Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Z poradny Alík radí dětem

    Kamarádi

    Ahoj, moje spolužačka už 2 dny nejedla, tak jsem jí koupila rohlík který odmítla a chtěla ho vyhodit, pak si z něj teda vzala asi 1 centimetr a ten za chvíli vyzvracela... A myslí si že ji rodiče chtějí zabít nějakýma práškama, ale já si myslim že se jí snaží jen pomoct, kvůli tomu chce odjet nekam pryč aby jí nemohli najít... Řeže se a mívá takové stavy... Mám o ní docela strach, chtěla bych jí nějak pomoct, ale už nevim jak, řekla jsem to mamce a ta chtěla zavolat na linku bezpečí nebo na policii protože chce právě utýct, Hrozně jí chci pomoct

    holka, 13 let, 23. června 2021

    Ahoj,
    chápu, že máš o kamarádku strach. Z toho, co jsi psala mi to zní, že její rodiče vědí o jejích starostech a nějak je řeší, to je dobrá zpráva. Co se týká tebe, myslím, že nejsnáze můžeš kamarádce pomoct tím, že ji vyslechneš, pokud bude chtít mluvit o svých trápeních. Můžeš jí říct, že o ní máš strach a že bys byla ráda, kdyby problémy s jídlem a řezáním nějak řešila a to ideálně rozhovorem s psychologem nebo psychiatrem, protože útěk z domova opravdu není řešením.
    Můžeš jí také doporučit, aby zavolala na Linku bezpečí (zdarma na 116 111), když se bude cítit smutná. Odborníci si s těmito tématy dokáží poradit. Neklaď na sebe vysoké nároky v péči o kamarádku, ty jí můžeš podpořit, ale hlavní práci musí odvést rodiče a odborníci.
    Držím palce, ať je kamarádce brzy líp,
    Péťa

    Na otázky odpovídají

    pracovníci Modré linky, psycholožka BáraV, poradenské centrum Locika, projekt Sbarvouven.cz, NL pro odvykání, student práv Yaboiii, MVDr. Přemysl Rabas, Škola Vitae, vědecký novinář Pragmatik a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze děti mladší 15 let.

    Pomoc kamarádce se sebepoškozováním

    Kamarádi

    Ahoj všichni,
    před pár dny mi moje spolužačka (které se líbím a ona mně asi taky) řekla, že se řeže. Její táta je na ni celkem dost přísný, podceňuje ji, říká jak je líná, že se vůbec nesnaží atd.(aspoň podle toho co vím od ní a jejich kamarádů) Já jí chci nějak pomoct, nechci aby se jí něco stalo, ale nevím jak… asi by to měl vědět někdo dospělý ale netuším kdo. Taky by mě zajímalo, jak bych mohl pomoct já.
    Předem moc děkuju za odpověď
    S přáním pěkného dne,
    Anonym

    Ahoj z Modré linky,

    díky za důvěru, se kterou se nám svěřuješ. Je taky vidět, že velkou důvěru k Tobě má Tvá kamarádka, která Ti pověděla o tom, že se sebepoškozuje. Je mi to moc líto a nedivím se, jestli Tě to možná vyděsilo, překvapilo, rozesmutnělo. Je od Tebe moc laskavé, že jí v tom nechceš nechat samotnou a hledáš cesty, jak jí pomoct.

    Důvody, proč to dělá, můžeš tušit, ale přesně je nevíme. Člověk, který si záměrně ubližuje, hledá úlevu od bolesti, kterou cítí uvnitř sebe anebo taky zvnějšku z okolí, něčeho už je moc. Aby se Tvé kamarádce mohlo co nejdřív ulevit, tak bude potřebovat pomoc od blízkých a případně i odborníků (nejčastěji psycholog). Máš pravdu, že by se to měl dozvědět někdo dospělý, aby pomohl spolužačce se v celé situaci vyznat, být jí oporou a právě jí případně sehnat odbornou pomoc. To, že se s tím svěřila, je dobré znamení, protože dost možná cítí, že na to nechce být sama a třeba i bude otevřenější k tomu něco zkusit udělat jinak.

    Říkám si, že by pro ni mohly být nejsrozumitelnější podobná slova, která jsi napsal nám – že jí chceš pomoct, nechceš, aby se jí něco stalo apod. Zkus vybrat vhodné místo a den, kdy budete mít dostatek času a soukromí na toto povídání, ve kterém se můžete spolu rozhodnout, co dál. Zkuste spolu popřemýšlet o blízkém dospělém v okolí, komu by si uměla představit se svěřit. Možná vás napadne i třeba nějaký učitel ze školy anebo máte školní psycholožku, ke které by mohla zajít. Můžeš jí nabídnout, že ji k těmto dospělým doprovodíš, jestli byste oba chtěli.

    Než si to spolužačka rozmyslí a naplánuje další krok, můžeš tady pro ni být třeba i tak, že se budeš zajímat častěji o to, jak se má, možná se budete častěji vídat, něco podnikat, chodit ven apod. Cokoliv vás oba baví, potěší a přivede na jiné myšlenky. Neboj se jí konkrétně zeptat na to, co by jí mohlo alespoň trochu ulevit a ona sama Ti, věřím, řekne, co by pro ni bylo nejužitečnější. Můžeš jí předat i kontakty na Modrou linku anebo na Linku bezpečí, kam je možné anonymně zavolat/napsat a je tam prostor pro podrobnější povídání o tom, co jí trápí a co by se s tím dalo dělat. Můžeš se ozvat i Ty.

    Je taky úplně normální, že jí nemůžeš být ve všem oporou a vše zajistit. Proto je v pořádku, že když nebudeš chtít anebo budeš potřebovat odpočinek, tak tam bude už brzy někdo další anebo jsou jiné způsoby, třeba zavolání, kde se kamarádce dostane pomoci. Pokud by to na Tebe bylo příliš, svěř se rodičům nebo někomu blízkému a oni Ti můžou pomoci se k situaci postavit a vymyslet, co dál.

