Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Nebaví mě klavír Alík radí dětem

    Volný čas

    Ahoj alíku a ostatní.
    Už hraju na klavír 4 roky ale nebaví mě.
    Máma mě nutí abych chodila na hodiny ale já jsem jí říkala aby mě odhlásila ale ona že mám talent, že by to byla škoda a že se jí zdá že mě to s panem učitelem baví. Já bych chtěla ale chdit na jiné kroužky jako je: BALET, GYMNASTIKA, KRESLENÍ a KONĚ.
    Prosím poraďte mi co s tím mám dělat

    holka, 12 let, 11. května

    Ahoj,
    je fajn, že ses mámě svěřila s tím, že Tě klavír nebaví a chtěla bys dělat něco jiného. Je mi líto, že to máma příliš nevyslyšela a myslí si, že bys měla chodit dál, protože máš talent. Je úplně pochopitelné, že teď nevíš, co dělat. Tvoje máma může mít různé důvody k tomu, proč na Tvých lekcích klavíru trvá. Někdy se stává, že rodiče chtějí svým dětem dopřát, co oni sami v dětství nemohli a je potom pro ně těžké slyšet, že jejich dítě to nechce. I když to samozřejmě nemusí být zrovna váš případ. Zkus si s mámou promluvit znovu a zjistit, proč trvá na tom, abys na klavír chodila, přestože Tě nebaví. Třeba dojdete k nějakém kompromisu, třeba že bys to zkusila ještě jedno pololetí anebo čtvrtletí a dál byste viděly. Rozhodnout můžou i prázdniny, protože v delší pauze sama pocítíš, jestli Ti lekce budou chybět nebo ne. A pokud byste se s mámou dohodnout nedokázaly, napadá mě obrátit se na tátu, nebo jinu blízkou osobu, které se můžeš svěřit. Rozhodně je dobře, aby ses ve volném čase věnovala tomu, co Tě baví.

    Držíme palce, ať dojdete s mámou k dohodě.
    Modrá linka

    Na otázky odpovídají

    pracovníci Modré linky, psycholožky BáraV a Péťa, poradenské centrum Locika, MUDr. Jiří Staněk, MVDr. Přemysl Rabas, bojovníci proti kouření z projektu Nekuřátka, vědecký novinář Pragmatik a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze čtenáři mladší 15 let.

    Volný čas

    Mění se mi zájmy

    Ahoj prostě všichni co tady jsou, a moc se omlouvám za to že píšu tak často ale potřebuju odpověď.
    Dřív strašně bavilo natáčet na jednu aplikaci (ne na TikTok to neni ten nemám) no ale teď mě už to vůbec nebaví a ani mi to tak nejde jako před tím jakto.
    Aještě to že co mě před tím nebavilo mě naopak baví.
    Je to tím že se mi mění mozek a začíná mi puberta a nebo je to něčím jiným?

    holka, 12 let, 12. května

    Ahoj,
    změna v tom, co Tě baví a nebaví je úplně běžná. Jednak, jak sama píšeš, ve Tvém věku dochází k hodně změnám (duševně i tělesně), ale i u dospělých je normální, že mohou změnit názor anebo svoje zájmy. Někdy třeba člověk vyčerpá vše, co mu daná věc dává, dál ho nijak nerozvíjí, neučí se nic nového, a tak ho to přestane bavit. Je to tak úplně v pořádku. Neboj se řídit tím, co Tě zrovna zajímá, kam Tě to táhne a nemusíš mít výčitky opustit starý koníček. A taky, kdo ví, třeba se k natáčení za nějakou dobu zase vrátíš, a to je také v pořádku.

    Modrá linka

    Volný čas

    Foťák

    Ahoj Alíku aspol. 😂, připadá mi že se pořád na něco ptám, ale tak nevadí 🤷‍♀️

    Strašně ráda fotím... V poslední době hlavně přírodu, protože ono toho moc fotit v karanténě nejde... Žádné památky atd.

    Mé fotky nejsou nejspíš nejlepší, ale na můj 13 megapixelový mobil (jako zadní kamera) je to docela slušné.
    Vím že dva měsíce focení není moc, ale strašně mě to nadchlo a prostě to miluju... Akorát umírám z těch 13 megapixelů... Sice později až budou otevřené školy, nebo minimálně okresy bych mohla zkusit fotit na foťáku s jednou spolužačkou se kterou jsem se nedávno začala bavit (nová škola). Fotí je fajn, ale strašně moc toužím po svém foťáku... Vím že je ještě brzo, ale do budoucna si na něj šetřím...
    Pořád mě fascinují ty barvy, světlo... No prostě o tom chci vědět všechno... Ten foťák který bych chtěla je zrcadlovka za 12 tisíc... Jakože asi mi bude trvat dlouho na to šetřit, ale potom asi ani nebudou moji rodiče tak odporující abych si to koupila když budu fotit třeba dva roky... (které nepřežiju... 13 megapixelů - _-)

