Ahoj holko,

Pro zpevnění svalů lze doporučit posilovací cvičení s vlastní vahou. Jedná se o takové cviky, při nichž se nepoužívá žádné „nářadí“ (činky, posilovací stroje a podobně). Cvičení na posilovacích strojích totiž pro dospívajícího člověka představuje nadměrnou zátěž a může vést k poškození kloubů, zejména jejich chrupavčitých částí.
Z posilovacích cviků s vlastní vahou lze doporučit dřepy (na dolní končetiny) a vzpory ležmo neboli kliky (na posilování trupu a horních končetin). Pokud jde o dřepy, je vhodné vykonávat oba druhy, tedy úzký i široký dřep. Rozdíl spočívá v tom, že při širokém dřepu jsou nohy dále od sebe, jakoby rozkročené. Každý z obou druhů dřepů totiž posiluje jiné svaly. Ohledně kliků může zpočátku činit obtíže jejich správné provádění. Důležité je, aby dolní končetiny a trup (tedy nohy a tělo) tvořily jednu přímku, tedy aby se záda nehrbila a nohy neprohýbaly v kolenou. Pokud Ti udržování takové polohy činí obtíže, můžeš zpočátku zkusit tzv. dámské kliky. Ty se od „normálních“ kliků liší tím, že kolena se opírají o zem. Nebo můžeš kliky provádět vestoje, tedy „proti zdi“. Tím se posiluje především svalstvo hrudníku (některé dívky tento cvik vykonávají proto, aby měly pevnější ňadra).
Pro posílení břišního svalstva lze doporučit klasické sedy-lehy. Při nich ale budeš potřebovat buď někoho, kdo Ti podrží nohy, nebo nějakou pevnou vodorovnou oporu, o kterou si nohy zapřeš (může to být třeba boční prkno postele, tedy pokud máš klasickou postel s dřevěnou rámovou konstrukcí).
Pro dospívajícího člověka, který neprochází intenzivním tréninkem (tj. profesionálně vedeným tréninkem pod dohledem sportovního lékaře a trenéra) představuje nevyšší „bezpečnou“ zátěž provedení 100 cviků za den. Cviky je vhodné provádět v sestavách, nejlépe 5× denně, a to zpočátku 10 provedení cviku v jedné sestavě, později až 20 provedení. Tím se dostaneš na maximální doporučenou zátěž (tj. 5×20 = 100 cviků). Denní dávku 100 cviků můžeš rozdělit mezi dřepy, kliky a sedy-lehy podle toho, které skupiny svalů potřebuješ více posílit (například 20 dřepů úzkých, 20 širokých, 30 kliků, 30 sedů-lehů).
Před každým cvičením bys ale měla zařadit protahování, tedy takové cviky, při nichž se svaly „připraví“ na vykonávání dalších pohybů. Protahovací cviky nejspíš znáš z tělocviku, protože se s nimi začíná běžná rozcvička. Nebo si alespoň protáhni končetiny tak, jako to po probuzení běžně dělají zvířata (psi, kočky), z nichž by si lidé v tomto ohledu měli brát příklad.

Ahoj z Modré linky,

píšeš nám o tom, že se nemůžeš rok věnovat atletice, máš prasklý meniskus a budeš muset jít na operaci. Nedokážeš se s tím srovnat, brečíš, máš panické záchvaty a máš pocit, že se brzy zhroutíš. Ptáš se nás, co by Ti mohlo pomoct.

Moc mě mrzí, že se Ti nyní děje něco, co významně zasahuje do Tvého života. Nedivím se, že na to reaguješ tak, jak popisuješ. Nemoct uskutečňovat svůj koníček, k tomu špatná zpráva o zdravotním stavu a operaci není nic příjemného.

