Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alík radí dětem

    Strach

    Ahoj.
    Já jsem strašný hypochondr. Pořád, když si myslím že je se mnou něco v "nepořádku" tak to hledám na netu a pak mi vyleze nějaká strašná nemoc a pak z toho nemůžu spát a mám strach, ale další den zjistím, že to nic nebylo nebo když se o nějaké nemoci bavíme v biologii, tak hned mi v hlavě proběhne,,Panebože já to mám!" a pak je to stejné. Je to hrozné. Nevíte, jak bych mohla zabránit svému nutkání to najít na internetu? Ono je to pak strašně deprimující a někdy třeba týden nespím.
    Předem díky za odpověď.
    Hanča

    holka, 12 let, 12. července

    Ahoj,
    vůbec se nedivím, že ti při hledání na internetu vylezou nějaké strašné nemoci. Jeden příznak se totiž může týkat spousty různých více či méně závažných onemocnění. Je jasné, že má pak člověk o sebe strach. Nemoci nejsou žádná legrace.
    Možná je toto hledání nemocí na internetu jen nějaká chvilková „záliba“. Je dost možné, že to časem přejde samo od sebe. Na úlevu od úzkosti může pomoci, když se několikrát zhluboka nadechneš (s pořádně dlouhým výdechem) a pak se zabavíš nějakou činností, třeba nějakým sportem, povídáním s kamarádkou nebo čtením, to už je jen na tobě.
    Držím palce, ať se ti to daří zvládnout.
    Měj se krásně,
    Péťa

    Na otázky odpovídají

    pracovníci Modré linky, psycholožky BáraV a Péťa, poradenské centrum Locika, MUDr. Jiří Staněk, MVDr. Přemysl Rabas, bojovníci proti kouření z projektu Nekuřátka, vědecký novinář Pragmatik a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze děti mladší 15 let.

    Strach

    Ahoj píšu znovu….
    Mám o sebe trochu strach asi před 3 měsíci mi začal psát nějaký člověk a posílá mi pořád nějaké odkazy na nějaké porno stránky.. vůbec nevím co mám dělat ;-(;-(

    Prosím pomoc nikdy jsem ty odkazy nerozklikla ale vyhledala jsem si na netu co ten odkaz je… :(((

    Nechci si ho bloknout protože jsem někde slyšela že když si ho blokneš tak že o tobě může zjistit informace ;-(;-(;-(

    Prosím Alíku jenom mi prosím řekni nějakou radu.
    Např.. že to mám nechat být a nemám si toho všímat atd….

    Děkuju dopředuuu:-c;-(;-(

    holka, 12 let, 3. července

    Milá pisatelko, 

    je moc dobře, že jsi napsala do poradny a svěřila se s takto závažnou věcí. Jsem ráda, že si uvědomuješ svůj strach a ptáš se co máš s tou situací dělat.  Tvůj strach je na místě, buď velmi opatrná  teď i v podobných případech, třeba i v dalších  letech. Bohužel se to děje v současné době velice často. Rozhodně ti teď doporučuju zprávy od toho člověka úplně ignorovat a vůbec nijak nereagovat. Ani se neptej kdo je a proč ti píše. Také bych ti doporučila na to upozornit někoho dospělého a sdílet, že se ti toto děje. Jak je to s tím zjištěním informací v případě zablokování čísla nevím. Ale předpokládám, že by se žádné informace dozvědět neměl. Můžeš se na to  zeptat  na informační lince svého mobilního operátora. Ale také právě o to můžeš požádat o pomoc od někoho dospělého. Aby pro tebe zjistil tuhle informaci a poradil ti. Myslím si, že zablokovat číslo by bylo dobře, nemusela bys na to už víc myslet. Zkus se také pro sebe zamyslet nad tím, jakým způsobem ten dotyčný k tvému číslu mohl přijít. Jestli jsi někde neudávala svoje telefonní číslo třeba v souvislosti s nějakou reklamou nebo nákupem. Ale nepátrej po tom tím způsobem, že se ho budeš ptát. Směrem k tomuto člověku vůbec nekomunikuj. 

    Je to bohužel zkušenost, která dnešní mladé lidi doprovází a je opravdu moc dobře, že to nebereš na lehkou váhu a hledáš způsob jak se s tím vypořádat a nastavit hranice. Tato zkušenost se ti rozhodně bude hodit i do dalšího života. 