    Držíme palce, ať máš Ty i Tvá spolužačka brzy zase hezčí dny,

    Modrá linka

    Bojím se o spolužáka – uvažuje o sebevraždě

    Kamarádi

    Ahoj všichni,
    už jsem sem napsala jeden dotaz, ale musím napsat další.
    Pořád jde o toho kluka, tady mu říkám Kryštof. Pořád má deprese, nejspíš kvůli staršímu bráchovi který se sebepožkozuje.
    Původně jsem myslela, že mám čas na napsání nějaké podpory atd. ale dnes už jsem ho tolik neměla.
    Na třídní skupině se to začalo zase víc řešit. Náš profesor na matiku poznal, že se s Kryštofem něco děje (minulý rok matiku úplně miloval, teď na ní trochu kašle). No a Kryštof se ptal, kdo to tomu matikářovi řekl. Nakonec se nám ho podařilo dostat k pravdě, že na to matikář přišel sám.
    Pak se nás ptal jestli mu všichni slíbí, že to co se s ním děje nikomu neřekneme. Já vím, slíbila jsem mu to a porušila jsem to, ale má to svůj důvod:
    Hned po tom co nám tam napsal tamtu zprávu napsal ještě druhou.
    Kromě těch svých depresí má ještě tu jednu myšlenku kterou trochu rozvedl.
    Začíná přemýšlet o sebevraždě. Ještě to asi neplánuje v dohledné době (doufám) ale mluvil tam o tom, že by se také mohlo stát že bychom se někdy viděli naposled.
    Napadlo nás, jestli o tom tedy ví jeho rodiče, jestli jim to řekl.
    Ale on jim NEVĚŘÍ.
    Má další čtyři sourozence, z toho tři jsou mladší. Nejspíš na ně rodiče nemají ani moc času...
    Tak nás napadla naše třídní. Myslím si, že je to dobrý nápad, ale Kryštof nemá rád když se na něj někdo dívá když brečí. A on si myslí, že bude.
    Pak ho napadlo jestli není nějaký den, kdy naše třídní odchází jako poslední. Nevím, ale asi je to způsob jak se alespoň vypovídat.
    Napsala jsem mu, že mu klidně nějak pomůžu. Ještě si to nepřečetl, tak snad to příjme.

    Mám tedy pár otázek.
    Když o té sebevraždě přemýšlí, je nějaký způsob jak ho přesvědčit, že to není dobré řešení?
    A je nějaký způsob jak na ni přestat myslet? Myslím si, že když mu zmizí z hlavy tak mu zmizí ze života.

    Zkoušela jsem si něco najít na internetu, ale nic moc jsem nenašla. Slíbila jsem mu, že to nikomu neřeknu atd. ale tady jsem to prozradila. Ale nemohla jsem jen tak koukat a pak si to vyčítat, že jsem to neřešila.

    A taky jsem se chtěla zeptat jestli kdybychom to takhle všichni tajili a pak by to udělal a přišlo se na to, co by se stalo?

    Je od něho hezké, že nám to řekl, ale fakt to nemůžu nechat být. Jak už jsem minule psala, chci mu pomoci a doufám že ji ode mě přijme.

    Kdyby byly ještě další rady tak se mi určitě budou hodit, protože jsem sem určitě nenapsala všechny.

    P.S. omlouvám se za tak dlouhý dotaz, ale asi to zkrátit neumím.

    Předem díky za odpověď,
    Anička

    holka, 13 let, 24. října

    Ahoj z Modré linky,

    vnímám, že máš o svého spolužáka opravdu velkou starost. Dle Tvé zprávy Kryštof uvažuje nad sebevraždou. To je opravdu vážná situace. Je od Tebe a Tvých dalších spolužáků hezké, že se zajímáte o to, jak se Kryštof cítí a přemýšlíte všichni společně nad tím, jaká forma pomoci by pro něj byla vhodná. Podpora kamarádů totiž může v podobných chvílích velmi pomoci, člověk tak není na své těžkosti sám.

    Myšlenky na sebevraždu jsou mnohdy natolik tíživé, že je z hlavy nelze jen tak rozptýlit a vyhnat. Pokud někdo nad sebevraždou přemýšlí, je možné jeho rozhodnutí zvrátit a najít způsob, jak mu pomoci - mnohdy to dokáží pouze odborníci, jako psycholog/psychoterapeut či psychiatr, kteří k tomu mají příslušné vzdělání a vědí tak, jak nejlépe člověku pomoci. Není tak Tvou zodpovědností snažit se Kryštofa přesvědčovat, že to není dobré řešení.

    Přijde mi moc fajn, že ses k nám přišla poradit. Sliby se sice mají plnit a k udržení přátelské důvěry je to velmi důležité. Jsou ale chvíle, kdy je i ten největší slib nutné porušit. A mezi ty patří moment, kdy cítíme, že je někdo v našem okolí ohrožený na životě. Vzhledem k Tvému věku, i kdyby jsi Kryštofovy úmysly tajila a později se přišlo na to, že jsi o všem věděla, nic by Ti nehrozilo. Povinnost poskytnout pomoc se týká pouze dospělých lidí. Jak ale i Ty sama píšeš, je možné, že by se dostavily pocity viny a mohlo by být velmi těžké se s nimi vypořádat. Pokud Kryštof uvažuje nad sebevraždou a má strach, že by tak mohl učinit, je nutné, aby o tom někdo dospělý věděl a mohl mu tak poskytnout pomoc, jakou teď potřebuje.

    Je skvělým prvním krokem, že jsi mu svou pomoc nabídla. Uvidíš, jak na Tvou zprávu zareaguje. Pokud ji přijme, tak jen dobře. Společně si můžete promluvit o tom, co ho tíží. Můžeš ho i ujistit, že není ostudou před druhými brečet - naopak, je přirozené plakat, když nás něco trápí. Napadá mě mu i ukázat článek od Linky bezpečí, kde jsou shrnuté tipy, jak s myšlenkami na sebevraždu naložit (https://www.linkabezpeci.cz/poradna/sebevrazedne-sklony). Můžeš mu i nabídnout, že s ním půjdeš jako podpora někomu dospělému říct, co teď prožívá. Můžeš podpořit tak nápad s třídní učitelkou a pomoci mu vyhledat, který den by bylo možné za ní zajít. Případně se můžete společně obrátit i na matikáře, který už něco tuší. Jak zmiňuješ, mohli by ho vyslechnout, mohli by mu ale též pomoci vyhledat další péči - například školního psychologa, nebo by se mohli společně s Kryštofem domluvit, jak by šlo o všem rodičům říct, aby mu vyhledali odbornou péči mimo školu. Můžeš Kryštofovi také nabídnout, aby se obrátil na nás na Modré lince www.modralinka.cz, ať už na telefonu nebo chatu.

    V případě, že Tvou pomoc odmítne, zvaž, jestli by nestálo za to o tom někomu dospělému říct. A Kryštofovi zároveň sdělit, že tak jednáš právě pro to, jak moc Ti na něm záleží. Je možné, že to Kryštof z Tvé strany vezme jako zradu. Měj ale na paměti, že rozhodnutí se se vším někomu svěřit je zcela v pořádku, i přesto, že to Tvůj spolužák odmítá. Stojí za to se pokusit druhému pomoci, když je situace vážná a to i za cenu možné ztráty přátelství. Své přátelství můžete případně urovnat později, až se bude Kryštof cítit lépe.

    Nezapomínej v tom všem i na sebe. Pokud by sis chtěla s někým promluvit, jsme tu na Modré lince i pro Tebe.