Ptáš se, jak se s tím srovnat. Vím, že je to těžké, ale zkus se podívat do budoucnosti - až bude třeba měsíc po operaci, až bude za půl roku, za rok, za víc. Všechno budeš mít za sebou, budeš dál žít svůj život. To, co teď prožíváš, bude minulost. To by Ti mohlo ulevit. Samozřejmě, nyní je nutné tím vším projít. Uklidnit by Tě mohla například cvičení z aplikace Nepanikař, která jsou zaměřena na práci s úzkostí, panikou i strachem. Zkus si aplikaci stáhnout a věnovat se sama sobě podle ní, ať už ve chvílích klidu, nebo tehdy, když Ti je zrovna těžko.

Určitě by sis zasloužila také odbornou pomoc, zejména psychologa. Pokud jsi dělala atletiku závodně, možná máte k dispozici psychologa sportovního, který podobné stavy a situace řeší docela často. Pomoci může i psycholog školní, nebo třeba i praktický lékař, který (pokud bude nutno) může předepsat i lehké léky na uklidnění.

Je moc dobře, že máma o všem ví, můžete se spolu poradit, jak si zajistit pomoc, abys v tom nezůstávala sama.

Držíme palce,
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

píšeš nám o svém zranění, které Tě nyní na rok vyřadí z atletiky, a v důsledku tak i od kolektivu. Je mi líto, že jsi na čas přišla o něco, co Tě baví a naplňuje, je zcela pochopitelné, že jsi z toho smutná a je Ti do pláče. Někdy se život bohužel postaví do cesty plánům a vizím, které jsme si pro sebe vytvořili, a ve sportech, kde jsou zranění docela běžná, se to stává o to častěji. Připadá mi přirozené, že v tuto chvíli nevíš, co s tím vším volným časem uděláš, celé je to pro Tebe ještě hodně čerstvé. Věřím ale tomu, že Ti ten rok může uplynout rychleji, než Ti nyní přijde, přestože se to může zdát jako hrozně dlouhá doba. Je spousta různých koníčků a spousta věcí, ve kterých můžeš být dobrá, třeba něco uměleckého, hudebního, společenského nebo vědeckého - můžeš tento rok pojmout tak, že máš možnost zkusit něco, k čemu by ses za normálních okolností třeba nedostala. Také mě napadá, že můžeš zůstat v kontaktu i se svými kamarády z atletiky, byť to asi nebude tak intenzivní jako předtím, nebo i rozšířit svůj okruh kamarádů díky nějakému novému koníčku. I když si teď připadáš být sražená na zem, rád bych Tě podpořil v tom, že máš sílu se z ní opět zvednout, a to hezky svým vlastním tempem.

Přejeme Ti, aby se Ti podařilo smysluplně naplnit svůj volný čas.
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

umím si představit, že je pro Tebe obtížné přijít do nového kolektivu, když jsi stydlivý. Neexistuje nějaká snadná rada takto po internetu. Možná by ses mohl zkusit svěřit rodičům nebo i jiným lidem, kterým věříš, a povídat si s nimi o tom, co jim pomáhá při překonávání studu, jak se oni seznamovali s novými lidmi. Takové sdílení Ti může pomoci se uvolnit a třeba i přinést nápad, jak na to. Potom také pomáhá trénink, tedy zkoušet se seznamovat s novými lidmi, občas jít někam, kde to neznáš, zkoušet nové věci. Jindy zas může pomoc představit si ostatní v nějaké nelichotivé situaci, třeba na záchodě :) Protože všichni jsme lidi, všichni jsme na tom stejně, každý z nás je v něčem dobrý a něco se mu nedaří.

Pokud jde o lenost, jak píšeš, potom je potřeba zapojit i svou vůli a začít trénovat. Pomáhá pravidelnost, tedy třeba právě pravidelné tréninky. Prostě na ně chodit, i když se Ti nechce. Možná bys mohl zkusit nějaké krátké cvičení každé ráno, například si udělat pár dřepů, kliků, protáhnout se, na začátek bude stačit fakt jenom pár opakování. Takto na začátku roku si můžeš dát trénink jako předsevzetí.

