Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alík radí dětem

    Sexuální orientace

    Ahoj, už jsem tady zas <3, mám takový malý problém, který už nějakou dobu trvá. Chci svým rodičům říct, že jsem pansexualní pangender a z části nebinární (jakože mi nepasuje vůbec žádný gender, proto se taky cítím na všechny).
    Můj největší problém je, že se bojím, že vůči mě budou homofobní, ale ne v tom populárním smyslu, aby řekli, že LGBT neexistuje a nebo, že je to nemoc. Bojím se, že to nevezmou přímo ode MNĚ, že řeknou, že je to jen období, nebo tak. (Btw není, cítím to už skoro dva roky, jednu dobu sem si dokonce myslel, že jsem lesba)
    Další problém je to, že asi nevezmou, že jsem pangender. Pokoušel jsem se to dnes naznačit tím, že jsem email do školy psal v mužském rodě. Otec se naštval, že se snažím být zajímavÁ.
    Taky si nejsem pořád jist sám sebou. Nevím, jestli sem správně vyložím své, pocity, aby ste mi pomohli je pochopit, ale pokusím se: Pansexual jsem tak na 99%, protože se občas cítím jako omnisexual. Jakože dokážu rozlišit, jaký gender mně přitahuje víc a míň. Další den mi to je jedno. Nechápu se.
    Pak nejsem spokojen se svým gendrem. Sice se mi líbí, že vypadám jako holka, velký kozy, boky a zadek, ale mám problém s tím, že mě všichni automaticky jako SHE/HER berou. Chci aby mně někdy brali jako kluka, přes to, že venku jsem holka. Ale taky jsem možná více osobností, jako THEY/THEM. Zároveň ale jen jedna. Já. Jak říká můj kluk, můžu se cítit i jako žehlička xd.
    Občas před někým omylem řeknu něco ve smyslu: Jsem rád, že tě mám. Člověk hned že: RáDa. Ale tf v tu chvíli to tak zrovna necítím tak ať to respektuje.
    Taky moje BFF je homofobní. Ale to jí nějak vysvětlím, i když mě štve.
    Prosím jak mám o tom říct rodičům a co si myslíte o všech mých problémech? Děkuji

    (Dnes he/him děkuji)

    holka, 13 let, 14. června 2021

    Ahoj,
    otázka genderu, sexuální identity a sexuální orientace je ohromně složitá záležitost. Píšeš, že se někdy nechápeš a máš na to plné právo. Chce to čas, porozumět svým pocitům a preferencím. V tomhle může pomoct promluvit si s psychologem, který ti pomůže srovnat si myšlenky a lépe si porozumět. Zkus se obrátit třeba na školního psychologa.
    Mluvíš o tom, že by sis přál/a, aby tě lidi vnímali jako kluka/holku podle toho, jak se zrovna cítíš. Tím je ale stavíš do velké nejistoty ohledně toho, jak s tebou mluvit. Jsme zvyklí, že pohlaví se obvykle nemění ze dne na den a přepínat mezi ona/on je poměrně náročné. Určitě je můžeš zkusit požádat, aby se chovali, jak si přeješ, uvidíš, jestli to půjde.
    S rodiči se zkus nejdřív pobavit o tom, jak se staví k různým variantám sexuální identity a orientace, abys zjistila, jakou reakci od nich můžeš čekat. Pak by mohlo být snazší popsat jim vlastní vnímání sebe sama. Některé pojmy (pansexualita, nebinární,…) jim možná budeš muset vysvětlit, protože jsou to ne úplně známé pojmy a používají se relativně krátkou dobu.
    Ještě jednou doporučuji být v kontaktu s psychologem, myslím, že by ti mohl hodně pomoct s tím, aby ses cítila ve svém těle a ve společnosti jiných lidí, lépe.
    Měj se krásně!
    Péťa

    Na otázky odpovídají

    pracovníci Modré linky, psycholožka BáraV, poradenské centrum Locika, MUDr. Jiří Staněk, projekt Sbarvouven, MVDr. Přemysl Rabas, vědecký novinář Pragmatik, student práv Yaboiii, Škola Vitae, bojovníci proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze děti mladší 15 let.

    Sexuální orientace

    Kdo je transkluk a transholka?

    Ahoj poradno, prosím o rychlou odpověď.
    Kdo je to trans holka a trans kluk?

    Trans holka je holka která se cítí být klukem a trans kluk je kluk který se cítí být ženou? Nebo je to naopak?

    Děkuji :D

    Angelkaa, 11 let, 18. září

    Ahoj,

    chápu, že mohou být označení občas matoucí. A je dobře se v tom snažit zorientovat.

    Správně rozumíš tomu, že translidé mají nesoulad mezi fyzickým tělem a pocity ze sebe sama. Odborně mluvíme o nesouladu mezi genderovou identitou a biologickým pohlavím. Žít v takovém nesouladu je těžké. Proto se obvykle lidé na základě lékařských a psychologických konzultacích rozhodnou podstoupit změnu pohlaví.

    Transmuži jsou ti, kteří původně měli ženské tělo a byli považováni za ženy. Poté došlo k úpravám jejich těla a vzezření. To se může týkat operativních zasahů, ale také toho, jak se oblékají a upravují. Při narození dostali například jméno Gábina, ale nyní žijí jako Lukáš.

    Transženy jsou lidé, ke kterým bylo nejprve přistupováno jako k mužům, ale poté jejich tělo prošlo nějakými úpravami a začali se prezentovat jako ženy. Při narození dostali například jméno Petr, ale nyní žijí jako Monika.

    Měj se dobře,
    Sbarvouven.cz

    Sexuální orientace

    Ahoj všem těmhle úžasným lidem z Alíka,
    potřebovala bych pomoct. Je mi jedenáct a chodím do šesté třídy základní školy. V páté třídě jsem se už tehdy nějak odřízla od všech. Všechny děti z mojí třídy totiž mluví sprostě a nonstop paří na mobilu. Já jsem taková jiná, nejradši čtu. No, jde o to že minulý rok jsem se bavila s (třeba Kiki). Kiki byla vietnamka, ale taková strašně fajn, uměla naslouchat, byla zodpovědná a tak... Jenže taky hodně chytrá, takže se dostala na gympl. Docela mě to mrzí byla jediná normální (pro mě). No, a teď se nemám s kým bavit. Všichni jsou hrozně sprostí a tak..
    Ještě je tu jedna možnost ale docela se jí bojím. Máme ve třídě totiž ještě jednu holku (třebaaa Peťa). Peťa byla v pohodě do páté třídy, všechny nás (holky) tak trochu otravovala (třeba šla mezi lavicemi a bouchala nás do hlavy nebo tak. V páté třídě se trochu změnila, (začala být trochu tišší). Až ke konci roku jsem se dozvěděla že jí umřel tatínek. Bylo mi jí hodně líto a taky to vysvětlilo její divné chování. No, taky se ke konci roku změnila, nosí kratší vlasy a obléká si zvláštní oblečení. Nosí krátké vlasy. Svoji blonďatou si zvláštně rozdělila (jednu stranu má blond, druhou hnědou) což zakončuje slunečnímy brýlemi). Její typická barva jsou černé džíny, tričko a bunda. Kolem krku má upletený duhový náhrdelník a stříbrný náhrdelník. Nosí vysoké duhové ponožky a černobílé kostkované boty. Krásně kreslí a má i jazykovou schopnost jako já. Baví jí i čtení. Jenže mluví sprostě. A navíc.... Asi je lesba. Dneska v šatně si jeden kluk dělal srandu že by tam zamknul jiného, ale řekl že by mu to neudělal. Holky se mu začaly posmívat že je gay a Peťa se přiznala že ona je lesba. Vždycky když jde k mojí lavici přemýšlím co se jí honí hlavou. Jestli chce být jenom moje kamarádka nebo něco víc. Co mám dělat? Víte já jsem na kluky a nevím jak bych ji slušně odmítla kdyby se mě zeptala?