    Tak ti moc držím palce ať se toho nepříjemného obtěžování co nejdříve zbavíš,

    Poradce Centra Locika

    Strach

    Ahoj poradno, poslední dobou jsem hodně ve stresu a ve škole se mi i klepe ruka a zkrátka se bojím. A to proto, že mi hrozí 3 z chování. Teď jak bych začal, tak 2 týdny zpátky jsem se ještě kamarádil s mým spolužákem, asi jsem ho i považoval za nejlepšího kamaráda. No a teď přísahám, že mám čisté vědomí, ale prostě se se mnou zničehonic přestal bavit. V tu chvíli jsem si řekl, že ho nepotřebuju a prostě jsme se nebavili. Jednou jsem mu poslal fotku spolužáka jak ji dávám do aplikace co má rozpoznávat rostliny a nečekaně to napsalo že to není rostlina. Měl jsem z toho srandu. A taky jsem třeba na třídní Whatsapp skupinu video jednoho osmáka (já jsem sedmák) jak zpívá a vytvořil jsem to přes aplikaci wombo. To se mi před pár dny vymstilo. Ti kluci i s tím bývalým kamarádem šli zjistit všechny ty důkazy, že jsem něco poslal atd. Řekli to ředitelce a dnes si mě jedna učitelka k sobě zavolala a seřvala, a řekla, že mi hrozí trojka z chování za kyberšikanu. Říkala, že zaleží jestli si jejich rodiče budou stěžovat. S některýma klukama jsem si to vyříkal, ale ten osmák mě nenávidí a rodičům to řekl. Moje mamka o tom neví a vůbec nevím co mám dělat. Pak mi spolužáci říkali, že za trojku je vyloučení a mě by zajímalo, jestli je to pravda.
    Předem díky za odpověď :)

    kluk, 14 let, 17. června

    Kluk, 14 let se ptá: (dotaz č. 261307)

    Ahoj,

    děkujeme ti, že nám s důvěrou píšeš do poradny.

    píšeš o tom, jak jste se nepohodli s nejlepším kamarádem a pak také, jak si vkládal fotku a video do různých aplikací a sdílel to s ostatními. Chování skutečně nese prvky kyberšikany. Kyberšikana je definována jako šikana prostřednictvím elektronických médií, jako je internet a mobilní telefony, které slouží k poškození uživatele těchto médií. Jestliže jde o kyberšikanu, chování by se mělo opakovat, aby to mohlo být označeno tímto termínem. Oběť (v tomto případě osmák a ti stěžovatelé, kterých se to týká), také toto chování musí vnímat jako nepříjemné a ubližující.

    Za trojku z chování určitě není vyloučení ze školy, ale podmínečné vyloučení. Což znamená, že už nemůžeš udělat další průšvih. Určitě je to taky k dohledání ve školním řádu.

    Na začátku taky píšeš, že se v poslední době cítíš hodně ve stresu a klepe se ti ruka atp. Tato situace musí být náročná i pro tebe. Pro zklidnění si můžeš stáhnout mobilní aplikaci Nepanikař, kde najdeš např. různá dechová a zklidňující cvičení.

    Stáhneš ji přes Google play u Androidu či na Appstore i Applu.

    Přeji, ať vše dobře dopadne.

    S přátelským pozdravem

    Poradce Týmu Locika

    Strach

    Ahojky poradno a ostatní.
    Tentokrát mě trápí věc která mě začíná trochu štvát a trochu se za to nenávidím. Jde o to že poslední asi 2 dny vždy k večeru začnu myslet na to že když tady jsou naši nejmilejší tak je zanedbáváme a že si jich tolik nevážíme a když odejdou teprve potom nám dojde jak moc jsme tu osobu měli rádi a jak jí v životě potřebujeme a podobně věci. Zkrátka mám negativní myšlenky a propláču třeba 15 minut. Asi za to může že poslední rok který byl pro mě docela náročný. Nejen kvůli koroně ale i kvůli tomu že mi zemřeli 2 dědové a minulou sobotu i pra babička a dneska 17.6. jsme byly na pohřbu a bojím se dne kdy zemře moje nejmilejší a nejoblíbenější babička kterou mám fakt rád a v mém srdci má speciální místo. A nebojím se jen o babičku ale o všechny jako máma, táta, ségra atd. Potřeboval bych vědět jak se zbavit těchto myšlenek.
    Předem mockrát děkuji za odpověď a přeji všem nádherný zbytek dne $> .

