Ahoj Kiwi,

pokládáš nám několik, nejsem si však jistá, zda je všechny dobře chápu, neboť jsou trochu vytržené ze souvislostí. Mohu ti zodpovědězt jen tak, jak jsem je já pochopila.

Situace po rozvodu nebývá snadná ani pro rodiče, ani pro děti. Jestliže se tedy někdy cítíš špatně, přijde mi to naprosto pochopitelné. Každý se někdy cítí špatně. Pokud by však Tvé pocity byly neustále jen nepříjemné, je důležité svěřit se někomu z rodičů a vyhledat pro Tebe podporu psychologa, který Ti může pomoci se se situací rozvodu i se svými pocity vyrovnat. Může to být i školní psycholog (psycholožka), pokud ho ve škole máte.

Co se týká Tvé druhé otázky, nedokážu Ti odpovědět, co si máma myslí, to ví jen ona. Možná by Vám táta opravdu mohl dávat více, možná je to jen dojem mámy. A také je tu možnost, že máma sama se s rozvodem úplně nevyrovnala. I proto může zkoušet odstřihnout Vás od táty, jak píšeš ve svém třetím dotazu. Třeba má ale dojem, že jste s tátou víc než s ní. Neznám Vaši situaci a nemohu ji posoudit. V každém případě však máte právo na oba rodiče a chci Tě tedy podpořit v tom, že můžeš oběma rodičům dávat najevo svá přání a pocity. Je velmi důležité, aby rodiče věděli, co jejich děti prožívají.

Přejeme Ti klidnější dny.
Modrá lina

Milá dívko,

obracíš se na poradnu s dotazem ohledně rodičů. Zakazují ti něco, co máš ráda a tobě to nepřijde v pořádku. Je patrné, že tobě to nejspíš v pořádku nepřijde a možná to vnímáš jako nepřiměřené chování z jejich strany. K tomu, abych ti mohla lépe odpovědět bych ale potřebovala vědět víc o tom, co to je, co ti zakázaly a také z jakého důvodu ti to zakázaly. Je to jako trest? Nebo mají dojem, že ti to škodí, nebo bere moc času nebo to není pro tebe vhodné, zdravé. To nevím. Proto abys mohla dostat lepší odpověď bude dobré, abys napsala i víc o tom, co ti to rodiče zakazují. Můžeš o tom napsat sem nebo se můžeš ozvat na náš chat, který je anonymní. Zde máš možnost si o tom, co se děje, podrobně popovídat. Chat najdeš na www.detstvibeznasili.cz. Mohou se na nás obracet děti úplně se vším, co je trápí. Tak se neboj a když budeš chtít, ozvi se znovu do poradny nebo na chat Centra Locika. Poradce Centra Locika

Ahoj z Modré linky,

píšeš nám poté, co ses opakovaně pohádala s tátou, když on trval na svém, aby sis okopírovala namalované obrázky. Křičeli jste na sebe, Ty jsi bouchla do stolu, s mámou jste obě plakaly. Tátovu druhou omluvu jsi nepřijala, protože jsi mu už nevěřila. Vnímáš, že máš doma peklo a nevíš, co máš dělat.

Věřím, že bys chtěla mít doma bezpečný prostor a prožívat tam klid, a že Ti takto není dobře. Je pochopitelné, že je Ti nepříjemné, když se Ti táta omlouvá, ale zároveň mluví o tom, že je to vlastně stejně Tvoje chyba. Není v pořádku, pokud na Tebe táta pod vlivem alkoholu opakovaně křičí. Je přirozené, že Tě to mrzí.

K rozepřím mezi členy rodiny, zvláště mezi dospívajícími dětmi a rodiči, dochází docela často. Aby se to tak nevyhrocovalo, jako u vás včera, je potřeba snahy všech stran. Neznamená to ale, že by sis měla nechat líbit všechno, ale znamená to snahu v klidu se domluvit.

Pro to, aby se to u vás doma zlepšilo, můžeš zkusit v klidné chvíli s tátou mluvit o tom, co Ti vadí nebo chybí a co bys potřebovala. Je možné to třeba i napsat, pokud by bylo moc náročné o tom mluvit. Pokud bys chtěla, můžeš se i Ty zeptat, co by potřeboval táta pro to, abyste spolu lépe vycházeli.