    holka, 11 let, 6. září

    Ahoj,
    jsem ráda, že jsi napsala. Cítit se ve třídě osaměle je nepříjemné. Uvědomuješ si, v čem se od druhých dětí lišíš. Kvůli tomu můžeš cítit pochybnosti a nejistotu. Ale taky díky tomu sama sebe poznáváš - víš, co ti vyhovuje a co ne. Znát sám sebe je moc důležité.
    Píšeš, že s Péťou si rozumíš. Je cenné, když člověk najde kamarády, s kterými sdílí zájmy a rozumí si. To, že přemýšlíš, jak Pétě opatrně sdělit, že nemá od vašeho vztahu očekávat nic víc než kamarádství, svědčí o tom, že je pro tebe Péťa jako kamarádka důležitá. Nechceš jí ublížit. To je moc hezké. Doufám, že vaše kamarádství se bude rozvíjet.
    Na kamarádství je důležité, jak si lidé se svými vlastnostmi sedí, zda sdílí zájmy, zasmějí se stejným věcem, baví je spolu trávit čas... A v tom není důležité, jaké jsou národnosti, jakého jsou pohlaví, ani jakou mají sexuální orientaci.
    Péťa je ještě hodně mladá, takže se nejspíš její sebepoznávání i city ještě budou vyvíjet. Teď se ale vnímá jako lesba. Z toho, co píšeš, se mi Péťa jeví jako docela zralá, když si to již uvědomila, a také poměrně odvážná, když o sobě takto otevřeně hovoří a navíc se zastává ostatních.
    To, že je Péťa lesba, nutně neznamená, že by chtěla mít vztah s tebou. Možná tedy cítiš obavy, abys jí odmítnutím nezranila, docela zbytečně. Byla by škoda, kdyby tvoje obavy převážily nad kamarádstvím, které mezi sebou rozvíjíte.
    Pokud by tě měly obavy od Péti vzdalovat, bude lepší si s ní o tom promluvit. Z toho, co píšeš, vyplývá, že si to sama uvědomuješ. Můžeš počkat na vhodný okamžik, kdy si budete moct v klidu popovídat, a říct jí, čeho si na ní jako na kamarádce ceníš a zároveň že se ti líbí kluci. Když budeš upřímná, bude to pro vaše kamarádství nejlepší.
    Držíme ti palce,
    poradna Sbarvouven.cz

    Sexuální orientace

    Ahoj Aliku. Ve skole na me furt koukaji dve holky z nasi tridy. Myslim si ze se mi smejou. Oblekam se totiz vic jako kluk protoze se tak citim lepe. Obcas si myslim ze by bylo lepsi kdybych se tak narodila. Nevim co mam delat. Taky mi nevadi kdyz mi rikaji „Kluku“ nezda se mi to tak urazejici. Dekuji moc.

    holka, 13 let, 7. září

    Ahoj,
    je fajn, že jsi napsala do Alíka. A je mi líto, že máš trápení.
    Musí být nepříjemné, když se ve třídě necítíš dobře a myslíš si, že se ti spolužačky smějí. Způsob oblékání je každého věc, pokud zvolené oblečení odpovídá pravidlům školy. Jestli se cítíš lépe v oblečení, které působí spíš jako chlapecké, není to problém.
    Ono vůbec to dělení oblečení na holčičí a klučičí je trochu legrační. Třeba šaty považujeme u nás za oblečení pro holky, ale přitom v arabských zemích nosí šaty i muži. U nás je mnoho typů oblečení a jejich barev oddělená pro kluky a pro holky. Ale taky naopak řada typů oblečení je společná - trička, kalhoty, mikiny... Ta hranice mezi oblečením pro holky a pro kluky tedy není zdaleka tak jasná. Navíc, důležité je především to, aby ti oblečení bylo pohodlné a cítila jsi se v něm „jako ty“.
    Píšeš, že si myslíš, že se ti spolužačky smějí. Je možné, že tomu tak není. Mezi lidmi často vzniknou nedorozumění, protože jeden předpokládá, že druhý si něco myslí, ale přitom o tom nemá důkazy. Pokud tě to hodně trápí, můžeš se spolužaček zeptat. V tom případě je dobré vybrat vhodný moment a neptat se naštvaně. Kdyby ti skutečně řekly, že jim tvé oblečení připadá směšné, můžeš jim vysvětlit, že nosíš oblečení, které ti vyhovuje a není na tom nic špatného.

    V další části tvého vzkazu je, že ti nevadí být oslovována jako chlapec a že tě napadá, jaké by to bylo být klukem. To mohou být znepokující myšlenky. Není ale třeba se nechat znervóznit.
    Jsi na prahu dospívání, kdy si ještě mnohokrát budeš klást otázku - „jaký člověk jsem?“. Je dobře o tom přemýšlet, a to v mnoha ohledech. Například - jseš ráda s druhými lidmi, nebo spíše o samotě, jsi temperamentní, nebo spíš klidnější....? Je i zcela v pořádku, pokud tě napadá také otázka - jsem typická holka, nebo spíš atypická holka, nebo se cítím spíš jako kluk?
    Dej si čas a prozkoumej své pocity. Může ti k tomu pomoct, když budeš přemýšlet o knihách či filmech s podobnými tématy. Také je důležité mít možnost si o tom s někým v bezpečí promluvit. Pokud máš dobrý vztah s rodiči, sourozenci nebo pokud máte ve škole školní psycholožku, můžeš se jim svěřit. Případně můžeš napsat do poradny Sbarvouven.cz, v které působí lidé s podobnými zkušenostmi a rádi si s tebou o tvých otázkách a pocitech budou psát.

    Měj se dobře,
    Irena

    Sexuální orientace

    Jak říct, že jsem transkluk?