    kluk, 14 let, 17. června

    Ahoj,
    téma umírání a smrti je hodně náročné a bolestivé. V životě se člověku mnohokrát stane, že zemře někdo blízký. Tyhle chvíle jsou pak plné smutku, pláče a vzpomínek. To, že se ti chce plakat, když pomyslíš na smrt svých blízkých je úplně normální, ukazuje to, že ti na nich záleží. Píšeš o tom, že často si lidé nevážíme a dojde nám, že jsme ho zanedbávali, až poté, co nás navždy opustí. Myslím si, že tahle myšlenka ti může pomoci. Užívej si chvíle s lidmi naplno. Nemůžeš zabránit jejich smrti, protože smrt je nevyhnutelná, ale můžeš ovlivnit společně strávený čas během života.

    Strach

    Ahoj dneska nemám problém já, ale spíš se bojím o ségru..... :-( je jí devět a miluje plyšáky zejména Hello Kity ale ve sbírce těch nejoblíbenějších má i pár jiných plyšáků. Dělá jako by to byly živé bytosti, dává jim najíst (jakože dá vždycky každého plyšáčka nad talíř a on jakože papá) no a tady máme krční problém než plyšáci dojí tak my ostatní máme půlku jídla snězenou. Dál jim dává napít (stejně jako u jídla), chodí s nima na záchod..... v noci ale spí se všema kromě těch 5 Hello Kitty protože se jich bojí. No ale teď k jádru problému:ona ty plyšáky pusinkuje vždycky když se jim něco "stane". Tím stane myslím že si na ně někdo třeba trochu jen nepatrně sedne a ona je pusinkuje, ale zároveň si dává facky. Když si na ně někdo víc sedne nebo je třeba zmáčkne, tak se taky fackuje a ještě se škrábe do noh až má někdy odřeniny a modřiny. A když přes noc spadnou tak je to podobné jak když je někdo zmáčkne, ale ještě se škrábe na rukách a občas i na obličeji. Nejhorší je že je plyšáků moc :(. Navíc občas mě svým sebefackováním i vzbudí. Mám k sestru fakt strach a mamka nechce chodit na žádné terapie ani k psychologovi protože tam se to zas kříží s dalším problémem ale na ten se snažím zapomenout a proto ho tu nechci rozebírat. Co mám dělat? O sestru se vážně bojím ;-( Děkuji předem$>

    holka, 12 let, 5. června

    Milá pisatelko,
    Je moc dobře, že jsi se svěřila do poradny, děkujeme za tvou důvěru. To, o čem píšeš ohledně sestry, opravdu ukazuje na to, že sestru něco trápí. A bojíš se o ní oprávněně. Nejspíš je v ní velké napětí, se kterým si neumí poradit jinak, než tak, že ho přenáší do té hry s plyšáky a také do toho ubližování sobě sama. Když si děti takto ubližují, tak to ukazuje na nějaký vážný problém. A je vždy potřeba na toho upozornit nějaké dospělého, kterému důvěřuješ. Uvědomuju si, že píšeš ještě o druhém problému, na který chceš raději zapomenout. Mám ale pocit, že ty dva problému budou spolu souviset. Že se ve vaší rodině nejspíš něco stalo, na co sestra reaguje tím, jak se chová k plyšáků a k sobě. A ty máš potřebu to v sobě raději uzavřít. Myslím si, že jak ty, tak sestra, by jste o tom spíš potřebovaly s někým komunikovat. Najít někoho, ke komu budete mít důvěru a mluvit o tom. Už to samo o sobě uvolní napětí, které se jinak drží „pod pokličkou“. A třeba se najde způsob, jak vám s tím někdo pomůže, aby toho na vás nebylo tolik. Umíš si představit, že na to upozorníš mámu? Vím, píšeš, že má sama nějaký velký problém ale mohl by to pro ní být důvod, aby i ona hledala řešení toho, co jí trápí. A bylo by to nyní moc potřeba.

    Můžeš zkusit také využít školního psychologa, jestli ho na škole máte. Nebo se nabízí i anonymní podpora. A to na nějakém chatu pro děti, které mají doma problémy. Můžeš třeba využít ten náš, Centra Locika, ten najdeš na www.detstvibeznasili.cz. Nebo tu je chat Dětského krizového centra, ten najdeš na www.dkc.cz. A tam vše s tebou proberou, podpoří tě a pomůžou ti najít nějaké možné řešení toho problému. Myslím, že by to pomohlo i tvé sestře. Můžete třeba napsat spolu, pokud ona by to ještě nezvládla. Můžeš samozřejmě napsat i znovu do poradny ale mám pocit, že tvoje situace by nyní potřebovala spíš podrobnější rozhovor.