    Myslíte si že je dobrá volba si šetřit na tak pro mě dráhy vzhledem k tomu že dostávám peníze jen na narozeniny, vánoce, něco málo na svátek a v běžném životě většinou šetřím že něco dostanu třeba abych si koupila pití a já si místo toho vezmu vodu apod.? Myslíte že když mě tu už asi dva (možná tři) měsíce tak fascinuje že mě to bude bavit i za dva roky?
    Myslíte že si na to našetřím? ... Spoléhala bych na rodiče že mi třeba pomůžou, přispějou, ale vzhledem k tomu že moje matka tvrdí tě skoro všechny moje fotky jsou hnusné (sice jsem se asi měsíc přemáhala jí vůbec říct že jenom fotím {ani ň o foťáku}) a mobil a počítač byl taky na mé úspory takže...
    Je to můj sen... Jednou si sebe třeba představuji v Paříži (budu se učit francouzsky a všechno společného s Francií miluji) fotící krásný západ slunce, u Eiffelovy věže 😑 (sice s rodinou moc necestujeme, ale vzhledem k tomu že naše Francouštinářky někdy se třídami jezdí do Francie 😌)
    A na závěr chci jen říct vím že foťák pro mě velmi dráhy je kvalitní, dobrý pro začátečníky, vysoké fps, rozlišení, RAW, objektiv atd.
    Nebojím se že bych ho za měsíc nevytáhla, vždyť jen ten foťák držet v ruce by byl zázrak... Chci ho mnohem víc než notebook a ten jsem chtěla asi rok a půl na psaní (jeden z mých koníčku) ❤️ a to už je dost, protože o notebooku jsem si psala a mluvila skoro pořád (asi to všechny muselo srát, ale tak co - _-)

    Ještě mě napadlo dodat v aplikaci na které fotím mám něco kolem stovky upravených jakože asi pěkných fotek... (těch v koši kterých je dvacetkrát tolik nebudeme řešit že ano? 😌😂)

    Omlouvám se za delší dotaz, ale chtěla se rozepsat.

    Holka v oblacích, 12 let, 8. dubna

    Ahoj, to je skvělý dotaz. Znám to moc dobře, když člověka něco chytne, tak to chce prozkoumat ze všech stran, vyzkoušet, ponořit se do toho tématu. To ty teď zažíváš s focením.

    Fotografování je krásný koníček, který se pro někoho může stát i profesí. Je to hodně rozmanitá práce, takže se můžeš i specializovat: focení portrétů, focení reportáží, focení reklam, focení uměleckých záběrů, focení zvířat, focení svateb, focení dětí, focení přírody, focení krajin, focení z letadla/dronu atd. Každý ten žánr má něco úplně specifického a je to prostě fascinující.

    Když fotíš, děláš naráz hned několik věcí. Objevuješ svět kolem sebe a díváš se na něj jinýma očima. Objevuješ ale taky sama sebe, hledáš, co se ti líbí a jak to na tebe působí. Objevuješ fyziku a techniku: nacházíš limity a hledáš způsoby, jak je obejít nebo překonat. No a v neposlední řadě pomocí fotek objevuješ i preference ostatních lidí a to ovlivňuje tebe. (Asi je jasné, že focení mě hodně baví, co? Studoval jsem to na vysoké škole a několik let jsem se focením živil.)

    Teď k tvému dotazu: je dobrý nápad si začít šetřit na zrcadlovku? Můj soukromý tip je, že jsi spadla do stejné pasti, jako já, když mi bylo 18 let. Cítil jsem, že by moje fotky mohly být lepší, jen kdybych měl lepší foťák. A tak jsem skoro všechny peníze, které jsem vydělal, dával do foťáků. Jen pro představu, můj první foťák měl 0,6 Mpix. Můj druhý foťák už měl 2 megapixely a ten mi vydržel dva roky, než jsem přešel na zrcadlovku s 8,2 Mpix, která mi vydržela až do 2015. A jednou s ní doufám budou ještě fotit moje děti. Kdybych sečetl všechny peníze, které jsem do fotovybavení postupně dal, zatočila by se mi hlaval.

    Co jsem tím chtěl říct? Předně: o megapixely až tolik nejde. Těch 13 megapixelů úplně stačí na to, abys fotila fotky, které půjdou tisknout na A3, a nejspíš stejně budeš fotky ukazovat lidem na mobilu nebo na počítači, kde je rozlišení obvykle pod 2 megapixely. Takže rozlišení tě omezuje jen tehdy, když zoomuješ nebo ořezáváš.

    To ale neznamená, že by ti jiný foťák nedal nové možnosti. Dal, to je jasné. Focení se zrcadlovkou je specifické tím, že se na fotografovanou věc koukáš přímo, můžeš lépe pracovat se světlem a hloubkou ostrosti, můžeš měnit objektivy atd. Moje rada ale je nákup zrcadlovky odložit. Je opravdu hodně toho, co se můžeš naučit i se svým mobilem, a všechny tyhle věci se ti budou hodit s každým dalším fotoaparátem.