    Přejeme Tobě i Kryštofovi hodně síly.

    Modrá linka

    Kamarádi

    Chtěla bych se zeptat. Potřebuji pomoct s jednou kamarádkou ( budu ji psát jako N) teď a pokud vůbec je. Seznámily jsme se přes její sestřenici která se bavila s mojí jinou kamarádkou ( bude se jmenovat D ať se to neplete) asi před rokem a půl najednou se se mnou začala ta kamarádka (D) přestala kamarádit pořád po mě pokřikoval „Ha ha šptre!“ a podobné urážky no mě to moc nevadilo protože kamarádce (N) taky vadilo jak mi vlastně nadává asi před půl rokem se s D začala hodně bavit až tak že se mi taky začala posmívat nějak jsem to přežila protože pak jsem měla nastupovat na gympl říkala jsem si že nová škola noví kamarádi. No dobře nějak jsme se s tím žila i když jsme kvůli tomu nechodila moc ven. Jenom ještě dodám před tím než se ta kamarádka (N) začala bavit s D jsem ji tak nějak varovala protože ona je o 4 roky mladší a nechtěla jsem aby dopadla stejně jako já. No měsíce ubíhaly až asi před týdnem se mi N ozvala že se omlouvá a že jí D ponižuje atd. No já teď nevím jak se zachovat sice jí lituji ale teď mám život už trochu jinak poskládaný a navíc na ní ani nemám čas a ona je ta která mi ještě před tím říkala:„ Ty do mého života nepatříš!“a já nevím jak se zachovat. Poradíte?

    holka, 11 let, 20. října

    Milá dívko,

    děkujeme za důvěru. Popisuješ situaci se svou kamarádkou, která tě dříve pomlouvala, nyní ale přišla s omluvou, kdy uznala, že jsi měla pravdu ohledně jiné vaší společné kamarádky. Máš teď ale pochybnosti, jak se máš dál zachovat. Kamarádka by se s tebou tedy chtěla opět začít kamarádit? Je její omluva myšlena jako nové navázání vašeho přátelství? Nebo jde pouze o omluvu a žádné další očekávání tím nevyjadřuje? To, že se ti omluvila a uznala, že jsi měla pravdu ohledně chování té druhé dívky, je moc dobře. To můžeš ocenit a třeba jí za to poděkovat. Když se ti někdo omluví a uzná svou chybu je moc cenné. Může to být teď pro tebe i takové konečné uzavření kapitoly, kdy se proti tobě domluvily dvě tvoje kamarádky a ty ses s tím musela vyrovnat. Psala jsi, že jsi to nějak dala, protože tě čekal nástup na novou školu. Ale i tak, takové zrady mohou být v našem životě těžká událost a poznamenat naší důvěru k dalším přátelstvím. Můžeš to tímto v sobě uzavřít a mít to jako minulost. Dále tu vnímám otázku nad tím, jestli tedy máš znovu navázat přátelská kontakt s touto dívkou. A vnímám, že se ti do toho už moc nechce. Tvůj život je už jinak poskládaný a nejspíš jste se s touto dívkou od sebe i jinak vzdálily. Máš právo na to, aby jsi měla kolem sebe přátele, kteří ti vyhovují. Můžete si s kamarádkou třeba o tom, co proběhlo popovídat. Ale není potřeba se nutit do dalšího kontaktu, který ti kdysi něco přinášel ale teď už nepřínáší. A je moc dobře, že se nad tím takto zamýšlíš. Pokud se ti do přátelství s bývalou kamarádkou nechce, tak jí to můžeš upřímně říci či napsat. Je to lepší než předstírat zájem a přátelství. Mnohem cennější jsou opravdové, upřímné vztahy. Tak se neboj být v tomto otevřená a pravdivá. Držím ti palce. Poradce Centra Locika

    Dvojí chování kamarádky

    Kamarádi

    Ahoj, ve škole mám jen jednu kamarádku, tedy myslela jsem si to, ale vždy když se jí zeptám jestli si spolu nesedneme nebo spolu nepujdeme ven tak mi řekne že jít ven nemůže nebo že neví jestli se mnou bude sedět a já ji potom potkám s někým jiným s kým se domluvila až po mém dotazu zda s ní mohu sedět. Nebo se se mnou třeba jeden týden baví a ten druhý mě pomlouvá. Prosím poraďte mi co mám dělat se mnou se nikdo nechce bavit. Děkuji za odpověď,
    Holka.

    Neznámá, 13. října

    Ahoj z Modré linky,

    umím si představit, že Ti chování Tvé kamarádky nedává smysl a nevíš, co si o ní a o vašem přátelství máš myslet.

    Je mi líto, že se k Tobě chová tak, jak popisuješ, chápu, že Tě to hodně trápí. Nezdá se mi spravedlivé být k někomu jeden týden milý a druhý týden ho pomlouvat. V takovém kamarádství by se nikdo necítil dobře a mezi kamarády by to tak vypadat nemělo. Zároveň rozumím, že je pro Tebe v něčem důležité, zvlášť když píšeš, že je to ve škole Tvá jediná kamarádka.

    Je přirozené přát si někoho, kdo nám bude rozumět a chovat se k nám hezky. Také Ty si zasloužíš přátelství, na které se můžeš spolehnout. Vidím, jak se sama snažíš vytvářet společné plány a aktivity, a to stojí za ocenění. Napadá mě proto, že by sis s kamarádkou mohla promluvit a podělit se s ní o pocity a pochybnosti, které z vašeho vztahu máš. Je pak na Tobě, jestli se s ní rozhodneš kamarádit i nadále.

    Píšeš, že se s Tebou nikdo nechce bavit. Nejsem si jistá, jak přesně to u Tebe vypadá, ale přemýšlím, jestli je ve škole třeba někdo, kdo je Ti příjemný a s kým by ses ráda sblížila. Říkám si, že by to mohlo být příležitostí seznámit se s někým novým, s kým Tě třeba spojuje nějaký Tvůj zájem. Věřím, že máš spoustu skvělých vlastností, kterými dokážeš ostatní zaujmout a nová přátelství si tak najít. Vnímám Tvé odhodlání a chtěla bych Tě proto moc povzbudit v trpělivosti. Mnohdy uleví, když to, co nás trápí, probereme s někým dalším, koho známe a důvěřujeme mu – ideálně s dospělým, který patrně také podobné situace v mládí řešil. Některým mladým lidem také pomohlo svěřit se ve škole psychologovi, nebo oblíbené učitelce/učitelovi. Díky tomu, že Tebe i danou osobu znají, by tak mohli dokázat lépe poradit, nasměrovat.

    Moc Ti držíme palce a přejeme Ti krásné podzimní dny.