    Tak ti držím palce, ať najdeš brzy cestu jak si s tím poradit,
    S pozdravem,
    Poradce Centra Locika

    Strach

    Aliku obcas mam kolabsy ze absolutne vubec nechci vyrust....taky treba nchci prespávat u kamarádů ikdyz nevim proc...ja nechci vyrust.....a nebo chci vyrust pekne rychle abych to mela za sebou ... Co mam dělat abych můj pláč zastavila?

    holka, 12 let, 8. června

    Ahoj,
    všechny věci mají svůj čas a vyrůstání trvá řadu let. Díky tomu má člověk šanci si postupně zvykat na změny. Zatím se ti nechce přespávat u kamarádek, ale za několik měsíců už to možná bude jinak. Dej těmto věcem čas. Vyrůstání se nemusíš bát, tvoje tělo i mysl si sami řeknou, kdy přišel čas zase o něco popovyrůst a nepřijde to dřív, než budeš připravená.
    Měj se krásně!
    Péťa

    Strach

    Ahoj
    Mám problém, kazdy den večer nemůžu usnout porad mám s něčeho obavy a nevím co mám dělat .
    PORAĎ MI PROSÍM

    holka, 11 let, 30. května

    Ahoj,
    před spaním má člověk spoustu času na přemýšlení. Do mysli se pak mohou vloudit různé nepříjemné myšlenky a obavy. Může být fajn si dobu před spaním něčím zpříjemnit. Třeba si číst knížku nebo poslechnout nějaký příběh z rádia. Možná by mohlo pomoci i cíleně myslet na fajn věci, třeba si představovat, co hezkého tě čeká další den. Svoje obavy můžeš s někým sdílet, svěř se s nimi kamarádce, mamce nebo taťkovi, učitelce ve škole. Obavy jsou menší, když na ně člověk není sám.
    Měj se krásně,
    Péťa

    Strach

    Dobrý den poradně,
    mám strach. Teda vlastně HODNĚ velký strach. Nevím jestli bych to sem měla psát. Někdo by z toho mohl mít hrůzu tak to popíšu trochu ,,nenápadně“. Asi víte co se děje. Nemyslím coronavirus... myslím to, že někdo hrozí školám a školkám o něčem co není moc hezké. Asi odpovídatel bude vědět o čem to mluvím. No já se bojím už jen o ségru. Čtvrtá třída (což je moje ségra) je nejmladší co může být u nás na škole, takže kdyby náhodou tam někdo tu věc dal tak by její třída běžela únikovým východem jako první. Stejně se ale bojím. Mám strach když do ze školy i do školy. Kdekoli se něco šustne koukám tím směrem. Já mám prostě strach. Nechci aby se něco komukoli stalo...

    a ještě něco bych chtěla...

    V tomto a dálších dotazech jsem se ptala jak se lépe učit a že se bojím příjmaček a že chci na osmiletý gympl. 5.5. jsem měla příjmačky a mám dobrou zprávu- dokázala jsem to! mám pocit že to bylo i trošku díky vám, protože jste mi dávali užitečné rády a já je používala a jsem moc ráda.
    Děkuji že tu jste.

    holka, 11 let, 22. května

    Ahoj,
    v první řadě moc gratuluju k přijetí na gympl! Ať se ti tam líbí.
    Strach je přirozená emoce, kterou potřebujeme k přežití, vede nás k opatrnosti. Někdy ale strach může být všudypřítomný, velký a dlouhodobý. Pak je to hodně nepříjemné, protože jsme pořád nastražení a nemáme vlastně klid. Myslím, že by mohlo být fajn, kdyby sis o svém strachu promluvila s nějakým učitelem ve škole, kterého máš ráda a kterému věříš. Můžete si promluvit třeba o tom, jak je škola na tyto případy připravená a jak se můžeš zachovat ve chvíli, kdy se něco závažného stane. O svém strachu můžeš mluvit také se školním psychologem, pokud ho u vás na škole máte.
    Ne každé tragédii dokážeme zabránit, ale žít ve strachu také není řešení. Je fajn soustředit se na to, jak můžeš v krizových situacích pomoci. Připravit se. Třeba tím, že budeš chodit na kroužek první pomoci - to je velmi užitečná věc.
    Měj se krásně,
    Péťa

