Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Co dělat po škole? Alík radí dětem

    Alík radí dětem

    Dobrý den, jsem v 7. Třídě a už se pomalu rozhoduju co bych chtěla dělat ale moc tomu nerozumím a proto potřebuju radu, chtěla bych něco jako firmu (například online obchod) protože se mi líbí jak firma freak wear vyrábí kryty na mobil a zároveň si dělá reklamu na tik toku ale zajímalo by mě jestli na to je nějaká škola (asi nejspíše ano) a jak se ten obor jmenuje. Děkuji předem za odpověď

    holka, 13 let, 25. května 2021

    Ahoj,
    je skvělé, že přemýšlíš nad tím, kam pokračovat dál po škole a jaký směr by měla mít tvá budoucnost. Upřímně mi není známo, že by existoval nějaký obor, který by se specializoval na tvorbu krytů na mobil. Nejblíž k tomu bude mít asi nějaký designerský obor, ale určitě je i v takové firmě zastoupena spousta funkcí a oborů.
    Pokud nemáš jasné preference o tom, co bys chtěla po škole dělat a neprojevuje se u tebe například nějaké výrazné nadání nebo směřování, jako nejlepší varianta mi připadá dotazník profesní orientace, který můžeš absolvovat v nejbližší pedagogicko-psychologické poradně. Ten odhalí tvé silné i slavbé stránky a pomůže ti s budoucím profesním nasměrováním. Věřím, že ti pomůže lépe se zorientovat a poté i rozhodnout.
    Měj se hezky!
    Bára

    Na otázky odpovídají

    pracovníci Modré linky, psycholožka BáraV, poradenské centrum Locika, MUDr. Jiří Staněk, MVDr. Přemysl Rabas, vědecký novinář Pragmatik, student práv Yaboiii, Škola Vitae, bojovníci proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze děti mladší 15 let.

    Zvířata

    Ahoj babička mi splnila sen-koupila mi koně. Je to hřebec a jsou mu 3 roky. Když Piškota pobídnu nohama nechce jít dopředu a já se do něj bojím víc kopnout. Když chci zatočit tak musím uzdou protože nohama nereaguje a pak když zatáhnu otěžema na jednu stranu aby uatočil tak zastaví co mám dělat???Trenérka mi na to nic neříká jenom ať se snažím a pak se věnovala ostatním jezdcum... Piškot normálně jezdil na závody a vyhrával...tak nevím co blbne..

    nikdo.., 9. srpna

    Ahoj. Toto se na dálku velmi těžko posuzuje. Předpokládal bych, že když jste koně přebírali od jeho předchozího majitele, že by mělo dojít k nějakému navázání kontaktu s koněm... seznamování. Bývalý majitel má jistě mnoho rad a doporučení a věřím, že by mělo být možné o ně požádat i dodatečně. Radím se obrátit s prosbou o radu v jakékoliv věci na bývalého majitele. Ten by koně měl znát nejlépe a také, jak na něj. Kůň je inteligentní a citlivý tvor, a tak se s tebou také potřebuj seznámit, získat důvěru, aby mezi vámi mohl vzniknout kvalitní vztah, v kterém vám bude oběma dobře. Držím palce vám oběma a přeji trpělivost, klid a vzájemnou lásku.

    Holky a láska

    Jak se nebát fyzického kontaktu? Co dětská láska?

    Ahoj,
    Mám tu dotaz ohledně kluka. Minulý rok jsem byla na táboře (kam jezdí moji sourozenci už cca 10 let, já 5 let) a byl tam nový kluk. Na konci tábora se mi začal hodně líbit a požádal mě o číslo (protože jsme byli spolu v týmu, tak jsem si s ním mohla kdykoli povídat). Tak jsme si z tábora založili skupinu a psali si tam (i s dalšími kamarády). Letos byl tábor znovu a on tam jel také (v prosinci mu bude 14 let). Tak jsme si jako kamarádi začali jako vždy povídat a potom na celodenním výletu jsem se s ním zase zakecala. No a bylo z toho něco víc. Začali jsme spolu chodit, dali si pusu, no prostě takový ten "normální" vztah. Jednou vymyslel že se se mnou "jen jako" rozešel a že si našel jinou, ale já to vzala ze srandy a chodili jsme spolu dál. Akorát si toho potom všimli vedoucí (protože jsme najednou chodili vedle sebe, jednou za čas mi dal pusu na tvář), každého si odvedli zvlášť (jeho, mě a tu holku se kterou udělal tu srandu) a začli nám říkat že je ten druhý hrozný, že všechny pomlouvá za rohem (protože si mysleli, že to sranda nebyla) a že se s ním nemáme bavit, že ho máme pouze respektovat. To jsme pochopili a nechali jsme toho alespoň na táboře. Pak si ještě odvedli velké a střední (máme to takhle rozdělené: malí - do 12 let, střední - 12-14, velcí - 14+), což já jsem byla celou dobu malá, akorát se ze mě najednou stala střední, protože vypadám na 13 (řeklo mi to asi 6 lidí a víc) a týkalo se mě toto téma. Tak nám začli říkat, že máme přerušit veškerý fyzický kontakt, že se nesmíme objímat, držet za ruce atd. (že prý jsme děti a že je to dětský tábor, ale že je to jinak normální). Tak jsem se s ním nebavila, jen mu řekla ahoj a to bylo všechno. No včera tábor skončil a on mi začal psát, že mu chybím atd.. Akorát jak nám zakázali se objímat apod. tak už toho k němu tolik necítím, ale on ke mně docela dost, tak poraďte co mám dělat. Takže potřebuju poradit:

    • Jak se nebát fyzického kontaktu (jak nám to zakázali, tak se teď bojím kohokoli obejmout nebo tak :-()
    • Jak se vyrovnat s tím, že je to dětská láska a že to pravděpodobně nevydrží*

    •*Aby jste neříkali, že je to nesmysl mít v 11ti kluka, já měla kluka v 8. letech a vydržel mi dva roky (ale to byla opravdu dětská láska:->)

    •Ten tábor mám jinak moc ráda, vždy se na něj těším a je tam bohatý program, akorát letos jsme se s kamarádkami shodly, že je to letos celé nějaké divné a jiné než obvykle :-(

    Omlouvám se za moc dlouhý dotaz a doufám, že jste toho alespoň něco pochopili

    Hezký zbytek dne

    holka, 11 let, 7. srpna

    Ahoj z Modré linky,

    píšeš nám s více věcmi, odpovím postupně. Na táboře minulý rok ses poznala s kamarádem, se kterým jsi tento rok na táboře chodila. Vedoucí si toho všimli, mluvili o tom s vámi, řekli vám o sobě navzájem škaredé věci, protože celou situaci viděli jinak, a pak vám zakázali fyzický kontakt, protože jste byli na „dětském táboře“ (jinak vám ale řekli, že fyzický kontakt je v pořádku). To jste dodržovali. Po skončení tábora Ti psal, že mu chybíš, Ty to už tolik ale necítíš. Máš teď obavy kohokoliv obejmout. Taky uvažuješ nad tím, jaká bývá dětská láska.