Přejeme Ti bezva začátek nového roku.
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

dokážu si představit, že Ti trénování naboso může být nepříjemné. Možná se tím trenér snaží dosáhnout toho, že díky náročnějšímu tréninku se Vám bude potom hrát v kopačkách lépe a budete podávat lepší výkony. Zda a v jaké míře to může nařizovat, to po pravdě řečeno nevím. Chci Tě ale podpořit v tom, abys o tom, jak se na tréninku cítíš, mluvila s rodiči. Mohli by si s ním v klidu promluvit, vyptat se ho na jeho metody, důvody, zjistit, zda je nutné, aby trénování naboso bylo tolik, případně Ti vyjednat, pokud je to pro Tebe opravdu natolik nepříjemné, jestli bys mohla naboso trénovat přece jen kratší dobu. Také bys mohla od spoluhráček zjistit, jak jeho metody vnímají ony. Pokud jsi jediná a ostatním to nevadí, potom si asi budeš muset opravdu zvážit, jestli je pro Tebe možné trénovat naboso jako ostatní nebo si skutečně potřebuješ najít nový klub - byla by to příležitost potkat nové kamarády. Případně byste možná mohli zvažovat kompromis, že sice budeš trénovat v botách, ale nebudeš nastupovat na zápasy, když nedodržuješ pokyny trenéra. Ale s tím by musel trenér souhlasit. A jestliže trénování naboso vadí i ostatním, mohou se spojit Vaši rodiče a s trenérem a o trénování naboso vyjednávat.

Přejeme Ti prima advent.
Modrá linka

Milý pisateli,

děkujeme za důvěru. Svěřuješ se poradně s tím, že tě láká věnovat se sportovně boxu. Cítíš v sobě energii pro zápas, chceš se rozvíjet fyzicky i psychicky, věříš tomu, že díky sportu překonáš i své zdravotní problémy a budeš rozvíjet svou fyzičku. Cítíš v sobě i tu chuť bojovat a vítězit. Myslím si, že toto vše by bylo moc dobré vyjádřit nějakým sportem, který tě přitahuje. A box je sice drsný ale pokud v sobě cítíš motivaci se drsné aktivitě věnovat, tak nejspíš tvá duše ví, proč to tak je. Píšeš, že by ses potřeboval na něčem a na někom vybít. Bojový sport, když je dobře vedený, nabízí skvělou příležitost jak v sobě tyto tendence zpracovat. Pokud to tak cítíš, tak bych ti moc doporučila to zkusit. Třeba to nemusí být na dlouho. Ale aktivní sport je moc prospěšný. A myslím si, že ti udělá dobrou službu i jinak. Třeba se pak budeš lépe soustředit na učení, když vybiješ přetlak, který v sobě cítíš. Určitě tě povzbudí nějaký úspěch, který zažiješ. Nebo třeba i jen ten pocit, že se dokážeš bránit nebo chránit někoho jiného. Určitě ti povzbudí sebevědomí to, když budeš vědět, že máš sílu i odvahu a nebojíš se postavit útočníkovi. Myslím si, že toto vše, je pro dobrý rozvoj kluka moc důležité a bylo by dobře, aby ti to mamka dovolila. Určitě to napomůže i lepšímu vztahu mezi vámi dvěma. Takže náš názor je jednoznačné povzbuzení k tomu, abys to zkusil. Držím ti v tom palce. Poradce Centra Locika.

Ahoj, je skvělé, že o koupi uvažuješ s předstihem a víš, na co kameru potřebuješ. Dlouho jsem přemýšlel, jaké doporučení ti bude nejvíce užitečné. Tzv. akčních kamer je totiž už docela hodně. Liší se parametry, kvalitou, cenou, příslušenstvím i softwarově.
Nakonec si myslím, že nejjednodušší vstupní kamera bude použitá GoPro. Je téměř jedno, která verze, v zásadě ti bude stačit kterákoliv, včetně těch starších generací. Pokud zvolíš variantu bez displeje, asi trochu ušetříš, ale na videa se pak musíš dívat přes mobil. To ale u natáčení z helmy nevadí.
Určitě se ti pro GoPro bude také snadno shánět použité příslušenství. Vždycky si ověř, že je kompatibilní s tvou kamerou.
V neposlední řadě má GoPro dobrý software pro základní střih. Má i placené varianty, ovšem už v té základní můžeš snadno sestříhat skvělá akční videa. Držím palce, ať se daří a ať tě to baví. A nezapomeň, jen proto, že něco natáčíš, nemusíš víc riskovat. Radši zrychlit video v postprodukci 😀

