Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Chci být dítě - váha Alík radí dětem

    Jiné téma

    Ahoj poradno je mi 11 let , a mamka mi řekla že už přecházím do puberty , ale já to pořád nemohu přijmout, trápím se kvůli tomu , chci být ještě dítě. Vím nemohu být dítě celý život ,;-( . ale připadá mi že jsem se nedávno narodila Utíká to strašně rychle a než jsem si to stačila uvědomit je mi 11 let Hrozně mě to užírá nespím kvůli tomu a taky mě hrozně užírá že Měřím 150 cm a vážím 60 kg což je nadváha Snažím se cvičit a jíst pravidelně a zdravě ale nedaří se mi , trápí mě to Ale říkala jsem to mamce a mamka říká že jsem prý tak akorát ale všichni ve škole mi říkají že jsem tlustá myslím Říkali mi to když jsem ještě chodila do školy když ještě byla otevřená ale mrzí mě to že mě lidi nedokážou přijmout takovou jaká jsem a snažím se to změnit ale už opravdu nevím jak prosím poraďte jak se s tím mám vyrovnat a taky nějaký rady jak zhubnout. PS Omlouvám se za pravopis;-(

    holka, 11 let, 16. dubna

    Ahoj,

    trápí Tě, že podle mamky už přicházíš do puberty, zatímco Ty bys ještě radši byla dítě. Starosti Ti dělá taky Tvoje váha, ve škole Ti říkají, že jsi tlustá.

    Co se týče toho, jak se cítíš kolem svého věku - každý to máme s dospíváním trošku jinak a zůstáváme dítětem jinak dlouho. Někdo přejde "do puberty" v 10, jiný třeba v 15, hodně se to liší. Pokud se ještě cítíš jako dítě, je to ve Tvém věku normální a v pořádku. Dost možná se to bude časem vyvíjet a měnit. Je dobré na sebe v tomhle netlačit, většinou dospívání přijde přirozeně samo. Taky se nemusíš obávat, že by ses musela v dospívání vzdát úplně všeho - spousta věcí nám z dětství může zůstat i do dospělosti, například hravost a kreativita.

    Ohledně váhy - mrzí mě, že Tě lidi, o kterých píšeš, nedokážou přijmout takovou, jaká jsi. Není to Tvoje chyba, vypovídá to spíše něco o těch druhých. Důležité je učit se mít sama sebe ráda, hledat si na sobě hlavně to, co se Ti líbí. Můžeš si zkusit udělat seznam alespoň 5 takových věcí. Myslím si, že je lepší brát svoje tělo jako parťáka, který nám může pomoci plnit si svoje sny, když se budeme starat o to, abychom byli zdraví - a ne jako něco, co musí odpovídat tomu, jak si to představují ostatní. Je moc fajn, že se snažíš jíst zdravěji a hýbat se. Je prima najít si takový sport, který Tě bude bavit, aby ses do něj nemusela moc nutit. Pokud Ti nadváha dělá starosti a chtěla bys to probrat podrobněji, můžeš se zkusit poradit s praktickým lékařem, nebo třeba s výživovým poradcem/poradkyní.

    S přáním všeho dobrého

    Modrá linka

    Podpořte prosím Modrou linku!
    Pomohla již v této poradně tisícům dětí.

    Na otázky odpovídají

    pracovníci Modré linky, psycholožky BáraV a Péťa, poradenské centrum Locika, MUDr. Jiří Staněk, MVDr. Přemysl Rabas, vědecký novinář Pragmatik, Škola Vitae, bojovníci proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze děti mladší 15 let.

    Jiné téma

    Více dotazů - jak mluvit o lásce s rodiči, spánek

    Zdravím všechny, kdo odpovídají na tyto otázky.
    Je mi 13 (skoro 14) a chodím do 8. třídy.
    1)
    Někdy v létě jsme s tátou byli na zahradě a on se mě ptal, jestli se mi nelíbí nějaká holka. V té době jsem byl docela stydlivý, a tak jsem se nějak vykroutil. Ovšem teď nedávno jsem dostal pocit, že rodiče jsou právě ti praví lidé, se kterými se o tomto tématu bavit, ale bojím se jich otevřeně zeptat...
    Jak se jich tedy na toto téma mohu zeptat? Nebo lépe jim nějak naznačit, aby to téma začali sami?
    2)
    Sice jsem si již prošel jakousi "zamilovaností", ale pořád nemám se vztahy žádné zkušenosti.
    Jak lze poznat vážný vztah, který může vydržet do konce života? A v jakém věku nejčastěji k těmto "vážným vztahům" dochází?
    3)
    Trochu mimo téma... Asi před měsícem jsem se snažil usnout, a když už jsem konečně se dostal do toho stavu mezi spánkem a bdělostí, tak jsem se najednou probudil a potřeboval se rychle nadechnout, protože jsem zjevně během usínání přestal dýchat. Potom se mi to nějakou dobu nedělo, a tak jsem na to zapomněl. Ale včera se to objevilo zase. Musel jsem se snažit usnout asi půl hodiny, protože když jsem usínal, tak jsem se hned probudil a musel se hned nadechnout.
    Co by to mohlo být?
    4)
    Když pokládám otázky, je lepší je posílat jako jeden "dotaz", kde je více otázek v jednom (jako tento), nebo poslat několik " dotazů" odděleně?