Tím, kdo může a měl by pomoci, je druhý rodič - v Tvém případě máma. Ta by měla s tátou promluvit, snažit se o to, aby u vás doma nebyly časté hádky - i když chápu, že je to asi složité.

Pokud by nebylo možné se domluvit s rodiči, můžeš zkusit najít jiného dospělého, který je blízko vaší rodině, a požádat ho pomoc. Můžeš také vyhledat i školního psychologa-psycholožku.

Držíme palce, aby Ti bylo doma dobře.

Modrá linka

Milá dívko,

děkujeme za tvůj dotaz. Svěřuješ se poradně s tím, že tě trápí jak se poslední dobou změnil váš vztah s mámou. Popisuješ, že na sebe víc křičíte, často se hádáte a celkově je mezi vámi nyní víc napětí. Myslím si, že se na tom může podílet věk v jakém nyní jsi. Přicházíš do období, kdy potřebuješ aby se k tobě rodiče chovali jinak, brali tě víc vážně, respektovali tvé názory a neříkali ti co máš a co nemáš dělat. Potřebuješ víc samostatnosti, máš svou hlavu a je potřeba aby to i takto pochopili tví rodiče. Může to pak vytvářet víc napětí mezi vámi, které snadno vyústí v nějakou hádku. Doporučila bych ti aby ses nyní víc zaměřila na to, co se v tobě děje, uvědomila si své pocity a myšlenky a vnímala kdy, v jakých situacích a za jakých okolností vznikají. A také jak ovlivňují tvé chování. To ti pomůže lépe předcházet situacím, kdy případně vybouchneš. Vnímej, co bys nyní od rodičů potřebovala, jaké chování ti je a není příjemné a zkus si o tom v klidu s mámou promluvit. Váš vztah nyní potřebuje hodně vzájemného porozumění a tolerance. A je potřeba aby jste spolu o tom občas mluvily a uvědomily si to obě. Pro mámu to také je něco nového, co u tebe dosud neznala a může to v ní vyvolávat více nejistoty, jak se k tobě chovat. Jsi teď nejspíš víc citlivá na to, jak se k tobě chová a podobně tak ona může být víc citlivá na některé tvé chování. Potřebuješ nyní víc nezávislosti a odstupu od rodičů ale i stále cítit jejich blízkost a podporu. Ale zároveň už je nechceš tolik poslouchat jako před tím, když jsi byla mladší. Pro rodiče to také bývá náročné a i oni si musí na to nové zvyknout. Zkus proto o tom s rodiči v klidu promluvit. TA pak si prostě řekni, že to je nyní běžné a normální, více si uvědomuj vše, co se v tobě děje a zkus tomu lépe porozumět. To jsou takové první, důležité kroky k tomu, aby se vaše vztahy mohli měnit k lepšímu.
Tak ti držím palce. Poradce Centra Locika

Ahoj z Modré linky,

jsme rádi, že se na nás s důvěrou obracíš. Píšeš o tom, co se děje u vás v rodině a žádáš nás o pomoc.

Věřím Ti, že Tě celá situaci trápí a máš strach, třeba i z toho, co by se mohlo stát, když by se do všeho vložila „sociálka“. Někdy je to opravdu tak, že vztahy v rodině jsou zamotané, mohou přicházet i hádky a nepříjemné situace. Píšeš i o otčímovi Vaškovi, máš pocit, že mamku navádí, aby Tě neměla ráda. Je mi líto, že Ti v tom není dobře. Je prima, že jsi nám dokázal napsat a hledáš pro sebe podporu.

Přemýšlím teď o tom, co se děje, že vnímáš svěření se tátovi jako chybu. Je pochopitelné, že se bojíš, co bude dál, mám ale potřebu napsat Ti, že nevidím nic špatného na tom, že jsi dokázal tátovi říci, co Tě trápí. Je v pořádku říci rodičům, jak Ti je, i to, co by sis přál. Píšeš o tom, že jsi tátovi rozmluvil, aby za mámou jel. Nevím, z čeho konkrétně máš strach a jak obvykle komunikace mezi rodiči probíhá, ale napadá mě, že je na nich, aby se společně domluvili, aby spolu o všem komunikovali, i když to třeba nemusí být snadné.