    Zdravím, měl bych takové dva dotazy. Čím častěji nad tím prvním přemýšlím, tím více mi to přijde jako zbytečnost a hloupost, nad kterou bych se neměl pozastavit, když už ale mám možnost se zeptat, tak proč bych se nezeptal. Prvně jsem to rozebíral s kamarády, ale nic rozumného nás nenapadlo, proto píšu sem.
    Jsem trans kluk - identifikuji se jako kluk, ale fyzicky mám holčičí tělo. Když mi bylo dvanáct, tak jsem se s tím svěřil třem příbuzným a kamarádovi. Reakce kamaráda byla naprosto perfektní, ale reakce těch příbuzných byla celkem ,,smutná". Říkal jsem si, že bych jim měl dát čas. Ačkoliv se jejich pohled na mě nezlepšil, naopak, tak jsem se pomalu začal prezentovat jako kluk. Ve škole se to dozvěděli naštěstí od kamaráda (od té doby, co jsem to řekl několika příbuzným a pár dalším lidem se to, vzhledem k jejich reakci, bojím komukoliv dalšímu říct, takže jsem hodně rád, že mi v tom pomáhá), ostatní, se kterými se stýkám často, to vědí, ale ne všichni.
    Chtěl bych zase, jako minulý rok chodit na jeden kroužek, který mě hodně baví / bavil. Paní, která ho vede i všichni ostatní, kteří tam chodí mi přijdou jako hodně tolerantní a milí lidé, a já bych se v tom hodně rád přestal přetvařovat. Jen mě nenapadá, jak to udělat. (Jednomu příbuznému jsem to zdělil v dopise, druhému v chatu, třetímu osobně a oboum kamarádům taky v chatu.) Kamarád tvrdí, že kdybych za paní trenérkou přišel a jen tak ji oznámil, že jsem kluk, a poprosil bych ji o oslovování "on", bylo by to hodně zvláštní. Asi jsem stejného názoru. Jenže kdybych jen dál pokračoval v tom, že bych si říkal v mužském rodě, ale pořád bych polykal konce slov tak, že by mi nebylo skoro rozumět, bylo by to ještě více beze smyslu. Můj první dotaz je tedy ,,Jakým způsobem myslíte, že je nejvhodnější podat takovou informaci v podstatě cizí osobě?"

    A teď druhý dotaz. Moje koníčky se občas mění, ale to, co mě vždycky bavilo a souviselo to se vším ostatním, co mě zrovna baví, je tvorba na sociální sítě. Vždy, když se mi v něčem podařil nějaký úspěch, tak se mi na tom asi nejvíce líbilo třeba video, které jsem o tom zrovna natočil. Jenže v poslední době se situace začala poněkud měnit.
    Kvůli jisté věci, za kterou si můžu sám, mám zákaz na volný přístup na internet. Já jsem už předtím měl doma pár dalších telefonů, které byly funkční a nikdo o nich nevěděl, proto mám teď z čeho psát. Už zbyl jen jeden, který je už v hodně špatném technickém stavu a taky moc není stavěn po použití v dnešní době. Posledních pár telefonů na tom bylo podobně. Instalace mých oblíbených sociálních sítí na nich nebyla možná a používání jich přes prohlížeč také ne. Ze začátku mi to nevadilo, ale pak ve mně víc a víc začal vrtat pocit, že bez toho, aniž bych o svých koníčcích natočil nějaké video, tak mě dané koníčky už vlastně vůbec nebaví. Několik posledních týdnů se kvůli toho jen bezsmyslně povaluju doma. Čím může být ten pocit způsobený, když nikdy předtím mi nevadilo si dát takto od většiny virtuálního světa třeba měsíc pauzu? Může to znamenat třeba, že jsem na internetu závislý? Nebo třeba to, že cítím vinu za to, co se stalo / děje?

    Moc děkuji za odpověď a přeji krásný zbytek dne.

    kluk, 14 let, 27. srpna

    Ahoj z poradny Sbarvouven,

    moc ti děkuji za dotazy a pokusím se na ně odpovědět. K tvému prvnímu dotazu tě chci nejdřív opravdu moc ocenit za tvoji odvahu, že si se rozhodl to říct jak kamarádům, tak i lidem z rodiny. Moc mě mrzí, že zažíváš pocit nepochopení z rodiny a nepřijetí. Jak jsem to ale pochopil, reakce kamaráda byla naopak dobrá. Myslím, že způsob který si zvolil (dopis, chat) si považoval pro sebe za nejbezpečnější a to je to nejdůležitější. Tvoje přání, aby ti lidé v kroužku říkali mužským rodem je naprosto normální, pokud se jako kluk cítíš. Je přirozené, že bychom chtěli být oslovováni v rodu, kterým se cítíme. Zároveň úplně rozumím tvým obavám a nejistotě, jak to říct. Myslím, že není jedna univerzální rada, pokud neznám tvůj příběh podrobněji. Důležité je, aby si to udělal tak, jak se v tom budeš cítit nejbezpečněji a dal si klidně čas, co by znamenali pro tebe varianty říct/neříct o tom. Napadá mě, že si o této otázce můžeš klidně promluvit s někým z našich mentorů na naší online poradně sbarvouven.cz. Máme v týmu i transgender mentory, s kterými by sis mohl více situaci probrat a přijít na nějaké možnosti. Je důležité, aby si udělal to, co sám budeš považovat za nejlepší. Nemusíš na sebe tlačit. Někdy hodně pomůže nejdříve trochu pozorovat, jaký daný člověk je a trochu si sním vybudovat vztah, aby si k němu měl důvěru.

    K tvému druhému dotazu mě napadá, že bych nerad mluvil jen tak o závislosti. Sociální sítě jsou pro mladé lidi důležité a nejsi sám, kdo rád své příběhy sdílí s ostatními. Věřím, že je náročné, když to nyní dělat nemůžeš. Vždy je důležité se chovat tak, aby to bylo bezpečné a informace, co sdílíš nemohl nikdo proti tobě. Sociální sítě nabízí mnoho věcí, ale jsou také v noha věcech nebezpečné. Můžeš si zkusit s rodiči zkusit promluvit o tom, jestli by byla nějaká možnost, jak by si na sociální sítě měl přístup, nastavit nějaká bezpečná pravidla používání. Je vidět, že o situaci hodně přemýšlíš a snažíš se přijít na to, čím jsou tvoje myšlenky a pocity způsobené. Za to tě chci ocenit. Určitě by bylo fajn, kdyby si měl někoho lokem sebe, s kým to můžeš probrat a svěřit se mu s tím, co zažíváš. Můžeš se také obrátit na linku bezpečí, která je anonymní a zdarma. Pracují zde profesionálové, kteří s tebou mohou vše probrat a třeba přijdete na něco, co by ti pomohlo. Sociální sítí by člověk neměl žít. Je důležité dělat ve volném čase něco, co tě samotného bude naplňovat a budeš mít sám radost, že to děláš. Někdy to může trvat, než najdeš, co tě opravdu bude bavit a do čeho se nadchneš.

    Držím ti moc palce a doufám, že se ti vše podaří vyřešit.
    poradna Sbarouven.cz

    Sexuální orientace

    Chci být vnímám jako holka a kluk zároveň

    Aktuálně řeším problém, že se cítím zároveň jako kluk, ale i jako holka. Už jsem u své rodiny měl coming out s tím, že jsem pansexual, ale tohle je jiné. Prostě přál by u si, abych byl vnímán jako kluk a zároveň i holka. Jen vůbec nevím jak toho docílit. Dál si připadám, že mě stát hrozně omezuje, když nejsem normální hetero a cis člověk. Už vážně nevím co dělat a tak píšu sem.
    Předem děkuji za odpověď.