    Je mi líto, že zkušenost z tábora Tě zasáhla a ovlivňuje Tvoje chování i teď doma, cítíš třeba obavu druhé obejmout. Zkouším si představit, že vedoucí k tomu, proč vám to říkají, měli své důvody, ale taky by bylo asi možné to udělat citlivěji. Možná i tahle zkušenost ovlivnila Tvůj pohled na tábor, který podle Tebe a Tvých kamarádek byl letos divný a jiný. Teď už ale nejste na táboře, proto si můžeš dovolit uvažovat o vztahu volněji a plně z Tvého pohledu. Těžko říct, co ovlivnilo to, že už k tomu klukovi tolik necítíš. Není třeba si to ale vyčítat, naopak je moc dobře, že to umíš takhle napsat. Nemusíš se nutit do pokračování vztahu, když nechceš, a taky si můžeš vzít čas na rozmyšlení a zorientování se v tom. Říkám si, že pokud budeš chtít, můžeš podobně jako jsi psala nám, popsat i tomu klukovi/ostatním kamarádkám, co tam byly, to, jak to teď vnímáš. Možná najdete lepší porozumění v tom, co se stalo, možná to někdo vnímá podobně a budete o tom moct ještě popovídat spolu. To, že to řekneš někomu dál, bývá už samo o sobě úlevné a věci pomáhá utřídit. Je jen na Tobě, jak a jestli se teď budeš chtít objímat – dej si na to čas a můžeš si mezitím třeba sepsat/popřemýšlet, proč se objímáš ráda a s kým se ráda a často objímáš. Je to něco přirozeného a lidského, něco, co Tě může potěšit i dobít Ti sílu. Možná ale najdeš i něco, co Ti na objímání vadí, možná Tě vystrašila špatná zkušenost z tábora, která může časem odeznít. Možná taky přijde za nějakou dobu přirozená chuť někoho obejmout – můžeš to u sebe pozorovat a nemusíš se tomu bránit, ať už to bude s dobrou kamarádkou, sourozenci, rodiči, prarodiči aj. K „dětské lásce“, kterou zmiňuješ, patří postupné učení se partnerským vztahům. Je normální, že nepřetrvávají, často se to děje a díky zkušenosti pak můžou trvat vztahy pozdější. Je moc cenné si v dospívání procházet různými vztahy – kamarádskými i partnerskými, protože tak můžeš zase více poznávat samu sebe i ostatní.

    Jsme Ti k dispozici k podrobnějšímu povídání i na Modré lince (https://www.modralinka.cz/) na telefonu nebo chatu, pokud budeš potřebovat. Můžeš se ozvat i na Linku bezpečí pro děti (https://www.linkabezpeci.cz/), a probrat cokoliv Tě trápí.

    Hezké prázdniny přeje
    Modrá linka

    Kluci a láska

    Co se se mnou děje?

    Mám problém je mi 11 a myslím že už mi začíná puberta ale byl jsem na začátku prázdnin na táboře asi v půlce tábora se mi začala líbit jedna holka ale asi za 3-4 dny se mi zase přestala líbit a pak jsem poslední asi 3 dny tábora jsem byl hodně smutný a brečel jsem že nikoho nemám nevím vůbec co se tam stalo a proč se mi najednou přestala líbit celkově jsem až do teď smutný že nikoho nemám přitom když jsme ještě chodili do školy tak jsem měl jednu holku ale asi protože jdu na gymnázium tak začala chodit s někým jiným ale ani mi nic nenapsala prostě nevím co se se mnou děje

    kluk, 11 let, 6. srpna

    Ahoj z Modré linky,

    svěřuješ se nám s tím, co jsi zažil ve vztahu ke slečnám, ke kterým jsi měl blíž. Jsi z toho zmatený, protože nevíš, co se s Tebou děje, samotného Tě překvapila Tvá reakce a celé to nedopadlo podle Tvých představ. Na táboře se Ti líbila jedna holka, ale pak se Ti líbit přestala, hodně jsi pak plakal a cítil ses sám. Vlastně i teď jsi smutný z toho, že nikoho nemáš. Nedopadl ani vztah ve škole, slečna Ti ani nedala vědět, že už s Tebou nebude.

    Mrzí mě, co teď zažíváš a je moc dobře, že na to nechceš zůstat sám – nemusíš. Je dobře, že se umíš ozvat a celé to, co se Ti děje, sepsat. Přála bych Ti, aby to mohl být Tvůj první krok k úlevě. Představuji si, že to pro Tebe bylo jako na „houpačce“, emoce přicházely a pak zase odešly a Ty jsi třeba ani nevěděl proč. S těmito intenzivními pocity to tak bývá, není to něco neobvyklého. Taky nálady se střídají přirozeně – důležité ale je, aby nezůstávaly dlouho v extrému, nebo by Ti Tvoje nálada (třeba hodně a dlouho smutná) zabraňovala v běžném fungování, jak jsi zvyklý – v rodině, ve škole aj. To by byla potřeba zpozornit. Na druhou stranu se nedivím, že Tě tyto událost „vzaly“. Říkám si, že dobře usuzuješ a tyto výkyvy mohou být taky ovlivněny Tvým dospíváním, pubertou. Proměňuje se v určitém smyslu nejen Tvé tělo, ale i mozek a různé hormony, a to vše ovlivňuje i emoce, které prožíváš a můžou pro Tebe být nové. Puberta je taky období prvních partnerských vztahů, ve kterých se poprvé zkoušíš zorientovat a učíš se je žít i udržovat, ale taky opouštět – i když to může bolet, je normální, že to nemusí vycházet podle Tvých představ, je to totiž taky věc k „naučení“ a má svůj čas.

    Říkám si, že když pojmenujeme to, co se uvnitř nás děje, bývá snazší to zapletené a nesrozumitelné často rozjasnit. Zasloužil by sis o tom s někým moct popovídat, když budeš potřebovat. Možná máš staršího sourozence, dobrého kamaráda, rodiče, kteří by Tě vyslechli nebo někoho jiného z rodiny anebo ze školy – ať už učitele, ke kterému máš důvěru nebo možná máte na škole školního psychologa, který by Tě měl podpořit. Jsme tu pro Tebe i na Modré lince (https://www.modralinka.cz/) na telefonu nebo chatu, pokud budeš potřebovat. Existuje i Linka bezpečí pro děti (https://www.linkabezpeci.cz/), neboj se ozvat a probrat cokoliv, na co nechceš být sám.

    Držíme palce a hezké prázdniny přeje
    Modrá linka

    Význam slova

    Nenávist k Rusům

    Ahoj, mám dotaz.

    Je také rasismus například nenávist k Rusům?

    holka, 12 let, 9. srpna

    Ahoj,
    rasismus je jen posuzování člověka na základě rasy. Rusové nebývají rozeznáváni jako speciální rasa, takže nenávist k nim přímo rasismem není. Ale je to pořád druh xenofobie, v principu stejně špatný a zavrženíhodný jako rasismus. :-(

    Obecně se krátkozraké plošné odsuzování lidí podle příslušnosti do nějaké skupiny označuje jako bigotnost. Není to příliš používané slovo, asi proto, že nezní moc úderně. Je nadřazené k rasismu, xenofobii, nacionalismu, antisemitismu, sexismu i homofobii. Bigotní lidé nehodnotí skutečné chování jednotlivce, ale zkratkovitě se zaměří na nějakou jeho (zpravidla neměnnou či neovlivnitelnou) příslušnost ke skupině, kterou nemají rádi.

