinou byla jedna z nejhubenějších a teď když už nejsem si připadám jako kdybych zklamala. Moje lékařka mi na prohlídce říkala že je normální když na sebe vyvíjím nátlak zvlášť když jsem ve škole jednickarka ale štve mě to. Co mám dělat? Navíc mě to hrozně změnilo, když už nejsem v baletu ta nejhubenější snažím se být nejchytřejší co všechno ví ale to mě štve navíc cítím že to štve i trenéry a tak nevím co dělat. Vím že nemusím vynikat ale mám počít že když v ničem nebudu vynikat nemusím vlastně nic dělat jsem k ničemu a nemusím vlastně existovat. Omlouvám se za gramatické chyby
Ahoj z Modré linky,
přála by sis zhubnout, abys byla na baletě nejhubenější. Snažíš se být nejchytřejší, ale cítíš, že Ti to jde proti srsti. I když víš, že není nutné v něčem vynikat, touha po tom být nej se zdá být silnější. Myslím, že hodně lidí má snahu být v něčem nejlepší. Už jen pokud se o to pokoušíme a v něčem se zlepšujeme, může nám to přinášet radost. Je v pořádku jít si za svým cílem. Problém ale nastává v té chvíli, kdy už je snažení spíše na úkor nás samých, přináší nám trápení a ohrožuje naše zdraví.
Z Tvé zprávy tomu rozumím tak, že ses s tím, co Tě trápí, svěřila své lékařce. Je skvělé, že jsi o tom dokázala někomu říct a hledáš pro sebe porozumění. Zároveň jedna prohlídka k tomu nemusela stačit. Přála bych Ti, abys měla možnost si o tom, co Tě trápí, promluvit s někým do větší hloubky. A mít tak možnost prozkoumat, co Tě štve, a co bys možná chtěla mít jinak. A možná i přijmout sebe samu takovou, jaká jsi. Podobného prostoru by se Ti mohlo dostat například na sezeních s psychologem nebo psychoterapeutem. Povzbudím Tě tak k tomu, abys zkusila požádat rodiče o společné vyhledání odborníka. Případně pokud u Vás ve škole máte školního psychologa, můžeš jej oslovit i Ty sama.
Přijde mi také důležité zkusit se zamyslet nad tím, z jakého důvodu vlastně na balet chodíš? Co Ti to přináší? A na to se během tréninků soustředit. A spíše než vynakládat sílu na to být v něčem nej, objevit radost v samotném tanci. Užívat si to, co Tě baví, může být dost dobrý důvod k existenci.
Pěkné dny.
Modrá linka
Konfigurátor auta
Jiné téma
Dobrý den, potřebuju poradit.
Ja jsem si dneska udělal ze zvědavosti konfigurátor na auto značky Rolls Royce a chtěl jsem vědět jakou to má cenu. Dal jsem tam ty největší parametry a nejvíc věcí kolik to jde. Nepsali tam furt cenovku tak jsem nedal poslat mi to na email ani žádné údaje jsem nikam nezadával, ale napsali mi že mi dělají nějakou brožuru. Nevim co to je a bojím se aby se nám nestrhli nějaké peníze… Nevíte co to je? (Opravdu jsem nikam nedával naše čísla karet ani tel. Číslo ani email ani nic…) nevíte? Dekuju předem.
Ahoj, nikdo ti žádné peníze určitě nestrhne. Objednat auto není jen tak. Tu cenovku ti neukázali, protože u tak drahého auta chtějí mít možnost si se zákazníkem promluvit předem (a třeba jej přemluvit, aby si objednal něco ještě dražšího). Proto si taky nechávají cenu pro sebe, aby měli lepší pozici při vyjednávání a mohli nabídnout nějakou lákavou slevu.
K tomu podstatnému: nikam jsi nenapsal číslo kreditní karty, tedy žádné peníze ti nestrhnou. Nemají ani tvé kontaktní údaje, takže těžko jsi mohl uzavřít smlouvu.