    Někdo, 26. srpna

    Ahoj z poradny Sbarvouven,

    věřím, že je situace pro tebe velice náročná a je úplně v pořádku, že by si chtěl/a aby tě lidé vnímali, tak jak se cítíš. Máš pravdu v tom, že to nemusí být úplně jednoduché a ne každý to dokáže pochopit. Ve společnosti je většina lidí nastavena na to, že se pohlavně lidé liší na muže a ženy. Pochopit, co prožíváš pro ně může být náročné a nemusí tomu rozumět.
    Jsem moc rád, že tě rodina podpořila alespoň v tvém coming outu, že jsi pansexuální. Moc bych ti přál, aby se stalo, co si přeješ. Je možné, že to bude dlouhá cesta a je nutné se připravit na to, že ne všichni v okolí to přijmou, jak si přeješ. Proto je důležité mít kolem sebe lidi, kterým můžeš věřit a kteří tě budou vnímat, jak si přeješ. Nevím, jaká tvoje rodina je a zda by přijala, že se cítíš být holkou i klukem zároveň. Jedna z možností je s nimi o tom zkusit mluvit. Záleží jen na tobě, zda to bude hned nebo potřebuješ nějaký čas, než se někomu svěříš. Pokud by si o tom potřeboval/a mluvit víc a dopřát si pro sebe podporu, můžeš se obrátit na naši poradnu sbarvouven.cz. Mentoři a mentorky, které v poradně máme si prošli také coming outem a věří, že se lidé mohou cítit jinak, než očekává společnost. Jak jsem psal, důležité je nebýt v těžkých situacích sám/sama.

    Držím moc palce.
    poradna Sbarvouven.cz

    Sexuální orientace

    Jak zjistit, jestli je kluk ze třídy taky gay?

    Ahoj Alíku,
    posledního půl roku se trápím ohledně své sexuální orientace. Začal se mi líbit jeden kluk ze třídy. Nemůžu na něho přestat myslet a všechno mi ho připomíná. Často se díváme dlouho sami sobě do očí. Chtěl bych nějak zjistit jestli není taky homosexuál, ale nevím jak. Nevím co mám dělat, trápí mě to. Děkuji za odpověď :->

    kluk, 14 let, 19. srpna

    Ahoj z poradny Sbarvouven,

    píšeš, že se ti líbí jeden kluk ze třídy a pořád na něj myslíš. Věřím, že tě situace trápí a přál by sis zjistit, jestli je ten kluk taky homosexuál. Bohužel neexistuje žádný jednoduchý test nebo rada, jak to udělat nebo jak to zjistit. Zkus na sebe tolik netlačit. Možná není potřeba zjistit odpověď hned. Nech tomu volný průběh a uvidíš, jak se situace dál vyvine. Můžeš s tím klukem jít ven, zkusit si s ním víc povídat a blíž ho poznat. Uvidíš, co všechno zjistíš a jak se spolu budete cítit. Rozhodně není třeba nic uspěchat. Je normální, že se lidé poznávají, sbližují postupně a chce to nějaký čas.

    Moc ti přeju, abys měl v okolí nějakého blízkého člověka, se kterým bys o tom mohl mluvit a svěřit se mu. Pokud nikoho takové nemáš nebo bys chtěl o situaci víc mluvit, můžeš zkusit poradnu sbarvouven.cz. Tady najdeš kluky a holky, kteří si ve svém životě prošli podobnými věcmi. Můžeš si s nimi o všem víc popovídat a třeba přijdete na nějaké další nápady.

    Držím moc palce, aby tě to tolik netrápilo.

    poradna Sbarvouven.cz

    Sexuální orientace

    Přestali mě přitahovat kluci

    Ahoj všem,
    Chtěla bych radu ohledně orientace. Na prázdninách u sestřenice jsem poznala jednoho kluka přes ig (dlouholetý kamarád mé sestřenky) Je mu 17 a příští rok mu bude 18. Sestřenka mě s ním seznámila a řekla že tu bude vždycky pro mě když budu potřebovat pomoct a poradit. Všechno šlo ze začátku hezky. Bavili jsme se o koníčcích, rodině, přátelích......Sestřenka mě vždycky říkala jak mě vychvaluje, mluví o mě hezky, že je rád že mě poznal..... Mě už v tu chvíli napadalo že už ke mě může něco cítit a že by chtěl něco víc jako kamarádství ale já se sním chtěla jenom kamarádit. Byl fajn ale nebyl můj tip a bude mu 18 a mě je čerstvě 14 :-c No a jeden den přidal na svoje story dost hnusný tweet (omlouvám se protože nevím jak se to píše) ohledně silnějších holek. Bylo mi to celkem líto protože mám hodně známých co bojují s nadváhou a sebenenavistí. V tu chvilku jsem si řekla že pro mě celkem skončil. Už jsem mu moc nepsala ale jednou se ozval s tím že by semnou chtěl něco mít. V tu chvilku mě zamrazilo. Přestala jsem brutálně cítit lásku ke klukům ;-( Všechny moje dětské lásky a známé osobnosti z mého srdce odešli. Přestala jsem mít motýlky v bříše a pociťovat veškerou lásku ke klukům. Začala jsem přemýšlet jestli nemohu být na holky ale ani holky mě nijak nepřitahují stejně jako kluci.(je dobré podotknout že jsem vždycky stála o vztah a o každého kamaráda, herce, zpěváka, sportovce atd. před tím než jsme si začali psát s tím sestřenčiným kamarádem) Strašně mě to děsí :-( Bojím se vyjít ven protože by se mi mohla zalíbit holka. Rodiče by mě příjmuli jaká jsem ale já bych se nepříjmula. Snažila jsem se na sílu zamilovat do kluků ale už mi to nejde. Mám strach a už chci aby se mi zase začali líbit kluci.....

    Moc se omlouvám za to že tu nejsou osnovy a že tu jsou chyby ale zprávu jsem psala od srdce a tak jak to cítím

    Předem děkuji za odpověď

    holka, 14 let, 16. srpna

    Ahoj,

    píšeš nám o svých obavách, že se u Tebe možná změnila sexuální orientace. Předcházel tomu incident s kamarádem sestřenky. Pozorně jsem si Tvůj dopis přečetla a vnímám, že Tě to teď opravdu velmi trápí. Dokonce natolik, že se bojíš vyjít ven a přemýšlíš nad tím, že jako lesba by ses nepřijala. Představuji si, že můžeš zažívat zmatek z toho, jak to teď s orientací máš. Kluci Tě teď nepřitahují, ale vlastně ani holky. Chápu, že Tě to děsí.

    Chci Tě ujistit, že to, co nyní prožíváš, nemusí a pravděpodobně ani není, nic definitivního a stálého. Podle toho, jak jsi to popsala, zdá se, že je to reakce na to, jak se ten kluk vyjádřil ohledně holek s nadváhou. A protože to vypadá, že jsi empatická a máš pro lidi, kteří bojují s nadváhou/obezitou pochopení, nedivím se, že Tě to zasáhlo a změnilo Ti to na něj pohled. Někdy, když nás takhle kluk zklame, můžeme mít tendenci zanevřít na všechny kluky obecně. Určitě jsi už někdy slyšela někoho říkat „všichni kluci jsou stejní“. Je možné, že teď budeš mít chvíli takový pocit, a že tenhle kluk Ti ostatní kluky na nějakou dobu znechutil. Nespojovala bych to se změnou orientace a nezdá se mi to jako znamení toho, že bys byla na holky. Ostatně Tvá sexualita se ve 14 letech stále ještě vyvíjí. Také chci zdůraznit, že si vážím toho, že už ve svém věku máš vyzrálý pohled na svět, neodsuzuješ druhé podle vzhledu a je dobře, že si stojíš za svými hodnotami.

    Myslím, že by Ti mohlo pomoci netlačit na sebe, nechat to chvíli být, nevěnovat tomu příliš mnoho pozornosti a je možné, že to časem prostě vyšumí a za nějakou dobu se zase najde nějaký kluk, který se Ti zalíbí. A věřím také v to, že najdeš kluka, který, stejně jako Ty, nebude druhé hodnotit podle vzhledu.