    kluk, 13.9 let, 1. prosince

    Ahoj z Modré linky,

    poslal jsi nám několik dotazů, odpovíme Ti postupně jeden za druhým.
    JAK SE BAVIT S RODIČI O LÁSCE
    To první, na co se Alíka ptáš, je, jak se začít s rodiči bavit na téma lásky a zamilování. Nejprve bych chtěla říct, že se mi moc líbí, že jsi dostal pocit, že rodiče jsou ti praví lidé, se kterými o tom tématu můžeš mluvit. Rodiče určitě mají zkušenosti, znají Tě, a pokud jsou oni otevřeni rozhovorům na toto téma, je to moc dobře. U všech rodičů to tak není.
    Pokud chceš začít povídání na toto téma, můžeš to udělat přímo a rovnou položit otázku, v nějaké vhodné chvíli, kdy se nikam nespěchá, po jídle, na procházce venku apod. Nejlépe se na to jde přes vyprávění příběhů. Můžeš se zeptat táty, kdy začal poprvé chodit s holkou, jak na tom byl se vztahy v Tvém věku, podle čeho poznal "tu pravou" apod. Mámy, pokud budeš chtít, se můžeš zeptat na to, co si myslela o klucích, když jí bylo tolik co Tobě, jací kluci se jí líbili a co na nich oceňovala. Pak se klidně můžeš zeptat na to, co Tě nejvíc zajímá, protože už budeš mít téma otevřené. Samozřejmě můžeš také nejprve naznačovat, třeba říct, že Tě to téma zajímá, nebo že bys s něčím potřeboval pomoci… je to jen na Tobě, jak začneš a co uděláš.

    VZTAH NA POŘÁD - JAK HO POZNAT A KDY K NĚMU DOCHÁZÍ
    Dále se ptáš na vážný vztah, kdy k němu dochází, jak se pozná. Víš, u každého je to opravdu jiné. Někdo se zamiluje a naváže dlouhodobý vztah třeba ve 13 -14 letech, jiný třeba daleko později, třeba skoro ve třiceti. Další tento vztah nenajde nikdy. Ten opravdový, vážný vztah "napořád“ ale lidé nacházejí většinou až v dospělém věku, kdy už mají nějakou zkušenost sami se sebou a se vztahy vůbec. Nejlepší je nechat tomu volný průběh, nechat vztah, aby přišel sám (do ničeho se nenutit a do ničeho nikoho nenutit).
    A jak je možné ho poznat? Když najednou vím, že s tímto člověkem chci plánovat svou budoucnost, že když si řeknu "co bude za deset, dvacet let", vidím se s ním. Že vedle něj mohu být sám sebou, že se známe i se svými chybami a přesto se máme rádi, že se umíme pohádat i usmířit. Co ale platí vždycky, je, že není potřeba někam spěchat, je času dost na to vyčkat, než to opravdu "vím".

    ZTRÁTA DECHU VE SPÁNKU
    V dalším dotaz píšeš o tom, co se Ti stalo mezi bdělostí a spánkem, nebo možná ve spánku - přestal jsi na chvíli dýchat. Věřím, že to bylo hodně nepříjemné a je dobře, že to řešíš. Někdy se takové stavy opravdu dějí, často jsou spojeny se stavem nachlazení, ale někdy přijdou „jen tak“. Bude nejlepší, když se (spolu s rodiči) na to zeptáš svého praktického lékaře, který by Ti vše vysvětlil, popřípadě Tě vyšetřil a poradil, co dělat, aby se takové stavy neopakovaly.

    KOLIK DOTAZŮ V JEDNOM KLÁST ALÍKOVI
    Ptáš se také, jak pokládat dotazy Alíkovi - jestli po jednom, nebo každý zvlášť.
    Je to asi takto: Pokud napíšeš v jednom dotazu více otázek, můžeš na ně dostat méně obsáhlejší odpovědi, než když napíšeš pouze jednu. Je to tedy lepší pro Tebe.
    Taky pro Alíkovu poradnu je lepší, když píšeš dotazy zvlášť. Každý dotaz má potom svůj nadpis, podle kterého mohou i jiní najít odpověď na svoje téma. Takhle se některé zajímavé a užitečné otázky mohou trochu ztrácet.
    Určitě vždycky záleží na tom, v jaké jsi situaci, jestli potřebuješ zodpovědět více dotazů teď hned, nebo je můžeš klást postupně.

    Přejeme Ti pěkný advent i Vánoce a klidné dny,
    Modrá linka

    Jiné téma

    Proč mi takhle říkají?

    proč mi holky venku říkají petruno a petrunie ???

    holka, 7 let, 28. listopadu

    Ahoj,
    obávám se, že ti na tuto otázku nedokáži odpovědět, protože jednak nevím, jak se jmenuješ a jednak neznám okolnosti, které tvé kamarádky k takovému chování vedou. Mohu se jen dohadovat, že se možná jmenuješ Petra a „Petruna“ nebo „Petrunie“ jsou zkomoleninami tohoto jména. Mohu také jen hádat, že holky vidí, že ti takové oslovení vadí a schválně tě jimi provokují, protože to tak děti často dělávají.
    Ale to jsou skutečně jen a jen dohady. Pokud bys chtěla mít jistotu, není jistější cesta, než se jich přímo zeptat. Zkrátka se zeptej, proč ti tak říkají a řekni jim, že je ti to nepříjemné. Jestliže se jedná o tvé kamarádky, měly by to respektovat.
    Měj se hezky!
    Bára

    Jiné téma

    Čím je výjimečné číslo 69?