Pochyby o budoucnosti
Jiné téma
ahoj mám takový dotaz. Nevěrím na budouctnost. je to negativní myšlení nebo jen realistické? abych to upřesnila, prostě nevěřím že bude nejaký potom. třeba když mi někdo řekne že za týden někam pojedeme tak tomu věřím, ale když kamarádka řekne že třeba za 4 roky spolu poletíme do španělska tak tomu nevěřím. můžeme se pohádat, jedný z nás se něco stane, nebudeme mít na to peníze a nebo prostě už se nebudeme znát. nebo když řekla že třeba za 4 roky mě bude mít nějaký kluk rád a budeme spolu, prostě tomu nevěřím, třeba já ho už nebudu mít ráda nebo prostě on mě nebude mít rád, můžeme se pohádat nebo budu mít někoho jinýho nebo naopak on nebo jeden z nás může být mrtvý. to mrtvý nemyslim pesimisticky tak jak to muže znít ale nikdo nikdy neví co se mu třeba zítra, za hodinu nebo za pár minut stane. prostě nevěřím na nějakou delší budouctnost ve stylu že co je víc jak měsíc tak mi prijde dost na to aby se cokoli stalo. chci vědět zda je to nějaký blbý názor nebo jen realistické přemýšlení
Ahoj z Modré linky,
myslím, že Ti na způsob Tvého myšlení nedokážu dát nějakou jasnou odpověď, o kterou si žádáš. Každý z nás má vnímání své reality trochu odlišné, a je to tak v pořádku. Někdo se více zabývá minulostí a tím, co se mu v životě přihodilo. Někdo žije více v přítomném okamžiku, je pro něj příjemné dívat se jen na nedávnou minulost nebo blízkou budoucnost a soustředí se spíš na to, co se kolem něj děje teď a tady. Jsou také lidé, kteří si stanovují dlouhodobé životní cíle a plány a cítí se jistě, pokud mají alespoň na pár let dopředu vytvořenou představu své budoucnosti. Zároveň pro lidi ve Tvém věku bývá zcela normální, že je představa toho, co bude za čtyři roky dost vzdálená a nejasná.
Nedokážu tak rozklíčovat, na kolik je Tvé myšlení realistické či negativní. Důležité mi ale přijde hlavně to, jak se Ty sama se svými myšlenkami cítíš. Jaké to pro Tebe je, nevěřit tomu, že za čtyři roky s kamarádkou vyrazíte na dovolenou? Co prožíváš když si představíš, že se s klukem, se kterým se teď bavíš, můžete pohádat, nebo můžete být oba za čtyři roky mrtví? Pokud se Ti tyto myšlenky honí hlavou a nijak Tě nezatěžují, nepřijde mi nic špatného na tom věřit jen v blízkou budoucnost. Zároveň s tím, jak budeš dospívat, se Tvé vnímání budoucnosti může (ale nemusí) měnit.
Některým lidem se ale stává, že je podobné myšlenky dovedou pěkně vyčerpat, nedokážou od nich odvést svou pozornost a neustále se tím, co by se mohlo stát a nedopadnout dobře, zabývají. A to aniž by chtěli. Pokud je to i Tvůj případ, doporučím Ti pobavit se o případně obtěžujících myšlenkách s dospělým ze svého okolí, kterému důvěřuješ (ať už je to mamka, teta nebo třeba děda). Pokud se ve svém vnímání budoucnosti cítíš nejistá, někdy také může pomoci probrat vše i s odborníkem, jako například školním psychologem, pokud na Tvé škole působí. Případně jsme Ti k dispozici i my na Modré lince.
Pěkné dny,
Modrá linka
Kamarádi, stres, jizvy a skolióza
Jiné téma
Ahoj všem :)
Předem se omlouvám, jestli jsou mé dotazy moc divné ale celkem bych potřebovala poradit...
Dotazy:
1.Kamarádi
Ve škole mám pouze jednu jedinou kamarádku myslím si, že se na ni můžu spolehnout a také ji věřím. Ale jinak žádné kamarády nemám a cítím se celkem osamělá, jediné kam chodím je škola, cesta domů a jóga (v józe jsem jediné dítě, jinak tam jsou samí dospělí lidi). Nikdo se se mnou nebaví a když už se na mě někdo podívá, tak je to takový ten pohled, že jsem divná, protože jsem celkem vysoká a hubená (měřím 177cm a vážím 53kg ), všichni se na mě otáčí a já si pak připadám hrozně...
