Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alík radí dětem

    Jiné téma

    Co dělá člověk, co je na dně?

    holka, 12 let, 31. července 2021

    Možná tam hledá poklad. 8-D

    Nebo alespoň něco jiného, od čeho by se mohl odrazit směrem vzhůru. Pokud ho něco tíží, může požádat kolemplovoucí o pomoc, ale musí alespoň trošku naznačit povahu svých potíží. Okolí člověka může na první pohled působit suše a lhostejně, ale ve skutečnosti jen není jasnozřivé, nebo nekouká správným směrem…

    Příště prosím o podrobnější dotaz. ;-)

    Alík

    Na otázky odpovídají

    pracovníci Modré linky, psycholožka BáraV, poradenské centrum Locika, MUDr. Jiří Staněk, projekt Sbarvouven, MVDr. Přemysl Rabas, vědecký novinář Pragmatik, student práv Yaboiii, Škola Vitae, bojovníci proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze děti mladší 15 let.

    Jiné téma

    Jak pít méně coly?

    Ahoj poradno,
    Mám takovou zvláštní (i když asi ne tolik vzácnou) závislost. Jde o závislost na kola nápojích. Jsou dny kdy toho vypiju tolik že mě večer bolí břicho (na druhou stranu, takový stav jsem měla naposled tak před rokem). Samozřejmě si dávám pozor abych měla každý den ještě aspoň skleničku něčeho jiného. Pro kolu si chodím do školního automatu, ve škole vypiju tak 2 max. 3 petky koly a potom doma každý druhý den 2 skleničky, pokud jsme na výletě nebo na nějaké akci tak víc. Chutná mi to, jenže to je asi jediné pozitivum co na tom vidím. Negativa jsou že za ně za týden ve škole utratím kolem 300Kč, je v tom velké množství cukru, zvyšuji si šanci na demenci a cukrovku, velké množství kofeinu mi způsobuje únavu a mžitky před očima atd. Kolu jsem začali pít kvůli dřívějším problémům ve škole ze kterých jsem měla velké deprese, a tohle byla náhražka za alkohol, postupně jsem si na tom vypěstovala závislost až do dnes. Kola mi nepřináší nějaké pozitivní myšlení jako alkohol, drogy nebo tak.. spíš mě utěšuje její chuť. Jenže mi to pomalu začíná vadit že za ní ztrácím tolik nebo co mi za pár let kvůli ní může hrozit. Chci s tím přestat. Nechci to nikomu moc říkat protože to by přeháněli opatření a já Chci jen snížit její konzumaci na to, že jí budu pít jen příležitostně. Ale jak na to???

    Předem děkuji za odpověď

    holka, 14 let, 24. ledna

    Ahoj z Modré linky,

    popisuješ svou závislost na kolových nápojích, které by ses ráda zbavila, a kolu si dávala jen příležitostně, když to sama budeš opravdu chtít. Zní to, že sis o tom už hodně zjistila a moc bych chtěla podpořit Tvé snažení ke zdravějšímu způsobu života a k tomu to mít zase víc pod kontrolou. Je dobře, že ses ozvala a že máš chuť s tím něco dělat.

    Možná jsi už zkoušela náhradní nápoj, který Ti taky chutná, ale neobsahuje tolik neprospěšných látek. Napadá mě nějaký dobrý čaj, klidně i za studena, možná děláte doma nějaké sirupy anebo si můžeš v obchodě nějaký vybrat s minimem cukru a s příchutí, která Tě bude lákat, je jich spousta – bylinkové, ovocné. Možná by Ti mohla chutnat obyčejná voda s citronem, naředěný džus anebo perlivá minerálka. Můžeš zkoušet různé kombinace a sledovat, co Ti sedí. Zkus si na to myslet a vždycky si něco připravit, ať máš ve škole po ruce náhradní pití. Chuť na rychlý cukr, který je třeba v kole, můžeš mít, když se tělo potřebuje rychle aktivizovat a nemá dostatek výživné potravy. Chtěla bych Tě proto povzbudit, aby ses zkusila zaměřit nejen na to, co piješ, ale taky na to, aby Tvoje strava byla dost výživná, aby jí bylo dostatek a byla zdravá.
    S tím, jak dobře jíst a pít Ti může poradit Tvá praktická lékařka anebo výživová poradkyně anebo možná někdo z Tvých blízkých. Píšeš, že bys nerada, aby se o tom dozvěděli doma. Chápu Tvé obavy, aby to třeba „nepřeháněli s opatřeními“, na druhou stranu, někdy to může být pro Tebe samotnou těžké a oni Tě můžou povzbudit, můžou Ti pomoct najít vhodnou cestu dál. Představa „jít s tím ven“ může být nepříjemná, často se ale dlouhodobě vyplácí, když nejsme v nějaké změně sami. Můžeš zkusit do svého volného času zařadit i víc pohybu, sportu a věcí, které celkově ráda děláš – ať už to je setkávání se s kamarády, tvoření, procházky, hudba aj. Můžeš si taky zkusit sepsat důvody, proč ses rozhodla to teď změnit, a vracet se k nim, když budeš potřebovat. Jsme tu pro Tebe na Modré lince, pokud bys chtěla probrat další kroky anebo se podrobněji svěřit s tím vším, co se Ti teď děje.

    Držíme palce, ať se Ti povede vrátit pod kontrolu to, co bys ráda, a ať máš hezčí dny,
    Modrá linka

    Jiné téma

    K čemu jsou emoce?