Ahoj,
je úplně normální, že se před novou situací a před vstupem do nového kolektivu cítíš nervózní a máš obavy. Je to zcela normální reakce, kterou by měla většina lidí. Strach a nervozitu je sice velmi těžké ovládnout, ale úplně bezbranná proti nim rozhodně nejsi. Místo toho, abys myslela na to, co všechno špatného a negativního tě může potkat, soustřeď se v myšlenkách na to, jak se na nový sport těšíš, že se ti splnilo tvé přání a budeš se mu moci věnovat. Určitě si v novém okruhu lidí najdeš i kamarády, se kterými tě budou pojit společné zájmy a budete takzvaně na stejné vlně. Když budeš vystupovat přátelsky, otevřeně a budeš se o všechny zajímat, neexistuje důvod, proč by tě neměli mít rádi. Snaž se tedy své myšlenky směřovat tímto pozitivním směrem a věřím, že tvůj vstup do nového kolektivu bude úspěšný.
Měj se hezky!
Bára

Ahoj z Modré linky,

napsala jsi nám několik dotazů, které se týkají závodního plavání s ploutvemi. Než se pustíme do odpovědí, chceme moc ocenit, že se věnuješ sportu a podle toho, co píšeš, to s ním myslíš vážně.

Vezmu Tvé dotazy jeden po druhém:
1. Nejprve se ptáš na křeče, které Tě chytají uprostřed bazénu - trenér Ti řekl, že je to normální. Chápu, že jde o nepříjemnou komplikaci, jednak kvůli bolesti, jednak kvůli zpomalení. Je dost možné, že se tohle začínajícím plavcům děje a časem to odezní (možná tak to myslel trenér, nejlépe bude, aby ses ho zeptala znovu, nebo třeba i Tvoji rodiče). Určitě by Ti poradili v ordinaci praktického nebo sportovního lékaře, možná i vyšetřili, jestli Ti nechybí nějaké minerály apod. Můžeš se také sama nebo s někým z rodičů zeptat v lékárně a nechat si doporučit přípravky, které by Ti mohly pomoci. Rozcvičování i prohřívání před plaváním jsou také jistě důležité, stejně tak jako odpočinek po tréningu.

2. Ptáš se, jak je to s brýlemi v bazénu. Chápu, že je při závodním plavání mít nemůžeš. Většina plavců to řeší opravdu kontaktními čočkami, pak je vidění v pořádku a brýle nepřekážejí. Promluv si o tom s rodiči, zajděte k oční/mu lékaři/ce nebo do oční optiky, aby Ti pomohli situaci vyřešit.

3. Přemýšlíš už dopředu a ptáš se na používání tamponů. Ano, takto se obvykle řeší plavání v době menstruace. Existují i speciální tampony určené pro pobyt ve vodě. Rozumím Tvým obavám ohledně zavedení tamponu , ale myslím si, že to dobře zvládneš. V balení tamponů najdeš návod, podle kterého se postupuje, na internetu jsou další návody i videa. Existují i aplikátory, které mohou zavedení tamponu usnadnit, nemusíš se ničeho bát. Kromě tamponů můžeš používat i menstruační kalíšek (tím se ale nevyřeší problémy se zaváděním) nebo dokonce existují menstruační plavky, které neprosakují.

Nejsme odborníci na závodní plavání, hodně z otázek Ti může objasnit trenér, nebo i spolusportovkyně, popřípadě odborní lékaři. Držíme palce, aby se Ti v plavání dařilo a Tvoje těžkosti se vyřešily.