    Modrá linka

    Chtěla bych mít svou partu

    Kamarádi

    Ahoj poslouchám hodně audioknihy mám ráda knihy které jsou pro starší než jsem já nejradši mám třeba sirotčinec slečny Pregrinové Dobrá znamení nikdy kde a jméno růže hladové hry a takové podobné knížky a už jakože jsem jich slyšela hodně na v některých se považuji za odborníka chtěla bych
    Většinou tam mají dobré kamarády (nejlepší) kolektiv který funguje já bych taky chtěla mít nejlepšího kamaráda/ku
    Trochu jim závidím i když vím že jsou jen fiktivní. Chtěla bych zažít taky i nějaké dobrodružství PS.omlouvám se za pravopis a nedodržení teček za větami

    holka, 12 let, 29. září

    Ahoj z Modré linky.

    Z Tvé zprávy cítím velké nadšení, se kterým se knížkám věnuješ. Jsem ráda, že vynikáš v něčem, co Tě tolik baví. Dokážu si představit, že knižní postavy jsou Ti v mnohém vzorem a ráda bys zažívala taková dobrodružství, jako oni. Toužit po přátelství a nových zážitcích je naprosto normální, obzvlášť ve Tvém věku. Dává mi proto smysl, že postavám dokonce závidíš, ačkoliv jsou fiktivní.

    Nepokládáš žádnou otázku, ale napadá mě, že bys možná ocenila nějaké tipy, jak dobré kamarády najít. Nevím toho o Tobě tolik, a tak přemýšlím, jestli máš někoho, koho za kamaráda považuješ. Možná to zatím jen není ten nejlepší. Může být fajn vytvořit společně nějaký plán a lépe se tak poznat. Časem možná zjistíte, co všechno vás spojuje, a vydáte se na společná dobrodružství. Podobně si můžeš svou partu nebo nová přátelství najít na různých kroužcích nebo během aktivit, které Tebe baví a ráda jimi trávíš čas - jako jsou právě knížky. Možná má Tvoje škola čtenářský klub, nebo na ní nějaký takový může vzniknout - třeba i díky Tobě.

    Většinou delší dobu trvá, než najdeme někoho, s kým si skutečně rozumíme a dokážeme je považovat za nejlepší kamarády, nebo dobrou partu. Někdy nás může ovládnout strach, že nikoho takového nepotkáme, nebo se dokonce cítíme pozadu oproti ostatním. Ráda bych Tě ale podpořila v trpělivosti. Věřím, že dokážeš druhé mnohým oslovit, třeba svou jedinečnou znalostí knížek a zápalem pro dobrodružství.

    Přejeme Ti krásné dny a přejeme hodně štěstí do budoucích přátelství.

    Modrá linka

    Dlouho si přeji dobrou kamarádku / kamaráda

    Kamarádi

    ahojky(8:o) chtěla bych poradit. Už dlouho si přeji potkat někoho s kým bych mohla dělat cokoliv, svěřit se , chodit s někým pořád ven atd. Hrozně bych si přála nějakou takovou kamarádku nebo kamaráda ale na nikoho jsem zatím nenarazila. Nevíte kde na takového člověka mám narazit ? Jsem hroznej introvert takže se ani s někým neumím skamarádit , hodně mě to štve:-| prosím poraďte chtěla bych si s někým začít pořádně užívat života $>

    holka, 22. září

    Ahoj z Modré linky,

    vnímám z Tvého dotazu velké odhodlání si dobrého kamaráda nebo kamarádku najít. Je obdivuhodné, že se snažíš hledat cesty, jak toho docílit, a nevzdáváš to, i když je pro Tebe obtížné s někým se skamarádit.

    Ptáš se, kde bys mohla na takového člověka narazit. Napadá mě, jestli je třeba ve Tvé škole někdo, kdo je Ti příjemný, a ráda bys jej poznala blíž. Nejnáročnějším často bývá udělat samotný první krok a druhého oslovit. Může Ti tak pomoct se na setkání dopředu přichystat. Připravit si, co bys chtěla říct, a jak by to pro Tebe bylo nejpříjemnější. Mnohdy také pomáhá, když s druhými máme něco společného. Něco, v čem si navzájem rozumíme, nebo to dokonce můžeme podnikat dohromady. Kromě školy tak hledat můžeš i ve volnočasových kroužcích, nebo se do nějakých zapojit podle toho, co Tě zajímá. Nové kamarády potom můžeš lépe poznat i díky zájmům, které Vás spojují a baví.

    Dokážu si představit, že je pro Tebe seznamování náročnější, když jsi introvert. Dává mi smysl, že Tě to štve, když si zrovna kamaráda či kamarádku tolik přeješ. Ráda bych Tě ale ujistila, že spousta introvertů si vytvořilo silná životní přátelství, ačkoliv i pro ně bylo v počátku obtížnější se seznámit. Věřím, že když jsi sama sebou, máš druhým spoustu co předat a nabídnout. Budovat důvěrný a pevný vztah také obvykle nějakou dobu trvá a žádá si hodně trpělivosti. Ráda bych Tě proto podpořila, aby ses nebála dělat malé kroky a vytrvala v hledání nových přátel.

    Moc Ti s hledáním držíme palce.

    Modrá linka

    Nemám ve třídě kamarády

    Kamarádi

    Ahoj
    Mám problém. Ve třídě nemám vůbec žádné kamarády a ani se tam s nikým nebavím. A nevím s kým si na začátku školního roku sednout :-( předtím jsem seděl s jednou holkou, která byla nová, takže nikoho neznala. Teď už si ve třídě našla nejlepší kamarádku, takže si na 100 % sedne s ní. Fakt se tam s nikým nebavím. Paní učitelka to ví, že se tam nemám kamarády. Asi to bude tak kdo na mě vyjde, nebo budu sedět sám, protože ve třídě máme 15 lavic (pro 30 lidí) a je náš o o něco méně než 30. Minulý rok pár kluků sedělo samo, ale to protože zlobili. Nechci to ani moc řešit s rodiči, protože oni už jsou ze mně nešťastní a říkají, že to není možné, že nemám kamarády ve třídě. Že prý si za to můžu sám. Přitom jsem úplně normální člověk. Sám bych se popsal jako chytrý, milý, spolehlivý. Ostatní ze třídy mají nejlepší kamarády, se kterými budou sedět.

    Prosím poraďte mi jak to udělat abych mohl sedět s někým „dobrým“.

    Předem děkuji za odpověď

    kluk, 12 let, 23. srpna

    Ahoj,

    děkujeme za Tvou důvěru i upřímnost, se kterou nám píšeš.

    Chápu, že pro Tebe může být těžké, když nemáš ve třídě nikoho, s kým by ses bavil, a teď před začátkem školního roku máš nejistotu, s kým budeš sedět.

