Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alík radí dětem

    Strach

    Ahoj Alíku a ostatní. Každé ráno se teď probouzím s tím že jsem ve stresu, a z toho mi je ráno strašně blbě, že jím snídani strašně dlouho protože mi je blbě a nemůžu jíst po ránu nic sladkého. ( Nejlepší je jist rohlík) takže teď vstávám dřív než normálně. No, ale já nevím z čeho jsem tak ve stresu. Před pár dny jsem měla důvod být ve stresu protože jsem řešila jednu takovou věc (že se chtěl někdo zabít a mě psal že se kvůli jedné osobě musí zabit). Nezabil se. ( Teď mi píše v pohodě věci a já si s ním už psát nechci) Za dva dny mám přijímačky, ale nepřijde mi že jsem kvůli tomu ve stresu. Pak přes den už mi blbě není a jsem úplně v pohodě. Pak když mi třeba někdo napíše, tak jsem na chvíli ve stresu. Já bych vám tu toho napsala tolik, ale nejvíc by mě zajímalo jak bojovat se stresem. ( Ještě bych chtěla říct že s rodiči to vůbec řešit nechci) Děkuji a ahoj.

    holka, 14 let, 1. května

    Milá pisatelko,
    Popisuješ, že každé ráno vstáváš s velkým napětím, ze kterého ti je až blbě. Přitom si ale neuvědomuješ příčinu, proč by ti mělo být takto špatně. Ona tu nejspíš příčina bude, tělo v tomto dává dost jasné signály. „Nevymýšlí si to“. Signalizuje, že někde v hloubi duše, v tzv. podvědomí, bude ukrytý nějaký zážitek, zkušenost, která vyvolala hodně strachu a úzkosti. Ale pak se tak nějak dala do šuplíku a zapomnělo se na ní. A teď se stalo něco, co jí z toho šuplíku vytáhlo. Je možné, že ten spouštěč toho napětí je přímo to, co jsi prožila ohledně osoby, která si chtěla vzít život. To vůbec není jednoduchá situace. To vyvolá v druhém člověku hodně úzkosti. Ta teď v tobě mohla zůstat taková „neodreagovaná“. A způsobuje to napětí. Píšeš, že si s touto osobu už psát nechceš. Možná na tebe prostě přenesla jenom nějaké své negativní pocity, v tobě to zůstalo a nyní to nemá potřebný ventil jak to odreagovat. Zkus si dobře uvědomit, kdy to napětí začalo, co se v té době dělo. Pak také víc vnímej, jestli je nějaké téma, které se ti s tím napětím spojuje. Kolem čeho se to točí. Jestli tu jsou nějaké představy nebo vzpomínky. A tak podobně. Často to uvědomění a pospojování si souvislostí přináší úlevu samo o sobě. Moc bych ti ale doporučila si o tom popovídat s někým dospělým, ideálně někomu kdo rozumí psychice člověka. Třeba máte ve škole školního psychologa. S rodiči to řešit nechceš, to chápu. Ale myslím si, že někdo dospělý by ti s tím měl pomoci. Třeba by ti přinesl nějaký nový pohled na to a tobě by to došlo, co se vlastně s tebou děje. A v boji se stresem, všeobecně, nám hodně pomáhá tělo. Často lépe než psychika. Proto ti doporučuju hodně pohybu a aktivity. Věnuj se aktivitám, které máš ráda a jsou ti příjemné. To ti bude pomáhat odvádět to nahromaděné napětí. A pokud budeš chtít napsat víc, tak se můžeš třeba obrátit na chat určený pro děti, třeba chat Dětského krizového centra, na www.dkc.cz nebo náš chat na www.detstvibeznasili.cz. Zde by jsi to mohla víc popsat.
    Tak ti držím palce,
    Poradce Centra Locika

    Na otázky odpovídají

    pracovníci Modré linky, psycholožky BáraV a Péťa, poradenské centrum Locika, MUDr. Jiří Staněk, MVDr. Přemysl Rabas, bojovníci proti kouření z projektu Nekuřátka, vědecký novinář Pragmatik a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze čtenáři mladší 15 let.

    Strach

    Ahoj. Mám ještě jednu otázku.. Proč jsem v noci tak divná? Proč mám divné (jiné) myšlenky než přes den?? Tyto dvě věci moc nechápu a nedokážu se s tím vyrovnat a někdy kvůli tomu hlavně nemůžu vůbec spát. Proto že mám ještě jeden problém a to je ten že. Kvůli tomu co se mi stalo (znásilnění..) mám zle sny ale někdy se nezahrnují jen na to.. mé většinou zlé sny jsou o jedné holce ( která je hodně podobná mojí sestře,ale vedle nás v bytě se zavraždila mé mámy kamarádka.. a já z toho mám furt blbý pocit..) ta holka hlavně ubližuje naší rodině.ale většinou se mi zdá pak ještě o jedné osobě a to je duch. Je to holka s dlouhými vlasy a je to vždy nejhrůznější pocit, no ale o to nejde. Nejhorší je to že ty sny jsou vždy až moc živé a já na ně nedokážu zapomenout. Někdy mám i strach.. Hlavně dva dny po těch snech jsem strašně v šoku a pak se bojím jít spát.mam toto už od 7-8 let. Protože v té době jsem viděla v našem domě duchy no a od té doby mám takhle hrozné sny a já nevím jak se s tím mám vyrovnat a nebo jak se tomu vyvarovat. Lapač snů mi nepomáhá a plyšáci taky ne. Tak já už nevím ☹