    Dobrý den, chci se jenom zeptat k čemu jsou emoce? A co kdyby bych chtěla neukazovat že nějaké mám? že třeba si jenom v hlavě řeknu: Jé já jsem tak ráda, ale budu se tvářit takhle:-| prostě když udělám nějakou emoci tak mi to není moc příjemný protože ostatní ví jak se cítím že třeba když budu smutná tak se mě budou ptát: a co se stalo? děje se něco? a mě to moc nění příjemné. předem děkuji za odpověd

    holka, 9 let, 24. ledna

    Ahoj z Modré linky,

    ptáš se nás, k čemu jsou emoce. Uvažuješ, jestli je jde i neukazovat. Přijde Ti, že když ostatní budou vědět, jakou emoci máš, a když to bude třeba nějaká negativní, můžou se Tě doptávat a to pro Tebe není příjemná představa.

    Tvoje otázka mi připadá hodně zajímavá a cenná. Zkouším si představit, že někdy Ti můžou být emoce „na obtíž“, a proto Tě můžou napadat otázky, k čemu vlastně celkově jsou. I když Ti to tak nemusí teď připadat, emoce bývají moc užitečným „parťákem“ v životě. Pomáhají nám vyznat se v tom, co se nám v životě děje - jestli je to něco, co nás přitahuje nebo naopak odpuzuje, jestli je to něco, co nás dělá šťastnými nebo naopak smutnými, jestli je to něco, co nás překvapilo. Můžou nám pomoct orientovat se v tom, co chceme/nechceme. Emoce se nám hodně projevují na těle a v těle – možná si vzpomeneš, když jsi měla zrychlený dech, když jsi měla v očích slzy, když jsi zčervenala. Emoce můžou obohatit to, co a jak žijeme, protože život není jen „v hlavě“, tam by byl často právě neviditelný pro okolí, které nutně potřebujeme. Napadá mě, že než říct emocím ne, je někdy snazší říct ne lidem, kteří se Tě zrovna ptají. Je na Tobě, jestli se o tom, jak se zrovna cítíš, budeš chtít bavit nebo ne. Můžeš i nemusíš. Možná toho někdy využiješ, ale možná nebudeš mít v tu chvíli chuť a budeš chtít být se svými emocemi sama. Nebudeš je tak muset potlačovat. Když je totiž dlouhodobě nedáváme najevo, tak se v nás můžou hromadit a může nám to být po čase nepříjemně.
    Sdílet emoce můžeš s tím, komu doopravdy věříš, ke komu máš blízko. Možná to bude někdo z rodičů, sourozenců, širší rodiny, dobrých kamarádů. Všichni jsme lidé a všichni emoce zažíváme, i když třeba dost různě a v různých situacích. Když se o nich budeš chtít bavit, časem s někým najdeš cestu, na které si porozumíte, protože to taky zná. Další možností kromě blízkých je pobavit se o tom všem, co teď zažíváš, možná i o tom smutku, který zmiňuješ, se školním psychologem, pokud jej na škole máte. Jsme tu pro Tebe i na Modré lince na chatu nebo telefonu pro větší popovídání. Pokud máš ráda filmy, doporučím Ti film V hlavě (2015), kde jsou emoce hezky vykresleny. Můžeš zkusit poprosit rodiče, ať Ti jej pomůžou sehnat a pak se na něj můžeš/můžete podívat. Třeba Ti to zase rozšíří povědomí o tom, k čemu jsou vlastně emoce dobré.

    Ať máš co nejhezčí dny přeje,
    Modrá linka

    Jiné téma

    Závislost na telefonu

    Ahoj, trápí mě problém o kterém jsem již psala, ale nic.
    Je to, že jsem extrémně moc závislá na mobilu. Je to už fakt velká závislost která prostě nejde překonat. Když jsem ještě nebyla závislá tak jsem věděla co dělat, když jsem se nudila tak jsem si třeba kreslila, třeba šla za bráchou se ho zeptat co dělá a kdyžtak šla s ním, chodila jsem ven. Je pravda že jsem třeba se koukla na televizi ale jen na chvíli (myslím tím 10-15 minut). Ale teď, jak mám mobil tak ze začátku jsem na něm byla závislá jen trochu, ale před vánoci jsem byla nemocná (teploty, obrovská rýma, kašel...) a to jsem se furt koukala do mobilu. Od té doby jsem tak moc závislá že když se nudím, neznám nic jiného než se koukat do mobilu. Když jsem zkoušela třeba ho úplně vypnout, vymazat aplikace které nejvíce používám, stlumit vyzvánění, tak to dopadlo tak, že jsem prostě se rozbrečela že nemůžu na mobil, prostě začala jsem být taková protivná, a prostě jsem to musela porušit. Když si řeknu že budu na mobilu jen chvíli tak prostě se to protáhne až na 3 hodiny. Ja prostě se nedokážu nějak odreagovat. Já už nevím co s tím. Prostě sem hrozná. Já už nevím.

    holka, 10 let, 22. ledna

    Ahoj z Modré linky.