    Ahoj Alíku,
    chtěla bych se zeptat ne dotaz, ale nevím jestli budeš umět odpovědět.Chtěla bych se zeptat co znamená nebo čím je výjimečné číslo 69? Máme třídní skupinu a moji spolužáci tam pořád posílají že mají 69 procent na mobilu nebo že někdo má 69 sledujících na nějaké soc. síti nebo cokoli jiného s tímto číslem.Není to však jenom z naší skupiny, viděla jsem to i jinde.Nevím co to znamená a jestli to je něco neslušného tak se moc omlouvám.
    Předem děkuji za odpověď ❤️❤️❤️

    Holka, 11 let, 26. listopadu

    Ahoj,
    popravdě dost dobře nevím, co ti mám odpovědět, protože mě napadá hned několik vysvětlení. Jednak v tom může hrát roli fakt, že někteří lidé přirozeně preferují lichá čísla a 69 je číslo, které je opticky zajímavé tím, že proti sobě leží šest a devítka. Dalším vysvětlením může být to, že coby 69 se označuje jedna ze sexuálních poloh - a dospívajícím připadá všechno z této oblasti nesmírně zajímavé. Těžko všek říct, které z těch vysvětlení je správné (nebo zda tví spolužáci mají ještě úplně jiný důvod). Nejjistější by proto bylo, kdyby ses jich jednoduše zeptala.
    Měj se hezky!
    Bára

    Jiné téma

    Hacker se vydával za kamaráda a chtěl moje číslo

    Dobrý den mám problém napsal mi kamarád že chce moje číslo přišlo mi to divné ale vím že ho nema tak sem mu ho normálně napsal ale pak sem si všiml že ostatní kamarády někdo hacknul a chce po nich taky číslo a já sem mu ho napsal nevěděl sem že je to někdo jiní normálně se známe. Potřeboval bych vědět jestli to nějak nezneuzije prosím o radu (bylo to na instagramu) snažil sme se najít podporu na instagramu ale nic sem nenašel

    kluk, 14 let, 15. listopadu

    Ahoj, je velká pravděpodobnost, že tvé číslo se ocitlo v nějaké databázi a je tam „spárované“ s tvým profilem na Instagramu. To samo o sobě není žádná tragédie, ale znamená to, že bys měl v budoucnu dávat pozor na jakékoli podezřelé hovory, textové zprávy, zprávy na WhatsAppu apod. Obvykle totiž těchto databází využívají spammeři k rozesílání různých podvodných nabídek.
    Obecně je také dobrý nápad změnit si heslo na Instagramu (i jinde) na nějaké silné a unikátní.

    Jiné téma

    Ahoj Alíku, Modrá linko, Lociko, Péťo, Báro a prostě celá poradno.
    Mám problém a potřebuji pomoc.
    Jde o můj stres který nezvládám, začlo to bráchou.
    Má depku a skoro nejí. Za týden zhubl 6 kilo a dostal proto na to prášky. I když bere prášky bojím se o něj. On je z toho na nervy a vypadá to že si něco udělá. První rána
    Jak už jsem sem jednou psala, nemáme už kočky protože jsme je musely dát pryč, mamka sice říká že to skvěle zvládám že jsem silná ale mě to pořád užírá a myslím že se každou chvíli zhroutím. Druhá rána
    V mojí třídě jsou na mě hnusný, netolerují mě, dělaj mi naschvály a chtěj mě zbít a já tam nechci chodit. Budu dělat přijímačky na gymnázium ale asi to nedokážu protože mám kvůli nim 0 sebevědomí. A už to nezvládám. Jsem ve strašným stresu a nevím co dělat. Děkuji a krásný den tolerance.

    holka, 10 skoro 11 let, 16. listopadu

    Ahoj,
    to je ale pořádná zátěž! Mrzí mě, jak je na tom brácha. Jsem ráda, že se mu dostalo odborné pomoci. Držím palce, aby mu brzy bylo líp. Ty mu můžeš pomoc třeba tím, že s ním budeš trávit nějaký volný čas a popovídáš si s ním.
    Je mi jasné, že se ti po kočkách stýská. Pamatuju si, že ale bohužel bylo nutné dát je pryč. Věřím, že časem to bude lepší. Není nic špatného na tom, když se ti občas zasteskne. Když to přijde, tak si o tom promluv s maminou, posteskni si jí, věřím, že se ti pak uleví.
    Jestli máš takové starosti se spolužáky, je nutné je řešit se zaměstnanci školy. Pokud je možnost, promluv si se školním psychologem o tom, co těm trápí. Jestli psychologa na škole nemáte, zkus to řešit třeba s třídním nebo jiným učitelem.
    Držím palce!
    Péťa

    Jiné téma

    V jakém příbuzenském vztahu jsme?