    holka, 12 let, 12. května

    Ahoj,
    noc je pro hodně lidí strašidelná, tajemná, plná nepříjemných myšlenek a zlých snů. Je to zřejmě tím, že je všude tma a člověk má spoustu času přemýšlet. Napadá mě, že bys pro lepší usínání, mohla vyzkoušet nechat si rozsvícenou malou lampičku nebo si před spaním pustit nějaký příběh z rádia nebo nějakou uklidňující hudbu. Zkus si promluvit i s lidmi kolem tebe, kterým věříš, co pomáhá při těžkých nocích jim. Psala jsi, že máš za sebou těžké zážitky. Někdy může být fajn promluvit si o nich s nějakým odborníkem. Ty najdeš třeba na lince bezpečí. Můžeš jim zdarma zavolat na číslo 116 111.
    Měj se krásně,
    Péťa

    Strach

    Ahoj Alíku,
    posledních pár let se mi zdá, jakoby ty roky strašně rychle utekly, a já byla psychicky minimálně o dva roky mladší, než doopravdy jsem. Tento pocit ve dne skoro vymizí, ale jakoby se večer vrátil a mohla bych se tím trápit celou noc. Nevíš co bych s tím mohla dělat? A taky nevím jestli bych se měla brát jako už dospělá nebo jako ještě dítě, když se ke mně rodiče chovají jako k dítěti, ale říkají mi že bych se měla chovat víc dospěle (ale špatný vztah s nimi nemám, jen tady asi trochu váznou a možná ani sami neví jak by se ke mně měli chovat). Nikomu jsem o tom neřekla, protože by to asi nepochopili (rodiče) a říkat to kamarádkám mi přijde divné. A budoucnost mi dělá starosti už teď (jako co budu dělat když dokončím vysokou/co budu dělat když se na ni nedostanu).
    Nemohl by jsi mi aspoň trošku poradit?
    Předem díky za odpověď

    holka, 15 let, 12. května

    Milá pisatelko,
    Popisuješ, že tě trápí pocit, že rychle utíká čas a ty se cítíš psychicky mladší než doopravdy jsi. A pak také píšeš o svém strachu z budoucnosti. Víš, mohu ti k tomu napsat především to, že je to úplně běžný pocit ve tvém věku. Že patří k tomu, poměrně složitému období, ve kterém jsi. Opravdu je to tak, že ty dětské roky byly takové „pomalejší“, malé dítě žije víc přítomností. A pokud žije v rodině, ve které mu je dobře a nic ho netrápí, tak je v podstatě spokojené s tím co je a neřeší to, jak ubíhá čas. Pak ale se začne blížit konec základní školy. Přicházejí najednou nové nároky a očekávání – výběr školy, první přemýšlení o tom, co „budu jednou dělat“ a tak. Do toho přicházejí hormonální a další růstové změny. A ten starý, dětský svět pomalu se proměňuje ve svět dospívající. Je to proměna a tou ty nyní procházíš. A to vždy s sebou nese tu nejistotu „co bude“, údiv nad tím, kam zmizely ty dětské roky, strach, že bude dospělý svět moc náročný a tak. Tyto pocity jsou ve tvém věku normální. A možná, když si o tom pohovoříš právě s kamarádkami, tak uvidíš, že se podobnými věcmi nezabýváš sama. Jde nyní o to aby „tvá hlava“ dohnala „tělo“. A ty ve svém psychickém nastavení přijala to, že se s tebou dějí změny, že začínáš dospívat, tvůj starý dětský svět, ve kterém byla jistota mizí. Dětský svět byl takový víc jednoznačný, jednoduchý. Nemohla jsi vlastně o ničem rozhodovat, nenesla za nic odpovědnost, samostatnost. Ten, co přichází takový není, je v něm mnoho variant, mnoho možností, co se bude dít. Začínáš být víc samostatná, a i to může přinášet strach, jak si s tím poradíš. Je tu mnoho neznámého, nejistého. Takže ty pocity strachu mohou být úplně na místě. Je dobré to tak prostě přijmout, patří to k dospívajícímu i dospělému věku. Tvoje hlava zatím zůstala víc v tom dětském nastavení ale neboj, ono ti to také dojde, že ta narůstající samostatnost, soběstačnost je vlastně dobrá. Nejspíš ti pak přijde i touha o sobě rozhodovat, začneš si to všechno víc užívat a lépe pak přijmeš i tu nejistotu, kterou to v sobě nutně nese. A uvidíš, že pak budeš ráda, že už nejsi dítě a máš ty dětské roky za sebou. Začne se ti to líbit. Teď to je takový meziprostor – už nejsi dítě ale ještě ne dospělá se všemi klady, které to nese. Takže moje rada je teď hlavně taková, abys měla se sebou trpělivost a věřila v to, že procházíš změnou a že budeš cestu postupně nacházet. Vnímej vše, co ti posiluje víru v sebe sama - tvé zájmy, dobří kamarádi, jiní lidé, se kterými si rozumíš, třeba i škola. Věnuj se fyzickým aktivitám, které máš ráda. A pokud jde o rodiče, i oni vlastně prochází změnou s tebou. Také musí pochopit a přijmout to, že už nejsi dítě ale začínáš se měnit a dospívat. I oni v tom potřebují nějaký čas. Zkus s nimi o tom mluvit, třeba budeš překvapená a najdeš u nich v tom pochopení. Přinejmenším i oni tímto obdobím museli kdysi projít. A pokud budeš potřebovat psát o tom, co tě trápí víc, tak se můžeš ozvat třeba opět sem, do poradny.
    Držím si palce,
    Poradce Centra Locika

