Milá dívko,

obracíš se na poradnu se svými dotazy ohledně návštěvy psychologa. Ano, máš pravdu naše poradna je také taková určitá psychologická pomoc dětem. A náš chat pro děti také. Ale rozumím tomu, že vidět psychologa na živo může být pro tebe děsivé a bojíš se, protože nevíš co očekávat. Tvoje pocity v této situaci jsou normální a dětský psycholog by měl umět ti s tím pomoci. Myslím si, že by ti pomoc mohl. A moc bych ti doporučila to zkusit. Pokud ti nebude sympatický, tak můžeš své návštěvy u něj zrušit. Nikdo tě nemůže do návštěv u psychologa nutit. Psycholog by tu měl být pro tebe, snažit se pochopit právě to, co prožíváš a vnímat, co tě trápí a co potřebuješ. Měl by ti pomoci tobě samé se lépe vyznat v tom, co se s tebou děje a najít společně s tebou možnosti, jak si s tím lépe poradit. Možná bude chtít mluvit i s tvou mámou. U dětí ve tvém věku je pořád důležitý i váš vztah a pokud se něco řeší u dítěte, tak by se do toho měl zapojit i jeho rodič. A jak to mámě říci? Máma ti to již sama navrhla a uvědomuje si, že bys nejspíš pomoc potřebovala. A tak bych ti doporučila pouze jí to odsouhlasit, že bys do toho šla. Nemusíš nic víc vysvětlovat a rozvádět. Rozumím tomu, že to může vzbuzovat mnoho různých pocitů, můžeš mít strach, co se objeví, jak s tebou bude psycholog jednat a podobně. Dětský psycholog by ale měl umět právě s tímto u dětí zacházet. Moc ti přeju abys našla pomoc, ke které budeš mít důvěru. Poradce Centra Locika

Ahoj z Modré linky,

je mi líto, že Tě trápí sebepoškozování a je moc dobře, že hledáš způsob, jak s tím přestat. Hned na úvod mé odpovědi Ti chci říct, že neexistuje jeden zaručený návod, jak toho nechat, protože každý jsme jiný a každému vyhovuje a funguje něco trochu jiného. Alíkova poradna má svá omezení a také o Tobě vím jen málo, takže moje odpověď bude spíš obecným doporučením a věřím, že Tě něco z toho zaujme.

Píšeš o druhém já, které na Tebe křičí, aby ses drápnul nebo bouchnul. To musí být dost nepříjemné a nedivím se, že se toho chceš zbavit. Kdybych s Tebou mluvila, zajímalo by mě, jak dlouho se sebepoškozuješ, jestli se Ti třeba někdy podařilo neudělat to, neposlechnout to druhé já. Pokud ano, co bylo v té situaci jinak anebo co Ti pomohlo, že jsi ten hlas neposlechl? Dalo by se to využít, až Ti ten hlas bude zase přikazovat ublížit si? Přemýšlím také o tom, jak si sám vysvětluješ, že se teď ten hlas takhle proměnil. Píšeš, že ho znáš od malička, když jsi neměl žádné kamarády, ale až teď na Tebe takhle křičí. Možná Tě napadá, s čím by to mohlo souviset? To pro Tebe mohou být cenné informace, které Ti pomohou více tomu rozumět. Myslím, že by Ti mohlo pomoci promluvit si o tom všem s někým dalším, nebýt na to sám. Je možné o tom mluvit třeba s rodiči nebo s někým dospělým, komu věříš? A pokud ne, máte třeba ve škole školního psychologa? K tomu obvykle na první návštěvu můžeš jít i bez vědomí rodičů.