    Píšeš nám o své závislosti na telefonu. Prožíváš nepříjemné stavy, když telefon nemáš po ruce, anebo když se sama snažíš omezovat čas, který na něm trávíš. Pozoruješ, že už Tě nezajímají jiné aktivity, nevíš, co jiného dělat, neumíš se jinak odreagovat. Pochopila jsem Tvé psaní tak, že bys od nás potřebovala radu, co s tím, jak to omezit.
    Především oceňuji, že si toho všímáš, a také to vypadá, že ses už pokoušela s tím něco udělat. Nemyslím si, že jsi hrozná, když se Ti to hned nedaří. Dnes skoro všichni fungujeme s telefonem v ruce, máme tam vše kdykoliv dostupné. A často i dospělí mají problém mít pod kontrolou, kolik času na mobilu vlastně tráví. Trochu se Ti to vymklo, to se může stát. Připadá mi moc důležité, že sis toho všimla a chceš s tím něco dělat. Neexistuje jeden návod, jak se takového zlozvyku zbavit, každému funguje něco jiného. Někdo si potřebuje dát zákaz a skončit s tím ze dne na den, někdo na to potřebuje jít pomalu. Zkus si promyslet, jak by Ti to mohlo sedět. Můžeš zkusit jednu variantu, a když s výsledkem nebudeš spokojená, tak druhou.

    Může být nápomocné taky všímat si, v jakých chvílích máš největší chuť po telefonu sahat a proč vlastně. Zkus si to jako takové cvičení. Když budeš mít chuť být na mobilu, zkus se nejprve zastavit, zeptat se sama sebe, co teď potřebuješ, co tam jdeš vlastně hledat. A dalo by se to případně najít jinde? Psala jsi, že se neumíš jinak odreagovat. Od čeho se potřebuješ odreagovat? Jak se vlastně cítíš? Může to být pro Tebe zajímavá zpráva. Možná Tě něco trápí? Mobil může sloužit i jako takový útěk sama od sebe. Je dobré mít nějaké náhradní aktivity připravené už předem. Co Tě třeba bavilo dřív? Psala jsi, že kreslení. A ještě něco dalšího? Můžeš si to napsat i jako seznam věcí, které jde dělat místo mobilu a v případě potřeby si ten seznam přečíst. Dobré je si i všímat kdy na telefonu nejsi vůbec a skoro si na něj nevzpomeneš. Jsou takové chvíle? A co je v nich jinak? Existují i aplikace do mobilu, které Ti dokáží po určitém čase vybrané aplikace vypnout. Tak bys mohla čas strávený na mobilu postupně snižovat.

    Také chci říct, abys na sebe nebyla příliš přísná a nedávala si moc velké cíle. Naopak je dobré ocenit se za každý malý úspěch. Může trvat různě dlouho, než se Ti to podaří omezit, netlač na sebe. Je dobré, abys na to nebyla sama. Můžeš to sdílet s někým, kdo Tě podpoří? A kdybys měla pocit, že se to stále nijak nemění a trápí Tě to dál, může pomoci i psycholog/psycholožka. Možná někoho takového máte ve škole anebo můžeš říct rodičům, aby Ti nějakého našli.

    Držíme Ti palce,
    Modrá linka

    Jiné téma

    Kozlík

    Ahoj. Proč kočkám tak voní kozlík když nám tak moc smrdí ???????

    14 let, 23. ledna

    Šanta kočičí a kozlík lékařský jsou dvě bylinky, jejichž vůni má většina koček velmi ráda. V případě šanty kočičí je to zřejmě proto, že obsahuje nepetalakton, který má na kočku podobné účinky, jako feromon, v podstatě taková přírodní droga, která dokáže kočku jakoby omámit. Ohledně kozlíku jsem nenašel moc podrobné informace, ale předpokládám, že to bude individuální. Některým bude vyhovovat, jiným ne.

    Jiné téma

    Spánkové potíže

    Ahoj. Když jsem ležela v posteli asi okolo 23:20. Tak najednou jsem jakoby viděla pokoj ale nemohla jsem se zvednou ani pohnout, Po nějaké době se mi to konečně podařilo. Slyšela jsem o spánkové paralize ale to je něco takového akorát s něčím desivim. Ne ? Mám Stach co to bylo touhle dobou se mi to děje často. Co to muže být ? Předem děkuji za odpověď.

    holka, 13 let, 18. ledna

    Ahoj z Modré linky,

    píšeš nám o tom, že se Ti v poslední době často dějí stavy, kdy se mezi bděním a spánkem nemůžeš ani pohnout, ani zvednout, a je to pro Tebe děsivé. Ptáš se, co to může být.

    Na Tvoji otázku bychom rádi odpověděli, ale takto na dálku to není možné, ani nejsme odborníci na dané téma. Mohl by to vlastně říci lékař-specialista po podrobném vyšetření v tzv. spánkové laboratoři, ve které člověk stráví noc, a jeho spánek monitorují přístroje. Pokud Tě tedy trápí podobné stavy, bylo by dobré to říci své/mu praktickému lékaři/ce, který/á zváží další kroky.

    K tomu, aby měl člověk kvalitní spánek, pomáhá tzv. spánková hygiena: uléhat ke spaní ve stejnou dobu, spát ve vyvětrané, nepřetopené místnosti, před spaním moc nejíst, nepít, nedívat se na obrazovky. Čas před spaním využít k příjemným uklidňujícím aktivitám. Určitě si o tom můžeš něco i přečíst a vyzkoušet to.