    Strach

    Dobrý den, mám problém, bojím se mnoha věcí, např. výtahů atd..
    Taky se bojím malích psů, ale velcí mi líbí. Přijde mi to divné a moc se za to stydím.

    Děkuji za pomoc.

    kluk, 10 let, 11. května

    Ahoj,
    každý máme svůj strach, někdo se bojí pavouků (jako třeba já), někdo žab, někdo tmy, někdo výšek a mnoha a mnoha dalších věcí. Mít z něčeho strach je normální. Se strachem je možné se vypořádat. Buď se vyhýbat tomu, co ho způsobuje - to někdy jde (strach z výšek) a někdy moc dobře ne (strach z lidí) a nebo se naučit pracovat se strachem samotným. Třeba kontrolované dýchání může být super na zklidnění. Nechám ti tu odkaz, jak na to: https://blog.linkabezpeci.cz/kontrolovane-dychani-aneb-dychanim-do-bezpeci/
    Zkus se se svými strachy svěřit nějakému dospělému, který ti je blízký a zkuste společně přijít na to, jak by se s nimi dalo vypořádat.
    Držím palce, ať se svým strachem zatočíš!
    Péťa

    Strach

    Ahoj Alíku a spol.
    Vždy párkrát do roka mám problémy s usínáním. Když zavřu oči a pokusím se usnout, tak se mi začnou klepat ruce. Začnu mít z ničeho nic strach, tak zase musím oči otevřít. Potom se mi klepe celé tělo a já se nedokážu postavit nebo ani něco vzít. Mám to takhle už asi dva až tři roky. Nevíte čím to je nebo aspoň co to je? Nikdy jsem to u nikoho neslyšela, že by to tak někdo měl.
    Předem děkuji za odpověď.

    holka, 12 let, 6. května

    Ahoj,
    potíže s usínáním a návaly strachu občas potkají každého a nemusí jít o nic vážného. Co by ti dodalo pocit bezpečí? Možná to bude rozsvícená lampička nebo nějaký plyšák. Možná pomůže pustit si před spaním oblíbenou hudbu. Kdyby se tě strach i přesto držel, popovídej si o něm s někým blízkým, s rodiči nebo učitelem ve škole, zkrátka s někým, komu věříš. Také můžeš zavolat na Linku bezpečí. Jsou tam pořád a hovor je zdarma. Číslo je 116 111, můžeš se na ně obrátit se vším, co tě trápí.
    Přeji ti co nejklidnější spánek!
    Péťa

    Strach

    Ahoj alíku, mám docela velký problém,
    U distanční výuky se s mladší sestrou střídáme o tablet a počítač, sestra se radši učí na počítači, mě je to vcelku jedno, dnes ráno se mi stalo, že se sestra ucila na počítači, ja mel tablet, sestre se stalo, ze se ji zasekl v počítači kousek nabíječky, hádali jsme se, až nakonec přišla starší sestra, které je 17 let, naštvala se na mě, že prý jsem to udělal já, já jsem si však naprosto jistý, že s tím nemám nic společného, mámu nemám, a táta je v práci a vrátí se asi v 17:00, co mam dělat ???

    kluk, 12 let, 31. března

    Ahoj, jsem ráda, že si se na nás obrátil. Co se týče té zlomené nabíječky v počítači, tak bych raději počkala na tátu, aby vám s tím sám poradil, protože je to součást elektrického zařízení a mohli by jste se během vyndavání zbytku nabíječky vážně poranit elektrickým proudem. Pokud jsem tvůj dotaz správně pochopila, máš tedy obavu z reakce táty? Pokud ano, tak mě napadá, co tátovi zavolat a říct, co se stalo a že nevíš, co máte teď dělat? Pokud by jsi potřeboval si o tom více popovídat, můžeš napsat i na náš chat https://elinka.internetporadna.cz/linky/detstvi-bez-nasili, zdraví tě Centrum Locika

    Strach

    Umřela sousedka, strach o tátu

    Ahoj poradno,

    poslední dobou je strašně divné období. Včera nám umřela naše sousedka na koronavirus. Strašně mě to vzalo, vzalo to i mojí mamku, sestru a taťku. S tou sousedkou jsme měli dobrý vztah. Takže jsme brečeli všichni. No, ale psala jsem v minulém dotazu, že můj taťka je nemocný. Bohužel patří do ohrožené skupiny. Taťka má (jméno choroby). Prosím poradnu, aby zamazala nemoc, kterou jsem napsala. Vím, že ostatní neví kdo píše, ale byla bych ráda, kdyby poradna nemoc zamazala. No, a samodrejmě taťka patří do ohrožené skupiny. Mám z toho strašný strach, protože když si představím tu představu, že by nás opustil taťka. Vůbec nevím jak bych to zvládla. Ja nevím jak na tyto věci přestat myslet. Furt na to myslím, a jelikož věřím na zákon přitažlivosti. Vím, že když člověk ne něco myslí věčně se to stane. Já nevím jak tyhle myšlenky dostat z hlavy. Taťka přemýšlí o očkování, ale dost na tyto myšlenky myslím, protože moje maminka když měla 13 let, tak ji umřel taťka, a když mi o tom vyprávěla vždycky jsem brečela.