Existují také konkrétní techniky, které můžeš zkusit, když máš chuť si ublížit. Nevím, jak přesně se sebepoškozuješ, píšeš o škrábnutí, bouchnutí... Pokud se škrábeš, můžeš si zkusit místo škrábanců fixou nakreslit čáry na místa, kam by ses škrábl. Někdo zkouší i přejíždět po tom místě kostkou ledu, ten chlad může trošku bolet, ale není to tak poškozující jako škrábance. Pomoci může také odreagování činností, kterou máš rád a ve které snadno ztratíš pojem o čase. Někdo třeba maluje, jde si zaběhat, nebo se podívá na nějaký film, pustí písničky, nevím, co by sedělo Tobě.
Pokud by Tě to i dál trápilo a neměl by ses komu svěřit, můžeš se nám znovu ozvat. Rádi tady pro Tebe budeme na telefonu anebo chatu, kde můžeme jít více do hloubky a lépe tak reagovat na to, co potřebuješ (www.modralinka.cz)

Přejeme Ti hodně sil.
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

Tvůj kamarád se sebepoškozuje a Ty bys pro něj chtěl být oporou, protože Ti hodně pomohl dřív. Psychologa zatím odmítá.
Na kamarádovi Ti hodně záleží a je od Tebe moc hezké, že hledáš způsoby, jak mu zkusit pomoct. Sebepoškozování je bohužel vážná věc, ze které se jeden těžko dostává sám, zaslouží si odbornou pomoc. Často je potřeba dlouhodobé podpory, nejde to bohužel hned. Pokud je pro kamaráda zatím těžko představitelná přímá pomoc psychologa, tak si můžete zatím společně stáhnout aplikaci Nepanikař a prozkoumat ji, je tam spousta užitečných technik, které můžou pomoc překonat nutkání si ublížit. Existují taky online anonymní poradny, kde se kamarád i Ty můžete ozvat: https://www.modralinka.cz/, https://www.linkabezpeci.cz/ Bývá tam víc prostoru se vypovídat, doptat a společně s odborníkem na druhé straně vymyslet, co a jak dál.
Možná máte na škole školního psychologa anebo učitele, kterému důvěřuješ, a kterému se můžeš svěřit, že máš o kamaráda strach. Nemusíš na pomoc pro něj být sám. Přijde mi důležité, aby byli zapojeni i rodiče kamaráda, aby mu mohli být oporou doma. Oni za něj mají zodpovědnost a měli by tuto věc vědět. Můžeš popřemýšlet, jak kamaráda povzbudit, aby se s tím svěřil někomu dospělému ve svém okolí, můžeš mu nabídnout i doprovod, kdyby se mu o tom nechtělo mluvit. Ty sám mu můžeš být k dispozici, pokud budeš mít sílu a chuť, ptát se ho, co teď prožívá, co ho trápí, co mu dělá radost. Možná najdete společnou aktivitu, kterou můžete spolu podnikat. Zároveň Ti chci připomenout, že i když moc chceme, ne všechno umíme ovlivnit. Kamarád musí sám alespoň trochu chtít a sebrat odvahu „jít s tím ven“, už toto bývá často úlevné.

Ať můžeš mít Ty i Tvůj kamarád zase brzy hezčí dny přeje
Modrá linka

Ahoj Cassidy,

děkujeme za důvěru a otevřenost, se kterou ses na nás obrátila. Již delší dobu máš pocit, že je něco špatně a necítíš se vůbec dobře. Psychické bolesti ses zbavovala fyzickou bolestí. Chtěla bys začít chodit k psycholožce, ale máš strach z reakce rodičů.

Je moc dobře, že svoje těžkosti řešíš a hledáš pomoc. Pro začátek bys mohla vyhledat školního psychologa, na poprvé k němu můžeš jít sama, teprve pak se psycholog domlouvá s rodiči.
Ruzmím tomu, že máš nějaké obavy ohledně svěření se rodičům. Dovedu si představit, že to nemusí být vůbec lehké svěřit se jim s tím, že Ti poslední dobou není moc dobře, a že bys uvítala odbornou pomoc. Na druhou stranu si říkám, že jsou to právě oni, kdo Ti v tomto mohou pomoci nejvíce. Jsou dospělí a mají více možností, právě oni Ti mohou pomoci vyhledat psychologa/psycholožku a domluvit spolupráci s ním/ní.