    Bigotně se chová třeba ruská vláda, když její komentátoři označují plošně všechny Ukrajince za nacisty. Házet do jednoho pytle všechny Rusy je úplně stejně nemorální. :-o

    Člověk si nevybírá, kde a komu se narodí, může si ale vybrat, co si myslí, co říká a zejména co dělá – za to by měl nést odpovědnost. Nesnášet někoho za věci, které nedělá, je trochu hloupé, ne? A myslím, že je to hloupé vždy, za jakékoliv situace, nehledě na válku…

    O tom, že Putin zaútočí na Ukrajinu, drtivá většina Rusů nerozhodovala. Nekonalo se žádné referendum. Vypadalo to, že tamní občané byli invazí podobně překvapení jako zbytek světa. :-)

    Statistiky bývají také někdy zkreslené, třeba článek Souhlasíme, ať Putin rozhodne tak, nebo úplně jinak, míní dvě třetiny Rusů ve skutečnosti popisuje, že s jistotou jen 25 % souhlasí s jakýmkoliv rozhodnutím. Ale redakci i čtenářům v diskusi je nejspíš jedno, že nadpis lže. :-(

    Občas někdo obhajuje projevy nenávisti k Rusům všelijakými statistikami o jejich převažujících názorech, ale ta rozhodující statistika v podobě svobodných demokratických voleb už tam spoustu let neprobíhá, takže skutečný nezkreslený názor tamních obyvatel neznáme. I kdybychom s jistotou věděli, že svému prezidentovi fandí víc jak půlka Rusů (což je sporné), pořád je tam nějaká opozice, která by chtěla tuto nesmyslnou válku zastavit a kterou tvoří také Rusové – ty bychom měli také nesnášet? Proč?

    Příležitostně je nenávist obhajována dějinami, poukázáním na fakt, že ruské impérium bylo vždy dobyvačné a drze namyšlené. Totéž ale platí pro úplně každé království v dějinách, dokonce i naši prapředkové před pár tisíci lety sprostě vraždili nevinné a zabírali jejich území. Během středověku bylo obávanou agresivní velmocí Švédsko – z dnešního pohledu nepředstavitelné. Velice výraznou a rychlou proměnou prošly státy, které prohrály druhou světovou válku, zejména Japonsko se proměnilo z brutálního dravce v mírumilovného pacifistu. Národní mentality, ať už si pod tím představuje kdokoliv cokoliv, nejsou vytesané do kamene. Lekce z dějepisu tedy zní, že různým státům trvá různě dlouho, než se poučí ze svých opakovaných krvavých omylů a než pochopí, jak se mají chovat… ale časem to pochopí každý. Proč by zrovna Rusko mělo být výjimkou?

    Ruská státní propaganda ráda zužitkuje citace o tom, jak západní lidé úplně všechny Rusy a všechno ruské nesnáší. Jejím cílem je prohlubování válečných příkopů. Chcete jí pomáhat?

    Nedostatkem bigotního uvažování je, že většinou nenabízí žádné pěkné řešení. Jestliže někdo skutečně nesnáší celý národ, co s tím chce udělat? Jak může takovou závadu opravit, aby byl šťastný? Spáchat genocidu? Postavit vyhlazovací tábory, aby z povrchu zemského odstranil i ženy a děti? Nebo posypat města atomovkami? :-c
    Pokud nic z toho nezní jako správné řešení, tak možná řešíme nesprávný problém. O=

    Pokud nevadí každý Rus, ale jen určité chování u určitých vlivných osob, tak je lepší soustředit hněv na to chování. To jde opravit, vlivné osoby vyměnit. ;-)

    Je úctyhodné, když se člověk nadchne pro spravedlnost, když chce trestat viníky velké křivdy, ale měl by se snažit, aby nevyráběl křivdy nové tím, že se svojí zlostí netrefí. Žádný čin není tak zlý, aby si odsouzení za něj zasloužili nevinní. @)->-

    Alík

    Nepatří do poradny

    Zoufalství dekadentního humoristy

    POČKEJTE JE TO VTIP PROSÍM!!!

    kluk, 13 let, 10. srpna

    Hm. Popsat trestný čin, to je vskutku k popukání!
    Ale když ten vtip, ve kterém jsi výslovně napsal, že to není vtip, chceme předat policii, ať se také během tvého výslechu zasmějou, tak se ti to najednou nelíbí?! Taková smršť nářků psaných s CAPS LOCKem se jen tak nevidí. :-$

    Zneužíváš k pobavení službu určenou pro pomoc dětem v nouzi. :-E

    Bereme na vědomí, nic posílat nebudeme.
    Připomínám, stejně jako loni, že poradna má ohlašovací povinnost.

    Moje tělo

    Ochrana soukromí

    Ahoj poradno. Za tento dotaz se docela stydím ale vím že nejsem z daleka jedina, kterou tohle trápí... Asi měsíc zpátky si mě na Snapchatu přidal jeden kluk. Psal anglicky takže byl nejspíś z ameriky/anglie. Všechno to začalo nevině ale později se to zvrtlo. Začal mi psat ať mu pošlu nahé fotky. Nejprve jsem odmítala ale nakonec jsem mu je stejně poslala. Poslala jsem mu je ale s cenzurou , což by nemělo byt tak zle. No potom jsem mu poslala svuj zadek v kalhotkach ale podstatne je , že tam stale nebylo vidět nic“tak zleho“. No později me začal „vydirat“ ať pošlu další fotky ale chtěl „selfie“ . Samozřejmě jsem ho nahlasila a blokla ale i tak se bojím. Ja vím, jsem vážně hloupá ale jsem poučená a už NIKDY nikomu nic takového nepošlu. No ale muj dotaz je ten, zda by byl schopny ty fotky rozeslat mym kamardum či tak i přes to, že je to přes snap, který je dejme tomu bezpečný a ostatní nevidi, koho mám v přátelích. Posilal je i mně , jako dukaz, že ty fotky opravdu má. Bojim se jako blazen a proto se obracim na vás. Předem moc děkuji za odpověd.

    holka, 13 let, 8. srpna

    Ahoj, je mi moc líto, že ses dostala do takové situace. Skutečně je důležité zopakovat, že nikdy přes internet neposíláme fotky, které by nemohly být zveřejněny. Prostě proto, že neexistuje reálná ochrana proti jejich dalšímu zneužití.

    Teď je ale důležité toto: stala jsi se obětí velmi známého a častého útoku. Nemá cenu si to vyčítat o nic víc, než když je člověk okraden v obchodě nebo si zapomene zamknout kolo a někdo mu s ním ujede. Stávají se horší věci.

    Je ale jasné, že útočník – z různých motivací – může napáchat různé škody, třeba právě tím, že fotky zkusí rozeslat dalším lidem, ať už v tvém okolí, nebo jinde.

    Určitě bych začal tím, že to řekneš rodičům. Jasně, já vím, je to divné se o takových věcech bavit s rodiči a asi by ses u toho nejradši neviděla... Nezapomeň ale, že rodičům jde 100% o tvoje dobro. A přestože možná budou překvapeni (a možná jim budeš muset vysvětlit, co je to Snapchat), budou rozhodně na tvojí straně. Ty tím vezmeš útočníkovi jeho hlavní trump – on spoléhá na to, že se stydíš, že to nikomu nebudeš chtít říct. Jakmile to řekneš rodičům, zjistíš, že se nic tak hrozného nestalo.

    Dále doporučuji, aby ses – ideálně s rodiči, ale můžeš i sama – obrátila na nějakou organizaci, která se zabývá pomocí lidem v situaci, ve které teď jsi. Třeba Poradna eBezpečí, Bílý kruh bezpečí nebo Modrá linka. Budeš jim moci všechno vysvětlit a oni ti budou umět poradit lépe, než já.