    holka, 12 let, 24. března

    Zdravíme tě z Modré linky,

    mrzí mě, že vám umřela sousedka. Nedivím se, že Tě to vzalo, že to vzalo celou vaši rodinu. Nenadálá smrt je něčím, co člověka vždycky zasáhne, zvláště u lidí, se kterými jsme byli v blízkém kontaktu a které jsme měli rádi. Doma můžete za sousedku zapálit svíčku, dát k ní kytičku, napsat na lístek něco na rozloučenou - a tak uctít její památku.
    Píšeš o taťkovi, o jeho nemoci, o tom, že patří do ohrožené skupiny. Je vidět, že máš taťku ráda, že k němu máš pěkný vztah. Tvůj strach je přirozený, věřím, že není příjemný, že je to něco, na co pořád musíš myslet. Tyhle myšlenky z hlavy těžko dostaneš, pokud se máte rádi, bude Tě to více či méně napadat. Nemusíš se bát, že bys tím něco přivolala. Můžeš ale vždycky, když přijde strach o tátu, vyslovit přání nebo prosbu, aby byl zdravý a spokojený. Tím se můžeš uklidnit, a pokud věříš na zákon přitažlivosti, udělat tak něco právě opačného, než o čem píšeš.

    Z toho, co jsi napsala, je vidět, že vaše rodina zřejmě drží pospolu a má se ráda, což není vždycky pravidlem. Přeju, abyste prožili pěkné, klidné jaro a bylo vám všem spolu dále dobře.

    Modrá linka

    Strach

    Bojím se tmy

    Ahoj, potřebuju poradit s jedním problémem. Bojím se tmy. Asi to zní vtipně ale vysvětlím to. Od 4 let (co si pamatuju) se bojím tmy,ne té večer ale například když jsem sama doma a musím jít spát tak musím pozhasínat ,místo toho abych normálně zhasla tak prostě zhasnu a utíkám pryč ke světlu. A ve tmě mi není příjemně, zvýší se mi tep a cítím se trochu úzkostlivě. Nevím jestli je to normální ale starší sestry se mi za to smějou,např. Příjdou do pokoje kde jsem já,zhasnou odejdou a drží dveře abych nemohla ven. Už jsem si trochu zvykla ale prostě mi to vadí a potřebuju vědět jestli se s tím dá něco dělat bez psychologa....(๑•﹏•)

    holka, 11 let, 15. března

    Ahoj z Modré linky,

    píšeš nám o strachu ze tmy, není Ti v ní dobře. Bojíš se takové tmy, která je, když se třeba zhasne světlo v bytě. Přemýšlíš o tom, zda je to ještě v normě a jestli by se to dalo zlepšit bez psychologa.

    Díky z důvěru, se kterou se nám svěřuješ. Nezní mi to vůbec vtipně, naopak je odvážné, že jsi to dokázala sepsat. Chtěla bych moc ocenit, že když Ti to vadí, chceš s tím něco dělat. Zkouším si představit, že to může být dlouhodobě vyčerpávající pociťovat takový strach, jaký popisuješ. Zvlášť ještě, když to trvá několik let. Každý máme nějaké strachy, které nás více či méně omezují v běžném životě. V průběhu života se různě objevují, přetrvávají, časem se mění, nebo se vymění za jiný strach, anebo prostě zmizí. Možná to znáš, že se často projeví jakoby po celém těle (může se Ti zvláštně dýchat, můžeš cítit divné pocity v břiše aj.) Strach ze tmy, o kterém píšeš, je hodně častý, rozhodně jej nezažíváš sama. Možná to ani nevíš, v Tvém okolí můžou být lidi, kteří podobný strach znají.

    Rozumím, že bys to ráda zvládla sama. Na druhou stranu si říkám, jestli by to nebyla třeba moc dlouhá, těžší anebo nejasná cesta. Někdy potřebujeme posílit, abychom se s tím, co nás trápí, vypořádali. Možnosti zprávy jsou, bohužel, omezené na to, abychom zjistili, kde se u Tebe tyto pocity berou, co to všechno ovlivňuje a jak nejlépe by se s tím dalo něco dělat. Proto bych Tě chtěla podpořit v tom, aby ses s tím svěřila někomu dospělému v Tvém okolí. Už jen to, že o tom začneš víc mluvit, může být úlevné. Možná to jsou rodiče anebo jiní blízcí, kteří to netuší, ale mohli by tě v tom podpořit. Říkám si, že by sis zasloužila, aby Ti v tom sestry spíš pomáhaly, než aby se Ti za to smály. To by se taky mohlo změnit s tím, když o tom bude vědět někdo další. Možná máte na škole psychologa, který je zvyklý pomáhat právě v podobných situacích, neboj se mu ozvat i online, anebo se můžete s rodiči ozvat i psychologovi mimo školu. Může Tě naučit, jak pracovat s tělem i myšlenkami v tu chvíli, kdy se bojíš. Jsou různé techniky, jak se zklidnit, jak se prodýchat, aby ses cítila příjemněji a postupně se strachu ze tmy mohla zbavit. Pro podrobnější povídání jsme Ti k dispozici na Modré lince telefonicky, anebo na chatu (https://www.modralinka.cz/), nonstop pak funguje Linka bezpečí (https://www.linkabezpeci.cz/). Můžeš se ozvat, nezůstávej na to sama.