    Budeme držet palce, abys měla klidný spánek,
    Modrá linka

    Jiné téma

    Spánek

    Dobrý den, už delší dobu mě trápí nespavost. Začalo to chozením v noci na záchod a od té doby to jde od 10 k 5. Například teď, když to post, chce se mi spát. Prostě jdu v noci si lehnout, usnu a vzbudím se v 1 hodinu a pak už nemůžu zabrat. Nevíte, co mám dělat? Dneska ve škole jsem kvůli tomu brečela a celým den myslím na to, jestli usnu. Vím, že bych se neměla stresovat, ale je toho na mě hodně a ještě k tomu se učím na testy a hlavně na přijímačky. Hrozně se bojím a nevím, jak přestat. Nejradši bych se někde vybrečela prostě, nevím, co mám dělat, vím, že je spánek důležitý, ale já prostě už druhý den nemůžu pořádně spát, spím tak maximálně 4 hodiny nebo 5. Prosím, odpovězte co nejdříve, hodně mě to trápí a nevím, co dělat. Mamka mi vařila čaj, který kdysi zabral, ale teď prostě nic. Hlavně chci jít spát brzo, ale to se prý nemá dělat, tak nevím, co mám vůbec dělat. A taky se prý nemá být na mobile, takže ho skoro nepoužívám, jen mě napadlo sem napsat, že byste mi třeba poradili nějak. Říkala jsem to kamarádce a ta řekla, že taky měla takový období a tak. Celý den mě bolí hlava a chce se mi znovu brečet. Možná to je hloupé, ale já prostě nevím vůbec co s tím. Celý den jsem bez energie a smutná.

    holka, 14 let, 17. ledna

    Ahoj holko,

    Problémy se spánkem, s usínáním či s častým nočním probouzením mohou mít různé příčiny. Nejčastěji jsou to příčiny psychické (stres a psychické napětí), ale v období dospívání se může jednat také o projev bouřlivých hormonálních změn, k nimž dochází v dospívajícím organismu.

    Pro lepší a zdravější spánek doporučuji dodržovat zásady spánkové hygieny. teprve v případě, že by ani po několika týdnech nedošlo ke zlepšení, by bylo na místě obrátit se o pomoc na specializované lékařské pracoviště, konkrétně na neurologii (tento obor se zabývá mimo jiné také poruchami spánku).

    Především se jedná o pravidelnou dobu spánku. To znamená, že každý den bys měla chodit spát pokud možno ve stejnou dobu, s odchylkou nejvýše 10 - 15 minut. Pravidelná doba ukládání ke spánku by se měla dodržovat bez ohledu na to, jestli musíš další den vstávat nebo ne, tedy i o víkendech.

    Ke spánku by ses měla připravit, a to tak, že 2 až 3 hodiny před spaním bys neměla jíst, neměla bys pít „močopudné“ nápoje (čaj, sladké limonády) a vystavovat se fyzické námaze (cvičení, sport).
    Alespoň 1 hodinu před spaním bys neměla sledovat displeje a obrazovky všeho druhu (televize, monitor, displej telefonu nebo tabletu). Světlo o nízké frekvenci, které z těchto zdrojů vychází, má totiž stimulační účinky, což může vést k problémům s usínáním.

    V místnosti, kde spíš, by měla být spíše nízká teplota (ideálně okolo 18°C). V přetopené místnosti se špatně usíná a spaní v ní je velmi nezdravé. Před psaním je vhodné v místnosti vyvětrat (i v zimě doporučuji večer otevřít okno alespoň na 5 minut).

    Do spaní by sis toho měla oblékat co nejméně. V určité fázi spánku totiž dochází k mírnému poklesu tělesné teploty a k ochlazení povrchu těla (přibližně o 0,4 °C), přičemž příliš hřejivé oblečení může tento proces poklesu teploty narušovat. Za ideální oblečení do spaní považuji bavlněné tričko s krátkým rukávem.

    Co bys naproti tomu dělat neměla? Především bys neměla myslet na to, jestli usneš nebo neusneš, že se budeš v noci budit a podobně. To je jistě ze všeho nejtěžší, protože dotěrné myšlenky se nedají jen tak snadno „zahnat“. Ale jakmile si lehneš do postele, neměla bys myslet na nic takzvaně „důležitého“. Na řešení „důležitých věcí“ budeš mít celý den, ale v posteli před spaním stejně nic nevyřešíš. Když večer ulehneš a chystáš se spát, řekni si, že celý svět kolem Tebe se může třeba propadnout. A pokud už na něco musíš myslet, tak ať jsou to jen samé příjemné věci.

    Jiné téma

    Spalovací motory

    Zdravím mám tu další dotaz i když nevím jestli se to sem hodí či ne ale zajímalo by mě jak to bude s autama na spalovací motor jelikož přichází éra elektroautimobilů. Už vím že dříve někdo měl taky strach z aut na plyn,benzín,naftu aleb teď si na to většina lidí zvykla a tak to bude asi i s elektrickými auty . Teď k věci prostě se toho bojim a nechci aby se za dobu mého života používaly tichý high tech auta chci prostě klasičku možnost tuningu ( úprav ) jak vzhledu tak zvuku a když vidím že většina automobilek začíná už tvořit elektoauta a nevidím nějaká nová auta na benzín a jiné kapaliny tak mi to mrzí protože ještě vím že už v roce např. 2035 bude většina aut venku třeba na elektřinu atd . Takže se chci zeptat jestli se s tím dá vypořádat nebo něco s tím dělat děkuji

    kluk, 13 let, 1. ledna

    Ahoj, rozumím, že se ti libí spalovací auta, a být tebou, nebál bych se, že mávnutím proutku zmizí. Vezmi si, kolik jezdí po světě veteránů, aut z 50. let 20. století. To jsou sedmdesát let stará auta. Takže některá současná auta, když se o ně někdo bude dobře starat, mohou být pojízdná i za sedmdesát let.
    Nepochybně ale bude stoupat podíl elektrických aut. Mně osobně to netrápí. Zatím jde o okrajovou záležitost, ale s tím, jak bude mít elektromobil více lidí, bude stoupat i možnost tuningu. Úprava těchto aut bude v mnoha ohledech rozmanitější, protože je tam více místa (doslova i metaforicky) k úpravám nebo programování. Takže pokud časem přijdeš elektromobilům na chuť, o možnost tuningu podle mého nepřijdeš.