Modrá linka

Ahoj,

oceňuji, že chceš dělat nějaký sport a věnovat se pohybu. Chápu Tvou nejistotu ohledně začátku nového sportu. Doposud jsi byla zvyklá spíš tancovat, teď by Tě zajímala atletika. Každopádně jsi sportovně založená, jsi zvyklá trénovat a chybí Ti to. Nedokážu Ti odpovědět, zda je nebo není v Tvém věku pozdě, nejsem na to odborník. Na to by Ti dokázal/a nejlépe odpovědět vedoucí daného kroužku, trenérka anebo možná i učitel/ka tělocviku. Říkám si, že za vyzkoušení nic nedáš, uvidíš, zda Tě to bude bavit. Dá se to dělat i jen tak pro radost, bez záměru soutěžit a vyhrávat. Záleží na Tobě a na tom, co od sportu očekáváš. Každý z nás si může zvolit, čemu se bude věnovat, ať už na to má ty nejvhodnější předpoklady anebo třeba ne. Napadá mě, že si můžeš zkusit zajít na pár cvičných lekcí a sama podle svého pocitu nejlépe poznáš, zda se na to hodíš a bude Tě to bavit. Věk v tom nemusí hrát zásadní roli.

Držíme Ti palce a přejeme Ti hezký podzim.
Modrá linka

Ahoj,

je mi líto, že se potýkáš s hypotonií, která Tě pohybově omezuje. Moc oceňuji, že se přesto snažíš hledat způsoby, jak bys mohla svému tělu pohyb dopřát. Píšeš, že nemáš moc možností, jak se více hýbat. Nejsem si jistá, zda to myslíš kvůli svému omezení, anebo protože nemáš přístup ke sportu obecně. Zmiňuješ plavání a tříkolku, je vidět, že nad tím přemýšlíš a už Tě i napadají možnosti. Myslím, že nejlépe by Ti dokázal poradit odborník, fyzioterapeut. Pomohlo by, kdyby ses obrátila na rodiče, že bys ráda sport konzultovala s odborníkem a oni by Tě k nějakému objednali.

Líbí se mi, že dokonce sama zmiňuješ také potřebu smíření se, že Tvé tělo je schopno omezeného pohybu. Myslím, že to je také velmi důležité, abys mohla spokojeně žít a dokázala tak své tělo mít ráda. Není na to jednoduchá rada. Sebeláska a sebepřijetí je důležité téma pro každého, nejen pokud máš nějaké tělesné omezení. Můžeš začít tím, že si jednou za čas řekneš, za co jsi svému tělu vděčná, co dobře zvládá. Také si můžeš dávat pozor na to, jak o svém těle přemýšlíš a co sama sobě říkáš. Pokud bude Tvůj vnitřní hlas laskavý a pečující, budeš mít své tělo víc a víc ráda a budeš ho přijímat i s jeho omezením. Pokud by se Ti to nedařilo a Tvá hypotonie Tě nadále trápila, můžeš to konzultovat i s psychologem.

Držíme Ti palce,
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

umím si představit, že chceš skateboard. Zároveň chápu i Tvou mamku, že má o Tebe strach. Není žádný návod, jak mamku přesvědčit. Můžeš mamce ale ukázat, že starost o své bezpečí bereš vážně i Ty. Můžeš si třeba načíst návod, jak se na skateboardu chovat a jak se chránit. Můžete na internetu hledat i s mamkou. Pro příklad můžete zkusit třeba tento článek: https://www.bezpecnecesty.cz/cz/dopravni-vychova/interaktivni-dopravni-vychova/3-hrajeme-si-v-parku/10-bezpecne-na-skateboardu. Více informací najdete v metodickém listu.

Prima léto Ti přeje
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

ráda bys začala s orientačním během, ale nejde to tak snadno. Zní to, že víš, čemu se chceš věnovat, co by Tě bavilo. To je cenné a moc bych Ti přála, aby sis to mohla splnit. Nejdůležitější mi přijde domluvit se s rodiči a říct jim, že bys opravdu moc chtěla začít tenhle kroužek a říct jim důvody, proč. Spolu pak můžete promyslet, jaké jsou možnosti a zkusit zkombinovat Tvůj čas a dopravu na místo kroužku. Možná máš nějakou kamarádku z okolí, která by se taky ráda přidala a doprava tam by byla snazší – ať už spolu nějakým autobusem/vlakem nebo s rodiči jedné z vás. Neboj se zkusit jít za tím, co Tě láká a snad Ti to vyjde tak, jak si přeješ, anebo alespoň nějaká podobná varianta.