    Přejeme Ti hezčí dny,
    Modrá linka

    Strach

    Takže všechno začalo cca před 8 měsícema seznámila jsem se s klukem a psali jsme si asi měsíc a chtěl mojí nahou fotku a já blbá mu jí poslala😔. Pak jsem si našla kluka přes internet byli jsme spolu vlastně do 18.2. A pak jsem mu dala rozchod protože mě prováděl s jinou. Zhruba na konci září jsem to s fotkou řekla mamce a ta to volala tátovi (rodiče se rozešli a já mám střídavou péči). Když přijel táta byl hodně naštvanej hned mi jednu vlepil a zabavil mi telefon asi 3 měsíce jsem byla bez telefonu, taky mě všichni začali strašně hlídat ale to jenom u táty.L (to je ten kluk kterej mě podváděl jsem nesměla napsat ale já mu i tak psala. No táta mi všechno asi zazlívá do teď a je pořád naštvanej chci se přestěhovat k mamce momentálně si rozumíme a věříme si. Když jsem po novém roce dostala telefon hned jsem psala L když jsem na to s jinou holkou příšla tak jsme se rozešli a on mi pak začal říkat jak jeho strejda pěstuje a že mi dá za darmo. On je z Ústí a já z Jihočeského kraje. On mi pak poslal i obrázek. Já to nijak celí neunesla a začala se řezat je to teprve měsíc ale asi bude lepší to říct. Mám psycholožku byla jsem u ní jednou a je celkem fajn a já nevím jestli jí to mám říct. Já se teď bojím co bude dál. Řekla jsem to mamce a ta jestli jí můžu slíbit že už se řezat nebudu ale já to zase porušila. Omlouvám se že je to tak dlouhý Ale jinak by to asi nešlo😕. Prosím odepište co nejdřív já se bojím

    holka, 12 let, 9. března

    Ahoj,
    Ptáš se na to, jestli máš své psycholožce říci o tom, že se řežeš nebo jí to říkat nemáš. A na konci dotazu píšeš o tom, že se bojíš, co bude dál. Popisuješ to, jak jsi poslala svou fotku nějakému klukovi na internetu a otec se za to na tebe kvůli tomu začal hodně zlobit a přestali jste spolu dobře vycházet. A do toho si píšeš ještě s nějakým jiným klukem, který tě podvádí ale ty si s ním i nadále píšeš. Nabízí ti, jestli dobře chápu marihuanu. Píšeš, že „pěstuje“, tak si to tak vykládám. Je to několik věcí najednou, nad kterými se nyní zamýšlím. A přemýšlím z čeho nejvíc teď máš ty nepříjemné pocity, které tě vedou až k sebepoškozování. A čeho se teď vlastně nejvíce bojíš? Bojíš se toho, že bude nadále přetrvávat to napětí s otcem, který ti zakazuje telefon a psát si s někým dalším na internetu? Bojíš se toho, že po tobě bude zase někdo chtít další fotografie a třeba ti i za ně nabízet marihuanu? Bojíš se toho napětí v sobě, se kterým si nevíš rady, tak ho ventiluješ tím řezáním se? Já vím, jsou to nyní hlavně otázky. Ale zkus si to, na co se ptám nyní sama v sobě ujasnit. A určitě o tom se svou psycholožkou mluv. Je moc dobře, že jí nyní máš, může ti být velkou oporou. Řekni jí o tom řezání. Zkusíte spolu najít tu hlubší příčinu, kvůli jaké to pravděpodobně děláš. A určitě ti i poradí možné náhradní způsoby odreagování napětí. A jinak své fotografie zkus už nikomu neposílat. Je to zneužívání a může tě to opravdu hodně dostat. Nech si sdílení intimity až pro někoho, komu budeš opravdu věřit a mít s ním dobrý vztah.
    Tak ti přeju ať se tvá situace brzy dobře vyřeší. A pokud budeš potřebovat, můžeš se opět obrátit na Alíka nebo přímo na poradnu Centra Locika (www.detstvibeznasili.cz)
    Poradce Centra Locika

    Strach

    Obavy ze spaní mimo domov

    Dobrý den, bojím se a je mi divně kdybych měl spát někde jinde než doma, a také mám smíšené pocity když na to myslím např. Úzkost, nepříjemnost.
    Dle mě se jedná o syndrom, ale nevím jaký, nevíte jaký by to mohl být?
    Nevíte čím by to mohlo být?
    A jak se to léčí?

    kluk, 12 let, 23. února

    Ahoj z Modré linky,

    píšeš nám o svých obavách ze spaní mimo domov. Když na to myslíš cítíš úzkost a máš nepříjemný pocit. Ptáš se nás, čím by to mohlo být a co s tím dělat.
    Díky za Tvou otevřenost ve zprávě, ne každý by to třeba chtěl sdílet. Nepíšeš, jestli jsi už měl nějakou možnost přespat jinde, anebo jestli o tom uvažuješ jen teoreticky, že by se to do budoucna mohlo stát. Těžko říct, co Tvůj nepříjemný pocit způsobuje, může to být více věcí. Důležité ale je, že jsi vůči sobě vnímavý, protože pak se lépe dělá i něco proto, aby byl strach menší a snesitelný, anebo časem vůbec nebyl.