Nevím, zda jsem správně vyrozuměla, že se bojíš o tátu i proto, že by mohla přijít sociálka. Nejsem si jistá, zda právě se sociálními pracovníky OSPOD (tedy z orgánu sociální a právní ochrany dětí) máš už nějakou zkušenost, ale jsou to oni, kteří mají hájit zájmy dětí. Bývá to tedy tak, že právě oni by Tě mohli vyslechnout a podpořit Tě a může být důležité jim říci, co by sis přál. Snaží se pracovat tak, aby v celé situaci bylo dětem co nejlépe a bylo o ně postaráno.

Někdy se na ně obrací i samy děti s žádostí o pomoc, to můžou udělat třeba prostřednictvím někoho dospělého (například mohou požádat někoho ve škole) nebo i tak, že zavolají či napíší na některou z linek důvěry. Kontaktuje je ale také i mnoho rodičů třeba právě v situaci, kdy je pro ně těžké domluvit se jen mezi sebou. Pracovníci pak mohou pomáhat s hledáním řešení či nějaké dohody mezi rodiči.

Nevím, zda o všem mluvíte i s mamkou, také s ní je možné probrat to, že se trápíš, že by sis přál více se bavit a být s kamarády, třeba se i pokusit nastavit nějaká pravidla, která by byla přijatelná pro obě strany. Lze se třeba se i poptat na onu sociálku, teda na to, co tím myslí, proč se o ní zmiňuje. Mamku ale neznám a tak si nejsem dopředu jistá, jak by mohla reagovat, jak se může zachovat.

Obrátit se můžeš také na jiné dospělé ze svého okolí, třeba také na někoho ve škole – na školní psycholožku (nebo psychologa) či oblíbenou učitelku. Pokud by pro Tebe bylo náročné takový rozhovor začít, můžeš jim třeba i ukázat tento e-mail i s naší odpovědí (Napadá mě, že e-mail bys mohl ukázat i tátovi či mamce, jestliže budeš chtít).

Nevím, zda jsi v této odpovědi dostal to, co teď nejvíc potřebuješ. Jsme tady pro Tebe však i dál, kdybys chtěl věci více probrat, a to jak na telefonu, tak třeba také na chatu. Všechny informace najdeš na našich stránkách.

Držíme Ti pěsti a přejeme brzké zklidnění situace doma.
Modrá linka

Ahoj,

děkujeme Ti za sdílení a důvěru. Mrzí mne, že odchod na novou školu způsobil neshody s tátou doma. Nerozumím moc ani tomu, proč se změnilo tátovo chování v souvislosti s Tvým odchodem na novou školu, ale vidím, že je Ti v téhle situaci trochu nepříjemně a máš i strach to nějakým způsobem řešit.

Nyní se cítíš lépe ve škole, kde máš „své“ lidi, kteří Ti rozumí, a tak s nimi můžeš sdílet a opřít se o ně. Mrzí mne, že doma se necítíš už tak dobře, vždy se bojíš, co Tě čeká, táta má prudší povahu, řve na Tebe kvůli maličkostem, nesmyslně argumentuje, a když se snažíš argumentovat nazpátek, je to pak ještě horší. Občasná období klidu se střídají s tátovými výbuchy. Sdílel jsi s mámou, ta jen řekla, že takový prostě je a proto se s ním rozešla. Rodiče tedy spolu nežijí a já nevím, zda žiješ s tátou či mámou.

Změnit druhého člověka, tedy v Tvém případě tátu, nemůžeš, je ale možné změnit svůj přístup a své jednání. Nevím, zda ses s tátou někdy v klidu bavil o tom, jak se doma cítíš, když je on nervózní. Měl by to vědět, možná si neuvědomuje, jak se cítíš Ty. K takovém rozhovoru je potřeba klidná atmosféra, je potřeba si tedy najít prostor, kdy se na sebe s tátou vzájemně nezlobíte. Máš-li v rodině někoho, kdo je autoritou i pro Tvého tátu - třeba někdo z prarodičů či tet nebo strýců -, zkus se s nimi poradit, sdílet. Možná by Ti dokázali pomoci.