    Zvířata

    Dobrý den, zkoušela jsem hledat, ale odpověď na můj problém jsem nenašla...
    Naši sousedé měli dva psy, jenže jeden kvůli svému vysokému věku před pár dny zemřel. Ten druhý od té doby strašně naříká. Asi je mu smutno, je tam úplně sám, zavřený v kotci. Potřeboval by, aby se mu někdo věnoval. Je mi ho hrozně líto, ale nemůžu s tím nic dělat. Napadlo mě že bych ho mohla navštěvovat a brát na procházky. Ale za prvé netuším, jestli by to sousedům nevadilo, za druhé s tím můj děda nesouhlasí, podle něj je to blbost. Že by si na mě zvyknul a že by mu pak stejně bylo smutno až odjedeme zpátky domů do Prahy. Ale já to vidím jinak. Nebylo by lepší mu pomoct teď, když je ta smrt druhého psa tak čerstvá? Možná že taky bude naříkat až odjedeme, ale trhá mi to srdce, když vím, že on tam pláče a já s tím nic neudělám. Sousedům je to evidentně jedno, že tam naříká. Každý víkend sem jezdíme, takže by měl zajištěnou procházku každý víkend. Přijde mi lepší aby si zvykal na to, že ho přijedu jednou týdně vyvenčit, než aby si zvykal na to že tam odteď bude úplně sám. Nevím co dělat, možná má můj děda pravdu a já jsem jenom přecitlivělá a naivní. Prosím o váš názor. 😭

    holka, 14 let, 8. srpna

    Milá slečno.
    Vidím to úplně stejně jako Ty a určitě bych se také o něco pokusil. Důležité je ale získat na svou stranu dědu, aby se s Tebou vydal za sousedy a pokusili jste se jim Tvé víkendové procházky s pejskem nabídnout. Souhlas dědy je důležitý, abyste mezi sebou neměli konflikt a také je podstatné, jakou má pes povahu, zda by procházky s někým novým snesl, zda bys ho zvládla. A to budou majitelé schopní posoudit nejlépe. Držím Ti každopádně palce. Každý takový pokus je dobrý. 😊

    Menstruace a výtok

    Menstruace, antiko, výtok, gynekologická prohlídka

    Ahoj, mám dotazy, pardon že se zase ptám. Menstruaci mám od 22. května 2022 a nevadí, že jsem ji 3 měsíce nedostala?

    2. Nelíbí se mi menstruace. Je to otrava když si pořád musím měnit vložku. Nechci vůbec mít dítě, nechci být těhotná. Nevím jestli chci mít sex ale mám strach, že otěhotním. Jsou nějaké ochrany abych jsem neotěhotněla?

    3. Třetí dotaz se týká gynekologie a mámy. Moje máma každý den sleduje výtok a mě už to štve. Nedávno jsem jí říkala že to má každá holka a že to nic není a že je to v pořádku a ona mi řekla: Ne, to se má řešit, půjdeš za gynekoložkou, žádný výtok nemá být!“ Je to hrůza. Mám strach a stydím se. Takže mám otázku: Co všechno mi bude dělat gynekoložka? Jak to probíhá? Já mám strach... Ach jo nic nepomůže to jí vysvětlit. Ona si stejně bude říkat to svoje. Několikrát jsem jí říkala že mi nic není a ona pořád říká že ne že to není v pořádku. :-o:-|ko :-(. Děkuji za odpověď a přeji vám hezký den

    holka, 11 let, 8. srpna

    Ahoj holko,

    1) Kvůli nepravidelné menstruaci se nemusíš znepokojovat. Během prvních dvou let menstruačního věku (tj. během prvních dvou let od první menstruace) je přibližně 50% cyklů nepravidelných, a tudíž vůbec nevadí, když se krvácení nedostaví po jednom měsíci, ale třeba až po dvou nebo po třech měsících.

    2) Na jednu stranu je pochopitelné, že menstruace pro Tebe představuje něco nového, na co sis zatím ještě nestačila zvyknout. Ale takto zkrátka lidské (přesněji řečeno dívčí a ženské) tělo funguje. Výměna hygienických pomůcek (vložek) je snadná a se vším všudy většinou nezabere ani celou minutu času. Dospívající dívka během menstruace „spotřebuje“ v průměru 7 vložek denně, ale ta fáze menstruace, při níž dochází ke krvácení, naštěstí trvá jen několik dní.
    Jinak je pochopitelné, že ve Tvém věku nechceš přijít do jiného stavu, nicméně Tvoje obavy ohledně sexuálního života jsou přece jen poněkud předčasné, protože vzhledem k Tvému věku ještě nejméně pár let potrvá, než potkáš chlapce, s nímž se budeš chtít milovat.
    Ochranné prostředky proti nechtěnému početí samozřejmě existují. Říká se jim antikoncepční prostředky a v dnešní době se o nich učí dokonce i ve škole. Pro více informací o početí, antikoncepci a všem, co s tím souvisí, doporučuji pořídit si (nebo vypůjčit) některou z ilustrovaných knížek pro dospívající, kde najdeš veškeré informace i s obrázky.

    3) Tvoje matka se mýlí. Výtok je naprosto normální, pokud je čirý, nebo zbarvená doběla. Příčinou k obavám je pouze silně zažloutlý až nazelenalý výtok, který může být projevem bakteriální či jiné infekce. Možná by bylo dobře, kdybyste s maminkou přece jen navštívili gynekologii, protože lékařka by alespoň mamince potvrdila, že je s Tebou vše v pořádku, a že pravdu máš Ty, a ne ona.
    Pokud jde o gynekologické prohlídky u dospívajících dívek, v první řadě zdůrazňuji, že pokud dívka dosud neměla pohlavní styk a má neporušený hymen (neboli tzv. „panenskou blánu“), tak lékařka vyšetřuje pohlavní orgány pouze zrakem (tj. podívá se na to, co je normálně vidět), ale dovnitř těla – tedy do pochvy – nezavádí žádný lékařský nástroj ani přístroj. Nemusíš se tedy obávat, že by Ti lékařka cokoliv zaváděla do pochvy (to bývá největší obava dívek, které se chystají poprvé navštívit gynekologii).
    Největší část prohlídky zabere rozhovor s lékařkou. Bude se Tě ptát, zda už máš menstruaci (neměl by být problém říci „Ano“) a položí Ti i další otázky ohledně zdravotního stavu (například zda máš nějaké bolesti v břiše a v podbřišku). Samotná prohlídka zabírá jen menší část času stráveného v ordinaci, přičemž u dívek Tvého věku spočívá převážně jen v kontrole pohledem. Jediné, čeho se gynekolog či gynekoložka na první prohlídce dotýká, jsou většinou jen slabiny (neboli třísla), protože je třeba pohmatem zjistit, zda v nich nejsou oteklé mízní uzliny. Nemusíš se tedy obávat, že by se při gynekologické prohlídce odehrávalo kdo ví co strašného.

    Nemoce

    Otok hrtanu

    Dobrý den, už jednou jsem pokládal otázku na můj problém, že mám pocit jako bych měl oteklý krk, někdy mám pocit sucha v krku a někdy jako bych polykal hlen nebo něco takového. Když jsem volal lékaři, řekl mi, že by se mohlo jednat o mutací hlasu. Vy jste mi odpověděli, že je to možná ale může to být i respirační onemocnění. Proto chci ještě dodat, že chodím na alergologii kde mi zjistili, že mám alergii na pyl a malou kapacitu plic, nebo tak něco. Šel jsem tam protože mám pořád ucpaný nos už dlouho. Když jsem byl na ORL tak mi řekli že mám nějaké suché mandle nebo tak něco (bylo to už dávno, nevim jestli si to pamatuji dobře) nevím tedy jestli by se mohl můj aktuální problém pojit i s tímto. Teploty ani nic takového nemám.
    Předem děkuji za odpověď :-)

    kluk, 14 let, 7. srpna

    Ahoj kluku,

    Informace o alergii je v Tvém případě dost důležitá. Samozřejmě není vyloučeno, že Tvoje současné obtíže mohou být jejím projevem.