    Říkám si, že by sis zasloužil víc prozkoumat, co Tě přivádí k těmto pocitům nepříjemnosti. Možná by sis o tom první mohl zapřemýšlet a sepsat si na papír jakékoli věci, které Tě k tomu napadnou. Možná už se spaním mimo domov máš zkušenosti někdy z dřívějška (třeba spaní u rodinných známých, prarodičů apod.), co Ti pomohlo to zvládnou tehdy? Možná máš nějaký nápad, kde bys chtěl zkusit přespat, co by se muselo stát, aby to pro Tebe bylo příjemné? Nejspíš máš kolem této věci více emocí a myšlenek, které se těžko sdělují takto ve zprávě, proto si říkám, že by sis zasloužil nezůstat na to sám. Možná máte na škole školního psychologa, se kterým by se o tom dalo podrobněji popovídat. Neboj se mu ozvat, kontakt na něj by měl být na stránkách vaší školy. Může Ti taky pomoct vymyslet, co se strachem dělat, když na Tebe přijde. Není ostuda se svěřit i někomu z rodiny, anebo kamarádům, kteří Tě znají lépe a mohli byste spolu vymyslet, co by se dalo zkusit. Jsme tu pro Tebe i na Modré lince (https://www.modralinka.cz/). Možná to chvíli potrvá, říkám si, že na některé věci každý člověk potřebuje svůj vlastní čas, a to je taky v pořádku.

    Dny podle Tvých představ přeje
    Modrá linka

    Strach

    Podezření na stalking

    Zdravím všichni
    Už nějaký ten pátek mám podezření, že mě někdo stalkuje a je to osoba kterou znám... Před třemi jsem musela jít do obchodu a zrovna když jsem vycházela jsem viděla tu osobu projíždět kolem obchodu, to není tak podezřelé ne? No právě, hned jak mě viděla, tak se otočila a jela zase opačným směrem. Jako nic jsem si z toho nic nedělala, dokud se to nedávno nestalo znova, akorát tentokrát jsem ji viděla i jak jsem přicházela. Co mám dělat?

    holka, 14 let, 23. února

    Ahoj z Modré linky,

    svěřuješ se nám s podezřením na to, že Tě někdo sleduje. Osobu, o které si myslíš, že Tě sleduje, znáš. Dvakrát jsi viděla, že nápadně změnila směr, když Tě uviděla. Ptáš se nás, co máš dělat.

    Zkouším si představit, že to v Tobě vzbuzuje hodně otázek, nejistot, možná obav anebo strach. Z Tvé zprávy zní, že Ti to je nepříjemné. Je dobře, že ses nebála nám o tom otevřeně napsat. Nepíšeš, kdo je ten člověk, anebo proč máš podezření, že by Tě mohl/a sledovat. Stalking je sledování, které se děje opakovaně, zahrnuje nevyžádané kontaktování a sbírání informací o sledované osobě. Stalking v celé jeho podobně řeší Policie ČR. Říkám si, že by možná chtělo Tvou situaci ještě déle a lépe pozorovat. Mohla to být zvláštní náhoda, možná už se to nemusí opakovat, anebo naopak zpozoruješ, že se to opět stává. Chtěla bych Tě podpořit v tom, ať se svěříš někomu ze svého okolí (dobré starší kamarádce, dospělému z rodiny apod.), abys nemusela být na tuto situaci sama. Je možné je oslovit, aby chodili teď nějakou dobu s Tebou (např. na nákup). Spolu byste mohli pozorovat, jak se situace vyvíjí. Pokud to bude pokračovat a je to osoba, kterou znáš, tak je jedna z variant jí spolu s někým blízkým oslovit a říct, čeho sis všimla, jak Ti to připadá a že Ti to je nepříjemné. Uvidíte, jak bude reagovat a jestli se s ní bude dát nějak domluvit. Pro jistotu a větší bezpečí pomáhá nejen chodit s někým, ale taky se pohybovat v místech, kde je více lidí. Pokud bys celou situaci chtěla probrat podrobněji, jsme tu pro Tebe na Modré lince (https://www.modralinka.cz/), anebo funguje non-stop Linka bezpečí (https://www.linkabezpeci.cz/).

    Lepší dny přeje
    Modrá linka

    Strach

    Strach z pavouků

    Dobrý den, omlouvám se že zase píšu ale už mě delší dobu štve můj strach z pavouků. Když vidím pavouka (klidně i malýho) začnu křičet a tak divně se kroutit (taky mi to příjde moc). Nejhorší je že pavouka nedokážu zabít ani vyhodit z okna. Ptala jsem se mého kluka a ten by mi dal tarantuly na ruku ale já bych začala strašně křičet😕. Pavouk mi vadí i na obrázku. Je možné že mám arachnofóbii? A jak se mám zbavit strachu? Předem děkuji za odpověď.

    holka, 12 let, 10. února

    Ahoj z Modré linky,

    píšeš o tom, že Tě už delší dobu štve strach z pavouků. Když člověka něco štve, tak to je dobrý předpoklad k tomu, aby se snažil to změnit. Je dobře, že se snažíš zjistit, jak se to dá udělat.