K Tvému dotazu, jak to rodičům říct, mě napadá, že tak, jak jsi to napsala nám, je to srozumitelné - přesně tak to můžeš sdělit rodičům. Můžeš jim také dát přečíst to, co jsi napsala Alíkovi, i to, co jsme Ti odpověděli.

Držíme Ti palce,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

píšeš o radu, co dělat, když má kamarádka ve škole stavy, při kterých brečí a je rozrušená. Chtěla bych moc ocenit, že jsi kamarádce nablízku, když jí není dobře a že pro ni hledáš cesty, jak by se jí mohlo ulevit. Zní to, že Ti na ní hodně záleží, je dobře, že Tě má. Nevíme, z čeho tyto stavy vznikají, pravděpodobně to bude více tíživých věcí, co jí teď trápí, anebo možná i pro ni to je těžko uchopitelné, proč se to děje. Rozumím, že se bojí to někomu říct, zároveň je pak problematické najít účinnou pomoc. Můžeš jí povzbudit k tomu, ať se s tím svěří. Není to ostuda, že se jí to děje, může to do života přijít každému a v tu chvíli je důležité, aby se nebála říct si o pomoc, aby mohlo přijít zlepšení, které si zaslouží. Možná máte na škole školní psycholožku, která je podobné situace zvyklá řešit, může jí být dlouhodobou oporou. Můžeš jí to zkusit navrhnout a doprovodit jí tam. Pokud nikoho takového na škole nemáte, může se kamarádka ozvat na chat nebo telefon na Modrou linku (https://www.modralinka.cz/) anebo na Linku bezpečí (https://www.linkabezpeci.cz/), kde ji anonymně vyslechnou. Rodiče jí taky můžou pomoct vyhledat odborníka a řešit problém od příčiny. Zní fajn, že zkoušíš kamarádku odvést do klidu a mluvíš na ni. Pouhá přítomnost a třeba objetí může ulevit. Existuje taky aplikace Nepanikař, kterou si můžete obě stáhnout, jsou tam fajn cvičení, třeba s dechem, a další techniky, jak zklidnit tělo i mysl.

Držíme palce, abyste kamarádka i Ty mohly mít zase hezčí dny.
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

je dobře, že si pro sebe hledáš pomoc, když se necítíš dobře. Nedokážu takto po internetu určit, jestli trpíš depresemi. Únava, pocity smutku, ztráta radosti a chuti do života jsou jistě nepříjemné pocity. A sebepoškozování, sebevražedné myšlenky mohou mít i závažnější následky, je proto důležité, abys na své pocity nezůstávala sama. Tvé pocity mohou být prohloubeny i obdobím dospívání, v každém případě si zasloužíš podporu, mít možnost s někým sdílet vše, co prožíváš. Už takové sdílení, kdy člověk své pocity nedrží v sobě, může být úlevné. Bylo by však dobré, aby se Ti dostalo i pomoci odborné, kdy s psycholožkou (psychologem) můžete hledat, jak bys mohla se svými pocity zacházet, vyrovnávat se s nimi. Mohla bys s ní probrat i své otázky ohledně své identity.

Jestliže ve škole máte školní psycholožku (psychologa), můžeš se zkusit obrátit rovnou na ni. Je ale dobré, aby ses svěřila i svým blízkým nebo alespoň někomu z nich. Pokud bys měla strach, že Tě nebudou brát vážně, že si budou myslet, že to nic není a brzy to přejde, můžeš jim ukázat i naši odpověď, aby pochopili, že si opravdu zasloužíš pomoc. Každý si zaslouží podporu, nebýt na svá trápení sám, bez ohledu na to, za jak závažné je jeho okolí považuje. Ale jak jsem psala, já se domnívám, že by se Ti mělo dostat i pomoci odborné, abyste právě společně mohli posoudit „co tohle všechno znamená“ a jestli je to něco závažnějšího, nebo třeba „jen“ špatná nálada, jak píšeš, a třeba i na té spolu pracovat.