Hodně radosti nejen ve volném čase přeje
Modrá linka

Milá dívko,

svěřuješ se poradně s tím, že tě trápí chování trenérky vůči tobě v jednom sportovním kroužku. Přijde ti, že tě nespravedlivě hodnotí a nikdy neocení tvou snahu, kterou do tréninku dáváš. Rozumím tomu, že se pak cítíš zoufalá,jsi smutná a hlavně vystresovaná na každém tréninku. Doporučila bych ti abys zkusila si té trenérky nevšímat. Říkej si, že ten kroužek děláš sama pro sebe, protože tě baví a chceš trénovat, aby ses v něm rozvíjela. Můžeš se porozhlédnout po nějakém jiném, podobném a přejít do něj, pokud to půjde. A vedle toho zkus najít způsob jak se na tom kroužku uklidnit abys nebyla pak tolik ve stresu, protože to pak může tvůj výkon opravdu ovlivnit. A když je z tebe cítit to napětí, tak to může působit horší než to skutečně je. Pokračuj v tom svém domácím tréninku. To je určitě dobrý nápad. Najdi si třeba na youtube ukázky toho stejného sportu či tance a pozoruj to. A vnímej, že tě ten pohyb prostě baví a těší, tak jak je a říkej si, že se u toho cítíš dobře. Je potřeba si pro sebe najít ten vnitřní dobrý pocit. Ten ti pomůže se cítit víc uvolněná a přirozená. Každý se to musel jednou učit, i ti největší mistři v tomto tvém sportu. A soustavný trénink ovoce přináší, tak se neboj u toho vydržet a říkej si, že to prostě překonáš, protože ti to za to stojí. Trenérka je sice trenérka ale není to důvod, proč se tomuto sportu věnuješ a proč tě baví. Nedělá to pro ní ale sama pro sebe. To si zkus stále opakovat. Je potřeba se zbavit toho napětí a ono se i pak uvolní víc tělo. To víš, že bys v tom potřebovala povzbudit a občas ocenit. Tomu rozumím, že ti to chybí a stresuje tě, že trenérka tě pouze kritizuje. Zkus se o tom bavit s kamarádkami, co tam chodí s tebou. Zeptej se na jejich názor jak ti to jde. Nebo někoho jiného, kdo tě u toho viděl. A hlavně vnímej ty své hodiny práce na rozvoji v tomto sportu a říkej si, že se to prostě musí jednou projevit i navenek. Tak ti v tom moc držím palce. Poradce Centra Locika

Ahoj,

píšeš nám o cheerleadingu, kterému by ses chtěla věnovat – víkendové soutěže by se Ti ale křížily s gymnastikou, které se také věnuješ. Navíc máš i další kroužky. Chápu, že když má člověk spoustu zájmů, bývá těžké je nějak zkombinovat, anebo si z nich vybrat. Nevím, jak často se u cheerleadingu jezdí na soutěže, jestli je to každý víkend, či méně. Přemýšlím nad tím, že pokud by ses chtěla věnovat obojímu, je dost pravděpodobné, že se dostaneš do situace, kdy se Ti některé závody budou křížit. Když má člověk až moc aktivit, často se stane, že je potom ve výsledku tak přehlcený, že nemá pořádně energii na žádnou z činností. Říkám si, jestli by se to nedalo vymyslet tak, že se závodně budeš věnovat jen jednomu sportu a ten druhý dělat jenom rekreačně - nebo na závody jezdit méně často. Zkus tak nejprve zjistit, zda by bylo možné na cheerleading docházet i v případě, že by ses případných soutěží nezúčastnila.

Držíme Ti palce,

Modrá linka