    Arachnofobie je chorobný strach z pavouků, tedy strach opravdu velký, který člověku ztěžuje běžný život. Nemohu posoudit, jestli tomu tak je i u Tebe. Pokud by Ti opravdu vadil, můžeš vyhledat psychologa, který může docela účinně pomoct. Začít můžeš třeba psychologem školním.

    Strachu z pavouků se můžeš pokusit zbavit i sama, zvlášť, jestli máš kamaráda, který by Ti pomohl. Jak to udělat? Kamarád Ti může pavouka nejdříve vyfotit, Ty si můžeš fotku uložit v mobilu. Když to zvládneš, můžeš se zkusit na fotku dívat, postupně se jí dotknout, pohladit ji. Až Ti to nebude vadit, můžeš zkusit být s živým pavoukem v místnosti, pak se na něj jen dívat, zkusit si na něj sáhnout a až se odvážíš, zkusit si ho "pochovat" (samozřejmě to musí být pavouk, který je pro člověka bezpečný). Důležité je na sebe nespěchat, nenutit se, zkoušet to a třeba to brát jako zábavu. Pokud by to nepomohlo, domluv se s rodiči, a společně můžete kontaktovat odbornou pomoc.

    Pokud bys chtěla, můžeš se také domluvit s někým, kdo se také bojí pavouků (je to docela hodně lidí) a můžete zkoušet se s nimi "skamarádit" společně. Může to být dobrá podpora a povzbuzení.

    Přejeme Ti co nejhezčí jaro, držíme palce,

    Modrá linka

    Strach

    Strach z jehel

    Mám dotaz. Mám strašnou fóbii z jehel. Vždycky když jdeme na nějaké odběry nebo tak něco strašně křičím. Nejhorší na tom je, že tím že se vztekám a braním tak ta jehla potom bolí ještě víc. Zanedlouho mi budou trhat zuby kvůli rovnátkám, to znamená že dostanu několik injekcí. Homeopatika nezabírají. Nevím jak to zvládnu, mám strach. Nevíte prosím co by mi mohlo pomoct?

    holka, 7. února

    Ahoj,

    chápu, že Ti dělá starosti strach z jehel a přemýšlíš, jak ho zmírnit, když Ti budou zanedlouho trhat zuby. Každý se něčeho bojíme - a řekla bych, že fobie z jehel je docela častá, spousta lidí to má podobně jako Ty. Chtěla bych Tě podpořit, abys na ten strach nebyla sama, často nám alespoň trošku pomůže, když o něm s někým mluvíme a máme pro sebe podporu. Můžete si o tom, jak to máš, dopředu promluvit i se zubařem/zubařkou, která Ti bude trhat zuby, a domluvit se, jak byste mohli postupovat, aby Ti to alespoň trochu pomohlo – co by pro Tebe mohli v ordinaci udělat. Někomu pomáhá třeba snažit se zaměstnat mysl něčím jiným, například počítáním, vymýšlením slov na různá písmena a podobně. Umím si ale představit, že každému může pomáhat něco jiného. Jako fajn nápad mi připadá ozvat se i psychologovi, se kterým můžeš se svým strachem pracovat i dlouhodoběji, a postupně hledat cesty, jak to udělat, abys ses fobie z jehel zbavila anebo aby se alespoň zmírnila.

    Držíme Ti palce,

    Modrá linka

    Strach

    Mám zlé sny

    Dobrý den, mám problém ohledně snů. Mám velmi ráda auta a chtěla bych v dospělosti jezdit s kamionem. Poslední dobou se mi o autech zdají zny. Ale zlé. Většinou ve snu řídím auto a pak následuje autonehoda. Jednou se mi dokonce zdálo, že celá naše rodina nabourala a všichni byli mrtví. Pak se probudím a jsem zpocená a bratr mi i říkal, že ze snů řvu. Já z toho mám pak velice špatný pocit a bojím se to říct rodičům. Nemůžu kvůli tomu usnout, protože se bojím, že se mi ty sny vrátí. Jak se mám uklidnit a popř. se tak nebát usnout? Děkuji za odpověď.

    nešťastná, 12 let, 31. ledna

    Ahoj z Modré linky,

    mrzí mě, že míváš takové zlé sny a kvůli tomu i špatné spaní. Nedivím se, že Tě to může dlouhodobě vyčerpávat. Je dobře, že ses ozvala a hledáš si pomoc. Rozumím, že z toho máš špatné pocity. Tvůj brácha tuší, co se Ti děje, rodiče zatím ne. Úplně, bohužel, nevíme, odkud se berou zlé sny a proč se vrací, ale víme pár způsobů, jak je zkusit zastavit. Může pomoct o tom podrobně povyprávět někomu druhému, komu důvěřuješ. Třeba i ty momenty, ze kterých máš strach. Získáš nad tím snem tak trochu převahu, protože ho budeš znát lépe a vědět, že to byl opravdu jen sen. Možná to zní moc „jednoduše“, ale stojí to za vyzkoušení. Chtěla bych Ti dodat odvahu v tom, ať se zkusíš svěřit i některému z rodičů, možná už něco tuší. Anebo možná máš někoho jiného dospělého blízkého, se kterým si umíš představit o tom povídat. Není to ostuda, možná se dozvíš, že něco takového taky zažili a znají, protože se to lidem zkrátka někdy děje.