    Užij si ještě zbytek léta tak bezstarostně, jak jen to jde.
    Modrá linka

    Sexuální orientace

    Cítím se jako muž

    Ahoj pejsku <3
    Narodil jsem se jako holka, ale vetsinu sveho zivota jsem prozival spise jako muz/kluk. V detstvi jsem mel radsi auticka a takove ty typicke klucici veci jako modra barva, klucici obleceni pohadky atd. Problem je ze jsem si skoro jisty ze i kdyz mam zenske telo, tak se citim jako muz. Nevim jak to rict rodicum a bojim se ze jim zabere delsi dobu se prizpusobit, nebo to neudelaji vubec. Take se bojim ze i kdz nad tim premyslim uz nekolik let, tak z toho tak zvane „vyrostu“ a bojim se toho. Albert UwU

    kluk, Honza 14 let, 10. srpna

    Ahoj Honzo,

    rozumím Tvým obavám, jak rodiče přijmou, že se cítíš být klukem. Je moc fajn, že přemýšlíš nad tím, jak to nejlépe udělat. Především si říkám, že na sebe nemusíš nijak tlačit a můžeš o tom mluvit kdykoliv se budeš cítit připravený. Pomoct může svěřit se nejprve i někomu jinému, třeba kamarádovi/kamarádce, uvidíš, jak Ti u toho bude. Představuji si, že je pro Tebe důležité udělat to co nejdříve, aby Tě rodiče přijali jako kluka a začali k Tobě tak i přistupovat. Je docela možné, že to pro ně nejprve bude překvapení a bude chvíli trvat, než si na to zvyknou. Na druhou stranu píšeš, že od mala se cítíš jako kluk a máš rád vše klučičí, je možné, že rodiče něco tuší nebo je to už napadlo.

    Neexistuje žádný jeden správný návod, jak to rodičům říct. Zkus si představit, jak se rodičům svěřuješ a jak se u toho cítíš. Co by Ti nejvíc vyhovovalo? Říct jim to najednou, nebo každému zvlášť? Říct jim to, nebo jim to spíš napsat? Až si tohle rozhodneš, zkus jim zprostředkovat hlavně svoje pocity. Podobně jako jsi to napsal nám, vysvětli jim, jaké je Tvé vnitřní prožívání, zkus jim popsat, jaké to je mít ženské tělo, ale cítit se být mužem. Je dobré jim také říct, co bys od nich potřeboval. Možná budou potřebovat čas. Nejprve je to možná zarazí, možná o tom budou muset chvíli přemýšlet. Bude-li pro ně těžké to přijmout, můžete spolu hledat způsoby, jak pomoct tomu, aby to přijali. Třeba jít společně k psychologovi a probrat to. Pomoci může také ukázat tento Tvůj dotaz a naši odpověď.

    Dále píšeš, že se bojíš, že z toho časem vyrosteš. Připadá mi důležité, že se takto cítíš už hodně dlouho, asi to nebude jen něco krátkodobého, co by Tě teď napadlo. Tvá obava je ale v pořádku, i proto se s lidmi ve Tvé situaci pracuje tak, že nejprve chodíš k různým odborníkům, kteří s Tebou vše proberou a poté nastává období, kdy ještě před tím, než začneš brát hormony apod. zkoušíš žít v roli druhého pohlaví. Více si o tom můžeš přečíst třeba tady: https://jsmetransparent.cz/ Budeš mít tedy prostor to vše důkladně promyslet s podporou odborníků.

    Držíme TI palce.

    Modrá linka

    Sexuální orientace

    Pansexualita

    Čauky Alíku,a spol. Mám otázku. Už znova a další,jak mám říct rodičům že jsem Pansexuál? Polovina mé rodiny je ale homofobní takže se tak trošičku bojím ale zase polovina rodiny to podpuruje dokonce i teta(strejda) je lesba ale nevím jak to říct :-| Ještě 2 roky zpátky jsem byla bi ale nevěděli to ale myslím si že by to bylo teď asi dobré říct že jsem pans. Odpověď nespěchá ale předem děkuji :-3

    holka, 11 let, 10. srpna

    Ahoj,
    přemýšlíš nad tím, jak bys doma měla říct, že jsi pansexuál. Máš z toho obavy, protože někteří lidi ve Vaší rodině jsou spíš homofobní. Píšeš, že myslíš, že by bylo dobré to říct. Než k tomu přistoupíš, zkus si odpovědět na otázku, jestli jim to skutečně teď říkat chceš, anebo máš pocit, že bys měla, ať už z jakéhokoliv důvodu. Měla bys jim o tom říkat jedině, pokud Ty sama chceš a jsi na to připravená. Je Ti 11 let, nemusíš na sebe v ničem tlačit, můžeš si nechat čas na prozkoumávání toho, jak to máš. Píšeš, že před dvěma lety ses vnímala jako bisexuální, dnes už spíše pansexuální. Je možné, že Tvá sexualita se bude ještě dále vyvíjet a je to tak v pořádku. Je pouze na Tobě kdy a komu to řekneš. Pokud se skutečně svěřit chceš, může být fajn začít u toho, komu nejvíc důvěřuješ a u koho bys možná i čekala spíše kladnou nebo neutrální reakci. Klidně začni třeba u kamarádky. Nemusíš to hned říkat všem, coming outů může být několik, můžeš na to jít postupně, zkoušet si, jak Ti vyhovuje o tom mluvit. Zkus se podívat také na web www.sbarvouven.cz, který se zabývá pomocí v této situaci, najdeš tam i poradnu nebo podpůrné skupiny, pokud by Tě to zajímalo. Není snadné mít v rodině homofobní členy, zvlášť pokud se sama cítíš součástí LGBT+ skupiny. Přejeme Ti, ať si pro sebe najdeš co nejvhodnější cestu, jak říct rodičům o své sexualitě.

    Modrá linka

    Sexuální orientace

    Ne-říct, že jsem homosexuál?

    Ahoj Alíku,
    Jsem asexuál, což znamená, že jsem homosexuál. Bojím se to někomu říct a hlavně mému tátovi. Vím, že je homofob (zjistil jsem to před dlouhou dobou) a mám ho velmi rád. Vždy by mohl zajít do extrému kdybych mu to řekl. O zbytku mé rodiny nevím, ale jsou docela starší až na moji tetu a sestru. (mám pocit, že se homofobie nachází nejčastěji u starších lidí) Mám to riskovat a říct to nebo neriskovat? Děkuji za odpověď.

    kluk, 11 let, 27. července

    Ahoj z Modré linky,

    umím si představit, že jsi nejistý ohledně toho, komu, a možná jak, říct ohledně své sexuální orientace. Jestli to taťkovi říct nebo ne, Ti poradit nemůžeme, je důležité, aby to bylo Tvoje rozhodnutí. Můžeš třeba zkusit promluvit nejprve s někým jiným z rodiny, o kom věříš, že Tvou zprávu dokáže přijmout nejlépe. A s nimi se pak můžeš poradit, co dále. Dopředu nikdy nevíš, jak budou lidé reagovat. V rozhodování Ti však může pomoci to, jak se cítíš, zda je pro Tebe v pořádku, když to lidé nevědí nebo by se Ti žilo lépe, kdybys prostě mohl být sám sebou a nemusel nic tajit. I pokud se setkáš s odmítnutím, i když to samozřejmě není příjemné, mnohem více to vypovídá o tom druhém člověku, než o Tobě. Je proto dobré začít mluvit s lidmi, kteří Tě mohou potom případně podpořit, když se budeš svěřovat někomu, s kým to může být obtížnější.