    Jiné téma

    Duchové

    Zdravím.
    Už od mala mě zajímá to tajemno a duchové. Začala jsem si vyhledávat různé příběhy právě o tomto tématu, a začala jsem být strachy bez sebe. Přijde mi že slyším hlasy. Většinou usínám úplně poslední z celé rodiny, někdy kolem 1 ranní. V tu dobu ty hlasy nejvíce slyším a přijde mi, jako kdyby vedle mě někdo ležel a držel mě v náručí. Vylučuji možnost že by to mohl být někdo z prarodičů, jelikož děda zemřel hodně let před tím než jsem se narodila a ostatní prarodiče jsou naživu, ale nikoho z nich jsem v životě neviděla. Tak se chci zeptat, může tu opravdu někdo býti?

    holka, 8. ledna

    Ahoj,

    občas v noci doma někoho slyšíš nebo dokonce cítíš, že Tě někdo drží. Zajímá Tě, jestli tam skutečně může někdo být. Připadá mi nepravděpodobné, že by u Tebe v posteli někdo ležel a držel Tě, pokud tam nikoho nevidíš, ale naprosto Ti věřím, že tohle prožíváš. Píšeš, že se hodně zajímáš o tajemno, zajímají Tě duchové. Někdy se stane, že když se něčím hodně zabýváme, najednou si více všímáme věcí, které mohou zapadat do různých příběhů a teorií, které jsme si přečetli. Třeba že nějaké divné noční zvuky, které vydává skoro každý dům či starý byt, Ti mohou připadat jako hlasy nebo že v bytě někdo je. Hodně lidem se také stává, že po zhlednutí hororu se bojí a vidí věci.
    Píšeš, že jsi strachy bez sebe. Beru Tvůj strach vážně a říkám si, že je to hodně nepříjemné takhle se doma bát. Proto myslím na to, jestli o tom můžeš doma s někým mluvit, svěřit se, jak se cítíš. Třeba byste společně vymysleli, jak strach zmírnit. Mohlo by pomoci také, kdybys na nějakou dobu omezila svou zálibu v tajemnu a chvíli si nic o tom nečetla. Pokud bys chtěla, můžeš nám i napsat na chat nebo zavolat, kde můžeme jít více do hloubky a vzájemně se doptávat (www.modralinka.cz)

    Přejeme Ti klidné noci,
    Modrá linka.

    Jiné téma

    Bývám smutný

    Ahoj Alíku ,jsem tady nový.Trápí mě...vlastně nevím co je příčinou mého chování=málo jím,nemám z ničeho radost,jsem furt smutný a zničeho nic se často rozbrečím.Přemýšlel jsem co by to mohlo způsobit.Přišel jsem na to že by to mohlo mít vliv na moje nedávné trápení=příští školní rok půjdu do jiné školy problém je v tom že chci jít do školy kde nejspíš nejde žádný můj kamarád,všichni chtějí do jiné školy která se mi vůbec nelíbí,je tam špatný dopravní spoj a školní jídelna stojí za prd. Nakonec jsem si asi týden připravoval důvody pro jednoho kamaráda proč jít do té školy do které chci jít já.Jemu se ta škola taky nelíbí ale chce jít na gympl. Takže z toho už smutný nejsem.Vím že v odpovědi bude svěř se rodičům ,četl jsem podobné případy.No a moje otázky:Co mám říct rodičům?A co mám dělat u tohoto druhu blbé nálady kdy nevím příčinu abych byl zase v pořádku?Předem děkuju za odpověď.

    kluk, 11 let, 3. ledna

    Ahoj z Modré linky,

    píšeš nám o radu, co dělat, když u sebe pocítíš blbou náladu a taky co konkrétně říct rodičům, když se jim chceš svěřit. Popisuješ, že jsi často smutný, rozpláčeš se z ničeho nic. Taky Tě trápila škola, na kterou se chystáš příští rok, ale nejde tam asi žádný z Tvých kamarádů. Připravil sis důvody, proč je pro Tebe škola, kterou sis vybral, vhodnější a teď už se v tom rozhodnutí cítíš líp.