    Píšeš si? Jdeme na to:

    • zkoušej fotit úplně jinak: začínající fotografové a fotografky obvykle zapomínají na to, že hodně záleží na pozici foťáku. Většinou cvakají z místa. Přitom právě to, kde stojíš, zda si podřepneš nebo naopak vylezeš na schody, to jsou věci, které ti zajistí úplně nové fotky. Pokud fotíš kamarádku, zkuste focení, kde je někdy proti slunci a fotíš siluetu, jindy fotíš jen její ruce, jindy fotíš z dálky a je sotva vidět, jindy jen detail oka, jindy je v pohybu a rozmazaná atd.
    • experimentuj se světlem, podle toho, jak ti to aplikace dovolí: zkoušej si hrát s časem expozice (jak dlouho je otevřená závěrka), krátký čas znamená méně světla, dlouhý čas znamená více světla, ale taky třeba příležitost si fotku omylem či úmyslně rozmazat, výsledky jsou zajímavé a dokud to nezkusíš, nebudeš pro to mít cit. Někdy ti aplikace umožní „zamknout“ expozici nebo „zamknout“ zaostření, a s tím se dá opět experimentovat.
    • editace fotek: nainstaluj si nějaký dobrý nástroj na editaci fotek, zkus třeba Snapseed. Je to skvělý nástroj na úpravu fotek přímo v mobilu a naučíš se tam důležité věci. Práce s histogramem, práce s ořezem, práce s barvami (teplota barev, sytost barev), práce s kontrastem, zvýrazněním. Řekl bych něco jako „nepřeháněj to s úpravami“, ale to v téhle fázi neplatí. Když se učíš, tak klidně přeháněj úpravy, zkoušej, jak to vypadá, zkoušej různé varianty atd. Projeď všechny ty možnosti, je jich tam opravdu hodně.
    • lepší aplikace: kdybys chtěla ještě lepší program na úpravy, zkus Adobe Lightroom, to je placený program, ale má mobilní verzi, která je zdarma
    • podrobné úpravy a fotokoláže a fotomontáže: objev svět úprav na počítači, zkus aplikaci Fotky ve Windows a časem přejdeš třeba na něco dalšího. Dělej si alba a výběry fotek. Zkoušej různé verze stejné fotky. Dělej retuše. Nástroj Photopea.com je česky a zdarma a naučíš se tam opravdu pokročilé věci, když budeš chtít.

    Vidíš to? To všechno můžeš zkusit, aniž jsi utratila korunu navíc. Popravdě ti závidím, kolik toho před tebou je a co všechno můžeš objevit. A až třeba za rok nebo za tři roky budeš chtít přejít na lepší foťák, bude výběr zase o něco lepší a ty hlavně budeš přesně vědět, co chceš.

    Mimochodem, já bych se poohlédl i po nějakých dobrých použitých kompaktních foťácích. Nemusíš koupit nový, můžeš koupit od příbuzných nějaký použitý. Každou chvíli si nějaký děda nebo teta kupuje nový fotoaparát a ty můžeš získat ten původní doslova za vlídné slovo. Ideálně bych ti doporučil kompakt, který má alespoň nějaký optický zoom a má možnost manuálního nastavení času a clony (režim M). A nenech se zmást počtem megapixelů. Klidně kup kompaktní foťák s 8 mpix, pokud bude mít řekněme 3x optický zoom, tak to je, jako kdybys na mobilu měla 24 mpix (trochu jsem to zjednodušil). Hledal bych například mezi značkami Canon, Nikon a Sony, to jsou klasické velké značky a málokdy udělají vysloveně špatný foťák. Ale jak říkám, je spoustu věcí, které se můžeš naučit, aniž bys utratila byť jen korunu.

    Přeju hodně štěstí a skvělé světlo!

    Volný čas

    Ahoj. Potřebuju nutně radu. Já jsem 7 let tančila disco dance no a mamka mi řekla že je to moc drahé 😭 a že budu muset skončit. Takže jsem přišla o moje tři nejlepší kamarádky, o tu radost atd. Často na to vzpomínám, ale u toho brečím. Nevím jak mamce vysvětlit že mě o všechno připravila. Zdají se mi aji sny o tom jak se znova uvidím s holkama v tělocvičně, ale pravda je pravý opak. Pořád se mi stýská. A další problém je že tady v Opavě není žádná jiná taneční škola disco dance. Tanec mě opravdu strašně mooooo...oooooc bavil. Mám na mamku vztek. A rodiče už jsou od sebe od mých 4 let. A taťka na tom zrovna finančně moc dobře není.