    Dobrý den,Mám takový šílený dotaz zajímá mě co je ta osoba pro mě....můj táta má sestru a ona má manžela ten má sestru a ona má děti .Co jsou pro mě ty děti? Prabratranci?

    holka, 13 let, 15. listopadu

    Ahoj,
    nepovažuji se sice za odborníka na příbuzenské vztahy, ale jsem si jistá, že v takovém případě mezi vámi žádný příbuzenský vztah není. Pokud jsem to dobře pochopila, nemáte vůbec žádné společné předky a tudíž nejste příbuzní.
    Měj se hezky!
    Bára

    Jiné téma

    Přeji velice hezký den
    Na tuto stránku jsem se již obracela v minulosti a od té doby jsem prošla velmi dlouhou stezkou, ale ne dostatečně dlouhou. Kdybych si dnes přečetla, co jsem sem napsala před pár lety, ty problémy by byli hodně neaktuální a pěkně bezvýznamné. Ale v té době jste mi hodně pomohli a já za to upřímně děkuji.
    To proč jsem píši dnes je proto, že za tu dobu jsem se smířila s tím, že v komunikaci nebudu zrovna nejlepší. V minulosti jsem to brala tak, že všichni jsou proti mně, ale v přítomnosti vidím, že nikdo není. Dokonce jsem i skoro přešla přes svůj strach z mluvení. S pár spolužáki jsem také obědvala, ale bohužel nemám zaplacené obědy, tak tam chodit nemohu. Abych se dostala k tématu, jaksi jsem své osamocení přešla, ale má to také u sebe svou daň. Už od 1. stupně jsem četla spousty knížek a sledovala filmy a seriály na televizi. Ale jak jsem se přestala bavit se svými vrstevníky, jsem to trochu zatáhla do extrémů. Sledovala jsem spoustu seriálů a poté jsem si k nim buď vymyslela příběh, kde jsem někdo jako já hlavní postava anebo jsem k tomu četla až nezdravé množství od fanoušků vytvořených fikcí zkráceně fanfikcí. Brala jsem to jako dobrou věc než jsem si uvědomila, že tomu tak není. Je to jakási náhrada za realitu, kterou jsem žít nechtěla. Nedivím se si, žít bez vrstevníků, se kterými bych si mohla povídat a s tak trošku rozhádanou rodinou čítajích sedm členů, není úplně procházka růžovým sadem. Už jsem došla do takové fáze, že jsem si to uvědomila a pokusila se několikrát přestat, ale vždycky neúspěšně. Mám svůj tryk na to jak ty bezvýznamné věci neřešit, ale u tohoto to nefunguje. Zkoušela jsem spousty způsobů, ale zatím žádný nevyšel. Asi bych to až tak moc neřešila, kdyby mi to nezasahovalo do mého sebevzdělávacího programu. Snažím se žít, co nejzdravěji, takže jím spousty ovoce, chodím spát před desátou a snažím se zbudit dříve abych se mohla ještě ráno projít.
    Takže kdyby jste nevědeli o čem můj dotaz byl, tak zkráceně byl o tom jak mám žít v realitě a možná také nějaké tipy pro zlepšení mého vyjadřování mimo můj domov.
    Tímto se loučím a omlouvám se, pokud jsem nebyla příliš stručná

    dívka, 14 let, 11. listopadu

    Ahoj,
    je moc fajn, že dbáš na své zdraví. K tomu samozřejmě patří i psychická pohoda, o kterou se musíme také starat, není to totiž samozřejmost. Vyjmenovala jsi tu spoustu témat, která jsou poměrně náročná a neexistuje pro ně jednoduchá rada. Napadá mě, že by bylo super, kdyby sis o těchto tématech mohla povídat třeba se školním psychologem nebo s nějakým jiným dospělým, kterému věříš. Rozhovory na toto téma ti mohou pomoc v seberozvoji. K životu v realitě ti mohou pomoc zájmy a koníčky. Zkus najít něco, co tě bude bavit a rozvíjet tě.
    Měj se krásně,
    Péťa

    Jiné téma

    Ahoj Alíku...je to trochu citlivé téma...před 11 dny mi zemřela moje milovaná babička...včera měla pohřeb. Cítím se bez ní bezmocná, to ona mi pomáhala, motivovala a ve všem mě podpořila. Měli jsme velice hezký vztah od malička jsem k ní jezdila na prázdniny a na víkendy a vždy jsme si utvořili moc vzpomínek. Nedokážu se s tím smířit...babička byla vždy elegantní usměvavá dáma..ale když jsem ji včera viděla bezmocně se smutným výrazem ležet v rakvi...hodně mě to rozhodilo. Ze všech 5 vnoučat jsem k ní měla opravdu nejblíže byli jsme takové polovičky...opravdu nevím co mám dělat je to jako bych zratila kus sebe...

    smutny zoufaly anonym, 10. listopadu

    Ahoj,
    je strašlivě těžké vyrovnat se s tím, když nás opustí někdo blízký. Zároveň je to ale zkušenost, které se nikdo z nás nevyhne. To, že jste s babičkou měli tak krásný vztah, že ti pomáhala a podporovala tě, je něco, na co budeš vždycky vzpomínat. Na pohřbu jste se s babičkou rozloučili a nyní je na vás pokračovat ve svých životech. Na babičku vzpomínej, poplakej si, když ti bude chybět, mysli na rady, které ti dala do života. Díky tomu nebude nikdy zapomenuta.
    Péťa