    V dotazu píšeš, že máš „pořád ucpaný nos“ (předpokládám, že se jedná o projev alergie). A právě to je zřejmě příčinou Tvého problému s otokem hrtanu. Jak to souvisí? Inu tak, že většinou dýcháme (nadechujeme) nosem, protože v nosohltanu dochází ke zvlhčování vzduchu, který pak díky tomuto zvlhčení nevysušuje sliznice v dalších částech dýchacího ústrojí. Avšak lidem, kteří mají „ucpaný nos“ (přesněji řečeno se jedná o otok v nosohltanu, který znemožňuje „hltat vzduch“ nosem), nezbývá než vdechovat vzduch ústy. A to je právě ten problém, protože hrtan, který se nachází v krku, není uzpůsoben k tomu, aby zvlhčoval vdechovaný vzduch. A proto u lidí, kteří vdechují vzduch ústy, dochází k vysušování sliznice hrtanu, což se dříve či později projeví jeho otokem.

    Řešení spočívá v odstranění příčin „ucpaného nosu“, tedy v léčbě alergie (užívání kapek a podobně), ale také v častějším pití, kterým se vysušená sliznice v krku alespoň trochu svlaží. Pro tento účel jsou vhodné různé čaje, ale postačí třeba i obyčejný čaj s medem a v případě silného škrábání i jakýkoliv jiný nápoj.

    Moje tělo - váha

    Hubnutí, pohyb, motivace

    Ahoj,
    zase mám takový problém. Mám lehčí nadváhu (asi 60kg a 160cm). Taky mám vysoký tlak. Kvůli vysokěmu tlaku musím 1 za rok jezdit do nemocnice a tam mi dají takový přístroj, který mi měří tlak 1 celý den. Tenhle rok tam pojedu po druhé a doktor říkal, že kdxž zůstanu na stejné váze (když mi to říkal bylo mi 11, 53kg a asi 155cm) tak to bude super. V tu dobu jsem hrála volejbal (trénink 1-2 týdně, délka 1:30h). Asi v dubnu tohoto roku jsem se rozhodla, že přestanu hrát volejbal (nesedl mi kolektiv) takže teď aktuálně nemám žádný kroužek a neplánuju ani s nějakým začít. Takže abych zhubla jsem se rozhodla, že o prázdninách začnu cvičit a jíst zdravě abych alespoň nějaké to kilo zhubla anebo nabrala svaly. Začínala jsem tím, že jsem cvičila třeba 4 workouty denně abych spálila minimálně 100 kalorií denně. Občas jsem už přestávala mít i chuť k jídlu, takže jsem za den snědla jen snídani, oběd, večeři (jsem obrovský jedlík) a to mi dávalo dohromady asi 950 kalorií denně. Postupem času jsem ale začala zase mít obrovskou chuť k jídlu. A taky už jsem byla čím dál tím víc línější (cvičila jsem už jen 1 workout denně) a celý den teď prosedím u PC nebo mobilu. Dnes mi máma dala k snídani jen koktejl ale já měla hlad tak jsem chtěla ještě něco. Na to mi ale řekla, že jestli budu furt tolik jíst, tak už se mnou ty doktory řešit nebude. A, že jsem jí slíbila, že místo volejbalu budu jezdit na kole (ježdění na kole mi vydrželo 3 dny, protože jezdit sama v lese na kole je opravdu nuda). Když jsem jí řekla, že narozdíl od ní cvičím tak jí to nezajímalo. Taky ji ani nezajímá proč asi sedím celý den u PC nebo mobilu, nebo nechodím ven. Je to kvůli tomu, že nemám s kým jít ven. A chodit po poli sama v tom vedru mě taky nebaví. A takhle asi bohužel nezhubnu, protože denně sním jen kolem 1000 kalorií.
    Problém je, že nejsem vůbec namotivovaná něco dělat. Dřív jsem četla - teď mě to nebaví, protože nemám co číst a jsem moc líná jít ty 2km do knihovny. Taky mi vadí, že nejsem doma celý prázdniny. Když je někdo doma tak jdu prostě do pokoje a tam strávím celý den. Poslední dobou se mi zdá, že mám snad tlak nízký, protože když se zvednu tak se mi chvilku motá hlava. Mimochodem cvičím asi 18 dní.

    Poradíte mi jak zhubnout třeba 5kg (do 4.10.2022) a jak se namotivovat vůbec něco dělat. Přijde mi, že když budu celý den u PC, nikdy ničeho nedokážu.

    Hezký den @)->-

    holka, 12 let, 5. srpna

    Ahoj holko,

    Především je třeba brát v úvahu, že rosteš. Jestliže jsi za poslední rok vyrostla o 5 cm, tak lze těžko očekávat, že „zůstaneš na stejné váze“. Problém je spíše v tom, že tělesná hmotnost Ti „vyšplhala“ o něco více, než tělesná výška, avšak vzhledem k tomu, že jsi dívka a je Ti 12 let, je větší přírůstek hmotnosti normální, protože jsi ve věku, kdy naprostá většina dívek zkrátka přibývá na váze, aby jejich tělo lépe zvládlo určitý proces, který se u dívek od jistého věku dostavuje každý měsíc.

    Tím samozřejmě nechci Tvůj problém zlehčovat, protože je jasné, že Ti na Tvojí váze a postavě hodně záleží (což vyplývá už z toho, jak pečlivě porovnáváš energetický příjem a výdej, což mnozí lidé zanedbávají). Na jednu stranu je sice trochu škoda, že už nehraješ volejbal, ale na druhou stranu je třeba uznat, že případné neshody v týmu, který Ti z nějakých důvodů „nesedl“, by Ti nakonec mohly ublížit víc než to, že už nesportuješ, protože by mohly narušit tvoji duševní pohodu a rovnováhu. Tvé rozhodnutí tudíž bylo v podstatě správné.

    Především by ses neměla mučit hladem. Hubnout lze i bez hladovění. Stačí úprava stravovacích návyků (jíst častěji, ale menší porce – jíst třikrát denně je málo, měla bys jíst alespoň pětkrát denně, ale v menších porcích) a dostatek pohybu. Pokud jde o stravování, měla by ses vyhýbat potravinám, po kterých se „tloustne“, což je v první řadě světlé pečivo z pšeničné mouky (světlé housky, rohlíky, veky, toastový chléb a podobně). Světlé pečivo lze nahradit tmavým. Jíst bys měla takové potraviny či pokrmy, které člověka zasytí („zaplní žaludek“), ale přitom se po nich netloustne. Patří k nim například ovesná kaše nebo zelenina (některé druhy obsahují až 90% vody, která „zaplní břicho“, aniž by zvyšovala příjem energie).

    V dotazu píšeš, že si připadáš „líná“. To může souviset s počasím, protože v současných vedrech, kdy teploty přes den často přesahují 30 °C, většina lidí příliš neoplývá energií a chutí „něco dělat“. Naopak, u většiny zdravých jedinců vedou dlouhodobě vysoké teploty k určitému útlumu. Proto bych doporučoval přesunout veškeré náročnější aktivity na ranní/večerní hodiny, kdy ještě/už není takové horko.
    Píšeš, že jsi líná jít 2 km do knihovny. Ale právě pravidelná pěší chůze představuje naprosto ideální pohybovou aktivitu, přičemž uvedené 2 km představují pro dospívajícího člověka optimum. Pro začátek se tedy zkus překonat a do knihovny si přece jen dojít. Motivací může být nějaká zajímavá knížka, kterou si tam můžeš vypůjčit. Vyrazit na cestu bys však měla ráno, dokud není takové horko. Nevadí, když na místo dorazíš o pár minut dříve, než otevřou. Tak zkrátka chvíli počkáš.