    Tvým obavám se nedivím, a věřím, že Ti v tom není dobře. Chci Ti napsat, že v tom nejsi sám – hodně kluků a holek v Tvém věku se někdy cítí podobně.

    Říkám si, že by mohlo pomoci přemýšlet, jestli je ve třídě někdo, s kým jsi třeba někdy mluvil, nebo kdo se Ti zdá být bližší a otevřenější. Pokud Tě napadne někdo takový, můžeš mu třeba už teď napsat zprávu, nebo ho první školní den jednoduše oslovit, například nějak takto: „Ahoj, zatím si nemám s kým sednout. Nevadilo by ti, kdybych si sedl s tebou?“ Je možné, že budeš trochu nesvůj, ale stojí za to to zkusit. Samozřejmě to předpokládá přijít do školy včas, aby Tě někdo nepředběhl.

    Pokud se Ti nepodaří najít někoho, s kým bys seděl, a budeš v lavici sám, nemusíš to brát jako neúspěch - pokud je ve třídě lichý počet, někdo sám sedět vždycky bude. I tak budeš mít příležitost ukázat ostatním, jaký jsi – chytrý, milý a spolehlivý. Spolužáci si časem k Tobě mohou najít cestu.

    Pokud jde o rodiče, možná by stálo za to jim říct, jak se opravdu cítíš. Věřím, že Tě může jejich vnímání situace mrzet. Je možné, že kdyby věděli, co přesně prožíváš, mohli by Ti lépe porozumět a podpořit Tě.

    Držíme palce, aby se Ti ve škole dobře dařilo,

    Modrá linka

    Kluci si myslí, že jsem starší

    Kamarádi

    Ahoj

    Hodně kluků si myslí že je mi 14-17 let ale tak to není.
    Já nevím zda je dobré když mě 16 a víc borců miluje furt mi píšou nechceš se mnou chodit? Já idk. Protože už mám někoho.

    Pokud neodpovíte tak nevadí.

    holka, 12 let, 24. srpna

    Ahoj,
    děkujeme za Tvůj dotaz.

    Takové věci, jaké popisuješ, se mohou dít. Je možné, že si kluci myslí, že jsi starší, protože vypadáš vyspěleji než Tvoje vrstevnice, nebo se tak možná chováš. Neznamená to ale, že bys měla dělat něco, co neodpovídá Tvému věku, nebo co dělat nechceš.

    Jestli je to dobré, nevím, některé holky by byly nadšené, jiné to může obtěžovat a být to pro ně nepříjemné. Nemělo by tě to ale ohrožovat a narušovat Tvoje bezpečí a komfort.

    Pokud už někoho máš a chceš, aby to tak bylo i dál, je důležité být k sobě i k ostatním upřímná. Můžeš klukům, kteří ti píšou, jednoduše odpovědět, že už někoho máš, a že nemáš zájem chodit s někým jiným. Vztahy by měly být o vzájemném respektu a pochopení, a je důležité, aby i ostatní respektovali Tvá rozhodnutí.

    Jak jsme už psali, pokud Ti pozornost kluků není příjemná, není špatné říct „ne“, klidně napsat, aby Tě už nekontaktovali. Je opravdu důležité, aby ses cítila bezpečně a aby Tě chování kluků nestresovalo a neobtěžovalo. Klidně si můžeš připravit opověď, kterou budeš používat, tak, aby Ti v tom bylo co nejlépe. Samozřejmě Ti mohou pomoci i rodiče nebo kamarádi.

    Přejeme klidné dny,

    Modrá linka

    Strach o kamarádku kvůli poruše příjmu potravy

    Kamarádi

    Ahojte, já nevím co mám dělat když moje kamarádka odmítá jíst jako úplně, A když se nají hodně tak si prej udělá slanou vodu aby to asi vyzvracela je jí 13 let a je hubená jako hodně hubená (normální váha ale skoro podváha) ale někdy říká že ji vadí její postava (její postava je perfektní) poraďte mi prosím

    kluk, 13 let, 14. srpna

    Ahoj z Modré linky,

    je od Tebe moc hezké, že bys chtěl pomoci kamarádce, zní to, že Ti na ní hodně záleží. Je mi líto, že má kamarádka takové potíže se svým tělem a s jídlem. Pokud skoro nic nejí a někdy jídlo i zvrací, může to pro ni být nebezpečné. Je dobře, že hledáš, co bys pro ni mohl udělat.

    Zároveň chci, abys věděl, že za své zdraví je zodpovědná Tvá kamarádka a především její rodiče. Tvé možnosti, jak jí pomoci, jsou docela omezené. Je moc důležité, že si toho všímáš, a to hlavní, co můžeš udělat, je mluvit se svou kamarádkou o tom, co vidíš a že Tě to znepokojuje, že máš o ni strach. Můžeš jí také nabídnout pomoc a podporu při hledání odborné pomoci. Tou je například psycholog/psycholožka. Takového odborníka možná máte ve škole, a pokud ne, kamarádka na něj může dostat kontakt od svého lékaře/lékařky. Kdyby ale kamarádka o žádnou pomoc nestála, neexistuje způsob, jak bys ji k tomu přiměl proti její vůli. Je ale moc důležité, aby o jejím problému věděl někdo dospělý. Můžeš se zkusit kamarádky zeptat, jestli o tom vědí rodiče a jestli to nějak řeší. Kdyby se rodičům svěřit nechtěla, třeba je někdo jiný dospělý, komu věří - učitelka, vedoucí kroužku nebo někdo další z její rodiny.

    Důležité je na kamarádku netlačit. Dát jí vědět, že máš o ni obavu a jsi tady pro ni jako podpora. Zároveň ale chci zdůraznit, aby sis i Ty hlídal své hranice a nenechal se problémem kamarádky příliš zahltit. Je v pořádku říct, že dál nevíš, jak bys pomohl a odkázat ji na odborníky. Můžeš jí dát i kontakt na nás. Na telefonu nebo chatu s ní můžeme více do hloubky probrat, co se děje. Existuje také organizace Anabell, která se problémy s jídlem zabývá a kam může kamarádka anonymně napsat (www.anabell.cz)

    Držíme Tobě i kamarádce palce.