    Jiné téma

    Přišla jsem o blízké osoby

    Ahoj poradno,
    Poslední dobou si připadám nešťastná protože jsem během jednoho týdne přišla o 2 pro mě důležité lidi. Jako první to byla moje školní asistentka. Jednou jsme si takhle psali přes SMS a mě napadlo že by mi mohla poradit s tématem na jeden referát, Protože jsme ve škole dostali za úkol udělat referát o čemkoliv a já nevěděla o čem, protože jsem chtěla aby referát zaujal všechny mé spolužáky a ne jen polovinu. Tak jsem se jí zeptala a ona mi napsala ,, tímto na nějakou dobu končím debatu s tebou.... už zase začíná růst posedlost z tvé strany a pocit že jsme kamarádky, měj se hezky,, dělá si ze mě srandu? Opravdu mi napíše tohle zrovna když chci s něčím poradit? Hele já vím že já jsme každá na jiné škole a že se mnou už nepracuje ale mi jsme se vždycky bavili takhle, za ty roky pro mě byla jako moje nevlastní teta. Dokonce mi asi 3krát zachránila život. I když jsme se občas pohádali tak jsem jí furt měla ráda protože jsem vždy věděla co pro mě udělala a já pro ní. Ale teď mě už přešla chuť neustále poslouchat to, jak mě věkově diskriminovala. Já jsem jí furt vysvětlovala že to nic není ale ona ne a ne mi věřit. Jako druhá to byla učitelka kterou jsem léta milovala. Sice jí nepíšu už dlouho ale jednou když jsem měla takovou slabou chvilku která mě napadá každý týden jsem se rozhodla pro jednu věc, a to zjistit jestli mě měla ráda. Tak jsem si založila nový mailoví ůčet ve kterém jsem se vydávala za mého zamýšleného kamaráda který o mě měl strach a napsal jí aby se mi začala věnovat. No a od té doby jí nevidím tak jako dřív. O pár dní později mi odepsala ,, sice nevím kdo jsi ale už mi nepiš. Pokud mě neposlechneš budu to považovat za kiberšikanu a nahlásím tě na příslušné úřady. Doufám že si to pochopil,, na jednu stranu jí chápu že jí asi vyděsilo to že jí napsal někdo cizí ale na druhou stranu nechápu to že se v tom mailu vůbec nezmínila o tom co v tom příchozím mailu bylo. Působila na mě jako ten kolemjdoucí který dělá že nevidí člověka který potřebuje pomoc. A to v tom mailu který jsem jí psala byla 100% pravda (až na toho kdo to měl psát) opravdu se kvůli ní cítím tak nešťastná, víte ona že mě udělala to co teď jsem. V 6té a 7mé třídě jsem byla takový individum že byste to ani nechtěli vydět furt se mnou byly problémy, ale potom co jsem se do ní zamilovala jsem se začala měnit. Pomocí ní jsem začala být slušná, ochotná, štědrá a galantní. Navíc ona bydlí ve stejném městě jako já, a když jí občas potkám tak se s ní dávám do řeči, vždy zněla vesele ale teď si myslím že se celou dobu jen přetvařovala a taky když jí potkám teď tak nevím jestli se mám usmívat jako že o ničem nevím nebo jestli to na ní mám vytáhnout a chtít po ní vysvětlení nebo rovnou omluvu. Mám jí ráda, to znamená že jsem nešťastná i z toho že jsem jí vyděsila. mrzí mě to ale nechci se jí omlouvat za to že jsem chtěla aby mi pomohla dostat se z depresí, maximálně bych se jí omluvila až jako druhá. Jak jste si tady mohli už párkrát přečíst, pomáhala jsem jí ale ona se mi za to nikdy neodměnila. V tu chvíli kdy jsem si ten její mail přečetla jsem měla takovou chuť se zabít, vlastně tyhle myšlenky mě doprovází pokaždé kdy se mi po ní stýská. Prosím pomozte mi. Předem děkuji za odpověď

    holka, 14 let, 10. listopadu

    Ahoj z Modré linky,

    píšeš nám, že jsi nešťastná, protože jsi přišla o dva důležité lidi - o svoji asi bývalou školní asistentku a učitelku, kterou jsi léta milovala.
    Vnímám, že Tě to trápí, moc bych Ti přála, abys měla kolem sebe lidi, které máš ráda, abys nemusela mít chuť se zabít. První, co mě napadá, je, že by sis zasloužila důkladnou pomoc, a to pomoc psychologa, se kterým bys mohla probírat myšlenky a pocity, které Tě trápí, a také své představy o vztazích s lidmi kolem sebe. Pokud přemýšlíš často o ukončení života, pak je takovou pomoc potřeba vyhledat ihned, za pomoci rodičů, učitelů, nebo se obrátit na školního psychologa. Bylo by moc fajn, abys na ten smutek nebyla sama. Pokud by ses cítila v ohrožení života, neboj se zavolat si 155 nebo 112.

    Nemohu posoudit, co se mezi Tebou a Tvými důležitými lidmi stalo. Přemýšlím ale o tom, kdy se daří dobrým a hezkým vztahům: Je k tomu potřeba zejména svoboda - každý se může rozhodnout, jestli do vztahu půjde nebo jestli v něm zůstane. Tlak na druhého vyvolává právě to, že se ten druhý odtáhne. Další podmínkou pěkných vztahů je otevřenost, pravdivost, férovost - když něco potřebuji a chci, je potřeba o to pěkně a přímo požádat. Pokud k tomu člověk využívá postranní cesty (jako třeba zprávy z falešného účtu), nikdy se nedozví pravou a upřímnou reakci daného člověka. V takovém případě se ten druhý opět spíše odtáhne, než aby se přiblížil. Další, co mě napadá, je nezištnost - pokud něco dávám, dávám to proto, že mám druhého ráda a nečekám nic zpět (i když dobrý vztah je samozřejmě založen na vzájemném dávání a přijímání). Vím, že je to mnohdy moc těžké a moc si přejeme, aby náš vztah byl opětován, takže mnohdy uděláme něco, čím chceme vztahu pomoci - a ono to dopadne naopak - i když to myslíme dobře. To se stalo nejspíše i Tobě. I toto všechno můžeš probírat s psychologem, jak jsme už zmínili.