Vztahy v rodině jsou vždy velmi složité, komplikované, křehké, důležité je sdílení a otevřená komunikace. Poradit se můžeš i se školním psychologem/psycholožkou, máte-li někoho takového na škole, nebo s oblíbeným učitelem/učitelkou.

Pomoci a podpořit by Tě měla i máma, má s tátou své zkušenosti, mohla by Ti tedy říci, jak se chovat tak, aby to tátu zbytečně nedráždilo, i když věřím tomu, že má-li „svůj den“, není to s ním ani trošku jednoduché.

Je složité řešit vztahy na dálku po internetu. Podívej se na naše stránky www.modralinka.cz, mohl bys využít jiný druh kontaktu, který by pro Tebe byl hodnotnější.
Nejlépe telefonický kontakt, po případě navštívit naši chatovou poradnu. Jsi-li z Brna či alespoň JM kraje, můžeš osobně navštívit i naši psychologickou poradnu.

Přejeme Ti, ať se atmosféra doma zklidní a pročistí.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

píšeš o situaci s kamarádem, který měl záchvat a ani druhý kamarád nevěděl, co s ním. Říkám si, že je od Tebe moc hezké, že jsi byla ochotná jít mu pomoct i takhle v noci. I to, že ho většinou nějak uklidníš, je známkou toho, že asi dokážeš být empatická a vycítit, co potřebuje.
Chtěla bys radu, co teď ohledně té situace říct rodičům. Často bývá nejlepší otevřenost a upřímnost, a tak přemýšlím, jestli jim můžeš říct to, co jsi napsala nám - co se přesně stalo, jak jsi nad tím přemýšlela, proč ses rozhodla tam jít a jak to probíhalo. Možná by i pro Tebe mohlo být fajn to s nimi sdílet. Představuji si, že o Tebe měli velký strach, tak se můžete domluvit, jak se v podobné situaci chovat příště, pokud by ještě někdy nastala. Nastavit si nějaká pravidla, ve kterých vám bude dobře. Ani Ty, ani já nemůžeme vědět, jak budou rodiče reagovat, ale přála bych Ti, aby situace vyplynula co nejklidněji.
Kdybys to chtěla probrat ještě více s námi, můžeš se na nás obrátit skrz telefon či chat, kde se můžeme vzájemně doptávat (www.modralinka.cz).
...
Dívám se nyní na datum, kdy si dotaz Alíkovi pokládala, a říkám si, že než doputoval k nám, asi už máš rozhovor za sebou. Tak doufám, že vše proběhlo v klidu a rodiče Tvé jednání pochopili. V každém případě platí i teď, co jsme Ti napsali výše - je dobré si s rodiči domluvit, jak příště vhodně reagovat v podobných situacích. A také platí, že jsme Ti na Modré lince k dispozici.

Přejeme Ti hezké dny.
Modrá linka

Milý pisateli,

děkujeme za důvěru. Máš obavu o to, že máma nedovolí aby sis nechal udělat piercing. Rozumím tomu, že se ti to líbí a máš na to právo, je to tvůj vkus. Na druhou stranu rodiče jsou za tebe zatím zodpovědní a tak se budou snažit prosadit svůj postoj. Rodiče nejspíš vnímají piercing z jeho negativních stránek. Pokud to tak bude, tak bych ti doporučila s piercingem ještě nějaký čas počkat. Bude vyspělejší tvé tělo a piercing nebude takový zásah jako je, když se tělo stále vyvíjí a roste. Dej tomu čas. Nespěchej s tím. Třeba do svých 15tých narozenin. Sám pak uvidíš, zda-li se ti piercing stále líbí či by sis představoval na svém těle jinou ozdobu. Tak ti držím palce. Poradce Centra Locika

Ahoj z Modré linky,

jsi teď v obtížné situaci, zjistila jsi, že si máma píše s někým z práce, posílají si i pusinky, přijde Ti to tak, že máma tátu možná podvádí. Nevíš, jak by ses měla zachovat. Na to není snadné odpovědět. Kdybych s Tebou mluvila, zajímalo by mě, jak by ses Ty sama chtěla zachovat, co Ti teď připadá správné? Možná Tě napadá, že by o tom měl táta vědět. Možná jsi na mámu naštvaná anebo máš i další emoce, které Tě třeba i matou. Je v pořádku se cítit všelijak. Píšeš, že to nechceš nějak řešit. Současně si představuji, že je pro Tebe nepříjemné o tomhle vědět a být na to sama.