- Nevíte jak si můžu najít nějaké kamarády ?
- Jak se můžu vypořádat s tím, že se na mě všichni tak divně dívají ?
2. Jizvy
Tohle je opravdu divný dotaz a stydím se za něj... Občas když jsem smutná, tak se prostě začnu škrábat na jednom místě, na ruce tak, aby se mi vytvořila jizva. Ano vím, že je to hodně divné ale někdy to prostě chci takhle udělat (tohle jsem udělala jenom 2x, jinak nic jiného nedělám), abych si vzpomněla, že jsem si ji udělala. Nedělám to kvůli nějakého pocitu když to udělám ale prostě proto, abych tu jizvu měla
- Jsem divná, že se mi líbí mé jizvy? :(
3.Stres
Jsem opravdu hodně stresový člověk a lehce se nechám rozhodit. Například mi někdo něco řekne, má to být vtip ale já si to hned beru osobně, pořád na to myslím a jsem z toho i smutná. Nebo například mám psát test, učím se na něj doma klidně i 2-3 h. A když z něj dostanu 2 nebo 3 už jsem z toho smutná, protože chci mít dobré známky. Všichni ve třídě mi říkají, že jsem „šprt“ ale já to nechci „flákat“ abych se dostala na střední školu.
- Máte nějaký typ jak zmírnit stres a nebrat si vše tak moc osobně?
4. Skolióza
Mám skoliózu a hrb na pravé straně hrudníku (samozřejmě chodím i na pravidelné kontroly a rentgeny), také nosím korzet a pořád mi všichni říkají, ať cvičím... Ano vím, že musím ale začala jsem cvičit až teď kdy už ji mám celkem velkou (36°,38°), cvičím jednou denně 30 minut už asi 2 měsíce v kuse a doufám, že i nadále budu, protože jsem to už hodně krát zkoušela ale pokaždé jsem po nějakém čase ztratila motivaci a přestala, a tak pořád dokola...
- Jak se motivovat ke cvičení ?
Předem moc moc děkuji za odpověď a přeji hezký den všem !❤️ :)
Ahoj z Modré linky,
je dobře, že hledáš odpovědi na své otázky, zkusím Ti na ně postupně odpovědět, zároveň ale potřebuju vyjádřit, že Ti zde nedokážu odpovědět tak podrobně, jak bys možná potřebovala.
1. Mrzí mě, že se cítíš osamělá. Rozumím tomu, že bys chtěla mít více blízkých přátel a že je těžké je najít. Kamarády můžeme získat různými způsoby, někdy přes společné zájmy, názory nebo hodnoty, jindy tak, že jednoduše máme společnou cestu domů nebo se poznáme na nějaké akci, výletě, táboře a získáme tak společné zážitky. Není na to jasný návod, je důležité zůstat sama sebou, aby Tě měli druzí šanci poznat opravdově, a mít zájem o druhé, ptát se jich na to, jak se mají, zajímat se o to, co je baví a co mají rádi apod. A co se týče toho, jak se na Tebe ostatní dívají, chápu, že je to asi dost nepříjemné. Každý má jinou postavu, a je zcela v pořádku, jaká jsi Ty konkrétně. To si můžeš připomínat, když se zase dostaneš do nepříjemné situace.
2. Na tom, že se Ti líbí vlastní jizvy, mi nepřijde nic tak divného. Asi Tě k nim něco táhne, něco pro Tebe znamenají. Přijde mi ale zároveň důležité hledat bezpečné způsoby, co dělat, když Ti je smutno, aby sis neubližovala. Možná je něco, co ráda děláš, co Ti pomáhá, když Ti není dobře. Můžeš si to i sepsat a někam dát, abys to měla po ruce příště, až se nebudeš cítit dobře.
3. Zmírnění stresu může vypadat různě podle toho, co Tebe samotnou nejvíce stresuje. Obecně bývá fajn věnovat dostatek času sobě, tomu, co máš ráda, co ráda děláš. Můžeš vyzkoušet i různá relaxační cvičení, procházky, zařadit pohyb do každého dne. Můžeš sama zkoušet různé věci a hledat, co Tobě konkrétně by mohlo pomáhat. Co se týče toho, jak si věci nebrat osobně, to je trochu složitější. Každý jsme jinak citliví, přemýšlíme jinak, některé věci nás zasáhnou víc než jiné apod. Podpořila bych Tě v tom, abys to probrala třeba s psychologem/psycholožkou (možná máte ve škole) a společně jste hledali, co Tobě osobně by mohlo pomoci, aby Ti řečené věci tolik neubližovaly.