    Také mě napadá, že existuje poradna www.sbarvouven.cz, kde najdeš příběhy různých coming-outů a možnost se poradit s někým, kdo si prošel něčím podobným, jako Ty. Může být fajn si o tom s někým takto popovídat.

    Přejeme Ti klidné dny.
    Modrá linka

    Sexuální orientace

    Je možné, že jsem trans?

    Ahoj poradno, poslední dobou mám pocit, že jsem trans, jsem v pubertě, cítím se jako kluk. Jako malá jsem milovala holčičí věci jako jsou šaty, růžová a další. Ale ted prostě ty věci nemám ráda.. sukně ujdou, růžovou nemám ráda. Mně se víc líbí klučičí oblečení jako je třeba triko s dlouhým rukávem např. zelené, modré prostě jakékoliv triko nebo kalhoty v klučičí barvě. Mám ráda kluky a s kluky je větší zábava ( s holkami asi taky). Nevadí mi že mi někteří lidé tady na alíkovi píšou odešel, přišel atd. Mám ráda klučičí hry např. v Robloxu. Mám ráda tanky, trochu auta a tramvaje. Občas si představím že jsem kluk. Je možné, že jsem trans? Děkuji za odpověď

    nějaká osoba, 6. července

    Ahoj z Modré linky,

    svěřuješ se nám s tím, že se cítíš jako kluk, občas si to i představuješ. Nemáš ráda holčičí věci, líbí se Ti klučičí oblečení. Taky Ti přijde, že s kluky je větší zábava, líbí se Ti klučičí hry. Ptáš se nás, jestli je možné, že jsi trans – že se cítíš jako kluk, ale v holčičím těle.

    Jsem ráda za důvěru, se kterou jsi nám napsala, představuji si, že to není vůbec jednoduchá situace a že máš asi hodně myšlenek kolem. Je dobře, že na to nezůstáváš sama. V pubertě se velká spousta věcí u člověka mění – jak na biologické, tak na psychické rovině. Pro spoustu dospívajících to bývá náročné období, které přináší změny a ujasňování si různých věcí – identity, sexuality aj. Více holek nosí například klučičí oblečení a naopak, je taky trendem, že tohle rozdělení (na holčičí a klučičí) se v dnešní společnosti víc stírá.

    To, že to takto s tím, jak se cítíš, máš, může patřit k dospívání, ale také nemusí a může být určitým signálem, jak to můžeš v budoucnosti mít. To se ale všechno ukáže. Ať už to bude jakkoliv, je hlavní, aby ses v tom cítila spokojeně a svá.

    Přijde mi důležité, abys mohla toto všechno s někým podrobněji probírat, mluvit o tom, co kolem toho cítíš a postupem času mohla zjišťovat, jak to vlastně máš Ty. Možná Tě napadne někdo, komu by ses mohla svěřit – rodiče, starší sourozenci, jiní blízcí příbuzní, nebo dobří přátelé. Můžeš zvážit odborníka-psychologa přímo v této oblasti genderu a spolu s rodiči jej oslovit.

    Možná máte na škole školního psychologa, který by Tě v tom mohl vyslechnout (až zase bude škola) a podpořit v tom, co dál. Jsme tu pro Tebe i na chatu nebo telefonu na Modré lince, neboj se ozvat. Zajímavý web je taky https://www.sbarvouven.cz/.

    Krásné prázdniny přeje
    Modrá linka

    Sexuální orientace

    Ahoj Alíku a spol...
    poslední dobou (již od 11 let) si začínám všímat že je se mnou něco jinak. Týká se to ohledně mojí sexuální orientace. Líbí se mi holky i kluci, ale sex s klukem bych asi mít nechtěla (teď nechci znít že jsem nějaká nadržená ale spíše fantazíruji s děvčaty). Chápu že mi je jenom 13 a v pubertě se hodně věcí (myslím tím i vztah s rodiči atd.), ale holky jsem okukovala již od školky (okukovala jsem je když jsme se po obědě převlíkaly do pyžámek, aby jsme si mohly dát šlofíka:-|). Doma to nechci říkat (bydlím s mamkou a ségrou), protože mám obavy, že by to mamka mohla při nějaké hádce použít proti mně (už se mi to 1 nebo 2x stalo že použila moje tajemství aby měla „lepší“ argumenty) nebo to říct dalším lidem (mám strach z toho že by se to dozvěděl můj agresivní otec, který to v hlavě nemá v pořádku, a někde u školy si mě odchytl a seřval přede všema (ani bych se nedivila kdyby mi dal fyzický „trest“). Po pravdě s mamkou si v tuto chvíli nerozumíme:-| (to už ale odbočuji od tématu). Tady jsou otázky které mě zajímají nejvíc, pokud na ně lze nějak odpovědět:

    1. Existují nějaké další (lesbické/bisexuální) „signály“ jak poznat že jsem doopravdy na holky a jen si to nenamlouvám?
    2. Může mojí orientaci ovlivnit prostředí kde vyrůstám? (dříve jako menší jsem bydlela asi od 2let i s prababičkou ale odstěhovaly jsme se)
    3. Kdybych se náhodou rozhodla svěřit o tomhle mamce (mám to v plánu nejdříve v 18 letech) jak bych jí to měla říct?
    4. Jestli že bych si svoji orientaci namlouvala, co by teda znamenalo že jsem se zamilovala a chodila s holkou?

    Ps.: Omlouvám se že je to tak dlouhá zpráva (ještě k tomu s chybami), ale asi měsíc zpátky jsem se rozhodla to rozebrat dopodrobna 😅 jinak s tou holkou jsem chodila v 11 letech (byla jsem bi asi na 79% ale myslím že jsem spíš teď lesba)