První krok už jsi udělala, napsalas do Alíkovi poradny. Přejeme Ti odvahu, abys udělala i další kroky k zasloužené pomoci a svěřila se někomu ve svém okolí, komu věříš.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

je moc dobře, že když se sebepoškozování začalo vymykat kontrole a přidaly se i myšlenky na zabití, hledáš pro sebe podporu. Přemýšlím, jestli už máš nějakou zkušenost se svěřením se rodičům a kamarádkám, když píšeš, že by Ti to nijak nepomohlo. Říkám si totiž, že někdy může pomoct i jen sdílení s člověkem, který nás zná, a tak nás může dobře podpořit. Také přemýšlím nad Tvými obavami ohledně zavolání na Linku bezpečí, z čeho vlastně pramení. Jen Tě chci podpořit v tom, že Linka bezpečí, stejně jako třeba Modrá linka, fungují anonymně, takže by nikdo nevěděl, že jsi to Ty, kdo volá. Také tam pracuji lidé, kteří jsou připraveni probrat s Tebou, co prožíváš a hledat s Tebou další cesty, co by Ti mohlo pomoct. Velká výhoda telefonické linky důvěry je, že můžeš přímo vyjádřit, co Tě nejvíc trápí, případně se doptat, když něčemu neporozumíš, nebo dovysvětlit, když Ti neporozumí člověk na druhé straně.

Pokud už Tě už Tvá závislost na sebepoškozování trápí nějakou dobu, potřebovala bys dlouhodobější pomoc a podporu. Říkám si, že by pro Tebe mohlo být fajn mít v tomhle období nějakého odborného průvodce, se kterým bys mohla probrat, co okolo toho cítíš, co Ti to přináší, bere, a jak třeba nakládat s myšlenkami na zabití. Někým takovým by pro Tebe mohl být psychoterapeut. Kdybys tuhle možnost chtěla zkusit, říkám si, jestli by pro Tebe bylo možné svěřit se s tím rodičům. Nemusela bys jim hned říkat všechno, pokud by ses v tom necítila dobře. Ale bylo by snazší, kdyby Tě v hledání psychoterapie podpořili oni (jak finančně, tak prakticky - někteří terapeuti neposkytují své služby osobám mladším 18 let bez souhlasu rodičů).

Jak jsem již psala, kdybys chtěla cokoli k té situaci doprobrat, můžeš se na nás obrátit (www.modralinka.cz).

Přejeme klidnější dny.
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

děkujeme za důvěru, se kterou ses na nás obrátila. Ráda bys pomáhala lidem kolem sebe, například kamarádce, která mívá úzkosti, nebo kamarádce, které umřela sestra a která to nemá doma lehké.

Moc si cením Tvého vstřícného nastavení k lidem, kteří prožívají něco těžkého. Lidem v takových situacích pomáhá, když mají podporu někoho blízkého, koho mohou oslovit, když jim není dobře, kdo je vyslechne, neodsoudí, přijímá je takové, jací jsou. Tohle je to, co můžeš nabídnout, pokud budeš chtít. Je ale důležité myslet taky na sebe, pečovat o sebe a svoje potřeby, nebát se říct si o pomoc, když bys ji potřebovala i Ty. Celkově se dá říci, že je důležité žít naplno svůj život, i když člověk pomáhá druhým.

Kamarádky, o kterých píšeš, ale kromě přirozené podpory blízkých zřejmě potřebují i odbornou pomoc. To jim také můžeš říci, pomoci jim například vyhledat školního psychologa apod. Někdy je potřeba předepsat i léky, které například tlumí úzkosti apod. To ale může zvážit jen odborník v přímém kontaktu.