    Další ze způsobů, které můžeš zkusit je, že si před spaním něčím příjemným uklidníš myšlenky – ať už to bude dobrý čaj, příjemná písnička, rozečtená knížka, rozhovor s někým blízkým apod. Někdy taky pomáhá dělat sport/cvičení, které Tě baví, anebo jít na delší procházku, po které budeš příjemně unavená.
    Možná máte na škole školního psychologa, který se s podobnými situacemi u žáků setkává a taky by Tě vyslechl, neboj se mu ozvat. Pokud bys chtěla probrat Tvou věc podrobněji, jsme Ti k dispozici na Modré lince (https://www.modralinka.cz/), non-stop pak na Lince bezpečí (https://www.linkabezpeci.cz/). Zasloužíš si zase klidnější dny.

    Hodně štěstí v dalších krocích přeje
    Modrá linka

    Strach

    Arachnofobie

    Ahoj Alíku a spol.
    Opět mám jeden dotaz, se kterým nevím co dělat.
    Strašně se bojím pavouků. (mám strašnou arachnofóbii). Bojím se malých i těch velkých. Když jsem pomáhala mamce na zahrádce, tak po mě lezl pavouk a já jsem myslela, že omdlím. Když jsem byla v knihovně, tak tam byl pavouk a spolužačky ječely a vyváděly jak pominutí a když jsem to řekla naším, tak se mně vysmáli a řekli, že se po nich opičím, aby jsem nebyla náhodou po zadu. Ale já přísahám,že se po nich neopičím, říkám jim, co by jsem z toho měla. V televizi jsem vyděla jeden film, kde se jedná náctiletá holka bála pavouků, stejně jako já a doktor ji léčil tak, že ji pomalu seznamoval s pavouky a, až ji nakonec dal na ruku živýho pavouka. Dá se to léčit, ale až tak? Už i mámin přítel se mi směje, bojím se, že na veřejnosti,nedej bože ve škole uvidím pavouka a začnu ječet a vyvádět jak pominutá. Kam koliv jdu, musím se nejdřív ujistit, že tam není žádný pavouk, jinak tam nejdu, je mi potom líto, že kvůli mě ten pavouk třeba zahyne a vyčítám si to. Když vidím obrázek pavouka, tak se můžu zbláznit. Měla jsem dokonce stáhlou i jednu hru v mobilu. Byl tam interaktivní pavouk a já jsem mrskla mobilem, že se div nerozbil. Na internet se dívat nechci,protože tam jsou fotky pavouků. Jak se mám zbavit arachnofóbie, bez cizí pomocí? Vím, že to asi bez cizí pomoci nedokážu. Na psychologii jít nechci, co by jsi o mně pomyslely naši. Naši mě nechápou, říkají, že jsem blázen, opravdu jsem? Říkají že arachnofóbie je do určité míry normální, ale já už to prý přeháním. Dá se vůbec léčit? Žiju každý den ve strachu. Takhle už nemůžu dál. Prosím, můžete mě poradit, jak se tý strašný fóbie mám zbavit?
    Předem děkuji za odpověď.

    PS. Opravdu se omlouvám, že je to tak dlouhý.

    Holka co má arachnofóbii, 14 let, 27. ledna

    Dobrý den z Modré linky,

    nic se neděje, že je Tvůj Alík delší - je vidět, že jsi pavoučího tématu opravdu plná. Má to tak docela hodně lidí, a neznamená to, že jsou blázni. Strach z pavouků je vlastně užitečný, protože člověka mohou ochránit před těmi, kteří jsou nebezpeční. Takoví pavouci u nás ale v podstatě nejsou. Odpor z pavouků vyplývá hlavně z jejich ne úplně příjemného vzhledu a třeba z toho, jak se pavouk chová a co dělá. Tak je to asi u Tebe.

    Pokud člověk nemá rád pavouky a nijak to jeho život neomezuje, nic se neděje - občas se lekne, a třeba uteče. Pokud je tomu tak, jako u Tebe - tedy že žiješ každodenně ve strachu, který omezuje Tvůj život, je potřeba s tím něco dělat. Je zbytečné, aby ses trápila, když pomoc existuje.
    Abych odpověděla na otázku, zda se arachnofobie dá léčit - určitě, ano, dá a velmi dobře. Jak správně píšeš, sama to ale nezvládneš. Pomoci může zmíněný psycholog nebo psychoterapeut. Pokud by si rodiče mysleli, že přeháníš, klidně jim dej přečíst tohoto Alíka. Pomoc si určitě zasloužíš - takový velký strach člověk těžko zvládne sám. Oslovit můžeš (sama nebo za pomoci rodičů) třeba školního psychologa, který by měl pracovat i online.

    Držíme palce v hledání pomoci,
    Modrá linka