    předem děkuji za odpověď @)->-

    holka, 13 let, 28. dubna

    Milá  dívko, 

    děkujeme za důvěru s jakou se obracíš na poradnu. Ptáš se na to, jak se lépe vyznat ve své sexuální orientaci. Pozoruješ u sebe, že se ti nejspíš budou více líbit dívky a máš s nimi i spojené tělesné fantazie. Pozoruješ u sebe to, že tě dívky přitahovaly již v nižším věku. Máš zároveň strach z toho, jak na to zareaguje tvá máma, která by to mohla použít proti tobě. A z reakce táty, který je agresivní a nemá to v hlavě v pořádku. Pochopila jsem z toho, co píšeš, že tě nejspíš i fyzicky trestal. Moc oceňuji tvou odvahu napsat. Je to velice intimní a citlivé téma a je dobře, že se ptáš a zajímáš se. Abych ti mohla dobře odpovědět na tvé otázky, tak bych si s tebou o tom potřebovala víc podrobně popovídat.  Podle toho, co píšeš, si myslím, že se na tvé nejistotě ohledně sexuální orientace může podílet i to, co jsi zažila ze strany otce a případně i matky. Je možné, že nepřijímáš sama sebe jako dívku, nejsi identifikovaná s ženskou rolí, především proto, že je pro tebe nepřijatelná a ponižující. To ale neznamená, že tvoje orientace není skutečná. Ale doporučila bych ti si v sobě oddělit, co je skutečně o fyzicko-psychické orientaci směrem k partnerství a co je v tom tvůj osobní příběh a zkušenost. To ti pomůže se ve svém nastavení lépe vyznat a pochopit, jak to opravdu máš. Takže jak se ptáš, zda-li tvou orientaci může ovlivnit prostředí, kde vyrůstáš, tak odpověď je, že ano. A způsob, jakým k ovlivnění došlo bude součást dalšího sebepoznání a hledání své cesty. Ptáš se jak o tom mluvit s mamkou. Myslím si, že za daných okolností, které popisuješ, správně cítíš, že je na rozhovor s mámou zatím čas. V podstatě se její reakce bojíš a spíš se straníš toho, abys s ní otevřeně o sobě mluvila. Rozhodně s rozhovorem s mámou počkej až se sama v sobě lépe vyznáš, až to vše tzv. „dozraje“ a ty si budeš jistá. Uvidíš, že se pak budeš cítit sebejistější i před mámou a bude ti víc jedno její reakce. Ptáš se, jestli si svou orientaci nenamlouváš. Myslím si, že částečně v tom, jak tě přitahují dívky může být touha hledat bezpečí a bezpečnější jsou pro tebe vztahy s dívkami než s kluky. A to díky tvé negativní zkušenosti s otcem, který v tobě vytvořil vzor muže, který je pro tebe bytostně nepřijatelný. Doporučila bych ti si o tom, co jsi prožívala doma a jak tě to celkově ovlivnilo popovídat s nějakým psychologem. Lépe pochopíš své emoce a vztahové nastavení a to ti pomůže se vyznat v tom, zda-li je tvá orientace skutečná či spíš taková protireakce na to, čím sis prošla. Také se zkus napojit na nějakou skupinu lidí v podobné situaci jako jsi ty. Sdílej s nimi své zkušenosti a zajímej se o zkušenosti jejich. Myslím si, že těch podobných příběhů, jako je ten tvůj, zde bude hodně. I to ti pomůže lépe pochopit, jak to máš v sobě uspořádané ty sama. Máš na vše čas. Není kam spěchat. Poznávej, získávej zkušenosti - emoční i tělesné a tvoje tělo i srdce ti postupně řeknou, jak to chtějí. A pak bude tvé tělo pro tebe čitelné a budeš mu rozumět. To poznáš nejlépe ty sama. Nedám ti proto nyní nějaké konkrétní odpovědi, ale hlavně povzbuzení k tomu, aby ses dál zajímala o to, co se v tobě děje, potkávala se lidmi, promluvila si s psychologem a také abys měla i další zájmy a věděla co máš ráda, co tě baví, kam bys chtěla jít dál na školu a tak podobně. Prostě aby ses poznala ve všem, co k tobě patří. Tak ti v tom sebepoznání moc držím palce, ať najdeš svou cestu, porozumíš jí a budeš jí mít ráda, takovou jaká je. Poradce Centra Locka.

    Sexuální orientace

    Sexuální orientace

    Ahoj Aliku a spol.
    Zacinam mit veliky problem najit si nove pratele. Vzdycky jsem se vice bavil s holkama a nikdy mi to nevadilo, ale najednou uz zacinam mit pocit, ze proste holky vsemu nerozumi. Ze bych potreboval nejakeho kamose. Jen jsem gay a kluci v mojim veku toto tema neberou moc vazne.
    Hodne se mi vyhybaji a dokonce sem si prosel i sikanou. Nikdy jsem neudelal sice otevrene coming out, ale proste asi je to na mne moc poznat.ko Dokonce i posledni dobou ztracim kamaradky-to se nikdy drive nedelo. Asi se menim, ale to je normalni ne?
    Pri jake koliv konverzaci s klukem mam nejaky problem se vyjadrit, klepu se a nedokazu rict cokoliv rozumneho.

    1. Co mam delat?
    2. Jak lepe komunikovat?
    kluk, 14 let, 28. dubna

    Ahoj,

    věřím Ti, že Tě dost trápí obtíže při hledání nových přátel. Píšeš, že jsi gay a přátelíš se spíše s holkama, ale i ty se z Tvého okruhu začínají vytrácet. Při jakékoliv konverzaci s klukem máš problém se vyjádřit, dokonce jsi prošel i šikanou.

    O šikaně se zmiňuješ v minulém čase, tak chci věřit, že jde opravdu už jen o minulost. Máš pravdu, že otázka genderu a podobných věcí není u teenagerů otázkou číslo jedna, i když pro Tebe tomu tak může být. Myslím, že na otevřený coming out máš ještě čas, přece jenom se během dospívání bouří hormony a leccos se mění, a dá se říct, že typ sexuální orientace ještě nemusí být ve 14ti letech pevně daný.

    Otevřená, upřímná komunikace je základem všech vztahů, jak v rodině, tak i těch kamarádských. Pokoušej se být svůj, na nic a nikoho si nehrát. Máš-li sourozence, nebo i s kamarádkou či rodiči si můžeš takovou konverzaci nacvičovat, učit se reagovat na otázky, vymýšlet zajímavá témata, s kterými můžeš do komunikace přicházet. Sport, zajímavá kniha, film, co jsi prožil - tedy o zážitcích, může jít o cokoliv. Jakmile se konverzace s klukem přestaneš bát, půjde Ti to lépe.

    Nejsi sám, kdo má problémy s komunikací, ty má mnoho Tvých vrstevníků.
    Zpočátku můžeš své kamarády jen tak pozorovat a naslouchat, o čem se baví a přidat se ke konverzaci, až budeš cítit, že jde o téma, ke kterému máš co říct.

    Můžeš své potíže v konverzaci s kluky vrstevníky probrat s rodiči či jinými dospělými lidmi ve Tvém okolí, kterým věříš. Máte-li na škole školního psychologa, pak se můžeš obrátit na toho. Jsi-li z Brna či JM kraje, můžeš navštívit naši osobní poradnu, bližší informace viz www.modralinka.cz.

    Přejeme Ti pohodové jaro s kamarády.
    Modrá linka

    Sexuální orientace

    Jsem gay?

    Ahoj, v poslední době mám pocit že jsem gay asi se mi líbí spoluhráč z hokeje já dusím to v sobě už hodně dlouho asi to možná nepůjde poznat v mém věku jestli sem gay ale poradíš mi prosím?

    kluk, 12 let, 13. dubna

    Ahoj z Modré linky,

    děkujeme za otevřenost, se kterou se na nás obracíš. Píšeš, že se Ti líbí spoluhráč z hokeje, a že zažíváš pocit, že jsi gay, ale nejsi si úplně jistý.

    Ve 12 letech se u většiny lidí jejich sexuální orientace ještě vyvíjí a je tak možné, že odpověď na svoji otázku získáš až časem. Může to být tak, že se mladý člověk „hledá“: chvíli se mu líbí kluci, chvíli holky, nebo třeba obojí, aniž by to bylo něco definitivního. Říkám si, že pro Tebe nemusí být jednoduché to takhle v sobě dusit, a může být fajn se někomu svěřit, třeba někomu, komu vážně důvěřuješ.

    Co se týče Tvého spoluhráče z hokeje, přál bych Ti na sebe netlačit, dát tomu čas a uvidíš, jak se to vyvrbí. Připadá mi důležité zmínit, že je úplně v pořádku, ať už se Ti budou líbit kluci, nebo holky - je to jen tvoje věc a jde především o to, ať se v tom Ty sám cítíš dobře. Pokud by sis o tom chtěl promluvit s lidmi, kteří si v dětství prošli něčím podobným, můžeš se obrátit na poradnu sbarvouven.cz, kde mladým lidem pomáhají přijít si na svou orientaci.