    holka, 12 let, 28. března

    Milá pisatelko,

    úplně Tě chápu, že byl tanec tvůj svět, kterému ses ráda věnovala, dával ti pocit radosti, měla jsi tam kamarádky. Nejspíš Tě bavil i ten pohyb a hudba. To vše dalšího Ti dává smysl a energii. A je to ve tvém věku moc důležité i pro další oblasti tvého rozvoje, hlavně školu. Zkus o tom s mamkou promluvit takto, vysvětli jí, že to pro tebe bylo důležité. Měla jsi tam kamarádky, cítila ses tam dobře, dávalo ti to radost, bavilo tě to. Určitě se to hezky odráželo i na Tvém těle. Zkus se s mamkou domluvit, že se třeba vzdáš něčeho jiného, co Ti musí kupovat nebo, že jí budeš víc pomáhat. Zkus se třeba domluvit s tátou, jestli by Ti mohl alespoň část přispět a mamka doplatí tu další část. Prostě ukaž jim, jaký to pro tebe má význam a že si jsi vědoma toho, že to není levná zábava a jsi ochotná pro to něco, v rámci svých možností, udělat navíc. Třeba je tento Tvůj opravdový zájem a pochopení pro jejich finanční starosti zviklá a kroužek ti zase zaplatí.

    Tak ti držím palce ať se to podaří,

    Tým Centra Locika

    Volný čas

    Jak být s řasokoulí populární na TikToku?

    Dobrý den, všimla jsem si, že jsou celkem populární řasokoule. Hledala jsem o ní nějaké informace, protože si ji chci pořídit. Chtěla bych se zeptat, jakou vodu musím dát do akvária, protože jsem našla hodně rozdílné informace. Dále si také hodlám zařídit nový Tik Tok o řasokoulích. Co mám dělat, abych měla hodně liků, followerů a komentářů? Nebo jak se nejlépe dostat do for you?:-$

    holka, 12 let, 6. března

    Ahoj,
    netuším, co máme s touto otázkou dělat. Nevím, jak máme zjistit, jakou vodu na řasokoule potřebuješ, zkus se zeptat někoho, kdo už je má.

    Účet na TikToku bych si nezřizoval, ani kdyby to byla jediná internetová služba na světě. Ani pokusně. U Facebooku je jasné, že data uživatelů sbírá proto, aby jejich pozornost prodával nejvyšší nabídce, ale co s nimi dělá ByteDance, který je úzce napojený na totalitní čínskou vládu, to těžko říct. U nás zatím asi žádné strategické cíle nemá, ale v Indii už se snažil o šíření dezinformací, to je jeden z důvodů, proč indická vláda TikTok zablokovala. Když hrozila blokace TikToku v USA a hovořilo se o tom, že americkou část TikToku převezme jiná firma, vydala čínská ministerstva prohlášení, že podobné transakce berou jako otázku národní bezpečnosti. Když někdo chce, aby zdánlivě zbytečná data zábavné aplikace netekla do Číny, tak je to otázka čínské národní bezpečnosti? :-c

    Asi bych tedy víc přemýšlel o tom, jestli skutečně potřebuješ, aby o tvé řasokouli a o tvých zájmech Čína věděla…

    Alík

    Volný čas

    Dobrý den, mám dotaz. Nějaký ten pátek už se věnuji kreslení, ale nápady mi dochází čím dál víc a víc. Neumím malovat lidi, vílu nebo něco fiktivního bych možná zvládla. Neumím něco napodobit, takže když si například vezmu knihu a chci napodobit kotě v ní, nakonec z toho vznikne pes úplně jiný. Nevíte kde bych se mohla inspirovat nebo nějaký trik či fígl jak něco vymyslet? Děkuji moc.
    J.

    holka, 10 let, 28. února

    Ahoj, zkus hledat výuková videa na YouTube. Nějaké návody jsem ti našla. Když ale budeš hledat sama, najdeš návodů určitě více.
    Kočka:

    Sýkorka:

    Jablko:

    Obličej:

    Postava:

    Volný čas

    Jak se zabavit v nemocnici?

    Ahoj, můžu se zeptat, čím se zabavit v nemocnici? Pár nápadů mě napadá, např.
    poslouchat hudbu, dívat se na televizi (nevím, jestli ji tam budu mít), hrát hry na tabletu/mobilu, číst si, ale myslím, že se stejně budu nudit, protože wifi tam nemají. Knížku na čtení nemám... a spolubydlícího si myslím, že taky nebudu mít, k tomu nejsem typ člověka, co si povídá s cizími lidmi jen tak z ničeho, jen když si on se mnou začne povídat, prakticky jsem zdravá, jen mám dráty v rukou na vyndání. :-D A budu doufat, že mi odpovíte do pondělí, protože pak nastupuju do nemocnice.:-> (Předem děkuji za odpověď.)

    holka, 19. února

    Ahoj,
    záleží to hodně na tom, co zrovna tebe baví. Jestliže si budeš brát mobil nebo tablet, tak určitě nic nezkazíš, když v něm kromě písniček a her budeš mít i nějaké pohádky, filmy, seriály nebo cokoli, na co ráda koukáš. Když se člověk chytne nějakého zajímavého seriálu, vydrží u jeho dílů hodiny a hodiny, při kterých čas utíká jako voda. Určitě si ale nezapomeň vzít sluchátka, protože v nemocnicích většinou musí být klid.