    Strach

    Ahoj. Mám ještě jednu otázku.. Proč jsem v noci tak divná? Proč mám divné (jiné) myšlenky než přes den?? Tyto dvě věci moc nechápu a nedokážu se s tím vyrovnat a někdy kvůli tomu hlavně nemůžu vůbec spát. Proto že mám ještě jeden problém a to je ten že. Kvůli tomu co se mi stalo (znásilnění..) mám zle sny ale někdy se nezahrnují jen na to.. mé většinou zlé sny jsou o jedné holce ( která je hodně podobná mojí sestře,ale vedle nás v bytě se zavraždila mé mámy kamarádka.. a já z toho mám furt blbý pocit..) ta holka hlavně ubližuje naší rodině.ale většinou se mi zdá pak ještě o jedné osobě a to je duch. Je to holka s dlouhými vlasy a je to vždy nejhrůznější pocit, no ale o to nejde. Nejhorší je to že ty sny jsou vždy až moc živé a já na ně nedokážu zapomenout. Někdy mám i strach.. Hlavně dva dny po těch snech jsem strašně v šoku a pak se bojím jít spát.mam toto už od 7-8 let. Protože v té době jsem viděla v našem domě duchy no a od té doby mám takhle hrozné sny a já nevím jak se s tím mám vyrovnat a nebo jak se tomu vyvarovat. Lapač snů mi nepomáhá a plyšáci taky ne. Tak já už nevím ☹

    holka, 12 let, 12. května

    Ahoj,
    noc je pro hodně lidí strašidelná, tajemná, plná nepříjemných myšlenek a zlých snů. Je to zřejmě tím, že je všude tma a člověk má spoustu času přemýšlet. Napadá mě, že bys pro lepší usínání, mohla vyzkoušet nechat si rozsvícenou malou lampičku nebo si před spaním pustit nějaký příběh z rádia nebo nějakou uklidňující hudbu. Zkus si promluvit i s lidmi kolem tebe, kterým věříš, co pomáhá při těžkých nocích jim. Psala jsi, že máš za sebou těžké zážitky. Někdy může být fajn promluvit si o nich s nějakým odborníkem. Ty najdeš třeba na lince bezpečí. Můžeš jim zdarma zavolat na číslo 116 111.
    Měj se krásně,
    Péťa

    Strach

    Ahoj Alíku,
    posledních pár let se mi zdá, jakoby ty roky strašně rychle utekly, a já byla psychicky minimálně o dva roky mladší, než doopravdy jsem. Tento pocit ve dne skoro vymizí, ale jakoby se večer vrátil a mohla bych se tím trápit celou noc. Nevíš co bych s tím mohla dělat? A taky nevím jestli bych se měla brát jako už dospělá nebo jako ještě dítě, když se ke mně rodiče chovají jako k dítěti, ale říkají mi že bych se měla chovat víc dospěle (ale špatný vztah s nimi nemám, jen tady asi trochu váznou a možná ani sami neví jak by se ke mně měli chovat). Nikomu jsem o tom neřekla, protože by to asi nepochopili (rodiče) a říkat to kamarádkám mi přijde divné. A budoucnost mi dělá starosti už teď (jako co budu dělat když dokončím vysokou/co budu dělat když se na ni nedostanu).
    Nemohl by jsi mi aspoň trošku poradit?
    Předem díky za odpověď