    Přijde mi moc fajn, že ses už zkoušel zamýšlet nad tím, co může způsobovat Tvé smutné nálady. To je moc dobrý první krok – možná to souvisí, jak jsi psal, s obavami, co bude v příštím školním roce. To je možné a pochopitelné, bývá to větší změna, která může přinášet spoustu obav a nejasností. Možná přijdeš časem ještě na něco jiného, co by Tvé nálady mohlo ovlivňovat. Zkus si třeba každý týden sepsat to, co Tě tížilo, co Tě rozesmutnilo. Na druhou stranu můžeš naopak napsat i to, co Tě potěšilo, z čeho jsi měl radost, co se povedlo. Můžou to být úplné maličkosti - může to být výzva si jich začít všímat. Je normální, že míváme smutné nálady, zároveň by neměly být až moc a přehlušit to, kdy se cítíš v pohodě a rád. Svěřit takové myšlenky do deníku Ti může ulevit a zpětně se můžeš podívat, jestli můžeš s věcmi, které Tě trápily, něco změnit a naopak ty dobré znovu prožít.
    Jak píšeš, svěřit se s tím, že máš smutnou náladu, můžeš rodičům anebo kamarádovi, kterému opravdu věříš. Můžeš začít úplně obyčejně – že se chceš pobavit o tom, jak se teď doopravdy máš, na co myslíš, co cítíš. Bývá fajn vybrat místo, kde je klid a budete mít víc času, ať může být povídání dostatečně dlouhé. Někdy se v tom sám nevyznáš možná tak dobře a je lepší, když to slyší ještě někdo druhý, aby Tě mohl vyslechnout, povzbudit, něco jste mohli spolu vymyslet, podniknout. Není ostuda říct si o podporu. Ten, ke komu máš blízko, Tě taky lépe zná a může mít další nápady, co dělat, když je Ti takhle smutno. Někomu pomáhá se prostě vyplakat, pustit to ven. Můžeš taky přijít na jiné myšlenky skrze činnosti, které máš rád, možná to jsou procházky, sport, tvoření, hudba, hry, cokoliv Tě napadne a alespoň trochu naláká. Přála bych Ti, aby sis uměl vyhradit více času na sebe a na tyto věci, které Ti dělají dobře. Čas strávený s kamarády, rodinou a tehdy, kdy děláš věci, co Tě naplňují, často můžou zahnat smutek. Pro hlubší popovídání pro Tebe jsme na chatu nebo telefonu na Modré lince anebo na Lince bezpečí. Vyslechnout Tě ve škole může taky školní psycholog, pokud jej na škole máte. Můžeš se ozvat a nebýt na to sám.

    Držíme palce.
    Modrá linka

    Jiné téma

    Slepí lidé a sny

    Mám jednu otázku která mi vrtá hlavou celou noc – jestli že je člověk slepí, je slepí i ve snu?

    holka, 10 let Karolína, 3. ledna

    Ahoj, to je výborná otázka, je skvělé, že se zajímáš o to, jak věci fungují. Už jsem na podobnou otázku jednou odpovídal, takže to zopakuji:
    Bylo by logické se domnívat, že lidé, kteří jsou od narození slepí, nemají vizuální sny. Existují ale doklady o tom, že i slepí lidé, kteří nemají přímou zkušenost se zrakovými vjemy, zažívají během spánku „grafické sny“.

    To ale neznamená, že i snící lidé by to takto popsali, jde o strojové měření mozkové aktivity. Nejde (zatím!) dát někomu elektrody na hlavu a zjistit, co přesně se jim zdá. Lidé, kteří oslepnou později (ve věku sedmi let a později) ovšem mají vizuální sny skoro stejně, jako lidé vidoucí. A je zajímavé, že podle této studie ve snu vidí i věci, místa a lidi, které naživo nikdy neviděli.

    Takže abych to shrnul: lidé, kteří jsou slepí od narození, mohou zažívat něco, co by šlo nazvat „grafickými sny“. Lidé, kteří oslepli později, mohou mít vizuální sny.

    Jiné téma

    Líbí se mi staré filmy a herci

    Ahoj poradno,
    mám ráda takové ty starší české filmy, které byly natočeny od roku 1960-2000. Prostě takové ty filmy a seriály typu Létající Čestmír, Návštěvníci, Arabela atd. Humor v těchto filmech mi přijde mnohem vtipnější, přijdou mi promyšlenější, lépe zahrané a zajímavější, než moderní filmy. Taky jsem si hodně oblíbila herce, kteří v nich hrají. Jenže problém je, že jsem si je oblíbila tolik, že bych se hrozně moc chtěla s nimi i setkat. Párkrát už se mi zdálo o tom, jak jsem potkala některého herce. Vím, že už asi nebudou tak mladí, budou to už spíše starší lidé a mnozí už ani nežijí. Například mezi mé nejoblíbenější herce patří František Filipovský, Jiřina Bohdalová, Jana Brejchová, Vlastimil Brodský, Vladimír Menšík, Jiří Lábus, Dáda Patrasová, Dagmar Havlová, Oldřich Vízner, Stella Zázvorková, Iva Janžurová, Libuše Šafránková, Miroslava Šafránková, Hana Maciuchová, Jiří Sovák... Většina z nich už nežije a ti kteří ano, jsou už v nemocnici, nebo už nehrají a vlastně ani nemám možnost se s nimi setkat, jelikož bydlíme daleko od Prahy. Je mi hrozně smutno při pomyšlení, že se nikdy nesetkám s někým, kdo je takřka od dětství můj vzor. Taky je to pro mě vždycky šok, když se dívám na ten film a vidím tam herce, kterého jsem třeba ještě neviděla. Tak si ho zadám do vyhledávače a najednou vidím ten rozdíl mezi tím mladým a starým hercem a vždycky je mi to hrozně líto, když vidím ve fimlu toho veselého energického herce, a potom najednou toho starého, smutného... Taky je mi líto, že skoro nikdo v dnešní době už tyto herce nezná a já si o nich nemám s kým povyprávět. Nikomu nemůžu říct ty fantastické vtipné hlášky, kdo je můj oblíbený herec, nebo třeba jaký seriál mám nejradši. Moje otázky tedy zní:

    1. Není divné, že ve svém věku 13 let mám ráda takovéto staré herce?
    2. Není nějaká možnost, jak se s nějakým hercem setkat?
    3. Nemohla bych si s někým o této mé zálibě popovídat?
    4. Vím, že bych to už asi měla čekat, ale pokaždé se vyděsím a je mi hrozně líto ten rozdíl jak ti herci zestárli
    5. Je divné, že mi na některých záleží tak moc, že kvůli tomu, že umřeli i brečím?