    Co se týče čtení... Opravdu nemáš doma žádnou knížku? Nemůže ti nějakou půjčit třeba sourozenec či kamarádka? Případně se zkus zeptat rodičů, zda by nenašli nějakou knížku, která by se mohla líbit i tobě. Pokud nic z toho neklapne, můžeš opět spolehnout na moderní technologie a stáhnout si elektronickou knížku, třeba do toho tabletu.

    Krom čtení můžeš pochopitelně také něco psát. Stalo se ti něco zajímavého? Měla jsi nějaký zvláštní sen? Takový by se ti mohl zdát i přímo v nemocnici. Můžeš klidně i sama vymýšlet nějakou pohádku či příběh. Další možností je cosi jako deníček, kam by sis mohla psát i třeba co zrovna prožíváš a jaké to v té nemocnici je.

    Jestli ráda tvoříš, nezapomeň si kromě papírů na psaní i nějaké volné listy s tužkami a pastelkami (případně dalšími podobnými věcičkami), aby sis mohla malovat. Zabavit mohou i různé skládačky, klidně zase z toho papíru. Když zapojíš fantazii, určitě tě napadne spousta možností.

    Nejspíš jsi někdy slyšela i o různých náramcích přátelství. Jejich výroba je většinou strašně jednoduchá a kromě bavlnek na ně vůbec nic nepotřebuješ. Můžeš zkusit popřemýšlet i nad nimi, dokáží zabavit na poměrně dlouhou dobu. Po návratu z nemocnice bys je pak mohla věnovat třeba kamarádkám nebo rodině.

    A nakonec... společnosti na pokoji se určitě neboj. Proč myslíš, že tam nikoho mít nebudeš? Určitě znáš přísloví, že ve dvou se to lépe táhne. Třeba ještě na pokoji poznáš nějakého fajn človíčka, se kterým si užijete spoustu srandy a i ne zrovna příjemný pobyt v nemocnici ti uběhne, ani nebudeš vědět jak.

    Volný čas

    Dobrý den, mohou se projít státní hranice pěšky? Protože cesta vlakem před hranice stojí 66 korun na osobu, ale za hranice 168 a přijde mi to celkem pecka, takže jestli to nejde nějak projít pěšky?

    kluk, 12 let, 15. února

    Ahoj,
    ve svém dotazu neuvádíš nic konkrétního. Ani o který hraniční přechod jde, ani to, zda ti jde o normální situaci, nebo o aktuální karanténu a nouzový stav, ani odkud kam se potřebuješ dostat. Proto se dá odpovědět jen obecně.
    Na některých místech je vlaková jízdenka těsně za hranici opravdu výrazně dražší než těsně před hranici. Ale na některých hraničních přechodech existují i jiné a výhodnější přeshraniční jízdenky než podle základního mezistátního tarifu. Ale protože neuvádíš, o jaké konkrétní místo jde, nemůžeme vědět, zda zrovna tam něco takového je.
    A dovolím si předpokládat, že ti jde o normální stav, protože teď jsou hranice kromě polských poměrně dost zavřené a i do Polska je cestování omezené.
    A ano, existuje mnoho hraničních přechodů pro pěší nebo míst, kde je možné pěšky překročit státní hranici. Tedy za normálního stavu, když není karanténa. A jsou místa, kdy takové hraniční přechody pro pěší jsou v blízkosti železničního hraničního přechodu. Ale kde přesně to je v Tvém případě, to si musíš někde najít, když neuvádíš, o které místo ti jde.

    Volný čas

    Kterou cestou se vydat? Malování se vs. Koně

    Dobrý den modrá linko a spol.....

    Mám jeden velký problém! Když mi bylo 10, byla jsem hodně velká koňařka. Každý kdo mě viděl, si v duchu říkal: To je určitě milovnice koní!! Je mi 11, a najednou mi jako kdyby přeskočilo! Chci se malovat, chci mít psa nebo křečka, ale ve vnitř mě pořád volají koně, a já nevím! Nevím, mám se začít malovat, a zapomenout na koně? Nebo naopak mám chodit jako jsem chodila dřív? Bojím se, že když se začnu malovat, zapomenu na koně! A když budu u koní, tak zase budu marnit čas, protože mi ho rodiče stejně nikdy nedovolí! Jsem hrozně zoufalá! Já vůbec nevím co mám dělat! Mám ještě kamarádku, která se maluje, miluje psy, a má psa. Nevím co mám dělat!;-(;-(:-( Jsem úplně někde jinde, než jsem byla!
    moc děkuji za všechny odpovědi!