    Držíme palce, jak při hledání pomoci, tak v Tvých vztazích.

    Modrá linka

    Jiné téma

    Jak být sám sebou?

    Ahoj, docela by mne zajímalo, jak vlastně může člověk být sám sebou, jak toho docílí?

    holka, 12 let, 8. listopadu

    Ahoj,
    to je hluboká otázka, která se tváří možná zbytečně důležitě. Nejsnazší odpověď zní, že člověk je sám sebou tak nějak automaticky, spíš je těžké být někým jiným – na to se studují herecké školy. :-D

    Fyzikálně vzato žádná svobodná vůle neexistuje. Náš mozek je přístroj přírodního původu vyšlechtěný miliony let evoluce, je sice ohromně složitý, ale nikoliv kouzelný, víme, že neobsahuje žádné jedno konkrétní centrum sebe sama, ani žádný sval mentální vůle, který by šlo trénovat.

    Každá akce vyvolává reakci, každý vjem vyvolává určitý výpočet, každý výpočet vyvolává činnost. Neuron 1 posílá informaci neuronům 2 a 3 nikoliv proto, že by chtěl, ale proto, že fyzikálně nemá jinou možnost, podobně jako padající jablko nemá jinou možnost než spadnout. Někdo může namítat, že v mozku hrají roli nějaké nahodilé jevy kvantové fyziky… ale pokud ano, tak jsou nahodilé, není to vůle.

    Někteří lidé občas podlehnou dojmu, že je důležité věnovat zvýšenou pozornost otázce, do jaké míry podléhají nějakému kolektivnímu názorovému proudu. Zastánce méně úspěšného názoru pak často vyzývá své odpůrce k tomu, aby se odvážně vzbouřili proti stádu a našli si jiné stanovisko (ideálně to jeho ;-)). Jenže pokud člověk přemýšlí, zda má jít s davem, nebo proti davu (a ještě proti kterému), znamená to, že je sám sebou? Není jen jakýmsi odrazem davu? Jak by rozhodoval, kdyby názor davu neznal?

    Jiní lidé zase věří, že své nejpravější já najdou tak, že se budou řídit instinktem, lépe řečeno tím, co je napadne jako první. Jenže dá se prvnímu spontánnímu dojmu věřit? Lidské pocity se nechají snadno ošálit, první dojem bývá ukvapený. Někdy stačí málo – třeba když ti kamarád místo „chtěl bych s tebou jít ven, ale nemůžu“ řekne „nemůžu s tebou jít ven, ale chtěl bych“, tak říká úplně totéž, ale druhá varianta zanechá ve většině lidí příjemnější dojem. Kdo klade přehnaný důraz na pocity, může se snadno stát loutkou ostatních, to asi není ideální cesta k tomu být sám sebou.

    Mně přijde důležité nad rozhodnutími vždy přemýšlet. Zvažovat u každé možnosti pro a proti, cíleně hledat i ty informace, které jsou v ostrém rozporu s mým dojmem a s mými pocity, naslouchat ostatním, ale tvořit si své závěry – které nemusí být nutně jiné než jejich, ale je lepší k nim dojít nezávisle. Přirovnal bych to k příkladu v hodině matematiky: můžeš spočítat výsledek jinak než ostatní, nebo stejně jako ostatní, můžeš od ostatních opisovat, nebo předpokládat, že se pletou, můžeš se s přesným výpočtem trápit půl hodiny, nebo si výsledek rychle tipnout… ale cílem je najít především správné řešení. Jestli je či není své, to mi přijde jako vedlejší.

    Obecně asi také platí, že lidé, kteří nad životními situacemi víc přemýšlejí, vytvářejí zajímavější prostředí a zajímavější výzvy pro své okolí, protože jsou méně předvídatelní… lze tedy možná říci, že jsou více sami sebou? Lidstvo se stalo dominantním druhem na planetě nikoliv díky své fyzické síle a svým instinktům, ale zejména díky inteligenci, takže sázet na rozum je osvědčený recept.

    Pochopitelně existují i situace, kdy není na přemýšlení čas. Pokud jde o život, tak není podstatné být svůj, ani spřádat nějaký důmyslný plán. Kdybych šel po ulici a spatřil bych, že proti mně utíká hladový žralok, tak vezmu nohy na ramena, začnu okamžitě zdrhat směrem od něj a nebudu promýšlet, který směr úprku nejlépe odráží moji osobnost, ani jak je vůbec možné, že žralok utíká po souši. :-D

    Alík

    Jiné téma

    Naučit se anglicky + dlouhé jízdy autobusem

    ahoj Alíku, hrozně bych se chtěla naučit plynule anglicky, ale nevím jak.

    dotaz 2
    Tento rok jsem nastopila na gymnázium. Jelikož bydlim dosti daleko od civilizace:->, musim jezdit 42 minut autobuse každý den, což mě unavuje. Nejhorší na tom je ten fakt že se s tím neda nic dělat. Nemáte aspon nápady co cestou tam mam dělat??? Cesta zpět mi neděla starosti můžu si číst, učit se, nebo občas usnu. Ale cesta tam je hrozna, nedokážu se uči ani cist. Existuje nejaka alternativa kterou bych mohla delat místo tichto čiností v autobuse???
    Předem děkuji mocO:-);-)

    holka ? let, 3. listopadu

    Ahoj z Modré linky,

    na Alíka se obracíš se dvěma dotazy.