Přejeme klidné dny,

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

je moc dobře, že si pro sebe hledáš pomoc a já Tě v tom chci podpořit. Zdá se, že by se opravdu mohlo jednat o OCD, je proto potřeba zajít k lékaři a vše s ním probrat. Možná by Ti mohl předepsat léky, hlavně by ale Tobě a Tvým rodičům mohl odborně poradit, jak projevy, které popisuješ zvládat, doporučit psychoterapii. Svěř se rodičům a obraťte se společně přinejmenším na Tvého obvodního lékaře, lépe na psychiatra, který se na různé psychické obtíže specializuje.

Prvním krokem v hledání si pomoci bylo napsat si do poradny. Chci Tě povzbudit i v tom dalším. Mluv o tom všem s rodiči, klidně jim můžeš dát přečíst tento svůj dotaz a naši odpověď, aby pochopili, že je opravdu důležité, aby se Ti dostalo potřebné pomoci.

I my Ti přejeme dostatek podpory a pomoci
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

je fajn, že hledáš odpovědi na to, co Tě trápí.

Píšeš nám o tom, že se cítíš jako zvíře, ne jako člověk. Umím si představit, že Tě takové pocity možná znepokojují a rozumím tomu, že nad tím přemýšlíš, napadá Tě, jestli to není nějaká porucha. Alíkova poradna není zdravotní poradna a není možné, abychom posuzovali poruchy nebo dávali diagnózy. Připadá mi však důležité, že se ptáš, jestli s tím můžeš něco dělat. Jestli to správně chápu, asi je to něco, co Ti nevyhovuje, nechceš to takhle mít. V minulosti jsi psala i o tom, že se někdy cítíš jako děvče a někdy jako kluk, zmiňovala jsi i potíže s agresí. Je moc dobře, že si takových pocitů a myšlenek všímáš a myslím si, že si zasloužíš podporu někoho ve svém okolí. Domnívám se, že by Ti mohlo pomoci vyhledat konzultaci s odborníkem. Některé školy mají svého psychologa/psycholožku, případně můžeš poprosit rodiče, aby Tě k psychologovi objednali. Neznamená to, že je s Tebou něco špatně. Z Tvých dotazů je patrné, že procházíš obdobím, kdy se hledáš, napadá Tě spousta otázek o sobě. Takové období je ve Tvém věku přirozené. Přála bych Ti, abys měla vedle sebe někoho, kdo Ti pomůže zorientovat se ve svých pocitech.

Pokud by pro Tebe bylo obtížné psychologickou pomoc vyhledat, můžeš se znovu obrátit i na nás. Abychom mohli lépe reagovat na to, co potřebuješ, zkus využít možnosti telefonu anebo chatu, kde můžeme jít více do hloubky (www.modralinka.cz)

Přejeme Ti hezké jarní dny.
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

píšeš o několika věcech, které Tě teď trápí. Je pro mě pochopitelné, že je toho na Tebe hodně (zvlášť když to trvá už 3 měsíce), a je moc dobře, že si píšeš o podporu. Přijde mi velmi důležité, jak říkáš, že se nedokážeš soustředit a máš úzkosti. Ty se u každého projevují jinak, a tak je mi líto, že se Ti nedostává takového pochopení, jaké bys potřebovala. Chápu, že pokud jsi teď po delší době ve škole, je to pro Tebe možná ještě náročnější. Přemýšlím, jestli jsi o svých pocitech mluvila třeba s rodiči nebo školním psychologem. Mohli byste společně vymyslet další kroky, aby se Ti ulevilo. Někdy může být těžké o tom začít mluvit, zvlášť pokud máš zkušenost s tím, že „všichni tvrdí, že úzkosti přece vypadají jinak“. Ale chtěla bych Tě povzbudit, abys našla někoho, komu věříš a zkusila se mu svěřit. Případně můžeš ukázat i to, cos psala nám a naši odpověď.