    holka, 15 let, 12. května

    Milá pisatelko,
    Popisuješ, že tě trápí pocit, že rychle utíká čas a ty se cítíš psychicky mladší než doopravdy jsi. A pak také píšeš o svém strachu z budoucnosti. Víš, mohu ti k tomu napsat především to, že je to úplně běžný pocit ve tvém věku. Že patří k tomu, poměrně složitému období, ve kterém jsi. Opravdu je to tak, že ty dětské roky byly takové „pomalejší“, malé dítě žije víc přítomností. A pokud žije v rodině, ve které mu je dobře a nic ho netrápí, tak je v podstatě spokojené s tím co je a neřeší to, jak ubíhá čas. Pak ale se začne blížit konec základní školy. Přicházejí najednou nové nároky a očekávání – výběr školy, první přemýšlení o tom, co „budu jednou dělat“ a tak. Do toho přicházejí hormonální a další růstové změny. A ten starý, dětský svět pomalu se proměňuje ve svět dospívající. Je to proměna a tou ty nyní procházíš. A to vždy s sebou nese tu nejistotu „co bude“, údiv nad tím, kam zmizely ty dětské roky, strach, že bude dospělý svět moc náročný a tak. Tyto pocity jsou ve tvém věku normální. A možná, když si o tom pohovoříš právě s kamarádkami, tak uvidíš, že se podobnými věcmi nezabýváš sama. Jde nyní o to aby „tvá hlava“ dohnala „tělo“. A ty ve svém psychickém nastavení přijala to, že se s tebou dějí změny, že začínáš dospívat, tvůj starý dětský svět, ve kterém byla jistota mizí. Dětský svět byl takový víc jednoznačný, jednoduchý. Nemohla jsi vlastně o ničem rozhodovat, nenesla za nic odpovědnost, samostatnost. Ten, co přichází takový není, je v něm mnoho variant, mnoho možností, co se bude dít. Začínáš být víc samostatná, a i to může přinášet strach, jak si s tím poradíš. Je tu mnoho neznámého, nejistého. Takže ty pocity strachu mohou být úplně na místě. Je dobré to tak prostě přijmout, patří to k dospívajícímu i dospělému věku. Tvoje hlava zatím zůstala víc v tom dětském nastavení ale neboj, ono ti to také dojde, že ta narůstající samostatnost, soběstačnost je vlastně dobrá. Nejspíš ti pak přijde i touha o sobě rozhodovat, začneš si to všechno víc užívat a lépe pak přijmeš i tu nejistotu, kterou to v sobě nutně nese. A uvidíš, že pak budeš ráda, že už nejsi dítě a máš ty dětské roky za sebou. Začne se ti to líbit. Teď to je takový meziprostor – už nejsi dítě ale ještě ne dospělá se všemi klady, které to nese. Takže moje rada je teď hlavně taková, abys měla se sebou trpělivost a věřila v to, že procházíš změnou a že budeš cestu postupně nacházet. Vnímej vše, co ti posiluje víru v sebe sama - tvé zájmy, dobří kamarádi, jiní lidé, se kterými si rozumíš, třeba i škola. Věnuj se fyzickým aktivitám, které máš ráda. A pokud jde o rodiče, i oni vlastně prochází změnou s tebou. Také musí pochopit a přijmout to, že už nejsi dítě ale začínáš se měnit a dospívat. I oni v tom potřebují nějaký čas. Zkus s nimi o tom mluvit, třeba budeš překvapená a najdeš u nich v tom pochopení. Přinejmenším i oni tímto obdobím museli kdysi projít. A pokud budeš potřebovat psát o tom, co tě trápí víc, tak se můžeš ozvat třeba opět sem, do poradny.
    Držím si palce,
    Poradce Centra Locika

    Strach

    Dobrý den, mám problém, bojím se mnoha věcí, např. výtahů atd..
    Taky se bojím malích psů, ale velcí mi líbí. Přijde mi to divné a moc se za to stydím.

    Děkuji za pomoc.

    kluk, 10 let, 11. května

    Ahoj,
    každý máme svůj strach, někdo se bojí pavouků (jako třeba já), někdo žab, někdo tmy, někdo výšek a mnoha a mnoha dalších věcí. Mít z něčeho strach je normální. Se strachem je možné se vypořádat. Buď se vyhýbat tomu, co ho způsobuje - to někdy jde (strach z výšek) a někdy moc dobře ne (strach z lidí) a nebo se naučit pracovat se strachem samotným. Třeba kontrolované dýchání může být super na zklidnění. Nechám ti tu odkaz, jak na to: https://blog.linkabezpeci.cz/kontrolovane-dychani-aneb-dychanim-do-bezpeci/
    Zkus se se svými strachy svěřit nějakému dospělému, který ti je blízký a zkuste společně přijít na to, jak by se s nimi dalo vypořádat.
    Držím palce, ať se svým strachem zatočíš!
    Péťa

    Strach

    Ahoj Alíku a spol.
    Vždy párkrát do roka mám problémy s usínáním. Když zavřu oči a pokusím se usnout, tak se mi začnou klepat ruce. Začnu mít z ničeho nic strach, tak zase musím oči otevřít. Potom se mi klepe celé tělo a já se nedokážu postavit nebo ani něco vzít. Mám to takhle už asi dva až tři roky. Nevíte čím to je nebo aspoň co to je? Nikdy jsem to u nikoho neslyšela, že by to tak někdo měl.
    Předem děkuji za odpověď.