Obvykle v podobných situacích pomáhá otevřená komunikace, přestože je to možná to nejtěžší, co si člověk dokáže představit. Nejvhodnější by bylo probrat to s mámou, pokud to jde. Můžeš jí říct, co jsi zjistila, jak se ohledně toho cítíš a co bys potřebovala. Možná nějaké vysvětlení? Přemýšlím také o tom, jak ses o tom vlastně dozvěděla. Je i možné, že máma bude naštvaná, že ses jí dívala do mobilu, nevím, jaká máte doma pravidla. Ale také si umím představit, že jsi to zahlédla přes rameno, nezáměrně... Zároveň přemýšlím nad tím, že by asi nebyl nejlepší nápad mluvit o tom, bez vědomí mámy, s tátou. Mohlo by to způsobit doma velký poprask. Navíc jsi psala, že si to myslíš, jistě to nevíš. Je taky možné, že máma o tom s tátou mluví, třeba o tom nevíš, anebo má prostě nějaký plán. I proto by bylo asi lepší promluvit si o tom nejdříve s ní.

Pokud o tom s mámou mluvit nechceš, i to je v pořádku. Připadá mi ale důležité, aby sis pro sebe našla nějakou podporu. Máš někoho, komu věříš a s kým o tom můžeš mluvit? Sourozenec nebo kamarádka? Pokud máte ve škole psycholožku (nebo psychologa) i to je fajn místo, kde bezpečně mluvit o svých pocitech a přijít na to, co potřebuješ. I my jsme Ti dále otevřeni, lépe však na telefonu nebo chatu, kde můžeme jít více do hloubky (www.modralinka.cz)

Držíme Ti palce.
Modrá linka

Podle průzkumu z roku 2022 je kapesné na základní škole asi 200 Kč za měsíc.
Co se týče dohody s rodiči, nevím, jestli je argument „všichni ostatní mají kapesné“ ten nejlepší, jak diskuzi začít. Úkolem rodičů není dělat to, co dělají ostatní rodiče, ale dělat to, co věří, že je pro jejich děti správné.
Můžeš ale rodičům ukázat, co všechno si musíš nebo chceš platit. Mohla bys také nabídnout, co bys třeba doma mohla dělat nad rámec běžné výpomoci, aby bylo to kapesné „zasloužené“. A také se můžeš rodičů zeptat, jaké jsou případně další způsoby, kterými by sis mohla vydělávat peníze.
Zvaž také, co ti rodiče kupují a platí. Možná nedostáváš kapesné, ale platí ti telefon nebo kupují svačiny. To jsou věci, které si někteří tví spolužáci možná platí z kapesného.

Ahoj z Modré linky,

je dobře, že pro sebe hledáš podporu ve chvíli, kdy máš strach a nevíš, co se děje. Popisuješ chování rodičů, které je pro Tebe matoucí, říkají, že pojedete k babičce, ale nikdy tam nejedete. Znejišťují Tě i nákupy oblečení, které jindy nekupujete. Úplně chápu, že jsi z toho zmatená. Bohužel Ti nedokážu odpovědět na to, proč k babičce nejedete, ani co se přesně děje, to ví nejlépe Tví rodiče. Ale přemýšlím o tom, jestli je možné, abys s rodiči mluvila o tom, jak se cítíš a zeptala se jich, co se děje. Klidně jim to můžeš říct podobně jako jsi to napsala nám. Říkám si, že může být hodně důvodů, proč je to teď doma takové zvláštní. Třeba mají rodiče nějaké starosti a neuvědomili si, jak Ti je a že by Ti měli říct více, anebo Tě chtějí ušetřit starostí - někdy takhle dospělí chtějí své děti chránit.