    holka 11 let, 27. ledna

    Ahoj,

    mohu Tě uklidnit, že prožíváš to, co většina Tvých vrstevníků v dospívání. Je to období velkého zmatku a nejistoty, nevíš, co si vybrat. Na tuto otázku Ti ale těžko dá odpověď někdo zvenčí, odpovědi na své otázky bys měla a mohla hledat sama v sobě. Zkusit si nelhat a upřímně a otevřeně sama sobě odpovědět, co si žádá Tvé srdce. Nemyslím si, že by čas u koní byl promarněný, naopak. Přátelství se zvířaty a možnost vnořit se do tajů jejich života, je velmi smysluplné a často naplňuje náš život, může nás také nasměrovat k budoucímu povolání. Může se také stát, že se chvíli rozhodneš dělat oboje - koně i malování nebo něco jiného, co je Ti blízké. I to by bylo v pořádku, nejprve si to vyzkoušet, osahat, poté se až rozhodnout. Zkus to vše znovu zvážit, promyslet, poradit se s někým starším, komu věříš. Třeba rodiči, tetou, strýcem, trenérem/trenérkou, učitelem/učitelkou, apod.

    Přejeme Ti čas, příjemně strávený, ať už u koní či jinde.
    Modrá linka

    Volný čas

    Domluva s mamkou ohledně táborů

    Ahoj, mám takový problém a už nevím co s tím, takže jsem se rozhodla napsat sem. Můj problém je prostě to, že jsem si vybrala 2 letní tábory (protože se teď dávají přihlášky) ale moje mamka mě tam nechce pustit. Na jednom z nich jsem už minulý rok byla (letní herecká škola) a tam mě přihlásila asi hlavně proto, že moc nevěděla o co jde, ale teď říká že jsem se tam nic nenaučila a že to bylo proflákaných 14 dní, což není pravda. A teď bych chtěla ještě na parkourový tábor (nemyslím to skákání na koni) ale to kdyz jsem mamce řekla tak mi na to odpověděla že horší tábor jsem si vybrat nemohla a že tam nás nebudou kontrolovat jestli za rohem kouříme ale prý nás to tam budou rovnou učit, což je taky blbost že jo... já bych ale na ty tábory strašně moc chtěla už jenom proto že tam jezdí moje kamarádky a mamka mě chce přihlásit někam kde nikoho neznám...

    holka, 12 let, 25. ledna

    Ahoj z Modré linky,

    píšeš nám o těžkostech s výběrem letního tábora. S mamkou máte jiné představy o tom, na jaký bys měla jet.
    Představuji si, že kvůli těm neshodám můžeš být smutná a nevědět si rady. Je dobře, že si hledáš pomoc. Přemýšlím, jestli se to dá nějak udělat, abys byla Ty i Tvoje mamka s výsledkem spokojená. Říkám si, jestli všechny ty důvody, cos nám psala Tvoje mamka ví – že je pro Tebe důležité, abys na táborech byla s kamarádkami, které znáš a že sis z minulého tábora odnesla hodně zkušeností.

    Z Tvé zprávy to zní, že má Tvoje mamka obavy, co tam budeš dělat a aby ses tam nenaučila něco nesprávného. Je přirozené, že má mamka pochyby z něčeho neznámého, když neví, jestli to je pro Tebe dobré. Je možné, že obavy u Tvojí mamky může vyvolat málo informací, které o táborech má. Když o věcech málo víme, často si domýšlíme něco, co nemusí být vůbec pravda. Mohla bys mamce o Tvých vysněných táborech sehnat co nejvíc informací (z webu, od minulých účastníků, mohla by se i spojit třeba telefonicky s organizátory tábora a zeptat se na to, co jí není jasné). Mohla by tak získat větší jistotu, kam Tě to posílá, jací tam budou lidi apod. Možná je ještě dost času na uzávěr přihlášek a měla bys prostor, abys o tom všem ještě s mamkou mohla mluvit. Na druhou stranu můžeš zkusit uvažovat i tak, že tábor, na kterém jsi ještě nebyla a kde není nikdo, koho bys předtím znala, může být nakonec taky skvělým zážitkem a výzvou v tom poznávat nové lidi. Nakonec nemusí být nejdůležitější jakého tábora se budeš účastnit, ale v jaké náladě a otevřenosti novým věcem tam pojedeš.

    Dny podle Tvých představ přeje
    Modrá linka

    Volný čas

    Chci dobrodružství

    Ahoj

    Děkuji na odpověď předešlého dotazu. Mám další.

    Nevím jak to popsat, ale...
    No, prostě nevím.
    Říkám na rovinu. Možná to je divný dotaz. Ale. Chci zažít dobrodružství, je mi jedno jaké, prostě to potřebuju. Nevím ani proč, mohla bych žít normální život. Ale já právě že nechci. Miluju takové ty věci, jako sny, záhady atd. Jenže žiju obyčejný život. Prostě mám mámu, tátu, ségru, normálně se učím, ale...
    Taky pořád sním. Dokážu si udělat sen bez spánku. Ponořím se do své mysli a už tam mám sen. No jo, ale právě že nemám čas. Miluju ten pocit a chci to opakovat. Nemám čas, trávím celými dny učením a hraním s ségrou. Já ani nevím, co vůbec potřebuju. Nevím nic. Vím jenom, že se děje něco divného. Jsem zmatená. Nevím, jak mi můžete pomoct. Ale potřebuju tu pomoc. Jsem zmatená, říkám ještě jednou...