    Děkuju moc za všechny odpovědi a rady od vás. Moc si vážím, že takhle pomáháte.

    holka, 13 let, 29. prosince 2022

    Ahoj,

    děkujeme Ti za důvěru, se kterou se na nás obracíš. Z Tvého psaní vnímám, že se cítíš nejistá ohledně toho, jaké se Ti líbí filmy a herci a jaké máš ohledně toho pocity a přání. Líbí se Ti starší filmy a někteří herci z nich jsou Tvými idoly, moc ráda bys je osobně potkala. Přemýšlíš nad tím, jestli to není divné. Máš i další obavy a pokládáš nám několik dotazů, odpovím Ti na ně postupně.

    Nemyslím si, že je divné, že se Ti tyto filmy líbí. Zároveň rozumím tomu, že Tě taková otázka napadá, když ve svém okolí vidíš, že nikdo jiný to nemá podobně jako Ty. Je přirozené, že se snažíme zapadnout, být do nějaké míry jako ostatní. Současně je v pořádku, že jsme různí, i co se týče vkusu, co se komu líbí a co kdo rád dělá.

    Je přirozené, že by ses ráda se svými idoly osobně potkala. Jak jsi sama psala, někteří už nežijí, někteří už nehrají. Nemám o nich velký přehled, ale říkám si, že přece jen by možná někdo z nich mohl být ještě k vidění v nějakém divadle? Ale také si říkám, že sis to možná už sama hledala a víš, jak to je. Umím si představit, že je pro Tebe smutné, že se s nimi nemůžeš potkat. Je v pořádku se takhle cítit.

    Rozumím tomu, že bys ráda svůj koníček s někým sdílela, promluvila si o těch filmech a hercích. Obvykle chceme své nadšení sdílet s někým dalším. Pokud to není možné s vrstevníky, možná to půjde s někým starším? Napadají mě rodiče, prarodiče, jiný příbuzný anebo někdo další dospělý, s kým máš dobrý vztah?

    Dále píšeš, že je Ti líto, jak herci zestárli anebo že už zemřeli. Vyděsí Tě rozdíl, jak vypadají dnes proti tomu když byli mladí. Chápu, že to takhle vnímáš. Zamýšlím se nad tím, jestli bys své pocity ohledně toho chtěla nějak měnit, jestli jsou pro Tebe nějak nepříjemné? Říkám si totiž, že všechny pocity jsou v pořádku a je dobré je přijmout. Nemyslím si, že je něco špatného na tom, že jsi smutná nebo pláčeš proto, že Tví idolové zestárli nebo zemřeli. Zároveň stárnutí i smrt jsou součástí života, týkají se každého z nás. Obvykle postupně v životě můžeme dojít k určitému smíření s tím, že všichni stárneme a jednoho dne zemřeme.

    Přemýšlím také nad tím, zda máš v okolí někoho, s kým o takových tématech můžeš mluvit. Nejen o filmech a hercích, ale i svých pocitech. Kromě dospělých, třeba i nějaká kamarádka? Někdy zjistíme, že druhý také něco podobného zažil a to může ulevit. Kdyby nikdo takový nebyl a dál by Tě to trápilo, můžeš se obrátit třeba i na školního psychologa, pokud ve škole máte. Věříme, že si najdeš vhodnou podporu.

    Modrá linka

    Jiné téma

    Říkají, že jsem "autofil"

    Ahoj všichni, mám dotaz:
    Jelikož mám rád auta, tak my ve škole říkají, že jsem Autofil, ale nevím, jestli to berou jako urážku nebo srandu, protože to říkají celkem divným tónem. Děkuji předem za odpověď.

    PS: Nechci se jich na to ptát, protože nechci, aby si mysleli, že jsem blb.

    kluk, 11 let, 31. prosince 2022

    Ahoj,
    těžko bez znalosti kontextu rozhodnout, zda to tví spolužáci berou jako legraci nebo urážku, ale obecně mají lidé tendenci pojmenovávat (a často i soudit) všechno, co se vymyká průměru. To je zřejmě také tvůj případ, kdy jsi upoutal svou láskou k autům.
    Popravdě řečeno si však myslím, že je celkem jedno, jak to tví spolužáci myslí. Máš rád auta, to není nic špatného, ostudného nebo něco, za co by ses měl stydět. Je to tvůj koníček, patří k tobě a naopak je hezké, že máš takový zájem a něco, co tě baví. Nemusíš se za to nikomu omlouvat ani ospravedlňovat. Jsem si celkem jistá, že když na pojmenování „autofil“ nebudeš nijak reagovat, spolužáky to za chvíli přestane bavit a najdou si zase jiný „terč“ pro přezdívky. Ale jak už jsem napsala, úplně stejně můžeš brát tuto přezdívku jako poklonu, pojmenování svého koníčku, jako něco, co k tobě patří a tedy jako svou vizitku.
    Měj se hezky!
    Bára

    Jiné téma

    Chrápání, bolesti zad

    Ahoj všichni mám tu další 2 otázky.