    Ten první zní, jak se naučit plynule anglicky.
    Možností je opravdu více a je z čeho si vybírat. Především se zřejmě můžeš učit ve škole, do které chodíš, ale také ve speciálních jazykových školách, také je možné chodit na angličtinu individuálně. Nebo se můžeš do angličtiny pustit sama. Existuje množství učebnic, internetových programů a aplikací, které Ti mohou pomoci angličtinu zvládnout. Pomáhá také poslouchat písničky nebo filmy v originále, číst si knihy, časopisy, články apod. Úplně nejlepší je kontakt s rodilým mluvčím, který Ti umožní vnímat jazyk takový, jaký opravdu je. Nejvíce se člověk naučí při pobytech v zemích, kde se daným jazykem mluví - na táboře, výměnném pobytu, při studiu apod.
    Pokud zkombinuješ více způsobů, je pravděpodobnost, že Tvá angličtina bude správná a plynulá, docela veliká.

    Tvou druhou otázkou je, co dělat v autobuse ráno cestou do školy. Věřím, že to není úplně příjemné, když je cesta hrozná a trvá dlouho. Zpříjemnit si ji můžeš třeba poslechem hudby do sluchátek, poslechem audioknih nebo třeba angličtiny - i když ji budeš "jen" poslouchat, může to pomoci k jejímu zvládnutí. Můžeš se také porozhlédnout kolem sebe a najít si někoho, kdo autobusem také pravidelně jezdí, a cestu si můžete zpříjemnit navzájem, třeba povídáním. Pokud je to možné, můžeš hrát hry na mobilu, sledovat film (do sluchátek) nebo si pustit nějaké relaxační cvičení, které navozuje pocit pohody a uklidnění.

    Přejeme Ti, aby se Tvé cesty do školy daly zvládnout, a aby se Ti angličtina dobře učila.

    Pěkné dny,

    Modrá linka

    Jiné téma

    Ahoj, už jsem tady zas, tentokrát s velice konkrétním dotazem. Potřeboval bych si koupit binder na stažení prsou, jelikož jsem genderfluid a když jsem kluk nebo nebinární, cítím se hodně špatně s prsama. Navíc, když mám skoro D. Rodiče o tom samozřejmě neví, bojím se jim to říct, buď by mi řekli, že je to období, nebo něco v tom smyslu a binder by mi rozhodně neobjednali. A právě to je největší problém, prostě dá se to sehnat jedině online. Co mám dělat? Jak a kde ho sehnat, když bydlím v jihomoravském kraji? A mám to říct rodičům? A jak?

    Děkuji za odpověď. (Dnes jsem nebinární takže on nebo ona nic nepreferuji, děkuji)

    kája, 13 let, 2. listopadu

    Ahoj,
    pokud potřebuješ s nákupem bindru pomoc rodičů (objednání on-line, platba), bude třeba, aby ses s nimi o tom poradil/a. Zkus na toto téma zavést řeč, až budete společně v klidu doma. Popravdě nevím, jestli se dá sehnat v nějakém kamenném obchodě.
    Měj se hezky,
    Péťa

    Jiné téma

    Smysl života a štěstí

    Nazdar Alíku!
    Po dlouhé se vracím ke tvé stránce. Začátek školy byl docela síla, teď se v tom docela babrám, ale jde to. Každopádně v poslední době často přemýšlím nad smyslem života. Nebo spíš, co nás dělá a mělo by dělat šťastnými. Co by mělo být tím heslem, kterého by se měl člověk držet, třeba i v těch horších situacích. Může být někdo doopravdy 100% šťastný?
    Je mi jasné, že je to dost otevřená otázka, na kterou se dá asi jen těžko odpovědět v pár větách. Ráda navštívím i nějaké stránky, videa na kterých se o takových tématech uvažuje.
    Doufám, že jsem vás moc nezaskočila. I já sama jsem se touto otázkou překvapila. Jen mi v poslední době připadá dost důležitá. Děkuji za odpověď a přeju krásný večer.
    XXX

    holka, 14 let, 31. října

    Ahoj,

    svěřila ses nám s tím, že poslední dobou dost přemýšlíš nad smyslem života, nad tím, co dělá člověka šťastným. Souhlasím s Tebou v tom, že na to se těžko odpovídá v několika větách. Napíšu Ti k tomu tedy pár svých postřehů, které mě k tomuto tématu napadají. Myslím si, že každý člověk to může vidět trochu jinak, každého člověka může činit šťastného trošku jiná věc, asi neexistuje žádný univerzální návod. Věřím, že každý člověk má ten klíč ke štěstí sám v sobě, jen nějdy nemusí být lehké ho najít. Řekla bych, že může pomoci to, jak budeš dál dospívat, postupně si všímat, co Ti přináší radost, kam Tě to v životě táhne, s jakými lidmi se cítíš dobře, co je pro Tebe v životě důležité. Myslím si, že je zásadní taky vážit si sama sebe, mít se ráda, věřit, že zvládneš překonat překážky - tohle všechno potom člověku může pomoci, když přijdou ony horší situace, o kterých píšeš. Chtěla bych Tě podpořit, aby sis hledala svou vlastní cestu ke štěstí a říkala si v tom o podporu, když to budeš potřebovat. Je to zajímavé téma k rozhovoru s někým, kdo je Ti blízký, můžeš se ho zeptat, jaký na to má pohled on - ať už mamka, taťka, někdo jiný z rodiny nebo kamarádi. Kdyby ses v tom v budoucnu chtěla víc zorientovat anebo Tě to trápilo, může pomoci taky psychoterapie.