    Dari, hodně hodně zmatená holka, 11 let, 30. listopadu 2020

    Ahoj Dari,

    zažít nějaké dobrodružství je určitě fajn. Zároveň píšeš, že nevíš, co chceš. My Ti nemůžeme poradit, jaké dobrodružství máš zažít. Pro každého je dobrodružstvím něco jiného. Obecně se dá spousta dobrodružství zažít třeba ve skautu nebo nějakém turistickém kroužku, pro někoho jiného je dobrodružstvím vtělovat se do jiných rolí a moc si užije nějaký dramatický či divadelní kroužek, zvláště když se oddáváš dennímu snění. A to Ti i jde. Můžeš si tedy nějaké dobrodružství vysnít. A potom popřemýšlet, jaké máš možnosti uvést je do svého života.

    Dari, trošku se mi zdá, i vzhledem k tomu, cos psala o své závislosti na Alíkovi, že prostě a jednoduše čekáš, až Ti někdo zábavu zařídí a moc energie sama nevynakládáš – nejen pro plnění povinností, ale ani pro svou zábavu nebo dobrodružství. Možná se prostě jen nudíš, a proto bych Ti moc přála, abys přestala brouzdat po internetu či mobilu a začala žít život skutečný, život sám o sobě může být velké dobrodružství. Hrát si se ségrou může být dobrodružství. Věnuj tedy čas sama sobě, naslouchej sama sobě, všímej si toho, co máš ráda, co Tě baví, co bys chtěla zažít, co by mohlo být to Tvé dobrodružství. Můžeš si tuhle otázku položit, vzít papír a prostě jen psát cokoli, co Tě k tomu napadá. Nebo si vzít pastelky, vodovky či cokoli jiného a na to téma malovat, co Tě napadne. Nebo si to představovat, když denní snění Ti jde. Dobrodružství však spočívá v aktivitě, v tom, že člověk překročí svou komfortní zónu – opustí své pohodlí.

    Přejeme Ti tedy, aby byl Tvůj život dobrodružstvím sám o sobě
    Modrá linka

    Volný čas

    Nebaví mě klavír

    Ahoj. Ve 2tř. se mě mamka zeptala jestli chci hrát na klavír. Řekla jsem ano, po roku hraní stejných písniček se mi klavír strašně znechutil. Už ani nemám chuť hrát jakoukoliv moderní píseň. Když jsem mamce řekla že už hrát nechci tak řekla že o tom nehodlá diskutovat. Snažila jsem se jí to říkat častěji, ale vždy odpověděla to samé. Nevíte co bych měla dělat?

    holka, skoro 11 let 5tř., 10. listopadu 2020

    Ahoj,

    píšeš, že Tě přestalo bavit hrát na klavír, ale mamka se o tom s tebou nechce bavit. Ptáš se, co máš dělat.

    Jestli dobře počítám, tak teď hraješ třetím rokem. Asi už obstojně poznáš noty, držíš rytmus, prsty už se také dokáží svižně pohybovat a lehce najít správné tóny. Přemýšlím, zda dotazem, co dělat, máš na mysli, jak nepřijít o získané dovednosti a co udělat proto, aby tě hraní znovu začalo bavit, nebo jak to udělat, abys nemusela hrát vůbec. Předpokládám, že do konce pololetí je výuka zaplacená, tak by byla škoda ji nevyužít a třeba se nesvěřit učitelce a společně se ještě nepokusit najít písničku, třeba z filmu, která by tě bavila. Můžeš se o radu a pomoc také obrátit na někoho dalšího, komu důvěřuješ. Třeba tátu či prarodiče, aby Tě podpořili u mamky.

    Jen ještě bych chtěla říct, že mnoho dětí, když dospěly, byly nakonec vděční svým rodičům, že je nutili hrát na nástroj, ať už se staly úspěšnými interprety nebo se hudební nástroj pro ně stal celoživotním zájmem a podporou v nelehkých dobách života.

    Přejeme Ti splnění Tvých přání.
    Modrá linka

    Volný čas

    Už mě to nebaví ve skautu

    Ahoj
    Mám takový problém.
    Je to dost komplikované takže to DOST zkrátím. Byla jsem v létě na skautském táboře. Byl tam strašně moc otravný kluk, pořád mlel o nějakých blbostech a zpíval si. Já z kamarádkou jsme si vymyslely takový taneček k jedné jeho písničce. Ono je to fakt dlouhé, ale skončilo to tak, že na mě s kámoškou všichni čuměli jak na úplný deb.li, protože jedna holka úplně překroutila pravdu...Já to sem nechci psát celé.