Někdy se stává, že lidi, kteří mají úzkosti, se snaží o to víc pomáhat ostatním. A pak bývá těžké pro okolí poznat, co přesně se v tom dotyčném děje. Chtěla bych Tě podpořit v tom, aby ses nebála si o podporu říct Ty a dávala ji sobě i sama. Někdy je v pořádku ostatní chvíli nepovzbuzovat a zaměřit se na to, jak je Tobě, co Ty teď potřebuješ, co by teď Tobě udělalo radost a zlepšilo den.

Zároveň píšeš, že se Ti někdo svěřil, že chce spáchat sebevraždu. To je hodně vážná věc a chápu, že to jen tak nedostaneš z hlavy. Říkám si, že mu/jí můžeš dát kontakt na Modrou linku, aby pro sebe i on/a mohl/a najít podporu.

Také píšeš o tom, že si z Tebe někdo dělá srandu a nechápe, že Ti to ubližuje. Je důležité se umět zasmát sám sobě, ale jsou citlivá místa, která bolí, a těm se smát někdy nejde. Je v pořádku říct, že si ze sebe ráda srandu v něčem uděláš, ale tohle je oblast, kde si ji dělat nechceš a je Ti to nepříjemné. Případně to je věc, se kterou se můžeš také svěřit psychologovi ve škole nebo rodičům a můžete spolu vymyslet, jak se v takových situacích bránit.

Můžeš se obrátit i na nás, třeba přes telefon nebo chat, jsme Ti otevřeni (více na www.modralinka.cz).

Přejeme klidnější dny.
Modrá linka

Ahoj,

je moc fajn, že myslíš na kamarádku a chceš jí pomoci. Chápu, že Tě představa řezání děsí. Píšeš, že kamarádka navštěvuje psychologa. Psycholog jí může se sebepoškozováním také pomoci. Zkus kamarádku podpořit, aby se otevřela svému psychologovi a sebepoškozování s ním probrala. Málokdo se totiž dokáže zbavit řezání sám, bez pomoci odborníka. Může se také svěřit někomu dalšímu dospělému ve svém okolí, komu důvěřuje, stejně tak i Ty. Třeba oblíbené učitelce, školní psycholožce, tetě, vedoucí kroužku, atd. Obě můžete zavolat k nám na linku.

Přejeme vám, ať jste v „boji“ se řezáním úspěšné.
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

svěřuješ se nám se svými pocity prázdnoty, s tím, že neprožíváš radost jako dřív. Je dobře, že s těmito svými pocity nezůstáváš sám a hledáš si pro sebe podporu. V období dospívání se naše pocity často mění a mohou nás zaskočit. V životě je důležité učit se svým pocitům naslouchat, učit se jim porozumět a zacházet s nimi. Chci Tě tedy podpořit v tom, aby ses svěřil ještě někomu dalšímu, možná lépe dospělému, ve svém okolí, komu věříš. Už sdílení toho, co prožíváme, může být úlevné. Také se tímto sdílením učíme lépe svým pocitům porozumět, uvědomujeme si, jak svět prožívají jiní lidé, i to, jak je možné se svými pocity vyrovnávat. Někdy se může stát, že jsou naše pocity natolik silné či nepříjemné, že potřebujeme na nějakou dobu i podporu oborníka. První krok jsi už udělal tím, žes napsal. Chci Tě povzbudit v tom, abys udělal i ten další a obrátil se na někoho ve svém okolí. Třeba rodiče, školní psycholožku (psychologa), pokud na škole máte, nebo nějakou oblíbenou paní učitelku (učitele).

Veselejší dny Ti přeje
Modrá linka

Ahoj Vaso,

je dobře, že si pro sebe hledáš pomoc. Z Tvé zprávy však víme příliš málo, abychom Ti mohli napsat něco konkrétního. Jestliže Tě trápí něco, co se týká rodičů a bylo by možné s nimi o tom, mluvit, chci Tě podpořit, abys s nimi pomluvil. Jestliže máš dojem, že s rodiči mluvit nemůžeš, zkus se obrátit na někoho jiného z rodiny, komu věříš. Nebo se můžeš obrátit na školní psycholožku (psychologa), pokud ve škole máte, či nějakou oblíbenou paní učitelku (učitele). Také můžeš kontaktovat Modrou linku, buď prostřednictvím chatu, Skype, či telefonu. Pokud skutečně trpíš depresemi, je důležité, aby se Ti dostalo podpory, kterou potřebuješ.