4. Přijde mi moc fajn, že si uvědomuješ, jak to s motivací máš a snažíš se předcházet tomu, abys ji neztratila. Se cvičením tomu může být i tak, že po nějaké době se z něj stane návyk a už si tolik nepotřebujeme pokaždé opakovat, proč to děláme. Stane se to součástí našeho každodenního rytmu. Chce to ale vytrvat, aby tomu tak bylo. Můžeš si pomáhat tím, že si třeba napíšeš, co je Tvojí motivací, dáš si to někam viditelně, aby sis to připomínala. Bývá fajn i mít někoho, kdo o tom ví a může Tě podpořit, když Ti třeba zrovna motivace dochází (možná se o tom můžeš pobavit s kamarádkou, kterou jsi zmínila...).
Moc bych Tě znovu chtěla povzbudit k tomu, aby ses obrátila i na třeba na psychologa/psycholožku, a svoje otázky probrala i s ním/ní. Přála bych Ti, abys měla někde prostor, kde můžeš sdílet, co prožíváš a dostala pomoc. Nemusíš na to zůstat sama.
Přejeme Ti hodně sil do každého dne.
Modrá linka
Zaheslovaný mobil
Jiné téma
Zdravím do poradny,
Mám možná trošku hloupý dotaz. Nedávno jsem našel svůj starý mobil, co jsem měl před třemi lety. Bohužel je na osmi místně heslo, které si nepamatuju. Zkusil jsem asi 20 náhodných kombinací, ale nic. Táta říká, že bychom ho měli dát do továrního nastavení. Já jsem na to ale moc zvědavý a nechci to vzdát. Prosím, je nějaká možnost (kromě zkoušení každé možné kombinace), jak ho odemknout? (Otisk nefunguje)
Ještě jednou se omlouvám za možná blbý dotaz a předem děkuji za odpověď
Ahoj, nejsem si jistý, čeho konkrétně chceš dosáhnout tím, že to heslo „najdeš“. Jsou tam nějaká data, o která nechceš přijít? Pokud ne, tovární nastavení je nejlepší volba. Pokud se do mobilu potřebuješ dostat a nevzpomeneš si na heslo, mám špatnou zprávu, nejspíš se ti to nepovede. Můžeš se ale zkusit zastavit ve specializovaném servisu. Třeba budeš mít štěstí a mobil jsi měl pouze zamčený, nikoli zašifrovaný. Pak by z něj měli být schopni data vytáhnout. Pokud jsi ale měl šifrované úložiště, bez hesla se k datům nedostaneš.
Snahu mamky a babičky nikdo neocení
Jiné téma
Ahoj poradno mám problém.😥
Mamky mamka má 3 děti dvě holky mamku a tetu a pak ještě jednoho kluka strejdu.
Teta je mladší než maminka ale vůbec se s ní nebavím má plnoletého syna o kterého se vůbec nestarala a tak žil u mé babičky. Někdy už nevím kdy, tak se babičce nastěhovala i teta a ta u ní i zůstala.😞 Celý den jenom leží v triku a spodním prádlem (bez kalhot) a vůbec nic nedělá jenom si takhle oblečená jde na zahrádku kouřit. Babička má dlouhý dům a už má i svůj věk a dělá toho hodně a tak od maminky dostala takový ten jezdící vysavač. Ten jí ale teta zakazuje používat takže chudinka uklízí ručně.
Babička taky měla jet k nám na návštěvu přes celou ČR v podstatě když to řeknu nepřesně tak z Mělníka do ČB. Bohužel málém nejela nejprve jsme si mysleli že jak má něco s palcem tak se jí špatně chodí a že je pro ni těžké jít na autobus a vlak a td. Pak jsme se ale dozvěděli že teta jí zase říkala možná i přikazovala že nemá vůbec jezdit naštěstí se do toho vložil strejda a řekl že babičku přiveze. S babičkou jsem si užila pět dní u nás a pak jsme ji odvezli domů. Tety synovi se vrátil z vězení taťka a měl ho na víkend na koncerty to je asi v pohodě užili si to spolu.