    No prostě ted na schůzkách nás vždycky posadí co nejdál od sebe, skoro nikdy nějakou hru nehrajem spolu, když řeknem jedno slovo, tak na nás všichni řvou...Jindy než na schůzkách se nevídáme maximálně tak na chodbě ve škole.

    Asi tam přestanu chodit.
    Ne jenom kvůli tomu, ale se nám vystřídal vedoucí a přišli noví...Už mě to tam prostě moc nebaví.

    Prosím pomozte mi
    (PS-pardon za chyby)

    Ahoj,

    z Tvého dopisu mně není úplně jasné, zda Tě to na schůzkách skautu už nebaví doopravdy nebo je to kvůli tomu, že se tam míjíš s kamarádkou. Nedorozumění se vždy dá vyjasnit otevřenou, upřímnou komunikací. Napravit to překroucení pravdy. Proto se neboj promluvit s vedoucími o tom, co se Ti na schůzkách teď (ne)líbí, to je moc důležité, popř. Ti mohou pomoci rodiče. Dohodnout se na tom můžeš i s kamarádkou, můžete postupovat společně, myslím, že vaši vedoucí na váš názor budou brát ohled. Vztahy jsou často velmi složité, bývají křehké, proto je třeba o ně pečovat a nedorozumění je třeba si vysvětlit.

    Zkus se o tom pobavit i s rodiči či některými dospělými, komu věříš, jak oni to vidí. Znají Tě, tak mohou spíše poradit.

    Přejeme Ti barevný podzim a příjemné chvíle s kamarádkou.
    Modrá linka

    Volný čas

    Housle

    Ahoj poradno,
    mnohokrát jste mi pomohli a já si toho moc vážím, proto vám píšu další dotaz. Chci hrát na housle. Ale je mi 12. Má to smysl? Hrála jsem 2 nebo 3 roky na klavír, ale skončila jsem, protože mě to nebavilo. Opravdu bych na ně chtěla moc hrát, ale bojím se že mi to rodiče nedovolí, protože jsem se všemi kroužky skončila. Budu ráda za JAKOUKOLIV odpověď.

    holka, 12 let, 11. července 2020

    Ahoj,

    děkujeme za pozitivní zpětnou vazbu, jsme rádi, že jsme Ti už mnohokrát pomohli, tak alespoň víme, že naše práce má smysl.

    Máš-li chuť se pustit do hraní na housle, držíme Ti pěsti, aby Ti to vyšlo. Pokud to nezkusíš, nebudeš vědět, zda je to opravdu to pravé pro Tebe. Nemohu se ale vyjádřit za Tvé rodiče, neznám je, tak netuším, jak Tvé přání budou brát a jak zareagují. Je na Tobě, aby ses sama nebo s někým ze širší rodiny, kdo by Tě podpořil, pokusila rodiče o své touze a svém snu přesvědčit.

    Přejeme Ti, ať se Ti Tvůj sen splní.
    Modrá linka

    Volný čas

    Strach z tábora

    Dobrý den, jedu na 17. denní tábor a mám z toho strach. Nevím proč, ale asi proto že mojí sestře se kterou tam jedu se pořád stýská po rodičích a když se stýská jí, tak i mně,protože jsme dvojčata. Co mám dělat abych se nebála? A aby se mojí sestře nestýskalo?
    Prosím odpovězte co nejdřív zítra odjíždím na ten tábor.
    Předem děkuji za odpověď.

    holka, 12 let, 8. července 2020

    Ahoj,
    Tvému strachu z tábora a odloučení od rodičů rozumím a prožívá to tak hodně dětí, je totiž přirozené, že se dětem někdy stýská po rodičích. Připadá mi fajn, že jedete na tábor se sestrou, dvojčetem a tak se můžete vzájemně podporovat a nebýt na to samy. Můžete se společně domluvit, že si zkusíte tábor co nejvíce užít, už toto rozhodnutí Vám pomůže nevidět jen negativa.

    Většina dětí si nakonec tábor docela užije a rády se na něj vrací. Možná se můžete dopředu se sestrou domluvit, co Vám pomáhá, když vás stesk přemůže, co budete dělat, abyste na rodiče tolik nemuseli myslet. S rodiči se můžete dohodnout, že Vám napíší dopis nebo více dopisů a pošlou balík, je to moc příjemné vědět, že něco od nich dostanete a že na Vás myslí. I Vy můžete rodičům napsat, zkusit se zaměřit na to, co na táboře funguje a dopisem je i trochu pobavit. Také si můžete vzít z domu něco, co máte rády, třeba plyšáka, oblíbenou knihu, to záleží na Vás, co myslíte, že při stýskání může pomoci. Je dobré také vědět, že jde jen o 17 dní, které docela rychle uběhnou, možná najdete nové přátele a někdy se dokonce stane, že se potom zase stýská dětem po táboře.

    Přejeme Ti, aby sis tábor co nejvíce mohla užít.
    Modrá linka