    holka, 12 let, 6. května

    Ahoj,
    potíže s usínáním a návaly strachu občas potkají každého a nemusí jít o nic vážného. Co by ti dodalo pocit bezpečí? Možná to bude rozsvícená lampička nebo nějaký plyšák. Možná pomůže pustit si před spaním oblíbenou hudbu. Kdyby se tě strach i přesto držel, popovídej si o něm s někým blízkým, s rodiči nebo učitelem ve škole, zkrátka s někým, komu věříš. Také můžeš zavolat na Linku bezpečí. Jsou tam pořád a hovor je zdarma. Číslo je 116 111, můžeš se na ně obrátit se vším, co tě trápí.
    Přeji ti co nejklidnější spánek!
    Péťa

    Strach

    Ahoj Alíku a ostatní. Každé ráno se teď probouzím s tím že jsem ve stresu, a z toho mi je ráno strašně blbě, že jím snídani strašně dlouho protože mi je blbě a nemůžu jíst po ránu nic sladkého. ( Nejlepší je jist rohlík) takže teď vstávám dřív než normálně. No, ale já nevím z čeho jsem tak ve stresu. Před pár dny jsem měla důvod být ve stresu protože jsem řešila jednu takovou věc (že se chtěl někdo zabít a mě psal že se kvůli jedné osobě musí zabit). Nezabil se. ( Teď mi píše v pohodě věci a já si s ním už psát nechci) Za dva dny mám přijímačky, ale nepřijde mi že jsem kvůli tomu ve stresu. Pak přes den už mi blbě není a jsem úplně v pohodě. Pak když mi třeba někdo napíše, tak jsem na chvíli ve stresu. Já bych vám tu toho napsala tolik, ale nejvíc by mě zajímalo jak bojovat se stresem. ( Ještě bych chtěla říct že s rodiči to vůbec řešit nechci) Děkuji a ahoj.

    holka, 14 let, 1. května

    Milá pisatelko,
    Popisuješ, že každé ráno vstáváš s velkým napětím, ze kterého ti je až blbě. Přitom si ale neuvědomuješ příčinu, proč by ti mělo být takto špatně. Ona tu nejspíš příčina bude, tělo v tomto dává dost jasné signály. „Nevymýšlí si to“. Signalizuje, že někde v hloubi duše, v tzv. podvědomí, bude ukrytý nějaký zážitek, zkušenost, která vyvolala hodně strachu a úzkosti. Ale pak se tak nějak dala do šuplíku a zapomnělo se na ní. A teď se stalo něco, co jí z toho šuplíku vytáhlo. Je možné, že ten spouštěč toho napětí je přímo to, co jsi prožila ohledně osoby, která si chtěla vzít život. To vůbec není jednoduchá situace. To vyvolá v druhém člověku hodně úzkosti. Ta teď v tobě mohla zůstat taková „neodreagovaná“. A způsobuje to napětí. Píšeš, že si s touto osobu už psát nechceš. Možná na tebe prostě přenesla jenom nějaké své negativní pocity, v tobě to zůstalo a nyní to nemá potřebný ventil jak to odreagovat. Zkus si dobře uvědomit, kdy to napětí začalo, co se v té době dělo. Pak také víc vnímej, jestli je nějaké téma, které se ti s tím napětím spojuje. Kolem čeho se to točí. Jestli tu jsou nějaké představy nebo vzpomínky. A tak podobně. Často to uvědomění a pospojování si souvislostí přináší úlevu samo o sobě. Moc bych ti ale doporučila si o tom popovídat s někým dospělým, ideálně někomu kdo rozumí psychice člověka. Třeba máte ve škole školního psychologa. S rodiči to řešit nechceš, to chápu. Ale myslím si, že někdo dospělý by ti s tím měl pomoci. Třeba by ti přinesl nějaký nový pohled na to a tobě by to došlo, co se vlastně s tebou děje. A v boji se stresem, všeobecně, nám hodně pomáhá tělo. Často lépe než psychika. Proto ti doporučuju hodně pohybu a aktivity. Věnuj se aktivitám, které máš ráda a jsou ti příjemné. To ti bude pomáhat odvádět to nahromaděné napětí. A pokud budeš chtít napsat víc, tak se můžeš třeba obrátit na chat určený pro děti, třeba chat Dětského krizového centra, na www.dkc.cz nebo náš chat na www.detstvibeznasili.cz. Zde by jsi to mohla víc popsat.
    Tak ti držím palce,
    Poradce Centra Locika