    Zdraví

    Modrá linka

    Jiné téma

    Proč po sobě spolužáci čmárají? Sebepoškozování?

    Ahoj poradno,

    mám trochu neobvyklý dotaz. Ve škole jsem se zaměřila, že několik dětí si kreslí po lavici, po rukách, píšou po lavici a třeba si ničí věci. A mě zajímá proč to někdo dělá?
    Protože nechápu přesně smysl kreslit si po rukách nebo do sebe třeba píchat kružítkem. Nevím, jestli to má člověk uklidnit nebo zahnat nudu? Vím, že je to možná divný dotaz a neobvyklý, ale zajímá přesný smysl proč to člověk dělá?

    holka, 13 let, 25. října

    Ahoj z Modré linky,

    je prima, že si kladeš otázky ohledně toho, co Tě zajímá. Přesný důvod, proč si spolužáci kreslí po lavici, po rukou či se píchají kružítkem, Ti říct nemohu. Obvykle to bývá, tak, jak píšeš, způsob, jak zahnat nudu či se uklidnit. I když, jak sama tušíš, ničit věci nebo si ubližovat není dobrý způsob, jak si ulevit, naopak si člověk způsobuje další potíže. Na úplně konkrétní důvod, proč to dělá ten který spolužák, by ses mohla zeptat jeho. Protože přesný důvod, proč člověk něco dělá, zná vždy jen on sám. A ani on někdy ne, mnoho věcí děláme automaticky, ani o tom moc nepřemýšlíme.

    Přejeme Ti barevný podzim.
    Modrá linka

    Jiné téma

    Líbí se mi jeden kluk + Vykání

    Ahoj Alíku, mám takový problém. Už před časem jsem psala že se mi líbí jeden kluk. Už to trvá strašně dlouho, a já nevím jestli mě bere jako kamarádku nebo něco víc. Někdy mi ze srandy řekne že jsem jeho holka, nebo že mě oprca* a tak. Je teď divný. Když se vidíme skoro se mnou nemluví a jen kouká do země. Když na něj promluvím, tak se jen připitoměle usměje. Nic víc. Dřív se se mnou normálně bavil. Opravdu nevím jestli ke mě něco cítí, nebo je to fakt jen ze srandy a tak. Třeba ještě nechce holku, nebo nevím. Brzy mu už bude 15. Mě už je 16, tak se omlouvám že sem píšu, ale vážně už nevím co mám dělat 😭. A ještě druhý dotaz. Teď jak jsem na nové škole, sice nemám moc kamarádů ve škole ani na intru, ale dokážu se s tím nějak vyrovnat, ale hrozně mi vadí že mi učitelé vykají. Přijde mi to hrozně divný. Máme tam třeba učitele který je jen o 8 let starší než já a ještě studuje vysokou školu. Přijde mi divný když mi vyká. Nejsem na to vůbec zvyklá. Alíku, prosím odpověz mi.

    Holka, 24. října

    Ahoj,

    píšeš nám znovu o klukovi, který se Ti už dlouho líbí. Nevíš, jestli Tě vnímá spíše jako kamarádku anebo i on k Tobě něco cítí. Připadá mi zajímavá změna jeho chování, kterou popisuješ - často se "připitoměle" směje, dívá se do země, když spolu mluvíte. To u kluků někdy bývá známka toho, že se jim ona dívka líbí. Zároveň toho kluka samozřejmě neznám, takže to nedokážu říct s jistotou, čím to je. U kluků kolem 15 let jsou obecně podobné změny normální, tím jak dospívají. Do hlavy druhému člověku nikdy nevidíme. Proto by mi připadalo fajn zkusit se zeptat přímo jeho, jak to má. Pokud by ses necítila na to, zeptat se ho přímo, můžeš mu třeba napsat - nejlepší je vycházet z toho, jak to Ty sama cítíš.

    K Tvému druhému dotazu - chápu, že to je nezvyk, když Ti najednou učitelé na nové škole vykají. Řekla bych, že podobný "šok" z toho zažívá hodně holek a kluků. Věřím, že postupně si budeš zvykat přirozeně. Jak budeš dál dospívat, pravděpodobně se Ti to bude stávat častěji, že Ti lidé (například na úřadech, v obchodech a podobně) budou vykat, to je normální. I my jsme zvyklí mladým pisatelkám a pisatelům nad 15 let vykat, ale v Tvém případě jsme udělali výjimku, když Ti vykání zatím úplně nesedí. Věřím, že nová škola pro Tebe celkově může být velká změna, možná i stres. Je přirozené, že ze začátku to trvá, než člověk najde nové kamarády. Opět věřím, že je to něco, co přijde přirozeně tím, jak se ve škole nebo na intru budete navzájem víc poznávat.

    Zdraví

    Modrá linka