Pokud bys o tom s rodiči z nějakého důvodu mluvit nemohla, možná je ještě někdo další, komu věříš a s kým to můžeš sdílet? Třeba starší sourozenec, někdo jiný dospělý příbuzný anebo třeba i oblíbená paní učitelka? Věřím, že se brzy dozvíš, co se děje. Kdyby Tě to i dále trápilo anebo by ses dozvěděla něco, co Tě rozruší, můžeš se znovu obrátit i na nás, lépe však na telefonu nebo chatu, kde se můžeme vzájemně doptávat a jít více do hloubky (www.modralinka.cz).

Držíme Ti palce,
Modrá linka

Milá dívko,

děkujeme za tvůj dotaz. Svěřuješ se poradně s tím, že rodiče se hodně hádají a uvažují o tom, že se rozvedou. Píšeš, že táta by si vás nejspíš po rozvodu vzal k sobě, což by vám s bratrem nevadilo. A dále píšeš o tom, že máma křičí i na vás, přestože jste jí nic neudělali. Rozumím tomu, že musí jít o moc nepříjemnou situaci a že stálé a velké hádky rodičů nejsou v pořádku pro děti. Ráda bys našla klid a nejspíš raději žila s otcem a bratrem, mimo kontakt s mámou , která na vás hodně křičí. Abych ti k tomu mohla napsat nějakou odpověď, potřebovala bych vědět, jaký je tvůj dotaz. Situace, která je doma není v žádném případě ani vina ani zodpovědnost dětí. A rodiče si to musí vyřešit nejdříve mezi sebou. Není dobré, pokud svůj spor přenáší na vás a třeba se vás dokonce ptají „ s kým chcete být“. Vytváří to zbytečně velký tlak, se kterým si děti neumí poradit. Pokud situace doma skutečně spěje k rozvodu rodičů, máte právo na to, vědět, co se mezi rodiči děje a rodiče by vám o tom měli říci. Můžete se zeptat a požádat je o to, aby vám k tomu, co se děje něco řekli, vysvětlili, proč se tolik hádají a zda-li opravdu směřují k rozvodu, když se o něm doma mluví. To jsou ale informace, které potřebujete vědět, aby jste se v tom, co se doma děje trochu víc vyznali. Rodiče ale nemohou chtít aby jste se postavili na jednu či druhou stranu, řešili s nimi kdo jaký je a kdo se jak vůči tomu druhému chová. V tom je můžete požádat, ať vás do svého sporu nezatahují. Potřebujete vědět, co a jak bude dál. Děti potřebují v rodině pocit bezpečí a klidu. A rodiče by na to měli brát ohled, přestože mohou mít mezi sebou partnerské spory. Spory mezi dospělými mohou být a často vznikají. Důležité ale je aby i tak se vůči vám dětem chovali dobře a měli jste spolu i přesto pěkné vztahy. Pokud by sis o té situaci doma potřebovala s někým promluvit víc a podrobně, můžeš se klidně obrátit na náš chat, ten je anonymní a mohou se na něj obracet děti s čímkoliv, co potřebují. Najdeš ho na www.detstvibeznasili.cz. Je to chat Centra Locika. Tak se neboj když tak ozvat. Určitě tu s tebou o tom někdo rád promluví.
Držím ti palce. Poradce Centra Locika

Ahoj z Modré linky,

chápu, že to pro Tebe muselo být těžké, když jsi zjistil, že byla máma s Danem. Rozumím i tomu, že nevíš, jestli to říct tátovi. Je dobře, že ses svěřil alespoň kámošům, protože je důležité nebýt na své pocity sám. Chci Tě povzbudit, aby ses svěřil i někomu dospělému, třeba babičce, dědovi, tetě, strejdovi nebo školní psycholožce (psychologovi), pokud ve škole máte nebo klidně nějaké paní učitelce (učiteli), které věříš. Nést si v sobě tajemství, o kterém nevíš, jestli je prozradit nebo ne, je tíživé, proto na ně nebuď sám. Obrátit se můžeš i na Modrou linku, ať už prostřednictvím chatu či telefonu. I pokud by ses rozhodl vše říct tátovi, cokoli, co by se potom dělo, by nebyla Tvoje zodpovědnost, to bylo jen mezi Tvými rodiči. Vztahy mezi dospělými jsou někdy složité a děti by se jimi neměly trápit.