    Tím se dostáváme k otázce motivace, která je ze všeho nejdůležitější. Dospívající lidé se často setkávají s pocitem, že se jim vlastně nechce nic dělat, že je nic nebaví a podobně, takže pro ně může být velmi obtížné se vůbec donutit k nějaké činnosti. Tyto pocity jsou během puberty normální, protože se jedná o „vedlejší produkt“ hormonálních změn, k nimž v těle dospívajícího člověka dochází. Situace může být o to horší, když dospívající člověk ve svém okolí nenachází dostatek pochopení (nic proti Tvojí mamince, ale podle toho, jak se staví k Tvým problémům, bych u ní příliš vysokou míru pochopení neočekával).
    Možná, že by ses přece jen měla rozhlédnout po svém okolí, zda v blízkosti nebydlí někdo Tvého věku, s kým bys mohla chodit ven (nemusí to být přímo chlapec, se kterým bys „chodila“, ale třeba kamarádka, se kterou by sis mohla povídat). Každý problém je menší, když na něj člověk není sám. Kdyby se Ti nepodařilo najít nějakou takovou „spřízněnou duši“, zkus si alespoň „povídat sama se sebou“ – některým lidem to pomáhá a rozhodně se nejedná o žádnou „poruchu“, jak se mnozí lidé mylně domnívají.

    Pokud chceš během následujících dvou měsíců zhubnout 5 kg, mohu jen doporučit výše zmíněné úpravy stravovacích návyků a dostatek pohybu, pokud možno nějaké komplexní pohybové aktivity, k nimž patří například plavání či jízda na kole (samozřejmě za předpokladu, že v místě, kde o prázdninách bydlíš, máš možnost takové aktivity vykonávat). Nebo alespoň choď na procházky, ale spíše jen ráno a večer, s ohledem na počasí. Jízda na kole také představuje vhodnou komplexní pohybovou aktivitu. Pokud Tě nebaví jen tak jezdit, zkus si své vyjížďky naplánovat jako „průzkumné výpravy“, při nichž budeš poznávat okolí místa, kde trávíš prázdniny. V jeho blízkosti určitě najdeš spoustu zajímavých míst, kam by ses mohla jet na kole podívat, ať už se jedná o různé zajímavé přírodní útvary či historické pamětihodnosti, na které je naše vlast velmi bohatá.

    Pokud jde o snížení krevního tlaku při vstávání z leže do sedu a ze sedu do stoje, jedná se tzv. ortostatickou hypotenzi. Při jejím výskytu doporučuji vstávat velmi pomalu, nejprve se posadit na posteli, několik minut počkat, a teprve pak se postavit. Přitom je dobré zůstat chvíli stát u lůžka, abys v případě pádu nepadala na zem, ale do postele.

    Moje tělo - váha

    Tvar postavy, hubnutí

    Dobrý den, je mi 13 let a vážím 46 kilogramů. Moje váha mi příjde optimální. Nejvíce mě štve, že mám hodně moc velké špeky. Například když jsme na koupališti na musím zatahovat břicho, aby se mi ostatní nesmali. Chtěl jsem se zeptat co mám pro to udělat abych je neměl. Jak bych měl cvičit a jíst. předem děkuji za odpověď.

    kluk, 13 let, 7. srpna

    Ahoj kluku,

    Vzhledem k věku a pohlaví je Tvoje tělesná hmotnost normální, neboť hodnoty normální hmotnosti u chlapců ve věku 13 let se pohybují v rozmezí 34 až 68 kg. Pro posouzení hmotnosti by však ještě bylo třeba znát Tvoji tělesnou výšku. Je rozdíl, jestliže třináctiletý chlapec s tělesnou hmotností 46 kg měří 145 nebo 175 cm (v prvním případě by 46 kg bylo moc, ve druhém případě naopak málo). Kdybys však měřil okolo 160 cm, byla by Tvoje současná hmotnost zcela optimální.

    Pokud jde o zvýšené ukládání tuku na určitých částech těla (u chlapců například na břiše, na bocích či na hrudníku), to nemusí být způsobenou pouze nadváhou či obezitou, ale také hormonální nerovnováhou v období dospívání. Pod vlivem hormonálních změn zkrátka může dojít k tomu, že i u chlapce se tělesný tuk dočasně ukládá tam, kde by se ukládat neměl. V takovém případě nezbývá než počkat, než se hormonální hladina „srovná“.
    Pokud jde o zatahování břicha (např. na koupališti nebo kdekoliv jinde), to bych příliš nedoporučoval, protože při něm dochází ke stlačování vnitřních orgánů uložených v dutině břišní.

    Je možné, že na svoji postavu pohlížíš příliš kritickým okem, a že na sobě jen hledáš samé nedostatky. Nejsi přece povinen vypadat jako atlet. Máš trochu větší břicho, než bys chtěl mít? Dejme tomu, ale jak to souvisí s návštěvou koupaliště? Na koupaliště přece chodíš proto, aby sis zaplaval a užil si zábavu ve vodě, a ne proto, aby někdo z ostatních návštěvníků (z nichž většinu stejně neznáš a oni neznají Tebe) obdivoval Tvoji postavu a tvar Tvého břicha. Když jdeš na koupaliště, říkej si, že jdeš plavat, a ne se předvádět na módní přehlídku. Když jsi na koupališti, zkus alespoň na chvíli přestat myslet na to, jak vypadá Tvoje postava, a raději mysli na to, co právě děláš (plavání, klouzání na tobogánu a podobně).

    Kdybys přece jen chtěl vrstvy tělesného tuku nějak omezit, doporučuji kombinovat změnu stravovacích návyků a přiměřenou pohybovou aktivitu. Denní příjem potravin by měl být rozdělen alespoň do pěti jídel (snídaně – dopolední svačina – oběd – odpolední svačina – večeře). Měl bys dbát na zvýšený příjem tekutin. Vyhýbej se určitým potravinám, zejména světlému pečivu z pšeničné mouky (tzv. „bílé“ rohlíky, housky apod., místo nich jez pečivo tmavé z mouky žitné). Z komplexních pohybových aktivit doporučuji především plavání, které je spojeno s poměrně vysokým energetickým výdejem, a přitom – na rozdíl od běhu – nepředstavuje tak vysokou zátěž pro klouby dospívajícího jedince.

    Moje tělo - holky

    Nadměrné pocení, disproporce postavy

    dobrý den mám takové 2 problémy a chtela bych se jich zbavit.

    Prvni problem je podle me netradicni, nebo jeste jsem tady o nem necetla je to to že se mi hrozně potí ruce, ale tak ze kdyz s rukama nekam šahnu tak jde videt ze je to mokré. NIKDE jinde se nepotim tak moc než na rukou. Moje ruce se potí i když je zima. Jednou jsem mela kluka a ten se semnou chtel drzet za ruce ale ja proste nemuzu protoze vim ze za chvili budou nase ruce „slizke“ jen kvuli tem mím. Jde se toho nějak zbavit ? Nebo aspon aby to nebylo tak moc?

    a 2 je o mojim těle. Moje telo se mi celkem libi bricho je v pohode a stehna jsou sice obrovska ale jsou porad pekne. Jediny problem na mne je moje hruď s rameny moje hruď je hrozne velka ani nevim proc. Necvicim nic a moje ramena jsou také velká. A chtela bych aspon trochu zmensit hruď. Šlo by to nějak třeba cvicením?