    Držíme palce k hledání cesty,

    Modrá linka

    Sexuální orientace

    Ahoj,
    Dnes se mi stala jedna věc. Měli jsme přestávku a já se bavila s kamarády. Ve třídě máme pár blbců a ty většinu přestávek čmárají, někdy i nevhodné věci na tabuli. Dnes však na tabuli bylo napsáno LGBTQ, a u každého písmena bylo napsáno:
    L = Liga
    G = Gigantických
    B = Babiček
    T = Teroristických
    Q bylo škrtnuto

    Tyto slova nedávala ani moc smysl. Já jsem však pochopila, že jsou proti homosexuálům. To jsem zjistila i včera když měl spolužák v popisu kontaktu zbraň střílející na duhovou vlajku. Na toho spolužáka jsem změnila pohled. Nejspíš to myslel jako srandu, ale mně to jako sranda vůbec nepřišla. Chodíme do 6. třídy, tudíž nám je 12. Všichni, až na pár výjimek (jako třeba já) se chovají jak 9 let stará děcka. Na internetu se pohybují dosti často. Umějí natáčet na TikTok nebo hrát hry, práce s počítačem však nedokáží. To samé jsou politické názory. Oni jen od rodičů zaslechnou, že např. prezident je blbec a říkají to ve škole, i když politice vůbec nerozumí. Když se jich poté zeptám PROČ je ten a ten politik blbec, oni mi odpoví, že to je přeci jasné.
    Ale abychom se dostali k tomu proč mi vadí, že jsou homofóbové. Sleduji českého youtubera Lukefryho a on to je homosexuál. Na první pohled a z jeho chování to není vůbec zřejmé. Chová se jako klasický 24letý kluk. K tomu, že je to gay se přiznal v jednom videu. Na první pohled mne to trochu zaskočilo. Potom jsem si však uvědomila, že to vůbec nemění můj pohled na něj. Věřím však, že pár jeho diváků, ho potom co řekl, že je gay přestalo sledovat a to mne mrzí.

    Už mi hodně vadí, jak ve škole používají slovo gay jako nadávku. Chtěla bych jim už říct, ať si přestanou dělat srandu z LGBTQ+ komunity. Poradíte mi nějak jak si jich třeba přestat všímat, nebo jim vysvětlit, že dělat si z toho legraci není v pořádku? Toto není moc otázka, chtěla jsem se vypsat a zajímal by mě váš pohled na věc. Nechci si však zhoršit vztahy ve třídě (se všemi vycházím v pohodě).

    P. S.:
    Zatím jsem heterosexuálka.
    Je mi 12, chodím do 6. třídy.
    Odpovídat nemusíte hned, ostatní otázky jsou důležitější.

    Děkuji a pěkný den @)->-

    holka, 12 let, 9. února

    Ahoj,
    pardon, ale k té tabuli mě napadlo, že kdyby měli tvoji spolužáci alespoň trochu fantazie, tak to kvéčko mohlo být „kverulantů“. :->

    Proč si myslíš, že jsou tvoji spolužáci skutečně homofóbové?
    Myslím si, že někdy není nutné brát doslovně a vážně každou pitomost, kterou někdo vysloví nebo napíše. Existují židovské vtipy, rasistické vtipy, vtipy o policajtech, o blondýnkách, o křesťanech, o klucích jménem Pepíček… a většina lidí, kteří je říkají, netrpí nějakou skutečnou fóbií nebo odporem ke skupině lidí, do kterých se strefují.

    Půlka děsně vtipných trollů tady na Alíkovi se vydává za Adolfa Hitlera a gestapo atd., ale jsem si docela jistý, že by ani zdaleka neměla žaludek na zvěrstva, která nacistické Německo páchalo. Někdo by v tom mohl vidět, že je mladá generace posedlá nebezpečnou ideologií, my v tom se správci vidíme, že se snaží provokovat krajně nevkusným humorem (a nejde jim to, protože nic zajímavě vtipného stejně nedokážou vymyslet) a že tu ideologii ani mnohdy neznají. Pochytili z ní jen povrchní estetiku a pár pojmů a jmen a baví je dělat rozruch… i když musí tušit, že druhá světová válka asi zábavná nebyla. Když se nám tady v chatu objeví dvanáctiletý Joseph Goebbels a začne přemlouvat čtrnáctiletou slečnu, ať opeče své morče, tak to zní ve všech ohledech stupidně. Pubertální výrostci se dokážou navzájem vyhecovat k tak hloupému a asociálnímu chování, že si tím občas zavaří. Ale to se dělo v nějaké formě vždycky. Vždy je naděje, že z toho vyrostou. ;-)

    I pokud nějaká nenávistná průpovídka je myšlená vážně, není o moc důležitější než člověk, který ji vyslovil. Pokud někde někdo na internetu zkouší urazit skupinu lidí, je skutečně hrozba? Na světě už je skoro osm miliard lidí a vždy bude platit, že někteří z nich budou mít extrémně nevhodné názory. Pokud slavný youtuber řekne, že je homosexuál, tak tím nejspíš ztratí část diváků (a třeba i nějaké získá). Ale to platí, i když řekne, že má rád na pizze ananas, tím také ztratí část diváků, pro které je tato otázka životně důležitá. Ananasofóbové budou křičet „Fůj, další ananasista!“ a nadávat na jeho dekadentní chutě… :->
    Některé otázky zkrátka umí rozdělovat společnost a i malé menšiny můžou být hodně slyšet.

    Internet zviditelňuje extrémy, i v případě, že jsou velmi ojedinělé. Je pravda, že projevy nenávisti mohou být do jisté míry nakažlivé a že jejich závažnost může narůstat. Neříkám, že to není problém, spíš bych chtěl otevřeně přiznat, že neznám ideální řešení. Zdá se, že ho nezná skoro nikdo. Hrany svobody projevu budou vždy páchnout něčím radikálním, ale i když ji trochu ořežeme… pořád nějaké budou.

    Pokud se LGBT komunita dokáže organizovat takovým způsobem, že efektivněji bojuje za svá práva, stává se – ať se jí to líbí nebo ne – součástí běžného politického zápolení a to, že někdo bude proti (nebo bude jen říkat, že je proti), je přirozený následek. Cíl by měl být vést toto politické zápolení nějak civilizovaně, bez provokací, bez osobních urážek, bez trollů. Pokud se nějaké urážky objeví, bývá možná užitečnější vnímat je jako zbytečný šum, ne jako skutečný projev hodný pozornosti.

    Pochybuji ale, že jde vést civilizovanou politickou diskusi ve třídě šesťáků. Můžeš to zkoušet, můžeš svým spolužákům pokládat otázky, zjišťovat, co a proč si skutečně myslí, zkoušet na ně věcné i jiné argumenty. Myslím, že nic moc neriskuješ. O:-)

    Hodně štěstí. >X<-

    Alík

    P. S.: Moc se omlouvám za pozdní odpověď. Řekl jsem si, že na dotaz odpovím sám, ale omylem jsem ho založil do míst, kam jsem nekoukal. :-)


    Prosba od Alíka

    Podpořte prosím
    Modrou linku!