Klidné dny Ti přeje Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

píšeš nám o mnoha obtížných věcech, které se Ti nyní v životě dějí. Doma často slýcháváš dost necitelné poznámky o tom, jak z Tebe nikdy nic nebude. Ve škole se Ti smějí kvůli oblečení, také Tě trápí, jakým způsobem na Tebe civí spolužák. Píšeš také, že se nelíbíš sama sobě, připadáš si strašně hubená. Špatně se Ti usíná, někdy si ryješ nehty do kůže, už Tě i napadlo, jaké by tu bylo nebýt, zda by si vlastně někomu chyběla. Přemýšlela jsi o tom svěřit se psycholožce, nakonec ses ale rozhodla zvolit jako prvního Alíka.

V prvé řadě chci zmínit, že si vážím důvěry, kterou jsi do své zprávy vložila. Vnímám, že v poslední době prožíváš řadu těžkostí, a je moc dobře, že ses to rozhodla někomu říct. Zároveň se domnívám, že naše odpověď samotná nebude v tak náročné situaci, kdy sama sobě ubližuješ a napadají Tě i sebevražedné myšlenky, úplně stačit. Jsem moc rád že píšeš, a chtěl bych Tě podpořit v tom, abys zkusila vyhledat i zmíněnou pomoc psycholožky, moc bych Ti totiž přál nemuset na to všechny být úplně sama. Může jít o soukromou psycholožku, kterou by Ti, jak správně píšeš, museli zprostředkovat rodiče, nebo o školní - k té bys, pokud ji na škole máte, mohla zajít i bez rodičů. Některé školy dávají rodičům podepsat na začátku školu souhlas, že jejich dítě může pomoc psychologa využívat. Možná to tak máte taky a povolení je už podepsané. Každopádně zajít za školním psychologem či psycholožkou se dá i bez toho.
Píšeš nám, že nemáš sama sebe ráda. Říkám si, že to musí být hrozně těžké mít se ráda, když doma běžně slýcháváš, jak si zbytečná si a že s Tebe nic nebude. Myslím si, že dospět ke spokojenosti se svým vzhledem je složitá cesta pro každého z nás, o to těžší pak, když nám ji naše okolí nijak neusnadňuje. Přál bych Ti být k sobě v tomto ohledu vlídnější a věřím tomu, že časem se Ti podaří docenit věci, které se Ti na sobě naopak líbí.

Co se týče Tvého spolužáka, představuju si, že to může být dost nepříjemné, když na Tebe často civí a chodí za Tebou, přestože si to nepřeješ. Jestliže se kvůli tomu cítíš ve třídě zle, mělo by se Ti dostat zastání. Myslím, že v takové situaci by měl zasáhnout nějaký učitel, a může být fajn zkusit to říct nějakému, kterému věříš.

Když je člověku dlouho takto špatně, je bohužel přirozené, že jej napadají i myšlenky na sebevraždu, a je moc dobře, že Ty o tom dokážeš takhle statečně mluvit. Zmiňuješ toho ještě víc, až si říkám, že jsi velmi statečná, že to takto zvládáš. Pokud jsi od této odpovědi nezískala to, co jsi od ní potřebovala, nebo by sis přála kterékoliv z těch témat probrat do větší hloubky, neváhej se na nás obrátit - fungujeme nonstop telefonicky (608902410) nebo ve vybraných časech na chatu (modralinka.cz). Můžeme spolu také probrat, na koho dalšího by ses mohla obrátit, pokud by Ti výše navržené možnosti nesedly. Jak jsem zmínil výše, je důležité nebýt na takto těžké věci úplně sama.

Držíme palce,
Modrá linka