    Modrá linka

    Osamělost

    Kamarádi

    Ahoj Alíku, potřebovala bych pomoct, už dlouhodobě jsem hrozně sama a cítím se příšerně osamělá. Moc bych si přála najít si nějakého přítele který by mě měl rád ale nevím co mám dělat. Nemám ani skoro žádné přátele a když nějaké mám tak se se mnou nebaví. Např. Mám kámošku která mě přivedla na mou školu kam teď chodím, musela jsem totiž přestoupit. Ale v poslední době se se mnou vůbec nebaví a baví se s jednou sprostou a mě ne úplně příjemnou holkou. Prý že se se mnou nemá o čem bavit ale s ní má asi hromadu nápadů na témata. Je mi to líto a nemám fakt nikoho. Jak už jsem říkala hrozně bych si přála přítele který by mě chápal a měl mě rád. Co mám tedy dělat? Prosím pomoz mi.

    holka, 13/14 let, 3. srpna

    Ahoj z Modré linky,

    každý člověk si zaslouží mít po svém boku někoho, kdo má pro něj pochopení, a s kým se má vzájemně rád. Je přirozené, že po tom toužíš. Oceňuji odhodlání, s jakým se snažíš přítele a kamarády najít.

    Fajn kluka můžeš potkat třeba ve škole, v okolí svého bydliště apod. Teď v létě může být dobrou příležitostí jak se seznámit třeba tábor, hřiště nebo koupaliště. Pokud se Ti nějaký kluk ve Tvém okolí zalíbí, můžeš mu svůj zájem dát najevo třeba úsměvem nebo milým pozdravem. Pak ho třeba zkusit oslovit a navázat nějaký kontakt. Někdy je potřeba se více poznat, než vznikne nějaký vztah, občas také partnerské vztahy vznikají ze vztahů přátelských.

    Napadá mě, že se blíží září a s tím i možnost, najít nějakou novou zálibu nebo aktivitu. Nejen že tak budeš dělat to, co tě baví, ale můžeš tak potkat lidi, které baví to samé, co Tebe - to samo o sobě může být tématem, o kterým si spolu můžete povídat. Můžeš si zvolit takový kroužek, do kterého dochází jak holky, tak kluci. Kromě kamarádek tam tak můžeš natrefit třeba i na kluka, se kterým naleznete vzájemné zalíbení. Pokud budeš chtít, můžeš možnost chození na nový kroužek probrat s rodiči. Můžeš se také ve svém okolí porozhlédnout po Nízkoprahovém zařízení pro děti a mládež. Je to místo, kde mohou dospívající smysluplně trávit svůj čas a přijít tam i ve chvílích, kdy se cítí osaměle. Trávit čas zde můžeš jak se svými vrstevníky, tak i s pracovníky centra.

    Mrzí mě, že s kamarádkou nenacházíte společnou řeč. Popřemýšlej o tom, zda by stálo za to si s kamarádkou promluvit a říct ji, jak se cítíš ohledně toho, že se s Tebou nebaví. Měla bys tak možnost zjistit, jak to mezi sebou vlastně máte, a zda o své přátelství chcete bojovat. Pokud ano, zkuste si společně říct, co můžete každá pro vzájemné přátelství udělat, abyste se v něm obě cítily dobře. A pokud ne, nevěš hlavu, věřím, že se Ti podaří navázat nová přátelství, ve kterých se budeš cítit milovaná.

    Pěkné léto,

    Modrá linka

    Nejde mi být sama sebou

    Kamarádi

    Ahoj.
    Mně nejde být sama sebou. Já neumím být upřímná, ale tady na Alíkovi se prostě cítím svibodněji a mám pocit že můžu mluvit otevřeněji. Ale k věci. Já jsem povahově úplně jiná než si ostatní myslí. Oni si myslí že jsem nesebevědomá holka, která ještě ke všemu většinou líná. Ale já jsem sebevědomé, aktivní, chytré, tvořivé děvče. A pořád se jim snažím říct jaká doopravdy jsem, ale vždy mně odbyjí větou typu : vypadni ode mně než ti jednu střihnu. Jen zdvořileji.
    Prosím poraďte.

    holka, 11 let, 27. července

    Ahoj z Modré linky,

    mrzí mě, že ve vztazích nejsi sama sebou. Věřím, že je to dost těžké a nepříjemné. Chceš, aby Tě druzí viděli takovou, jaká jsi, to je zcela pochopitelné. Rozumím ale také tomu, že není snadné být sama sebou, když asi nezažíváš od druhých moc přijetí.

    Oceňuju, že ses nenechala odradit a stále se snažíš druhým ukázat, jaká doopravdy jsi. Zároveň mi přijde hodně cenné to, že Ty sama víš, kdo jsi, a držíš si to. Pokud druzí nechtějí vidět Tvé skutečné já, asi není způsob, jak jim to lépe ukázat. Říkám si, že je i přirozené, že s někým dokážeme být sami sebou, a s někým jiným nám to nejde. Kladu si otázku, jestli ve Tvém životě je někdo, s kým Ti to alespoň trochu jde. Můžeš se pak ptát sama sebe, čím to je. Co ten člověk má nebo jaký je, jak se k Tobě chová, že si dovolíš být sama sebou.

    Také mi běží hlavou, že někdy ve vztazích trvá, než člověk nabere odvahu být otevřený. Mnohdy to totiž znamená, že jsme před druhými zranitelní, odhalujeme svoje nedostatky nebo trápení a to taky chce kus důvěry k druhému. Nemusí to jít hned, pro někoho je to snazší, někomu může trvat hodně dlouho, než je toho schopen. Obojí je v pořádku, každý to může mít jinak.

    Chci Tě povzbudit v tom, aby sis dále udržela to, jak Ty vnímáš sama sebe. Věřím, že postupně můžeš najít lidi, kteří to budou moci vidět. Pokud bys chtěla, mohlo by být nápomocné zkusit zajít za psychologem/psycholožkou, např. pokud máte ve škole. Společně byste mohli hledat, co Ti brání v tom, že nedokážeš být sama sebou ve vztazích, a jak to překonat.

    Přejeme Ti, ať najdeš lidi, se kterými můžeš být sama sebou.

    Modrá linka

    Kamarádi z dovolené

    Kamarádi

    Ahoj Alíku a spol., Omlouvám se ze zase píšu ale teď jsme byli na dovolené u moře a našla jsem si tu skvěle kamarády ale jsou z jiné země než my. Už nečekaně odjeli ( byli i na stejném hotelu ). My už taky dnes odjíždíme a už se s nimi nikdy neuvidíme jak se s tím smířit ? (Kontakt na ne nemáme)

    holka, 12 let, 29. července

    Ahoj,
    rozumím tomu, že je ti smutno a že se ti po kamarádech stýská. Je škoda, že sis na ně nevzala kontakt, ale třeba by to šlo ještě zachránit, kdybyste se zeptali na recepci hotelu alespoň na celé jméno a město, ze kterého pocházeli. Pak bys měla šanci najít je například přes sociální sítě a mohla by sis s nimi psát a třeba se s nimi i za čas znova vidět.
    Držím ti palce!
    Bára

    Neumím si najít kamarády

    Kamarádi

    Ahoj, potřebuji tvou pomoc. Nedokážu najít žádné přátelé, protože jsem v osobním životě celkem dost asociální. Hraju hodně videohry, ale ani tam nejsem moc schopen najít přátelé. Nejsem si právě moc jistý, co v tomto případě dělat a právě proto jsem přišel za tebou s prosbou o pomoc. Předem Ti děkuji moc za odpověď

    kluk, 14 let, 22. července

    Ahoj z Modré linky,

    je dobře, že si píšeš o radu, když nevíš, co dělat. Je mi líto, že se Ti nedaří najít kamarády. Nejsem si jistá, jestli na to existuje nějaká jednoznačná rada, ale pokusím se napsat Ti alespoň obecně, co mě k tomu napadá.