Tety syn se taky docela snaží před ní utéct že s ní nechce moc být. A babička si taky myslí že jí už s bráchou nepotřebujeme ale právě naopak.
Babička je smutná ale snaží se to zvládnout s úsměvem.
Můj dotaz tedy zní: jak babičce ulehčit život zkrz tetu s tím že dědeček nic nedělá
A další problém
Strejda je rozvedený a koupil si byteček snaží s na všem šetřit
a moje maminka sestřenicím koupila velkou hezkou palandu a jim je to úplně fuk a když nás navštíví tak je mamka bere do obchodů a kupuje jim strašně moc věcí a ony jsou stejně protivné. A já když chci světýlka na výzdobu skříňky do 100 kč tak nemůžu (samozřejmě že mi mamka taky dost věcí kupuje ale prostě mi to vadí)
A babička zase strejdovi kupuje rozkládací gauč na trvalé spaní a on se ani nenamáhal se na nějaké podívat nebo minimálně na tu vybranou od nás.
Dotaz č. 2 zní: je v pořádku že mi prostě vadí že i přes todle maminka s babičkou to dělají?
To už je vše doufám že mi odpovíte co nejdřív docela mě to trápí a omlouvám se za pravopisné chyby
Ahoj z Modré linky,
oceňuju, že hledáš radu, jak si poradit se složitou rodinnou situací. Věřím, že je to nejen pro babičku, ale i pro Tebe samotnou těžké a chápu, že bys chtěla něco udělat, aby se situace změnila a babičce bylo lépe. Moc oceňuju, jak na ni myslíš a máš snahu jí pomoci. Tvoji zprávu jsem si opakovaně pročítala a zdá se mi, že je to u Vás v rodině teď docela složité a tak mám potřebu říct, že možná nepůjde vše hned vyřešit. Ani to není na Tobě se o vše postarat. Myslím si, že babičce můžeš ulehčit tím, že jí vyjádříš, jaký o ni máš zájem, zkusíš s ní trávit tolik času, kolik jen bude možné, a zkrátka jí ukážeš, že Ti na ní záleží a celá ta situace Tě trápí.
Zároveň mi běží hlavou, jestli někdo z dospělých (mamka, strejda apod.) s tetou mluví o tom, co třeba není vhodné chování směrem k babičce. Přišlo by mi fajn, aby i takto mohl někdo babičku podpořit tím, že si promluví s tetou. To bych však nechala na někom dospělém, myslím si, že Tvým úkolem to není. Můžeš se o tom pobavit třeba s mamkou, co by se dalo ještě dělat.
A k Tvému druhému dotazu, přijde mi pochopitelné, že Ti to vadí. Možná tam cítíš nějakou křivdu vůči sobě, možná Ti to přijde nefér nebo Ti vadí ještě něco jiného. Je v pořádku, že Ti je něco nepříjemného, to je přirozená součást našich emocí. Někdy nás to může vést i k dobrým věcem, třeba si s daným člověkem promluvíme o tom, co nám vadí a co bychom potřebovali jinak, nebo začneme jiným způsobem řešit situaci. Zkus se zamyslet, co Ty sama bys s tím potřebovala udělat. Možná potřebuješ o tom s mamkou nebo babičkou mluvit, možná ne, to už je na Tvém rozhodnutí.
Přejeme Ti, ať se situace v rodině postupně zklidní.
Modrá linka
Jiné téma
Ahojky, mám takový problém
Jsem therianka a nevím jak to říct rodičům, jinak therian je člověk který se cítí být jako zvíře, já se cítím být teda jako vlk nebo liška ale to je jedno, Moc moc bych jim to chtěla říct, jenomže já se prostě bojím, moje nejlepší kamarádka je taky therianka, ta mi poradila to, že jim nemám úplně říkat že se cítím jako zvíře ale spíš že se do nich dokážu vžít, jenomže to mi nepřipadá úplně pravda a já bych jim chtěla říct pravdu prosím poraďte
Předem moc děkuju za odpověď a přeji pěkný zbytek dne
Ahoj,
děkuji, že se svěřuješ naší poradně. Z Tvého dotazu je zřejmé, že jsi rozhodnutá rodičům sdělit, že jsi therianka. Kamarádka Ti navrhovala nějakou cestu, ale vždy bude jen na Tobě, jak se rozhodneš. Pokud to cítíš jinak, je dobře naslouchat sobě. Píšeš, že chceš být pravdivá, to mi zní skvěle.