Přejeme Ti, abys na vše nemusel být sám a dostalo se Ti podpory, kterou si zasloužíš.
Modrá linka

Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Popisuješ, že bys chtěla jít příští rok na zdravotní školu a zároveň odejít na internát. Z důvodu, že si nerozumíš s mámou a není ti příjemné, jak se k tobě chová. Rozumím tomu, že ti doma nejspíš není dobře a chceš to řešit tím, že se za rok z rodiny vzdálíš. Máš obavu, že máma nebude souhlasit s tím, abys šla na vzdálenější školu, protože máš tutéž školu blízko svého bydliště. Napadá mě, že bys mohla své přání podat přihlášku na tuto školu odůvodnit tím, že chceš mít jistotu, že půjdeš na zdravotní školu. A proto chceš dát přihlášku na víc než jednu školu. A tím si připravit půdu proto abys mohla dělat na tuto školu přijímací zkoušky. Také bych ti doporučila se na tom s tátou normálně domluvit. Píšeš, že tě podporuje a rozumí tomu, že ti není vedle mámy dobře. Zkus mu to takto otevřeně vysvětlit. Doba puberty je složitý věk, jak pro děti, tak pro rodiče a je to poměrně časté, že pro obě strany je lepší, když toto období překlenou tak, že dítě je na internátě a jezdí domů pouze na víkendy. I to může být tvůj argument. Doporučila bych ti proto začít rozhovorem s tátou, co by pro tebe navrhoval, a jak by ti doporučil tu situaci doma co nejlépe zvládnout. Můžeš se také o tom poradit s výchovným poradcem u vás ve škole. Třeba by tě i ten mohl podpořit v rozhodnutí jít na tu druhou školu. A pomůže ti přesvědčit o tom i rodiče, že je to pro tebe lepší volba. Zkus se s tím proto obrátit i na něj. Tak ti v tom držím palce. Poradce Centra Locika

Ahoj z Modré linky,

píšeš nám o svém vztahu s tátou, kterého máš sice moc ráda, ale některé jeho chování se Ti nelíbí. Vadí Ti jeho rasistické urážky, to, jak Tě demotivuje od návratu k atletice, jak Tě nepochválí za obrázek, na který jsi Ty sama pyšná. Máš pocit, že o má o Tobě a Tvé budoucnosti svoji představu, ale nevidí, jaká skutečně jsi, a přála by sis to změnit.
Z Tvého textu vnímám, že Ti na vztahu s tátou záleží a mrzí mě, že se k Tobě někdy chová necitlivě a nemá pro Tebe pochopení, jaké bys od něj potřebovala. Říkám si, že připadat si jako slepice s přistřiženými křídly, které někdo cizí brání v rozletu, může být dost nepříjemný pocit, a je fajn, že ses nám s ním rozhodla svěřit.
Zmiňuješ, že nevíš, jak tátovi své postoje sdělovat. Nevím, zda jsi to už nějak zkoušela, každopádně bych Tě chtěl podpořit v tom, ať to ještě zkusíš. Je v pořádku dát jinému člověku najevo, že nám nějaké jeho chování vadí, nebo nás mrzí, a to i když jde o vlastního rodiče. Píšeš, že nevíš, jak na to. Já si říkám že bys to vlastně mohla podat podobně, jako ve své zprávě pro nás - že ho máš moc ráda, jsou některé situace, ze kterých se cítíš smutná, nepochopená. Může být fajn s tím přijít v nějakou chvíli, kdy na to budete mít oba čas a klidný prostor, aby pro Tebe ta situace byla co nejkomfortnější. Taky přemýšlím nad tím, zda žijete i s mámou, nebo třeba starším sourozencem. Někdo takový by Ti mohl být spojencem a v rozhovoru s tátou Tě podpořit, obzvláště, pokud by to viděl podobně.
Na závěr bych Tě rád podpořil, abys dělala dál věci, které Tě baví, dávají Ti smysl a děláš je ráda, je totiž hrozně důležité takové činnosti v životě mít - ať už jde o atletiku, make-up nebo cosplay.

Přejeme vše dobré nejen ve vztahu k tátovi,
Modrá linka