    Předem děkuji za odpověď. :)

    teraa, 14 let, 5. srpna

    Ahoj Terao,

    1) Nadměrné pocení neboli hyperhidróza může mít různé příčiny, k nimž patří například hormonální nerovnováha, onemocnění žláz s vnitřní sekrecí, nízká hladina cukru v krvi (hypoglykémie), nedostatek vitaminu D, nadměrný stres a podobně. Při obtížích s nadměrným pocením rukou (přesněji řečeno dlaní) by bylo vhodné navštívit dermatologa (kožního lékaře). Pokud chceš tento problém řešit nějak „podomácku“, můžeš zkusit například pití šalvějového čaje, případně si v lékárně můžeš koupit některý ze speciálních pudrů, antiperspiračních ubrousků a podobných přípravků určených přímo na nadměrné pocení dlaní. Podobné výrobky však nejsou právě nejlevnější, cena jednoho balení se pohybuje v řádu několika set korun.
    Jinak je pochopitelné, že Tě nadměrné pocení rukou může omezovat v běžném životě, ale nemusí tomu tak být. Tak například jestliže Tě chlapec doopravdy miluje, bude Tě milovat pořád stejně, i kdybys měla ruce „slizké“ od potu. Navíc praktickým problémům s pocením rukou lze alespoň částečně čelit například tím, že s sebou budeš stále mít zásobu papírových ubrousků a podobně. Pokud však máš pocit, že Ti pocení rukou „přerůstá přes hlavu“, a že už ho nezvládáš, bylo by přece jen nejlepší navštívit ordinaci dermatologa, který na základě vyšetření doporučí konkrétní léčbu.

    2) Především je dobře, že se Ti Tvoje tělo líbí, a že jsi s ním víceméně spokojena, protože velkým problémem mnoha dospívajících lidí je právě to, že se ve svém těle necítí dobře, protože s jeho vzhledem nejsou spokojeni a chtěli by vypadat jinak (i když ve skutečnosti vůbec nevypadají špatně).
    Podstatné je, že právě procházíš obdobím, kdy tělesné proporce procházejí různými změnami, z nichž některé jsou pouze dočasné a jiné trvalejší. Příčiny případných disproporcí (nerovnoměrností) ve vývoji postavy mohou být buď vrozené, nebo spočívají v dočasné hormonální nerovnováze, která však v období dospívání není nijak neobvyklá. Tak například „obrovská stehna“ mohou souviset se zvýšeným ukládáním tuku na této části těla, což je naprosto normální fáze v procesu formování „typicky ženské“ postavy. Čtrnáctiletá dívka má obvykle silnější stehna, než například dívka desetiletá, protože dětsky úzká stehna by zkrátka „neunesla“ rozšiřující se pánev (což je další ze znaků typicky ženské postavy).
    Pokud jde o tvar hrudníku a ramen, je pravdou, že zde působí spíše vrozené dispozice než hormony. Někteří lidé mají hrudník širší, jiní užší, s čímž souvisí i šířka ramen. Roli mohou hrát i mírné odchylky v úhlu sklonu klíčních kostí a podobné individuální rysy postavy. Výhodou širšího hrudníku (a v návaznosti s tím i ramen) je, že takto vybaveným lidem se lépe dýchá, zatímco příliš úzký hrudník může vést až k obtížím s dýcháním (ostatně lidé, kteří po celé generace žijí v horách, kde je řidší vzduch s nižším obsahem kyslíku, mají obvykle širší a výrazněji klenutý hrudník, než obyvatelé nížin, kde vzduch obsahuje více kyslíku).
    Obávám se, že cvičení by Tvůj problém nevyřešilo, protože zvýšená fyzická zátěž by naopak spíše vedla k ještě většímu zmohutnění ramen a hrudníku. Pokud je rozšíření ramen a hrudníku dáno vývojem tvaru kostry, nelze pro jejich zúžení udělat téměř nic, leda snad zvolit takové oblečení, v němž nebudou ramena tolik nápadná (například trička, mikiny či bundy s širšími a volnějšími rukávy). Pokud jde o širší či výrazněji klenutý hrudník, tento „nedostatek“ (ve skutečnosti se vůbec nemusí jednat o nedostatek, ale spíše o výhodu – viz výše poznámka ohledně dýchání) může časem překrýt růst ňader, kdy přes výraznější prsa nebude široký hrudník tolik vidět.
    V každém případě je třeba počítat s tím, že tvar Tvojí postavy se ještě přinejmenším pár let bude vyvíjet, takže i kdybys nedělala vůbec nic, je docela dobře možné, že za pár let budou proporce Tvojí postavy vypadat docela jinak. Důležité je, abys měla ke svému tělu kladný vztah a věnovala pozornost spíše tomu, co se Ti na Tvém těle líbí, než tomu, co se Ti třeba tolik nelíbí. Jinak bys totiž na sobě brzy začala hledat jen samé nedostatky, což by mohlo Tvůj kladný vztah k vlastnímu tělu narušit.

    Holky a láska

    Kluk z tábora

    Ahoj Alíku hlásím se tu z dotazem kazdy rok jezdim na tabor a minuly rok tam jel poprvé novy kluk Honza je o dva roky mladší no a ja na táboře slavím ob rok narozeniny protoze se střídá 1 a 2 turnus a minuly rok jsem je slavila a na nástupu mne polejvali vodou a potom kdyz jsme šli si vzit nejake piti protoze byla hra tak za mnou přišel ze mi preji všechno nejlepší no a kdyz jsem šla do svého stanu mela jsem tam susenku na posteli a kdyz byli hry atd furt za mnou chodil ale ja nechtěla byla i diskotéka a byli samozřejmě ploužáky a on se mne chtěl zeptat jestli nechci jít s nim tancovat ale ja utíkala schválně na kadibudky holčičí a proste potom jsem byla i smutna a naštvaná tak jsem řekla ať jde někam no a druhy den byla snídaně potom byla hra no a po táboře se nějaký rozkřiklo ze jsem ho poslala někam ja byla v 7 oddílu a on v 6 u A S a ja u H a L no a L a S jsou holky a mají spolu stan praktikanty kazdy rok no a on to asi řekl v tom svým oddíle A a nebo se ho ptali nebo nevim ja u toho nebyla A je kluk vedoucí a asi A říkal co ta holka Honzo 8-o;-) no a on mu to asi řekl a potom mi v dalších dnech za mnou chodil a ja jen utíkala proste jsem byla blba a psal mi i vzkazy v ruštině a nějak jsme si psali atd a ja jsem mu dala moje číslo a potom kdyz skoncil tabor tak jsme jeli domu akorat on jeste s jednou holkou vystupovali a nastupovali v praze a tabor znali jejich rodiče protoze vsechny dětí nastupovali v meste který je 150 km cca daleko a oni tam bydleli a jezdili na ten tabor no ale on bydli v praz e a ja v tom meste daleko tak jsme si psali a napsal mi ze se mu líbím po nějakém tom psaní a tenhle rok jsem na tabor nejela a před táborem jsem si s nim psala ze nejedu na tabor atd a ze proč zrovna ja ze tam byla jeste jedna holka která tancovala místo mne s nim a byla mu věkově blíž a on ze jsem hezčí a ze je lepší kdyz clovek nápravy svoje chybí a ten cely rok jsem se mu líbil a asi mne má asi rad ale ja mu napsala ze ho mam rada a proste mi je to lito předevčírem přijali z tábora kde byli 14 dni a nevim jestli je blbe abych chodila s klukem co je o 2 roky mladší máme oba rádi stejnou událost neboli vec jak to říct a je mi toho lito jak jsem se k nemu chovala a nevim jestli příští rok pojedu protoze se mamka pohádala s vedoucím celého tábora a nechce abych tam jela tenhle rok a příští nevim ja ji vysvětlovala ze nejde o vedoucího ale o dětí a kamarády pristí rok by jela se mnou nejlepší kamarádka co se mnou jezdí ale ted 2 roky nejela předem děkuji za odpověď