Pokud se rozhodneš pro coming out, je dobré promyslet si více věcí. Vhodné je také si ověřit, jak to vlastně mají rodiče s respektem k pestrosti. Mají tušení, že jsou lidé - therian? Vždy je dobře se na coming out připravit. Můžeš si dát čas a téma přinést do hovorů s rodiči v obecné rovině.
To Ti může pomoct v rozhodnutí, zda oslovíš oba rodiče najednou nebo nejprve jednoho z nich. Můžeš jít nejdříve za tím, o kom si myslíš, že je více naslouchající.
Od klientů víme, že také dobře zvažují místo a chvíli. Je dobré zajistit si klidný prostor i dost času. Někdo volí čas večer a doma, jiný procházku o víkendu.
Také může být fajn si třeba sepsat, co všechno jim chceš o sobě říct. Sama nejlépe víš, jak rodiče reagují v náročných situacích, můžeš se připravit i na jejich první reakci, která nemusí být přijímající. V takové situaci je skvělé, že máš kamarádku, která Tě může podpořit. Možná máš někoho dalšího v rodině (např. sourozence).
Také často s klienty poradny řešíme způsob. Můžeš zvolit osobní rozhovor nebo napsat dopis. Vše má své výhody a nevýhody, zkus se zamyslet, co by Tobě a rodičům nejvíce vyhovovalo. Je důležité myslet na to, že rodiče potřebují čas situaci porozumět. Dobré je si připravit i nějaké informace, které bys mohla rodičům předat o therian lidech.
Začátek školního roku je za dveřmi, ve škole zřejmě budete mít i školního psychologa/žku, kam se můžeš také obrátit pro podporu. Samozřejmě i naše poradna je tu pro Tebe.
Drž se a užívej letní dny.
Poradna sbarvouven.cz
CD levně?
Jiné téma
Ahoj Poradno,
Mám asi dost atypický dotaz. Poslední dobou jsem hodně zainterestovaná v poslouchání hudby, mám dokonce i velmi kvalitní CD přehrávač... Ten problém je že nemám CDéčka. Musím prozatím poslouchat přes bluetooth. A chtěla bych se zeptat jak nebo kde sehnat CDéčka levně.
Díky za odpověď!
Ahoj, tzv. cédéčka podle mého teď bude hodně lidí prodávat, jak se většinová konzumace hudby přesouvá na mobily a na on-line služby. Takže si myslím, že je to docela dobrý čas na tvůj nový koníček. Tipl bych si, že bude docela dost inzerátů na různých bazarech. Cena za jedno CD se pohybuje kolem 50 až 100 Kč, což je drahé nebo levné, podle toho, s čím to srovnáváš. V antikvariátech by to mohlo vyjít ještě levněji. Výhodou CD nosičů je, že se dají dobře poslat poštou (což třeba o vinylových deskách neplatí, tam bych se bál poškození).
Nechci být manipulativní
Jiné téma
Ahoj všem,
Poslední dobou si všímám svých špatných vlastností. No a jak to říct... Četla jsem knížku kde řekli že moje znamení zvěrokruhu je manipulativní a taky mi to řekla jedna (celkem zlá) vedoucí na táboře. No a dost mě to trápí, protože taková nechci být ale zase nevím jak to „zastavit“. Nevíte někdo prosím? Jsem zoufalá a chci být co nejlepší kamarádka :(
Tak zatím!