    Neznám podrobněji Tvou situaci, jak to například vypadá, když se snažíš s někým skamarádit, co se třeba nedaří. Někdy člověk může být nervózní a pak je pro něj těžké být uvolněný. Někdo se třeba i snaží trošku přetvařovat, zapůsobit na druhé, aby ho viděli lepšího. Někdo zase nemá příliš mnoho příležitostí, kde si kamarády najít. Nevím, jestli něco z toho je i Tvůj případ.
    Obecně je dobré být co nejvíce upřímný, nesnažit se na něco si hrát, prostě být sám sebou. Až narazíš na toho správného člověka, bude to právě Tvoje jedinečná osobnost, která ho může zaujmout. Je dobré se o druhého zajímat, co má rád, co ho baví, jak tráví volný čas. Třeba pak objevíš něco, co máte společné a co vás baví nebo zajímá oba. Někdy to začíná spíš psaním a až později se sejdete osobně, to asi hodně záleží na situaci. Kamarády můžeš potkat třeba na kroužku, na táboře, nebo venku kolem domu, jestli chodíš a někoho tam potkáváš.

    Někdy není dobré být ani příliš horlivý, to může druhé někdy i odradit. Napadá mě, že možná i tady na Alíkovi můžeš najít kamaráda nebo kamarádku na dopisování. Někdy pomáhá i svěřit se rodičům nebo někomu blízkému, komu věříš, protože často druzí mají podobnou zkušenost a dokážou nám poradit, co fungovalo jim. A i samotné sdílení může ulevit, že v tom člověk není sám. Kdyby Tě to více trápilo, můžeš se nám ozvat na chatu nebo telefonu a můžeme se o tom pobavit více a lépe reagovat na to, co potřebuješ.

    Přejeme Ti hezké léto.

    Modrá linka

    Potíže s kamarádkou

    Kamarádi

    Ahoj Alíku,
    Ve škole máme se spolužačkami jeden problém. Začalo to takhle: když jsem byla ještě malá, tak jsem s mámou chodila plavat do veřejného bazénu, a tam jsme se seznámili s jednou ženou a její dcerou, budu jí říkat třeba A. Staly se z nás skvělé kamarádky a v 1. třídě jsem s ním i seděla v lavici. První dva roky se ke mně chovala strašně moc hezky, ale ve 3. třídě se něco změnilo. Na začátku roku jsme se skamarádily s mojí další spolužačkou, třeba B. A se nejdříve chovala hezky i k ní, ale potom se tak chovat přestala. Ke mně i k B se chovala tak zvláštně, že jeden den se chovala hezky a druhý den zase ne. Například mi vůbec nechtěla půjčovat věci ale ty moje si brala bez dovolení, furt se mi s něčím vychloubala a takové věci. K B se zatím chovala hezky, ale ve 4. třídě, když jsme se seznámili s naší další spolužačkou, třeba C, která byla ve třídě úplně sama, se A začala chovat hnusně. Třeba když B spadla flaška s pitím na zem hned vedle A, místo toho, aby tu flašku sebrala, akorát se na ni podívala a kopla do ní. Jednu flašku už takhle A B zničila. Nebo když třeba jdeme po chodbě, tak do B pořád strká a tlačí na zeď nebo za nás, a pak se jí celý den vysmívá, jak je pomalá. Nebo když B měla k svačině velký muffin, tak jsem poprosila, jestli můžu kousek a na oplátku jsem B dala její milovanou papriku. Pak na B zavolal její kámoš, tak se otočila a v tu chvíli se A podívala na muffin, pak na k ní otočenou zády B, pak pokrčila rameny a svačila dál, a tak jsem si myslela, že si to rozmyslela, že už ten muffin nechce, a navíc nic neřekla. A když B odešla domů, tak mi říkala, jak na ní několikrát volala a B jí pak drze odpověděla, že jí muffin nedá. Já jsem tam seděla celou dobu, na záchod jsem nešla, a A za celou přestávku neřekla skoro nic. A na škole v přírodě B a C říkala, jak jsou blbé a hloupé jenom proto, že se třeba C bouchla a místo au řekla třeba ua. A se smála, my taky, ale pak jim prostě říká, že jsou blbé a hloupé, a pomlouvala nás za našimi zády a taky si o nás vymýšlela nepravdivé příběhy. Přijde nám, že žárlí na B a na C. Ale stejně s A pořád někdo z nás je třeba ve dvojici, ve skupině nebo s ní dělá nějaký projekt. A taky mě nejvíce navstěvuje domů. a občas mi přijde, že mě chce jenom pro sebe, ale i ke mě se chová podobně jako k B a C. a navíc je vidět, že si to, že nám to dělá, uvědomuje. Ale když se jí to snažíme vysvětlit, že nám to vadí, řekneme z té původní věty jenom tři slova a ona začne brečet a pomlouvat nás. Pak své mámě a učitelce říká, že jsme se jí smály a nadávali jí. Ale ve skutečnosti jsme jí jenom řekli A, promiň, ale občas nám přijde, že se k nám nechovaš hezky. Můžeme to spolu vyřešit aby jsme byly všechny spokojené - a už brečí a pomlouvá nás všem ve třídě. a když to řekneme rodičům, tak nám řeknou akorát, že jsme hrozně přecitlivělé a že kvůli všemu brečíme. Když to řekneme učitelce, tak nám nevěří a řekne, ať se s ní bavíme dál stejně. A mi teda nevíme, co máme dělat, protože komukoliv to řekneme, akorát nám odpoví, že si všechno moc bereme. Ale A už jednou i tvrdou plastovou lahví bouchla B do hlavy pro to, že ze srandy řekla, že nemá ráda jednu postavu z jedné knihy. Ale ona ji jako netloukla, ona ji fakt skoro bouchla. Ale to bylo jedinkrát, kdy nás bouchla nebo škrábla, a B se nic nestalo a nikdo si toho nevšimnul. Ona A spíš strká 😔
    Ale s A se nechceme kamarádit, ani kdyby se polepšila. Protože se může začít zase chovat stejně, a taky z těch důvodů, že je prostě úplně jiná než my a že už se v moc věcech ani neshodujeme. A ve třídě má ještě další tři dobré kamarádky, takže by tam sama nezůstala. Ona prostě jenom hoooodně žárlí (asi😐) a je jiná. Ale nevíme, jak se s ní přestat bavit, aniž by jsme měli problém.
    A my už nevíme, co dělat, protože nikdo nám to buď nevěří, nebo nám řekne, že si všechno moc bereme. Prosím, jak to máme vyřešit? 😭♥️