    Strach

    Ahoj alíku, mám docela velký problém,
    U distanční výuky se s mladší sestrou střídáme o tablet a počítač, sestra se radši učí na počítači, mě je to vcelku jedno, dnes ráno se mi stalo, že se sestra ucila na počítači, ja mel tablet, sestre se stalo, ze se ji zasekl v počítači kousek nabíječky, hádali jsme se, až nakonec přišla starší sestra, které je 17 let, naštvala se na mě, že prý jsem to udělal já, já jsem si však naprosto jistý, že s tím nemám nic společného, mámu nemám, a táta je v práci a vrátí se asi v 17:00, co mam dělat ???

    kluk, 12 let, 31. března

    Ahoj, jsem ráda, že si se na nás obrátil. Co se týče té zlomené nabíječky v počítači, tak bych raději počkala na tátu, aby vám s tím sám poradil, protože je to součást elektrického zařízení a mohli by jste se během vyndavání zbytku nabíječky vážně poranit elektrickým proudem. Pokud jsem tvůj dotaz správně pochopila, máš tedy obavu z reakce táty? Pokud ano, tak mě napadá, co tátovi zavolat a říct, co se stalo a že nevíš, co máte teď dělat? Pokud by jsi potřeboval si o tom více popovídat, můžeš napsat i na náš chat https://elinka.internetporadna.cz/linky/detstvi-bez-nasili, zdraví tě Centrum Locika

    Strach

    Umřela sousedka, strach o tátu

    Ahoj poradno,

    poslední dobou je strašně divné období. Včera nám umřela naše sousedka na koronavirus. Strašně mě to vzalo, vzalo to i mojí mamku, sestru a taťku. S tou sousedkou jsme měli dobrý vztah. Takže jsme brečeli všichni. No, ale psala jsem v minulém dotazu, že můj taťka je nemocný. Bohužel patří do ohrožené skupiny. Taťka má (jméno choroby). Prosím poradnu, aby zamazala nemoc, kterou jsem napsala. Vím, že ostatní neví kdo píše, ale byla bych ráda, kdyby poradna nemoc zamazala. No, a samodrejmě taťka patří do ohrožené skupiny. Mám z toho strašný strach, protože když si představím tu představu, že by nás opustil taťka. Vůbec nevím jak bych to zvládla. Ja nevím jak na tyto věci přestat myslet. Furt na to myslím, a jelikož věřím na zákon přitažlivosti. Vím, že když člověk ne něco myslí věčně se to stane. Já nevím jak tyhle myšlenky dostat z hlavy. Taťka přemýšlí o očkování, ale dost na tyto myšlenky myslím, protože moje maminka když měla 13 let, tak ji umřel taťka, a když mi o tom vyprávěla vždycky jsem brečela.

    holka, 12 let, 24. března

    Zdravíme tě z Modré linky,

    mrzí mě, že vám umřela sousedka. Nedivím se, že Tě to vzalo, že to vzalo celou vaši rodinu. Nenadálá smrt je něčím, co člověka vždycky zasáhne, zvláště u lidí, se kterými jsme byli v blízkém kontaktu a které jsme měli rádi. Doma můžete za sousedku zapálit svíčku, dát k ní kytičku, napsat na lístek něco na rozloučenou - a tak uctít její památku.
    Píšeš o taťkovi, o jeho nemoci, o tom, že patří do ohrožené skupiny. Je vidět, že máš taťku ráda, že k němu máš pěkný vztah. Tvůj strach je přirozený, věřím, že není příjemný, že je to něco, na co pořád musíš myslet. Tyhle myšlenky z hlavy těžko dostaneš, pokud se máte rádi, bude Tě to více či méně napadat. Nemusíš se bát, že bys tím něco přivolala. Můžeš ale vždycky, když přijde strach o tátu, vyslovit přání nebo prosbu, aby byl zdravý a spokojený. Tím se můžeš uklidnit, a pokud věříš na zákon přitažlivosti, udělat tak něco právě opačného, než o čem píšeš.

    Z toho, co jsi napsala, je vidět, že vaše rodina zřejmě drží pospolu a má se ráda, což není vždycky pravidlem. Přeju, abyste prožili pěkné, klidné jaro a bylo vám všem spolu dále dobře.

    Modrá linka