Ahoj z Modré linky,
už jen Tvá slova, že si přeješ být dobrou kamarádkou mi naznačují, že jsi ke svému okolí ohleduplná. Přijde mi důležité zjistit, jak Tě vnímají Tví blízcí, Tvá rodina. A co o Tobě říkají Tví kamarádi. Cítí se s Tebou příjemně? Nebo je něco, co jim je při povídání s Tebou nepříjemné? To, jak Tě vidí lidé, kteří Tě doopravdy znají, a kterým na Tobě záleží, Ti spíše může pomoci rozklíčovat, jaká doopravdy v komunikaci s druhými, jsi. Než-li poznámky od lidí, jako je Tvá vedoucí, kteří Tě ani neměli šanci poznat. Chci Tě podpořit v tom, aby ses se svými blízkými pobavila o tom, co Tě trápí a zjistila tak, v jakém světle Tě vidí.
Zároveň každý člověk má nějaké dobré, ale i Ty špatné vlastnosti. To je úplně v pořádku. Přijde mi důležité umět si uvědomit, s jakými svými vlastnostmi souzníme, a které bychom si přáli zmírnit. Někdy to zvládneme pomoci vlastních sil, jindy může pomoci promluvit si například s psychologem, který Ti může (v případě, kdy bys cítila, že Ti projevy určité vlastnosti na tolik ovlivňují Tvůj život, že už je Ti to nepříjemné) pomoci naučit se své chování usměrňovat.
Také bych Ti chtěla říct, že astrologie, učení, na základě kterého jsou znamení zvěrokruhu tvořena, je označována za tzv. pseudovědu. To znamená, že neexistují žádné důkazy pro to, že tvrzení, která se o znameních píší, jsou pravdivá. Horoskopy a charakteristiky pro jednotlivá znamení tak slouží spíše pro odlehčení a pobavení. Pokud by Tě více zajímalo, jak to s astrologií je, najdeš o tom i krátký článek na stránkách Alíka (Astrologie – věda, nebo pseudověda?).
Pěkné dny,
Modrá linka
Koupání v Rakousku
Jiné téma
Ahoj poradno. Mám otázku pokud se sem nehodí tak se moc omlouvám.
Jsem na dovolené v Rakousku. Máme velký domek kde je vespod obchůdek a dole KOUPACÍ JEZÍRKO. Protože jsme jediní tak se k nám chodí koupat jiní hosté ale přichází třeba 6:15 a na výlety vstáváme v 8:00.
Pokoj mám s výhledem na jezírko takže se nevyspím na dlouhé výlety k jezírku také chodí lidé bez oblečení takže se nemůžu kouknout ven z okna a když se koupu v té vodě tak si přijdu divně když vidím ty lidi. ( Důležité je ale že né všichni)
Můj dotaz: vstávají lidé v Rakousku takhle brzo?
A koupou se bez oblečení normálně?
Předem moooc děkuju. A omlouvám se kdyby ten dotaz byl sem nevhodný protože vím že lidé tu mají větší problémy a že toho děláte pro nás hodně.😊
Ahoj, neomlouvej se, je to zajímavý dotaz. O tom, co lidé v Rakousku dělají nebo nedělají, moc nevím, asi bychom našli různé lidi s různými zvyky. Na tvém dotazu mi ale přijde podstatné to zamyšlení nad nahotou. V Německu a Rakousku má celkem tradici tzv. „naturismus“ (Freikörperkultur, kultura svobodného těla) a pro řadu lidí tak může být skutečně zcela normální koupat se bez oblečení. Obvykle jsou k tomu vyhrazené oblasti nebo pláže, aby nedocházelo k nepohodlným situacím. Tady zjevně k nepohodlným situacím dochází. Nemusíš si to nijak vyčítat, a ani to nemusíš vyčítat ostatním (stejně na tom asi moc nezměníš). Pokud je ti nepohodlné tam chodit, prober to s rodiči, co si o tom myslí oni. Třeba vymyslíte alternativní program.
Mezi dvěma kluky+tipy na knihy
Jiné téma
Ahoj, Dobrý den
Mám takový problém před prázdninami jsme si s jedním kamarádem řekli že se sobě navzájem líbíme a asi jsme spolu začali chodit. Před tím jsme se už obýmali a byli hodně dobří kamarádi. Pak jsem ale jela na tábor kde byl jeden kluk který se mi líbil už před rokem a já jemu. Dali jsme si spolu i pusu a bylo to celkem vážný, ale nechodím s ním řekl mi až mu bude patnáct teď je mu 14.