    holka, 11 let, 23. července

    Ahoj z Modré linky,

    je moc dobře, že si dokážeš říct o pomoc, když si nevíš rady. Vypadá to, že vztahy mezi Vámi kamarádkami jsou docela zamotané a hlavně chování kamarádky A zní nepřátelsky a nehezky. Nedivím se, že se Vám její chování nelíbí. Není v pořádku, aby Vám dělala naschvály, smála se Vám anebo Vás dokonce strkala či bouchala. Moc oceňuji, že jste se s ní o tom pokoušely mluvit a vysvětlit jí, že se Vám její chování nelíbí. Pokoušely jste se to říct velmi citlivě, její reakce i přesto nebyla moc dobrá, to je mi líto.

    Těžko říct, proč se A takhle chová. Vysvětlujete si to hlavně žárlením. Je to určitě možné. Napadlo mě taky, jestli ji něco netrápí. Někdy když se nám děje něco těžkého, můžeme být podráždění a na okolí protivní. Určitě to její chování neomlouvá, ale napadlo mě, kdybyste to ještě chtěly zkusit, zeptat se jí, jestli ji něco netrápí.

    Pokud Tvoji zprávu chápu správně, už jste se rozhodly, že se s kamarádkou dál bavit nechcete. Je v pořádku se takhle rozhodnout. Umím si představit, že zvažujete, jak to udělat, aby se A nenaštvala a nechovala se k Vám zle. Není to teda vůbec lehká situace. Nejlepší podle mě je být k ní co nejvíce upřímné. Vysvětlit jí, podobně jako jsi to napsala nám, co přesně Vám na jejím chování vadí a třeba jí i připomenout, že jste se s ní opakovaně pokoušely domluvit, ale nešlo to. A protože už si to dál nechcete nechat líbit, rozhodly jste se už nekamarádit.

    Je moc dobře, že jste se pokoušely o tom mluvit i s dospělými. Vypadá to, že to spíš zlehčovali, to je mi líto. Někdy ve školách bývá školní psycholog/psycholožka. Jeho práce je podobné situace pomoci dětem řešit. Nevím, jestli se s kamarádkou vídáte i teď o prázdninách, nebo se uvidíte až ve škole. Možná byste to mohly zkusit ještě probrat se školním psychologem nebo jiným poradcem, pokud ve škole máte. Kdyby to nešlo a kamarádka by se dál chovala zle, můžeš se nám znovu ozvat, lépe však na chatu nebo na telefonu, kde se můžeme více doptat a lépe reagovat na to, co potřebuješ (www.modralinka.cz).

    Držíme Vám palce.

    Modrá linka

    Jak si mám najít kamarády?

    Kamarádi

    Ahoj
    Já nemám žádné kamarády. Ve třídě mě nikdo moc nemá rád, hodně mě pomlouvají. Jsem nejméně oblíbený člověk ze třídy. On je problém v tom, že ve třídě není nikdo ideální pro mě :-( nepotřebuju nikoho dokonalého, ale sám si myslím, že tam ideální kamarád není. Dokonce i víc lidí mi to řeklo. Měl jsem jednu kamarádku se kterou jsem si hodně rozuměl, ale zjistil jsem, že je falešná :-( Celkem se ode mě odvracela. Od té doby, co jsme se viděli naposledy se nebavíme. Měla tam totiž svojí nejlepší kamarádku, která mi řekla, že pokud se budu bavit s její nejlepší kamarádkou, tak ona se nebude bavit s ní. Ona strašně na mě žárlí. Nechce abych se s ní bavil, protože se bojí, že bych jí přebral její nejlepší kamarádku. A moje kamarádka se kvůli tomu se mnou nebaví, protože nechce ztratit svojí nejlepší kamarádku. Teď si našla další kamarádky, ke kterým se chová o hodně líp než se chovala ke mně. Úplně na mě zapomněla. :-( Celkem mě mrzí, když nemám s kým jít ven nebo se někomu blízkému svěřit.

    Jak si mám najít kamarády?

    kluk, 12 let, 6. července

    Ahoj z Modré linky,

    mrzí mě, že nemáš kolem sebe kamarády, které bys potřeboval. Věřím, že je hodně těžké vše prožívat sám a nemít třeba s kým jít ven. Je mi taky líto, že to nedopadlo s tou kamarádkou, o které píšeš. Je to asi bolestivé, možná je Ti z toho dost smutno.

    Není nějaký jasný návod na to, jak si najít kamarády, a myslím si, že ani neexistují ideální lidé pro někoho. Každý jsme jiný, s jinými vlastnostmi i nedostatky a i budování přátelství tak může být postaveno na různých věcech. Někdy je to společný zájem, jindy společná řeč (“rozumění si“), společné zážitky, prožití něčeho důležitého spolu, nebo třeba i to, že ti dva bydlí vedle sebe nebo jsou si jinak blízko.

    Jestli tomu rozumím správně, ve třídě máš pocit, že se s Tebou moc bavit nechtějí. Přemýšlím, jestli Ty sám děláš někdy kroky směrem k nim. Třeba že za někým přijdeš, na něco se ho zeptáš, zajímáš se o něj, nadhodíš společné téma apod. Někdy se nám děje, že ze strachu, že nás druhý odmítne, tak za ním ani radši nepřijdeme. Nevím, jak to máš Ty ve třídě, ale chtěla bych Tě povzbudit k tomu, možná si i dát takovou výzvu, až zase začne škola, zkusit začít konverzaci (i třeba jen krátkou) s někým, kdo možná nepůsobí jako ideální kamarád přímo pro Tebe, ale s kým si to alespoň malinko umíš představit. Někdy můžeme být i překvapení tím, že nakonec zjistíme, že ten druhý člověk je hodně jiný od toho, jak jsme si ho představovali.

    Zároveň mě napadá, jestli chodíš do nějakého kroužku. Tam někdy bývá jednodušší se s někým začít bavit, protože už dopředu víš, že máte něco společného (zájem/koníček), a dá se konverzace začít na toto téma. Možná i jedeš v létě na tábor nebo jinou akci, i tam věřím, že můžou být příležitosti, jak se seznámit s někým novým a začít budovat přátelství.

    Přejeme Ti, ať máš kolem sebe lidi, se kterými je Ti dobře.

    Modrá linka


    Prosba od Alíka

    Podpořte prosím
    Modrou linku!