    1. Co dělat když chrápu?
    2. Proč se mi děje když třeba házím dřevo nebo se pořád ohýbám tak mě bolí spodní část konkrétně uplně dole na zádech tak nevím jestli to je tím že se třeba moc nepohybuju necvičím atd předem děkuji za odpověď.
    kluk, 13 let, 28. prosince 2022

    Ahoj kluku,

    1) Příčinou chrápání může být například nějaká překážka v nosohltanu, například zvětšená nosní mandle, vybočení nosní přepážky, tzv. polypy (výrůstky na sliznici) nebo jiné útvary, které částečně brání průchodu vzduchu, případně ochablost měkkých tkání nosohltanu. Zejména u osob s nadváhou či obezitou se někdy stává, že ochablé svalstvo neudrží jejich dýchací cesty dostatečně otevřené, což může vést v lepším případě k chrápání, v horším případě k zástavě dechu (která je však zpravidla provázena bolestmi, které takto postiženého jedince většinou včas probudí, aby se nadechl). Pro určení konkrétní příčiny Tvých obtíží by však bylo zapotřebí provést vyšetření na ORL (otorhinolaryngologii). Poukaz na vyšetření vystaví praktický lékař pro děti a dorost.

    2) Bolesti zad při shýbání bývají nejčastěji nervosvalového původu. Pokud se bolest dostavuje pouze a právě při určitých pohybech (házení, shýbání), může být projevem ochablosti svalstva trupu, která může být dána například vadným držením těla. Bez vyšetření na ortopedii však nelze příčiny Tvých obtíží se zády zhodnotit přesněji.
    Je možné, že oba problémy, o nichž se v dotazu zmiňuješ, mají společného jmenovatele, jímž je ochablost svalstva. Doporučuji tedy vykonávat protahovací a posilovací cviky. Pro posílení trupu lze využít například cvik „prkno“, který spočívá v tom, že zaujmeš pozici, jako kdybys chtěl dělat kliky, ale místo toho se opřeš lokty o zem. Tělo tak spočívá na špičkách nohou a na předloktích, trup leží na jedné přímce s nataženýma nohama (nohy a trup jsou při cviku narovnané „jako prkno“, z čehož pochází i jeho označení). Můžeš provádět také různá dechová cvičení, například hluboké nádechy s několikavteřinovým zadržením dechu a následným výdechem.
    Vzhledem k tomu, že Tvé obtíže mohou v obou případech souviset s vadným držením těla, doporučoval bych rovněž nácvik správného držení těla. Nácvik lze provádět před zrcadlem. Při nácviku správného držení těla držíš hlavu rovně, lopatky stiskneš mírně k sobě, břicho zatáhneš. Pro větší názornost připojuji obrázek vadného držení těla a správného držení těla.

    Jiné téma

    Prodali by mi v Rakousku alkohol?

    Ahoj, v Rakousku je víno od 16, když pojedu do Rakouska s tím že jsem z Česka prodaj mi to když je to tady od 18 a mám českou občanku?

    holka, 15 let, 18. prosince 2022

    Ahoj,

    omlouvám se pomalejší odpověď. Ano, prodali, pokud by Ti bylo 16 let. Doklady mají stejný standard po EU, proto je tedy i možné cestovat po EU pouze s „občankou“ a využívat občanku pro identifikaci (jako v tomto případě).

    Měj se hezky!

    Jiné téma

    Nechci nikomu půjčovat svoje věci

    Ahoj Alíku a spol, mám dotaz: mám pocit, že jsem občas zlý, tím myslím, že třeba nechci nikomu půjčovat svoje věci, nebo aby mi nikdo nerozbaloval dárky. Šlo by to nějak změnit? Třeba abych byl prostě víc hodný, ale to je asi neřešitelné. Je to povahou?
    Děkuji moc, velmi oceňuji vaši ochotu pomáhat dětem:-). Moc oceňuji. Máte u mě respekt;-)

    kluk, 11 let, 26. prosince 2022

    Ahoj z Modré linky,
    píšeš nám další dotaz, který se také trochu týká Tvých pocitů (stejně jako předchozí „jak zvládat své nervy“. Někdy může být člověk „zlý“, jak píšeš právě proto, že sám není v pohodě. To může být někdy tím, že neumí dobře a včas zpracovávat své pocity. Když je člověk sám šťastný, většinou se rád rozdělí a přeje si, aby byli šťastní i lidé kolem něj.
    Ptáš se nás, jestli je to povahou. Do nějaké míry povaha určuje, jak máme tendenci reagovat, ale pokud jde o chování, stejně to vždycky nejvíc záleží na tom, jak se v danou chvíli rozhodneme zachovat. Pokud si řekneš, že se chceš víc zaměřit na to, aby Ti nevadilo půjčovat své věci, tak se pro to můžeš rozhodnout a třeba týden se snažit to prostě dělat (pak třeba dva týdny, měsíc,...). Nemusíš hned půjčovat všechno, ale můžeš se rozhodnout, co je pro Tebe v pohodě půjčit a co už třeba opravdu nechceš. Také je dobré si uvědomit, že když budeš Ty milý k ostatním lidem a třeba jim půjčovat věci, pak budou i oni pravděpodobně hodnější k Tobě a taky se s Tebou budou dělit radši. Takže na tom ve výsledku ani nemusíš nijak tratit.
    V učení se novým věcem je dobré mít podporu někoho blízkého, tak Tě chceme opět podpořit, aby ses svěřil rodičům nebo někomu, komu věříš.

    Více spokojenosti Ti přeje
    Modrá linka


    Prosba od Alíka

    Podpořte prosím
    Modrou linku!