- Jak mám říct tomu prvnímu že už s ním nechci chodit ale chci s ním pořád být tak dobrá kamarádka
- ten tábor je celkem daleko jezdím tam 4 hodiny jak zvládat vztah na dálku taky mi slíbil že až mu bude 15 bude za mnou jezdit vlakem
- jenom dotaz mimo téma nemáte nějaké tipy na knihy ne fantasy
Ahoj z Modré linky,
jestli dobře chápu Tvůj dotaz, na táboře ses potkala s klukem, se kterým jste si přislíbili vztah, zatímco jsi teď oficiálně ve vztahu s jiným klukem. Ráda bys věděla, jak tomu prvnímu dát vědět, že už s ním chodit nechceš.
Je moc fajn, že chceš být čestná a dát mu vědět, jak to teď máš. Chápu, že nevíš, jak na to, možná kolem toho můžeš mít různé obavy. Chci Tě ujistit, že je v pořádku změnit názor. Takhle přes prázdniny se toho může dost změnit a není nic špatného na tom s prvním klukem vztah ukončit. Je na Tobě, co mu chceš říct - jestli jen obecně, že už s ním chodit nechceš anebo mu chceš i říkat o tom druhém klukovi. Je dobré být co nejvíce upřímná, ale do detailu jít nemusíš, pokud nechceš. Podobně jako jsi to napsala nám, mu můžeš říct, že bys ním ráda byla kamarádka. Bude na něm, jak se rozhodne, pro někoho je po rozchodu těžké se s tím druhým vídat.
Dále se ptáš, jak zvládat vztah na dálku. Na to není jednoduchá odpověď ani rada, každý to asi snáší jinak. Hodně pomáhá si psát a volat, dnes už lehce i s videem. Můžete se předem domluvit na tom, co vám pomůže, abyste vztah mohli co nejlépe udržovat. Třeba jak si to každý z vás představuje, jak často byste si rádi psali nebo volali, aby to oběma vyhovovalo a za jakých okolností se budete vídat. Uvidíte časem, jak vám to bude vyhovovat. Pokud bys v tom byla nespokojená, je vždy důležité o tom otevřeně mluvit, vyjadřovat své potřeby a pocity a říkat si o to, co bys chtěla jinak.
Tipy na konkrétní knihy nemám, ale můžeš se podívat na tuto stránku, kde se dá filtrovat literatura pro děti a mládež a i podle žánru: https://www.databazeknih.cz/zanry/pro-deti-a-mladez-72
Držíme Ti palce.
Modrá linka
Padající lodičky
Jiné téma
Dobrý den všem.
Můj problém je že jezdíme se školou do divadla a tak mi máma dovolila si koupit lodičky na podpatku, ale mě z nich vykluzuje pata když mám silonky.( normálně nosím boty velikosti 38/39 a tyhle lodičky jsou 37) mohli byste mi prosím nějak pomoci co s tím mám dělat děkuji za odpověď.
Ahoj z Modré linky,
umím si představit, že chodit v botách, ze kterých Ti vykluzuje pata, je dost nepříjemné. Přemýšlím nad tím, jestli bys třeba potřebovala jinou velikost lodiček, když Ti takto sjíždí. Nebo je to možná spíše o tom, že silonky samy o sobě jsou hladké a snadno se tak posouvají. Zároveň i některé boty mohou být v tomto trochu „neprakticky“ vyrobené. Napadá mě, že v obuvi lze koupit speciální výztuž/nálepku dovnitř na patu v botě, aby „zastavila“ pohyb nohy v silonkách. Také se jim říká „opatěnky“, dobrá prodavačka Ti poradí. Říkám si, že pokud by Ti tyto boty nevyhovovaly a nepovedlo se to vyřešit, možná by bylo fajn zkusit koupit (nebo vyměnit) lodičky, které mají např. pásek přes nárt, bota pak lépe drží na noze.
Říkám si také, že by mohlo stát za to se zeptat některé starší ženy v okolí, ať už mamky nebo někoho jiného, o kom třeba víš, že lodičky nosí. Možná už řešily něco podobného a budou schopny Ti dát nějaký další tip.
Přejeme Ti hezké letní dny.
Modrá linka
předchozí | 123456 | další |