    holka, 13 let, 2. srpna

    Ahoj z Modré linky,

    sdílíš události z tábora, které se týkají jednoho kluka. Musím se přiznat, že se v Tvém popisu situace dost ztrácím, ale jestli jsem to dobře pochopila, tehdy jsi o něj nestála a teď ano. Nepokládáš žádnou otázku, budu tedy opět pouze odhadovat, na co z Tvého vyprávění bych asi měla reagovat. Nevíš, jestli není blbé chodit s klukem o dva roky mladším. Říkám si, kdo rozhoduje o tom, co je a není blbé. Domnívám se, že to důležité je, jestli je Vám spolu dobře, rozumíte si a chcete spolu chodit. Pokud to tak je, proč tedy ne? Na to, jak to říct, neexistuje žádný recept, Osvědčuje se prostě dát najevo to, co cítíš. Rozumím tomu, že Tě mrzí, žes ho odmítala, když to teď cítíš jinak, ale i to se v životě stává. I to mu můžeš dát najevo tak, jak to cítíš teď.

    To, jestli pojedeš příští rok, záleží na Tobě a Tvých rodičích. Chci Tě tedy podpořit v tom s nimi o tom mluvit, třeba i opakovaně. Sdělovat jim své pocity a přání. Pokud se mamka zdá, že tomu nechce rozumět, můžeš si zkusit najít ještě i jiného spojence v rodině, který Tě podpoří.

    Přejeme Ti, aby Ti to vyšlo.
    Modrá linka

    Holky a láska

    Líbí se mi kluk

    Ahoj, líbí se mi jeden kluk od října 2021 ale problém je, že se líbí i kamarádce, takže jí ho nechci nějak přebrat. Když jsme spolu venku ve skupině, sedne si vedle mě, nebo mi říká ať si sednu na něj, že mě unese,.. Prostě dělá takový věci. Jednou mi dal i ze srandy pusu na tvář. Problém je v tom, že mi bude v listopadu 13 a mamka mě nepouští ven s klukama, takže kdybych chtěla jít ven jen s ním, nemůžu. Celkem mě to trápí, tak spoléhám na vás..

    holka, 12 let, 3. srpna

    Ahoj z Modré linky,

    je prima, že kluk, který se Ti líbí, se chová tak, že se zdá, že by to mohlo být vzájemné. Pokud jde o to, že se líbí i kamarádce, vyplácí se si o tom spolu upřímně promluvit. Není to snadné, ale bylo by fajn, kdyby se Vám podařilo uzavřít spolu dohodu, že necháte všemu volný průběh. Pokud se líbí Vám oběma, rozhodnout to může právě on – jestli má o některou z Vás zájem nebo ne.

    Co se týká toho, jak se s ním vidět o samotě, vážíme si Tvé důvěry, my však nemůžeme nijak ovlivnit to, jestli Ti to mamka dovolí. Chceme Tě ale podpořit v tom, abys s mamkou upřímně mluvila o tom, co prožíváš a co by sis přála. A také jí naslouchala. Můžeš se jí zeptat na konkrétní důvody, proč Tě nechce pouště samotnou s klukama. Pokud by to bylo s jedním konkrétním klukem, za podmínky, že si s mamkou domluvíte, na jak dlouho ven půjdeš a kam (třeba, že bude vědět, že jdete do kina), mohla by třeba být klidnější, když bude vědět, co se s Tebou děje.

    Přejeme Ti prima léto.
    Modrá linka

    Moje tělo - holky

    Růst ňader, menstruace, masturbace

    Ahoj Alíku máš nějaký tip jak udělat aby mi více rostla prsa ? Už mi začínají růst ale jde to nějak urychlit ? A ještě bych se chtěla zeptat jestli je normální že nemám menstruaci ale už asi 3 roky masturbuji ?

    holka, 12 let, 4. srpna

    Ahoj holko,

    1) Zvětšování ňader (prsů) je dáno hormonálními změnami v organismu, které nemůžeš nijak ovlivnit. Vývoj prsu začíná u většiny dívek ve věku 10 – 11 let, přičemž v prvním stádiu se vyvíjí tzv. poupětový prs. Vypadá tak, že samotné prsní bradavky se zvětšují, ale hrudník přitom zůstává stejně plochý, jako v dětství před pubertou. V dalších fázích vývoje dochází ke zvýšenému ukládání tuku na hrudníku, dále k růstu tzv. prsních dvorců (což jsou tmavě zbarvené „kroužky“ okolo prsních bradavek) a dále k tzv. elevaci prsních dvorců, tedy k jejich „nadzdvižení“. Tvar prsu se formuje přibližně do věku okolo 16 - 17 let, u některých dívek i déle.
    Pokud u Tebe probíhá vývoj prsů pomalejším tempem, než bys chtěla, nemusíš se kvůli tomu trápit. Tvoje hodnota jako člověka přece nespočívá v tom, jak velká máš zrovna prsa. Také se nemusíš obávat, že by ses kvůli tvaru či velikosti ňader nelíbila chlapcům, protože každému se může líbit něco jiného. Výhodou menších ňader je například to, že když se s chlapcem objímáš, můžeš se k němu těsněji přitulit (prsy nadměrné velikosti by mohly naopak působit jako jakási „bariéra“ mezi Tebou a chlapcem, s nímž se objímáš).
    Navíc je vzhledem k Tvému věku pravděpodobné, že vývoj prsů není zdaleka ukončen, takže můžeš očekávat jejich další růst, i když jej nemůžeš nijak urychlit. Kvůli srovnání s „více vybavenými“ kamarádkami či spolužačkami se také nemusíš znepokojovat, protože každý člověk se vyvíjí jiným tempem, má jiné vrozené předpoklady atd., ale to ještě neznamená, že někteří lidé jsou od přírody „lepší“ nebo „horší“, než ostatní.

    2) První menstruace neboli menarché se u dívek dostavuje nejčastěji ve věku 12 až 14 let. Prozatím se tedy nemusíš znepokojovat kvůli tomu, že jsi menstruaci dosud neměla. Když dívka ve věku 12 let ještě neměla menstruaci, je to stejně normální, jako kdyby ji už měla. Důvod ke znepokojení by nastal pouze v případě, že by se menarché (první menstruace) nedostavila ani po dovršení 15 let věku.
    Pokud jde o masturbaci, tu většina dětí začíná vykonávat již před pubertou (podle výzkumů Jamese Bancrofta z roku 2003 přibližně dvě třetiny dívek i chlapců začínají pravidelně masturbovat před nástupem pohlavního dospívání, ostatně citlivost pohlavních orgánů není nijak vázána na dosažení pohlavní zralosti). To, o čem se v závěru dotazu zmiňuješ, je tudíž naprosto normální.


    Prosba od Alíka

    Podpořte prosím
    Modrou linku!